Šikšámrita

Copyright

Bhaktivedanta Book Trust ©. Všechna práva vyhrazena.

Žádná část tohoto textu nesmí být použita v písemné ani elektronické formě, bez souhlasu vlastníka.

Šikšámrita – úplné vydání S velkými díky Adžámilovi Prabhuovi [ACBSP], který strávil nesčetné a vyčerpávající hodiny při vytváření této kompilace.

Umění jako kazatelský nástroj

67-12 „Obrazy Pána Krišny a Jeho expanzí jsou zvláště určeny k tomu, aby začátečníkům poskytly příležitost k oddané službě. Bylo velmi pěkné, že se Púrna dása poklonil obrazu sankírtanu. To zvětší jeho vědomí Krišny.Tvůj program vytvářet podrobné obrazy velkých autorit jako Bhíšma a další velmi oceňuji… Poradil bych ti, pokud to není opravdu nutné, abys od malování neodvracela pozornost. Nějakým způsobem musíš všechno dělat v rámci plné spolupráce, ale tvou hlavní činností je malování.“ (dŠP Jadurání, 12. prosince 1967)

67-12 „Krišnovou milostí nyní máme mnoho studentů výtvarného umění jako Góvinda dásí, Indirá dásí, Málatí a mnoho dalších. Jako vedoucí uměleckého oddělení bys je měla zorganizovat na jednom místě a vytvářet záplavu obrazů. Potřebujeme tyto obrazy ve velkém množství jak na prodej, tak pro výzdobu. Proto si myslím, že bys měla okamžitě zorganizovat tyto potenciální umělce na jednom místě, ať v San Francisku, nebo v New Yorku, nebo kdekoliv se ti zlíbí, a každý den udělat alespoň tucet obrazů.“ (dŠP Jadurání, 23. prosince 1967) 68-03 „Pokračuj v pomáhání všem mladým děvčatům, jak v New Yorku, tak v San Francisku. Pokud budou následovat tvého příkladu upřímné služby, všechny velmi rychle pokročí v rozvoji vědomí Krišny. Tvůj příklad je velmi pěkný, použitím svých uměleckých schopností sloužit Krišnovi, a ony tě mohou všechny následovat. Myslím, že není třeba jezdit do San Franciska. Většina dívek je tam, a nedávno do Bostonu odjela Annapúrná dásí. Je to velmi milá dívka s uměleckými schopnostmi. Tak ji potěš, až dorazí.“ (dŠP Jadurání, 16. března 1968)

68-03 „Velmi rád slyším o činnosti Jadurání a jejích uměleckých asistentkách. Potřebujeme tuto službu, protože potřebujeme mnoho obrazů. Obrazy, knihy atd., vše budeme prodávat na světovém turné s naší sankírtanovou skupinou. Potřebujeme tedy mít skladem mnoho obrazů, a kdekoliv otevřeme naše střediska, musíme mít alespoň obraz Paňča-tattvy, Višnua, sankírtanu, duchovních mistrů a Rádhy a Krišny – ty všechny potřebujeme. Krišna proto poslal tolik oddaných, aby pracovali v malířském oddělení, tak je musíme plně využít, aby jejich služba byla plně využita pro šíření vědomí Krišny. Děkuji ti znovu za tvou upřímnou službu a doufám, že se máš dobře.“ (dŠP Balái, 22. března 1968)

68-04 „Jsi již skvělá umělkyně. Nechceš se stát skvělou umělkyní pro uspokojování smyslů veřejnosti. Pokud tvé současné obrazy nejsou pro širokou veřejnost přijatelné, nevadí mi to, jsou to hlupáci. Pokračuj v malování obrazů, jak nejlépe umíš, aby vypadaly hezky, ale ne pro uspokojování smyslů veřejnosti, darebáků. Včera jsem byl v jednom unitářském kostele a tam jsem viděl dva obrazy pouze polen a bambusů, a naše velká umělkyně Góvinda dásí mi vysvětlila, že to je moderní abstraktní umění. Nicméně, neviděl jsem na nich nic jiného než kombinace polen a bambusů. Nebylo tam nic pro podnícení mého vědomí Krišny.Pokud tedy chceš být skvělou umělkyní tímto způsobem, budu se modlit, aby tě Krišna zachránil. Tak či tak, pokud veřejnost nekupuje, nevadí nám to. Proč si děláš starost o prodej? Budeme je rozdávat oddaným zdarma. Pokud se naše věci neprodávají ve společnosti smyslových požitkářů, neznamená to, že změníme naše zásady. Jsme tu, abychom uspokojovali Krišnu, nikoliv něčí smysly. To by měl být princip našeho života. V této souvislosti mohu poznamenat, že jsi poslala jeden obraz Nárady Muniho, který byl podle mě okopírován od nějakého takzvaného skvělého umělce, ale tělo Nárady Muniho vypadá velmi smyslně. Byl to prvotřídní brahmačárí. Nemůže mít tak smyslné tělo. Uděláš tedy dobře, když nebudeš pracovat podle takzvaných známých umělců. Měla bys přesně následovat popis písem. Obraz Nárady Muniho, který jsi v New Yorku malovala v mé přítomnosti, byl velmi pěkný a vypadal dobře, ale tento obraz zde se mi nelíbí. Raději se nestarej o tento druh techniky a stylu. Každopádně, kdykoliv přijedu do New Yorku, můžeme o tom všem diskutovat, jak jsi navrhla.“ (dŠP k Jadurání, 8. dubna 1968)

68-04 „Dostal jsem v pořádku tvůj dopis s datem na razítku 11. dubna a je to poprvé, co jsem dostal tvůj dopis ve třech řádcích, takže chápu, že jsi byla zklamaná z mého posledního dopisu. Existuje příběh, že jsem přišel o svou kastu, a přesto není mé břicho plné. V Indii je obvyklé, že hinduisté nikdy nejedí v domě muslima, křesťana nebo kohokoliv jiného než bráhmana. Jeden muž byl však velmi hladový a shodou okolností se najedl v domě muslima. Když chtěl přidat, ten muž odmítl, protože už víc neměl. Hinduista řekl: ,Pane, přišel jsem o svou kastu a stále mám hlad!ʻ Podobně, pokud umělecké obrazy, které jsou schváleny lidmi v této zemi, lze rychle prodat, nemám žádnou námitku prezentovat naše obrazy takovým způsobem. Vím ale, že obrazy v této zemi se neprodávají na základě kvality  obrazu, ale pověsti umělce. Tento systém nyní existuje také v Indii. Stát se věhlasným umělcem však bude vyžadovat dlouhou dobu a náš čas je velmi krátký.Musíme dokončit naše vědomí Krišny během našeho života a neměli bychom ztratit ani jediný okamžik na nic jiného. Podle Čaitanja-čaritámrity je slavný ten člověk, který je znám jako velký oddaný Krišny. Pokud tedy není možnost prodávat naše obrazy okamžitě při jejich předvedení, nemyslím si, že by bylo nutné zlepšit naše umělecké řemeslo. Měli bychom být spokojeni s našimi obrazy visícími v různých našich chrámech. Ale nemůžeme obětovat náš cenný čas, abychom se stali slavnými umělci, aby šly obrazy na dračku.Naše instituce je především pro oddané a v Indii je obvyklé, že oddané živí široká veřejnost, která se zabývá materialistickými činnostmi pro smyslový požitek. V této zemi ale není možné, aby brahmačárí nebo sannjásí žebrali ode dveří ke dveřím, jak je zvykem v Indii. Zároveň však potřebujeme nějaké peníze pro podnikání v naší Společnosti.Proto jsem uvažoval, že můžeme prodávat nějaké obrazy, ale zatím chápu, že i kdybychom následovali zásady moderních umělců, naše obrazy jako Nárada Muni, Paňča-tattva apod. nebudou mít okamžitý perspektivní trh. Pokud existuje nějaká vyhlídka na prodej našich obrazů v tomto moderním uměleckém stylu, pak nemám námitky je tak malovat, aby se prodávaly. Ale pokud to není možné, pak si myslím, že bychom neměli tímto způsobem ztrácet čas. Samozřejmě, nejsem umělec, ani nemám schopnost hledět z uměleckého hlediska; jsem laik, takže jakýkoliv obraz se mi líbí, říkám, že je hezký, a jakýkoliv obraz se mi nelíbí, říkám, že není hezký. To je můj zdravý rozum. Proto má poznámka nemá z uměleckého hlediska žádnou hodnotu. Každopádně nebuď v depresi, můžeš pokračovat v práci a více si o tomto tématu promluvíme, až se setkáme. Odpověděl jsem na Jadunandanův dopis a přeji si, abyste si ten dopis všichni přečetli, protože obsahuje některé cenné informace o naší metodě kázání a mnoho jeho inteligentních otázek bylo v tom dopise zodpovězeno. Doufám, že jste všichni v pořádku.“ (dŠP Jadurání, 13. dubna 1968)

68-06 „Ano, ozdobte prosím chrám co nejvíce obrazy. Jadurání je velmi laskavá a štědrá, že nám obrazy dodala. Malování ji nikdy neunavuje, a to zvětšuje její vědomí Krišny.“ (dŠP Rúpánugovi, červen 1968) 68-07 „Nejprve ti děkuji, protože tvůj obraz upoutal pozornost studentů Svámího Satčitánandy. To znamená, že tvůj obraz nám pomáhá šířit vědomí Krišny, abychom mohli přitáhnout i jógí jako Satčitánandovy studenty. Ve skutečnosti to tak je. Ve Šrímad-Bhágavatamu je verš, který Pán Čaitanja Sárvabhaumovi Bhattáčárjovi vysvětlil 64 různými způsoby. V tom verši je uvedeno, že i átmárámové neboli osoby, které získávají transcendentální potěšení z vlastního já – ve skutečnosti by lidé měli být trénováni, aby byli spokojeni ve vlastním já. Jógí a filozofové se tedy snaží být spokojeni ve svém vlastním já, ale i takové osoby přitahují zábavy Rádhy a Krišny, protože transcendentální vlastnosti Rádhy a Krišny jsou přitažlivé pro osoby, které jsou již osvobozené od třech hmotných kvalit.Každopádně obraz, který jsi mi poslala do Montrealu, zde dobře přijímají, všichni velmi oceňují tvé malířské schopnosti a jsem velmi potěšen, když jej vidím. A ty ses velmi zlepšila ve své schopnosti malovat také tím, že jsi Krišnovi věrně sloužila talentem, kterým tě Krišna obdařil. Včera zde bylo setkání Indů a všichni o tvém obrazu mluvili velmi příznivě. Prosím snaž se namalovat ve větším množství tyto obrazy, jmenovitě „Móhan Madhurí“, který jsi poslala sem do Montrealu, tedy Rádhá a Krišna s osmi hlavními gópími; obraz sankírtanu Pána Čaitanji a Paňča-tattvy. Tyto obrazy by měly být v našem hnutí zpopularizovány a snaž se je namalovat velmi pěkně. Mám o tebe starost, protože řídíš jedno z důležitých oddělení naší činnosti, malování obrazů, a to učiní tvůj život úspěšným. Udržuj se vždy zdravá, protože musíš pro Krišnu hodně pracovat, a kdykoliv pocítíš nějaké potíže, můžeš mě okamžitě informovat. Ta dívka, Mádhaví Latá, přijela sem, aby se několik dní zdržela, a dozvěděl jsem se, že z New Yorku k tobě přijelo několik dívek. Nevím, co dělají, a budu rád, až od tebe o tom uslyším víc.“ (dŠP Jadurání, 9. července 1968)

68-09 „Co se týče tebe a Jadurání: Jste oba velmi upřímní služebníci Krišny a Krišna vám poskytne potřebnou inteligenci, jak se jeden ke druhému chovat. Jsem rád, že dívky pod vedením Jadurání pěkně malují, a velmi rád bych měl mnoho obrazů sankírtanu, jako je ten, který byl na zdi ve vašem bostonském chrámu, když jsem tam byl. Mám jednu fotografii toho obrazu a je tak hezká, že cítím neomezenou radost. (Viz přiložený nákres pro identifikaci malby, o níž mluvím.) Naše Mádhaví Latá je také dobrá umělkyně, maluje překrásný obraz Rádhy a Krišny na houpačce. Má však trochu nezávislou povahu a chce cestovat se mnou. Je to však upřímná dobrá duše a nech ji pracovat jejím vlastním způsobem. K dobrému je jí to, že ji přitahuje naslouchat mi. V pravý čas ji to napraví a možná se také stane skvělou malířskou asistentkou v naší Společnosti.“ (dŠP Satsvarúpovi, 27. září 1968)

68-10 „Potvrzuji přijetí tvého nedatovaného dopisu, ale vím, že tento dopis přišel před několika dny a nemohl jsem odpovědět dříve kvůli velkému tlaku mnoha dopisů. Chci ti říci, že nezáleží na tom, že nemůžeš malovat jeden obraz denně, ale pokračuj, tolik obrazů, kolik můžeš dokončit za měsíc nebo za týden. Dělej to pěkně, já na tebe netlačím. Chtěl jsem hodně obrazů pro Šrímad-Bhágavatam, ale přeji si, aby někteří z mých žáků, ať jednotlivě nebo kolektivně, mohli namalovat alespoň půl tuctu obrazů denně. Každopádně si myslím, že Krišna ti dá stále více a více síly. Nepřestávej s prací, pokračuj v malování co nejdéle.Pokud jde o tvou otázku, jaká je barva oceánu mléka, je bílý. Můžeš jej udělat s modravým odstínem, aby jej bylo možné odlišit od vody. Višnuova barva je modrá jako obloha a barva Lakšmí je jako zlato, roztavené zlato. Lakšmí není vždy s Višnuem, existuje mnoho podob Višnua, kde je sám. Tato podoba se nazývá Vásudéva Višnu. S Višnuem žádný polobůh nežije. Polobozi jsou předurčeni k životu v hmotném světě. V duchovním světě není pro polobohy místo, ale ti, kteří jsou povzneseni do postavení čistého oddaného, ​​mohou být povzneseni do duchovního světa. V hmotném světě buď obyčejné živé bytosti a polobozi, patří do stejné kategorie Paňča-tattvy, okrajová energie Višnua.Svatební obřad Vasudévy a Dévakí; dceru Dévakí věnoval její otec Dévaka Vasudévovi. Dévaka měla osm dcer a všechny byly věnovány Vasudévovi. Svatbu provádí obvykle kněz. Obětní oheň, který jsi viděl při našich obřadech, je to provedeno stejným způsobem, ale jsou tam nějaké ozdoby, stejně jako je baldachýn vyroben ze čtyř pilířů a ozdoben zelenými listy a květy a nádobou s vodou pod každým pilířem a tímto způsobem je to vyzdobeno. A vedle baldachýnu sedí příbuzní a další bráhmanové, aby viděli probíhající svatební obřad. Zatímco Kansa vezl svou sestru a švagra v kočáře, zazněl hlas z nebe. Byly tam také stovky dalších kočárů jako věno. Hlas byl určen Kansovi: ,Můj milý Kanso, vezeš svou sestru s takovou radostí, ale nevíš, že syn, osmý syn tvé sestry tě zabije.ʻ Osmý syn Dévakí byl samotný Krišna a před Krišnou všechny syny Dévakí Kamsa vzal a zabil.“ (dŠP Muralídharovi, 21. října 1968)

68-12 „S radostí jsem si přečetl tvůj nedávný dopis (nedatovaný) a vidím, jak tvrdě pracuješ. Nyní posíláš své hotové obrazy do našich různých středisek, aby byly obdivovány. Potěší tě, že našemu londýnskému středisku se podařilo zařídit, že jedny místní noviny věnovaly dvoustranu komiksové knize s příběhem Prahláda Mahárádže, jak jej nakreslili Gaurasundara a Góvinda dásí. Je to velmi pěkná propagace, a proto bychom se měli co nejvíce snažit zaplavit publikace našimi podobnými příběhy. Máme nyní v Bostonu tolik umělců a také v New Yorku, takže jestli někdo dokáže na tomto nápadu pracovat, bude to velmi pěkné.“ (dŠP Jadurání, 5. prosince 1968)

68-12 „Vím, že je teď nedostatek rukou v našem středisku v Seattlu, tak proč tam nezůstaneš, abys pomohla Upéndrovi a ostatním? Také tvé služby, abys přitáhla brahmačáriní, budou v Seattlu velmi cenné. Vím, že jsi velmi dobrá umělkyně i bez vedení Jadurání, takže prozatím bys měla zůstat v Seattlu a malovat nezávisle. Měla bys pracovat na tom, abys malovala velmi rychle a velmi krásně, protože takové talentované umělce potřebujeme. Když Jadurání začala malovat, byla pomalá, ale teď, když získala cvik, se stala velmi zkušenou a rychlou. Tato praxe je to, co zlepší všechny oblasti tvé již velmi pěkné umělecké práce.Máš také jistý cit pro poetiku a všechny tyto talenty, umělecký cit a poetický cit mohou být zapojeny do služby Krišnovi. Všichni oddaní jsou víceméně básníci. Z 26 kvalifikací dokonalého oddaného je jedna poetický cit. Můžeme tedy psát mnoho básní ke chvále Pána nebo o Jeho zábavách. Podobně můžeme malovat mnoho hezkých obrazů o Jeho rozmanitých činnostech a toto zaměstnání nám dá šanci povznést se na dokonalou úroveň duchovního porozumění.“ (dŠP Joy Fulcherové, 12. prosince 1968 a 21. listopadu 1968)

68-12 „Podíval jsem se na dva malé obrazy, které jsi poslala, a oba schvaluji. Nazývá se to rádžasthánský styl a je velmi pěkný. Tyto dva obrazy, pokud budou pěkně namalované, budou v našich chrámech vypadat velmi dobře. Existuje také jedna velmi pěkná fotografie mého Gurua Mahárádže, kterou chci, abys namalovala, a pošlu ti ji. Gurudása ji našel v Londýně a poslal mi dvě kopie. Byla pořízena po jeho přijetí sannjásu s otevřeným Šrímad-Bhágavatamem. Pošlu ji.Pokud jde o chrám v Los Angeles, právě jsme si pronajali velmi velký kostel, s velkým shromažďovacím sálem a různými prostory, tak zde budeme potřebovat mnoho velkých obrazů, aby se sál zatraktivnil. Pokud je to možné, můžeš malovat velké, stejně velké nebo dokonce větší než ty s gópími, které jsi poslala do Montrealu. Pokud jde o životnost pláten: jestli vydrží 20 let, je to v pořádku a dostatečně dlouhá doba. Ten druhý proces zní příliš komplikovaně a ta plastika vypadá velmi dobře.“ (dŠP Jadurání, 14. prosince 1968)

68-12 „Rád slyším, že maluješ portrét mého Gurua Mahárádže a že vychází hezky. S tím, jak se naše hnutí stále rozšiřuje po celém světě, budeme potřebovat mnoho takových obrazů, aby mnoho oddaných a přátel mohlo zaměstnat oči pohledem na Krišnu a Jeho oddané. Proto se snaž zlepšit své umělecké schopnosti co nejvíce. Jsem si jistý, že Jadurání ti v tom bude vždy pomáhat.“ (dŠP Rukminí, 19. prosince 1968)

69-02 „Jsem rád, že ty a tvoje milá sestra, Indirá dásí, vyrábíte a pečujete o Božstva Pána Džagannátha. Měly byste tato Božstva dát do prodeje v Gargamuniho obchodě. Tím způsobem vyděláte nějaké peníze pro své malování.Měly byste velmi zevrubně pracovat na rozvíjení svých dobrých malířských dovedností, a pokud jste připraveny, mohu vám poslat mnoho obrazů z Bhágavatamu. Jadurání je nyní nějakou dobu nemocná a požádal jsem ji, aby se všemi činnostmi přestala. V Bostonu leží nějaké obrazy, možná nedokončené, a pokud čas dovolí, můžeš tam s tvojí sestrou jet a podívat se na ně. Bude-li Jadurání chtít, můžete tyto obrazy dokončit pro knihu Krišna. Malířství je jedním z našich důležitých oddělení, proto se prosím zkuste stát velmi zkušenými. Měly byste být alespoň tak zkušené jako Jadurání, a to pro mě bude velkým potěšením. Rukminí se také stává velkou odbornicí ve své umělecké činnosti. (dŠP Ékájaní, 1. února 1969)

69-02 „Naše vaišnavské náboženství je tak rozsáhlé, že v těchto novinách můžeme dodávat milióny obrazů a stovky a tisíce literárních příspěvků. V křesťanském náboženství mají obrazy jako Ukřižování a několik podobných. V buddhistickém náboženství mají obraz Pána Buddhy. V muslimském náboženství mají obrazy Mekky, Medíny a nevím, jaký je obraz v židovském náboženství. Ale pokud jde o naše vědomí Krišny, můžeme dodávat milióny obrazů Krišny, Višnua a Jejich mnoha inkarnací, stejně jako Jejich transcendentálních zábav.“ (dŠP Brahmánandovi, 5. února 1969)

69-02 „S potěšením konstatuji, že krásně maluješ, a tak pokračuj ve zlepšování svých schopností, protože budeme potřebovat mnoho obrazů pro naše chrámy. Můžeš malovat obrazy Gurua Mahárádže, mě, Bhaktivinóda Thákura, Gaurakišóra, Paňča-tattvy, sankírtanu atd. Čeká nás nesmírná práce, tak se staň zkušenou malířkou. To mě potěší a bude to velmi prospěšné pro celou Společnost. Ještě jednou ti děkuji za tvůj dopis. Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví.“ (dŠP Kaňčanbale, 25. února 1969)

69-03 „Nejlepší bude, když dokážeš plně věnovat svůj čas a energii džapování a malování krásných obrazů. Jsi velmi talentovaná dívka a dokážeš namalovat velmi vynikající obrazy, viděl jsem je. Nyní otvíráme nové pobočky po celém světě a potřebujeme mnoho obrazů v našich chrámech, aby lidé mohli přijít, vidět a být přitahováni Krišnovou krásou. To je zapotřebí. Lidé jsou dnes tolik fascinováni zábleskem takzvané krásy vnější energie a je třeba, aby viděli krásné obrazy Krišny, Jeho oddaných a Jeho zábav, aby je přitáhly k duchovnímu procesu. Je to tedy skvělá služba a těchto obrazů je naléhavě třeba. Naše Jadurání udělala mnoho pěkných obrazů a jsou distribuovány mezi naše chrámy, ale stále je jich nedostatek a ona je nyní nemocná a neschopná malovat velmi rychle kvůli svému zdravotnímu stavu. Proto tě žádám, prostě se posaď, kdekoliv jsi, a maluj hezké obrazy, které budou distribuovány do všech středisek. To ti pomůže a ostatním také.“ (dŠP Mádhaví Latě dásí, 19. března 1969)

69-06 „Chápu, že máš jisté potíže najít si čas na malování kvůli tvým dalším povinnostem, ale myslím, že všechny tyto povinnosti mohou být zastaveny, abys mohl věnovat celou svou energii a čas malování. Tvoje malování je velmi důležité, a tak se bude počítat jako práce v chrámu. Není ani nutné, abys chodil na sankírtan, jestliže ti to bude zabírat čas na tvou skutečnou práci. Vím, že jsi také velmi hudebně nadaný, ale tento talent není v sankírtanové skupině tolik zapotřebí, protože pro zpívání Hare Krišna není nutné, aby všechno používání nástrojů bylo příliš vyumělkované nebo složité.Pokud je nutné, abys pracoval na částečný úvazek, abys mohl vydělat peníze na umělecké potřeby, pak bys to měl udělat. Nebo jestli ti může v této souvislosti nadále pomáhat Íšána dása, bude to lepší. Ty a tvoje žena, Rukminí, jste velmi dobří umělci, tak mi prosím sděl, jaké máš nápady, abys mohl dělat tolik umělecké práce, kolik je možné. Prozatím bys měl dokončit svůj obraz sankírtanu a pak, jak ses ptal na knihu Krišna, přikládám nápad na obraz Krišny ukazujícího vesmír ve svých ústech matce Jašódě. Můžeš tedy co nejdříve dokončit i tento obraz. Mám mnoho nápadů na obrazy a budeme potřebovat tolik kvalitních obrazů, kolik můžeš udělat. Buď tedy prosím velmi vážný, abys tuto práci dělal pěkně a rychle. Bude to skvělá služba. V naší knize Krišna poprvé ukazujeme západnímu světu, co je Bůh. Není to tedy žádný nedůležitý úkol a snaž se nám s tím co nejvíce pomoci.“ (dŠP Baradrážovi, 2. června 1969)

69-07 „Pokud jde o malování, můžeš začít teď. Už jsem ti to radil v poznámce přiložené k pásku č. 14 ke knize Krišna. Přečti si tedy přepisy knihy Krišna na páscích a maluj tolik obrazů, kolik budeš schopna. Každý by měl být velmi přitažlivý, barevný a pěkný, aby je lidé oceňovali. Naše standardní velikost bude jako Učení Pána Čaitanji [Zlatý avatár] a můžeš dělat obrazy odpovídajícím způsobem.“ (dŠP Jadurání, 15. července 1969)

70-05 „Potvrzuji přijetí tvého dopisu bez data týkajícího se obrazů pro knihu Krišna. Nyní jsme obdrželi kompletní sadu obrazů pro první svazek knihy Krišna a všechny jsou velmi, velmi vynikající. Tvé umělecké oddělení dělá velmi dobrou práci a díky milosti Krišny se produkce jistě ještě zlepší. Vy všichni jste inspirováni, jak malovat Pána a Jeho společníky pro oči oddaných, a tak všichni, kdo tyto transcendentální obrazy uvidí, se stanou oddanými – to je náš cíl.Ano, když byli Krišna a Balaráma studenty Sándípaniho Muniho, mohou být zobrazeni s oholenými hlavami, šikhami, kanthi atd., stejně jako naši brahmačárí. Zosobněné Védy vypadají přesně jako velcí mudrci. Některé mohou vypadat jako Vjásadéva, Válmíki, Nárada atd. Některé jsou starší a některé mladší, některé mají dlouhé vlasy jako Vjása, protože jsou hospodáři, a jiné jsou brahmačárí – ale všechny jsou to vznešené duše, vysoce pokročilé v transcendentální vědě, neboli paramahamsové.Jak navrhuješ, budou tyto obrazy potřeba pro ilustraci dlouhé části textu popisujícího jejich modlitby ke Garbhódakašájímu Višnuovi. To je velmi důležitá kapitola, a pokud je to možné, měla by být také velmi vhodně ilustrována. Jsi tedy velmi schopná zvolit si vhodný námět pro obrazy a potom je pečlivě proveď pro uspokojení Krišny. Jestli potřebuješ jakékoliv další informace jako tato, napiš mi prosím své dotazy a já ti rád poskytnu správný směr.“ (dŠP Jadurání, 26. května 1970)

70-09 „Jsem rád, že se Árádhana a Šántanu věnují malování obrazů. S tím, jak otevíráme více chrámů, je stále větší a větší potřeba obrazů. Mohou tedy malovat co nejvíce obrazů Paňča-tattvy a áčárjů a distribuovat je do všech nových chrámů – to bude skvělá služba naší Společnosti.“ (dŠP Hari Vilásovi, 21. září 1970)

Umění pro knihy Šríly Prabhupády

68-12 „Jsem velmi rád, že přijímáš zodpovědnost za obrazy pro knihu Krišna, a jestli tam Joy Fulcherová už odjela, může ti pomoci. Obrázky by měly být malby, a pokud chceš, můžeš udělat větší obrazy, aby až budou vytištěny, mohly být zmenšeny na velikost knihy 8 1/2″ x 11″. Desátý zpěv obsahuje čtyřicet kapitol o Krišnovi ve Vrindávanu a 50 kapitol o Krišnovi ve Dvárace. Naše kniha tedy bude pravděpodobně mít první díl o čtyřiceti kapitolách o Krišnovi ve Vrindávanu, s jedním obrázkem pro každou kapitolu. Nyní předložím své návrhy na prvních pět obrazů.1. Těhotná Dévakí sedí v pokoji v paláci a z jejího těla vychází záře. Téměř u stropu místnosti ji obklopují polobozi a modlí se za zjevení se Pána Krišny. Někteří polobozi na ni házejí květiny.2. Dévakí sedí v jiné palácové místnosti a Višnu se před ní zjevil se čtyřma rukama (lastura, kyj, kolo a lotos) ve žlutých šatech. V této scéně se Dévakí a Vasudéva klanějí Pánu Višnuovi a modlí se.3. Krišna radostně leží na klíně Dévakí, jako by byl obyčejné dítě.4. Scéna: Vasudéva uviděl, že se všechny dveře otevřely a hlídači spali, tak vyšel z domu a přišel na břeh Jamuny. Vidí, že je řeka vzdutá dešťovou vodou ze sezónních dešťů, a přemýšlí: „Jak ji překročím?“ Pak uviděl šakala, který překročil řeku, a uvědomil si, že řeka je mělká a jen ke kotníkům. Vasudéva, držící malého Krišnu v náručí, tedy následuje šakala přes řeku Jamunu. Tato noční scéna překračování řeky je čtvrtá.5. Za řekou Jamunou Vasudéva přišel do domu Nandy Mahárádže, kde Jašódá spala se svou malou holčičkou. Na pátém obraze Vasudéva vyměňuje děti se spící Jašódou.Udělej tedy prosím tyto obrazy velmi krásně. Přikládám fotografii malby, která je ve velmi hezkém stylu, jímž bys také měla malovat své obrazy. Až budeš s těmito pěti malbami téměř hotová, informuj mě, abych ti mohl přidělit další.“ (dŠP Jadurání, 25. prosince 1968)

69-08 „S potěšením se dozvídám, že Baradrádža dokončil obraz sankírtanu a ty nyní maluješ obraz Krišny a Ardžuny. Všechny tyto obrazy mi mohou být zaslány co nejdříve. Potřebujeme nyní mnoho obrazů, neboť plánujeme vytisknout mnoho ilustrovaných knih a v našem hnutí pro vědomí Krišny otvíráme mnoho nových chrámů. Může tedy být dobře využito tolik pěkných obrazů, kolik dokážeš udělat. Pokud byste oba manželé chtěli jet do Bostonu, mohli byste pracovat společně s Jadurání. V Bostonu teď mají velký dům s pěkným ubytováním pro mnoho oddaných, takže pokud budete moci jet, bude to pěkné.“ (dŠP Rukminí, 12. srpna 1969)

70-03 „Potvrzuji přijetí tvého dopisu ze dne 20. února 1970 spolu s přiloženou fotografií jednoho tvého obrazu duchovního mistra. Mezitím jsem obdržel také jeden obraz mého Gurua Mahárádže Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura. Oba tyto obrazy jsou velmi, velmi dobré, a proto vás žádám, abyste se věnovali na plný úvazek rozvíjení tohoto vašeho velkého talentu. Je třeba mnoho obrazů nejen pro naše chrámy, ale i pro ilustraci našich knih. Myslím tedy, že této práce bude víc než dostatečně a budeš s ní spokojen.“ (dŠP Vásudévovi, 6. března 1970)

70-03 „Pokud jde o tvoji otázku o uměleckém oddělení, prozatím bychom měli nejprve dokončit obrázky pro knihu Krišna. Pak, pokud bude příležitost, mohou vytisknout obrázky pro Nektar oddanosti. Obojí je potřeba, ale nanejvýš důležitá je kniha Krišna. Je lepší mít obrázky ve všech našich knihách, co nejvíce je možné.“ (dŠP Satsvarúpovi, 20. března 1970)

70-07 „Jsem velmi spokojen, když vidím, jak krásně maluješ transcendentální náměty Šrímad-Bhágavatamu v podobě obrazů pro naše knihy. Jsem velmi potěšen tvým obrazem na obálce Prvního kroku realizace Boha, a pokud se budeš i nadále zlepšovat z této úrovně, bude to velmi pěkné. Ano, chtěl bych, aby každá z mých knih měla tolik obrázků, kolik bude možné. To je moje přání. Naše kniha Krišna s obrázky byla velmi přitažlivá. Brahmánanda převzal v Japonsku jen 25 výtisků a všechny byly okamžitě během dvou dnů prodány. Je to jednoduše díky obrázkům. Lidi nejprve přitáhnou tyto neobvyklé transcendentálními obrázky, takže i bez čtení knihy si ji chtějí koupit. To je jedna věc. Další věc je, že obraz vysvětlí danou pasáž velmi rychle. Pokus se tedy vkládat do všech našich knih a ostatních publikací, co nejvíce obrazů je možné.“ (dŠP Jadurání, 11. července 1970)

70-07 „Co se týče obrazu pro obálku Bhagavad-gíty takové, jaká je, revidované a rozšířené vydání, ano, pokud je obraz pro obálku podobný obrazu, který jsi poslala z Bhagavad-gíty v Obrazech, bude to v pořádku . Pokud jde o další obrazy pro Bhagavad-gítu, pokud ode mě chceš doporučení, mohu ti poskytnout nápady s odkazem na důležité verše v Gítě, ale budeš schopná malovat obrázky jen tím, že budeš přijímat rady od mě? Můžeš si například vzít nějaké nápady jako tento: Dhritaráštra sedící v palácově místnosti a jeho tajemník Saňdžaja vyprávějící činnosti na bojišti s jakoby televizním obrazem v srdci. Jde o to, že hledí na odraz bojiště a vysvětluje to Dhritaráštrovi. Pokud se o to tedy někdo pokusí, pošlu podobné nápady s odkazem na některé důležité verše. Ptala ses, zda ilustrovat Balarámadžího tanec rasa s expanzemi Balarámadžího, stejně jako se pro tanec rasa expandoval Krišna. Ne, takový popis ve Šrímad-Bhágavatamu nenalezneme. Ale měl svou zábavu tance s gópími na jiném místě známém jako Rámagháta na břehu řeky Jamuny.“ (dŠP Jadurání, 11. července 1970)

70-11 „S potěšením slyším, že obrazy pro první díl druhého zpěvu byly dokončeny a že byly započaty další obrazy pro druhý díl. V každém dílu by se mělo objevit alespoň 50 až 100 obrázků, a to bude dokonalost vaší služby Pánu Krišnovi. K odpovědi na tvoji konkrétní otázku, není tam žádný oceán mléka, stojí na normálním oceánu. Vždy ukazuji tvoje obrázky v knize Krišna úctyhodným indickým džentlmenům a dámám a dělá na ně velký dojem, že moji američtí žáci přijali tento proces s tak velkou láskou a odhodláním.“ (dŠP Jadurání, 4. listopadu 1970)

71-12 „Jsem velmi spokojen se všemi svými žáky, kteří tvrdě pracovali na těchto obrazech pro Šrímad-Bhágavatam. Myslím, že neexistuje jiné umění, které by se jim jakkoliv vyrovnalo. Jsou skutečně transcendentální každému světskému pojetí umění kdekoliv a chápu, že Krišna vás všechny dobře vede z nitra, protože jste Mu ukázali, že jste všichni tak upřímní chlapci a dívky. Mám dobrou zprávu od Rúpánugy, že MacMillan Co. vytiskne naši Bhagavad-gítu takovou, jaká je, tak proč by neměli vytisknout i náš Šrímad-Bhágavatam? Tyto barevné ilustrace neexistují tak pěkně provedené v žádných jiných publikacích než našich, takže jsme tímto způsobem jedineční. Pokračujte v jejich hojné tvorbě, spolu se všemožnými druhy pěkných fotografických výstav, diapozitivovými prezentacemi, reklamami atd., pro veřejnou propagandu a veřejnost si všimne, že vědomí Krišny, ano, musí být velmi pěkná věc.Jsem velmi potěšen vaší úžasnou spoluprací v šíření tohoto hnutí pro vědomí Krišny. Ve skutečnosti toto hnutí oplývá nádhernou podobou, barvou, činnostmi, vším. Nyní tedy pokračujte tímto způsobem a jen tím, že si přejete malovat a vyfotografovat Jeho přitažlivé rysy, Krišna vám dá veškerá požehnání, vězte to s určitostí. Děkuji vám velmi za to, že mi tak pomáháte.“ (dŠP Uddhavovi, 12. prosince 1971)

74-05 „Vždy mě těší a těším se, že v našich knihách uvidím krásnější obrázky. V Indii získáváme doživotní členy jen díky vysoké kvalitě a vzhledu našich knih s ilustracemi. Naše Společnost v tomto ohledu nemá konkurenci a je vaší zásluhou, že tak nezištně pracujete na ilustrování mých knih. Děkuji vám.“ (dŠP umělcům z ISKCONu, 2. května 1974)

Konkrétní pokyny k umění

68-02 „Brijbasi Company nejsou obyčejní podnikatelé, jsou to oddaní. Jejich obrazy tedy nejsou jedovaté. Dokonce i kdyby byly, protože platíme za jejich zboží, tak jestliže je tam jed, bude neúčinný. Tak jako kupujeme tolik věcí na trhu, které nejsou vhodné pro obětování Krišnovi, ale protože je kupujeme, můžeme je obětovat.“ (dŠP Jadurání, 15. února 1968)

68-03 „Informujte mě, prosím, o pokroku tvého oddělení výtvarného umění, vždy dychtím slyšet, jak velmi pěkně pracují.“ (dŠP Jadurání, 16. března 1968)

68-06 „Ano, zůstaň v Bostonu. Nauč se prosím malovat pod vedením Jadurání. Vždy spolu prosím mluvte o Krišnovi, vy dvě sestry, a užívejte si života. To je velmi dobrá příležitost, že mluvíš o Krišnovi a maluješ Ho, takže tvoje mysl, ruka a pozornost jsou pohrouženy v Krišnově samádhi a jazyk zpívá Hare Krišna. Je to prvotřídní samádhi a nejvyšší postavení toho největšího jógího. Snaž se šťastně pokračovat v této atmosféře.“ (dŠP Mádhaví Latě, 20. června 1968)

68-11 „Ano, protože v našich chrámech není žádný obraz Šríly Gaurakišóra dáse Bábádžího nebo Šríly Džagannátha dáse Bábádžího, tak můžeš namalovat jejich obrazy. Pokud nemáš obraz, který bys mohla kopírovat, můžeš napsat a požádat Gurudáse, aby ti nějaké poslal. Přikládám zde malý obrázek Madhváčárji, je-li příliš obtížné podle něj pracovat, můžeš jej poslat Gurudásovi a on z něj může udělat zřetelnější a větší výtisky.“ (dŠP Jadurání, 1. listopadu 1968)

68-11 „Co se týče obrazu Paňča-tattvy, nemyslím si, že je třeba je dávat do perspektivy. Ve skutečnosti stojí na stejné linii. Podobně jako na skupinové fotografii nikdo nevypadá menší nebo větší. Takový je systém. Jde však o to, že pokud uděláš Pána Čaitanju menšího, nebylo by to pěkné. Měl by být větší a ve skutečnosti byl velmi velký a se širokými rameny. Lépe tedy malovat jako dosud, a Pána Čaitanju trochu většího.“ (dŠP Jadurání, 6. listopadu 1968)

68-11 „Ano, je v pořádku pokračovat v malování Pána Čaitanji a gopí, jak jsi to dělala, v tělovém odstínu.“ (dŠP Satsvarúpovi, 14. listopadu 1968)

68-12 „Jakmile to bude možné, budu potřebovat nějakého umělce, který bude malovat obrazy z Bhágavatamu podle mých návrhů, co má malovat. Ten umělec však musí být velmi rychlý. Musí udělat dva nebo tři obrazy každý týden. Budou použity pro mou novou knihu Krišna, kterou začnu hned, jakmile získám pomoc rychlého malíře. Jsem si jist, že bys to zvládla, ale máš už mnoho práce. V Seattlu je jedna dívka, Joy Fulcherová, která je dobrá umělkyně. Chtěla bys, aby přijela k tobě a pracovala pod tvým vedením? Myslím, že tu dívku znáš. Pokud si myslíš, že je to dobrý nápad, můžeš ji zavolat do Bostonu. Jako obvykle posílám pásky ke knize Krišna tvému manželovi s nápady na obrazy pro tebe, takže ty a tvůj manžel mi můžete poslat kompletní materiály pro konečný tisk. Zvaž prosím tyto návrhy a udělej, co je třeba.“ (dŠP Jadurání, 13. prosince 1968)

68-12 „Co se týče materiálu na ochranu plátna, myslím, že se dá použít dehet, který je vyroben z uhlí. Anebo pokud není k dispozici nebo nemůže být použit, můžeš použít jakýkoliv materiál, který to dokáže.“ (dŠP Jadurání, 13. prosince 1968)

69-01 „Pokusila ses vysvětlit důvody tvých nedávných cestovních exkurzí, ale není třeba vysvětlovat, důvodem je to, že jsi neklidná. Chtěl jsem, aby ses soustředila na malování a využití tvých talentů pro službu Krišnovi, ale ty mě neslyšíš. Ať chceš žít na jakémkoliv místě, je to v pořádku, ale proč nepoužíváš své talenty? Toho nejsi schopna, to je tvoje neštěstí Zde jsou uvedeny některé návrhy, podle nichž můžeš malovat krásné obrazy. Pokud stačíš všech pět návrhů, aniž bys musela ztrácet drahocenný čas, bude to velmi uspokojivé. 1. Těhotná Dévakí sedí v pokoji v paláci a z jejího těla vychází záře. Téměř u stropu místnosti ji obklopují polobozi a modlí se za zjevení se Pána Krišny. Někteří polobozi na ni házejí květiny.2. Dévakí sedí v jiné palácové místnosti a Višnu se před ní zjevil se čtyřma rukama (lastura, kyj, kolo a lotos) ve žlutých šatech. V této scéně se Dévakí a Vasudéva klanějí Pánu Višnuovi a modlí se.3. Krišna radostně leží na klíně Dévakí, jako by byl obyčejné dítě.4. Scéna: Vasudéva uviděl, že se všechny dveře otevřely a hlídači spali, tak vyšel z domu a přišel na břeh Jamuny. Viděl, že je řeka vzdutá dešťovou vodou ze sezónních dešťů, a pomyslel si: „Jak ji překročím?“ Pak uviděl šakala, který překročil řeku, a uvědomil si, že řeka je mělká a jen ke kotníkům. Vasudéva, držící malého Krišnu v náručí, tedy následuje šakala přes řeku Jamunu. Tato noční scéna překračování řeky a následování šakala je čtvrtá.5. Za řekou Jamunou Vasudéva přišel do domu Nandy Mahárádže, kde Jašódá spala se svou malou holčičkou. Na pátém obraze Vasudéva vyměňuje děti se spící Jašódou.Až se tedy vrátím do New Yorku, pravděpodobně někdy v dubnu, budu potěšen, až uvidím tyto obrazy krásně namalované. Až skončíš s tímto úkolem, informuj mě prosím, abych ti mohl přidělit další. Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví.“ (dŠP Mádhaví Latě, 12. ledna 1969)

69-01 „Potvrzuji přijetí tvého dopisu ze dne 6. ledna 1969 a s potěšením jsem si všiml, že jsi skoro hotová s prvními pěti obrazy pro knihu Krišna, které jsem ti navrhl. Myslím, že mi je můžeš okamžitě poslat do Los Angeles. Pokud jde o fotografování těchto obrazů pro knihu, myslím, že je nezbytné, aby tyto obrazy byly v jasných přitažlivých barvách, tak je prosím dělej tímto způsobem. Přikládám pokyny pro další čtyři obrazy.1. Nanda Mahárádža (starý muž nejméně 50tiletý) pořádá oslavu. Mnoho pasáčků přichází s mlékem a tvarohem na vyvažovací tyči na zádech (viz přiložený obrázek). Nanda Mahárádža, který je hlavním z pastevců, je obdarovává látkami, ozdobami, ovocem apod. a probíhá hostina. Někteří z nich se baví házením másla na těla svých přátel.2. Démonská čarodějnice Pútaná přišla za Jašódou, vypadala jako velmi milá mladá žena a blahopřála jí k jejímu krásnému dítěti. Řekla Jašódě: „Máš tak pěkné dítě; laskavě mě nech si Ho pochovat.“ Jašódá byla velmi prostá a dovolila to, ale když Krišna sál prs čarodějnice, démonka projevila svou skutečnou obrovitou podobu, která byla ve skutečnosti kilometry dlouhá, a zemřela. Na obrázku si Krišna hraje na hrudi tohoto obrovského mrtvého démona.3. Krišna ležel pod vozem, který byl ve skutečnosti démonem, který přijal podobu vozu, aby Krišna nečekal nebezpečí. Krišna ležel pod vozem, ale pak do něj při hře kopl, a velký obr vyšel ven a zemřel.4. Jeden asura, Trinávarta, větrný vír, vynesl malého Krišnu na oblohu a bojoval s Ním. Jeho cílem bylo vzít Krišnu na oblohu a shodit Ho. Ale jakmile byl Krišna na obloze, pustil se s větrným vírem do boje a démon padl mrtvý, zatímco Krišna ležel radostně na zemi. Jašódá se s díky modlila, že ,Bůh zachránil mého chlapceʻ. Co se týče tvojí otázky ohledně umístění záře kolem Krišnovy hlavy na všech těchto obrazech, ano, měla by tam být. Doufám, že brzy obdržím předchozí obrazy. Laskavě předej má požehnání všem ostatním v bostonském chrámu.“ (dŠP Jadurání, 15. ledna 1969)

69-10 „Pokud jde o Muralídharův obraz Šríly Džagannátha dáse Bábádžího, neměla by kolem něj být žádná aura.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi, 13. října 1969)

70-03 „Ano, můžeš dělat hezké dětské knihy a v této souvislosti si můžeš psát se Satjabhámou, která již pracuje na zkrácené verzi knihy Krišna. A měla bys pokračovat v malování, s láskou a oddanou praxí pak tvoje obrazy budou všechny přitažlivé kvůli pravému transcendentálnímu námětu. Mezitím však píšeš, že jsi namalovala matku Jašódu se světle modrou barvou. Prosím, sděl mi, kde jsi obdržela tuto informaci. Jašódá a Nanda Mahárádža by měli mít barvu jako Indové, obecně světle hnědou, jako pšenice.“ (dŠP Ékájaní, 15. března 1970)

70-04 „Pokud jde o třetí otázku, tato letadla mají obvykle tvar labutě s křídly, zobákem, ocasem atd. a na zádech mají kopuli jako na kočáře pro sezení a řízení. Namaloval jsem ti jeden obrázek, abys měl představu, je přiložen. Můžeš se ptát, na kolik otázek chceš. Dokud budu schopen, musím tvoje dotazy zodpovídat, ale když se mi to nepodaří, požádám tě, abys mi prominul.“ (dŠP Satsvarúpovi, 11. dubna 1970)

70-04 „Co se týče organizování umělců, není třeba ztrácet čas učením se umění studiem textů. Měli bychom mít vždy na vědomí, že náš čas je velmi krátký. Myslím, že naši umělci by měli být spokojeni s tím, co se naučili, to stačí. Jen by měli být jednoduše zapojeni v neustálém malování obrazů, a to je umění naučí dostatečně. Na začátku jsem si psal s indickými přáteli, abych získal nějaké dobré hráče na mridangu, ale když jsem zjistil, že je příliš obtížné získat muže z Indie, někteří moji studenti dostali základní lekce ve hraní a pouhou praxí všude šíří sankírtanovou skupinu. Můj Guru Mahárádža říkával, že v cizí zemi, kde se příliš dobře nedomluvíte s domorodci, co uděláte, když ve vašem domě vypukne oheň, abyste získali jejich pomoc? V takové nouzi se musí člověk nějakým způsobem před svými zahraničními přáteli vyjádřit a získat jejich pomoc s uhašením ohně. Pokud se ale chce nejprve naučit jazyk a poté mluvit se zahraničními přáteli, aby získal pomoc, bude mezitím se vším konec. Podobně, pokud se musíme učit a pak malovat, bude to dlouhodobá záležitost. Ale potřebujeme ihned mnoho obrázků pro všechny naše knihy, takže všichni umělci by měli být vždy zapojeni v malování a samotné toto malování je postupně naučí, jak je dělat pěkně. Co se týče způsobu, jak by mělo být organizováno umělecké oddělení, to si musí zařídit mezi sebou. Neznám technické podrobnosti, chci jen, aby byli vždy zaměstnáni. Teď je na nich, jak tyto záležitosti řídit. Jak jsi navrhl, můžeš to jakkoliv vhodně zařídit a já to schvaluji, ať to uděláš jakkoliv. Jediná věc je, že umělci musí vždy malovat na plný úvazek. Můžeš informovat Dévahúti a ostatní, že jsem vždy spokojen s jejich prací. Jsem spokojen jen s tím, když vidím, že každý z nás se vždy věnuje svým povinnostem. Tak jako učitel chce vidět, že se studenti věnují psaní. Kdo píše pěkně, to je druhotná otázka. Povinností učitele je dohlédnout, aby se každý věnoval psaní. Pokud se tedy všichni umělci vždy zabývají malováním, potěší mě to a je to postupně učiní zkušenými, aby malovali dobré obrazy.“ (dŠP Satsvarúpovi, 21. dubna 1970)

70-04 „Co se týče plakátů firmy Bridžbásí, vezmi jen obrazy s Krišnou, s kravami, s gópími. Jen obrazy Krišny, žádné obrazy polobohů. (dŠP Džagadíšovi, 25. dubna 1970)

70-05 „Co se týče barvy Balarámadžího, je zbarven jako mléko, bílý se slabě namodralým odstínem a růžovým leskem. Naše představa bělosti je mléčná pěna.“ (dŠP Ékájaní, 3. května 1970)

70-06 „Co se týče malování, již to děláte pěkně, protože jsem viděl mnoho obrázků v knize Krišna a také zodpovídám konkrétní dotazy, takže nejsou potíže. Nejlepší je, abyste využili svou schopnost rozlišovat. Bylo mi řečeno, že Nárada Muni měl být namalován v knize Snadné cesty, ale obraz, který na ní byl, jsem navrhl já. Nejlepší bude, abyste malovali obrazy podle svého nejlepšího uvážení, a ohledně kontroverzních bodů mi můžete napsat a já vám pošlu pokyny. Jste všichni zkušení malíři, takže vaše společné rozhodnutí ohledně malování obrazu je cennější než můj návrh. Popisy již existují v knize, není obtížné vybírat body a připravovat náčrt.“ (dŠP Jadurání, Baradrádžovi a Muralídharovi, 4. června 1970)

70-06 „Co se týče obrazu krále Paundraky, ano, může mít modrou barvu. Protože napodoboval Vásudévu, měl také navíc dvě umělé ruce. Může tedy být také namalován modrou barvou.“ (dŠP Satsvarúpovi, 25. června 1970)

70-07 „Krišna se může expandovat různými způsoby se svými manželkami. Nejsi jen pokročilá studentka malování, ale také vědomá si Krišny, proto se vždy modli ke Krišnovi, jak namalovat obraz, a myslím, že dopadne dobře. Mou další žádostí k tobě je, že jelikož jedu do zemí východní polokoule, chci tam založit co nejvíce poboček. Jak mě dobře znáš od samého začátku, budu potřebovat mnoho obrazů Paňča-tattvy, buď v sankírtanu nebo stojících spolu, také obrazy áčárjů.“ (dŠP Jadurání, 31. července 1970)

70-12 „Můžeš informovat Jadurání o tom, že obraz, který poslala, je v pořádku s nezbytnými úpravami. Krišna by se měl samozřejmě zobrazovat ve stejných šatech ve všech scénách přednesu Bhagavad-gíty na Kurukšétře, protože ta epizoda se celá odehrála během jedné a půl hodiny. Některé nápady jsou:

  1. Durjódhana a Drónáčárja se radí ve stanu před bitvou.
  2. Ratha se čtyřmi koňmi vezoucí Krišnu a Ardžunu před řadami vojáků a akšauhiní.
  3. Sklíčený Ardžuna; odložil zbraně a téměř naříká.
  4. Muž zobrazený mrtvý a také živý. Krišna říká Ardžunovi: „Moudří netruchlí pro mrtvé ani pro živé.“
  5. Obrázky osoby od dětství přes mládí, dospělý věk, stáří a smrt. Postava duše v každém odlišném těle zůstává stejná, což ukazuje, že tělo se mění, duše ne.
  6. Krišna učí boha Slunce; Vivasván učí Manua (svého syna).

Později ti pošlu další nápady, pokud je budeš potřebovat.“ (dŠP Satsvarúpovi, 19. prosince 1970)

71-08 „Jde o to, že tyto kresby by měly být realistické. Ne že z Krišny uděláš komiksovou postavu, a tedy terč posměchu. Ani nápady ve stylu hippies by se neměly používat. Ať se použije jakákoliv technika, nechť je realistická. To bude pěkné.“ (dŠP Madhusúdanovi, 18. srpna 1971)

72-08 „Co se týče tvých otázek, ano, v domě pod jezerem Bindusaróvara je voda. Samozřejmě, že není možné, abychom tam žili, ale pokud znáš to umění, je to věda, je stejně dobrý jako tento dům plný vzduchu. Žijeme v oceánu vzduchu, můžeme žít v oceánu vody, je to otázka umění. Mystickou silou je možné vše.“ (dŠP Jadurání, 6. srpna 1972)

72-09 „Pokud jde o malířské oddělení, také mi telefonovali, jejich práce je tedy velmi důležitá a čtyři nebo pět malířů může mít dovoleno malovat na plný úvazek po dvouhodinovém zpívání svých kol a mohou strávit jednu nebo dvě hodiny v sankírtanové skupině, jak je vhodné. Jadurání je nejlepší prodejce knih ze všech, může tedy chodit ven distribuovat knihy, jak jen to bude možné, pokud je to vhodné a příliš ji to nezdrží od uměleckého malování.“ (dŠP Balimu Mardanovi a Puštovi Krišnovi, 18. září 1972)

73-11 „Co se týče obřadu árati Svájambhuvy Manua, je lepší mít muže a ženy oddělené. To je védský systém. Ne jako na Západě, společné vzdělávání, neboť sdružování mužů a žen nebylo vůbec dovoleno. Pokud provádí árati, jak může sedět na trůně nebo ásanu?“ (dŠP Jadurání dásí, 8. listopadu 1973)

  1. V Paňča-tattvě má každý svatozář, ale především Pán Čaitanja a Pán Nitjánanda.
  2. Májávádští sannjásí obvykle nosí dhótí nad kolena, a protože Pán Čaitanja přijal sannjás od májávádského sannjásího, je takto vyobrazen. Je tedy jako sannjásí viděn takto.
  3. Pán Nitjánanda nikdy nepřijal sannjás. Byl nezávislý, jako brahmačárí, a později se oženil.“ (dŠP Muralídharovi, 7. března 1974)

74-03 „Kardama Muni by měl vypadat nějak tak, jak jsi namaloval Vjásadéva, s plnovousem a uzlem vlasů, ne jak jsi ho namaloval ty. Muniové obvykle mají plnovousy.“ (dŠP Muralídharovi, 7. března 1974)

74-05 „Ne, Prithu nemá svatozář, byl to šaktjavéša avatára, zmocněná živá bytost.“ (dŠP umělcům z ISKCONu, 2. května 1974)

74-05 „Zmiňuješ, že na obrázku, kde Pán Čaitanja diskutuje s Kazim o zabíjení krav, je Pán Nitjánanda s bubnem. Ne, není tam žádná zmínka o Něm s mridangou. Neměl by mít oholenou hlavu jako brahmačárí, ale stejnou podobu, jak oba vždy vidíme, Gaura-Nitái. Nitjánanda byl brahmačárí a stal se grihasthou, ale měla bys Ho vždy malovat ve stylu Gaura-Nitáie, jak jsi již zvyklá. Nebuď zklamaná z pomalého tempa malování obrazů. Jen jich maluj co nejvíce.“ (dŠP Jadurání dásí, 15. května 1974)

74-08 „Obraz Krišny a Balaráma bojujících jako býci zcela odmítám. Není dobrý. Udělalas ho démonským. Namaluj Je takové, jací jsou, jako bojující chlapci. Takto Je nikdy nezobrazuj. Vše je v knize Krišna. Nevymýšlej si.“ (dŠP Jadurání déví dásí, 9. srpna 1974)

74-11 „Viděl jsem tvůj dopis s datem 12. listopadu 1974 adresovaný Brahmánandovi s přiloženými vzorky vánočních pohledů a kalendáře. Obrázky jsou velmi hezké. Takto se malovalo během muslimského mogulského období. Vánoční přání však nepodporujeme. Obrázky jsou to bezpochyby pěkné.“ (dŠP Kírtirádžovi dásovi, 21. listopadu 1974)

74-12 „Pokud jde o obraz obřadu árati, udělej ho tak, jak je popsáno v písni. Obřad se konal uvnitř. Žádné árati se nekoná venku. V té době byl Pán Čaitanja hospodářem. Navadvípa lílá znamená lílá hospodářů. Šlo o podobu Paňča-tattvy popsané takto: dákhine nitáičánd, báme gadádhara. Nejen Brahmá a Pán Šiva, obětují všichni polobozi. A všichni mají šikhy, proč se ptáš, jestli je mají jen Narahari a ostatní? Šrívása byl grihastha a Advaita Áčárja byl grihastha.“ (dŠP Améjátmovi dásovi, 8. prosince 1974)

75-05 „Velmi rád slyším, že pěkně pokračuješ v malování. To je tvoje práce. Krišna ti dal určitý zvláštní talent a ty jej používáš k šíření Jeho slávy. To je třeba.“ (dŠP Góvindě dásí, 19. května 1975)

76-01 „Ano, pokud se Pán Višnu zjevil jako šivaista, musí mít šivaistický tilak. Bráhmani v Krišna líle by měli mít oholené hlavy a šikhy.“ (dŠP Jadurání, 5. ledna 1976)

76-09 „Všechny náčrty, které jsi mi poslal, když jsem byl v Indii, jsou schváleny. Obraz Móhiní Múrti, kde upoutává démony, by se měl odehrávat venku na trávě, není tam žádná podlaha ani zdi. Prahláda Mahárádža nemá vousy. Vždy se vyvaruj vousů. Není pravda, že v Krišna líle neexistují boty, boty tam jsou, kromě zábav ve Vrindávanu. Boty ale mají jinou kvalitu, jsou krásné, s drahokamy atd. Na bojišti musí mít boty. Ráhuova useknutá hlava by měla vypadat jako hlava démona, ne kulatá jako planeta.“ (dŠP Rádháballabhovi dásovi, 7. září 1976)

Sdružování se s oddanými

Význam společnosti

 

68-03 Sklon k samotě je druh reakce na naše předchozí hmotné činnosti, ale samota není pro začátečníka příliš dobrá. Májá se na nás neustále snaží útočit, a jakmile najde nějakou příležitost, pokouší se zasadit svoji jedovatou ránu. Nejlepší je proto nehledat na začátku samotu, ale zůstat obklopen čistými oddanými, aby nás jejich společnost ochránila, i když májá zaútočí. Nicméně, pokud jsi vždy zaneprázdněný v kazatelské práci, je to velmi pěkné. Ale nedoporučuje se, aby nováček žil sám na odlehlém místě. (dŠP Jadunandanovi, 26.3.1968)

68-04 Ano, každý z nás by měl být vzorný vůči tomu druhému, aby každý získal impuls dělat větší a větší pokrok.(dŠP Satsvarúpovi, 9. dubna 1968)

68-07 Zaměstnáním Krišny si vědomých osob je užívat si vzájemným sdružováním se na základě pochopení Krišny z Bhagavad  gíty a Šrímad Bhágavatamu. Takže když se sejdete ve třech, měli byste využít váš čas diskutováním o Krišnovi a zpíváním Hare Krišna. Dokonce i když nebudeš mít práci, Krišna tě nepostaví do těžkostí. Ale pokus se najít nějakou práci a pracuj pro vylepšení chrámu. A kdykoli je příležitost, snažte se zpívat ve veřejných parcích a vybrat nějaké peníze od shromážděných lidí a Krišna vám určitě pomůže v šíření této vznešené pravdy vědomí Krišny.

(dŠP Subalovi dásovi, 13. července 1968)

68-09 Náš vztah je věčný. Ale pokud někdo zaostává pozadu, tak navzdory našemu věčnému vztahu se v cíli nemusí setkat s ostatními. Tak jako hejno ptáků – přestože jsou velice důvěrně spojení, každý musí na nebi letět sám. Pokud jeden nemůže, ostatní ho na nebi nemohou udržet. To je zákon přírody. Takže pokud je každý z nás silný ve vědomí Krišny, není žádný pochyb o tom, že můžeš letět do duchovního nebe a bez neúspěchu se tam setkat s ostatními. Proto je individuální síla velice důležitá, a tato síla se dá také získat ze společnosti oddaných. Můžeš učinit své vlastní rozhodnutí. (dŠP Satsvarúpovi, 20. září 1968)

68-11 Ohledně tvé otázky k žití sám, žít sám je obecný sklon pro ty osoby, které chtějí dosáhnout odloučení od materialistických osob. To je také doporučeno Gósvámími v jejich kázáních. Je lepší zůstat sám, nežli se míchat s materialisty. Ale toto není podmínkou v případě, kdy máme možnost stýkat se s čistými oddanými. Náš program je jak negativní, tak pozitivní zároveň. Chceme potlačit materiální stranu, a udělat pozitivní stranu duchovní. Není to tedy jednostranné. Pokud nemáš pozitivní postoj, pouhé potlačení ti úspěch nezaručí. Proto je lepší zůstat ve společnosti čistých oddaných. To je také doporučeno Gósvámími. Každý by měl být zaměstnaný činnostmi v kvalitě dobra a sdružovat se s duchovními osobami; toto udělá pokrok každého velmi rychlý. Lidé, kteří chtějí využít výhodu levné reputace, napodobují velké osobnosti jako Haridása Thákura, který sám zpíval 300 000 svatých jmen denně. Tímto modlením, osamoceným zpíváním svatých jmen získal tolik duchovní síly, že mohl i z prostitutky udělat velkou oddanou, kdežto obyčejný člověk se snadno stane obětí tohoto vábení.

Takže nikdo by neměl napodobovat tyto velké osobnosti, ale spíše se snažit vidět, kolik chuti vyvinul pro zpívání svatých jmen tak, aby jako jedinec zůstal snadno sám při zpívání svatých jmen. Pokud někdo může zůstat sám zaměstnán zpíváním svatých jmen, to je velice dobré, ale také velice složité. Pro podmíněnou duši v podmíněném životě je velice složité absolutně soustředit mysl na zpívání svatých jmen.  Je lepší se zaměstnat kázáním, které udělá jedince postupně úspěšným. Kromě toho, když se zaměstnáme kázáním, bez selhání postupně získáváme naši duchovní sílu. (dŠP Šivánandovi, 11. listopadu 1968)

69-03 Velice rád slyším, že ses cítil velmi nepohodlně ve společnosti karmích na své poslední cestě do Las Vegas. V Bhakti-rasámrita-sindhu je verš, který říká, že čím více děláš pokrok ve vědomí Krišny, tím více jsi znechucený materiálním způsobem života. Když jsou američtí chlapci znechuceni kuřáky cigaret nebo posloucháním rockové hudby a bezvýznamného tlachání, znamená to, že je tam milost Krišny. Ať ti Krišna požehná více a více, abys dělal pokrok ve vědomí Krišny. (dŠP Rajarámovi, 6. března 1969)

69-12 Máš velmi pěknou příležitost k pokroku v duchovní dokonalosti, protože jsi v dobré společnosti oddaných na Havaji.

Sám Pán Čaitanja doporučuje takové sdružování se s Krišnovými oddanými jako nejdůležitější činitel v rozvoji vědomí Krišny. Je tomu tak proto, že naše dřímající láska ke Krišnovi, která je zakrytá hmotnými nečistotami, se ve společnosti čistého oddaného rychle probudí. Je dán příklad ocelové tyče vložené do planoucího ohně. Tyč brzy získá vlastnosti ohně, a sice světlo a žár. Ale pokud stejnou tyč strčíme do ledu, pak bude jen tmavá a chladná. Stejně tak se má oddaný sdružovat s dalšími oddanými, a co se týče vztahu k ostatním, měl by se je snažit povznést také na duchovní úroveň. Drž se tedy prosím této zásady a jistě budeš dělat velké pokroky ohledně svého duchovního rozvoje.(dŠP Govardhanovi, 25. prosince 1969)

70-01 Tvůj zimní program je velice pěkný. Velice rád slyším, že chrámové uctívání pokračuje pěkně a že jsi začal s diskuzemi všech našich knih. Takovéto společné diskuze transcendentálních námětů jsou velice efektivní a všichni by se měli zapojit. (dŠP Bhávánandovi, 21. ledna 1971)

70-02 Rád slyším, že ses nyní ustálil v porovnání s tvým minulým neklidným životem. Společnost oddaných je ten nejdůležitější prvek, jak se naučit Krišna vědomý způsob života. Sdružováním se s nežádoucí společností jsme se naučili mnoho špatných návyků, a podobně sdružováním se s čistými osobnostmi nebo oddanými se můžeme očistit od našich špatných návyků. Takže neustálé sdružování a spolupráce s oddanými je ta hlavní a snadná metoda k tomu, abychom si  znovu osvojili naše původní dobré návyky v Krišna vědomí.   (dŠP Sačísutovi, 14. února 1970)

71-07 Pokud jde o stýkání se se společností, to můžeme dělat. To je v pořádku. Ale ne jen pro to, abychom měli práci. Není dobré sdružovat se s nimi důvěrně. Tomu je třeba se vyhnout. Pán Čaitanja nikdy neřekl, abychom se přestali stýkat s neoddanými. On sám kázal. Jak může kazatel přestat? Všichni na světě jsou neoddaní.

71-11 Co se týče plakátů na chrámové oltáře, můžete je vytisknout, pokud máte peníze navíc. Ale jsem proti přístupu, kdy si náš ISKCONský tisk účtuje nehorázné ceny za knihy a další věci, které prodávají chrámům. Zásadou by měla být velkoobchodní cena nebo může být něco přidáno, pokud je to potřeba na další výdaje (10% nad náklady). Ale nemělo by to být tak, že spolu obchodujeme, abychom ze sebe navzájem měli zisk. S veřejností je to jiná věc. Ale naše skutečné poslání je šířit vědomí Krišny, a proto naše střediska potřebují mnoho věcí jako knihy, nahrávky, fotky a podobně, a tyto věci by si měly chrámy  volně vyměňovat mezi sebou, aby byly pěkně a neziskově využity v kazatelské práci. (dŠP Rúpánugovi, 30. listopadu 1971)

72-06 Proto ti doporučuji číst knihy víc a víc, snažit se pochopit jejich námět z různých úhlů pohledu a vždy o tom diskutovat se svými duchovními bratry. Když pracuješ v tiskárně a nemůžeš číst, tak poslouchej nahrávky mých přednášek a naslouchej tímto způsobem. Také nikdy nezanedbávej každodenní zpívání svých šestnácti kol na růženci, vstávej časně bez výjimky, navštěvuj mangala-árati, koupej se a následuj ostatní usměrňující zásady a vše dopadne velmi úspěšně, tím si můžeš být jistý.(dŠP Bhargavovi, 13. června 1972)

72-11 Jestli to myslíš vážně a chceš být důležitým pomocníkem naší společnosti, tak ses měl plně zaměstnat v překladatelské práci a nemíchat se s mými takzvanými duchovními bratry. Stejně jako jsou ve Vrindávanu někteří obyvatelé jako opice a prasata, stejně tak je mnoho darebáčků mezi vaišnavy. Dej si na ně pozor. (dŠP Nirandžanovi, 21. listopadu 1972)

73-11 Nemám námitky ohledně rady ve vaší grihastha komunitě, protože s tím souhlasil Karandhara Prabhu a on je ten, od kterého byste měli brát rady. Jen bych k tomu rád poznamenal, že bychom takové mítinky a výbory neměli brát příliš vážně, protože to jediné, co nás nakonec zachrání, je naše zpívání. Nicméně pokud by se oddaní chtěli někdy sejít, zpívat Hare Krišna a diskutovat, jako v programu Ištagóšthi, který jsme zavedli, pak samozřejmě nemám nic proti. (dŠP Umápatimu, 26. listopadu 1973)

74-04 Jsem velmi znepokojen, když slyším, že jsi opustil společnost Trivikrama Svámího a oddaných v taiwanském chrámu. Zaprvé nemůžeš zůstat v pevném Krišna vědomí bez společnosti oddaných a zadruhé se počítalo, že budeš silným přínosem pro misi v Taiwanu. Musíme být jednotní. Pokud se těch pár lidí, které máme ve vzdálených místech, jako je Taiwan, rozprchne, pak neobstojíme. Vím, že neustále zažíváš těžkosti při životě s oddanými, ale musíme být tolerantní a přetrpět osobní rozdíly tím, že budeme pokornější než stéblo trávy a budeme se držet našich povinností vůči duchovnímu mistrovi. (dŠP Šrí Valabhovi, 4. června 1974)

74-09 Takže se pokus pěkně naučit tuto filozofii ve společnosti oddaných a zcela určitě budeš moct učinit velký prospěch svým krajanům.

74-11 I když se v naší společnosti mohou vyskytnout nějaké problémy, není to příliš důležité. Důležité je, že bychom měli prostě upřít svou mysl na Krišnovy lotosové nohy. To je Jeho pokyn v Bhagavad gítě. Navzájem se tedy sdružujeme, abychom mohli jeden druhému pomáhat s nasloucháním a zpíváním o Krišnovi. To je účelem naší společnosti. V materialistické společnosti, kde se veškeré naslouchání a opěvování týká pouze smyslového požitku, toto nenajdeš. My toužíme po Krišnovi a chceme se vrátit domů – zpátky k Bohu, kde Krišna žije věčně. Tak jen následuj pokyny, které jsem ti dal, a tvůj život bude jistě úspěšný. (dŠP Nriharimu, 22. listopadu 1974)

75-04 Doufám, že si najdete čas na pravidelnou návštěvu našeho montrealského chrámu a že shledáváte čtení našich knih zajímavým. Sdružováním se a službou vaišnavům a nasloucháním filozofii Bhagavad gíty a Šrímad Bhágavatamu, jakož i zpíváním Hare Krišna se váš život stane dokonalým. (dŠP panu Patelovi, 19. dubna 1975)

75-11 Nyní by ses měl pokusit stát se silným ve vědomí Krišny. První věcí je zpívat minimálně šestnáct kol na růženci. A to je nejlepší dělat v přítomnosti ostatních, kteří také touží po pokroku v duchovním životě. Proto by ses měl pokusit zůstat v jednom z našich chrámů; to ti pomůže. Také bys  měl velmi pozorně číst mé knihy a vykonávat službu – tad viddhi pranipátena pariprašnena sevayá. Služba zde musí být. Takže musíš nalézt nějakou službu, kterou můžeš vykonávat. Poté bude tvůj pokrok velice rychlý. (dŠP Paulu Digliovi, 15. listopadu, 1975)

Spolupráce, ocenění a soutěž

67-04 „Přijal jsem tvůj dopis z 10. tohoto měsíce a jeho obsah mi udělal velkou radost. Vaše vzájemné porozumění se Šrímánem Džanárdanem, v němž je Krišna středem přitažlivosti, je pro mě velmi poučné. Transcendentální žárlivost není špatná, ale je absolutní. V transcendentálním světě jsou také žárlivé skupiny, jako je skupina Rádhárání a skupina Satjabhámy. Rádhárání a Satjabhámá na sebe vždy navzájem žárlí, ale středem je Krišna. Existuje i mnoho hmotných příkladů.

V zemi existuje mnoho politických stran, ale navzdory všem politickým žárlivostem jsou sjednoceny ve službě státu. Podobně když je Krišna středem, veškerá soutěž a žárlivost pro tu nejlepší službu Krišnovi jsou vždy absolutní za předpokladu, že tato žárlivost nepoklesne na hmotnou úroveň.“ (dŠP Kírtanánandovi, 13. dubna 1967)

67-09 „Velmi mě potěšilo, že jsi popsala tak krásný pocit. Zvláště jsem si všiml, že ses dokázala tak krásně vyjádřit. Vím, že ty i tvoje sestra jste zdědily dobré srdce od vaší dobré matky. Vaše touha dostat mě zpět do Států bude určitě úspěšná, protože se také toužím vrátit. Slzy pro Krišnu jsou stejně dobré jako se s Ním osobně sdružovat. V duchovním světě je odloučení cennější než setkání. Tvoje pocity a slzy s vědomím Krišny tě tedy obohatí v duchovním pokroku. Tvůj manžel Mukunda je velmi, velmi dobrý chlapec a ty máš to štěstí, že máš tak dobrého oddaného manžela. Podobná kombinace je u tvé sestry a Gurudáse. Budeš se zlobit, když řeknu, že tvoje sestra je lepší než ty, ale myslím, že mám pravdu, protože mě podporuje Mukunda. Rivalství mezi dobrými srdci je velmi dobré, ale jsem stejně spokojen s tvojí sestrou i s tebou.

Prosím, předej mé požehnání tvé sestře a švagrovi. Dostal jsem jejich pěkný rukopis a oni jej skutečně vytvořili s plným vědomím Krišny. Svámí Kírtanánanda se velmi brzy vrací do Států. Velmi toužíš dostat ho zpět domů a tvoje touha se velmi brzy splní. Možná víš, že Ačjutánanda je nyní u nás, a od chvíle, kdy přijel, Svámí Kírtanánanda zanechal všech činností a Ačjutánanda mi pomáhá. Každopádně za sebou zanechává dobrého zástupce, takže nebudu mít potíže. S největší pravděpodobností Ačjutánanda zůstane v Indii, aby převzal Americký dům. Rád bych věděl, jestli přijede Upéndra. Upéndra a Ačjutánanda budou dobrá kombinace; oba pracují tiše a bez protestů. Prosím, předej mé požehnání všem chlapcům a dívkám.“ (dŠP Džánakí, září 1967)

67-11 „Už jsem napsal Hajagrívovi, že pokyny, které předávám, nejsou dogmata. Naše pokyny jsou všechny založeny na dostatečné logice a filozofii. Jde o to, že při misijních činnostech je zcela přirozené, že se někdy situace může stát velmi provokativní, ale musíme s těmito záležitostmi zacházet velmi obezřetně. Chlapec, který plivl na Kírtanánandu, musí poslat dopis s vyjádřením lítosti a omluvou. To bude pěkné. Měl bys ses vždy pokoušet uklidnit živé bytosti v jejich vzpurných sklonech. Tyto individuální sklony jsou věcným důkazem toho, že jsou to individuální bytosti. Kdyby bylo všechno neosobní, nebyl by prostor pro jejich individuální projevy.

Rozumím, že Hajagríva koupí dům ve Wilkes-Barr s finanční pomocí dr. Hendersona. Nevadí mi, že udělají něco samostatně, ale přeji si, aby mezi duchovními bratry nebylo žádné špatné chování. Myslím, že můžeš napsat Hajagrívovi osobní dopis, že lituješ té události, která se bohužel stala, toho poplivání Kírtanánandy. Doufám, že se máš dobře.“ (dŠP Brahmánandovi, listopad 1967)

67-11 „Dostal jsem od Hajagrívy jeden dopis, který vyjadřoval jeho smutek ohledně Kírtanánandovy situace ve vztahu k jeho duchovním bratrům. Stěžoval si, že nějací chlapci poplivali Kírtanánandovo tělo, a je fakt, je to nanejvýš nešťastná záležitost. Je pravda, že jakmile se někdo jednou spojí s vědomím Krišny, nemůže se nikdy oddělit, ale událost odloučení Kírtanánandy a Hajagrívy od Společnosti je shoda okolností. Poradil jsem, že Kírtanánanda by měl být požádán, aby nepřednášel, ale nikdy jsem nepožádal o to, aby nechodil do chrámu. Zveme lidi zvenčí, aby přišli a slyšeli naše kírtany, ale myslím, že Kírtanánanda mohl narušovat klid chrámu, a proto jste ho všichni požádali, aby do chrámu nechodil. Nevím, co se ve skutečnosti stalo, ale ta záležitost není příliš šťastná. Pokud je to možné, musí být ten chlapec, který na Kírtanánandu plivl v přítomnosti Hajagrívy, požádán, aby poslal dopis s vyjádřením lítosti a omluvy za chybu, kterou udělal. Již jsem ti dal seznam dobrého chování pro oddané. Oddaný musí rozvíjet tyto dobré vlastnosti. Všechny tyto nežádoucí události mohl vyvolat Kírtanánandův pokus mi vzdorovat, ale v budoucnosti se budeme velmi pečlivě vyrovnávat s tak provokativními situacemi. Chápu, že provokaci v této situaci zapříčinilo Kírtanánandovo nežádoucí chování. Doufám, že se máš dobře.“ (dŠP Rájarámovi, 5. listopadu 1967)

67-11 „Ve vědomí Krišny existuje rozmanitost, ale ne rozpor. Můžeme se jeden s druhým hádat na základě služby, ale to není rozpor. Musíme se velmi vážně držet služby Pánu, a to nám pomůže dosáhnout pokroku. V této souvislosti jsem napsal jeden dopis Brahmánandovi, jehož přiložená část by tě mohla zajímat. Nechci dav Kírtanánandů, ale chci jedinou duši jako Brahmánanda, Mukunda, Rájaráma a Satsvarúpa.“ (dŠP Subalovi, 12. listopadu 1967)

67-11 „V odpovědi na tvůj dopis ze dne 9. listopadu tě informuji, že se osobně zabývám nedávným postojem Kírtanánandy a Hajagrívy. Hajagríva alespoň není tak fanatický jako Kírtanánanda. Jeho poslední dopis odhaluje, že není mimo vědomí Krišny, jak tomu rozumíme. Celá ta epizoda vznikla z osobní zášti. Tato osobní zášť není nelidská, a jak jsem již mnohokrát řekl, že individualismus je příčinou osobního nedorozumění. Když je tento individualismus zaměstnán ve službě Krišnovi, není to na škodu, i když existuje osobní nedorozumění. Osobní nedorozumění existuje i na vyšších úrovních. V lásce ke Krišnovi probíhá soutěž dokonce i ve skupině Šrímatí Rádhárání. Je to druh rasy, soutěžit v láskyplné náklonnosti zaměřené na Krišnu.

Proto se pokusíme přivést Hajagrívu a Kírtanánandu zpět k rozumu. Koneckonců musíme pochopit, že jednáme s osobami postiženými májou. Každý z nás je pod vlivem vnější energie, máji. Nejlepší způsob, jak se dostat ze spárů máji, je soustředit pozornost na láskyplnou službu Krišnovi. Chápu, že Hajagríva a Kírtanánanda v jejich středisku dále zpívají Hare Krišna. Doufám proto, že nesejdou z cesty a že nedorozumění může být časem vyjasněno.

Dokonce i mezi našimi duchovními bratry máme nedorozumění, ale nikdo z nás nezanechává služby Krišnovi. Můj Guru Mahárádža nám nařídil, abychom uskutečňovali jeho misi společně. Naneštěstí jsme nyní rozděleni. Ale nikdo z nás nepřestal kázat vědomí Krišny. Dokonce, i když mezi duchovními bratry mého Gurua Mahárádže panuje nedorozumění, žádný z nich se neodchýlil od transcendentální láskyplné služby Krišnovi. Jde o to, že provokace a nedorozumění mohou trvat mezi dvěma lidmi, ale naše pevná víra ve vědomí Krišny nesmí dovolit žádné podstatné narušení. Proto se prosím snaž mít soucit s každou osobou, i když mají jiný názor. Jediná kvalifikace, kterou musíme zkoumat, je, jestli jedná s vědomím Krišny do té míry, do jaké je schopen.“ (dŠP Brahmánandovi, 18. listopadu 1967)

67-11 „Je mi velmi líto, že si Subala dása přisvojil takovou důležitost. Měli bychom vždy pamatovat, že jsme na cestě dokonalosti, ale nejsme dokonalí. Pokud se Subala dása nebo kdokoliv domnívá, že dosáhl dokonalosti, půjde špatným směrem. Požádal jsem vás všechny, abyste oslovovali své duchovní bratry prabhu. Toto prabhu znamená nadřízený. Pokud každý z nás myslí na své spolupracovníky jako na nadřízeného, nedorozumění nepřipadá v úvahu. Chyba je, že když je někdo osloven jako nadřízený neboli prabhu a myslí si, že je prabhu neboli nadřízený. Nikdo by neměl zapomenout na sebe jako na pokorného služebníka, přestože je oslovován prabhu.

Duchovnímu mistrovi se dostává úcty jako Nejvyššímu Pánu. Bohužel, pokud si duchovní mistr myslí, že se stal Nejvyšším Pánem, pak je odsouzen ke zkáze. Pravý duchovní mistr se vždy považuje za služebníka Pána. Nikdo by nikdy neměl zapomínat být ve svém jednání pokorný. Kdyby každý z nás jednal v tomto duchu prabhua a služebníka, pak je velmi malá šance, že bychom byli nepochopeni. Někdy může dojít k nedorozumění, ale mělo by být vyřešeno v duchu služebnického přístupu k prabhuovi. Vím, že moje přítomnost je velmi naléhavá.“ (dŠP Nandarání, 28. listopadu 1967)

68-01 „Je mi velmi líto, že nás Satjavrata opustil kvůli nějaké drobné sentimentální záležitosti. Požádej ho prosím, aby se vrátil, a omluv mě, jestli jsem zranil jeho cit. Myslím, že by měl být trvale v redakční radě a můžeš mu dát jakoukoliv vážnou službu, jak se ti zlíbí. Pokud se k nám nepřipojí, může být nahrazen Hajagrívou. Nedávno jsem od Hajagrívy obdržel jeden dopis a okamžitě jsem odpověděl. Jde o to, že každý z nás by se měl považovat za služebníka Krišny. Ve službě Krišnovi může někdy probíhat transcendentální soutěž, ale nemůže dojít k žádnému rozporu. Zavolej prosím Satjavratu a dej mu vážnou službu, jak se mu zlíbí. Je to dobrá duše a musí být spokojen.“ (dŠP Rájarámovi, 11. ledna 1968)

68-01 „Rád se dozvídám, že tvoji spolupráci pro tuto Společnost autority oceňují. Měli bychom se naučit zapomínat na malé neshody a promíjet je, protože vždy, když jsou na jednom místě dva lidé, nastane nějaké nedorozumění. Tato nedorozumění se dějí dokonce i mezi manželem a manželkou, o ostatních nemluvě. Musíme však věci řešit na základě vědomí Krišny. Měli bychom mít vždy na paměti, že vědomí Krišny je výzva moderní maskované lidské společnosti a musíme čelit řadě nepříznivých událostí. Jestliže jsme však upřímní vůči Krišnovi a duchovnímu mistrovi, bude všechno společně příznivě urovnáno. Měli bychom vždy pamatovat na to, že vědomí Krišny může zůstat pouze na dvou rovnoběžných liniích Krišny a duchovního mistra. Zpívej Hare Krišna upřímně a všechny dobré inteligentní rady přijdou z nitra. Krišna říká, že těm, kdo Mi slouží, dávám inteligenci pro jejich pokrok.“ (dŠP Gargamunimu, 11. ledna 1968)

68-01 „Dostal jsem váš nedatovaný dopis a chápu, že v některých bodech nesouhlasíte s Gargamunim, ale jasně jste nezmínily, čeho se ten nesouhlas týká. Pokud vím, Gargamuniho činnosti jsou schváleny prezidentem Džajánandou a nakolik znám Gargamuniho, má obchodní taktiku, ale jeho cílem je pomoci Společnosti finančně. Cokoliv dělá, není v jeho osobním zájmu, ale v zájmu Společnosti. Máte-li nějaké konkrétní stížnosti, dejte mi prosím vědět, ale nenechte se vyvést z míry žádným nesouhlasem s vašimi duchovními bratry a sestrami. Každá živá bytost je individuální duše, a proto je v našich vzájemných jednáních možná neshoda, ale musíme vzít v úvahu ústřední bod zájmu. Obě jste velmi inteligentní, střízlivě uvažující dívky a mám o vás dobré mínění; nikdy nepřijměte postoj nespolupráce, protože jste možná nesouhlasily s názorem jiného.

Slyšel jsem o konfliktech, které způsobil nový oddaný Džívánuga. Zdá se, že je to blázen. Neměl být zasvěcen, ale dal jsem mu příležitost se zlepšit. Příště nezasvětím nikoho, kdo nejméně tři měsíce nenavštěvoval naše přednášky a nedoporučili ho vedoucí členové Společnosti. Méně inteligentní osoby nemohou přijmout vědomí Krišny. Dejte mi prosím vědět, jaká je vaše konkrétní stížnost, ale žádám vás, abyste se nedaly vyvést z míry.

Plán tvého manžela a tvůj, Jamuno, jet do Indie schvaluji; jen prostě čekám na místo, kde zůstanete. O této věci jsem již Gurudáse informoval a on se na to připravuje. Budeme potřebovat, aby do Indie odjelo nejméně dvanáct studentů, zůstalo tam alespoň šest měsíců a bylo plně vyškoleno v našich činnostech. Místo, které vyjednávám s úřady, bude dostatečné pro ubytování nejméně 50 studentů, a pokud nám Krišna toto místo dá, bude to velký úspěch.“ (dŠP Jamuně a Haršarání, 15. ledna 1968)

68-02 „Vidím, jak děláš pokrok v rozvoji vědomí Krišny z pocitů, které vyjadřuješ, a jsem velmi rád, že cítíš takové transcendentální potěšení, když sloužíš Pánu. Toto transcendentální potěšení je neomezené a zvyšuje se s tím, jak zvyšujeme touhu konat stále více dobrovolné služby. Odevzdat se Krišnovi najednou není obvykle možné, ale jak sloužíme Krišnovi stále více a více, postupně jsme stále více odevzdáni Jeho lotosovým nohám. Prosím, i nadále tedy služ Krišnovi tak, jak jsi zmínila, a neměj pocit, že tvoje služba je nějak méně cenná než služba ostatních.

V transcendentální láskyplné službě Pánu nezáleží na tom, zda pracujeme, vaříme, malujeme, píšeme, zpíváme nebo cokoliv jiného, jsou všechny stejné. Na transcendentální úrovni neexistují rozdíly jako vyšší a nižší. Důležité je to, že věnujeme náš čas a energii službě Pánu. Koneckonců, jsme tak nepatrní, co můžeme dělat? Krišna jednoduše vidí, že je tento čas stráven v Jeho službě. Pokračuj prosím v pomáhání Gargamunimu v jeho úsilí šířit vědomí Krišny, zpívej a dál plň své povinnosti. Tímto způsobem budeš šťastná a úspěšná ve vědomí Krišny. Rád slyším, že tak dychtíš pomoci založit nový chrám. Tvoje nadšení mě velmi povzbuzuje; je velmi třeba šířit vědomí Krišny a potřebujeme mnoho nadšených chlapců a dívek, kteří by šířili tuto velkou misi Čaitanji Maháprabhua. Můj Guru Mahárádža chtěl, aby se toto vědomí Krišny rozšířilo zvláště po všech západních zemích, a teď ve svém stáří tuto velkou zodpovědnost zanechávám v rukou vás všech mých studentů.“ (dŠP Karunamají, 25. února 1968)

68-03 „Pokračujte prosím ve vaší velmi dobré službě a nemějte žádný pocit zbytečnosti. Je pravda, že Krišna někomu dal příležitost sloužit Mu psaním, někomu dobrými obchodními schopnostmi, někomu dobrým vařením atd., ale Krišna přijímá všechny tyto služby na stejné úrovni. Na transcendentální úrovni je jedna služba stejně dobrá jako druhá. Vyšší či nižší je vyloučeno. Jsme velmi nepatrní, a proto toho ve skutečnosti nemůžeme moc udělat. Můžeme jednoduše využít svůj čas a energii, a to je vše, co Krišna vidí. Vidí, že tento chlapec nebo dívka tráví svůj čas v Mé službě, a je potěšen.“ (dŠP Hansadútovi a Himavatí, 3. března 1968)

68-05 „Co se týče tvých osobních nálad, které nesouhlasí s Umápatim, je mi velmi líto, že se to stalo. Kážeme vědomí Krišny, nejvyšší úroveň harmonie, a pokud spolu nebudeme souhlasit a nebudeme jednotní, nevypadá to dobře. Jsi upřímný služebník Krišny. Vím, že jsi pro Krišnu velmi dobře pracoval. Myslím, že bys neměl být znepokojen malým nesouhlasem. Pokud si myslíš, že nemůžeš s Umápatim souhlasit, můžeš s ním přestat diskutovat, a pokud existuje nějaký bod k rozsouzení, můžete se obrátit na mě. Jsem vám vždy k službám.

Dokud jsme individuální duše, musí zde být také nesouhlas, protože to je příznak individuality. Ale když je takový jedinec odevzdán Krišnovi, neměl by tu být žádný rozpor. Samozřejmě, Subala pracuje sám a daří se mu to velmi dobře podle jeho nejlepších schopností, ale pokud tam chceš jet, nemám žádné námitky, protože to bude pro Subalu velká pomoc. Ale vím také, že na tobě hodně záleží v chrámu L. A., a obávám se, že když odjedeš, chrám v Los Angeles může utrpět. Proto bych doporučil, abys sis o tom promluvil s Mukundou, protože je to velmi klidný chlapec s chladnou hlavou, a pak se rozhodl, zda pojedeš do Santa Fe nebo ne. Píši v této souvislosti zvlášť i Mukundovi stejně jako Umápatimu a chci vědět, proč existuje ten rozpor. V plnění povinností ve vědomí Krišny nemůže být žádný rozpor. Odjíždím do Montrealu 3. června 1968 v 11 hodin. Znáš adresu v Montrealu, tak můžeš na tento dopis poslat odpověď tam. Opět říkám, nenech se vyvést z míry nějakou nepatrnou záležitostí, ale spolupracuj na úrovni vědomí Krišny.“ (dŠP Aniruddhovi, 30. května 1968)

68-05 „Mezitím jsem od Aniruddhy obdržel další dopis, že s Umápatim nesouhlasí. Nevím, jaký je základ této neshody, ale když jsi tam, žádám tě, aby ses na tuto záležitost podíval a pokusil se zmírnit jejich iluzorní nesouhlas. Dokonce i v případě nesouhlasu by úrovní mělo být vědomí Krišny, a pokud na ní existuje nesouhlas, není to žádná nedokonalost.“ (dŠP Mukundovi, 30. května 1968)

68-05 „Před několika dny jsem od tebe obdržel pěkný dopis, ve kterém jsi psal hezké věci, a já jsem byl velmi rád, že nyní děláš pozitivní pokrok směrem k vědomí Krišny. Rozumím, že Aniruddha a ty spolu někdy nesouhlasíte v tématech týkajících se vědomí Krišny. Samozřejmě, že mohou existovat neshody, ale neměl by zde být rozpor. Rád od tebe uslyším, jaký je důvod toho rozporu, a zda není příliš závažný. Myslím, že bys měl požádat Aniruddhu, aby nebyl tak nepatrným nesouhlasem vyveden z míry.“ (dŠP Umápatimu, 30. května 1968)

68-07 „Obdržel jsem tvůj dopis a pečlivě si jej přečetl. Již jsem poslal potřebné pokyny prostřednictvím Hansadúty. Všichni jste končetiny mého těla. Pokud nebudete spolupracovat, můj život bude zbytečný. Smysly a život jsou ve společném vztahu. Bez života smysly nemohou jednat a bez smyslů je život pasivní. Poradil jsem Hansadútovi, aby s tebou plně spolupracoval. Je dohodnut 50% souhlas.“ (dŠP Brahmánandovi, 17. července 1968)

68-07 „S plánem, který jsi již udělal, souhlasím. Můžeš v něm tedy pokračovat. Náš jediný plán by měl od teď být rozšiřovat sankírtanové činnosti a prodávat naše publikace. Vydávání Zpátky k Bohu je svěřeno Rájarámovi, vydávání knih Brahmánandovi a podnikání Gargamunimu. Společně tedy uskutečňujme toto hnutí pro vědomí Krišny v plném proudu.“ (dŠP Mukundovi, 17. července 1968)

68-07 „Náklonnost k duchovním bratrům je hezká, to je dobré znamení. Náklonnost k duchovním bratrům, stejně jako ke všem ostatním živým bytostem, i když nejsou duchovními bratry, tato znamení jsou vidět u pokročilých oddaných. Existují tři druhy oddaných: oddaní nižšího stupně mají velkou úctu k Božstvu v chrámu, ale ne příliš velkou vůči oddaným nebo obyčejným lidem. Oddaný druhého stupně má soucit s nevinnými neoddanými. V tomto stádiu vidí čtyřmi způsoby: jeden je, že vždy považuje Krišnu za toho nejoblíbenějšího, druhý je, že má důvěrné přátelství se svými oddanými duchovními bratry nebo jakýmikoliv jinými oddanými, třetí je, že má soucit s nevinnými neoddanými a snaží se je přesvědčit o důležitosti vědomí Krišny, a čtvrtý je, že nemá žádný vážný zájem o ateisty.

Oddaný prvního stupně samozřejmě vidí každého ve vztahu ke Krišnovi a jako takový nerozlišuje mezi oddaným a neoddaným. Jeho pohled je vznešený, protože vidí, že všichni se přímo nebo nepřímo věnují službě Krišnovi. Toto postavení oddaného na vysoké úrovni by nemělo být nikdy napodobováno. Bylo to možné pouze pro Pána Čaitanju, Pána Nitjánandu nebo Haridáse Thákura. Thákura Haridása byl tak mocný, že dokázal změnit i prostitutku. My bychom se však neměli pokoušet napodobovat Haridáse Thákura nebo Pána Čaitanju. Naše postavení je na druhém stupni. Neměli bychom být spokojeni s tím, že zůstaneme na třetím stupni, ale měli bychom se pokusit se povznést na druhý stupeň. Pokud se jedná o první stupeň, není dosažen naší snahou, ale je možný, když máme plnou milost Krišny. To zcela závisí na bezpříčinné milosti Krišny.“ (dŠP Madhusúdanovi, 29. července 1968)

68-08 „Tvoje uznání za službu tvých duchovních bratrů je velmi chvályhodné. Toto je ve skutečnosti činnost oddaného, že by měl každý oceňovat hodnotu ostatních oddaných. Nikdo by neměl nikoho kritizovat. Protože každý je zaměstnán ve službě Pánu podle svých schopností a jde o to, že Krišna chce vidět, jak moc je ve své službě Jemu upřímný.

Na hmotné úrovni si můžeme myslet, že služba jednoho je větší než služba jiného, to je náš hmotný pohled. Ve skutečnosti na duchovní úrovni není rozdíl mezi službou poskytovanou Krišnovi telátkem a službou Krišnovi od Rádhárání a Jejích společnic. Krišna je tak laskavý a velkorysý, že přijímá službu všech, když je upřímná. To je prohlášení v Bhagavad-gítě, že přijímá trochu květin, ovoce a vody, které jsou Mu nabídnuty s oddaností a láskou. Chce naši lásku a oddanost, jinak je vlastníkem všeho, co Mu můžeme dát? Toto postavení naší podřízenosti by se mělo vždy zachovávat a vždy bychom měli prokazovat úctu našim čistým oddaným, kteří se věnují oddané službě, což nám umožní pokrok v oddanosti.“ (dŠP Tamálu Krišnovi, 19. srpna 1968)

68-09 „Pokud budete spolupracovat a nebudete se mezi sebou hádat, může se pro rozšíření naší mise udělat obrovská služba. Proto se prosím pokus tento program uskutečňovat v klidu v zájmu Pána Krišny, jemuž jste všichni zasvětili své životy.“ (dŠP Harimu Vilásovi, 29. září 1968)

69-01 „Prosím, konejte svou povinnost společně, bez narušení pokojných vztahů mezi sebou. Naše hnutí razíme na pozadí mírumilovné atmosféry ve světě, a pokud projevíme trochu neshod v našem vlastním táboře, nebude to moc dobrý příklad. Proto by měl být každý shovívavý, tolerantní a spolupracovat. To je má zvláštní žádost k vám všem.“ (dŠP Džánakí, 18. ledna 1969)

69-01 „Dostal jsem zprávu od pana Parikha a dalších, že jsou okouzleni vaším chováním, povahou a oddaností. V novinových výstřižcích také uvedli takové náznaky. Jinými slovy, všichni oceňují vaši prezentaci. Dodržujte prosím tento standard chování. Nemějte mezi sebou žádné umělé neshody, protože konáte velmi odpovědnou činnost. Možná víte, že v zemi existuje mnoho politických stran, ale když musí být splněna celková odpovědnost země, spojí se. Mít nějaké malé neshody mezi sebou není příliš nepřirozené, protože jsme všichni individuální bytosti. Protože ale všichni pracujeme pro Krišnu, měli bychom vždy zapomínat na naše osobní zájmy a postarat se o hlavní příčinu.“ (dŠP Gurudásovi a Jamuně, 21. ledna 1969)

69-01 „Z tvého dopisu jsem vyrozuměl, že v chrámu došlo k určitým neshodám nebo nedorozuměním, ale myslím si, že byste měli vědět, že všechny tyto potíže musí být vyřešeny mírumilovně a s ohledem na celkovou situaci. Čidánanda je tam prezident a myslím, že správně rozumíš tomu, že s ním musí všichni spolupracovat pro udržení chrámu v dobrém stavu a bez zbytečného napětí. Pokud v San Franciscu cítíš příliš mnoho nepohodlí, pak můžeš přijet do Los Angeles a zůstat tady se mnou. Pokud však můžeš pomoci urovnat tamní obtíže, bude to nejlepší. Jsi upřímný a inteligentní chlapec, pokud tedy budeš spolupracovat se všemi členy v naší misi šíření vědomí Krišny, bude to velmi dobré.“ (dŠP Aniruddhovi, 23. ledna 1969)

69-02 „Není divu, že potrvá určitý čas začít s tvým skutečným tisknutím. Na začátku všeho jsou vždy nějaké potíže, ale když si zvykneš na proces, nebude to obtížné. Pokud není k dispozici žádný lepší gramatik, může být zveřejněn Uttamašlókův překlad. Ale myslím, že do chrámu chodí tolik přátel, zejména někteří bengálští Indové, kteří ti mohou s překládáním pomoci.

Když je někdo ochoten pomoci s naší misí, je to také oddaný, nepřipadá tedy v úvahu, že by byl neoddaný. Ale musí překládat tak, jak to je, nesmí se odchýlit. Naše motto by mělo být jakýmkoliv způsobem vyjádřit cíle vědomí Krišny německy mluvícím lidem. Ve Šrímad-Bhágavatamu je verš, že kniha nebo poezie, ve které je vylíčeno svaté jméno Krišny, je revoluční pro očištění hmotné atmosféry. I když je tato literatura prezentována v nedokonalém jazyce, gramatické rozporuplnosti nebo rétorické nesrovnalosti, svaté osoby tuto literaturu ctí. Naslouchají jí, pronášejí ji a ctí ji jen proto, že v této literatuře je oslavován Nejvyšší Pán.

Jinými slovy, nejsme určeni k tomu, abychom předkládali jakákoliv mistrovská literární díla, ale musíme informovat lidi, že existuje oheň máji, který spaluje vitalitu všech živých bytostí, a ty by se měly chránit před neúnavným náporem hmotné existence. To by mělo být naše motto. I když se ti tedy nedostává žádné pomoci od přátel, nech to přeložit Uttamašlókou a vydej to. Můžeš alespoň vydávat 5 až 10stránkové vydání německého Zpátky k Bohu. To je moje žádost.“ (dŠP Krišna dásovi, 13. února 1969)

69-02 „Pokud jde o vaše bratrské hádky, mohu v tomto ohledu přednést jeden příběh: starý otec potřeboval namasírovat, a tak mu všechny děti chtěly posloužit. Otec rozdělil pravou a levou část svého těla, aby jí děti sloužily. Později se ohledně této služby mezi dětmi strhla nějaká hádka a ony spolu soupeřily tím, že tloukly do částí otce, které byly přiděleny protistraně. Otec tedy řekl, že kvůli svému soupeření mě bijete do různých částí těla, ale já proto umírám. Podobně, buď toto, nebo ono oddělení, pokud se mezi sebou hádáte, bude to škodlivé pro mé touhy ohledně mise. Proto prosím přestaňte s tímto zbytečným úsilím. Pokud došlo k nějakému nedorozumění, bude vyřešeno, až tam budu v dubnu. Zatím, prosím, žijte v klidu a záležitosti mohou pokračovat tak jako nyní.“ (dŠP Rájarámovi, 20. února 1969)

69-03 „Co se týká tvého personálu, myslím, že máš dobrý personál, který ti pomáhá, a Hajagríva ti také napsal, abyste se poradili, jak můžete spolupracovat. Myslím, že kvůli Krišnovi se budeme snažit spolupracovat i s rizikem nebezpečí malých osobních nepříjemností. Naším nejdůležitějším zájmem je Krišna. Pokud se služba Krišnovi koná dobře, pak bychom se měli pokusit zapomenout na osobní nepříjemnosti. Vím, že jsi již pokročil v tomto druhu vědomí Krišny a Krišna ti poskytne stále více inteligence, ale drž se tohoto principu, jelikož jsi přijal životní slib zlepšit Zpátky k Bohu. To je moje žádost. To ti přinese vítězství při získávání Krišnových požehnání.“ (dŠP Rájarámovi, 20. března 1969)

69-03 „Váš dopis ve druhém odstavci je pro mě velmi povzbuzující a vaše uznání oddaným jako Upéndra a Ánanda je naprosto vynikající. Šrí Čaitanja Maháprabhu nás učil tuto lekci – člověk, který oceňuje upřímného oddaného, je způsobilý dostat se k Nejvyšší Osobnosti Božství.“ (dŠP panu Windischovi, 21. března 1969)

69-03 „Pokud si myslíš, že tištěním jógové literatury získáš nějakou finanční pomoc, pak ti dávám svolení, abys ji mohl vytisknout. Ale můj trvalý požadavek je tento: neměl by mezi vámi být žádný nesouhlas. Cokoliv děláš, dělej to na základě společných konzultací. Protože naším středem činností je Krišna, můžeme pro Krišnu obětovat náš život, bohatství, slova, inteligenci, vše. Samozřejmě, jako individuální bytosti máme někdy neshody, ale to by mělo být vyřešeno tím, že se naše hlavní pozornost bude soustředit na Krišnu. Co se stalo, stalo se; od nynějška dělejte všechno společně a každý měsíc vydáme alespoň jedno francouzské číslo Zpátky k Bohu – dokonce může obsahovat pouze jednu tištěnou stránku, ale musí vycházet každý měsíc. To je moje přání.“ (dŠP Dajálovi Nitáiovi, 23. března 1969)

69-04 „Choďte společně na sankírtan a snažte se prodávat časopisy Zpátky k Bohu. V ostatních střediscích to dělají velmi dobře. Někdy prodávají přes 100 výtisků Zpátky k Bohu a vyberou 130 nebo 150 dolarů. Chrám v Los Angeles se v této souvislosti stal jedinečným. Vyzdobili chrámovou místnost tak pěkně, že na hostiny lásky a jakékoliv jiné obřady přicházejí stovky lidí. Proč nenásledujete tento příklad a nesnažíte se vynakládat energii na to, aby váš chrám byl důležitějším než ten v Los Angeles? V duchovním světě je také soutěž, ale středem je vždy Krišna. V hmotném světě existuje soutěž, ale středem je uspokojení smyslů. To je rozdíl. Soutěž, nesouhlas nebo dokonce rozpor, pokud k nim dojde a středem je Krišna, není takový jako nesouhlas hmotný. Dokonce i na Krišnalóce existuje skupina soupeřící se Šrímatí Rádhárání, její jméno je Čandrávalí, a mezi oběma skupinami existuje soutěž, jak nejlépe sloužit Krišnovi.

Vy všichni jste dobré duše, tak se prosím nenechávejte rozrušit nicotnými věcmi. Plňte svou povinnost dobře, rozvíjejte středisko co nejlépe. Pokud si myslíš, že tvoje osobnost byla podceněna, můžeš to tolerovat. To je velmi dobré. Pán Čaitanja nás učil být při zpívání Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare/ Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare tolerantnější než strom. Můžeš tento dopis ukázat Šrímánovi Šivánandovi a Šrímánovi Uttamašlókovi, a já vás všechny žádám, abyste nebyli při šíření vědomí Krišny dětinští, ale vážní.“ (dŠP Krišna dásovi, 3. dubna 1969)

69-07 „Minulý večer, když jsem byl v chrámu, abych provedl zasvěcovací obřad asi dvanácti oddaných, jsem mluvil s Tamálem Krišnou a Gargamunim, že Brahmánanda s vámi nyní soutěží. Byla to tedy velmi příjemná rozmluva, že mezi středisky existuje transcendentální soutěž a Krišnovou milostí jste v tomto týdnu na prvním místě. Krišna je velmi laskavý a dává plnou odměnu svým upřímným služebníkům. Měli bychom si vždy pamatovat, že Krišna je vždy vděčný svým oddaným. Pokud nějaký obyčejný člověk dává zaměstnanci dostatečnou odměnu, proč Krišna neposkytne dostatečnou odměnu svým služebníkům? Měli bychom však vždy mít na paměti, že cokoliv nám Krišna dává, není nikdy náš majetek. Je Krišnův. Čím více toho od Krišny dostáváme, tím více zapojujeme naše odměny do služby Krišnovi. To je povinnost pravého bráhmany. Vaišnava je automaticky pravý bráhmana. Existuje přísloví, že bráhmana zůstává žebrákem, i když obdrží 100 000 dolarů. To znamená, že bráhmana má utrácet všechny své peníze pro Krišnu, jak je od Krišny přijímá.“ (dŠP Brahmánandovi, 24. července 1969)

69-07 „Pokud jde o tvoji otázku ohledně sporů mezi žáky Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Mahárádže, je to fakt. Tato kontroverze však není hmotné povahy. Stejně jako v národním programu se různé politické strany někdy dostanou do konfliktu a dělají propagandu proti sobě, ale jejich ústředním bodem je vždy služba zemi. Podobně mezi žáky Bhaktisiddhánty Sarasvatího může existovat nějaká kontroverze, ale ústředním bodem je, jak kázat misi Jeho Božské Milosti. Je-li ústřední bod zajištěn, není taková kontroverze na škodu.

Každá individuální bytost musí mít svůj názor; to je význam individuality, ale všechny tyto rozdíly názorů musí být zajedno v Krišnovi. Na bojišti Kurukšétra byli Ardžuna a Bhíšma, kteří proti sobě bojovali, a protože Krišna byl na Ardžunově straně, Bhíšma někdy probodl Krišnovo tělo šípy. Přesto však zůstali těmi největšími oddanými Pána a Krišna přijímal přátelství Ardžuny stejně jako nepřátelské Bhíšmovy šípy ve stejném láskyplném duchu. Nebuď proto rozrušen těmito kontroverzemi. Lépe uděláš, když zaměstnáš svou mysl velmi vážně službou, která ti byla svěřena. To ti zaručí pokrok v rozvoji vědomí Krišny.“ (dŠP Mandalíbhadrovi, 28. července 1969)

69-08 „Nevím, co myslíš spoluprací s Kírtanánandou Mahárádžem. V naší Společnosti všichni, brahmačárí, sannjásí nebo grihastha, který zasvětil tomuto hnutí svůj život, jsou všichni na stejné úrovni sannjásího. Pro tento okamžik nikdo nemůže vyžadovat od svých duchovních bratrů poctu navíc. Každý by měl jednat se svými duchovními bratry jako s prabhuem. Nikdo by se však neměl snažit vyžadovat další poctu za oficiální pozici. Nevím, proč Kírtanánanda Mahárádža říká, že jeho autorita převyšuje tvoji. V současné době každý pracuje pod mou autoritou. Stejně by měl pracovat pod mou autoritou i Kírtanánanda. Podmínka, kterou Kírtanánanda stanovil, jak jsi uvedl, tedy nevypadá dobře.

Sannjásí má čtyři stupně: kutíčaka, bahúdaka, parivrádžaka a paramahamsa. Sannjásí na úrovni paramahamsa je duchovním mistrem všech. Požádal jsem Kírtanánandu Mahárádže, aby v současnosti jednal na úrovni bahúdaky. Mluvil jsem s ním o tom, když jsem byl v Novém Vrindávanu. Tato úroveň znamená, že by se měl pohybovat mezi lidmi, aby upoutával jejich pozornost k programu Nového Vrindávanu a snažil se přitáhnout jejich pozornost k jeho rozvoji. Měl by tedy okamžitě začít svůj program bahúdaka a shromažďovat peníze od lidí zvenčí, ne od členů. A protože má na starosti Nový Vrindávan, může investovat všechny tyto příspěvky do rozvoje Nového Vrindávanu a předtím musí Hajagríva převést majetek na jméno Společnosti.“ (dŠP Brahmánandovi, 30. srpna 1969)

69-09 „Ale jedna věc je, že musíte přestat s těmito hádkami mezi bratry. V opačném případě se celý program pokazí. Ty, Tamála Krišna, Brahmánanda, Satsvarúpa – měli byste dělat všechno společně. To je moje žádost. Postupně se Krišnovou milostí rozrůstáme. Pokud tedy mezi námi existují třecí plochy, bude to velmi nebezpečné. Po mém návratu do Států to tedy upevním, aby neexistoval žádný rozpor.“ (dŠP Gargamunimu, 8. září 1969)

69-09 „Velmi ti děkuji za ocenění mé knihy Krišna a všichni jste si jí užili na Džanmáštamí. Píšeš, že každá kniha, kterou napíšu, je větší než cokoliv napsaného předtím, ale musím tě také informovat, že každá kniha, kterou vytiskneš, je hezčí než ta předchozí. Dvě knihy, Bhagavad-gítá taková, jaká je, a Učení Pána Čaitanji [Zlatý avatár], jsi prakticky udělal ty a Učení Pána Čaitanji vyšlo z hlediska ilustrací lépe než Bhagavad-gítá taková, jaká je. Podobně doufám, že až vytiskneš Nektar oddanosti a Krišnu v našem vlastním nakladatelství, budou lepší než Učení Pána Čaitanji. Já ti tedy dodám lepší text a ty vydáš lepší knihy. Tímto způsobem bude existovat soutěž ve službě Krišnovi. To je velmi dobré. Celkově mě Učení Pána Čaitanji velmi potěšilo a doufám, že v budoucnu budou všechny naše knihy vytištěny přinejmenším v tomto standardu.“ (dŠP Brahmánandovi, 9. září 1969)

69-09 „Pokud jde o tvoji otázku o víře v oddané, víra musí existovat. Vždy bychom však měli přijímat pokyny od oddaných, kteří jsou považováni za pokročilé. Postavení kazatele je toto: měl by mít pevnou víru a lásku ke Krišnovi. Měl by se přátelit s oddanými. Měl by být velmi shovívavý a laskavý k začátečníkům a vyhýbat se společnosti neoddaných. Tento program samozřejmě naznačuje, že oddaný, který není na úrovni začátečníka, dokáže rozlišovat, co je Krišna, co je oddaný, co je začátečník a co je neoddaný. Pokud není schopen rozlišovat, musí být považován za začátečníka. Oddaný na začátečnické úrovni uctívá Božstvo v chrámu s velkou bázní a úctou, ale nedokáže rozlišit, kdo je oddaný, kdo je neoddaný a kdo je začátečník. Myslím, že musíš být na druhé úrovni a měl by ses snažit rozlišovat, jak je uvedeno výše. Každý oddaný, který tě chce vidět, by měl být vítán, ale tvoje jednání by mělo odpovídat jeho postavení.“ (dŠP Hansadútovi, 28. září 1969)

69-10 „Vztah mezi duchovními bratry musí být opravdový a příjemný. Jinak nebude budoucnost naší instituce příliš nadějná. Koneckonců ji budete muset velmi brzy řídit.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi, říjen 1969)

69-11 „Je velmi příjemné se dozvědět, že ty i Satsvarúpa jste vysoce ocenili Tamála Krišnu. Podobně Tamála Krišna také velmi vysoce ocenil tebe a Satsvarúpu. Tento postoj by se měl mezi duchovními bratry udržovat. To nás bude stále více povznášet na vrchol oddané služby. Nazývá se to vaikunthský postoj. Na Vaikuntě ve skutečnosti nikdo nemá žádný nedostatek, ale existuje tam jiný druh soutěže. Soutěž spočívá v tom, že jeden oddaný myslí na ostatní oddané, jak pěkně slouží Pánu. Ve hmotném světě existuje postoj, že si každý rád myslí, že to dělám lépe než ostatní. To je hmotné pojetí. V duchovním nebi je to právě naopak; každý si myslí, že moji oddaní vrstevníci to dělají lépe než já. Jsme vychováni k tomu, abychom oslovovali duchovní bratry jako prabhu, což znamená pán. To znamená, že se budeme snažit vždy zjistit služebnický postoj našich duchovních bratrů. Někdy dochází k nedorozuměním, ale měli bychom se je snažit přehlédnout. Jeden z mých velkých duchovních bratrů… [chybí strana]“ (dŠP Brahmánandovi, 15. listopadu 1969)

70-04 „Je tedy velmi dobré, že nyní všichni oddaní mohou přijímat prasádam společně. Všichni oddaní musí držet spolu, to bude síla navíc.“ (dŠP Umápatimu, 26. dubna 1970)

70-04 „Co se týče tvých otázek, jak vzdávat úctu sannjásím, každý sannjásí, i když vidíš májávádského sannjásího, vzdej mu úctu – to nebude na škodu. Jak sis všiml, budeme se řídit pokyny Pána Čaitanji, že vzdáváme všechnu úctu ostatním s ohledem na jejich postavení, ale není nutné se se všemi sdružovat. Dokonce, i když je někdo vaišnava, ale nemá dobrou povahu, můžeme mu vzdávat úctu jako vaišnavovi, ale nemůžeme se s ním sdružovat.“ (dŠP Džajapatákovi, 30. dubna 1970)

70-05 „Je tedy velmi povzbudivé, že lidé přicházejí v počtu 40 hlav a snaží se pochopit význam tohoto velkého hnutí a každý rozumný člověk to bude schopen pochopit. Nevím však, proč naši studenti, kteří mají být vůdci tohoto hnutí, mají mezi sebou bojovat o nadřazenost. Celý náš proces se týká odevzdání se. Učíme se oslovovat ostatní jako prabhu. Prabhu znamená pán a vůdce pánů se nazývá Prabhupáda. Pokud se tedy prabhuové odevzdali Prabhupádovi, proč by zde měla být taková mentalita, jak obsadit nadřazené postavení? To je rozporné. Laskavě zanechte tohoto zbytečného nedorozumění. Jak Upéndra, tak ty sám jste kompetentní a zkušení, proto prosím urovnejte nesouhlas mezi vámi. To je moje žádost. Ve skutečnosti, jelikož jsi průkopníkem v přijímání všech rizik tím, že jsi jel do Austrálie, budeš přirozeně považován za vůdce, ale pozice vůdce je také velmi vážná a zodpovědná. Vůdce musí vést ostatní velmi taktně a inteligentně. Laskavě se proto nehádejte, ale pokračujte v plnění svých povinností.

Velmi dobře rozumím tomu, že Upéndra je kvůli nepřítomnosti Čitralékhy velmi znepokojen. Je to zcela přirozené, ale co mohu dělat? Zajistil jsem i 500 dolarů, ale australský imigrační úřad je z technického důvodu zadržel. O tom již Upéndru podrobně informoval Madhudviša, jak jsem pochopil. Taková je tedy situace.

Mezitím by věci měly probíhat tak, jak jsou, a pokud nastane potřeba změny, uvážíme to, až tam Čitralékhá přijede. Pokuste se zařídit nové středisko co nejlépe, a to i za cenu osobních nepříjemností – to je skutečná služba. Krišna se nachází v srdci všech bytostí; ví všechno, co je třeba udělat, tak na Něho spoléhejte a trpělivě konejte své povinnosti. Májá je velmi silná a my můžeme kdykoliv poklesnout. Musíme sebrat naši sílu pravidelným pronášením šestnácti kol a modlením se k lotosovým nohám Krišny o vedení. Doufám, že oba budete laskavě následovat mé pokyny a zapomenete na případné náhodné neshody.“ (dŠP Balimu Mardanovi a Upéndrovi, 10. května 1970)

70-06 „Poté, co tam přijedeš, tedy spolupracujte s tolerancí a trpělivostí. Naše filozofie je podřízenost, takže doufám, že v Indii budete ty a Ačjutánanda pracovat velmi pečlivě. V Indii máme velmi dobrou šanci na úspěch. Měli bychom postupovat podle stejného principu, jaký jsem předepsal zde: pravidelně džapovat, dodržovat usměrňující zásady, vodit sankírtanovou skupinu na ulici, snažit se prodávat naši literaturu a knihy a pracovat velmi vážně a upřímně. Pokud budete pracovat podle tohoto principu, lidé v Indii budou okouzleni vaším chováním a budou vděčně uznávat vaše transcendentální činnosti.“ (dŠP Džajapatákovi, 14. června 1970)

70-07 „V současné době do našeho tábora ISKCONu vstoupila politika a diplomacie. Někteří z mých milovaných studentů, na něž jsem velmi spoléhal, se do této věci pod vlivem máji zapletli. Došlo k jisté činnosti, kterou považuji za neuctivou. Rozhodl jsem se odejít do ústraní a zaměřit pozornost na psaní knih, a nic víc.“ (dŠP Satsvarúpovi a Uddhavovi, 27. července 1970)

70-08 „Teď musí všichni moji žáci spolupracovat a šířit toto sankírtanové hnutí. Pokud nedokážete pracovat společně, pak se moje práce zastaví. Naše Společnost je jako jedna velká rodina a naše vztahy by měly být založeny na lásce a důvěře. Musíme se vzdát ducha sporů a využít naši inteligenci k tomu, abychom spěli kupředu. Měl bys přijímat pomoc od svých bratrů.“ (dŠP Upéndrovi, 6. srpna 1970)

70-09 „Myslím, že Krišna ti dává dobrou inteligenci, abys v Paříži vše řídil. Každý by měl být plně zaměstnán na sto procent času ve službě Krišnovi bez volného okamžiku, aby májá nikdy neměla možnost jednat. Nezáleží na tom, jaká je čí angažovanost ve službě Krišnovi; Krišna přijímá stejně službu, kterou mu poskytuje telátko, a službu Šrímatí Rádhárání. Měli bychom tedy všichni velmi oceňovat službu našich duchovních bratrů a sester.“ (dŠP Harimu Vilásovi, 21. září 1970)

71-01 „Pokračuj v práci s odhodláním a velkou vírou v Krišnu a Gurua Mahárádže a v plné spolupráci se svými duchovními bratry a kolegy členy Řídící komise. Pokud budete všichni dodržovat standardní činnosti čistého duchovního života, jak jsem vás pokorně poučil, není pochyb o tom, že se toto sankírtanové hnutí Pána Čaitanji zmocní celé Země a všechny protistrany přijdou vniveč.“ (dŠP Karandharovi, 1. ledna 1971)

71-08 „Pokud jde o tvoji službu, měl bys pochopit, že služba Krišnovi je absolutní. Vše, co děláš pro Krišnu podle standardu služby Krišnovi, je také Krišna. Čištění Krišnova chrámu a práce na Krišnově oltáři apod., není v tom žádný rozdíl. Ve službě Krišnovi tedy nepokládej něco za vyšší a něco za nižší. Ani Krišnovi služebníci nejsou hmotně na vyšší nebo nižší úrovni. Měl by ses tedy držet své současné služby. To bude velmi dobré.“ (dŠP Atréjovi Rišimu, 13. srpna 1971)

71-08 „Učení Vallabháčárji je pravé. Tento rozdíl názorů existuje vždy. Stejně jako ty se lišíš v názorech od svého manžela, ale neznamená to, že ty a tvůj manžel nejste oddaní.“ (dŠP Ékájaní, 31. srpna 1971)

71-12 „Od Karandhary vím, že se v Los Angeles chystáš založit další ISKCON Press, abys zapojil New York Press do transcendentální soutěže v tisku mých knih. Živá bytost v sobě vždy má konkurenci a obchodního ducha. Nemohou být nějakým způsobem uměle odstraněny. Ve skutečnosti jsme viděli v Rusku, že tím, že ze společnosti odstranili konkurenci a kalkulaci zisku, lidé nebyli vůbec šťastní, a to se děje stále. Proto neočekáváme, že bychom byli jakkoliv jiní. Jediným rozdílem je, že náš zisk je pro potěšení Krišny a naše soutěž spočívá v tom, jak Krišnu potěšit víc než někdo jiný. Dokonce i mezi gópími existuje soutěž, jak potěšit Krišnu, a také závist. Ale tato závist není hmotná, je transcendentální. Myslí si: ,Ó! Udělala něco úžasnějšího než já, to je velmi pěkné, ale teď udělám něco ještě úžasnějšího.ʻ Tak to je.“ (dŠP Džajatírthovi, 9. prosince 1971)

71-12 „Povzbudilo mě, když jsem slyšel, že chrám v Melbourne je ještě lepší než chrám v Sydney, tak tam musím určitě přijet, abych jej viděl. Pokračujte tímto způsobem, transcendentální rivalita, stejně jako San Francisco a Los Angeles, to mě velmi těší. Ale ne že závidíme! Ne, hmotná závist není taková. Dokonce i gópí si navzájem záviděly v transcendentálním smyslu. Přemýšlely: ,Ó! Přilákala Krišnu víc než já, to je velmi pěkné, poskytla Mu více potěšení než já, teď se Ho pokusím potěšit více já.ʻ To je proces, jak zlepšit své vědomí Krišny.“ (dŠP Upéndrovi, 22. prosince 1971)

72-01 „Rozdíl mezi soutěží a májou. Zde je soutěž pro uspokojení smyslů. Nakolik si dokáži užívat smyslů, a druhá osoba vidí, jak moc si dokáže užívat svých smyslů. V duchovním světě je soutěž, jak uspokojit Krišnu. Střed je tam jediný. Pokud budeš kreslit nekonečně mnoho kruhů, nebudou se překrývat. Ale zde se kruhy překrývají. Dokonce i malý kruh může překrývat velký kruh. Je to proto, že v hmotném světě existuje mnoho středů, zatímco v duchovním světě je jen jeden střed. V duchovním světě ať jsou kruhy velké nebo malé, nikdy se nebudou překrývat. V duchovním světě také cokoliv či kdokoliv poskytuje službu, nikdy tam neexistuje konkurence na základě zlomyslnosti.“ (dŠP Kírtirádžovi dásovi, 2. ledna 1972)

72-01 „Pokud jde o výrobu kazet z Adžámilovy řady, řekl jsem výrobcům kazet v Los Angeles, že by je měli distribuovat našim oddaným za cenu nákladů –

neoddaným, to je jiná věc. Neměli bychom vytvářet přemrštěný zisk tím, že se budeme navzájem vykořisťovat ohledně životně důležitých věcí týkajících se vědomí Krišny, jako knihy, kazety atd., které jsou důležité pro naše kázání a pro osobní pokrok oddaných ve vědomí Krišny.“ (dŠP Hansadútovi, 20. ledna 1972)

72-02 „Není to tolik o tom, že naši duchovní bratři a sestry mohou mít nějaké chyby, nebo proto, že by mohlo dojít k nějakým chybám v řízení či nedostatečné spolupráci, že to je kvůli tomu, že jsme impersonalisté, ne. Povaha života je, že máme vždy nějakou chybu. Dokonce i v duchovním světě existuje nějaká chyba a závist – někdy se gópí hádají o Krišnovu přízeň a jednou byl Krišna tak zaujat Rádhárání, že se omylem pokoušel podojit býka místo krávy, a někdy, když se gópí oblékaly a dělaly si make-up pro návštěvu Krišny, byly příliš unáhlené a rozmazaly si kumkum a řasenku na nesprávných místech a jejich ozdoby a šaty vypadaly, jako by se snažily obléci malé děti a nebyly velmi zkušené. Existuje mnoho příkladů.

Ale není to totéž jako hmotná chyba nebo hmotná závist; je to transcendentální věc, protože to vše spočívá na Krišnovi. Někdy, když jedna gópí sloužila Krišnovi velmi pěkně, ostatní říkaly: ,Ach! Udělala to tak pěkně, teď to udělám lépe, abych potěšila Krišnu.ʻ To je závist, ale transcendentální, beze zloby. Neočekáváme, že někde existuje nějaká utopie. To je impersonalismus. Lidé by neměli očekávat utopii ani ve společnosti pro vědomí Krišny. Protože oddaní jsou osoby, budou mít vždy nějaké chyby – rozdíl je však v tom, že jejich nedostatky, protože se vzdali všeho, aby sloužili Krišnovi – peněz, zaměstnání, pověsti, bohatství, velkého vzdělání, všeho – jejich nedostatky se staly transcendentálními, protože navzdory všemu, co mohou dělat, jejich vrcholným záměrem je sloužit Krišnovi. ,Ten, kdo se věnuje oddané službě, i navzdory tomu nejhoršímu přečinu musí být považován za svatého, protože je správně umístěn.ʻ

Oddaní Krišny jsou ty nejvznešenější osobnosti na této planetě, lepší než králové, všichni, a proto bychom si to vždy měli pamatovat a stejně jako včela vždy hledat nektar neboli ty nejlepší vlastnosti osoby. Ne jako utopisté, kteří jsou jako mouchy, které vždy hledají otevřené vředy, neboli hledají na osobě chyby, a protože nemohou najít žádnou utopii, nebo protože nemohou najít nikoho bez chyb, chtějí se stát prázdnými, splynout, nicotou – myslí si, že to je utopie, zbavit se osobnosti. Pokud mezi oddanými někdy dochází k mírným neshodám, není to kvůli impersonalismu, ale je to proto, že jsou to osoby, a takové neshody by neměly být brány příliš vážně. Oddaný je vždy pesimistický vůči hmotnému světu, ale velmi optimistický ohledně duchovního života; tímto způsobem byste tedy měli mít na zřeteli, že každý, kdo slouží Kršnovi, je vždy ta nejlepší osoba. Velmi mě těší, že tak pěkně pomáháš svým duchovním bratrům. Ano, toto je naše skutečné postavení, být služebníky služebníků služebníků. A svým tichým a pokorným postojem stanovíš příklad vaišnavy, aby se od tebe mohli všichni učit, a jejich pyšný postoj velmi brzy zmizí a přijdou k tobě pro radu.“ (dŠP Atréjovi Rišimu, 4. února 1972)

72-02 „Co se týče tvojí otázky o šánta-rase a názorech Rúpy Gósvámího a Šrídhara Svámího, nepamatuji se. Můžeš mi poslat příslušné pasáže. Neexistuje žádný důvod, proč se áčárjové nemohou v určitých bodech lišit.“ (dŠP Upéndrovi, 19. února 1972)

72-03 „Měli jsme od Karandhara Prabhua nějaké náznaky, že došlo k nějakému nedorozumění a záležitosti neprobíhaly mezi vámi velkými vůdci příliš dobře, proto jsem byl trochu znepokojen, protože takovým věcem by se nikdy nemělo umožnit, aby v naší Společnosti uzrály, tím se všechno pokazí. Ale rád od tebe slyším, protože došlo k nějaké dezinformaci, takže jsme získali špatný dojem a ve skutečnosti všechno probíhá v duchu vzájemné spolupráce ve všech ohledech. To je vědomí Krišny. Spolupracujte pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Prakticky teď máte v ruce vy, velcí vůdci, správu všeho, aby mezi námi nikdy nebyly vnitřní potíže a abychom mohli stále více a více rozšiřovat vliv sankírtanové filozofie Pána Čaitanji na celý svět. To bude váš velký úspěch, a pokud mi budete tímto způsobem pomáhat, můžete si být jisti, že brzy uvidíte Krišnu tváří v tvář. Stručně řečeno, tyto brožury se mi velmi líbí, nyní jich dělej stále více.“ (dŠP Balimu Mardanovi, 5. března 1972)

72-04 „S velkým potěšením se dozvídám, že se při oddané službě cítíš šťasten. Služba oddaným Krišny je to nejvyšší stádium duchovní dokonalosti, takže tvoje touha sloužit ostatním oddaným je velmi pěkná. Udržuj si tento pokorný postoj stále a tvůj příklad bude pro každého zdrojem duchovní inspirace.“ (dŠP Anuttamovi, 12. dubna 1972)

72-04 „Není tolik důležité množství knih, které distribuujeme, ale to, že sloužíme Krišnovi, jak nejlépe umíme, a závisíme co do výsledků na Něm. Transcendentální soutěž je pěkná, ale neměla by vést k tomu, že ztratíme naše vědomí Krišny. Když máš tyto pocity, nepleť si je se závistí, ale považuj je za nepřímé ocenění služby, kterou konají tvoji ostatní bratři. Je to duchovní. V hmotném světě, když nás někdo nějakým způsobem překoná, rozzlobíme se a plánujeme, jak ho zastavit, ale v duchovním světě, když někdo dělá nějakou lepší službu, myslíme si: ,Ach, to udělal tak pěkně. Pomohu mu s jeho službou.ʻ Měli bychom se tedy vždy snažit udržet si tento postoj a sloužit Pánu Krišnovi podle našich nejlepších schopností. To zajistí náš pokrok v duchovním životě.“ (dŠP Dharmovi, 22. dubna 1972)

72-05 „Velmi rád od tebe slyším, že všechny programy v Melbourne nadšeně rostou pod tvým dohledem. Melbourne mám velmi rád. Jedna věc je, že přílišná konkurence mezi středisky není dobrá, důraz by měl být kladen na spolupráci, ne na konkurenci. Nemyslím si, že je nutné mít dva tiskařské stroje. Neměli bychom zneužívat čas a peníze, lepší bude přesvědčit Móhanánandu, aby zvýšil svou tiskovou produkci a dodával ti veškeré materiály, a na oplátku mu dodáš něco ty, to je vzájemná spolupráce. A pokud bude tvou pozornost odvádět mnoho obchodů, pak to bude bránit duchovnímu pokroku. Nemyslím si tedy, že je rozumné koupit ten velký obchod a začít s velkým obchodem s mnoha odděleními. To bude rozptylovat. Naším hlavním úkolem je stát se vědomými Krišny a přesvědčit ostatní prostřednictvím kázání. Proto nechceme usilovat o podnikání ve velkém a spoustu peněz. Samozřejmě, peníze jsou potřeba, ale lepší je prodávat mnoho, mnoho knih a vydělávat tímto způsobem.“ (dŠP Amóghovi, 9. května 1972)

72-05 „Ve skutečnosti mimo naše pravá střediska vědomí Krišny není možné zjistit, co Krišna chce nebo nechce. Říkáme: ,Cítíme, že Krišna to pro nás chce. Ale já mám pocit, že to Krišna nechce.ʻ Kdo tedy bude mít pravdu? Říkáte, že dodržujete usměrňující zásady, takže pokud je dodržujete, proč nebudete spolupracovat? Pokud se pomocí usměrňujících zásad nestanete oddanými a nedokážete ocenit jiné oddané, k čemu pak tyto usměrňující zásady jsou? Pokud skutečně pravidelně džapujete šestnáct kol, denně děláte sankírtan, čtete co nejvíce naše knihy, pak si myslím, že budete mít pocit, že žít odděleně od našeho programu vědomí Krišny je velká chyba.

Má jediná žádost tedy je, abyste se okamžitě vrátili buď do chrámu v Clevelandu, nebo do nějakého jiného chrámu. Můžete o tom komunikovat s Bhagavánem dásem ve středisku v Detroitu, 8311 E. Jefferson St. Detroit 48214. On je zónový tajemník GBC pro tuto zónu středozápadu, takže se můžete s vašimi otázkami obrátit na něho. Velmi mě povzbuzuje, že všichni džapujete Hare Krišna a snažíte se stát vědomými si Krišny. Ale nedoporučuji vám, abyste přistupovali ke zdokonalení svého života tímto nezávislým způsobem. Bez spojení s pravým duchovním mistrem v učednické posloupnosti není možné dosáhnout v duchovním životě pokroku. Proto jsem založil střediska ISKCONu pro uchopení lotosových nohou Krišny důvěrným spojením s duchovním mistrem. Jsou to má autorizovaná střediska pro tento účel. Říkáte, že vykonáte vše, co vám nařídím, můj pokyn tedy je, abyste zanechali tohoto nezávislého programu a připojili se k vašim dobrým bratrům a sestrám v jednom z našich středisek ISKCONu.“ (dŠP přátelům, 23. května 1972)

72-05 „Jedna věc je, že nemůžeme nikdy očekávat, že najdeme jakoukoliv utopii, a to ani v duchovním světě. Kdekoliv jsou osoby, tam musí existovat rozdíly, proto bychom neměli očekávat žádné dokonalé uspořádání, zejména zde v hmotném světě. Dokonce i mezi gópími někdy existuje závist, ale tato závist je transcendentální a neměla by být brána v běžném smyslu. Každopádně jedna vlastnost oddaného spočívá v tom, že je vždy velmi tolerantní vůči jiným lidem, a proto vás žádám, abyste jednoduše tolerovali chyby druhých a vždy si mysleli, že já sám mám ty největší chyby. Tímto způsobem vás bude váš pokorný postoj kvalifikovat k tomu, abyste postupovali velmi rychle ve vědomí Krišny.“ (dŠP Jairge a Lindonu Lomesovým, 25. května 1972)

72-06 „Ke tvé otázce o žárlivosti, duchovní žárlivost znamená vždy myslet na to, že služba poskytovaná tím a tím oddaným je pro Krišnu tak příjemná, tak se budu více snažit, abych Krišnu potěšil a On si mě také všiml.“ (dŠP Sankaršanovi, 13. června 1972)

72-06 „Moji milí chlapci, laskavě přijměte mé požehnání a doufám, že díky Krišnově milosti se vám daří. Dnes ráno jsem obdržel jednu telefonní zprávu, že existuje nějaké nedorozumění mezi vámi a Girirádžem, který má na starosti středisko v Mumbáí. V této souvislosti vás mohu informovat, že to, co dělám, abych prosazoval toto velké hnutí ve světě, je vše ve spolupráci s vámi. Není možné, abych tuto velkou odpovědnost konal sám. Laskavě se tedy držte vedení toho, kdo má středisko na starosti. V případě nedostatku poslušnosti nemůže existovat disciplína a bez disciplíny nemůžeme řídit obrovskou světovou organizaci. Vrátím se do září. Laskavě proto nezpůsobte alespoň během této doby žádný rozkol, a až se vrátím, jestli se vám všem nebude líbit zodpovědná osoba, určitě ji vyměním. Ale prozatím prosím nedělejte žádný rozkol a prosím poslouchejte pokyny Girirádže Brahmačárího…. Na závěr, toto je moje žádost, i když s některými body nesouhlasíte, Girirádža je za projekt zodpovědný, tak prosím následujte jeho vedení a to mě potěší. Velmi toužím vidět pokrok ve středisku v Mumbáí a chci, aby se stalo prvotřídním světovým kazatelským střediskem. Pomozte mi prosím v této touze. Pokud dokážeme úspěšně řídit, budeme přitažliví pro celou Indii. Náš úkol je velmi obtížný, nezanedbávejte jej kvůli nicotnému nesouhlasu. Doufám, že vám Krišna požehná, abyste pochopili mé srdce a vyšli mi vstříc.“ (dŠP Gargamunimu, Mahámsovi, Naranárájanovi a Girirádžovi, 19. června 1972)

72-07 „Pokud z něj uděláš prvotřídní chrám, nebude nedostatek návštěvníků ke kázání, nikdy nebudeš muset toto místo opustit kvůli kázání. A pokud budeš servírovat pěkné prasádam, přijde celá Indie. Drž se tedy velmi pevně našich zásad a všichni přijdou, aby viděli tyto americké vaišnavy. Chci, abychom vynikli nad Čaitanja Math. Posledních 50 let se pachtí, a my je za dva roky překonáme. Pracujeme na dvě pracovní směny: to je americký styl, jak dělat věci. Jsem velmi rád, pokud dokážete pokračovat tímto způsobem v americkém stylu. Ale pokud ne, pak zůstanu na stejné úrovni a to bude pro Američany velká diskreditace. Pokud však překonám své duchovní bratry, pak jsem hoden být nazýván guruem Američanů. Dokonce i v duchovním životě existuje konkurence.“ (dŠP Džajapatákovi, 30. července 1972)

72-08 „Nebuď v depresi. Po celou dobu mi moji duchovní bratři působili jen depresi, represi, kompresi – ale já jsem dál mocně plnil svou povinnost. Nevadí, že existuje nějaká překážka, pokračuj ve své práci v plně nadšeném postoji vědomí Krišny.“ (dŠP Gurudásovi, 29. srpna 1972)

72-08 „Teď chci, abyste všichni spolupracovali a velmi upřímně řečeno, toto je náš proces, ne že budeme stále intrikovat a psát dopisy. Madhudviša je GBC pro zónu jižního Tichomoří, takže jeho vedení musí následovat všichni a všichni tamní oddaní by měli směřovat své problémy na něho k jeho zvážení.“ (dŠP Madhudvišovi a Amóghovi, 24. srpna 1972)

72-09 „Co se týče tvých otázek, říkáš, že u starších žáků stále existují příznaky chamtivosti, hněvu, sporů, hádek atd., ale ty jsi jedním z nich. Jsi jedním ze starých studentů, takže do této skupiny patříš. Hádka tedy probíhá mezi touto skupinou, ale ne mezi skutečnými pracovníky. Gópí se spolu také hádaly, tak nemůžeme očekávat, že bude existovat nějaká utopie bez hádek, i v duchovním nebi existuje transcendentální chamtivost, chtíč, závist. Jsou však transcendentální. Hansadúta si uchovává svou pozici služby, tak proč bys měl odcházet, i když se trochu hádáte? Nikdy bychom se neměli vzdát naší povinnosti. Moji duchovní bratři mě vždycky odrazovali, ale já jsem se nevzdal, konám svou povinnost a neustále udržuji svého duchovního mistra před sebou. I když nastanou nějaké potíže nebo strasti nebo dokonce moji duchovní bratři nemusí spolupracovat nebo mohou existovat hádky, musím plnit svou povinnost vůči svému duchovnímu mistrovi a nenechat se odradit a odejít, to je slabost.“ (dŠP Krišna dásovi, 9. září 1972)

72-09 „Teď jste moji starší žáci a oba jste sannjásí a také pokročili ve vědomí Krišny, tak by se mezi vámi neměly tyto otázky znovu a znovu objevovat. To znamená, že každý není svědomitý. Tyto věci pro vás nejsou nové, proč se neustále ptáte na tyto otázky? Autorita GBC se musí přijímat za všech okolností, ne že se budete hádat. Tento duch hádek všechno zničí, ale co mohu dělat, vy američtí a evropští chlapci jste vyškoleni v tomto hádavém postoji. Nyní jej odložte a jednoduše spolupracujte na šíření tohoto hnutí po celém světě.

Zásady, které jsem vám již dal, se nyní snažte vždy udržovat za standardního postupu. Nesnažte se inovovat ani nic vytvářet, to vše zničí. Jednoduše dělejte to, co dělám já, a buďte vždy vážní a upřímní ve službě Krišnovi. On vám dá inteligenci, jak vše dělat.“ (dŠP Balimu Mardanovi a Puštovi Krišnovi, 18. září 1972)

72-11 „Co se týče celkové situace v amsterodamském chrámu, chápu, že mezi vámi je určitá neshoda, ale není třeba to brát příliš vážně. Skutečný úkol je kázání, a pokud je plná pozornost zaměřena jen na ně, všechny ostatní činnosti budou automaticky úspěšné. Hádky mezi námi nejsou vůbec dobré, ale pokud je naše kázání zanedbáváno nebo pokud poklesneme v dodržování usměrňujících zásad, jako je vstávání před čtvrtou, džapování šestnácti kol, atd., pokud se tyto věci přísně nenásledují, pak přijde májá a vše pokazí. Moje nejlepší rada tobě tedy je sám přísně dodržovat tyto věci a být příkladem, který mohou následovat všichni ostatní.

Jako vaišnavové bychom se neměli navzájem kritizovat, protože všichni mají chyby a my sami můžeme být kritizováni. Nejlepší věc je být sami mimo podezření, pak když vidíme nesrovnalosti a něco navrhneme, ostatní to budou automaticky respektovat a přijmou opatření k nápravě věcí. To je spolupráce. A musíme existovat na základě této spolupráce, jinak bude vše ztraceno, pokud se budeme jen stále hádat kvůli nějaké maličkosti. Snaž se tedy záležitosti organizovat a společně kázat v tomto duchu. To mě velmi, velmi potěší.“ (dŠP Madhumangalovi, 18. listopadu 1972)

72-12 „Velmi mě těší, že od tebe slyším, že jsi ve středisku v Chicagu pětkrát zvýšil prodej knih. To je pro mě velmi dobrá zpráva. Ano, vždy musí existovat soutěž, která dává život, tu nelze oddělit od života. Sanátana-dharma znamená, že silný bude využívat energii slabého, slabý musí sloužit silnému, to vidíme všude, ne? Kdo to může popřít? Soutěživý duch nás činí silnými, jinak je to jen společnost slabých lidí a k čemu je taková společnost dobrá? Když se však kohokoliv zeptáš, jste slabý nebo silný, musí odpovědět, že je slabý – nemůže ovládat ani svou bolest zubů, o smrti nemluvě.

Proto je to ve skutečnosti společnost slabých lidí – každý je slabý před Durgou déví neboli hmotnou energií. Když někdy vidíš její obraz, její nosič, tygr, drží v drápech pošetilého materialistu, zatímco ona ho smrtelně probodává svým trojzubcem. Má deset paží, každou se zbraní, je tak mocná, ale my jsme tak slabí, že pouhým probodnutím jejím trojzubcem, trojím utrpením, adhibhautika, adhidaivika a adhjátmika, jsou všichni pošetilí materialisté poraženi! A před Krišnou je Durgá déví velmi slabá – Krišna je vládcem Durgy. Krišna je tedy ten nejmocnější: sattvam sattvavatám aham – „Jsem síla silných.“

Proto, jelikož je slabá, je věčnou povinností živé bytosti odevzdat se Krišnovi, to je vše. Při odevzdání se Krišnovi, pokud to každý udělá, přesto budou bráhmanům sloužit nižší kasty, králům budou sloužit vaišjové a šúdrové, vaišjům budou sloužit šúdrové, a šúdrové budou sloužit všem vyšším kastám – silný stále využívá slabého – ale ve srovnání s Krišnou se vždy cítí velmi slabými. Celá společnost slouží nejsilnějšímu, proto nebude slabší třída lidí závidět silnějším. Tak dokonalá společnost neboli védská společnost nevylučuje konkurenci – konkurence silnějších a slabších musí existovat – ale vylučuje závist, protože všichni jsou slabí před Krišnou. Je to jasné?“ (dŠP Šrí Góvindovi, 25. prosince 1972)

73-03 „Přijmi má požehnání. Potvrzuji přijetí tvého dopisu s datem 20. února a pečlivě jsem si pročetl jeho obsah. Rád slyším o tvých úspěšných činnostech a fotografie jsou velmi pěkné. Je dobré, že jsi na ten program pozval ostatní oddané. Ať přijdou a spojí se ve spolupráci, ne stát stranou. Vždy existují nějaké frakce, všude v tomto světě najdeme tolik frakcí. Ale my musíme s vědomím Krišny dělat to, co je třeba, a spolupracovat. Velmi rád tedy vidím tvoje činnosti a prosím pokračuj v dobré práci.“ (dŠP Kšíródakašájímu, 4. března 1973)

73-03 „Jelikož jsme všichni individuální bytosti, někdy mezi oddanými dojde k neshodě. Neoddaní se hádají a nemohou přestat a nakonec se navzájem zabíjejí. Ale neshoda oddaných netrvá dlouho, protože ji vyřeší kvůli Krišnovi, protože všichni pracují pro stejný cíl – službu Krišnovi.“ (dŠP Bhúmatě dásí, 10. března 1973)

73-10 „Teď už ta nespokojenost duchovních bratrů začala a působí mi v mysli velké znepokojení. Naši lidé v Gaudíja Mathu se rozhádali po odchodu Gurua Mahárádže, ale moji žáci se začali hádat již v mé přítomnosti. Velmi mě to tedy znepokojuje. Podle Pána Čaitanji Maháprabhua:

trnád api suníčéna, taror api sahišnuná,

amániná mánadéna, kírtaníjah sadá harih

„Člověk by měl pronášet svaté jméno Pána v pokorném stavu mysli, považovat se za nižšího než tráva na ulici; být tolerantnější než strom, prostý veškeré falešné prestiže, a být připraven vzdávat veškerou úctu ostatním. V takovém stavu mysli může pronášet svaté jméno Pána neustále.“ Když uskutečňujeme hnutí pro vědomí Krišny, musíme mít vždy na paměti tento verš a být tolerantní jako strom. Bez této mentality nemůžeme být úspěšní.“ (dŠP Kírtanánandovi Mahárádžovi, 18. října 1973)

 

73-12 „To, že Gaurasundara a Siddhasvarúpa prodali chrám na Havaji a opustili krásné rostliny tulasí, je jejich velký poklesek. Nepožádali o moje svolení. Kdyby chtěli odejít, mohli by, ale neměli právo prodat chrám. Je to vlastně z jejich strany trestný čin. Kdokoliv je bude následovat, bezpochyby poklesne. Nyní jsme Krišnovou milostí vybudovali něco významného v podobě tohoto ISKCONu a jsme jedna rodina. Někdy může dojít k nesouhlasu a hádce, ale neměli bychom odejít. Tyto nedostatky mohou být napraveny duchem spolupráce, tolerancí a zralostí, proto tě žádám, abys laskavě zůstal ve společnosti našich oddaných a spolupracoval. Zkouška našeho skutečného odhodlání a upřímnosti sloužit duchovnímu mistrovi bude v tomto duchu vzájemné spolupráce při šíření tohoto hnutí a nevytváření frakcí a odchylování se. Snaž se přesvědčit Gaurasundara a Siddhasvarúpu, aby se vrátili do ISKCONu, a zapomeňme na vše, co se stalo v minulosti.“ (dŠP Babhruovi, 9. prosince 1973)

73-12 „Karandhara obdržel dopis od Tamála Krišny Gósvámího a vyjadřuje určité váhání ohledně vašeho návratu do Indie. Rozumím tomu, že v minulosti musel být mezi vámi nějaký spor a to se někdy mezi duchovními bratry stává. Co se stalo, stalo se; hlavní je, že v sobě nesmíme chovat nesnášenlivost a dál se mezi sebou hádat. Proto tě osobně žádám, společně s Tamálem Krišnou Gósvámím, kterému posílám kopii tohoto dopisu, abyste zakopali válečnou sekeru a spojili se ve spolupráci při šíření tohoto hnutí.

Tamála Krišnu Gósvámího jsem jmenoval, aby řídil naše indické projekty, a ve skutečnosti je v tom nejzkušenější a nejkvalifikovanější. Oba jste také sannjásí a vím, že služba, kterou děláte nejlépe, je Hare Krišna kírtan a kázání Bhágavata-dharmy. Nemám tedy námitky, pokud se vrátíte do Indie. Naopak vím, že oba můžete být pro naše tamní programy velkým přínosem. Proto vás žádám, abyste se soustředili na kázání a kírtan a spolupracovali s Tamálem Krišnou Gósvámím, který to tam má na starosti. Ať existují jakékoliv nedostatky a nesrovnalosti, pokud všichni souhlasíte s mým vedením a spolupracujete ve správném duchu, pak se všechno ukáže, ale bude to vyžadovat, aby každý zúčastněný byl zodpovědný a spolupracoval při plnění a následování pokynů duchovního mistra.“ (dŠP Gurukripovi Mahárádžovi a Jašódánandanovi Mahárádžovi, 25. prosince 1973)

74-01 „Co se týče bezpečnostní služby, ano, měla by tam být. Měli by tam být jeden nebo dva muži, kteří mají na starosti místnost Božstev. Napsal jsem o tom dopis Mukundovi a doufám, že společně dohlédnete na to, aby se to stalo. Žádám vás, abyste sebrali odvahu a pokusili se tam spolupracovat. Vždy existuje nějaký rozdíl, protože nejsme impersonalisté, jsme personalisté a každý je odlišný. Máme však náš standard, takže vše musí být probíhat na základě vědomí Krišny, jak jsem to učil. Ty a tvoje žena jste tam a oba jste zkušení členové, tak proč toho nevyužít a zkusit zlepšit tamní situaci místo pomýšlení na stěhování? Pokud se musíme neustále stěhovat, dokud nenajdeme situaci, kde neexistují žádné osobní problémy ve vztazích, pak se nikdy nedostaneme k naší skutečné práci. Jen odložte odlišné názory a pracujte pro vyšší cíl zorganizovat pěkný chrám. Rád od tebe uslyším o těchto bodech.“ (dŠP Mádhavánandovi, 1. ledna 1974)

74-01 „Mádhavánanda a Kaušaljá jsou schopný pár. Již jsem napsal Mádhavánandovi a Mukundovi o jejich rozdílu v názorech. Máme toho tolik na práci, nemůžeme přijít o naši soudržnost. Nevyvolávejte tam roztržku v duchu hádky nebo konkurence. Kdykoliv slyším o stížnostech nebo potížích v našich střediscích, moje mysl je příliš zneklidněna a nemohu správně překládat své knihy. Prosím, ušetřete mě těchto potíží tím, že vy všichni duchovní bratři a sestry budete spolupracovat.“ (dŠP Málatí, 7. ledna 1974)

74-01 „Ano, Móhanánanda je velmi inteligentní pracovník, nyní s ním spolupracuj. Jediná obava, kterou mám, je, že se můžete hádat. Prosím nedělejte to. To zničí vše, co jsme udělali. Pokud se vyskytnou jakákoliv nedorozumění, urovnejte je. Všichni jste kvalifikovaní američtí chlapci, nyní prosazujte tuto slavnou misi, aniž byste ji nechali narušit osobními rozpory.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi Mahárádžovi, 11. ledna 1974)

74-04 „Tak prosím pokračujte, všichni pracujte společně v duchu spolupráce a dělejte, co je třeba; pak mohu být ušetřen namáhání si mozku mnoha záležitostmi a mohu pokračovat ve své skutečné práci, překládání. Rád od vás uslyším další zprávy o pokroku.“ (dŠP Džajapatákovi a Bhavánandovi, 3. dubna 1974)

74-05 „Věnoval jsi svůj život Krišnovi, a proto bys měl být dokonalý. Zavádíme hnutí vědomí Krišny pro harmonii a dobrou vůli lidstva. Pokud však sami trpíte těmi samými nemocemi, které se snažíme odstranit, jak mohou být lidé příznivě ovlivňováni? Přestaňte s těmito hádkami, tolerujte se, džapujte a čtěte naše knihy. Používejte inteligenci a dělejte nějakou službu pro Krišnu. Moje žádost k vám je, abyste se již nehádali.“ (dŠP Trivikramovi Mahárádžovi, 1. května 1974)

74-05 „Dostal jsem dopis od Jašódánandany Mahárádže v Japonsku ze 31. března, ve kterém píše, že je velmi znepokojen zprávami, které říká, že vytváříš ty, že on a Gurukripa Mahárádža nejsou mnou autorizováni, a četnou kritikou, kterou tvrdí, že proti nim vznášíš. Tento druh kritiky a protikritiky není dobrý. Pokročilí oddaní se snaží vidět jen to dobré, co ostatní oddaní dělají, stejně jako včely přitahuje med, zatímco mouchy přitahují vředy. Gurukripa Mahárádža a Jašódánandana Mahárádža odjeli do Tokia s mým plným vědomím na sankírtan a vybírat finanční prostředky pro naše projekty v Indii. V minulosti vybírali velmi pěkně a poslali do Indie 40 000 dolarů. Tak je nech v klidu pracovat a plně se věnuj záležitostem v Los Angeles a BBT. V této souvislosti máš velké povinnosti. Pokusme se spolupracovat; jinak duch hádky zničí naše velké hnutí.“ (dŠP Ráméšvarovi, 5. května 1974)

74-06 „Musíme Krišnu vždy udržovat ve středu a pak, i když existují potíže a někdy poklesnutí, budeme schopni spolupracovat a udržovat naši Společnost netknutou. Někteří lidé doporučují, že bychom se tváří v tvář mnoha ošklivým myšlenkám, které se objevují při hmotném myšlení, měli snažit stát se „bezmyšlenkovitými“, ale to není nikdy možné. Naším principem vědomí Krišny není zbavit se myšlenek, ale očistit myšlení, abychom vždy mysleli na Krišnu. Pokus se tuto filozofii myšlení na Krišnu rozšiřovat a povzbuzovat poté, co ji důkladně vstřebáš.“ (dŠP Hansadútovi, 8. června 1974)

74-06 „Ano, existují příklady Krišny si vědomých osob, jejichž uctívání probíhalo v osamění a největším příkladem je Haridása Thákura. Haridása Thákura občas žil jen v jeskyni a celý svůj čas trávil pronášením mantry Hare Krišna. Podobně Gaurakišóra dása Bábádží, duchovní mistr mého Gurua Maharádže, džapoval sám na osamělém místě, aby ho nikdo v jeho meditaci o Krišnovi neobtěžoval. Ale tyto vznešené osobnosti se nemají napodobovat. Pokud uměle napodobujeme, na základě nějakého negativního pocitu nebo touhy být oslavováni jako svatá osoba, nebude to velmi přínosné. Na základě autority Pána Čaitanji a mého duchovního mistra žádám své žáky, aby vždy setrvávali ve společnosti oddaných a šířili sankírtanové hnutí po celém světě, aby ostatní dostali šanci také se osvobodit z hmotného stavu. Prahláda Mahárádža se modlil: ,Nejsem spokojen s tím, že se mám vrátit do Božího království sám, ale musím s sebou vzít všechny tyto ubohé pošetilce, kteří v konečném důsledku nemají jinou alternativu, než aby se Ti odevzdali.ʻ Tato podoba uctívání nazývaná góšthjánandí je na vyšší úrovni než bhadžanánandí neboli svatý muž, který žije sám a medituje o Pánu v srdci. To je mínění písem.“ (dŠP Jadunandanovi, 25. června 1974)

74-09 „V Bengálsku je přísloví, že když je někde pohromadě nějaké neživé kovové nádobí, nadělá hodně hluku, o živých nádobách nemluvě. Je to přirozené, ale protože jsme všichni slíbili, že budeme pracovat pro Krišnu, měli bychom následovat zásadu Pána Čaitanji Maháprabhua: trnád api suníčéna taror api sahišnuná. To je vaišnavismus. Moje žádost je, nebuď neklidný. Konejme svou povinnost upřímně. Krišna nám dá inteligenci, abychom všechno dělali pěkně.“ (dŠP Ráméšvarovi dásovi, 15. září 1974)

74-09 „Evropané a Američané jsou velmi snadno vyvedeni z míry, ale protože jsme všichni přijali závazek služby Krišnovi, musíme změnit tento zvyk v zájmu pokojné služby Krišnovi. Všechno bude v pořádku díky milosti Pána Šrí Čaitanji Maháprabhua. Do té doby nebuď neklidný a zachovej si vědomí Krišny.“ (dŠP Ráméšvarovi dásovi, 15. září 1974)

74-10 „Jsem připraven ti poskytnout spravedlivou šanci, ale nemůžeš Hansadútu kritizovat. Nechť je nová volba za přítomnosti dvou členů GBC. Měli bychom využívat naše nadání, aniž bychom záviděli ostatním. Měl bys jednat podle svých nejlepších schopností, ale neměl bys závidět ostatním. V hmotném životě existuje jen závist vůči pokroku druhého, ale v duchovním životě jeden druhého povzbuzuje. ,Ach! Děláš to velmi pěkně.ʻ To je Rádhárání. Říká: ,Ach! Zde je velmi pěkný oddaný. Prosím, Krišno, přijmi ho.ʻ“ (dŠP Mádhavánandovi dásovi, 6. října 1974)

74-12 „Jsem rád, že žiješ a v klidu pracuješ s ostatními. To je třeba. Pokud se budeme také přít, a kázat vědomí Krišny, co lidé řeknou? Proto Pán Čaitanja uvedl: trnád api suníčéna taror api sahišnuná. Další příznak sádhua neboli duchovně pokročilého člověka popisuje ve Šrímad-Bhágavatamu Pán Kapila: titikšavah kárunikáh suhridah sarva déhinám (3.25.21). Příznak sádhua je, že je tolerantní, milostivý a přátelský ke všem živým bytostem.“ (dŠP Mádhavánandovi dásovi, 3. prosince 1974)

74-12 „Velmi rád slyším, že všichni pracujete v klidu společně. To je ta nejpříznivější atmosféra pro rozvoj našeho vědomí Krišny. A když nás lidé uvidí pěkně spolupracovat, nemohou naše hnutí pro vědomí Krišny kritizovat.“ (dŠP Prabhavišnuovi dásovi, 3. prosince 1974)

74-12 „Ohledně výše uvedených prohlášení musíš udělat nějaký kompromis. Tripurári i ty jste inteligentní. Někdy se můžeme názorově lišit, ale středem je Krišna. Stejně jako ve Vrindávanu jsou Rádháránina skupina a Čandrávalina skupina. Krišna je středem obou skupin. I když mezi skupinami existuje konkurence, shodují se v Krišnovi.“ (dŠP Šrí Góvinda dásovi, 6. prosince 1974)

74-12 „Pokud jde o tvoji otázku o tom, jaký by měl být vztah mezi sannjásím a prezidentem chrámu, doufám, že budete všichni schopni spolupracovat. Prezident chrámu je zodpovědná osoba a sannjásí by neměl odporovat jeho pokynům. Ačkoliv pokud vidí něco špatného nebo pokud vidí chybu nebo nedostatek, měl by to přednést přímo prezidentovi chrámu a pak to vyřešit Krišny si vědomým způsobem. Ne že se bude snažit překonat autoritu prezidenta chrámu. Chci, abyste všichni spolupracovali. Prosím pokračuj ve svých programech s velkým nadšením a snaž se přísně dodržovat všechny mé zásady bez jakékoliv odchylky. Buď vždy pohroužen ve službě Krišnovi. Nenech ani okamžik uplynout tím, že budeš sloužit máji.“ (dŠP Šukadévovi, 28. prosince 1974)

75-01 „Nyní neznám situaci ve tvém konkrétním případě, jen ti dávám obecné pojetí nebo pochopení pozadí. Nikdy bychom neměli myslet na náš takzvaný pokrok jako podmíněný nebo závisející na nějakém souboru hmotných okolností, jako manželství, vánaprastha, to či ono. Zralé porozumění vědomí Krišny znamená, že bez ohledu na stav života, v němž se v současné době nacházím, je to zvláštní milost Krišny vůči mně, a proto toho co nejlépe využiji k šíření tohoto hnutí pro vědomí Krišny a uskutečňování mise mého duchovního mistra. Pokud beru ohled na svůj osobní pokrok, štěstí nebo cokoliv jiného osobního, je to hmotné uvažování. Pokud nastala nešťastná situace ohledně oženění se, proč se vůbec ženíš? Co se stalo, stalo se, to je fakt, ale já jen poukazuji na to, že jednou jsi udělal něco bez řádného prozkoumání své skutečné odpovědnosti a nyní podobným způsobem uvažuješ o nějakém drastickém jednání. Zvaž to proto pozorně v tomto světle. V Bhagavad-gítě je jeden verš:

jasmán nódvidžaté lóko, lókán nódvidžaté ča jah

haršámarša-bhajódvégair, mukto jah sa ča mé prijah

„Ten, kdo nikoho nepřivádí do nesnází a není nikdy nikým znepokojen, kdo zůstává klidným při štěstí a neštěstí, je Mi velmi drahý.“ (12.15)

Jedna chyba úsudku, které se často dopouštějí noví oddaní, je, že kdykoliv dojde k nějakému problému nebo určité potíži, uvažují, že podmínky nebo vnější okolnosti, za kterých se potíže odehrály, jsou příčinou těch potíží. To není pravda. V tomto hmotném světě existují vždy určité potíže, bez ohledu na tu či onu situaci. Proto pouhá změna mého zaměstnání nebo stavu života ničemu nepomůže. Protože skutečnost spočívá v tom, že pokud existuje nějaká potíž s ostatními, je to můj nedostatek vědomí Krišny, ne jejich. Je to jasné? Krišna říká, že Jeho nejdražší oddaný je ten, kdo nepřivádí ostatní do potíží, ve skutečnosti nepřivádí do potíží nikoho jiného. Snaž se tedy tu záležitost posoudit podle těchto bodů, ať vystavuješ sebe nebo svou ženu nějakým potížím nebo ne.

Samozřejmě, naše zaměstnání je být kazateli vědomí Krišny. Musíme se toho tedy držet za všech okolností, to je hlavní věc. Ženatý, svobodný, rozvedený, bez ohledu na podmínky, moje kazatelská mise není závislá na těchto věcech. Systém varnášrama-dharmy je vědecky uspořádán Krišnou, aby umožňoval osvobozování pokleslých duší zpátky domů, zpátky k Bohu. A musíme si rozmyslet, jestli z tohoto systému uděláme frašku svévolným narušením řádu. To by nebyl dobrý příklad, kdyby se tolik mladých chlapců a dívek nahodile bralo a pak rozcházelo, a žena je poněkud nešťastná, manžel ji mnoha způsoby zanedbává. Pokud dáme takový příklad, jak to pak bude správně pokračovat? Život hospodáře znamená manželka, děti, domov, tyto věci chápou všichni, proč je naši oddaní chápou nějak jinak? Prostě mají určitou sexuální touhu, ožení se, a když to neplní jejich očekávání, okamžitě se rozejdou – je to stejné jako hmotné činnosti, prostituce. Manželka zůstane bez manžela a někdy musí vychovávat dítě. V mnoha ohledech se to, co ty a také někteří jiní děláte, stává nechutným. Nemůžeme očekávat, že se naše chrámy stanou přístřešími pro množství vdov a zavržených žen, to bude velká zátěž a staneme se ve společnosti terčem posměchu. Bude tu také nežádoucí potomstvo a nedovolený sex, který už vidíme. A protože jsou ženy slabší pohlaví, vyžadují manžela, který je silný ve vědomí Krišny, aby toho mohly využít a dělat pokrok tím, že se pevně drží jeho nohou. Pokud od nich manžel odejde, co budou dělat? V naší Společnosti je již tolik příkladů, tolik zklamaných dívek a chlapců.

Proto jsem ve vašich západních zemích zavedl tento systém manželství, protože tam panuje zvyk volného sdružování se mužů a žen. Proto je manželství nutné, aby se chlapci a dívky věnovali oddané službě bez ohledu na odlišnosti v životním stavu. Náš manželský systém je však trochu jiný než ve vaší zemi, nepodporujeme rozvod. Měli bychom přijmout manžela nebo manželku jako věčného společníka nebo pomocníka ve službě v rámci vědomí Krišny a je tu slib, že se nikdy nerozejdou. Samozřejmě, pokud existuje nějaký případ velmi pokročilých žáků, manželského páru, který souhlasil s tím, že manžel nyní přijme sannjás, neboli stav odříkání, a oba to činí šťastnými, pak existuje důvod pro takový rozchod. Ale ani v takových případech nejde o rozchod. Manžel, i když je sannjásí, si musí být jist, že o jeho manželku bude dobře postaráno a bude v jeho nepřítomnosti chráněna. Nyní existuje mnoho případů, kdy je manželka nešťastná poté, co byla opuštěna svým manželem v rozporu se svým přáním. Jak mohu takovou věc schvalovat? Chci se vyhnout tomu, že budu dávat příštím generacím jakýkoliv špatný příklad, proto tvoji žádost tak obezřetně zvažuji. Ale jestli se stane tak snadným se oženit a pak svou manželku opustit pod záminkou, že manželský život je překážkou mého vlastního duchovního pokroku, nebude to vůbec dobré. To je neporozumění tomu, co je pokrok v duchovním životě. Musí zde být povinnost v rámci zaměstnání, ať v tom či onom, ale jakmile se věnuji nějakému zaměstnání, neměl bych to měnit nebo se ho vzdát, to je ta nejhorší chyba. Oddaná služba není těmito označeními omezována. Proto jakmile jsem se rozhodl, je lepší se toho držet a rozvíjet oddaný postoj k plné lásce k Bohu. To je Ardžunovo pochopení.“ (dŠP Madhukarovi, 4. ledna 1975)

75-01 „Moje žádost vůči tobě je, aby ses snažil následovat tamní autority, prezidenta chrámu, GBC atd. – pěkně s nimi spolupracuj. Naše hnutí je založeno na lásce a důvěře, pokud tedy nespolupracujeme, jaká je to láska a důvěra? Dodržuj velmi přísně bez odchýlení všechny zásady, džapuj šestnáct kol, navštěvuj přednášky a mangala-árati a pak bude vše v pořádku.“ (dŠP Krišnavéše dásí, 16. ledna 1975)

75-01 „Vy všichni jste pokročilí studenti. Měli byste pochopit důležitost každého jednotlivého druhu oddané služby. Nedopouštějte se nedorozumění tím, že budete některou z duchovních činností podceňovat. Jsi jedním z pokročilých studentů. Ten, kdo dělí určité druhy služby na nižší nebo vyšší, nezná hodnotu oddané služby. Je celá transcendentální. Jakýkoliv druh je považován za velmi vznešený. Stejně jako Mahárádža Paríkšit, jen poslouchal Šukadéva Gósvámího. To je šravanam. A Šukadéva Gósvámí jen vyprávěl Šrímad-Bhágavatam. To je kírtanam. Prahláda Mahárádža jen rozjímal – smaranam. Prithu Mahárádža jen uctíval Božstvo – arčanam. Ardžuna byl jen přítelem Krišny – sakhjam. Hanumán pouze plnil příkazy Pána Rámačandry – dásjam. A Bali Mahárádža vše odevzdal Krišnovi – átma-nivédanam. Proto každý oddaný, který koná některý z těchto devíti druhů, je transcendentálně slavný. Jeden oddaný může být hrdý, že jeho druh služby je ten nejlepší. To není neslavné. Nazývá se to transcendentální soutěž. Každý by měl být hrdý na svůj konkrétní druh oddané služby, ale to neznamená, že jiné druhy služeb jsou na nižší úrovni. Všichni by měli být hrdí na to, že se stávají upřímnými služebníky Krišny, ale čistý oddaný nikdy nesnižuje význam ostatních oddaných. Krišna je příjemcem různých druhů služeb. Nelpí na žádném konkrétním druhu služby. Oddaní Krišnu těší, i když jde o službu v podobě boje. Když se praotec Bhíšma snažil zranit Krišnovo tělo ostrými šípy, s plnou oddaností v náladě rytířství, Krišna cítil zranění od šípů stejně jako uctívání měkkými růžemi. Závěrem je, že každý by měl být velmi, velmi upřímný. Nižší nebo vyšší nehraje roli.“ (dŠP Satsvarúpovi Mahárádžovi, 19. ledna 1975)

75-03 „Dostal jsem jeden dopis od Nárájana dáse, že byl informován některými z tvých mužů, že jsi tam GBC a že se musí podřizovat tvé autoritě. Nikdy jsem neřekl, že jsi tam GBC. To nemůžeš říci. Pokud nedokážeš pracovat pod vedením Hridajánandy Gósvámího, pak musíš pracovat pod mým vedením, ale nejsi nezávislý. Nemůžeš zasahovat do programů, které tam probíhají. Pokud dokážeš spolupracovat, je to třeba, ale pokud nedokážeš pracovat s Nárájanem, neznamená to, že mu můžeš zasahovat do jeho programu. Usilovně pracuje pod vedením Hridajánandy Gósvámího. Nepodléhá tvé autoritě. Pokud tam chceš kázat, je to v pořádku, ale nemůžeš zasahovat do Nárájanovy práce. Pokud jsou nějaké potíže, můžeme o nich diskutovat v Indii.“ (dŠP Hanumánovi, 18. března 1975)

75-09 „Jmenoval jsem Rúpanúgu dáse mým GBC, aby se o tyto věci staral. Nezatěžuj můj mozek. Nechápu, co se stalo, ale jen tě žádám, aby ses vrátil do chrámu a účastnil se činností. Navíc bys měl džapovat Hare Krišna, číst mé knihy a spolupracovat s autoritami. Pokud se naplno zapojíš do kázání, nebude na tyto jiné činnosti čas. K ostatním vaišnavům bys měl přistupovat s velmi pokornou myslí; váňča-kalpatarubhjaš ča kripá-sindhubhja éva ča, patitánám pávanébhjo vaišnavébhjo namo namah. Nebuď nafoukaný, ale buď vždy tolerantnější než strom. To je předpis, který dává Šrí Čaitanja Maháprabhu.“ (dŠP Gátravánovi dásovi, 4. září 1975)

75-09 „Co se týče ostatních věcí, rozdíl mezi duchovními bratry je přirozený. Tento rozdíl v názorech bude pokračovat, co se dá dělat? Siddha Svarúpánanda Mahárádža a jeho skupina, kdykoliv mě vidí, dávají mi peníze. Nejsou tedy proti mně. Je tedy přirozené, aby se bratři hádali, pokud všichni zůstávají poslušni otci.“ (dŠP Bhúridžanovi dásovi, 11. září 1975)

75-11 „Jde mi o to, že i když někdo není v souladu se zbytkem duchovních bratrů, může žít odděleně, ale to neznamená, že se může protivit zásadám, které jsem stanovil. Dokud se řídí zásadami, zůstává mým žákem.“ (dŠP Madhudvišovi Svámímu, 7. listopadu 1975)

75-11 „Varnášrama College znamená vychovávat lidi ve varnášramském životě. V lidské společnosti musí část lidí jednat jako přísní bráhmanové. Podobně další část musí jednat jako přísní kšatrijové, ještě další jako striktní vaišjové, a zbytek bude považován za šúdry a méně než šúdry nebo čandály. To je materialistické rozdělení, ale duchovně může být kdokoliv povznesen na transcendentální úroveň jednoduše oddanou službou. Toto je souhrn a podstata védské výchovy. Pokud ty a Siddhasvarúpa Mahárádža dokážete zorganizovat takovou instituci, dodržovat zásady, bude to velmi slavná věc a budu velmi šťastný. Ale v každém případě vy oba nezapomeňte přijet do Májápuru během oslav narození Čaitanji Maháprabhua. Jednejme společně, někdy možná odděleně, ale ústřední bod a cíl by měl být jediný – Krišna.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi Svámímu, 9. listopadu 1975)

75-11 „Ale jedna věc mě znepokojuje, přicházejí tyto zprávy ze Švédska? Tyto knihy překládají Végaván a Adžita, takže ti poskytují dobrou službu. Nejednej s nimi silou. Jsou to kompetentní pracovníci, tak proč se s nimi hádat? Konej vše přátelsky. Tyto hádky probíhají všude. To není dobré znamení. Vím, že v sobě máte duch hádky, vy lidé ze Západu, že i když se nechcete hádat, někdo vás k hádce přiměje. Místo toho byste měli dělat mocnou propagandu, aby lidé pochopili užitečnost filozofie vědomí Krišny. Není to něco spekulativního. Vytvořte plány, organizujte a poté jednejte, abyste rozšířili všechny naše programy vědomí Krišny. To bude lepší.“ (dŠP Alanáthovi dásovi, 13. listopadu 1975)

75-11 „Velmi rád vidím, že jste vybrali víc než skupina Šrí Šrí Rádhá-Dámódara. To je dobrá soutěž. Teď jsi tedy porazil Tamála Krišnu? Jeden měsíc ho porazíš a jindy může porazit tebe, a tak se služba Rádhá-Dámódarovi zvyšuje transcendentální soutěží. To je velmi pěkné.“ (dŠP Džajatírthovi dásovi, 20. listopadu 1975)

75-12 „Máš vždy mé požehnání, otec si vždy přeje, aby syn mohl být úspěšnější než on sám. To je duchovní pojetí. Pokud se někomu daří, pak materialističtí lidé závidějí a snaží se zastavit tvůj pokrok. Ve skutečnosti to tak bylo s Prahládem Mahárádžem, bylo mu pouhých pět let, kázal vědomí Krišny svým přátelům a jeho otec Hiranjakašipu se stal tak závistivým, že se pokoušel svého pětiletého syna zabít mnoha způsoby. Vědomí Krišny je pravý opak. Pokud se někomu daří, pak postoj oddaného je dát mu veškeré možnosti pokračovat a stále se zlepšovat.“ (dŠP Jógéščandrovi dásovi, 7. prosince 1975)

76-01 „Transcendentální soutěž je pěkná. Pokud Džajatírtha Prabhu porazí Tamála Krišnu Mahárádže, Tamála dostane infarkt. Pokračujte v prodeji knih. Můj Guru Mahárádža velmi dychtil po prodeji knih a kázání, takže ho touto bombastickou záplavou knih po celém světě těšíš. Děkuji ti.“ (dŠP Ráméšvarovi dásovi, 3. ledna 1976)

76-01 „Všechno by se mělo konat společně. „Naše“ a „vaše“ jsou hmotná pojetí a nemají v našem hnutí pro vědomí Krišny místo. Pokud členové našeho hnutí nejsou schopni spolupracovat, bude velmi obtížné šířit misi Pána Čaitanji.“ (dŠP Satsvarúpovi Mahárádžovi, 5. ledna 1976)

76-01 „Neexistuje žádný důvod, proč by ses nemohl sdružovat s kterýmkoliv z mých žáků, pokud dodržují naše zásady. Dokud Siddhasvarúpa Mahárádža a Tušta Krišna Mahárádža jednají jako sannjásí, tj. oblékají se do dhótí, mají oholenou hlavu se šikhou, přísně dodržují usměrňující zásady a kážou z mých knih, nemám žádné námitky. Někdy bude mezi duchovními bratry malé nedorozumění, které dokonce existuje i mezi osvobozenými dušemi. Důležité je, že každý musí sloužit Krišnovi pod vedením duchovního mistra.“ (dŠP bhaktovi Ralphovi, 6. ledna 1976)

76-01 „Pokud jde o tvoji otázku, zda jsou vztahy mezi oddanými věčné, odpověď je ,anoʻ. To potvrzuje Šrí Naróttama dása Thákura: čakhu-dán diló džéi, džanmé džanmé prabhu séi – je mým Pánem život za životem. Tímto způsobem musíš porozumět, pečlivým studiem filozofie. Máme nyní mnoho knih a chci, aby je všichni moji žáci pozorně četli. Brzy zavedeme zkoušku Bhakti-šástrí a všichni bráhmanové ji budou muset složit. Využij tedy všechen čas, který získáš, k důkladnému studiu mých knih. Pak budou všechny tvoje otázky zodpovězeny.“ (dŠP Upéndrovi, 7. ledna 1976)

76-01 „V hmotné světové soutěži si člověk myslí: ,Můj konkurent toho tolik dokáže, jak ho mohu ponížit?ʻ Ale v duchovním světě existuje uznání: ,Udělal to tak pěkně, já jsem to tak dobře nedokázal.ʻ“ (dŠP Ráméšvarovi, 18. ledna 1976)

76-05 „Co se týče tvých otázek, neměli bychom brát na vědomí žádné fámy, které mohou přijít, jednat podle fám není náš proces. Nasloucháme z autorizovaných zdrojů a pak je náš sluch dokonalý. Jsi vedoucí velkého chrámu, měl bys tyto věci znát, vyhnout se jim a poučit ostatní tamní studenty, aby se drželi všeho, co je uvedeno v našich knihách, a snažili se ten námět pochopit ze všech úhlů pohledu, beze snahy jej znehodnotit přidáváním nějaké fámy. Naše kázání musí být založeno na námětu z knih, a ničem mimo ně.
Skutečností je, že uctívání Božstva i opěvování slávy Pána patří mezi devět procesů oddané služby doporučovaných Rúpou Gósvámím. Kromě zpívání, naslouchání a vzpomínání v oddané službě existuje dalších šest doporučených činností. Pokud budeme schopni prakticky provádět dokonce jen jednu z těchto činností dokonale, bude výsledek stejný. Nebo můžeme konat více než jednu, několik či dokonce všech devět činností v oddané službě, ale i když budeme konat jednu dokonale, budeme v oddané službě naprosto úspěšní. Otázka tedy nestojí, že by jedna činnost byla důležitější než jiná, nebo že uctívání Božstva je důležitější než sankírtan, ale jedna osoba může být schopna konat jednu činnost uspokojivěji než jiná, takže pro ni bude tato činnost důležitější. Ale obecně nemůžeme říci, že některý z devíti procesů je důležitější než ostatní, kromě toho, že pokud probíhají naslouchání, zpívání a vzpomínání, jsou to ty nejdůležitější pro obyčejné lidi v tomto věku. Služba Božstvům, jak se mě ptáš, začíná vždy, když na Ně vzpomínáš a konáš všechnu svou službu za současného vzpomínání. Veškeré činnosti, slova, vše by mělo být nabízeno jako služba Božstvům a tato oběť se vzpomínáním se bude postupně s praxí zvětšovat.“ (dŠP Pradžápatimu dásovi, 16. května 1976)

76-08 „Všechno bude jasné, pokud si laskavě pozorně přečtete tuto kapitolu. Vidíme například, že dva právníci v soudní síni se mohou neúprosně přít o výklad zákona, ale po návratu do právnické knihovny mluví a objímají se jako přátelé. Měla byste tedy mít vždy na paměti, že proti Vallabhovi Bhattáčárjovi nic nemáme. Chováme k němu naprostou úctu, takže není na škodu, pokud se tyto skutečnosti probírají ve společnosti oddaných. Oddaní vždy pokorně vzdávají úctu všem, ale když se diskutuje na základě šástry, nedodržují obvyklou etiketu: satjam brujat prijam brujat. Mluví pouze satjam, ačkoliv to nemusí být nutně prijam.“ (dŠP madam Sumati Morardží, 9. srpna 1976)

76-11 „Můžeš odpovědět Góvindaláldžímu Mahárádžovi takto:
To, co jsme diskutovali, je vytištěno v Čaitanja-čaritámritě. Jak to můžeme upravit? Nemůžeme upravovat to, co je napsáno v Čaitanja-čaritámritě. Nemáme nic proti Vallabháčárjovi ani k němu nechováme neúctu. Považujeme se za nejposlušnější služebníky Vallabháčárji. Výměna mezi Pánem Čaitanjou a Vallabháčárjou byla přátelská. Bylo to vzneseno v souvislosti s podporou postavení áčárji. Jde o to, že stále kritizujete Šrídhara Svámího slovy: ,… a konkrétně ukázal povahu chyby, které se dopustili předchozí komentátoři, včetně Šrídhara Svámího… Šrídhara Svámí… nebyl nikdy považována za Mistra…´ Tato kritika Šrídhara Svámího byla pro Čaitanju Maháprabhua stejně nesnesitelná, jako je Jeho kritika Vallabháčárji nesnesitelná pro vás. Tento druh přátelské kritiky mezi učenci najdete vždy, ale to neznamená, že je mezi nimi nějaká zlá krev. Jelikož můžete kritizovat Šrídhara Svámího výše uvedenými slovy, co je špatného na tom, pokud ve stejném duchu stoupenci Šrídhara Svámího kritizují vás? Existuje anglické přísloví, které pronesl Pán Ježíš Kristus: ,Nesuďte ostatní, abyste nebyli souzeni.´
Závěr tedy je, jak se dozvídáme z Čaitanja-čaritámrity, že Šrí Vallabháčárja na počátku kritizoval Šrídhara Svámího a potom Šrí Čaitanja Maháprabhu kritizoval Vallabháčárju. Co tedy můžeme dělat teď po 500 letech? Nedávno se také objevila nějaká kritika v časopise Illustrated Weekly. Tyto věci budou v tomto světě pokračovat, ale to neznamená, že chováme jakoukoliv neúctu vůči jakémukoliv vaišnavskému áčárjovi.“ (dŠP Girirádžovi, 25. listopadu 1976)

77-01 „Vánoční distribuce v Anglii je nepředstavitelná. Evropa je skvělé pole pro kázání. New York, Rádhá Dámódara a Los Angeles již přijaly porážku. Tato transcendentální soutěž je velmi povzbudivá. Ale dohromady musíme porazit máju a její vliv. Když bojovali Kuruovci a Pánduovci, bylo na jedné straně sto bratrů a na druhé pět bratrů. Ale když tam byla další strana, pak bylo sto pět bratrů spolu. Tímto způsobem musíme spolupracovat na šíření vědomí Krišny.“ (dŠP Džajatírthovi, 13. ledna 1977)

77-04 „Proč nepořádat Ratha-játru na Džanmáštamí? Přichází přibližně ve stejnou dobu, jakou plánuješ, a bude to velmi oceňováno. Pro Gaura-Nitáie samotné není Ratha-játrá vůbec doporučována, protože hrají roli oddaných. Ale jelikož máš tři velké vozy, můžeš je umístit následujícím způsobem: Šrí Šrí Gaura-Nitái na první rathu, Šrí Šrí Rádhá-Krišna na druhou a Šrí Džagannátha, Balaráma a Subhadrá na třetí rathu. Dostal jsem dopis od Čárua dáse z Berkeley. Obává se, že kvůli vaší Ratha-játře se Džagannáthova festivalu v San Francisku nezúčastní žádní oddaní. To se nesmí stát. Z důvodu konkurence by se jeden program neměl omezovat kvůli jinému. Džagannáthův festival v San Francisku je zaveden mnoho let, musí být udržován a zvětšován ve stejném velkém stylu. Pokud je to možné, všichni oddaní by se ho měli zúčastnit, jak tomu bylo v předchozích letech. Můžete také pořádat Ratha-játru, jak bylo popsáno výše, v Los Angeles. Tímto způsobem lze velmi velkolepě pořádat oba festivaly.“ (dŠP Ráméšvarovi, 17. dubna 1977)

Kritika mezi oddanými

67-11 „Odchod Kírtanánandy a Hajagrívy není příliš šťastná událost. Málem jsem se rozplakal kvůli jejich odchodu z tak malicherných důvodů. Jinými slovy, je to moje neschopnost, že jsem nedokázal tyto dvě duše zachránit. Ale to je velký důkaz, že každá duše je individuální. Nesmyslná teorie jednotnosti je zneplatněna důkazem předloženým v této události. Neměli bychom se však na tyto ubohé duše zlobit. Snaž se je přesvědčovat argumenty a rozumem, ale nezlob se na ně. Když Pán Nitjánanda jednal s Džagáiem a Mádháiem, zachoval maximální toleranci a trpělivost navzdory té největší provokaci. Dva bratři, Džagái a Mádhái, se na Pánu Nitjánandovi dopustili násilí. Dokonce i Pán Čaitanja, autor Šikšáštaky, se rozzlobil, ale Pán Nitjánanda Prabhu v této věci zůstal klidný a tichý a vysvobodil oba darebáky na tu nejvyšší úroveň. Při kázání bychom se vždy měli snažit reprezentovat Pána Nitjánandu Prabhua.
Kírtanánanda je blázen. To je dokázáno. Říká, že se stal rovnocenným duchovnímu mistrovi, ale je takový blázen, že nerozumí principu žáka ani v běžných světských záležitostech. Dokonce i tehdy, když se člověk stane rovnocenným duchovnímu mistrovi vzděláním a poznáním, musí stále dodržovat disciplinární princip poslušnosti vůči jednomu hlavnímu muži v jakémkoliv uskupení. Není-li taková disciplína zachována, žádné uskupení nemůže udělat žádný pokrok.“ (dŠP Rájarámovi, 9. listopadu 1967)

68-10 „Přijal jsem tvůj dopis, velmi pěkný dopis. Vyjádřila jsi velmi pěkné pocity a to ukazuje, že děláš pozitivní pokrok v rozvoji vědomí Krišny. Tvůj rozhovor s indickými dámami a pány je velmi zajímavý. Dotazují se tě a jsou překvapeni, že jsi velmi vážná. To znamená, že oni nejsou vůbec vážní. Vědomí Krišny berou jako něco fiktivního. Nepředstavují tedy příliš nadějnou kombinaci, ale snaž se je co nejvíce zaujmout, je to naše povinnost. Nejde nám o to, jestli je to Angličan, Ind nebo kdokoliv. Naší povinností je zanechat co největší dojem z vědomí Krišny. Na tvou hádanku lze říci, že čistý oddaný je ten, kdo miluje Krišnu bez jakékoliv hmotné touhy.
Lidé se obvykle věnují karmě. Karma znamená pracovat, získat výsledek a užívat si života. A gjána znamená proces spekulace pro pochopení Absolutní Pravdy. Ten, kdo se neoddává zvyku spekulovat, ani se nepokouší něco získat svou prací, ale jen se věnuje službě Pánu, se nazývá čistý oddaný. Tito čistí oddaní jsou velmi vzácní. Ale díky milosti Krišny, prakticky všichni oddaní a žáci, kteří se ke mně laskavě připojili, jsou svými příznaky čistí oddaní. Dokonce, i když mají nějakou postranní touhu, bude brzy odstraněna, protože se věnují čistému procesu rozvoje vědomí Krišny. Doufám, že tě toto zastihne v dobrém zdraví, a čekám tvé dobré zprávy v příštím dopisu. Děkuji ti ještě jednou za to, že jsi mi napsala.“ (dŠP Džánakí, říjen 1968)

69-07 „Zmínila ses o nějaké kritice od Džaja Góvindy, která tě rozrušila. Nevím přesně, o co jde, ale pokud je to upřímná kritika, neměl by to být důvod k rozrušení. Krišna tě laskavě dovedl na tuto cestu rozvoje vědomí Krišny a nyní musíš jen velmi vážně a upřímně dodržovat předepsané zásady a jistě pochopíš, jak děláš praktický pokrok v rozvoji vědomí Krišny. Ve skutečnosti je Krišna laskavý ke všem, ale když vidí, že se živá bytost stává trochu vážnou, aby dovedla svůj život k dokonalosti, pak Krišna věnuje zvláštní péči, aby této živé bytosti poskytl všechno nezbytné. Nyní máš tu největší příležitost udělat velmi pěknou službu pro Pána, protože jsi nyní v cizí zemi a pomáháš připravit cestu pro velmi úspěšný chrám vědomí Krišny v Německu. Pokračuj ve využívání této příležitosti, kterou ti Pán laskavě dal, a jistě ti udělí všechna požehnání.“ (dŠP Vrindávanéšvarí, 28. července 1969)

70-11 „Ano. Máš správný postoj ke znepokojujícím připomínkám oddaných. Pán Čaitanja nám doporučil, abychom vždy zůstávali pokornější než tráva a tolerantnější než strom, zbaveni veškeré falešné prestiže a připraveni vzdávat úctu všem osobám. Není naší politikou odmítat někoho na základě osobních důvodů. Naopak je naší povinností povzbuzovat ho na společné platformě oddané služby Krišnovi. Ze všech našich středisek jsem dostal velmi pěkné zprávy o tom, jak velmi oceňují mé knihy a chápou, že společnost s duchovním mistrem je stejná jako společnost s jeho vání, neboli učením. Toto je transcendentální fakt.“ (dŠP Satsvarúpovi, 25. listopadu 1970)

71-07 „Stěžoval sis na oddané, kteří týrali své manželky a děti, ale to není příklad. Ti, kteří opustili toto hnutí, nepředstavují příklad. Tak proč je cituješ jako příklad? Je tu tolik oddaných jako Dajánanda, Šjámasundara, Hajagríva a další, kteří žijí s manželkou a dětmi velmi klidně. Je jich mnoho. Proč tedy používat špatný příklad? Existuje mnoho dobrých příkladů. Zařídil jsem tolika svým žákům, aby se vzali. Gurudása, Tamála, tolik jich žije v klidu. Pokud někdo odešel, pak se mýlí a není příkladem… Postavení každého, kdo se nějakým způsobem podílí na práci Společnosti, je vyšší.
Členové GBC jednoduše dohlížejí na záležitosti. Jiná střediska mají prezidenta, tajemníka atd. a jsou řízena odděleně. To je vzorec. Jak to, že jsou GBC konečnou autoritou? Mají prostě zkoumat, že záležitosti probíhají pěkně, to je vše. Je tolik grihasthů; zasvětili svůj život službě Pánu. A většina členů GBC jsou hospodáři. Můžeš být také zvolen. Ta funkce je otevřená všem grihasthům. Ale pokud žiješ s manželkou odděleně a vyděláváš pouze pro sebe a svou ženu, jak očekáváš, že budeš mít dobrou pozici ve Společnosti? Všichni vydělávají pro manželku a rodinu, takže pokud to děláš taky, jaký je rozdíl mezi touto snahou a snahou karmího? Existuje mnoho grihasthů, kteří vydělávají a podporují určité středisko. Podobně můžeš také otevřít středisko, žít samostatně jako prezident a pěkně udržovat chrám. Ale pokud neděláš nic a jen zůstáváš grihasthou, k čemu je dobré kritizovat ostatní? Celé hnutí je určeno k poskytování služby.“ (dŠP Umápatimu, 9. července 1971)

71-10 „Naše manželské dvojice ve Společnosti ISKCON znamenají, že oba jsou plně zapojeni do služby Krišnovi. Zaznamenal jsem několik stížností na oddané, ale bylo by lepší jít příkladem než kritizovat chyby oddaných. Měli bychom si vždy pamatovat, že přijímáme členy z řad obyčejných lidí. Neočekává se, že každý z našich členů by měl okamžitě mít standardní kvalifikaci. Nejlepší pro tebe je dávat příklad svým osobním chováním, pokusit se zapomenout na takové případy a žít vždy ve vzájemném přátelství. Doufám, že se okamžitě vrátíš ke svému manželovi, zapomeneš na všechny tyto neshody a budeš plně spolupracovat na rozvoji našeho berlínského centra.“ (dŠP Vrindadéví, 14. října 1971)

72-08 „Pokus se tedy Móhanánandu napravit. Co udělá tím, že sem přijde? Amógha naznačil, že si již oholil šikhu a vše opustil. Myslíš si, že USA jsou kouzelným místem, že se napraví jen tím, že sem přijede? Je-li to možné, můžeš ho poslat do USA, ale lepší je ho napravit na standardní úroveň přátelskými gesty. Můžeme odmítnout kohokoliv, to je velmi snadné, ale napravit ho, to vyžaduje velkou dovednost a taktnost, a pokud ho tam dokážeš napravit laskavými slovy a jednáním, to je to nejlepší. Když jsem byl v Sydney, všiml jsem si, že Móhanánanda je velmi, velmi dobrý chlapec s velkou inteligencí a talentem, jen byl okolnostmi trochu sveden. Teď jste oba velcí vůdci v Austrálii, spolu s ostatními proveďte velmi soustředěný pokus pomoci Móhanánandovi přes jeho potíže a přesvědčte jej, že všechno je v pořádku, že se nezlobím ani nejsem nijak nespokojený. Tyto věci se někdy stanou dokonce i těm nejlepším oddaným. Tímto způsobem se ho snažte přesvědčit, aby se zapojil se svým předchozím nadšením stát se opět velkým oddaným. Je to mladý chlapec, a proto bychom neměli brát jeho jednání příliš vážně. Lepší je zapomenout na minulost a pokusit se ho napravit. Jeho služba může být v Austrálii opět velmi cenná, vím, že je velmi dobrý chlapec. Neodhánějte ho, tím se vy všichni vůdci zdiskreditujete. Ale jestli dojde k velkým potížím, může přijet a žít prozatím se mnou tady v Los Angeles, nemám žádné námitky. Dosud ale v Sydney pracoval velmi pěkně, takže pokud tam dokážete využít jeho zkušenosti a talentů, je to ten nejlepší plán.“ (dŠP Madhudvišovi a Amóghovi, 24. srpna 1972)

72-08 „Kde jsi vzal ten nápad odebrat se na odpočinek a jen překládat knihy? To v naší tradici neexistuje. Můj duchovní mistr mi dal pokyn šířit toto hnutí po celém světě a vy, moji dobří žáci, mi v tom pomáháte. Bez vaší dobré pomoci bych nemohl udělat nic, takže si můžete prakticky přičíst veškeré zásluhy za šíření tohoto hnutí pro vědomí Krišny a uskutečňování proroctví Pána Čaitanji Maháprabhua. Pokud dojde k nějaké události, a já tvrdím, že se mnou nikdo nespolupracuje nebo se mnou nebude nikdo pracovat, je to moje chyba, ne jejich. Oddaný vaišnava musí uvažovat takto. Neměli bychom hledat chyby na ostatních, kritizovat a odcházet, to není vaišnavské. Raději bychom měli být vždy ochotni vzdávat veškerou úctu ostatním a považovat je vždy za nám nadřízené.“ (dŠP Gaurasundarovi, 26. srpna 1972)

72-09 „Pokud jde o Siddhasvarúpánandu, tyto věci, které jsi slyšela, jsou pouhá fáma a nemají žádný podklad. Siddhasvarúpa nechce přijímat žáky, ani by neměl mít žáky, dokud jsem naživu. To je proces. Nikdy jsem neřekl, že Siddhasvarúpa je čistý oddaný. (Každý se však může stát čistým oddaným, pokud nemá žádnou jinou touhu než sloužit Krišnovi a duchovnímu učiteli.) To je prostě výmysl. Teď za pár týdnů pojedu do Indie, zastavím se na Havaji a vezmu Siddhasvarúpánandu do Indie, abych ho správně vycvičil.“ (dŠP Sudéví dásí, 15. září 1972)

72-11 „Co se týče celkové situace v amsterodamském chrámu, chápu, že je mezi vámi nějaký rozruch, ale to není třeba brát příliš vážně. Skutečná práce je kázání, a pokud je upřena plná pozornost jen na tuto záležitost, všechny ostatní činnosti budou automaticky úspěšné. Hádky mezi námi nejsou vůbec dobré, ale pokud je zanedbávána naše kazatelská práce nebo pokud poklesneme z dodržování usměrňujících zásad, jako je vstávání před čtvrtou, džapování šestnácti kol a tak, pokud tyto věci nejsou přísně následovány, potom vejde májá a vše pokazí. Moje nejlepší rada vám je, přísně dodržujte tyto věci sami a buďte příkladem, který mohou následovat všichni ostatní. Neměli bychom se navzájem kritizovat, jako vaišnavové, protože všichni mají chyby a my sami můžeme být kritizováni. Nejlepší je být sami mimo podezření, pak pokud uvidíme nesrovnalosti a něco navrhneme, ostatní to budou automaticky respektovat a přijmou opatření k nápravě záležitosti. To je spolupráce. A v takové spolupráci musíme existovat, jinak je vše odsouzeno k nezdaru, když se budeme jen hádat kvůli nějaké malé věci. Snaž se tedy organizovat věci a společně kázat v tomto duchu a to mě velmi, velmi potěší.“ (dŠP Madhumangalovi, 18. listopadu 1972)

72-11 „Jen kritizovat a žádná práce, to je jednání podřadných lidí. Tak se jimi nenech rušit, pokračuj ve své práci, stále více a více. Nevšímej si vytí šakalů.“ (dŠP Nitjánandovi, 25. listopadu 1972)

72-12 „Tvoje další otázka, zůstává oddaný po opuštění této hmotné sféry navždy se svým duchovním mistrem? Odpověď je ano. Ale myslím, že jsi v tomto ohledu získal mylnou představu. Mluvíš o čistém oddaném, že je šaktjavéša avatára, že bychom měli poslouchat pouze jeho – tyto věci jsou mylné. Pokud si to někdo myslí, že by se měl poslouchat čistý oddaný a nikdo jiný, znamená to, že je v zajetí nesmyslu. Radíme všem, aby se navzájem oslovovali prabhu. Prabhu znamená mistr, tak jak by měl být mistr neuposlechnut? Jiní jsou také čistí oddaní. Všichni moji žáci jsou čistí oddaní. Každý, kdo upřímně slouží duchovnímu mistrovi, je čistý oddaný; může to být Siddhasvarúpa nebo jiní. To musí být jasně uvedeno. Ne, že jen tvůj Siddhasvarúpa je čistý oddaný, a jiní ne. Nesnaž se vytvářet frakci.
Siddhasvarúpa je dobrá duše. Ale ostatní by neměli být svedeni. Každý, kdo se odevzdal duchovnímu mistrovi, je čistý oddaný, nezáleží na tom, zda Siddhasvarúpa nebo ne-Siddhasvarúpa. Mezi sebou bychom měli respektovat ostatní jako prabhu, mistra. Jakmile rozlišujeme, toto je čistý oddaný, tamto je nečistý oddaný, znamená, že jsem podlehl nesmyslu. Proč chceš být v duchovním nebi jen se Siddhasvarúpou? Proč ne se všemi? Pokud může jít Siddhasvarúpa, proč ne všichni? Siddhasvarúpa půjde, ty půjdeš, Šjámasundara půjde, všichni ostatní půjdou. Budeme tam mít další ISKCON. Samozřejmě, pan Nair musí zůstat zde. A jestli někdo nepůjde, pak se budu muset vrátit, abych ho tam vzal. Měli bychom na to myslet a každý můj žák by měl jednat tak, aby mohli jít se mnou, a já se nebudu muset vracet, abych se zrodil znovu.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi, 14. prosince 1972)

72-12 „Obsah jsem zaznamenal s velkým znepokojením. Bali Mardan je můj důvěryhodný starší žák, myslíš si, že jsem blázen, když jsem ho vybral, aby řídil můj velký chrám v New Yorku? Naopak, pokud někdo kritizuje jeho, musí být blázen. Udělal tolik úžasné služby a velmi si ho vážím. Žádná část tvých hloupých slov se nedotkne mého mínění. V příštím létě se zastavím v New Yorku. Mezitím tě žádám, abys nedělal žádný rozruch, a Baliho Mardana požádám, aby tě nechal být. Musíš dodržovat pokyny Baliho Mardana. Píšeš jako doktor… Dej mi prosím vědět, jaký doktor jsi? Máš nějaký pravý certifikát? Pošli mi ihned kopii certifikátu. Sděl mi to prosím okamžitě.“ (dŠP Dévovi Mírovi, 29. prosince 1972)

73-11 „Vaše stížnost zní, že jste se setkala se dvěma mými mladými žáky v Kalifornii a zdálo se vám, že mají ,velmi negativní pohled na lidi, s nimiž se setkávajíʻ. Samozřejmě, neznám okolnosti toho případu, ale laskavě odpusťte mým milovaným žákům jakoukoliv nelaskavost nebo netaktnost. Koneckonců, plně odevzdat život službě Pánu není tak snadné. A májá, neboli klamná hmotná energie, se snaží obzvlášť tvrdě, aby získala zpět a chytila do pasti ty, kteří opustili její službu, aby se stali oddanými. V začátečnické fázi oddané služby, aby odolali útoku máji a zůstali silní za všech podmínek pokušení, někdy mladí nebo nezkušení oddaní zaujmou postoj proti těm věcem nebo osobám, které by mohly být škodlivé a ohrožující pro jejich křehkou rostlinku oddanosti. Mohou takové pocity dokonce nadměrně projevovat, jen aby se ochránili, a proto se budou zdát některým neoddaným, kteří jsou možná sami stále velmi zamilovaní do hmotné energie máji, jako negativní nebo pesimističtí. Ale fakt je, že tento hmotný svět je nešťastné, negativní místo, plné nebezpečí na každém kroku, duhkhálajam ašášvatam, dočasný příbytek smrti, zrození, nemoci a stáří, domov utrpení a bolesti. Dospět na tuto úroveň pochopení věcí tak, jak jsou, není příliš obyčejná věc, a proto jsou osoby, které jí dosáhnou, označovány jako ,velké dušeʻ:

mám upétja punar džanma duhkhálajam ašášvatam
nápnuvanti mahátmánah samsiddhim paramám gatáh

Tento verš vyslovil Krišna, neboli sám Bůh, v Bhagavad-gítě (8.15), takže kdo může být svrchovanější autorita? To znamená, že každý, kdo pochopil, že hmotné světy jsou dočasná místa utrpení, duhkhálajam ašášvatam, se sem nikdy nevrátí, a protože jsou mahátmánah, velké duše, Krišna je drží u sebe, protože se kvalifikovali k úniku z tohoto nepříjemného místa tím, že se stali Jeho čistými oddanými. Jde tedy o to udělat v duchovním životě pokrok. Všechno hmotné, pokud není využito k tomu, aby to sloužilo a těšilo Krišnu, musí být nahlíženo pesimisticky. Příliš nedoufáme v jakékoliv trvalé potěšení nebo uspokojení našich nejhlubších tužeb v této oblasti hrubé hmoty. Ve svém dopise několikrát odkazujete na slovo ,láskaʻ, ale fakt je, že v tomto hmotném světě není žádná láska. To je falešná propaganda. To, co nazývají ,láskaʻ, je pouze chtíč, touha po osobním uspokojení smyslů:

káma éša kródha éša radžó-guna-samudbhavah
mahášanó mahá-pápmá viddhy énam iha vairinam

Krišna říká Ardžunovi, svému žákovi: ,Je to jen chtíč… všepohlcující, hříšný nepřítel tohoto světa.ʻ Ve védském jazyce je jejich slovo pro materialistickou ,láskuʻ, jak ji dnes nazýváme, ,káma´, chtíč nebo hmotná touha, ne láska. Slovo pro lásku, skutečnou lásku, které najdeme ve Védách, je ,prémaʻ, což znamená pouze lásku k Bohu. Mimo Boha není možnost milovat. Naopak je to chtíč v celé řadě lidských činností, jakýchkoliv a kdykoliv, dokud existuje v této atmosféře hmoty, je každá činnost člověka – nebo jakékoliv živé bytosti – založena na daném impulzu, a tak znečištěná přitažlivostí mužské a ženské sexuální touhy. Kvůli tomuto sexu se točí a trpí celý vesmír! To je tvrdá pravda. Takzvaná láska zde znamená ,uspokojuješ mé smysly, já uspokojím tvé smyslyʻ, a jakmile toto uspokojení přestane, okamžitě dojde k rozvodu, odloučení, hádce, nenávisti. Tímto falešným pojetím lásky se děje mnoho věcí. Skutečná láska znamená lásku k Bohu, Krišnovi.
Každý chce vložit svůj sklon milovat do nějakého objektu, který je toho podle jeho názoru hoden. Je to tedy jen otázka nevědomosti, neboli nedostatku poznání, kde najít svrchovaný objekt lásky skutečně hodný přijímat a opětovat jejich lásku. Lidé jednoduše nevědí, neexistují žádné vhodné informace. Vše hmotné, jakmile je k tomu nějaká připoutanost, vás nakope do obličeje, bude to upadat, zklame vás to, směřuje to k tomu, abyste byli nespokojeni a zklamáni, to je fakt. Tito mladí chlapci ve vaší zemi a po celém světě tedy přijímají ,ano, je to faktʻ, a získávají správné informace od Krišny (Bg 7.19):

bahúnám džanmanám anté gjánaván mám prapadjaté
vásudévah sarvam iti sa mahátmá su-durlabhah

,Po mnoha zrozeních a smrtích se skutečně moudrý odevzdá Mně, jelikož ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.ʻ Krišna opět používá slovo mahátmá, velká duše. Nejsou to tedy obyčejní chlapci a dívky, naši oddaní, které jste potkala, ne. Musejí být považováni za skutečně moudré, velké duše, protože se v tolika zrozeních setkávali s onemocněním hmotného života a byli znechuceni. Proto hledají vyšší poznání, něco lepšího, a když najdou Krišnu a odevzdají se Mu, stávají se skutečnými mahátmy s poznáním. Tento hmotný svět je jako vězení, místo trestu, jen aby nás to přivedlo ke znechucení a nakonec jsme se odevzdali Krišnovi a vrátili se ke své původní povaze věčného života v blaženosti a úplném poznání. Tito oddaní, jejich zásluha spočívá v tom, že udělali to, co je ,velmi vzácnéʻ mezi všemi lidmi v lidské společnosti, su-durlabhah, velmi vzácné.
Po odevzdání se Krišnovi to bude konečný cíl pro zaměření jejich lásky k Bohu. Pokud někdo nějakým způsobem rozvine svou neprojevenou lásku k Bohu – láska k Bohu je přítomna ve všech, stejně jako je oheň v nerozžehnuté zápalce, skrytý – pokud se Krišna stane nejvyšší uctívaným cílem, svrchovaným přítelem, svrchovaným pánem, svrchovaným milovníkem – pak, ó, už nikdy nebude zklamán nebo nešťastný:

mač-čittá mad-gata-práná bódhajantah parasparam
kathajantaš ča mám nitjam tušjanti ča ramanti ča

Naopak, protože jeho láskyplný sklon je správně umístěn, oddaný, jehož život je odevzdán Krišnovi, se vždy těší ,velkému uspokojení a blaženostiʻ a je neustále ,osvícenýʻ, vždy pozitivní, ne negativní, jak říkáte. Pokročilý oddaný je přítelem všech: jóga juktó višuddhátmá, očištěná duše láskyplně oddaně sloužící Krišnovi, sarva-bhútátma-bhútátmá, je drahá všem a všichni jsou drazí jí. Na jiném místě Krišna tvrdí: jó mad bhaktah sa mé prijah, že Jeho oddaný, který je Mu velmi drahý, advéšta sarva bhútánám, maitrah karuna éva ča, nezávidí, ale je laskavý přítel všech živých bytostí. Oddaný má navíc být vůči všem nestranný, panditáh sama-daršinah, nikdy nerozlišovat – tento je dobrý, ten špatný, ne.
Toto jsou popisy pokročilejších stupňů oddaných vědomých si Krišny, když rozvinou zralé poznání. V současné době je mnoho našich studentů mladými chlapci, postupně se učí a tento proces je tak účinný, jistý a autorizovaný, že pokud jej budou držet, dospějí k pravému bodu, jak říkáte, lásky. Tato láska však není hmotná, o to nám jde, takže nemůže být posuzována na světské falešné sentimentální úrovni jednání. Říci, že nejsou láskyplní, může být pravdivé z hlediska materialistického hlediska – vzdali se lásky k rodině, přátelům, manželce, zemi, rase, všemu, co je založené na tělesném pojetí života neboli pomíjivém smyslovém požitku. Trochu se odpoutali od lásky máji neboli chtíče a chtějí Krišnovu lásku, neboli nekonečnou, plnou, prospěšnou lásku, a dosud k tomuto bodu nedospěli, to je vše. A nemůžeme očekávat, že vaši krajané závislí na tolika špatných návycích náhle přestanou jíst maso, brát omamné látky, vzdají se sexu a tolika dalších odporných věcí, a stanou se přes noc velkými seberealizovanými dušemi. To není možné. To je utopické. Jen tím, že je zasvěcen jako Krišnův oddaný, je zařazen do nejvyšší kategorie lidské společnosti: sa buddhimán manušjéšu sa juktah krtsna-karma-krit – ,Je inteligentní mezi lidskou společností, je v transcendentálním postavení, i když se věnuje nejrůznějším činnostem.´ A takový oddaný, bez ohledu na to, že dosud nepokročil na nejvyšší úroveň duchovního porozumění, musí být přesto považován za tu nejvznešenější osobnost, bez ohledu na nějaké dočasné slabosti:

api čét su-duráčáró bhadžaté mám ananja-bhák
sádhur éva sa mantavjah samjag vjavasitó hi sah

,I když oddaný spáchá ty nejhorší činy, musí být považován za svatého, protože je správně umístěn.´ (Bg 9.30). Jak řeknete: ,Mýlit se je lidské´, tak v začátečnické fázi můžeme vždy očekávat určité nesrovnalosti. Laskavě nahlížejte na věci v tomto světle a odpusťte jim jejich malé chyby. Velká věc je, že odevzdali svůj život, vše Krišnovi – to není nikdy chyba.“ (dŠP Lynne Ludwigové, 27. listopadu 1973)

OPUŠTĚNÍ SPOLEČNOSTI ODDANÝCH

67-08 „Rád slyším, že ses vrátila ke Krišnovi. Krišna je tak laskavý, že nás nenechá odejít, nikoho, kdo se k Němu upřímně připojí. A proto Ho už nechceš opustit. Toto rozhodnutí tě povede k tvému věčnému životu blaženosti a poznání. Ve tvém minulém životě jsi jistě musela být oddanou Pána, jinak bys neměla pocit, že by ses v tak mladém věku měla stát jeptiškou. Každý, kdo má přirozený sklon odmítat smyslový požitek, je považován za pokročilého v duchovním životě, nebo osvobozeného. Tvoje pochopení máji jako falešné a Krišny jako jediné skutečnosti je velkým přínosem. Nikdo nikdy nic nezískal tím, že se stal nástrojem v rukou máji, ale každý se stal věčně šťastným službou Krišnovi.“ (dŠP Mrináliní, 27. srpna 1967)

67-11 „V odpovědi na tvůj dopis ze dne 9. listopadu tě informuji, že se osobně zabývám nedávným postojem Kírtanánandy a Hajagrívy. Hajagríva alespoň není tak fanatický jako Kírtanánanda. Jeho poslední dopis odhaluje, že není mimo vědomí Krišny, jak tomu rozumíme. Celá ta epizoda vznikla z osobní zášti. Tato osobní zášť není nelidská, a jak jsem již mnohokrát řekl, že individualismus je příčinou osobního nedorozumění. Když je tento individualismus zaměstnán ve službě Krišnovi, není to na škodu, i když existuje osobní nedorozumění. Osobní nedorozumění existuje i na vyšších úrovních. V lásce ke Krišnovi probíhá soutěž dokonce i ve skupině Šrímatí Rádhárání. Je to druh rasy, soutěžit v láskyplné náklonnosti zaměřené na Krišnu.

Proto se pokusíme přivést Hajagrívu a Kírtanánandu zpět k rozumu. Koneckonců musíme pochopit, že jednáme s osobami postiženými májou. Každý z nás je pod vlivem vnější energie, máji. Nejlepší způsob, jak se dostat ze spárů máji, je soustředit pozornost na láskyplnou službu Krišnovi. Vím, že Hajagríva a Kírtanánanda v jejich středisku dále džapují Hare Krišna. Doufám proto, že nesejdou z cesty a že toto nedorozumění může být časem vyjasněno.

Dokonce i mezi našimi duchovními bratry máme nedorozumění, ale nikdo z nás nezanechává služby Krišnovi. Můj Guru Mahárádža nám nařídil, abychom uskutečňovali jeho misi společně. Naneštěstí jsme nyní rozděleni. Ale nikdo z nás nepřestal kázat vědomí Krišny. Dokonce, i když mezi duchovními bratry mého Gurua Mahárádže panuje nedorozumění, žádný z nich se neodchýlil od transcendentální láskyplné služby Krišnovi. Jde o to, že mezi dvěma lidmi mohou trvat provokace a nedorozumění, ale naše pevná víra ve vědomí Krišny nesmí dovolit žádné podstatné narušení. Proto se prosím snaž mít soucit s každou osobou, i když má jiný názor. Jediná kvalifikace, kterou musíme zkoumat, je, jestli jedná s vědomím Krišny do té míry, do jaké je schopna.“ (dŠP Brahmánandovi, 18. listopadu 1967)

67-11 „Událost s Kírtanánandovým a Hajagrívovým střediskem může být nyní uzavřena. Budeme se vždy modlit ke Krišnovi za jejich uzdravení a neměli bychom brát antipropagandu vážně. Jsem si jistý, že po nějaké době neuspějí bez jakéhokoliv vlivu na naši službu s vědomím Krišny. Pokračujme v naší práci a vše bude v pořádku. V současnosti je nejdůležitější jednat s Macmillan Company.“ (dŠP Rájarámovi, listopad 1967)

67-11 „Velmi rád od tebe slyším, že nyní získáváš ovoce pronášení Hare Krišna. Hare Krišna je tak pěkné, že odstraňuje nečistoty z mysli oddaných, a čím více je někdo zvyklý pronášet svaté jméno bez přestupků, tím víc vyvíjí lásku k Bohu a zapomíná na veškerý hmotný nesmysl. Má povinnost je ti s vážností předat správnou věc a povinností přijímajícího je jednat podle standardních duchovních zásad. Když jsi nás opustil, jen jsem se modlil ke Krišnovi za tvůj návrat k vědomí Krišny, protože to byla má povinnost. Jakákoliv dobrá duše, která ke mně jednou přijde kvůli duchovnímu osvícení, závisí na mé zodpovědnosti dostat ji zpátky ke Krišnovi, zpátky domů. Žák může pravému duchovnímu mistrovi pod tlakem máji špatně porozumět. Ale pravý duchovní mistr nikdy nenechá odejít oddaného, jehož přijal.

Když žák nesprávně porozumí pravému duchovnímu mistrovi, mistr lituje, že není schopen žáka ochránit, a někdy naříká se slzami v očích. Měli jsme takovou zkušenost, když byl můj Guru Mahárádža naživu. Jeden z jeho žáků, který přijal sannjás, byl jednoho dne násilně odvlečen svou manželkou. Můj Guru Mahárádža bědoval se slzami v očích, že tuto duši nedokázal zachránit. Měli bychom proto být vždy obezřetní před útokem máji a jediným zaručeným prostředkem je pronášet Hare Krišna.

Největším přestupkem je vzdorovat duchovnímu mistrovi a jednat hříšně s myšlenkou na sílu pronášení. Pokud si někdo myslí, že ho pronášení zachrání před všemi druhy hříšných reakcí, které úmyslně páchá, stane se tím největším pachatelem. Když pronášíme Hare Krišna, zajisté se zbavíme všech hříšných reakcí, ale to neznamená, že bychom měli záměrně páchat hřích a neutralizovat jej pronášením. Tvůj odkaz na Kírtanánandu a Hajagrívu je velmi oceňován. Budeme se za ně tiše modlit ke Krišnovi a prolévat za ně slzy, protože se nám nepodařilo je zachránit. Upřímně se modleme a pokračujme v rozvoji vědomí Krišny. Více, až se setkáme.“ (dŠP Umápatimu, 23. listopadu 1967)

67-12 „Pokud jde o Hajagrívu a Kírtanánandu, jestliže znovu přijdou, měli bychom jim vyhovět a neměli bychom pokračovat v nedorozumění, které vzniklo. Myslím, že Hajagríva touží mít své jméno vytištěno v Gítá Upanišadě. Nemám žádné námitky, aby byl zmíněn jako jeden z redaktorů, kteří pomáhali při redakci Gítá Upanišady, jen abych ho povzbudil a udržel ho v našem táboře, pokud se vrátí, přijme naši filozofii a obnoví svůj redakční talent. Dopustil se chyby, ale jen aby byl povzbuzen se vrátit, můžeš zmínit jeho jméno, také spolu s Rájarámovým. Není tak přesvědčen o své impersonalistické filozofii. Opustil nás jen pod vlivem Kírtanánandy.“ (dŠP Brahmánandovi, 29. prosince 1967)

68-02 „Ano, je to tak, jak říkáš, proto bychom měli neustále sloužit, aby nedošlo k poklesnutí. Pokud jde o chyby, kterých se oddaní zabývající se aktivitami v rámci rozvoje vědomí Krišny nepostřehnutelně dopustili: sva-páda-múlam bhadžatah prijasja; jsou ospravedlněni Pánem, jak je uvedeno ve Šrímad-Bhágavatamu.“ (dŠP Satsvarúpovi, 21. února 1968)

68-09 „Jsem rád, že se Kulašékhara vrátil. Myslím, že nemůže odejít z naší Společnosti, protože již Krišnovi poskytl nějakou službu. Krišna ho tedy za žádnou cenu neopustí. Pečlivě se o něho starej, aby se tam mohl ustálit. A jeho pozornost by se měla věnovat malování. To je pěkný nápad. Prosím, předej mu má požehnání a jednej s ním velmi pěkně.“ (dŠP Hansadútovi, 19. září 1968)

68-10 „S radostí zaznamenávám tvé velmi pěkné pocity. Jsem velmi potěšen, že tě přitahuje Šrí Gópáladží, a to tě zachrání před všemi druhy nepřízně. Jsem rád, že s tebou žije Sačísúta, a pokud máte oba pocit nějakého nepohodlí, pak jste vítáni strávit pár dní se mnou. 23. října pojedu do Montrealu a z Montrealu pojedu do Santa Fe. Pokud si přeješ, můžeš mě vidět v Montrealu 24. a já se rád dozvím, jakou máš konkrétní potíž. Pokud má Sačísúta potíže vyjít se svými duchovními bratry v chrámu, může cestovat se sankírtanovou skupinou, což bude velmi pěkné. Každopádně vy oba nás nesmíte opustit. Každý z vás je pro mne velmi důležitým pomocníkem, tak se nás nesnažte opustit, ale snažte se záležitosti zvládat co nejlépe. Můj poslední požadavek k vám oběma je, že jestli máte takové potíže žít se svými duchovními bratry, můžete žít se mnou. Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví. A znovu ti děkuji za to, že jsi mi napsal.“ (dŠP Umápatimu, 18. října 1968)

68-12 „Až přijede George Henderson, snaž se ho tam udržet, aby se s vámi sdružoval. Zkus s ním diskutovat a přesvědčit jej o principech vědomí Krišny. Vím, že je to dobrá duše, a pokud ti může pomoci v Novém Vrindávanu, bude to velmi pěkné. Jestli mě přijede navštívit do Los Angeles, promluvím si s ním. Na počátku bral vědomí Krišny vážně, ale protože opustil naši společnost, polevil, takže pokud se s námi může znovu sdružovat, bude to velmi pěkné.“ (dŠP Kírtanánandovi, 2. prosince 1968)

68-12 „Napsal jsi, že brzy opustíš Hamburk, a tato zpráva mi způsobila jistou úzkost. Vždy jsem byl rád, že jsi v Německu, aby ses staral o chrám, a napsals, že Krišna dása je tímto náhlým zvratem také rozrušen. Z tvého dopisu není jasné, kam jedeš, do Montrealu, do Nového Vrindávanu, pracovat pro svou matku; je to všechno nejasné, pokud jde o tvůj plán. Myslím, že musíš zůstat ve středisku v Hamburku, dokud mi nenapíšeš, proč odjíždíš z Německa a kde očekáváš, že budeš žít. Možná v Německu zažíváš určité potíže. V tom případě mě o tom informuj, abychom mohli tento problém vyřešit. Zmínil ses, že odjezd je ta nejlepší věc pro tvou oddanou službu, ale měl bys vědět, že bez pokynů duchovního mistra nepřipadá oddaná služba v úvahu. Myslím si tedy, že musíš zůstat ve středisku v Hamburku, dokud ti nedám další pokyn. Úzkostlivě očekávám tvou odpověď. Doufám, že se máš dobře.“ (dŠP Šivánandovi, 17. prosince 1968)

69-02 „Pokud jde o Kártikéju, s lítostí tě informuji, že byl náhle uchvácen májou a včera opustil mou společnost. Den před včerejším odpolednem byl více než tři hodiny nepřítomen, a když se vrátil, vysvětlil, že chodil po ulici. Později se zjistilo, že šel navštívit křesťanského kněze, který ho přesvědčil, že lze pít víno po jeho obětování Pánu Kristu první pátek každého měsíce. Kártikéja mě informoval, že před příchodem do našeho tábora vědomí Krišny hodně pil. Teď mi chtěl dát důkaz, že pití je dobré, když je obětováno Pánu Kristu. Snažil jsem se ho přesvědčit, že pití není vůbec v pořádku. Samotná skutečnost, že by se mělo pít první pátek každého měsíce, znamená, že je silně omezeno; může se pít jen jednou měsíčně, ale v případě chleba se říká, že člověk by se měl denně modlit o chléb od Pána. Tímto způsobem došlo k nějakým námitkám, ale mlčky mě vyslechl, aniž by byl spokojen. Od Purušóttamy jsem pochopil, že nebyl spokojen celou noc.

Následujícího rána, to bylo včera, se mnou mluvil Tamál a požádal jsem ho, aby nějakou dobu nechal Kártikéju ve své kírtanové skupině. Kártikéja se však okamžitě rozrušil a během pouhých 15 minut si vzal zavazadla, zavolal sestře a odjel k ní. Dnes ráno ho Sudámá zavolal, že pokud nechce žít v chrámu, může se vrátit a žít se Svámídžím. Ale on se nevrátil. Prozatím je tedy třeba chápat, že je obětí máji. Nevím, co ho čeká v budoucnosti, ale jsem si jist, že jeho služba Krišnovi a jeho duchovnímu mistrovi nepřijde nazmar. Ale individuální nezávislost a májá jsou tak silné, že mohou zastavit pokrok kdykoliv. Dokud byl tady, pečoval o mě velmi pěkně a já jsem mu velmi zavázán. Jen jsem řekl, že může nějaký čas žít v sankírtanové skupině, a on se rozrušil. Tak nevím, co dělat.“ (dŠP Góvinda dásí, 10. února 1969)

69-03 „Pokud jde o tvoji otázku o Pánu Šivovi a Thákurovi Haridásovi a jejich odlišné odezvě na sexuální rozrušení: neznamená to, že Pán Šiva poklesl z úrovně oddanosti. I když oddaného někdy přitahuje sex, neznamená to, že poklesl. Je to dáno shodou okolností. Protože Pán Šiva je grihastha, pokud se zdálo, že byl vzhledem ke svým minulým návykům přitahován sexem, neznamená to, že poklesl ze svého postavení. Nikdy bys neměla o žádném oddaném takto uvažovat. Existuje mnoho takových příběhů, ale taková zdánlivá poklesnutí nemají žádný vliv na velmi, velmi pokročilé oddané. Začátečník by měl být vždy opatrný a neměl by diskutovat o zdánlivém poklesnutí takových velkých oddaných. Stejně jako by neměl diskutovat o slunci, které odpařuje moč ze země; slunce to může dělat, a přesto zůstane sluncem, ale pokud obyčejný člověk žije na špinavém místě, nakazí se. Pán Šiva nebo Brahmá jsou tedy vysoce vznešení oddaní a neměli bychom se snažit kritizovat jejich chování, i když vypadá jako v rozporu se zásadami. Tyto věci jsou velmi pěkně vysvětlené ve Šrímad-Bhágavatamu v diskusi mezi Mahárádžem Paríkšitem a Šukadévem Gósvámím v desátém zpěvu.“ (dŠP Himávatí, 23. března 1969)

69-05 „Vím, že Kártikéja odjel do San Franciska, a nemám mu to za zlé. Doufám, že se tam ve společnosti oddaných bude cítit veselý a jeho mrzutost zmizí. Pokud jde o tebe, nemyslím si, že žít sám v Honolulu bude velmi dobré. Pokud existuje možnost, abys žil v chrámu spolu s ostatními oddanými, pak tam žij. Jinak se můžeš také vrátit do Los Angeles nebo San Franciska. Můžeš pracovat kdekoliv, protože máš schopnosti, a odkudkoliv můžeš odjet do Tokia. Pro odjezd do Tokia není příliš nutné, abys zůstával sám v Honolulu. Neradím žádnému z mých žáků, aby žili sami; to není dobré. Kdyby s tebou žil Vámanadéva, bylo by to lepší. Žij tedy v chrámu, nebo s Vámanadévou, nebo jinak jeď do Los Angeles nebo San Franciska.“ (dŠP Sudámovi, 20. května 1969)

69-06 „S radostí jsem obdržel tvůj dopis (nedatovaný) a seznámil jsem se s jeho obsahem, že jsi odešel z chrámu, ale nyní ses znovu vrátil. To je velmi povzbudivé, protože to znamená, že Krišna je k tobě velmi laskavý. Ačkoliv jsi Ho opustil, nedovolil ti odejít. Je to Jeho zvláštní přízeň vůči tobě. Mezi individuálními osobami může někdy docházet k neshodám, ale to je zcela přirozené. Dokonce i v běžných rodinných záležitostech někdy dochází k nesouhlasu, ale to neznamená, že nesouhlasící členové rodinu okamžitě opustí. Podobně naše hnutí pro vědomí Krišny znamená, že se všichni shromažďujeme v Krišnových rodinách. Ve skutečnosti jsme věčnými rodinnými příslušníky Pána, ale kvůli našemu zneužití nezávislosti jsme nyní zapomněli na náš věčný vztah s Krišnou, přesně jako člověk, který zešílel, zapomene na svůj vztah s rodinou a toulá se po ulici. Ale když je opět v normálním duševním stavu, vzpomene si na členy své rodiny a vrátí se k nim. Podobně toto hnutí pro vědomí Krišny je léčbou pro oživení paměti, že všichni patříme do Krišnovy rodiny. Snažíme se tedy vytvořit repliku Krišnovy rodiny v tomto hmotném světě, v níž neexistují žádné hmotné činnosti.

Vyhýbat se hmotným činnostem znamená následovat čtyři usměrňující zásady, neustále se věnovat činnostem v rámci rozvoje vědomí Krišny a mít společnost čistých oddaných. Neměli bychom popřávat našim smyslům víc, než je třeba k přežití. Neměli bychom se věnovat velmi náročným úkolům a mluvit víc, než je pro šíření vědomí Krišny nezbytné. Měli bychom následovat usměrňující zásady s přihlédnutím k situaci, okolnostem a cílům. Neměli bychom být chamtiví a sdružovat se s lidmi, kteří o Krišnu nemají zájem. Tímto způsobem můžeme dosáhnout trvalého pokroku a udržovat naše členství v Krišnově rodině. Tak na konci tohoto života skutečně vstoupíme do duchovního světa. Tvojí hlavní činností by mělo být šíření sankírtanu, stát se tolerantním jako strom a pokornějším než tráva. Pokud máš někdy nějaké potíže, pokus se je vyřešit výše uvedeným způsobem, ale neopouštěj společnost oddaných. To ti nepomůže, i když se může zdát, že existují určité potíže.“ (dŠP Uttamašlókovi, 7. června 1969)

69-11 „Nedávno jsem dostal jeden dopis od Rájarámy, ve kterém se podepsal jako Raymond. To znamená, že se zcela oddělil od naší Společnosti a jeho dopis je velmi odrazující. Obvinil každého kromě sebe. Nevím, co se s ním dá dělat. Ze 16. kapitoly Bhagavad-gíty víme, že když živá bytost začne závidět Krišnovi, je umístěna do nejtemnější oblasti hmotné existence, přesně jako když je občan neposlušný, porušuje zákon, je uvržen do vězení. To je přirozená cesta, počínaje Krišnou, a člověk se v takové neposlušnosti musí podrobit přísným zákonům hmotné přírody. Na ten dopis jsem neodpověděl, založil jsem ho do šanonu. Až se vrátím do Bostonu, pokud budeš chtít, můžeš ho vidět.“ (dŠP Brahmánandovi, 25. listopadu 1969)

70-09 „Vy oba jste byli velmi pěkní oddaní a rád bych, abyste oba dál dělali pěkný pokrok. Zacelte prosím každou trhlinu, která mohla vzniknout mezi vámi a ISKCONem. Jako manžel a manželka musíte vždy zůstat spolu a vychovávat vaši dceru ve vědomí Krišny. Chtěl bych, abyste se vrátili do Nového Vrindávanu, zařídili si příjemné bydlení a pomáhali rozvíjet projekt Nový Vrindávan. Náš ISKCON by měl být považován za rodinu založenou na lásce a důvěře, takže jako je otec nešťastný, když si jedno z jeho dětí přeje rozbít rodinné vztahy, jsem také nešťastný v případě potíží v naší rodině ISKCON. Prosím, neuvažujte o odchodu, protože jste mé duchovní děti.“ (dŠP Íšánovi a Bibhávatí, 21. září 1970)

70-11 „Velmi rád o tobě po dlouhé době slyším. Jsem potěšen, že jsi přišel bydlet s námi v našem chrámu v New Yorku. Myslím, že již nemůžeš Krišnu opustit, protože On nenechá odejít nikoho, kdo Mu jednou přišel sloužit.“ (dŠP Bhaktovi Janovi, 17. listopadu 1970)

70-11 „Rád slyším, že přicházejí noví oddaní. Nedělej si starosti, že někteří z našich členů odcházejí; oni se vrátí. Krišna nikdy nezapomene na službu, kterou Mu oddaný poskytl, a jakmile jednou ochutná nektar oddané služby lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže na Něj zapomenout.“ (dŠP Karandharovi, 30. listopadu 1970)

71-02 „Potvrzuji přijetí tvého kajícného dopisu ze dne 28. ledna 1971 a jsem velmi rád, že jsi znovu přišel do našeho tábora poté, co tě na nějakou dobu svedla májá. Z této události bys měl vyvodit přísně varování a nebrat tuto záležitost na příliš lehkou váhu. Májá vždy hledá příležitost svést začínající oddané z cesty vědomí Krišny a toto potenciální nebezpečí vždy existuje všude v hmotném světě. Jediným řešením nebezpečí zapletení do hmoty a následného neštěstí je bezpodmínečné odevzdání se u lotosových nohou Krišny, protože jen On může poskytnout jistotu ochrany před všemi hříšnými reakcemi. Máš tedy velké štěstí, že tě Krišna přivedl zpět do společnosti oddaných.“ (dŠP Jugalakišórovi dásovi, 15. února 1971)

71-07 „Je mi velmi líto, že jsi prozatím odloučen od chrámu. Ale neboj se. Krišna tě zachrání, tím si můžeš být jist. O tom není pochyb. Pokračuj v džapování Hare Krišna za každou cenu a neber ohled na tato soužení máji. Pokračuj v džapování Hare Krišna. Krišna je ve tvém srdci. Modli se k Němu o ochranu a brzy se všechno urovná a budeš opět ve společnosti oddaných. Tím si můžeš být jist.“ (dŠP Čidánandovi, 1. července 1971)

71-10 „Opuštění naší Společnosti nepřichází v úvahu. Někdo tak může uvažovat, ale nemohu ti dovolit, abys odešel. To je moje inspirace. Neustále myslím na ty, kteří opustili Společnost. Zvláště v tvém případě nepřipadá odchod v úvahu. Zůstaň v Melbourne a kaž s pevným odhodláním. Rád slyším, že udržuješ korespondenci s Karandharem, a jsem si jist, že ti dá dobrý směr. Nenechte se tedy rozrušit ničím takzvaným požadavkem, ale držte se své kazatelské práce, jako manžel a manželka, džapujte a následujte usměrňující zásady. Nenechte se rozrušit drobnostmi. Zůstaňte stálí a pokračujte v kázání. Krišna vám pomůže ve všech ohledech.

Jsem velmi potěšen, že tak pěkně sloužíš Pánu podle svých nejlepších schopností. To je nutné. Ne že by každý měl být stejně zkušený. Ale v tom, co děláme, musíme být vážní a upřímní. Nikdo nemůže Krišnovi přiměřeně sloužit, protože Krišna je neomezený. Je ovšem tak laskavý, že přijme dokonce i lístek nebo květ, které Krišnovi nabídne ten nejchudší člověk na světě. Krišna je tak bohatý, že Mu žádný dar není ani trochu ku prospěchu, ale je tak laskavý a milostivý, že přijímá od svých oddaných lístek, květ nebo vodu, a protože k Němu oddaný přichází s takovou láskou a náklonností, je velmi spokojen. Jako je otci vždy líto syna, který žije mimo domov, Krišna není příliš šťastný, že je tolik zmatených pokleslých duší v hmotném světě. Proto osobně přichází požádat je, aby se Mu opět odevzdaly. Ale podmíněná duše je pod vlivem takové iluze, že je pro ni velmi těžké se Krišnovi odevzdat. Proto každý z nás, jestliže jsme schopni Krišnovi posloužit tím, že někoho jiného přimějeme se odevzdat Krišnovi, pak On tuto službu velmi ocení a to je náš prospěch. Snaž se následovat tuto zásadu, důrazně kázat podle svých nejlepších schopností, a vše bude v pořádku. Neboj se.“ (dŠP Upéndrovi, 9. října 1971)

71-10 „Vítám tě po návratu do naší Společnosti a cítíš se velmi pěkně ve společnosti oddaných. Šríla Rúpa Gósvámí napsal, že oddanou službu lze rozvíjet šesti způsoby. Možná je znáš. Jsou to: nadšení, trpělivost, přesvědčení, následování usměrňujících zásad, upřímnost v tom, co děláme, a společnost oddaných. Tato Společnost pro vědomí Krišny je především určena k tomu, aby dala lidem příležitost sdružovat se s oddanými. Oddaní jsou ti, kdo následují usměrňující zásady. Člověk nemůže být nezávislý a zároveň se stát oddaným, protože všechny oddané činnosti jsou založeny na odevzdání se. Ve společnosti oddaných se učíme tuto důležitou věc – jak se odevzdat, ale pokud si budeme udržovat nezávislost a snažit se stát se oddanými, není to možné.

Píšeš, že nenacházíš žádnou chuť v životě v chrámu nebo uctívání Božstva. To znamená, že si udržuješ stejnou náladu jako před opuštěním naší Společnosti. Naším procesem je přijímat obě linie: bhágavata márga a paňčarátrikí-márga. Možná jsi viděl obraz Gaudíjské Mise. Na jedné straně je kniha Bhágavata a na druhé straně obraz Lakšmí Nárájana pro uctívání Božstev. Pokud současně nenásleduješ obě linie, nemůžeš v oddané službě dosáhnout žádného pokroku. Stejně jako koleje na železniční trati; musí tam být obě. Podobně je uctívání v chrámu zásadní pro naše očištění od znečištění hmotou a bez očištění nemůžeme oslavovat Pána. Jak je uvedeno v Bhagavad-gítě, Pán je zcela čistý a nemůžeme se k Němu přiblížit bez očištění se. Jelikož říkáš, že se necítíš příliš povzbuzen službou Božstvům a životem v chrámu, vidím, že tvoje nemoc stále pokračuje. Za těchto okolností ti pouhá akademická kariéra nepomůže. Chceš-li žít s námi, musíš přijmout život v chrámu, a to čistě oholenou hlavu, následování usměrňujících zásad, značení těla tilakem atd. Všechny ty věci znáš.“ (dŠP Rájarámovi, 22. října 1971)

71-11 „Příklad zkráceného trestu: Pokud jsi odsouzen k pověšení, ale místo toho se ti dostane pouhého bodnutí, je to velmi pěkné. Krišna minimalizuje utrpení oddaného na nejnižší míru. Dokud se věnuje oddané službě, je imunní vůči reakcím svých minulých hříšných činností, ale pokud se rozhodne vzdát se této oddané služby, musí všechny tyto reakce podstoupit.“ (dŠP Nitjánandovi, 12. listopadu 1971)

71-11 „Jsem velmi rád, že jsi odhodlán napravit vše, co se stalo v minulosti, abys pokračoval v rozvoji vědomí Krišny do velmi světlé budoucnosti. Na minulost nehleď. Teď vypadáš velmi nadšeně do práce v Evropě, a to je velmi povzbudivé. Nyní tam tedy organizuj vše s Hansadútou a svými duchovními bratry, aby se toto hnutí mohlo v Evropě velmi účinně šířit. Již dlouho naše střediska v Evropě trpí nedostatkem literatury a mnoha věcí. Nyní však vidím, že v Anglii záležitosti fungují velmi pěkně, a Hansadúta mi píše, že v Německu se vše zlepšuje, a slyším, že se otvírají nová střediska. To vše jsou pro mě velmi dobré zprávy, protože se domnívám, že tyto západní země jsou pro naši práci tou nejdůležitější oblastí. Nyní dělej postupný pokrok v této práci a nedělej si příliš hlavu z nějakých dočasných překážek. Protože jsme v tomto hmotném světě, nejsme dokonalí, a proto jsou tyto překážky přirozené a neměli bychom jimi být příliš zneklidňováni.“ (dŠP Krišnovi dásovi, 30. listopadu 1971)

72-02 „Popsali jste, jak jste jednou poklesli, protože jste viděli nesrovnalosti v naší filozofii. Ve skutečnosti je naše filozofie dokonalá, ale protože v té době existovaly nesrovnalosti ve vaší mysli, možná jste měli nějakou špatnou představu o naší filozofii – to je jeden z oblíbených triků máji, aby nás přesvědčila, abychom zastavili náš duchovní život a užívali si jí. Pokud tedy někdy budete mít nějaké otázky nebo vážné pochybnosti o filozofii, můžete se zeptat člena GBC nebo mě. A k tomu, jak mi říkáte, že vás nějaký jiný oddaný v minulosti odrazoval, já jsem měl také problémy s některými z mých duchovních bratrů, ale nikdy jsem tím nenechal ovlivnit svou službu, protože když se někdo ustálí v oddané službě, nikdy nikomu nebo jakékoliv situaci nedovolí, aby bránili jeho službě Krišnovi nebo ho jakýmkoliv způsobem odrazovali. Musíte být také tak přesvědčeni, neustálým kázáním a sankírtanem, a velmi rychle dosáhnete nejvyšší dokonalosti života. Co se týče vaší otázky o celibátu, pokud chcete zůstat v celibátu po celý život, nemám žádné námitky.“ (dŠP Rudrovi dásovi a Rádhice déví dásí, 20. února 1972)

72-05 „Ve skutečnosti mimo naše pravá střediska vědomí Krišny není možné zjistit, co Krišna chce nebo nechce. Říkáme: ,Cítíme, že Krišna to pro nás chce. Ale já mám pocit, že to Krišna nechce.ʻ Kdo tedy bude mít pravdu? Říkáte, že následujete usměrňující zásady, takže pokud je následujete, proč nebudete spolupracovat? Pokud se pomocí usměrňujících zásad nestanete oddanými a nedokážete ocenit jiné oddané, k čemu pak tyto usměrňující zásady jsou? Pokud skutečně pravidelně džapujete šestnáct kol, denně děláte sankírtan, čtete co nejvíce naše knihy, pak si myslím, že budete mít pocit, že žít odděleně od našeho programu vědomí Krišny je velká chyba.

Má jediná žádost tedy je, abyste se okamžitě vrátili buď do chrámu v Clevelandu nebo do nějakého jiného chrámu. Můžete o tom komunikovat s Bhagavánem dásem ve středisku v Detroitu, 8311 E. Jefferson St. Detroit 48214. On je zónový tajemník GBC pro tuto zónu Středozápadu, takže se můžete s vašimi otázkami obrátit na něho. Velmi mě povzbuzuje, že všichni džapujete Hare Krišna a snažíte se stát vědomými si Krišny. Ale nedoporučuji vám, abyste přistupovali ke zdokonalení svého života tímto nezávislým způsobem. Bez spojení s pravým duchovním mistrem v učednické posloupnosti není možné dosáhnout v duchovním životě pokroku. Proto jsem založil střediska ISKCONu pro uchopení lotosových nohou Krišny důvěrným spojením s duchovním mistrem. Jsou to má autorizovaná střediska pro tento účel. Říkáte, že vykonáte vše, co vám nařídím. Můj pokyn tedy je, abyste zanechali tohoto nezávislého programu a připojili se k vašim dobrým duchovním bratrům a sestrám v jednom z našich středisek ISKCONu.“ (dŠP přátelům, 23. května 1972)

72-08 „Dostal jsem tvůj dopis ze dne 20. srpna 1972 a po jeho přečtení jsem docela překvapen. Nezní to jako ty. Po celou dobu mě moji duchovní bratři všemožně odrazovali, ale přesto jsem se držel své povinnosti a udržoval svého duchovního mistra vždy před sebou. To, že mezi námi jsou nějaké hádky, neznamená, že bych měl odejít. Pokud jsem pochopil pokyn svého duchovního mistra správně, pak musím za všech okolností plnit svou povinnost a nikdy nepomyslet na to, že bych znechuceně odešel. Jmenoval jsem tě svým zástupcem GBC v Jižní Americe, protože si myslím, že jsi velmi zodpovědný a schopný to dělat, a mám velmi rád tebe a tvoji dobrou ženu Góvindu dásí, že mi celou tu dobu pomáháte. Tak se nenech rozrušit nebo znepokojit nějakou drobností, fámami nebo nedorozuměním. Mezi našimi tzv. velkými muži neexistuje proti tobě nebo Siddhasvarúpánandovi žádné spiknutí. To je dětinské.“ (dŠP Gaurasundarovi, 26. srpna 1972)

72-08 „Požádal jsem Siddhasvarúpánandu, aby se se mnou setkal v Los Angeles, ale pokud nemůže, pak brzy přijedu na Havaj cestou do Indie, mohu se s ním setkat tam a vzít ho s sebou do Indie. Zatím nebuď rozrušen. Všechno je v pořádku. Pokud se na tebe nemohu spolehnout, že mi pomůžeš v pozici člena GBC, na koho se mohu spolehnout? Proto tě prosím, abys mě ujistil, že mi budeš tímto způsobem dál pomáhat a nevzdáš se své aktivní role. Laskavě mě zbav této velké úzkosti. Chci nyní odejít do ústraní a jen se soustředit na překládání, ale jak to mohu udělat, když nemohu předat vedení mé Společnosti vám všem, mým pokročilým starším žákům? Pokud jste v jednu chvíli ochotni a v příštím okamžiku se objeví nějaká malá neshoda a vy všichni okamžitě odejdete, jak mohu mít klidnou mysl? Do prvního říjnového týdne odjedu do Indie a cestou se zastavím na jednu noc v Honolulu a tehdy můžeme tuto záležitost dále prodiskutovat.“ (dŠP Gaurasundarovi, 26. srpna 1972)

72-09  „Co se týče tvých otázek, říkáš, že u starších žáků stále existují příznaky chamtivosti, hněvu, sporů, hádek atd., ale ty jsi jedním z nich. Jsi jedním ze starých studentů, takže do této skupiny patříš. Hádka tedy probíhá v této skupině, ale ne mezi skutečnými pracovníky. Gópí se spolu také hádaly, tak nemůžeme očekávat, že bude existovat nějaká utopie bez hádek. I v duchovním nebi existuje transcendentální chamtivost, chtíč, závist. Jsou však transcendentální. Hansadúta si uchovává svou pozici služby, tak proč bys měl odcházet, i když se trochu hádáte? Nikdy bychom se neměli vzdát naší povinnosti. Moji duchovní bratři mě vždycky odrazovali, ale já jsem se nevzdal, konám svou povinnost a neustále udržuji svého duchovního mistra před sebou. I když nastanou nějaké potíže nebo strasti nebo dokonce moji duchovní bratři nemusí spolupracovat nebo mohou existovat hádky, musím plnit svou povinnost vůči svému duchovnímu mistrovi a nenechat se odradit a odejít, to je slabost.“ (dŠP Krišnovi dásovi, 9. září 1972)

72-11 „Jedna věc je, že jsem velmi smutný poté, co jsem se dozvěděl, že jsi odešla ze společnosti oddaných kvůli této události v gurukule. Nyní žiješ sama, protože tě zranilo to, že jsi viděla, že je s dětmi někdy špatně zacházeno, a protože v této souvislosti nikdo nepřijal tvou dobrou radu. Ale můžeš být ujištěna, že si vždy dělám starost o blaho svých žáků, takže podnikám kroky k nápravě této nešťastné situace. Nyní ti radím zanechat těchto pocitů a vrátit se do svého života oddané služby vědomí Krišny, a pokud se vrátíš do dallaské školy a ukážeš ostatním učitelům správný způsob, jak učit a ukázňovat studenty, bude to skvělá služba. Předávám kopii tohoto dopisu s tvým dopisem Satsvarúpovi k jeho okamžité pozornosti…

Předal jsem vám hlavní principy, ne že mám být konzultován ohledně každé drobnosti, to je záležitost těch, kdo to mají na starosti, ale pokud tam není nikdo, kdo dokáže správně řídit, co mohu dělat? Pokud máš správnou představu, jak to udělat, můžeš tam znovu jet a přijmout nějakou zodpovědnou pozici k nápravě situace. To bude tvoje skutečná povinnost, ne že dojde k nějaké neshodě a já znechuceně odejdu, ne. To není vaišnavský standard. Standard by měl být takový, že můj duchovní mistr mi nařídil, abych to dělal takhle, tak to budu dělat bez ohledu na nějaké potíže, to je všechno.“ (dŠP Bhánutanji dásí, 18. listopadu 1972)

73-03 „Udělal jsi velmi vážnou chybu. Závisím na vás, vůdcích pro budoucnost naší Společnosti, přesto je zde celý tento zájem o nedovolený sex. To mi způsobuje obavy, jak budou záležitosti pokračovat. Co mohu dělat? Dal jsem vám všechny pokyny, proč je nedokážete následovat? Nyní bys měl být zodpovědným oddaným a tato situace musí být napravena, je to špatný příklad pro ostatní. Požádal jsi o mé požehnání a já jsem ti je dal, protože jsi můj duchovní syn, a převzal jsem zodpovědnost za to, že tě zapojím do služby Krišnovi. Myslím si ale, že od teď můžeš přísně následovat usměrňující zásady a úplně se zdržet jakéhokoliv sexu, to může být tvoje askeze. Tvůj návrh jet do chrámu v Chicagu pod dohledem Satsvarúpy Mahárádže a Kírtanánandy Mahárádže je velmi dobrý. Jsou to tvoji dobrodinci. Nyní se můžeš chopit svých činností s rozhodností a vážností.“ (dŠP Kálijovi Krišnovi, 31. března 1973)