3. Ignorování rozhovoru z 28. května

28.   Popírání jeho významu
29.   Snaha smést ho ze stolu označením za „starý nahraný rozhovor"
30.   Scestný výklad jasných výroků Śrīly Prabhupādy
31.   Přehlížení toho, jak Śrīla Prabhupāda užíval termín „výkonný ācārya“
32.   Přehlížení toho, jak Śrīla Prabhupāda užíval termín „ṛtvik"
33.   Přehlížení výrazu „řádný guru"
34.   Přehlížení výrazu „žák mého žáka"
35.   Přehlížení výrazu Śrīly Prabhupādy „pra-žák"
36.   Vymýšlení si nikdy nevyřčených slov
37.   Snaha popřít platnost nahrávky
38.   Výmysl o spiknutí GBC, které se mělo snažit zamlčet touhu Śrīly Prabhupādy zavést posmrtný systém zasvěcování ṛtvikem
39.   Přehlížení zápisu GBC o rozhovoru
40.   Přehlížení svědectví přímých svědků
41.   Přehlížení jazykových pravidel

Rozhovor z 28. května je konečný příkaz ohledně pokračování učednické posloupnosti, který pronesl přímo Śrīla Prabhupāda.

V květnu 1977 Śrīla Prabhupāda vážně onemocněl a požádal všechny členy GBC, aby ho přijeli navštívit do Vṛndāvanu kvůli zajištění pokračování ISKCONu.

Satsvarūpa dāsa Gosvāmī píše v knize Śrīla Prabhupāda Līlāmṛta:
„Členové GBC se setkali a rozhodli, že kromě závěti Śrīly Prabhupādy, která zajistí majetek ISKCONu, a kromě zabezpečení všech bankovních účtů ISKCONu, je tu také několik otázek, které by měli Śrīlovi Prabhupādovi položit, než bude příliš pozdě. Tyto otázky, například jak budou zasvěcováni budoucí žáci, musely být zodpovězeny; jinak by se staly zdrojem spekulací a zmatku po odchodu Śrīly Prabhupādy."

Setkání probíhala dva dny, 27. a 28. května. Většina diskusí se týkala zajištění majetku ISKCONu a dalších právních záležitostí, které s blížícím se odchodem Jeho Božské Milosti náhle začaly být aktuální.
Zápis z ranního setkání Správní rady Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu, Indie, 28. května 1977:

Přítomno 17 členů plus Girirāja dāse [podle zaznamenaných podpisů přítomných členů]: Satsvarūpa dāsa Gosvāmī; Pañcadraviḍa Svāmī; Jayatīrtha dāsa; Rāmeśvara dāsa Svāmī; Gopāla Kṛṣṇa dāsa; Ātreya Ṛṣi dāsa; Bhagavān dāsa; Rūpānuga dāsa; Hṛdayānanda dāsa Gosvāmī; Guru-kṛpā Svāmī; Harikeśa Svāmī; Bali-mardana; Girirāja dāsa Brahmacārī; Svarūpa Dāmodara dāsa Brahmacārī; Balavanta dāsa Adhikārī; Jagadīśa dāsa; Ādi Keśava Svāmī; Jayapatākā Svāmī.

Rozhodnuto: Následující otázky budou předloženy Śrīlovi Prabhupādovi, aby je zodpověděl. Předloží je výbor ve složení Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī, Satsvarūpa dāsa Gosvāmī,
Jagadīśa, Rūpānuga, Bhagavān, Kīrtanānanda Svāmī, Bali-mardana.

1.   Jak dlouho by měli členové GBC zůstat ve funkci?
2.   Jak mohou být nahrazeni členové GBC, kteří odejdou?
3.   Jaký je postup pro první, druhé a sannyās zasvěcení v nepřítomnosti Śrīly Prabhupādy?
4.   Jaký je vztah osoby, která dává toto zasvěcení vůči osobě, které je dává?
5.   Existuje nějaké nařízení pro vydávání dalších překladů vaiṣṇavských písem v rámci BBT po odchodu Śrīly Prabhupādy?

Tyto otázky byly Śrīlovi Prabhupādovi řádně položeny před odpoledním setkáním. Jeho odpovědi byly nahrány na pásek a byly také zaznamenány v knize zápisů GBC na další straně poté, co byly zapsány výše uvedené otázky:
1.   Členové GBC zůstanou ve funkci natrvalo. Pokud člen GBC odejde, GBC může jmenovat nové členy GBC.
2.   Śrīla Prabhupāda řekl, že jmenuje několik oddaných, kteří budou provádět zasvěcení v budoucnosti, i po jeho odchodu. Žáci, které přijmou, budou jejich žáci a Śrīla Prabhupāda bude jejich pra- duchovní mistr.
3.   Nové překlady védských děl mohou být v budoucnosti vydávány, i po odchodu Śrīly Prabhupādy, ale mohou být zhotoveny jen někým, kdo je velmi zkušený. Śrīla Prabhupāda uznal, že v současnosti je takových velmi málo.

Proč ṛtvik-vādī útočí na tento rozhovor? Protože Śrīla Prabhupāda jasně a jednoznačně stanovil, že jeho žáci budou řádní guruové a žáci, které přijmou, budou jejich žáci. Ṛtvik-vādī se proto snaží, jak nejlépe mohou - neúspěšně —, zdiskreditovat tento rozhovor jako konečné, oficiální vyjádření touhy Śrīly Prabhupādy, co se týče této záležitosti.

Zde je celý rozhovor:

Satsvarūpa: Śrīlo Prabhupādo, zbytek GBC nás požádal, abychom položili nějaké otázky. Většina... Toto jsou členové původního GBC, jak jste je ustanovil. Naše první otázka se tedy týká členů GBC. Chceme vědět, jak dlouho by měli zůstat ve funkci?
Prabhupāda: Měli by zůstat nadobro.
Tamāla Kṛṣṇa: Měli by zůstat nadobro.
Prabhupāda: Vybraní lidé jsou vybráni, takže nemohou být vyměněni. Spíše pokud přijde nějaký schopný člověk, měl by být přidán. Doporučím, aby se Vāsudeva stal jedním z GBC.
Tamāla Kṛṣṇa: Vāsudeva je Deoji Punja. Je zakladatel našeho... Staví chrám na Fidži.
Prabhupāda: Kolik členů GBC už je?
Tamāla Kṛṣṇa: Dvacet tři.
Prabhupāda: Tak ho přidejte. GBC se nemá měnit.
Satsvarūpa: Ale pak, v případě, že některý současný člen GBC odejde, buď odejde...
Prabhupāda: Další by měl být zvolen.
Satsvarūpa: Na základě hlasů současného GBC. Naše další otázka se týká zasvěcování v budoucnosti, zvláště v době, až již nebudete s námi. Chceme vědět, jak budou prováděna první a druhá zasvěcení.
Prabhupāda: Ano. Některé z vás doporučím. Až bude toto vyřízeno, doporučím některé z vás, aby jednali jako výkonní ācāryové.
Tamāla Kṛṣṇa: Nazývá se to ṛtvik-ācārya?
Prabhupāda: Ṛtvik, ano.
Satsvarūpa: Jaký je tedy vztah té osoby, která dává zasvěcení, a té...
Prabhupāda: On je guru. On je guru.
Satsvarūpa: Ale dělá to vaším jménem.
Prabhupāda: Ano. To je formalita. Protože v mé přítomnosti by se nikdo neměl stát guruem, takže mým jménem, na můj pokyn... Āmāra ajñāya guru hāñā. Být opravdu guruem, ale na můj pokyn.
Satsvarūpa: Takže mohou být také považováni za vaše žáky.
Prabhupāda: Ano, jsou žáci. Proč považováni? Kdo?
Tamāla Kṛṣṇa: Ne, ptá se, že tito ṛtvik-ācāryové jsou výkonní [ācāryové], dávají dīkṣu. Jejich... Lidé, kterým dají dīkṣu, čí jsou žáci?
Prabhupāda: Jsou jeho žák.
Tamāla Kṛṣṇa: Jsou jeho žák.
Prabhupāda: Kdo zasvěcuje. On je pra-žák.
Satsvarūpa: Ano.
Tamāla Kṛṣṇa: To je jasné.
Satsvarūpa: Pak máme otázku týkají...
Prabhupāda: Když nařídím „Staň se guruem," stane se řádným guruem. To je vše. Stane se žákem mého žáka. Tak to je.
Satsvarūpa: Dále máme otázku o BBT. V současné době se žádný překlad nevydává bez toho, abyste jej viděl a schválil. Otázka zní, existuje nějaký systém pro vydávání děl v budoucnosti, která neuvidíte? Například jsme slyšeli návrh, že mohou být přeloženy Padma Purāna nebo Sat-Sandarbha. Jaký by ale měl být systém, aby se zachovala paramparā, pokud byste osobně neviděl tyto překlady?
Prabhupāda: To musíte zkušeně prozkoumat.
Tamāla Kṛṣṇa: Jinak řečeno, neexistuje přesně daný princip, že BBT může vydávat pouze díla, která jste již vydal. Je-li zde nějaký vhodný překlad pravého védského písma, pokud je správný, BBT by jej mohlo vydat.
Prabhupāda: To děláme, jako v hindštině. Děláme jiné jazyky. Pokud je správně přeloženo, může být...
Tamāla Kṛṣṇa: I kdyby to bylo dílo, které jste ještě sám nepřeložil.
Prabhupāda: Ne, ne, ne, princip je... Tak jako můj překlad, jiná osoba překládá do hindštiny nebo jiných jazyků, my to vydáváme. Podobně když někdo správně přeložil, může to být vydáno. Ale mezi našimi žáky, nemyslím, že je mnoho těch, kdo dovedou dobře překládat.
Rāmeśvara: Nikdo. Nedychtíme vydat nic, co není dokonalé, protože jste již pro BBT nastavil ten nejvyšší standard. Jméno BBT v současnosti znamená nejvyšší standard na světě.
Prabhupāda: To je dobrá odpověď.
Kīrtanānanda: Proto, Śrīlo Prabhupādo, si myslíme, že nás nemůžete příliš brzy opustit.
Prabhupāda: Já nechci. Ale pokud musím, co mohu dělat?
Kīrtanānanda: Jestli nechcete, Kṛṣṇa nebude chtít.
Prabhupāda: Realizovaná duše, musí být. Jinak, pouhé napodobování A-B-C-D nepomůže. Moje výklady mají lidé rádi, protože to je předloženo jako praktická zkušenost. (stranou:) Je to v ústech.
Bhavānanda: Omlouvám se.
Prabhupāda: Takový pěkný nástroj, (smích) že se musí vložit do úst. Pak bude fungovat. Tamten druh nástroje není třeba. Musí zůstat pět kilometrů daleko. Naše překlady musí být dokumenty. Nejsou obyčejné... Člověk se nemůže stát, dokud není velmi realizovaný. Není
to překlad A-B-C-D.
Bhagavān: Není to otázka učenosti.
Prabhupāda: A Caitanya Mahāprabhu říká āmāra ajñāya guru hāñā. Dokáže porozumět příkazu Caitanyi Mahāprabhua, může se stát guruem. Neboli ten, kdo porozumí příkazu svého gurua, téže parampary, se může stát guruem. A proto některé z vás vyberu. (brouká si)
Satsvarūpa: To jsou všechny otázky.
Prabhupāda: Takže nemůže být řeči o změně GBC.
Satsvarūpa: Ne.
Prabhupāda: Naopak, ten, kdo je schopný, může být vybrán radou GBC.
Tamāla Kṛṣṇa: Ovšem, pokud někdo poklesne, tak jako v minulosti někteří členové GBC poklesli...
Prabhupāda: Měl by být nahrazen.
Tamāla Kṛṣṇa: Pak by měl být nahrazen. Ale to je vážné poklesnutí, ne nějaká malá nesrovnalost.
Prabhupāda: Všichni musí být jako ideální ācāryové. Na začátku jsme dělali kvůli fungování. Nyní bychom měli být velmi opatrní. Každý, kdo se odchyluje, může být nahrazen.
Tamāla Kṛṣṇa: Takže, Śrīlo Prabhupādo, je tu skupina připravená k saṅkīrtanu. Mohou přijít?
Prabhupāda: Hm.
Tamāla Kṛṣṇa: Děkujeme vám, Śrīlo Prabhupādo.
Oddaní: Jaya, Śrīla Prabhupāda!
Prabhupāda: Jaya.
(konec)

Analýza rozhovoru z 28. května 1977 z Žák mého žáka

Badrīnārāyaṇa Dāsa, Giridhārī Svāmī a Umāpati Svāmī

Rozhovor:

Satsvarūpa: Naše další otázka se týká zasvěcování v budoucnosti, zvláště v době, až již nebudete s námi. Chceme vědět, jak budou prováděna první a druhá zasvěcení.

Analýza: Otázku Sastvarūpy Mahārāje lze brát buď jako jednu, nebo dvě. Není pochyb o tom, že se otázka týká zasvěcování po odchodu Śrīly Prabhupādy, ale není jisté, jestli také zahrnuje téma zasvěcování za přítomnosti Śrīly Prabhupādy. Ať tak či tak, hlavním zájmem jsou zasvěcování po odchodu Śrīly Prabhupādy. Proto říká Satsvarūpa Mahārāja „zvláště". Váhavá formulace ukazuje, že Satsvarūpa Mahārāja je nesvůj z toho, že se ptá na téma odchodu Śrīly Prabhupādy. Oddaní se uklidňovali marnými nadějemi, že se Śrīla Prabhupāda uzdraví, a nechtěli myslet na to, že by mohl odejít.
Satsvarūpa Mahārāja říká „naše další otázka", protože tato otázka byla jedna ze seznamu otázek, které GBC Śrīlovi Prabhupādovi předložila na jeho žádost.

Rozhovor z 28. května pokračuje:

Prabhupāda: Ano. Některé z vás doporučím. Až bude toto vyřízeno, doporučím některé z vás, aby jednali jako výkonní ācāryové.

Analýza: Co je „výkonný ācārya? Výkonný ācārya musí být určitý druh ācāryi: ācārya, který něco koná. Ale je to ācārya. Śrīla Prabhupāda neříká „kněz" nebo „zástupce". Říká „ācārya". (Význam slova „konat, fungovat, celebrovat"—angl. officiate— bude vysvětlen později.)

Slovo „doporučím" je také důležité. Śrīla Prabhupāda nejmenuje ācāryi. Zasvěcování musí pokračovat, a to je možné jedině skrze žáky Śrīly Prabhupādy. Neexistuje jmenování guruů nebo nástupců, jen doporučení, aby jistí žáci zahájili přirozený proces. Ale doporučení od duchovního mistra je stejné jako pokyn a doporučení jistých oddaných v dopise z 9. července je pokračování pokynu, že žáci Śrīly Prabhupādy by se měli ujmout práce duchovního mistra po jeho odchodu.
Śrīla Prabhupāda slibuje, že něco učiní. Učiní to v dopise z 9. července a jeden z lidí, k nimž teď Śrīla Prabhupāda hovoří, ten dopis napíše. Jak potom mohou ṛtvik-vādī říci, že dopis z 9. července lze chápat pouze bez odkazu na tento rozhovor? Naopak, dopis z 9. července zahajuje proces, který zde Śrīla Prabhupāda popisuje.

Rozhovor z 28. května pokračuje:

Tamāla Kṛṣṇa: Nazývá se to ṛtvik-ācārya?
Prabhupāda: Ṛtvik, ano.

Analýza: Výraz ṛtvik-ācārya zde vznáší Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja. Slovo ṛtvik hraje velkou úlohu v argumentech ṛtvik-vādīch, ale jejich definice tohoto slova je falešná. TFO [7he Final Order, Konečný pokyn, hlavní dokument ṛtvik-vādīch, pozn. překl.] říká:

Ṛtvikové, podle své definice, nejsou ti, kteří zasvěcují.

Definice ṛtvika v sanskrtských slovnících a knihách Śrīly Prabhupādy není „zástupce" nebo „ne-zasvěcovatel" či něco podobného. Definice ṛtvika je jednoduše „kněz" a pohled do knih Śrīly Prabhupādy znovu a znovu ukáže ṛtvika definovaného jako „kněz" či něco podobného. Ve skutečnosti v dalším úryvku Śrīla Prabhupāda řekne, že osoba zvaná ṛtvik je guru. Tím Śrīla Prabhupāda nepřikládá žádnou váhu názoru, že ṛtvik znamená „zástupce".
Śrīla Prabhupāda sám mnohokrát vykonal ohňovou oběť a při těchto příležitostech jednal jako ṛtvik (výkonný kněz) i jako zasvěcující guru, ale ne jako zástupce. Samozřejmě, kněz může někdy jednat jako zástupce jako kdokoliv jiný a v pozdějším rozhovoru Śrīla Prabhupāda nařizuje Hamsadūtovi, aby jednal jako zastupující ṛtvik. Nelze však nebrat v úvahu všechny ostatní příklady užití tohoto slova Śrīlou Prabhupādou a říci, že ṛtvik může být použit jen v tomto smyslu. V tomto rozhovoru Śrīla Prabhupāda vůbec nehovoří o zástupných zasvěceních, a to ani ve spojení se slovem ṛtvik. Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja si však zřejmě myslí, že „ṛtvik" znamená „zástupce", a jeho otázka ukazuje, že členové GBC byli připraveni přijmout vše, co Śrīla Prabhupāda řekne, i kdyby jim řekl, že se mají po jeho odchodu stát zástupci. Ve skutečnosti to jsou oni, ne Śrīla Prabhupāda, kdo přichází s představou zástupného zasvěcení. To vyvrací obvinění, že ti oddaní, kteří přijali zodpovědnost gurua, dychtivě čekali v záloze nebo si toto postavení uzurpovali.
Ṛtvik-vādī říkají, že Śrīla Prabhupāda by měl v tomto okamžiku přestat hovořit, ačkoliv to nedělá. TFO říká:

Někdy lidé argumentovali tím, že úplná odpověď je řádně vyjevena až postupně, kousek po kousku, v průběhu zbytku rozhovoru. Problém s tímto tvrzením je, že tímto způsobem vydávání pokynů by Śrīla Prabhupāda mohl řádně zodpovědět původní otázku položenou Sastvarūpou Mahārājem jedině tehdy, pokud by byly splněny následující podmínky. „a) Že by na sebe někdo vzal úkol (sic!) položit další otázky. &
b) Že by naprostým štěstím natrefili na správné otázky, aby získali vhodnou odpověď na Sastvarūpovu původní otázku."

Jinými slovy, ṛtvik-vādī říkají, že rozhovor pokračuje, protože členové GBC se snaží přimět Śrīlu Prabhupādu, aby jim dal odpověď, kterou chtějí. Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja však již ukázal vůli členů GBC přijmout jakoukoliv odpověď Śrīly Prabhupādy. Otázky pokračují, protože žáci chtějí vysvětlení slov svého gurua. A na konci rozhovoru, když jsou členové GBC již připraveni přejít k dalšímu tématu, sám Śrīla Prabhupāda pokračuje v rozhovoru a předkládá konečné a rozhodující výroky k této otázce.
TFO říká, že něco je špatného, když „úplná odpověď je řádně vyjevena až postupně, kousek po kousku, v průběhu zbytku rozhovoru". Jak jinak je však poznání vyjeveno? Je vše vyjeveno v Bhagavad-gītě 2.11? Nebo je „úplná odpověď ...řádně vyjevena až postupně, kousek po kousku, v průběhu zbytku rozhovoru"? Ve skutečnosti je povinností žáka ptát se gurua na vyjasnění a nikdo mu to nemůže klást za vinu. Ṛtvik-vādī tedy jdou proti učení Śrīly Prabhupādy: „Žák nemá duchovnímu učiteli jen pokorně naslouchat, ale musí od něho také prostřednictvím pokory, služby a dotazů získat pochopení všeho v pravém světle." (Bg. 4.34, výklad)
Jak neuváženě si ṛtvik-vādī hrají se slovy Śrīly Prabhupādy! Říkají, že slovo „od nynějška" [angl. henceforward, pozn. překl.] v dopise z 9. července má tu nejvyšší důležitost, ale slova v tomto rozhovoru přitom nikdy neměla být vyřčena nebo jsou přinejlepším jen „starým nahraným rozhovorem".
Śrīla Prabhupāda takové vybírání slov, která se člověku líbí, či nelíbí, zavrhl. Slova Śrīly Prabhupādy jsou totéž co písmo a zavrhnout tento rozhovor je stejné jako zavrhnout kapitolu Bhagavad-gīty.

Rozhovor z 28. května pokračuje:

Satsvarūpa: Jaký je tedy vztah té osoby, která dává zasvěcení, a té...
Prabhupāda: On je guru. On je guru.

Analýza: TFO říká:

„Někdy je předkládána podivná teorie, že když Śrīla Prabhupāda říká ,on je guru´1, ve skutečnosti hovoří o ṛtvicích samotných. To je jasně absurdní, protože Śrīla Prabhupāda právě definoval slovo ṛtvik jako ,výkonný ācārya´. Doslova kněz, který provándí nějaký druh náboženské nebo obřadní funkce."

Slovo „ācārya" neznamená „kněz", takže „výkonný ācārya" nemůže doslova znamenat „výkonný kněz". Slovo „konat" [angl. officiate, pozn. překl.] také není omezeno na význam provádění obřadu. Podle slovníku American Heritage Dictionary toto slovo může také znamenat „konat povinnosti a funkce úřadu nebo postavení autority". Doslova řečeno pak „výkonný ācārya" může znamenat jen „někdo, kdo plní funkci ācāryi". TFO zde zmiňuje slovo „ṛtvik", tak se podívejme, jak by rozhovor vypadal, kdyby „ṛtvik" znamenalo totéž co „zástupce". Rozhovor by probíhal takto:

„Tamāla Kṛṣṇa: Nazývá se to zástupný ācārya?"
„Prabhupāda: Zástupce, ano."
„Satsvarūpa: Jaký je tedy vztah té osoby, která dává zasvěcení, a té... "
„Prabhupāda: On je guru. On je guru."

V tomto případě by rozhovor nedával žádný smysl. Jak může být zástupce guruem? Někdo samozřejmě může říci, že zástupce a osoba, která zasvěcuje, nejsou tatáž osoba, ale Satsvarūpa Mahārāja o nich hovoří jako o stejné osobě. Ṛtvik-vādī by pak museli říci, že Śrīla Prabhupāda buď neodpovídá na otázku, nebo jí nerozumí.
TFO tedy navrhuje protiklad — zástupce by byl guru — ale snaží se zachránit tím, že Śrīlovi Prabhupādovi přisuzuje zvyk, který neměl: Dokument říká, že když používá slovo „on", mluví o sobě (a myslet si něco jiného je „jasně absurdní").

TFO říká:

„Při diskusi filozofických či řídících otázek týkajících se jeho postavení ācāryi Śrīla Prabhupāda na sebe pravidelně poukazoval ve třetí osobě."

Ṛtvik-vādī zde říkají, že když Śrīla Prabhupāda mluvil o sobě, neříkal „já" jako ostatní lidé, ale „on", a že toto byl jeho obvyklý způsob řeči. Jinými slovy říkají, že když Śrīla Prabhupāda chtěl říci „Já jsem tvůj guru", zásadně říkal „On je tvůj guru" a nechal zmateného žáka hádat, co má na mysli.
Śrīla Prabhupāda však tímto způsobem mluvil vzácně, pokud vůbec. Když mluvil o duchovním mistrovi obecně, používal třetí osobu, a když hovořil o sobě, používal první osobu, stejně jako každý jiný. Pro důkaz je třeba jen prohledat dopisy a rozhovory Śrīly Prabhupādy ve Védabase. Ṛtvik-vādī tedy říkají, že Śrīla Prabhupāda mluvil jasně a přímo o důležitých otázkách (všichni souhlasíme), ale dodávají, že když říká „on", myslí „já". Jejich argument je však příliš pohodlný. Berou, kterékoliv slovo chtějí, dávají mu, jakýkoliv význam chtějí, a nechávají Śrīlu Prabhupādu, aby vypadal, že říká, co chtějí. Tak „on" znamená „já". Proč neznamená „černý" „bílý"? Co třeba „Když Śrīla Prabhupāda říká ,Kṛṣṇa', myslí ,Darwin'?" Kdo může říci, kde by to skončilo?
Ve skutečnosti Śrīla Prabhupāda používá slovo „já", aby hovořil o sobě přímo v tomto rozhovoru, takže podle teorie ṛtvik-vādīch by někdy říkal „já" a někdy „on", když mluví o sobě, dokonce i zároveň. Pokud si ṛtvik-vādī myslí, že vyjadřování Śrīly Prabhupādy je tak nepřesné a matoucí, jak mohou přikládat tolik důležitosti jedinému slovu v dopise z 9. července?
Pro další testování předpokladu ṛtvik-vādīch vezměme tuto část rozhovoru a použijme „já" místo „on" a „zástupce" místo „ācārya":

Pak by se zdálo, že Śrīla Prabhupāda vůbec neodpovídá na otázku. Pouze by se prohlašoval za gurua a neposkytoval žádnou informaci o „té osobě, která dává zasvěcení". Ṛtvik-vādī mohou namítat, že „osoba, která dává zasvěcení", je ve skutečnosti Śrīla Prabhupāda, ale pak by Śrīla Prabhupāda jen říkal, že je guruem lidí, které zasvěcuje, něco, co Satsvarūpa Mahārāja již ví.
Když Satsvarūpa Mahārāja říká, „ta osoba, která dává zasvěcení", nemluví o Śrīlovi Prabhupādovi, ale o osobě, která provede zasvěcovací obřad nebo se bude starat o nového žáka po odchodu Śrīly Prabhupādy. To je celá pointa rozhovoru. Máme si myslet, že Śrīla Prabhupāda nerozumí tomu, o čem zde každý mluví?
Śrīla Prabhupāda k sobě nepovolal GBC jen proto, aby jim řekl, že je guruem všech lidí, které zasvěcuje. Zavolal je, aby zodpověděl otázky o tom, co dělat po jeho odchodu. Verze ṛtvik-vādīch, že Śrīla Prabhupāda říká „on", když myslí „já", mění rozhovor v nesmysl. To bude jasnější dále. Na druhé straně slova Śrīly Prabhupādy — „On je guru“11 — doslova říkají, že jeho žáci budou guruy po jeho odchodu.

Rozhovor z 28. května pokračuje:

Satsvarūpa: Ale dělá to vaším jménem.
Prabhupāda: Ano. To je formalita. Protože v mé přítomnosti by se nikdo neměl stát guruem, takže mým jménem, na můj pokyn... Āmāra ajñāya guru hāñā. Být opravdu guruem, ale na můj pokyn.

Analýza: Satsvarūpa Mahārāja říká „vaším jménem", čímž znovu naznačuje možnost zástupného zasvěcování a vůli GBC přijmout vše, co Śrīla Prabhupāda řekne. Satsvarūpa Mahārāja jistě Śrīlu Prabhupādu nenabádá ani se ho nesnaží podvést, aby dal jednu nebo druhou odpověď. Śrīla Prabhupāda zde však odpovídá, že „mým jménem" neznamená jednat jako post-samādhi zástupce, ale znamená to stát se skutečným guruem. A v rozhovoru v zahradě 7. července 1977 Śrīla Prabhupāda říká, že zástupné zasvěcování je formalita, která se má dodržovat za jeho přítomnosti:

„Tamāla Kṛṣṇa: Takže když někdo dává zasvěcení, jako Harikeśa Mahārāja, měl by nám sem poslat jméno osoby a já je zapíši do knihy. Dobrá. Je v Indii někdo další, kdo by to měl podle vás dělat?
Prabhupāda: Indie, zde jsem já."

Výrok „Indie, zde jsem já" ukazuje, že Śrīla Prabhupāda mluví o systému, který se má používat za jeho fyzické přítomnosti. Někdo by mohl namítat, že neexistuje pokyn, aby žáci přestali se zástupným zasvěcováním a stali se zasvěcujícími guruy po odchodu Śrīly Prabhupādy, ale tento pokyn byl již dán 28. května. Jinak řečeno, během rozhovoru z 28. května Śrīla Prabhupāda nařizuje svým žákům ujmout se práce zasvěcujícího gurua a v dopise z 9. července založeném na rozhovoru v zahradě 7. července Śrīla Prabhupāda popisuje zástupné zasvěcování jako systém, který se má následovat za jeho fyzické přítomnosti.
Když Śrīla Prabhupāda říká „mým jménem, na můj pokyn...", ṛtvik-vādī tvrdí, že mluví o pokynu, který přijde v budoucnosti, že kdyby sám tento výrok byl pokynem, pak by Śrīla Prabhupāda řekl něco jako „Nyní dávám pokyn". Proč?
„Buď guru, ale na můj pokyn" je v přítomném čase, bez jakéhokoliv náznaku budoucnosti. „Ale" nenaznačuje budoucnost, protože „ale" může být užito v jakémkoliv čase: „Já jsem guru, ale pouze na pokyn Śrīly Prabhupādy" nebo „Stal jsem se guruem, ale pouze na pokyn Śrīly Prabhupādy". Je nesmyslné uplatňovat představu budoucího času na výrok, který je v přítomném čase. Když Pán Caitanya řekl: „Na Můj pokyn se staň duchovním mistrem", nemusel se opakovat a říkat „Nyní dávám pokyn." Samotná slova „na Můj pokyn" poukazují na pokyn.
Zde Śrīla Prabhupāda říká „na můj pokyn" jako vysvětlení výrazu „mým jménem":

„Takže mým jménem, na můj pokyn... Āmāra ajñāya guru hāñā. Být opravdu guruem, ale na můj pokyn."

Člověk se stává duchovním mistrem jménem svého duchovního mistra, na pokyn svého duchovního mistra a pokračuje v učednické posloupnosti. Śrīla Prabhupāda říká svým žákům, aby se stali duchovními mistry, ale jako jeho služebník, stejně jako se sám Śrīla Prabhupāda stal duchovním mistrem jménem Jeho Božské Milosti Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura.
Śrīla Prabhupāda říká: „V mé přítomnosti by se nikdo neměl stát guruem.“11 Někteří mohou namítat, že když je Śrīla Prabhupāda přítomen ve svých knihách, pokyn je, že nikdo nesmí zasvěcovat po příštích deset tisíc let. V úvodní otázce Sastvarūpy Mahārāje se však uvádí „zasvěcování v budoucnosti, zvláště v době, až již nebudete s námi". Satsvarūpa Mahārāja jasně hovoří o fyzické přítomnosti Śrīly Prabhupādy. Pokud se odpověď Śrīly Prabhupādy „v mé přítomnosti" týká přítomnosti jeho knih, Śrīla Prabhupāda buď ignoruje otázku, nebo se snaží členy GBC podvést, což jsou dvě nepravděpodobné možnosti.
Rozhovor z 28. května pokračuje:

Satsvarūpa: Takže mohou být také považováni za vaše žáky. Prabhupāda: Ano, jsou žáci. Proč považováni? Kdo?

Analýza: Satsvarūpa Mahārāja opět navrhuje možnost zástupného zasvěcování. Śrīla Prabhupāda by mohl říci ano, ale nedělá to. Naopak naznačuje, že otázka nedává smysl. Proto se Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja zeptá na objasnění.

Rozhovor z 28. května pokračuje:

Tamāla Kṛṣṇa: Ne, ptá se, že tito ṛtvik-ācāryové jsou výkonní [ācāryové], dávají dīkṣu. Jejich... Lidé, kterým dají dīkṣu, čí jsou žáci?
Prabhupāda: Jsou jeho žák.
Tamāla Kṛṣṇa: Jsou jeho žák.
Prabhupāda: Kdo zasvěcuje. On je pra-žák.

Analýza: Śrīla Prabhupāda opět nebere slovo ṛtvik ve významu „zástupce". Ve skutečnosti se zdá, že slovo ṛtvik nemá na rozhovor žádný vliv. Śrīla Prabhupāda říká, že ti, kdo jsou zasvěceni ṛtvik-ācāryi, se stávají pra-žáky Śrīly Prabhupādy. Stávají se žáky ṛtvik-ācāryů. Úryvek je jasný, logický, snadno pochopitelný a v souladu s naším učením. A Śrīla Prabhupāda říká, že nově zasvěcený oddaný je žákem ṛtvika. Nahraďme znovu „ṛtvika" „zástupcem":

„Tamāla Kṛṣṇa: Ne, ptá se, že tito zástupní ācāryové jsou výkonní [ācāryové], dávají dīkṣu. Jejich... Lidé, kterým dají dīkṣu, čí jsou žáci?
Prabhupāda: Jsou jeho žák.
Tamāla Kṛṣṇa: Jsou jeho žák.
Prabhupāda: Kdo zasvěcuje. On je pra-žák."

Úryvek by si opět protiřečil. Pokud je nově zasvěcený oddaný žákem zástupce, pak zástupce není zástupcem. A ṛtvik-vādī se znovu snaží vyřešit svůj protimluv překroucením úryvku. Vykládají jej jinak, možná kvůli nejasné nahrávce. Vykládají jej takto:

„Prabhupāda: Kdo zasvěcuje. Jeho pra-žák." („On je pra-žák" se mění na „jeho pra-žák".) [angl. he is se mění v his, pozn. překl.]

TFO říká:

„Ve své otázce se Tamāla Kṛṣṇa ptá na ṛtvik-ācāryi, ne dīkṣā-guruy. Proto víme, dokonce předtím, než Prabhupāda odpoví, že všichni žáci, o nichž je řeč, mohou patřit jen zasvěcovateli, Śrīlovi Prabhupādovi. Jak jsme ukázali, to je samotná definice ṛtvika, jedná jménem někoho jiného."

Výše uvedený odstavec má dva nedostatky. Za prvé, předpokládá, že Śrīla Prabhupāda je
zasvěcovatel, aniž by to Śrīla Prabhupāda řekl. Nikde v tomto rozhovoru Śrīla Prabhupāda neříká, že bude zasvěcovatelem po svém odchodu. Za druhé, jejich „samotná definice ṛtvika11 je znovu nesprávná. Ṛtvik znamená „kněz" a kněz není vázán jednat jménem někoho jiného. Yajña brāhmaṇové z Vṛndāvanu byli ṛtvikové a jednali sami za sebe. Někdo může namítnout, že jejich yajña nebyla zasvěcení, ale přesto jednali sami za sebe, v rozporu se „samotnou definicí ṛtvika" v onom kontroverzním dokumentu .

TFO pokračuje:

„Prokázali jsme, že když mluví ve třetí osobě, musí Śrīla Prabhupāda mluvit o sobě."

Nic takového neprokázali. Navrhli to, ale Védabase dokazuje opak. Śrīla Prabhupāda o sobě mluvil v první osobě, jako každý jiný.

TFO pokračuje:

„Abychom jasněji pochopili, co Śrīla Prabhupāda říká, nahraďme třetí osobu výroky první osoby, v závorkách, na řádcích 17-20."

Zde jsou dvě chyby. Za prvé, to, že Śrīla Prabhupāda o sobě mluví ve třetí osobě, je pouze předpoklad. Za druhé, vložením slov v závorkách by bylo možné nechat Śrīlu Prabhupādu zdánlivě říkat, jakákoliv slova se člověku zachce, dokonce māyāvádu. TFO pokračuje:

„Tamāla Kṛṣṇa: ... Čí jsou žáci?
Prabhupāda: Jsou (moji) žáci.
Tamāla Kṛṣṇa: Jsou (vaši) žáci.
Prabhupāda: (Já) zasvěcuji. (Můj) pra-žák."

Proč ne „(On) zasvěcuje. (Můj) pra-žák." Kdo může říci, které závorky jsou lepší?

Jelikož ṛtvik-vādī vykládají „on je" jako „jeho", trvají na tom, že před „zasvěcuji" a „pra-žák" musí být zájmena v téže osobě („Já zasvěcuji svého pra-žáka" nebo „On zasvěcuje mého pra-žáka"). Tak předpokládají, že nově zasvěcený oddaný je pra-žákem zasvěcovatele, a jelikož nově zasvěcený oddaný nemůže být pra-žákem ṛtvika, musí být pra-žákem Śrīly Prabhupādy, a proto je Śrīla Prabhupāda zasvěcovatel.
Jejich logika se však pohybuje v kruzích a nikam nevede, protože dopředu předpokládají, že jejich vložky v závorkách jsou správné: Vložky jsou správné, protože to musel mít Śrīla Prabhupāda na mysli, a Śrīla Prabhupāda to musel mít na mysli, protože jsou zde tato vložená slova. Zde je „klasický argument kruhem", který ṛtvik-vādī uvádějí v jednom ze svých dokumentů: je to jejich vlastní argument.
Ṛtvik-vādī by nechali Śrīlu Prabhupādu říci „zasvěcuji svého pra-žáka". Tak přiznávají, že i z jejich vlastního hlediska je nově zasvěcený oddaný pra-žákem Śrīly Prabhupādy, v protikladu s přímými žáky zasvěcenými za fyzické přítomnosti Śrīly Prabhupādy. Stále by zde byl rozdíl jedné generace mezi zasvěcenými za fyzické přítomnosti Śrīly Prabhupādy a později zasvěcenými. Jak ale mohou být někteří přímými žáky a jiní pra-žáky, když je zasvěcovatel tentýž a pre-samādhi nebo post-samādhi nepředstavuje žádný rozdíl?
A proč tak nejasný jazyk? Kdyby Śrīla Prabhupāda mluvil o sobě jako o zasvěcovateli, proč by říkal „kdo" místo „já"? „Kdo" (ve smyslu „ten, kdo") se týká obecného principu, ne konkrétní osoby. Znovu, když Śrīla Prabhupāda mluvil o sobě, měl ve zvyku říkat „já". Proč ten náhlý odklon od jeho obvyklého vyjadřování a jasného jazyka? Čtení „on je pra-žák" nepotřebuje žádný výklad nebo napínání představivosti. Je to přímočaré a logické, v souladu s obvyklým vyjadřováním Śrīly Prabhupādy.
Ať jsou však čtení a vsuvky jakékoliv, skutečností zůstává, že nový žák je pra-žákem Śrīly Prabhupādy a nemůže být duchovním bratrem nebo duchovní sestrou pre-samādhi žáků. Žádné množství překrucování slov to nemůže změnit:

„Prabhupāda: Jsou jeho žák.
Tamāla Kṛṣṇa: Jsou jeho žák.
Prabhupāda: Kdo zasvěcuje. On je pra-žák."

Rozhovor z 28. května pokračuje:

Prabhupāda: Ano.
Tamāla Kṛṣṇa: To je jasné.

Analýza: Tento úryvek nepodává žádnou informaci. Rozhovor z 28. května pokračuje:

Satsvarūpa: Pak máme otázku týkají...
Prabhupāda: Když nařídím „Staň se guruem", stane se řádným guruem. To je vše. Stane se žákem mého žáka. Tak to je.

Analýza: Satsvarūpa Mahārāja je připraven přejít k další otázce, ale Śrīla Prabhupāda pokračuje v rozhovoru. I když ṛtvik-vādī říkají, že Śrīla Prabhupāda měl přestat mluvit na začátku rozhovoru, sám Śrīla Prabhupāda chce pokračovat.

Potom Śrīla Prabhupāda říká:

„Když nařídím , Staň se guruem´,11 stane se řádným guruem.“11

Vytržena z kontextu by věta mohla zdánlivě poukazovat na budoucí pokyn, ale v kontextu rozhovoru mohlo jít jen o opakování výše uvedeného pokynu Śrīly Prabhupādy. Proč by jinak Śrīla Prabhupāda řekl „To je vše"?
Poznámka „To je vše" naznačuje, že pokyn je úplný, že není co dodat. Śrīla Prabhupāda to shrnuje, ne převrací. Někdo může říci, že slovo „když" naznačuje budoucí pokyn, ale „když" nenaznačuje nutně budoucnost o nic více než „ale". („Když vidím východ slunce, myslím na Kṛṣṇu.")
Pak Śrīla Prabhupāda říká: „Stane se žákem mého žáka. Tak to je." To je další prosté zopakování již řečeného. Tento konečný výrok je jasný a nepotřebuje rozebírat: „Žák mého žáka".
Otestujme znovu teorii ṛtvik-vādīch nahrazením „on" zájmenem „já":

„Prabhupāda: Když nařídím ,Staň se guruem´, stanu se řádným guruem. To je vše.“

Teorie ṛtvik-vādīch o „on" a „já" by tak nakonec proměnila rozhovor v nesmysl. Zkrátka a dobře, Śrīla Prabhupāda uvedl zásady post-samādhi zasvěcování a svůj pokyn potvrdí jmenováním několika lidí, aby proces započali. Tento rozhovor je poslední oficiální odpověď Śrīly Prabhupādy na otázku — Jak budou probíhat zasvěcování v budoucnosti po vašem odchodu? Śrīla Prabhupāda odpovídá výrazy jako řádný guru, žák mého žáka a pra¬-žák.
V tomto rozhovoru není nic, co by naznačovalo, že lidé zasvěcení po odchodu Śrīly Prabhupādy budou žáci kohokoliv jiného než osoby, která zasvěcuje, ať ji nazýváme ṛtvikem, nebo ne. Nově zasvěcení oddaní budou pra-žáky Śrīly Prabhupādy. Tak v tomto rozhovoru nacházíme potvrzení učení Śrīly Prabhupādy z předchozích dvanácti let, v souladu s védskou tradicí.

(Konec analýzy rozhovoru.)

Po diskusi o páté a poslední otázce, „otázce o BBT", se Śrīla Prabhupāda spontánně vrací k tématu zasvěcování.

Prabhupāda: A Caitanya Mahāprabhu říká āmāra ajñāya guru hāñā. Dokáže porozumět příkazu Caitanyi Mahāprabhua, může se stát guruem. Neboli ten, kdo porozumí příkazu svého gurua, téže parampary, se může stát guruem. A proto některé z vás vyberu.

Jak je vysvětleno výše, Śrīla Prabhupāda učinil výběr 7. července 1977.

V rozhovoru z 28. května Śrīla Prabhupāda s konečnou platností potvrdil, jak by měla pokračovat zasvěcování po jeho odchodu. Ten rozhovor byl nahrán na pásek a závěry byly zapsány v knize zápisů GBC, kterou okamžitě po rozhovoru podepsali všichni přítomní. Ṛtvikové nemohou vymazat slova Śrīly Prabhupādy na tomto pásku — „řádný guru"; „žák mého žáka"; „pra-žák" — takže jejich jediným argumentem je zpochybnit důvěryhodnost pásku. Jeden argument ṛtvik-vādīch týkající se pásků z 28. května je, že pásky nejsou přijatelný důkazní materiál kvůli výsledku soudního vyšetřování zadaného GBC, ale analýza pouze ukazuje, že na pásku jsou používány pauzy a zastavení. Tato praxe pauz a zastavování magnetofonu byla velmi obvyklá. Hari-šauri Prabhu píše:

„Osobně jsem nahrával Śrīlu Prabhupādu téměř každý den během asi 10 měsíců. Byl jsem první, kdo používal kazetový magnetofon místo starého cívkového. Můj zvyk, který převzal i můj následovník-nahrávač, Tamāl Kṛṣṇa Gosvāmī, byl používat pásek, dokud nebyl plný. Proto lze na mnoha páscích najít četné krátké nahrávky prošpikované nezbytným zastavováním a spouštěním. Nejen to, pokud došlo k delší přestávce v rozhovoru, měli jsme ve zvyku magnetofon přerušit či zastavit a potom ho při pokračování rozhovoru zase spustit. Není proto překvapivé, že pásek, který Perle zkoumal, měl mnoho zastavení a spuštění. V Archívech existují hromady takových pásků."
Další závěr laboratoře, nejvýznamnější z hlediska diskuse - který ṛtvikové nikdy neuvádějí, protože se nehodí do jejich teorie - byl, že neexistuje důkaz zasahování v místě pásku, kde Śrīla Prabhupāda odpovídá na otázky GBC.
V rozhovoru z 28. května Śrīla Prabhupāda jasně potvrdil, že chce, aby po jeho odchodu pokračoval řádný guru-systém. Proto se ṛtvik-vādī snaží zpochybnit pásek, přičemž se uchylují k tvrzení, že pásek není přijatelný, protože nahrávající oddaný na stejný pásek nahrál více než jeden rozhovor! Soudní laboratoř však jasně uvádí, že část pásku obsahující celý tento rozhovor je neporušená a nevykazuje stopy zasahování. Pan Norman I. Perle (státem certifikovaný expert Americké komise pro zaznamenané důkazy) je soudní expert, který zkoumal pásek. Potvrdil, že zmiňovaná část je ,panenská' a nenarušená. Pan Perle osvědčil, že celý 18minutový rozhovor nevykazuje žádné stopy redigování, mazání, spouštění a zastavování. Perle nenalezl žádné znaky stop „nasvědčujících falzifikaci" v průběhu celé délky části nahrávky rozhovoru z 28. května, napsal Mṛgendra dāsa (který zajistil soudní analýzu jménem GBC): „Když jsem ho požádal, aby po telefonu potvrdil, že je pravda, že na diskutované části pásku není žádné spouštění a zastavování, pan Perle to potvrdil..." proto o nahrávce rozhovoru, o který jde, bylo usouzeno, že je v pořádku.
Plný rozsah soudní analýzy lze nalézt v dokumentu „Zápis Nadčasového pokynu" od Hari-šauriho Prabhua.

Je zde však více než pásek pro potvrzení, že se to opravdu stalo: GBC zaznamenala ve své knize zápisů předtím, než rozhovor proběhl, že určuje některé své členy, aby položili jisté otázky týkající se zasvěcování, GBC a členství, atd. Také zaznamenává, že se setkání konalo, a jaké dal Śrīla Prabhupāda odpovědi na jejich otázky. Hari-šauri Prabhu napsal duchovnímu bratrovi ovlivněnému ṛtvik-vādou:

„Divím se, proč shledáváš zápisy GBC nepřijatelnými? (Alespoň to předpokládám, protože se o nich vůbec nezmiňuješ.) Když byly zapsány, velmi brzy po setkání se Śrīlou Prabhupādou, a dosvědčeny ne jedním nebo dvěma, ale mnoha, vážně si myslíš, že došlo k nějakému spiknutí? Snaž se představit si sebe ve Vṛndāvanu 29. května 1977, předtím, než kdokoliv byť jen slyšel o ṛtvik-ācāryovi. Ten koncept neexistoval. Nikdo nevěděl, jak Prabhupāda odpoví na otázky, a ani když jsme je měli, nikdo nepoznamenal, co by se mohlo stát, tj. nikdo tehdy nemohl očekávat, že to vůbec bude zpochybňováno, protože byl předpoklad, že všichni členové ISKCONu mají zájem pouze o splnění touhy Śrīly Prabhupādy.
Bylo to čestné, upřímné setkání s jediným záměrem - porozumět touze Śrīly Prabhupādy pro zasvěcování po jeho odchodu. Jeho výroky byly zaznamenány elektronicky a písemně. Nevím, proč je to pro tebe nepřijatelné."

Nakonec je tu svědectví samotných členů GBC. Jeho Svatost Jayapatākā Svāmī píše:

„Byl jsem osobně ve Vṛndāvanu kvůli setkání GBC během května 1977, a přestože jsem nebyl v místnosti jako jeden z pěti delegátů GBC, když byly položeny otázky a Śrīla Prabhupāda na ně odpověděl, slyšel jsem zprávu delegátů během následujícího setkání ke zhodnocení rozhovoru a při podání zprávy před celou GBC po darśanu. Existovalo jen jedno pochopení toho, co Śrīla Prabhupāda chce. To bylo zapsáno stručnými a jasnými slovy v nouzové knize zápisů GBC. Všichni přítomní členové GBC knihu zápisů podepsali, čímž přijali pokyny Śrīly Prabhupādy.
Později během těch dnů veškeré diskuse se členy GBC, kteří byli přítomni v místnosti se Śrīlou Prabhupādou, podpořily tytéž závěry. Tehdy jsme neměli ve zvyku přehrávat pásky Śrīly Prabhupādy a analyzovat jeho výroky, protože byly čerstvé a každý pochopil stejný závěr, takže to nemělo smysl dělat. Říci, že Śrīla Prabhupāda ty věci neřekl a že Jeho Božská Milost nedala pokyny a vytvořila jakési zmatení ohledně platnosti těchto pokynů, je ve skutečnosti taktika kouřové clony a odvádění pozornosti. Všichni žáci by měli pochopit, že Śrīla Prabhupāda tehdy dal pokyny a chtěl, abychom je následovali. Nemusel dávat pokyn více než jednou, aby byl platný. Kromě toho, že Śrīla Prabhupāda celý život hovoří jen o parampaře. Nikdy nemluvil o systému zasvěcování ṛtvikem jako prostředku šíření vědomí Kṛṣṇy poté, co duchovní mistr ukončí své viditelné zábavy v tomto světě. Śrīla Prabhupāda mně a mnoha sannyāsīm řekl, že každý sannyāsī má právo přijímat žáky. Že etiketa nabádá nepřijímat je za [fyzické] přítomnosti dīkṣā-gurua. Proto jsme neměli přijímat žáky, dokud byl Śrīla Prabhupāda fyzicky s námi. Śrīla Prabhupāda vždy učil, že chce, aby jeho žáci zasvěcovali žáky a pokračovali v učednické posloupnosti. Jeho pokyny z 28. května pouze podporují to, co učil celý život."

Souhrnně řečeno: Śrīla Prabhupāda soustavně říkal — po celou dobu svého kázání v ISKCONu — že chce, aby jeho žáci pokračovali v parampaře tím, že se stanou řádnými guruy, budou zasvěcovat a přijímat žáky. Tyto pokyny potvrdil 28. května 1977, kdy byl konkrétně požádán GBC v době, kdy se zdálo, že se blíží jeho odchod. Není pochyb o tom, že se rozhovor z 28. května odehrál a že v něm Śrīla Prabhupāda s konečnou platností potvrdil, že jeho žáci se stanou řádnými guruy. To je prokazatelné — a prokázané — třemi různými zdroji:

1.   Nahrávka rozhovoru, která oproti tvrzení ṛtvik-vādīch o nepřípustnosti, je nepřerušenou nahranou sekvencí, která nevykazuje žádnou stopu zasahování.

2.   Psaný záznam v knize zápisů GBC, který ještě před setkáním s Prabhupādou uvádí jejich záměr zeptat se na jisté otázky a výsledky tohoto setkání, jež byly zapsané poté.

3.   Svědectví samotných členů GBC.

Prostřednictvím manipulace se slovy se snaží vyždímat z rozhovoru domnělé významy, v přímém rozporu se zákony lingvistiky. Následující pasáž pochází ze „Zápisu Nadčasového pokynu" od Hari-šauriho Prabhua:

Poslechněme si několik oddaných, znalců angličtiny, hovořit o tom, kterému pochopení tohoto rozhovoru bychom podle nich měli naslouchat:

ŚrīmānBharataśreṣṭha Dāsa (William G. Wall, profesor vaiṣṇavské literatury a teologie, BA (summa cum laude), MA, Ph.D. v angličtině) odpověděl na moji otázku takto:

Hari-šauri Dāsa: „Při snaze porozumět, zda Prabhupāda řekl ,jeho pra-žák', nebo ,on je pra-žák' je gramaticky správné, aby se čtenář při rozhodování řídil předcházejícím výrokem?
Nepodíval byste se ve větě o dvou slovech ,On je (Jeho) pra-žák' nejprve na zbytek věty, abyste zjistil první slovo, zájmeno, spíše než se díval zpět na to, k čemu se vztahuje?"
Bharataśreṣṭha Dāsa: „Musel bych říci, že zatímco ve formálním psaném projevu se musí zájmeno vztahovat k nejbližšímu předchozímu podstatnému jménu, v hovoru je pravidel málo, pokud vůbec nějaká. Máme co do činění se složitou gramatikou v režimu ,chápáno'. Noam Chomsky si na tom postavil kariéru. Jednoslabičná věta dvouletého dítěte je podle teorie vrozené gramatiky gramaticky úplná a je také pravdivá podle rodičů, kteří opravdu výroku dítěte rozumí navzdory faktu, že gramaticky nutné položky byly vynechány, tak jako ti přítomní v místnosti pochopili, že Śrīla Prabhupāda má na mysli, že po jeho odchodu noví oddaní budou žáky žáků Śrīly Prabhupādy. Viz J.L. Austin, Searle, Strawson, Griece a Teorie mluveného projevu. [angl. Speech Act Theory, pozn. překl.]
Jsem si jist, že můžete nalézt jiné případy, kde Śrīla Prabhupāda použil fragmentovanou řeč a neponechal zájmenu jeho formálního předchůdce, neboli to, co označuje. Kdyby Śrīla Prabhupāda psal něco, co se má vydat, bylo by to něco jiného. Autoritou by v tomto případě, podle teorie mluveného projevu, byl Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī [k němuž Śrīla Prabhupāda hovořil]. Śrīla Prabhupāda měl na mysli to, co osoby přítomné v místnosti říkají, že měl. Tečka. To je mimochodem filozofie, ne gramatika."

Zmínka o řeči v režimu ,chápáno' je důležitá. Všichni máme zkušenost s pochopením toho, co nám jiná osoba říká, aniž by se nutně dodržela skutečná gramatická pravidla. Někdy je význam opravdu sdělen úplně beze slov! Rozhovor nejsou jen slova. Přízvuk, výraz tváře, pohyb očí a obočí, použití rukou a dalších částí těla - řeč těla, chcete-li - to vše je důležité pro sdělení významu a pochopení toho, co bylo sděleno.
Ve výměně mezi Śrīlou Prabhupādou a GBC se toto vše odehrávalo a odrazilo se to v rozhovoru:

Prabhupāda: Jsou jeho žák.
Tamāla Kṛṣṇa: Jsou jeho žák.
Prabhupāda: Kdo zasvěcuje. On je pra-žák. Satsvarūpa: Ano.
Tamāla Kṛṣṇa: To je jasné.
Satsvarūpa: Pak máme otázku týkají...
Prabhupāda: Když nařídím „Staň se guruem", stane se řádným guruem. To je vše. Stane se žákem mého žáka. Tak to je.
Satsvarūpa: Dále máme otázku o BBT.

Když Śrīla Prabhupāda výměnu vyjasnil slovy „Kdo zasvěcuje. On je pra-žák", všichni přítomní členové GBC (nejen Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī a Satsvarūpa Mahārāja) pochopili totéž - že „Kdo zasvěcuje" se týká žáka Śrīly Prabhupādy, osoby, kterou on „doporučí", aby prováděla dīkṣu; a „On je pra-žák" se týká vztahu mezi Śrīlou Prabhupādou a nově zasvěceným oddaným. Tak potvrdili své pochopení slovy „Ano" a „To je jasné". Byli připraveni jít dál, ale Śrīla Prabhupāda chtěl tuto věc znovu zopakovat, aby zajistil, že byla správně pochopena. Opět prohlásil totéž, poněkud odlišnými slovy. O svých žácích říká „Když nařídím ,Staň se guruem, stane se řádným guruem. To je vše." A o vztahu nově zasvěceného oddaného k sobě říká „Stane se žákem mého žáka". Spokojen, že ho jasně
pochopili, uzavírá otázky a odpovědi slovy „Tak to je". Potom se všichni přesouvají k dalšímu tématu týkajícímu se BBT.

O druhý odborný názor jsem požádal Śrīmāna Babhrua Dāse, který je žákem Śrīly Prabhupādy třicet let a má za sebou mnoho let zkušeností s vyučováním angličtiny na univerzitní úrovni:

„Když se dívám na Kṛṣṇakantovu takzvanou analýzu tohoto úryvku rozhovoru z 28. května, zaráží mě, jak daleko musí zajít, aby prosadil své tvrzení. Nemyslím si, že je nutně přínosné dělat tento druh analýzy, který se tu snaží použít. Jeho tvrzení, že ,v tomto případě zájmeno nemůže být on', vypadá jako přehnané. V jeho odstavci 6 také jednoznačně uvádí, že ,mluvčí nemůže jen tak uvést zájmeno, které nemá, co by označovalo'. Ve skutečnosti mluvčí v rozhovoru dělají vše možné v rozporu s formálními gramatickými pravidly. Zvláště se to může dít, když angličtina není mateřštinou mluvčího. Slyšeli jsme Śrīlu Prabhupādu to dělat neustále během vycházek, v jeho pokoji, a dokonce i během formálních přednášek v chrámu. Příkladů je bezpočtu. Já jen žasnu, že oddaní, kteří měli tolik společnosti Śrīly Prabhupādy, by mohli brát tento argument vážně.
Je mnoho možných způsobů, jak ty dvě věty číst. Obě by mohly být zlomky („Kdo zasvěcuje", pokud nejde o otázku, je zlomek; „Jeho pra-žák" by byl zlomek), ale význam musí vyplynout z celého rozhovoru, ne z nějakých podsouvaných gramatických pravidel aplikovaných na poněkud neformální rozhovor (neformální ve smyslu, že se cítil se svými žáky nenuceně, ne že téma bylo nevýznamné). Mám jisté sympatie s mnoha praktickými a duchovními starostmi zastánců ṛtvika ohledně zásad ISKCONu týkajících se guruů. Jako učitel angličtiny, redaktor a žák po téměř třicet let však shledávám celé Kṛṣṇakantovo pojednání poněkud pošetilým.
Myslím, že nejjednodušší, nejpřímočařejší výklad je, že ony dva výroky na té řádce mohou být klidně oddělené myšlenky. Pravděpodobně k sobě mají vztah, ale ne v tom nejpřímějším významu. V rozhovorech Śrīly Prabhupādy jsme často slyšeli, že myšlenku vyjádřil zlomky řeči (děláme to všichni). Myslím si, že právě to možná dělá tady. Celá výměna není vzorem jasnosti, zájmena se mění z jednotného do množného čísla a zpět. Sdělení nepatří mezi nejjasnější. Proto si myslím, že Kṛṣṇakant je příliš troufalý, když dělá z nedůslednosti v počtu velký případ. Tento úryvek takovou nedůsledností přímo překypuje. Prostě si nemyslím, že tím může dostatečně podpořit svůj argument.
Myslím, že kdyby někdo chtěl vykládat tyto věci způsobem, o který se pokouší Kṛṣṇakant, potřeboval by důvěrnější znalost neformálního vyjadřování Śrīly Prabhupādy a/nebo nějaké lingvistické vzdělání. Já se těchto výkladů dopouštím s jistými výhradami. Naslouchal jsem však Śrīlovi Prabhupādovi denně téměř 29 let a mám jisté akademické vzdělání v lingvistice (alespoň čtyři přednáškové kurzy, včetně psycholingvistiky a socio-lingvistiky)."