4. Scestný výklad dopisu z 9. července 1977

42.   Překroucená prezentace dopisu, který se netýká zasvěcování po odchodu Śrīly Prabhupādy, jako dopisu relevantního k tématu
43.   Mlácení prázdné slámy
44.   Překroucená prezentace dopisu jako „konečný pokyn" (slovo „pokyn" není ani zmíněno)
45.   Přehlížení skutečnosti, že dopis neformuloval Śrīla Prabhupāda, ale jeho tajemník
46.   Přehlížení slovníkového významu spojení „od nynějška" [angl. henceforward, pozn. překl.]
47.   Přehlížení toho, jak Śrīla Prabhupāda používal spojení „od nynějška"
48.   Přehlížení logických následků přijetí „od nynějška" ve smyslu „navždy"
49.   Představa, že by Śrīla Prabhupāda zvrátil všechno, co kdy učil o učednické posloupnosti, jediným výrazem „od nynějška" v dopisu psaném jeho tajemníkem
50.   Přehlížení toho, že chrámoví prezidenti, jimž je dopis určen, chtěli vědět, jak mohou jejich bhaktové a bhaktinky dostat zasvěcení, ne jak budou zasvěcování pokračovat po odchodu Śrīly Prabhupādy
51.   Přehlížení souvislosti s rozhovorem z 28. května
52.   Přehlížení souvislosti s rozhovorem ze 7. července
53.   Přehlížení toho, že Śrīla Prabhupāda naznačil, že on sám může pokračovat ve vyřizování žádostí o zasvěcení z Indie
54.   Přehlížení věty „Jméno nově zasvěceného žáka by mělo být zasláno zástupcem, který ho nebo ji přijal, Śrīlovi Prabhupādovi"
55.   Přehlížení přímého vysvětlení autora dopisu
56.   Překroucená prezentace nedostatku současných odkazů jako důkaz, že dopis měl platit navždy

Dopis z 9. července se vůbec netýká diskuse o zasvěcování po fyzickém odchodu Śrīly Prabhupādy, protože téma odchodu Śrīly Prabhupādy vůbec nezmiňuje.

Zde je slavný „dopis z 9. července" napsaný Tamālem Kṛṣṇou Mahārājem:

9. července 1977
Všem členům GBC a chrámovým prezidentům
Drazí Mahārājové a Prabhuové,
prosím přijměte mé pokorné poklony u vašich nohou. Když byli nedávno všichni členové GBC s Jeho Božskou Milostí ve Vṛndāvanu, Śrīla Prabhupāda naznačil, že brzy jmenuje některé ze svých starších žáků, aby jednali jako „ṛtvik" - představitelé ācāryi, kvůli provádění zasvěcení, prvního i druhého zasvěcení. Jeho Božská Milost dosud poskytla seznam jedenácti žáků, kteří budou jednat v této roli:

Jeho Svatost Kīrtanānanda Svāmī
Jeho Svatost Satsvarūpa dāse Gosvāmī
Jeho Svatost Jayapatākā Svāmī
Jeho Svatost Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī
Jeho Svatost Hṛdayānanda Gosvāmī Jeho Svatost Bhavānanda Gosvāmī
Jeho Svatost Hamsadūta Svāmī
Jeho Svatost Rāmeśvara Svāmī
Jeho Svatost Harikeśa Svāmī
Jeho Milost Bhagavān dāse Adhikārī Jeho Milost Jayatīrtha dāse Adhikārī

V minulosti psali chrámoví prezidenti Śrīlovi Prabhupādovi doporučení pro zasvěcení určitého oddaného. Nyní, když Śrīla Prabhupāda jmenoval tyto představitele, mohou chrámoví prezidenti od nynějška posílat doporučení pro první a druhé zasvěcení kterémukoliv z těchto jedenácti představitelů, který je nejblíže jejich chrámu. Po zvážení doporučení mohou tito představitelé přijmout oddaného jako zasvěceného žáka Śrīly Prabhupādy tím, že mu dají duchovní jméno nebo v případě druhého zasvěcení pronášením manter na šňůře Gāyatrī, jako to dělal Śrīla Prabhupāda. Nově zasvěcení oddaní jsou žáci Jeho Božské Milosti A. C. Bhkativedanty Svāmīho Prabhupādy, výše uvedení starší oddaní jednají jako jeho představitelé. Poté, co chrámový prezident obdrží dopis od těchto představitelů udělujících duchovní jméno nebo šňůru, může v chrámu provést ohňovou yajñu, jak se to dělalo dříve. Jméno nově zasvěceného žáka by mělo být zasláno zástupcem, který ho nebo ji přijal, Śrīlovi Prabhupādovi, aby bylo zahrnuto do knihy „Zasvěcení žáci" Jeho Božské Milosti.

Doufám, že vás tento dopis zastihne všechny v pořádku.

Váš služebník,

Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī, tajemník Śrīly Prabhupādy

Schválil: A. C. Bhaktivedanta Svāmī

Z „Prabhupādova pokynu":

Téma tohoto dopisu je použito v TFO jako nevyvratitelný „konečný pokyn", který se snaží prokázat pravdivost filozofie ṛtvika. Dopis byl odpovědí na rozhovor ze 7. července, kde Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja upozorňuje Śrīlu Prabhupādu na dilema — co dělat se všemi těmi oddanými, kteří chtěli být zasvěceni, ale bylo jim řečeno, že mají počkat kvůli Prabhupādově nemoci. Ačkoliv tento rozhovor navazuje na rozhovor z 28. května tím, že Prabhupāda ve skutečnosti jmenuje ty oddané, kteří měli jednat jako ,výkonní ācāryové', důvod rozhovoru se významně liší. Rozhovor z 28. května se konkrétně zabývá otázkou, co by se stalo po odchodu Śrīly Prabhupādy, a on jednoznačně odpovídá, že jeho žáci budou sami přijímat žáky. Oproti tomu se tento rozhovor od samého začátku týká otázky, co dělat s množstvím nových kandidátů na zasvěcení:

Tamāla Kṛṣṇa: Śrīlo Prabhupādo? Dostáváme nyní mnoho dopisů a jsou to lidé, kteří chtějí být zasvěceni. Prozatím jsme je od doby, co jste onemocněl, až doteď, žádali, aby počkali.
Prabhupāda: Mohou to dělat místní, mám na mysli [lidé?], starší sannyāsī.
Tamāla Kṛṣṇa: To jsme dělali... Dříve jsme... Místní členové GBC, sannyāsī, pronášeli mantry na jejich růžencích, psali Vaší Božské Milosti a vy jste udělil duchovní jméno. Měl by tento proces tedy opět začít, nebo bychom měli... ? Jedna věc je, že se uvádí, že duchovní mistr bere na... Víte, bere na... Musí žáka očistit... Takže nechceme, abyste musel... Vaše zdraví není tak dobré, takže by to nemělo být... Proto jsme všechny žádali, aby čekali. Jen chci vědět, jestli bychom měli ještě nějaký čas počkat. Prabhupāda: Ne, starší sannyāsī...
Tamāla Kṛṣṇa: Takže by měli pokračovat v...
Prabhupāda: Můžeš mi dát seznam sannyāsīch. Označím, kdo bude...
Tamāla Kṛṣṇa: O.K.
Prabhupāda: Můžeš to dělat ty. Kīrtanānanda to může dělat. A náš Satsvarūpa to může dělat. Tak tito tři, můžete dávat, začněte.
Tamāla Kṛṣṇa: Takže když je například někdo v Americe, měli by psát přímo Kīrtanānandovi nebo Sastvarūpovi?
Prabhupāda: Poblíž. Jayatīrtha může dávat.
Tamāla Kṛṣṇa: Jayatīrtha .
Prabhupāda: Bhavānan..., hm, Bhagavān. A on to může také dělat. Harikeśa.
Tamāla Kṛṣṇa: Harikeśa Mahārāja.
Prabhupāda: A... Pět, šest lidí, rozdělte, kdo je nejblíž.
Tamāla Kṛṣṇa: Kdo je nejblíž. Takže osoby by nemusely psát Vaší Božské Milosti. Mohly by psát přímo té osobě?
Prabhupāda: Hm.
Tamāla Kṛṣṇa: Ve skutečnosti zasvěcují osobu v zastoupení Vaší Božské Milosti. Zasvěcené osoby jsou stále vaši...
Prabhupāda: Druhé zasvěcení promyslíme, druhé zasvěcení.
Tamāla Kṛṣṇa: Tohle je pro první zasvěcení, O.K. A pro druhé zasvěcení, zatím by měli...
Prabhupāda: Ne, musí počkat. Druhé zasvěcení, to by mělo být uděleno...
Tamāla Kṛṣṇa: Mělo by... Někteří oddaní vám nyní píší o druhé zasvěcení a já jim odepisuji, aby chvíli počkali, protože se necítíte dobře. Mohu jim to tedy říkat dále?
Prabhupāda: Oni mohou udělovat druhé zasvěcení.
Tamāla Kṛṣṇa: Tím, že vám napíší.
Prabhupāda: Ne. Tito muži.
Tamāla Kṛṣṇa: Tito muži, mohou udělovat také druhé zasvěcení. Takže není třeba, aby vám oddaní psali o první a druhé zasvěcení. Mohou psát tomu, kdo je nejblíž. Všechny tyto osoby jsou však stále vaši žáci. Každý, kdo zasvěcuje, to dělá vaším jménem.
Prabhupāda: Ano.
Tamāla Kṛṣṇa: Víte, jak je ta kniha se jmény všech vašich žáků, o kterou se starám? Mám v tom pokračovat?
Prabhupāda: Hm.
Tamāla Kṛṣṇa: Takže když někdo udělí zasvěcení, jako Harikeśa Mahārāja, měl by nám sem poslat jméno osoby a já je zapíši do knihy. O.K. Je v Indii někdo další, od něhož chcete, aby to dělal?
Prabhupāda: Indie, tady jsem já. Uvidíme. V Indii Jayapatākā.
Tamāla Kṛṣṇa: Jayapatākā Mahārāja. Prabhupāda: Ty jsi také v Indii.
Tamāla Kṛṣṇa: Ano.
Prabhupāda: Můžeš ta jména zapsat. Tamāla Kṛṣṇa: Ano, mám je.
Prabhupāda: Kdo to je?
Tamāla Kṛṣṇa: Kīrtanānanda Mahārāja, Satsvarūpa Mahārāja, Jayatīrtha Prabhu, Bhagavān Prabhu, Harikeśa Mahārāja, Jayapatākā Mahārāja a Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja.
Prabhupāda: To je pěkné. Nyní se rozdělte.
Tamāla Kṛṣṇa: Sedm. Je tu sedm jmen.
Prabhupāda: Prozatím sedm jmen, stačí. Můžeš udělat Rāmeśvara.
Tamāla Kṛṣṇa: Rāmeśvara Mahārāja.
Prabhupāda: A Hṛdayānanda.
Tamāla Kṛṣṇa: Ó ano. Jižní Amerika.
Prabhupāda: Takže bez čekání na mě, kdekoliv to považujete za vhodné... To bude záležet na vlastním uvážení.
Tamāla Kṛṣṇa: Na vlastním uvážení.
Prabhupāda: Ano.
Tamāla Kṛṣṇa: To se týká prvních a druhých zasvěcení. Prabhupāda: Hm.
Tamāla Kṛṣṇa: O.K. Mám poslat kīrtanovou skupinu, Śrīlo Prabhupādo? (přerušení)

Důvod tohoto rozhovoru, jak je uvedeno výše, je, že zde byly stovky oddaných, kteří chtěli přijmout zasvěcení od Śrīly Prabhupādy. Zasvěcování však bylo zastaveno, jak Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja vysvětluje, protože se oddaní v Prabhupādově blízkosti obávali, že by Prabhupāda musel ve své oslabené kondici přijímat karmu svých žáků. Praxi, kdy nechal své žáky zasvěcovat svým jménem, Prabhupāda ustanovil již od raných dob hnutí. Přijal to jako krok nutný pro šíření nauky o vědomí Kṛṣṇy po světě. Jediný rozdíl byl nyní v tom, že oddaní mohli psát přímo některému ze starších žáků jmenovaných Śrīlou Prabhupādou, a on je zasvětil, dal jim duchovní jméno a poslal záznam o zasvěcení Prabhupādovi do Vṛndāvanu.
V rozhovoru jsou také dva velmi jasné důkazy, že Śrīla Prabhupāda a Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja hovoří konkrétně o té době, tj. kdy je Prabhupāda přítomen ve Vṛndāvanu, a ne o době od teď už provždy. První důkaz je, kde Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja uvádí: „Takže když někdo udělí zasvěcení, jako Harikeśa Mahārāja, měl by nám sem poslat jméno osoby a já je zapíši do knihy." To docela jasně potvrzuje souvislost rozhovoru, který byl uveden na začátku; týkal se otázky zasvěcování v době, kdy byl Śrīla Prabhupāda nemocný ve Vṛndāvanu.
Další potvrzení téhož přichází, když Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja žádá Śrīlu Prabhupādu: „Je v Indii někdo další, od něhož chcete, aby to dělal?" A Prabhupāda odpovídá: „Indie, tady jsem já. Uvidíme. V Indii Jayapatākā." To jasně odhaluje, že Śrīla Prabhupāda přijímá diskutovanou souvislost ve vztahu k tomu, co se má dít v době, kdy je přítomen, ale ne fyzicky schopen zasvěcovat. Proto tvrdit, že tento rozhovor a šíření jeho poselství dopisem z 9. července jako ,konečného pokynu', který jednou provždy stanoví budoucnost zasvěcování pro všechny časy v ISKCONu, naprosto nebere v úvahu jasně uvedený účel rozhovoru a jeho souvislost od začátku do konce.

Téma tohoto rozhovoru potom nadiktoval Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja jako dopis všem chrámovým prezidentům a členům GBC, čímž jim oznámil, že zasvěcování mohou opět začít, a které oddané Śrīla Prabhupāda jmenoval, aby dohlíželi na přidělování jmen a pronášení manter na růžencích.
Skutečnost, že toto uspořádání nebylo míněno pro všechny časy, je opět potvrzena v dopisu, který je výsledkem výše uvedeného rozhovoru, v němž Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja říká: „Jméno nově zasvěceného žáka by mělo být zasláno zástupcem, který ho nebo ji přijal, Śrīlovi Prabhupādovi, aby bylo zahrnuto do knihy ,Zasvěcení žáci' Jeho Božské Milosti." Snaha analyzovat a posuzovat skutečný význam tohoto dopisu zabrala mnoho úsilí. Samozřejmě, pokud chcete znát, co skutečně znamená nějaký konkrétní výrok, nejlepší osobou, které se lze zeptat, je ta, která ho vyslovila. Jelikož dopis napsal Tamāla Kṛṣṇa Mahārāja, považovali jsme za vhodné nechat ho vysvětlit, co měl tím dopisem opravdu na mysli, a zvláště slovo „od nynějška", kterému je často připisován zvláštní význam.
31. července 1998 jsme e-mailem kontaktovali Jeho Svatost Tamāla Kṛṣṇu Gosvāmīho s žádostí, aby poskytl náhled z první ruky na to, jak bylo v dopisu z 9. července 1977 užito slovo „od nynějška". Jako osoba, jež psala dopis, který později podpisem stvrdil Śrīla Prabhupāda, ví nejlépe, jaký byl zamýšlený význam. Položili jsme mu tři otázky a po každé z nich následuje jeho odpověď.

1)   Kdo ve skutečnosti formuloval dopis z 9. července a uvedl při tom „od
nynějška"?
Já.
2)   Jestli jste ho formuloval, co jste měl na mysli tímto slovem?
„Od nynějška" znamená něco jako „v dohledné budoucnosti" nebo „do odvolání". Moje služba byla povzbuzovat Śrīlu Prabhupādu, aby přežil svoji nemoc. Vynaložil jsem veškerou snahu, když jsem s ním mluvil i v korespondenci, abych zaujímal pozitivní stanovisko k jeho uzdravení a pokračování v dalším vedení hnutí pro vědomí Kṛṣṇy v plném zdraví. Ve skutečnosti jsem věřil, že právě to se stane, a nikdy jsem si nemyslel nic jiného, dokud nenadešly poslední dny. Proto se slovo „od nynějška", ve skutečnosti celý dopis, v žádném případě nevztahují na situaci po Prabhupādově odchodu, situaci, na kterou jsem nechtěl běžně myslet. Tu situaci již Prabhupāda probral v rozhovoru z 28. května, který jsem krátce zmínil na začátku dopisu.
3)   Existovalo k tomuto dopisu nějaké vaše doprovodné vysvětlení pro Śrīlu Prabhupādu, když jste mu jej četl kvůli schválení, které by mohlo vrhnout další světlo na to, jak Śrīla Prabhupāda chápal výraz „od nynějška" v této souvislosti?
Ano, ve smyslu, že Śrīla Prabhupāda tento dopis viděl jako řídící dokument pro to, jak mohou být noví žáci dále zasvěcováni během jeho nemoci, ne plán toho, jak bude učednická posloupnost pokračovat po jeho odchodu. Třebaže si konkrétně nepamatuji na takové doprovodné vysvětlení, nepochybně mezi námi došlo k nějaké výměně v rámci toho, o čem jsme hovořili v zahradě předchozího dne.
Doufám, že toto záležitost trochu osvětlí.
Hare Kṛṣṇa.
Váš služebník
Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī

Ṛtvik-vādī, kteří se drží svého výkladu slova „od nynějška" ve smyslu „navždy", narážejí na nevyřešený paradox, jak vysvětluje Jeho Svatost Jayadvaita Svāmī v pojednání „Kde se ṛtvikovci mýlí" (leden 1996):

Pokud se „od nynějška" vyloží jako „navždy", systém ṛtvik-gurua nikdy neskončí. Podle této „tvrdé" verze této teorie, i kdyby se jednoho dne objevil uttama-adhikārī, nebude nikdy zasvěcovat vlastní žáky. Nanejvýš bude sloužit jen jako ṛtvik. Neboť podle této „tvrdé" verze teorie je Śrīla Prabhupāda poslední člen učednické posloupnosti. Posloupnost skončila. Śrīla Prabhupāda je od teď už provždy jediný guru. Od nynějška všichni noví oddaní budou jeho žáci prostřednictvím jeho jmenovaných ṛtviků.
A protože trváme na tom, že „od nynějška" musí znamenat doslova „navždy", musíme to aplikovat nejen na vybranou část toho, co říká jmenovací dopis Śrīly Prabhupādy, ale na celý dopis.

„Chrámoví prezidenti mohou od nynějška posílat doporučení pro první a druhé zasvěcení kterémukoliv z těchto jedenácti představitelů, který je nejblíže jejich chrámu. Po zvážení doporučení mohou tito představitelé přijmout oddaného... Nově zasvěcení oddaní jsou žáci Jeho Božské Milosti A. C. Bhkativedanty Svāmīho Prabhupādy, výše uvedených jedenáct starších oddaných jedná jako jeho představitelé."

Pokud se máme držet doslovného výkladu, jak podle argumentu musíme, pak buďme doslovní. Ačkoliv dopis říká, že Śrīla Prabhupāda „dosud" poskytl seznam jedenácti ṛtviků, nikdy tento seznam nerozšířil. To je celé. Jediné autorizované ṛtviky představuje těchto jedenáct. Neexistuje žádná zmínka, že by některý z nich měl kdy být odstraněn nebo nahrazen, ani neexistuje zmínka o nějakém nástupci. Śrīla Prabhupāda také neuvádí možnost, že by GBC mohla seznam změnit. Od nynějška, těchto jedenáct. Jeden z nich — Jayatīrtha Dāsa — propadl konzumaci drog a nedovolenému sexu a je nyní mrtvý. Jak bude pokračovat ve službě ṛtvika od nynějška, není jasné. Ale podle všeho musí, za předpokladu, že dokážeme zjistit, kde je, abychom mu z nejbližších chrámů mohli posílat žádosti o zasvěcení.
Potom máme Kīrtanānandu Svāmīho, Bhavānandu Gosvāmīho, Rāmeśvara Svāmīho a Bhagavāna dáse Adhikārīho, již všichni nedostáli svým duchovním slibům, ale přesto věčně slouží jako ṛtvikové.
Nebo Hamsadūta Svāmī. Jeho poklesnutí se dostala do knih, ale přesto nyní, když se stal pokorným, je možná ochoten sloužit jako ṛtvik-guru od teď do konce časů. Pro některé je možná, znovu, Hamsadūta jediná cesta.
Pokud vám tyto možnosti z nějakého důvodu nevyhovují, zbývají vám Harikeśa Svāmī, Jayapatākā Svāmī, Hṛdayānanda Gosvāmī, Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī nebo Satsvarūpa dāse Gosvāmī. Problém zde však je (kromě možnosti, že se vám nemusejí líbit), že jsou si všichni jisti, že měli sloužit jako ṛtvikové jen do odchodu Śrīly Prabhupādy. Co se jich týče, učení o post-samādhi ṛtvikovi jsou nesmysl. Tito oddaní by nesloužili jako ṛtvikové pro lásku ani pro peníze. Hledáte-li tedy autorizovaného ṛtvika, vraťte se k ostatním jménům na seznamu.
A mějte na paměti, od nynějška - od teď do konce časů - jsou tito jediní autorizovaní ṛtvikové.

Omlouvám se za sarkasmus, ale osoba, která předloží argument, se zavazuje žít s jeho následky. A jsou-li následky absurdní, platí to o argumentu také.

Další analýza slova „od nynějška".

Drutakarma Prabhu, z pojednání „Kṛṣṇakant Desai: Mlácení prázdné slámy"

Vraťme se však k tomu předpokládanému Prabhupādovu konečnému pokynu. Je-li toto skutečně konečný pokyn, je to konečný pokyn Tamāla Kṛṣṇy Gosvāmīho, protože to on napsal a podepsal dopis z 9. července. Prabhupāda je zmíněn pouze nepřímo, ve třetí osobě, jeho podpis se nachází pod podpisem Tamāla Kṛṣṇy Gosvāmīho jako schválení jeho slov. Navíc, celý proces, jehož výsledkem byl dopis, nezačal iniciativou Śrīly Prabhupādy, ale iniciativou Tamāla Kṛṣṇy Gosvāmīho, který Śrīlovi Prabhupādovi předložil konkrétní otázku, ze své vůle, bez jakékoliv pobídky od Śrīly Prabhupādy. Tato otázka, bez vztahu k Prabhupādovu odchodu, zněla: co dělat s množstvím zasvěcení, která se nahromadila v době, kdy Prabhupāda neodpovídal na dopisy? To je vidět ze začátku rozhovoru ze 7. července o tomto tématu.

Śrīla Prabhupāda tedy neodpovídal na otázku, jak budou pokračovat zasvěcování po jeho odchodu. Odpovídal na otázku, co dělat s množstvím žádostí o zasvěcení od oddaných, kteří si přáli být zasvěceni Śrīlou Prabhupādou. Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī naznačil, že šlo jen o zdraví Śrīly Prabhupādy. Oddaní si mysleli, že je Śrīla Prabhupāda tak slabý, že by mu karmická zátěž v podobě přijímání nových žáků neprospěla. To uvádí celou epizodu do souvislosti s tím, co se mělo dít za fyzické přítomnosti Śrīly Prabhupādy. Není tu vůbec žádná zmínka o Prabhupādově odchodu nebo o tom, jak mají být zasvěcování prováděna po jeho odchodu.
Śrīla Prabhupāda jmenoval několik dalších oddaných. Zde je další významná část
rozhovoru:

Tamāla Kṛṣṇa: O.K. Je v Indii někdo další, od něhož chcete, aby to dělal?
Prabhupāda: Indie, tady jsem já. Uvidíme. V Indii Jayapatākā.

Zastánci ṛtvika říkají, že se Śrīla Prabhupāda zcela vzdával zasvěcovacího procesu a zaváděl systém, který měl fungovat bez přerušení i po jeho odchodu. Śrīla Prabhupāda však naznačil možnost, že on sám bude pokračovat ve vyřizování žádostí o zasvěcení z Indie slovy „Indie, tady jsem já". Závěrem lze říci, že 7. července Śrīla Prabhupāda ani přítomní oddaní neříkají nic o Prabhupādově odchodu nebo o tom, jak mají zasvěcování pokračovat po jeho odchodu.
Ve skutečnosti Śrīla Prabhupāda sám zvažoval možnost, že by mohl opět zaujmout přímou úlohu v zasvěcovacím procesu, pokud by se uzdravil. To je zřejmé z tohoto výroku Śrīly Prabhupādy ve Vṛndāvanu 18. října 1977 (rozhovor).

Prabhupāda: Hare Kṛṣṇa. Z New Yorku přijel nějaký bengálský pán?
Tamāla Kṛṣṇa: Ano. Pan Sukamal Roy Caudary.
Prabhupāda: Takže jsem určil některé z vás, aby zasvěcovali. Hm?
Tamāla Kṛṣṇa: Ano. Ve skutečnosti... Ano, Śrīlo Prabhupādo.
Prabhupāda: Myslím si tedy, že Jayapatākā to může dělat, pokud chce. Již jsem ho určil. Řekni mu o tom.
Tamāla Kṛṣṇa: Ano.
Prabhupāda: Takže, zástupci, bylo tam Jayapatākovo jméno?
Bhagavān: Už tam je, Śrīlo Prabhupādo. Jeho jméno bylo na tom seznamu.
Prabhupāda: Tak ho určuji, aby to dělal v Mayāpuru, a ty můžeš jít s ním. Já prozatím přestávám. Je to v pořádku?
Tamāla Kṛṣṇa: S čím jste přestal, Śrīlo Prabhupādo?
Prabhupāda: To zasvěcování. Určil jsem své žáky. Je to jasné, nebo ne?
Girirāja: Je to jasné.
Prabhupāda: Máš seznam jmen?
Tamāla Kṛṣṇa: Ano, Śrīlo Prabhupādo.
Prabhupāda: A pokud se Kṛṣṇovou milostí z této situace dostanu, opět začnu, čili nesmím být nucen zasvěcovat v tomto stavu. To není dobré.

Zde, několik měsíců po dokumentu z 9. července, který podle zastánců ṛtvika navždy zavádí systém ṛtvika, Śrīla Prabhupāda uvažuje, že ho ukončí a znovu přijme povinnosti zasvěcování. Zdá se jasné, že ho považoval jen za dočasné opatření vzhledem ke svému zdraví a nepohlížel na něj jako na systém, který má pokračovat po jeho odchodu.

Kṛṣṇakant Desai však má svůj vlastní názor a zakládá ho na výskytu slova „od nynějška" v dopisu z 9. července. První věc, kterou musíme vzít v úvahu, je, že „od nynějška" je slovo Tamāla Kṛṣṇy Gosvāmīho, ne Śrīly Prabhupādy. Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī je tedy nejlepší autorita ohledně zamýšleného významu slova a on řekl, že toto slovo nezamýšlel ve smyslu od teď navěky. Když tedy vezmeme dopis doslova, cokoliv Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī zamýšlel říci (včetně jeho zamýšleného významu slova „od nynějška"), Śrīla Prabhupāda to schválil. I když to však vezmeme jako slovo schválené Śrīlou Prabhupādou ve smyslu odlišném od toho, který zamýšlel autor dopisu, pečlivě jsem studoval způsob, jakým Śrīla Prabhupāda používal slovo „od nynějška", a nalezl jsem množství případů, v nichž toto slovo používá ve smyslu časového omezení. Zde jsou některé příklady toho, jak Śrīla Prabhupāda používá slovo „od nynějška". Bylo by možné citovat mnohá další.

1. „Jak jsem ti řekl, že před 2 500 nebo 5 000 lety Vyāsadeva napsal o zjevení Pána Buddhy.
Přesto je zde zjevení Kalkiho od této doby, od nynějška, za 400 000 let se zjeví Kalki."
(přednáška ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Londýn, 16. srpen 1971)

V tomto případě Śrīla Prabhupāda používá „od nynějška" k poukázání na konkrétní dobu v budoucnosti, konkrétní počet let od současnosti. Není použito ve smyslu nepřerušeně probíhající činnosti.

2. „Ohledně vytištění 20 000 výtisků Back To Godhead jsem se obrátil na 4 střediska,
jmenovitě New York, San Francisco, Los Angeles a Londýn, aby měsíčně přispěla $750.
Dostal jsem potvrzení z Los Angeles, takže rád uslyším také z New Yorku, zdali mi toto
středisko předá $750 měsíčně. Nemám námitek, jestli bude těchto $750 shromážděno v
podobě inzerátů z New Yorku, ale poplatky vzrostou, protože od nynějška budeme
tisknout 20 000 výtisků." (dopis Rāyarāmovi, 20. únor 1969)

Představme si, že Śrīla Prabhupāda opustil planetu krátce po napsání tohoto dopisu. Byla by chyba, kdyby oddaní v budoucnosti vytiskli více než 20 000 výtisků? Slovo „od nynějška" je očividně spojeno s určitým souborem okolností, které se mohly ve velmi krátké době změnit. „Od nynějška" znamená „za dané situace uděláme toto".

V případě dopisu z 9. července platí stejné hledisko. Za dané situace (Śrīla Prabhupāda je stále na planetě, ale je příliš slabý, aby byť jen odpovídal na dopisy, oddaní od něho stále žádají zasvěcení) bude proces zasvěcování pokračovat, jak je uvedeno v dopisu. Vzhledem k tomu, že obvyklý systém v průběhu historie je, že když guru odejde, přestane přijímat žáky, odchod Śrīly Prabhupādy by znamenal velkou změnu okolností vyžadující změnu systému naznačeném v dopisu z 9. července.
Proto by byl ṛtvický výklad dopisu z 9. července pravdivý (jednoznačný) jen v případě, že by slovo „od nynějška" bylo blíže vymezeno v tom smyslu, že se týká i tak významné změny okolností, jakou je odchod Śrīly Prabhupādy. Jinými slovy, aby nebyl ṛtvický výklad nejednoznačný, dopis z 9. července by měl znít „od nynějška, i v případě odchodu Śrīly Prabhupādy z tohoto světa, bude tento systém pokračovat". To však dopis neuvádí. Slovo „od nynějška" je osamoceno a vzhledem k tomu, že Śrīla Prabhupāda je někdy používal v časově omezeném smyslu, zamýšlený význam dopisu z 9. července je nejasný.
Zastánci ṛtvika tvrdí, že to jejich odpůrci by měli ukázat, že slovo „od nynějška" bylo blíže vymezeno v tom smyslu, že systém má skončit s odchodem Śrīly Prabhupādy. Vzhledem k tomu, že podle systému obvyklého v průběhu historie odchod gurua značí čas, kdy má přestat přijímat žáky prostřednictvím dīkṣi, je naopak na zastáncích ṛtvika, aby dokázali, že Śrīla Prabhupāda zamýšlel slovo „od nynějška" tak, aby se týkalo doby po jeho odchodu.
3. „Opět jsem začal namlouvat pásky a velmi brzy dostanete přepsané kopie mých diktafonových záznamů pro redakci a sazbu pro tisk, po kapitolách, čtvrtý zpěv. Nechť jsou druhý a třetí zpěv rychle dokončeny, aby se mohlo začít se čtvrtým zpěvem. Od nynějška budu dodávat materiál pro všechny zpěvy a vy musíte udělat zbytek; redakci, sazbu, tisk, atd." (dopis Candanācāryovi, 23. březen 1971)

Zde je zřejmé, že časové období zastoupené slovem „od nynějška" bude mít svůj konec, ačkoliv to Śrīla Prabhupāda konkrétně neuvádí. Konec přijde, až bude dokončena práce na Bhāgavatamu. Není to uvedeno, ale je to jasné ze souvislosti. Dále je zřejmé, že slovo „od nynějška" by přestalo platit, kdyby Śrīla Prabhupāda opustil tělo. To znamená, že slovo „od nynějška" neznamená vždy pokračování do budoucnosti, navždy, bez konce. Mohlo by to znamenat, ale ne nutně. V případě dopisu z 9. července by odchod Śrīly Prabhupādy představoval významnou změnu podmínek. Ze souvislostí tedy není vůbec jasné, že Śrīla Prabhupāda chápal slovo „od nynějška" v tom smyslu, že systém popsaný v tomto dopisu má pokračovat po jeho odchodu. Obecný systém je, že guruové nepřijímají žáky po svém odchodu. Slovo „od nynějška" tedy, pokud se mělo týkat této významné změny podmínek, by pro tento účel muselo být řádně blíže vymezeno. To není případ dopisu z 9. července.

Souhrn: „Od nynějška" je slovo, které znamená od teď, ale může být blíže vymezeno, buď přímo, či nepřímo. Neznamená ve všech případech „od teď po věčnost".

Krátce řečeno, neexistuje žádný náznak, že dopis z 9. července je Prabhupādův konečný pokyn o tom, jak má učednická posloupnost pokračovat v jeho nepřítomnosti. Bylo to jednoduše jen dočasné opatření související s jeho zdravím. Śrīla Prabhupāda naznačil, že se systém může každým okamžikem změnit. Proto není pravda, že zamýšlel slovo „od nynějška" ve smyslu od teď po věčnost, jak zastánci ṛtvika falešně tvrdí. Dopis z 9. července tedy nelze použít jako jednoznačný důkaz toho, jak Śrīla Prabhupāda zamýšlel pokračování učednické posloupnosti ve své nepřítomnosti. Zaprvé, neobsahuje Prabhupādova přímá slova, a co je důležitější, nezmiňuje přímo jeho odchod či jak zasvěcení mají pokračovat po jeho odchodu. Kṛṣṇakant Desai může spekulovat, vykládat a manipulovat slova „od nynějška" (od teď po věčnost), ale skutečností je, že dopis z 9. července neříká nic o Prabhupādově odchodu ani o tom, jak mají zasvěcení pokračovat potom - a to je otázka, kterou se snažíme zodpovědět.

Kṛṣṇakant Desai tvrdí, že když řekneme, že dopis z 9. července nepsal Prabhupāda, je to jako říci, že Prabhupādovy knihy nepsal Prabhupāda. To není pravda. Knihy Śrīly Prabhupādy psal buď přímo on, nebo je diktoval na pásky, které byly přepsány a minimálně redigovány. Ti, kdo přepisovali, psali Prabhupādova slova, ne svá, a redaktoři redigovali Prabhupādova slova, ne svá. Śrīla Prabhupāda ve svých knihách volil svá vlastní slova a vždy o sobě psal v první osobě (já jsem udělal toto nebo já jsem řekl toto) a ne ve třetí osobě. Také uváděl jako autora svých knih sebe. Nenechal přepisovatele a redaktory jako Jayadvaitu Prabhua (nyní Svāmīho) nebo Hayagrīvu Prabhua, aby se uváděli jako autoři, a pouze napsal své jméno pod „schválil".
Na druhé straně to, co máme v dopisu z 9. července, je pochopení Prabhupādova tajemníka ohledně některých věcí, které Prabhupāda řekl 7. července a 28. května, napsané vlastními slovy.
Jen pro představu, jaký je rozdíl mezi dopisem psaným přímo Prabhupādou a přímo jím podepsaným a dopisem psaným Prabhupādovým tajemníkem a Prabhupādou pouze schváleným, můžeme vzít v úvahu tento:

Dopis: Všem střediskům
Los Angeles
16. prosinec 1973
12.16.´73
Memorandum všem střediskům
Śrīla Prabhupāda opakovaně říká: „Pouze chci, aby moji žáci brali toto hnutí vážně." Takže tu jde o to, že Prabhupāda chce zahájit tento časový rozvrh:
1.   Pobývat v každém roce 4 měsíce v Indii, 4 měsíce v Evropě a 4 měsíce v USA.
2.   Všude, kde se bude zdržovat, se s nikým nesetkávat ani nehovořit, kromě velmi významných návštěvníků.
3.   Být zcela zbaven záležitostí managementu a mít všechen čas na překládání.
Pro nás to znamená následující:

1.   Nežádat Prabhupādu, aby přijel do našeho chrámu.
2.   Vyřešit všechny problémy mezi sebou a nezatěžovat jimi Prabhupādu.
3.   Pokračovat v dynamickém rozvoji vědomí Kṛṣṇy velmi přísným dodržováním všech našich zásad a usilovně kázat a šířit hnutí po světě.

Nyní máme GBC, sannyāsī, prezidenty a tolik kvalifikovaných oddaných. Musíme se zbavit
zvyku klást vše na Prabhupādova bedra. Musíme být odpovědní, zralí, neochvějní a
přesvědčení. Všude, kde se bude Prabhupāda nacházet, bude mít ranní přednášky.
Prezidenti atd. tam mohou přijet a chodit s Prabhupādou na vycházky. Jinak se musíme o
všechny záležitosti postarat sami. Dost mluvení. Zbytek je na nás.
Haribol.
Váš služebník,
Karandhara dās Adhikārī
SCHVÁLIL: A.C. Bhaktivedanta Svāmī
KDA:kdd

[poznámka: Tento dopis přepsala Kaumodakī Devī Dāsī. Napsal jej Karandhara Prabhu a schválil jej Prabhupāda.]

Umím si představit, že někteří z Prabhupādových žáků, kteří nebyli „velmi významní", se mohli nad tímto dopisem pozastavovat. Je skutečně pravda, že si nás Prabhupāda nepřeje vidět nebo nám nechce dovolit chodit s ním na vycházky? Pravděpodobně by to chtěli slyšet přímo od Prabhupādy. A co chrámoví prezidenti, kteří jsou upozorňováni, aby Prabhupādu nezvali do svých středisek? Jistě, je to dopis od Prabhupādova tajemníka a je tam Prabhupādův podpis - schválil. Mám však podezření, že si mnozí chrámoví prezidenti mohli myslet: „Hm. Chtěl bych to slyšet přímo od Prabhupādy, že nechce, abych ho zval do svého chrámu." Je zde tedy jistě rozdíl mezi dopisem psaným Prabhupādovým tajemníkem (třebaže schváleným Prabhupādou) a dopisem psaným nebo diktovaným samotným Prabhupādou. Možná bychom chtěli vidět pásku s tím rozhovorem nebo jej mít potvrzený přímo Prabhupādou - jen abychom si byli absolutně jisti. Konkrétně, co se týče dopisu z 9. července, musíme být opatrní při snaze číst mezi řádky a připisovat všemožné skryté významy určitým slovům, která nemusela být zvolena přímo Prabhupādou. Jistě, v případě dopisu z 9. července máme kopii rozhovorů, které jej inspirovaly (7. červenec a 28. květen), takže si můžeme být docela jisti, že v tomto případě tajemník věrně zaznamenal, v obecném smyslu, Prabhupādovy záměry. Nikde v rozhovoru z 28. května, a co je důležitější, nikde v rozhovoru ze 7. července, který je přímou příčinou dopisu z 9. července, však nenacházíme žádný Prabhupādův výrok, který nařizuje Tamālu Kṛṣṇovi Gosvāmīmu, aby řekl, že Prabhupāda bude pokračovat v zasvěcování žáků po svém fyzickém odchodu. A jak se dá očekávat, v dopisu z 9. července tudíž nenalézáme vůbec žádnou přímou zmínku o Prabhupādově zasvěcování žáků po jeho fyzickém odchodu. Kṛṣṇakánt Desái a jeho naivní následovníci si mohou přát, aby tam taková věc byla. Ale není. Prostě to tam není! Případ uzavřen! (Ne však pro Kṛṣṇakanta Desaiho a jeho zaryté následovníky.)

Bez ohledu na to, co tedy Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī chápal a napsal svými vlastními slovy, Prabhupāda to schválil a Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī zajisté nedospěl k pochopení, že Prabhupāda říká, že bude pokračovat v zasvěcování žáků po svém odchodu, zvláště poté, co 28. května Prabhupāda zrovna řekl, že jeho žáci budou řádní guruové, kteří budou zasvěcovat své vlastní žáky, již budou Prabhupādovými pra-žáky, žáky Prabhupādových žáků. Pokud si Prabhupāda 7. července přál změnit své nařízení z 28. května, výslovně by řekl, že bude zasvěcovat vlastní žáky po svém fyzickém odchodu, a Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī by to napsal do dopisu. Nikde (po celý Prabhupādův život!) však neexistuje žádný výrok, v němž by Prabhupāda uvedl, že bude dávat žákům zasvěcení po svém fyzickém odchodu. A určitě není nic podobného řečeno v rozhovoru ze 7. července, který byl přímou příčinou napsání dopisu z 9. července.

Není mnoho dalšího, co je o tomto tématu třeba opravdu říci, ale jak jsem předpověděl v mých „Úvahách o ṛtvické herezi", Kṛṣṇakant Desai pokračoval a bude pokračovat v recyklaci stejných starých argumentů. Ptá se, proč nic necituji z jeho pojednání. Je to prosté. Nejsem v něm schopen najít nic, co by za citování stálo. Citovat bychom měli Śrīlu Prabhupādu, nikoliv Kṛṣṇakanta Desaiho. Vyzývám ho, aby předložil jakýkoliv výrok, v němž Prabhupāda říká vlastními slovy: „Budu přímo zasvěcovat dīkṣā žáky po mém fyzickém odchodu z tohoto světa." Takový výrok neexistuje v rozhovoru ze 7. července, v dopisu z 9. července ani v rozhovoru z 28. května. Ve skutečnosti v rozhovoru z 28. května Prabhupāda přímo říká, že ti, kdo přijmou zasvěcení od nových guruů, budou „žák mého žáka" a „můj pra-žák". Řekl také, že guruové budou „řádní guruové", ale měli by s přijímáním žáků počkat do doby po jeho odchodu. Nemělo by se to dít za Prabhupādovy fyzické přítomnosti. A to je přesně to, co Śrīla Prabhupāda říkal od začátku do konce celý svůj život.