79.    Argument spočívající v nutnosti důkazů
80.    Argument spočívající v nutnosti ukázat precedens
81.    Argument spočívající v nutnosti dobré logiky
82.    Argument spočívající v nutnosti soudržnosti učení Śrīly Prabhupādy
83.    Argument vycházející z posledního pokynu Śrīly Prabhupādy
84.    Argument vycházející ze způsobu, jak Śrīla Prabhupāda vyjadřoval své tužby
85.    Argument vycházející z potřeby zavrhnout nové doktríny

V pojednání „Kde se ṛtvikovci mýlí" Jeho Svatost Jayadvaita Svāmī píše:

79.    Argument spočívající v nutnosti důkazů

Tento argument je prostý. Śrīla Prabhupāda nás učil, že způsob mluvy v duchovních kruzích je říkat to, co podporují autority.
Našimi autoritami jsou guru, sādhu a śāstra. Abychom přijali teorie o post-samādhi ṛtvikovi jako správné, měli bychom vidět výroky, v nichž je guru, sādhu a śāstra přímo schvalují. To se však neděje. Proto by měly být tyto teorie zavrženy.
Prvotřídní odvolávání se na autoritu nepředstavují autoritativní výroky spojené s logikou: „Proto mohl... Proto musel..." Představuje ji jasný, jednoznačný výrok, který přímo podporuje to, co se snažíte ukázat.
Jaké argumenty tohoto druhu mohou podpořit doktríny o post-samādhi ṛtvikovi? Žádné. Proto by měly být tyto doktríny zavrženy.
Prosím všimněte si, že tento argument se liší od „argumentu z nedostatku protidůkazů" odmítnutého dříve. Neříkáme „X je pravda. Dokažte, že není." Nejedná se o „Bijete svou manželku. Dokažte opak." Jedná se spíše o „Jestli věříte, že X je pravda, prosím, dokažte to." „Ó, biji svou manželku? Dobrá, jaké jsou pro to důkazy?"
Důkazy pro doktríny o post-samādhi ṛtvikovi nepřicházejí od gurua, sādhua ani śāstry. Proto bychom je měli zavrhnout.

80.    Argument spočívající v nutnosti ukázat precedens

Opět, prostý argument.
Śrīla Prabhupāda obvykle dělal to, co dělali předchozí ācāryové. A nikdy v historii Gauḍīya vaiṣṇavismu ani jiného vaiṣṇavismu jsme nenašli žádný případ systému post-samādhi ṛtvik-gurua.

81.    Argument spočívající v nutnosti dobré logiky

Důvody uváděné pro přijetí doktrín o post-samādhi ṛtvik-guruovi jsou chabé. A proč bychom měli přijímat doktríny podpořené chabými důvody? To bychom neměli dělat.

82.    Argument spočívající v nutnosti soudržnosti učení Śrīly Prabhupādy

Doktríny o post-samādhi ṛtvik-guruovi vyžadují, abychom přijali, že Śrīla Prabhupāda v posledních měsících života změnil to, co učil předchozích deset let.
„Ten, kdo je nyní žákem, je budoucím duchovním mistrem." (Śrīmad-Bhāgavatam 2.9.43, význam)

„Od každého studenta se očekává, že se stane ācāryou. Ācārya znamená ten, kdo zná pokyny písem, v životě je prakticky následuje a učí jim své žáky... Neochvějně se cvičte a pak budete pravý guru a budete moci přijímat žáky podle stejné zásady. Z hlediska etikety je zvykem, že za života vašeho duchovního mistra přivádíte kandidáty na žáky k němu, a za jeho nepřítomnosti či po odchodu můžete přijímat žáky bez jakéhokoliv omezení. To je zákon učednické posloupnosti." (dopis Tuṣṭovi Kṛṣṇovi Svāmīmu, 2. prosinec 1975)

„Takže máme toto poselství od Kṛṣṇy, od Caitanyi Mahāprabhua, od šesti Gosvāmīch, později od Bhaktivinoda Ṭhākura, Bhaktisiddhānty Ṭhākura. A my se také trochu snažíme toto poznání rozšířit. Nyní desátý, jedenáctý, dvanáctý... Můj Guru Mahārāja je desátý od Caitanyi Mahāprabhua, já jsem jedenáctý a vy jste dvanáctí. Takže šiřte toto poznání." (přednáška po příjezdu, Los Angeles, 18. květen 1972)

Pojednání zastávající doktrínu o post-samādhi ṛtvikovi komentuje dopis Tuṣṭovi Kṛṣṇovi Mahārājovi: „Dopis uvádí jen obvyklý proces učednické posloupnosti: Guru odejde a kvalifikovaný žák pokračuje v zasvěcování." Potom tvrdí, že vzhledem k tomu, že nikdo nebyl kvalifikovaný, Śrīla Prabhupāda zavedl systém post-samādhi ṛtvika. S chybným argumentem, že vzhledem k tomu, že nikdo nebyl kvalifikovaný, Śrīla Prabhupāda „musel" zavést nový systém, jsme se vypořádali. Nyní se chci zaměřit na jednoduchou věc: To, že duchovní mistr zasvěcuje do svého odchodu a potom jeho žáci zasvěcují další, je obvyklý systém. S tím všichni souhlasíme. To Śrīla Prabhupāda učil po celou dobu, kdy byl s námi.
Doktríny o post-samādhi ṛtvik-guruovi vyžadují, abychom přijali, že Śrīla Prabhupāda - v protikladu k více než deseti letům svého důsledného učení - náhle odložil obvyklý systém a nahradil jej inovací.
Žádat nás, abychom to přijali, je prostě žádat příliš.

83.    Argument vycházející z posledního pokynu Śrīly Prabhupādy

28. května 1977, když se delegace členů GBC ptala Śrīly Prabhupādy, jak mají pokračovat zasvěcení po jeho fyzickém odchodu, jeho poslední slova k tomu zněla:

„Když nařídím, ,Staň se guruem´,1 stane se řádným guruem. To je vše. Stane se žákem mého žáka. Tak to je."

„Žákem mého žáka." Význam je jasný a v souladu s tím, co nás Śrīla Prabhupāda vždy učil. V případě těch, kdo to odmítají vidět, nepomůže žádné množství argumentů. Pro nás ostatní je to zde.

84.    Argument vycházející ze způsobu, jak Śrīla Prabhupāda vyjadřoval své tužby

Zde je namístě si naposledy připomenout, že když Śrīla Prabhupāda chtěl udělat něco odlišného a nového, nelitoval námahy, aby se jasně vyjádřil. Jak si jeho žáci budou pamatovat, když měla Jeho Božská Milost důležitý bod, opakovaně nám ho vtloukala do našich tupých hlav.
Kdyby Śrīla Prabhupāda chtěl zasvěcovat i po svém fyzickém odchodu, neodhalil by to soukromě jen jednomu žákovi se spikleneckými sklony. Nebo by to všechno nevtěsnal do jediného významného slova. Nebo by nás nenechal, abychom to vyvodili z věty o správcích majetku.
Kdyby chtěl Śrīla Prabhupāda učinit revoluci v celém systému parampary, můžete vsadit poslední haléř, že by o tom mluvil dny, hodiny a týdny. Neučinil to však, protože od nás jednoduše očekával, že budeme následovat obvyklý systém, který nás minulých deset let učil.
Žádat nás, abychom věřili něčemu, co je s tím v rozporu, znamená opět žádat příliš mnoho. 

85. Argument vycházející z potřeby zavrhnout nové doktríny

Śrīla Prabhupāda vstoupil do samādhi v roce 1977. Doktríny o post-samādhi ṛtvik-guruovi se začaly objevovat až v polovině 80. let.
Po všech těch potížích, kterými jsme prošli od odchodu Śrīly Prabhupādy, po všech těch výmyslech, po všech těch katastrofách máme nyní vložit svoji víru do pravdy, která vyšla na světlo léta poté, co nás Śrīla Prabhupāda fyzicky opustil.
Učení o parampaře jsme všichni pochopili, opakovali a shodovali se na něm do roku 1977, a po letech letí z okna.
Nyní, bez precedentu ze śāstry, bez příkladu předchozích ācāryů, bez jakéhokoliv jasného a veřejného pokynu od Śrīly Prabhupādy samotného, máme odložit obvyklý systém, který nás Śrīla Prabhupāda učil celou dobu, kdy byl fyzicky přítomný. A máme přijmout za své něco naprosto opačného, novou doktrínu, která se objevila ve víru kontroverzí, půl desetiletí či déle poté, co Jeho Božská Milost fyzicky odešla. Jak Śrīla Prabhupāda říkával: „A já tomu mám věřit?" Prosím - to se žádá opravdu až příliš mnoho.