86. Ignorování pokynu Śrīly Prabhupādy následovat GBC
87. Kázání falešné doktríny
88. Tvrzení, že guru podřízený GBC je „relativizován"
89. Osočování GBC z vytváření „nižších" standardů
86. Ignorování pokynu Śrīly Prabhupādy následovat GBC
„Správní rada (GBC) bude svrchovanou řídící autoritou celé Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy."
To je první bod v závěti Śrīly Prabhupādy. Ṛtvik-vādī vedou svoji propagandu v otevřeném rozporu s ním.
87. Kázání falešné doktríny
Od roku 1990 GBC zařadila ṛtvickou spekulaci do kategorie „Specificky zakázaných doktrín a praktik":
„Doktrína, že Śrīla Prabhupāda pokračuje v zasvěcování přímých dīkṣā žáků po svém odchodu z tohoto světa prostřednictvím výkonných kněží (ṛtviků), je nebezpečná filozofická odchylka. V ISKCONu je zcela zakázaná. Žádný oddaný se nebude v žádné úloze účastnit takových obřadů posmrtného zasvěcování ṛtvikem, a to se týká funkce ṛtvika, zasvěcovaného, pomocníka, organizátora nebo finančního podporovatele. Žádný ISKCONský oddaný nebude hlásat nebo podporovat její praktikování." (Zákon ISKCONu 6.4.7.2)
88. Tvrzení, že guru podřízený GBC je „relativizován"
Pro-ṛtvikové tvrdí, že guru by měl být „nezávislý na světských pravidlech" a „nade všemi církevními ohledy", a proto nemůže podléhat autoritě GBC.
Guru je v první řadě žákem, který musí následovat pokyny Śrīly Prabhupādy. Jedním z nich je pracovat pod vedením GBC. Následování pokynů duchovního mistra nemůže být považováno za světský či církevní ohled. Jak si tedy někdo může rozumně myslet, že když guru musí následovat GBC, což je pokyn Śrīly Prabhupādy, je to jeho omezování, které bude relativizovat jeho postavení vůči žákům? Kromě toho je GBC skupina starších vaiṣṇavů a jednání pod vedením starších vaiṣṇavů ve vaiṣṇavské sampradāyi vždy existovalo.
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura uvádí ve svém díle Śrī Godruma-kalpatavi, že pracoval pod vedením jedenáctičlenného pañcayatu, který řídil činnost nāma-hatty. To však žádným způsobem nesnižuje postavení Śrīly Bhaktivinoda Ṭhākura. Naopak to odhaluje jeho slavnou vlastnost - to, že byl služebníkem Pánova služebníka.
Śrīla Prabhupāda by sám pracoval pod vedením GBC, kdyby Gauḍīya Maṭh následoval pokyn Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura ji ustanovit.
Śrīla Prabhupāda často uváděl, že důvod, proč Gauḍīya Maṭh neuspěl, byl ten, že neuposlechl pokyny Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura ustanovit GBC a pracovat pod jejím vedením. Kdyby GBC existovalo v misi Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura po jeho odchodu, Śrīla Prabhupāda by sám pracoval pod jejím vedením. To by však nesnížilo postavení a vlastní charisma Śrīly Prabhupādy, tak jako práce pod vedením jedenáctičlenného pañcayatu nāma-hatty nesnížilo postavení Śrīly Bhaktivinoda Ṭhākura.
89. Osočování GBC z vytváření „nižších" standardů
Někteří pro-ṛtvikové tvrdí, že dīkṣā-guru je ten, kdo „objímá Kṛṣṇu", že je „v přímém styku s Nadduší" atd. Tito lidé tvrdí, že kritérium GBC pro gurua je standard „nízké úrovně". Když však prozkoumáme učení Śrīly Prabhupādy i jeho příklad, nevidíme, že by tomu tak bylo. Standard GBC není „nízký", je to objektivní standard v přísném souladu s pravidly, která nám Śrīla Prabhupāda dal. Zde je jeden citát Śrīly Prabhupādy:
„Člověk se nestane duchovním mistrem na základě svých nálad. To není duchovní mistr. Musí dostat příkaz od vyšší autority. Potom je duchovní mistr. Āmāra ajñāya. Jako v našem případě. Naše nadřízená autorita, náš duchovní mistr, mi přikázal: ,Snaž se kázat toto poselství, vše, co ses ode mě naučil, v angličtině.´ Tak jsme se o to pokusili. To je vše. Ne že jsem velmi kvalifikovaný. Jedinou kvalifikací je, že jsem se snažil vykonat pokyn vyšší autority. To je vše. To je tajemství úspěchu." (Londýn, 3. srpen 1973)
Zde Śrīla Prabhupāda uvedl objektivní, ověřitelné kritérium. Proč je duchovním mistrem? Protože „se snažil vykonat pokyn vyšší autority". „To je vše." To je kritérium toho, aby se člověk stal guruem: prosté následování pokynu „vyšší autority".
Śrīla Prabhupāda neříká nic o tom, že by měl být přijímán jako guru, protože „objímá Kṛṣṇu", atd. Jasně říká, že důvod, proč je guruem, je ten, že přísně následuje vyšší autoritu. Śrīla Prabhupāda přijal za svého gurua Śrīlu Bhaktisiddhántu Sarasvatīho Ṭhākura. Proč? Poslechněme si jeho důvod, proč přijal Śrīlu Bhaktisiddhántu Sarasvatīho Ṭhākura za svého duchovního mistra:
„V této souvislosti si můžeme připomenout dobu, kdy jsem měl to štěstí, že jsem potkal Jeho Božskou Milost Śrīlu Prabhupādu, někdy v roce 1922. Śrīla Prabhupāda přijel do Kolkaty ze Śrīdhāmu Mayāpuru, aby zahájil misionářskou činnost Gauḍīya Maṭhu. Seděl v domě na ulici Ulta Danga, když na popud důvěrného přítele, zesnulého Śrīmāna Narendranātha Mallika, jsem měl příležitost poprvé potkat Jeho Božskou Milost. Nepamatuji si přesné datum setkání, ale byl jsem tehdy jedním z manažerů laboratoře dr. Boseho v Kolkatě. Byl jsem mladý muž krátce po svatbě, byl jsem oddaný Gándhího hnutí a měl jsem na sobě khādi. Je mým štěstím, že již při našem prvním setkání mi Jeho Božská Milost dala pokyn kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua v angličtině v západních zemích. Jelikož jsem byl tehdy naprostý nacionalista, stoupenec Mahátmy Gándhího, řekl jsem Jeho Božské Milosti, že pokud se naše země nevymaní z cizího područí, nikdo nebude poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua vážně naslouchat. Samozřejmě, o tomto tématu jsme vedli určitou při, ale nakonec jsem byl poražen a přesvědčen, že poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua je jediný všelék pro trpící lidstvo. Nabyl jsem také přesvědčení, že se poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua nachází v rukou velmi zkušeného oddaného a že se jistě rozšíří po celém světě. Nemohl jsem však ihned přijmout jeho pokyny, abych kázal, ale vzal jsem jeho slova velmi vážně a neustále jsem myslel na to, jak jeho pokyn splnit, ačkoliv jsem pro to nebyl nijak zvlášť kvalifikován." (Śrī Caitanya-caritāmṛta, „Závěrečná slova")
Śrīla Prabhupāda neříká, že přijal Śrīlu Bhaktisiddhāntu Sarasvatīho Ṭhākura za svého gurua, protože „byl z Vaikunthy", atd. Později vyjádřil svoji realizaci o Śrīlovi Bhaktisiddhántovi Sarasvatīm Thákurovi: „Co mohu říci? Je to člověk z Vaikunthy!" Nikdy to však neuvedl jako kritérium pro přijetí duchovního mistra. Důvod, proč Śrīlu Bhaktisiddhāntu Sarasvatīho Ṭhākura přijal, byl jednoduše ten, že „se poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua nachází v rukou velmi zkušeného oddaného". Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura představoval poselství Pána Caitanyi zkušeně a čistě, a to byl důvod, proč ho přijal za svého duchovního mistra.
Existují dva velmi důležité důvody, proč nemůžeme přijmout to, že někdo „vidí Kṛṣṇu", atd. jako kritérium, aby byl guruem:
1. Žádný vaiṣṇava, který vidí Kṛṣṇu, to obvykle z pokory nepřizná.
2. Začínající oddaní nemohou pochopit úroveň realizace oddaného. Proto i když vaiṣṇava někomu řekne, že Kṛṣṇu vidí, jak posluchač s jistotou pozná, zda je to pravda, nebo ne?
Jak tedy můžeme nastavit standard pro přijetí gurua jako něco neurčitého a subjektivního, jako že byl někdo obejmut Kṛṣṇou? Když se Arjuna v Bhagavad-gītě zeptal Kṛṣṇy, jak může poznat seberealizovanou osobu, Kṛṣṇa mu neřekl, aby hledal osobu, kterou obejmul Kṛṣṇa. Naopak uvedl jasné, ověřitelné příznaky, podle nichž lze takovou osobu poznat. Tak lze vidět, že systém GBC v podobě zavedení objektivního kritéria pro přijetí gurua je v souladu s výroky Śrīly Prabhupādy. Není to „nízký standard", jak by si někteří pro-ṛtvikové přáli, abychom věřili, ale je v přísné shodě s guruem, sādhuem a śāstrou.