67-02 „Dostal jsem výtisk Zpátky k Bohu ze dne 15. února 1967 a jsem rád, že je pěkně proveden. Jedinou chybou je ten obraz, který je tam špatně použit, aniž bych byl dotázán. Nebylo třeba interpretací. Proč jste obraz interpretovali jako: ,Člověk musí být nahý před Pánem, aby se stal dokonalýmʻ? V žádném z veršů v Gítě a Šrímad-Bhágavatamu nemáme žádnou interpretaci. Nebyly fiktivní, a proto není interpretace třeba. Krišna ve skutečnosti sebral gópím šaty a opravdu viděl dívky nahé. Není tam žádná interpretace. Dívky z Vrindávanu jsou stejného věku jako Krišna a chtěly Krišnu za manžela. V Indii se dívky vdávají nejméně o deset let mladší, a tak dívky ve stejném věku byly vdané, ačkoliv si přály za manžela Krišnu. Krišna touto zábavou splnil jejich přání. Nikdo kromě manžela nemůže žádnou ženu nebo dívku požádat, aby se před ním svlékla. To je morální etiketa védské kultury. Krišna je ve skutečnosti manželem každé ženy. Formální manželství nebylo třeba, ale Krišna přesto hrál roli manžela tím, že je požádal, aby se svlékly. V duchovním světě neexistuje sex; touha se uspokojí pouhou takovouto emocí v transcendentální extázi. Tyto obrázky Krišny a gópích nejsou srozumitelné laikovi, který nemá o Krišnovi žádnou představu. Proto byl tento obrázek špatně použit, aniž bych byl dotázán.
Proto se mě prosím ptej předtím, než nějaký takový obrázek nebo interpretace použiješ. Nejprve je třeba porozumět Krišnovi z Bhágavatamu přečtením prvních devíti zpěvů. Jinak by byl Krišna považován za obyčejného člověka a Jeho zábavy budou nesprávně pochopeny. Kromě toho by brahmačárí neměl spatřit žádný nahý obrázek. To je porušení pravidel brahmačarji. Proto tě žádám, abys ten obrázek ve Zpátky k Bohu nepoužil. Žádal jsem tady, aby se tento obrázek nepoužil, a tak žádám také tebe. Myslím, že všechny obrázky ještě nejsou sešité, a proto se nesmí použít.“ (dŠP Rájarámovi, 28. února 1967)
68-02 „Velmi ti děkuji za zaslání posledního vydání Zpátky k Bohu, které je tak krásně vyzdobené a ilustrované. Mé zvláštní poděkování patří Džaja Góvindovi, který tak hezky nastínil příběh Velkého průvodu. Myslím, že v každém vydání může být vytištěn podobný nástin příběhu a pro americkou čtenářskou veřejnost to bude velmi zajímavé. Je to zajímavé a vybízí to k přemýšlení. Proto čím více takových nástinů příběhů otiskneme, tím větší bude ocenění.“ (dŠP Rájarámovi, únor 1968)
68-10 „Džaja Góvindo, tvůj článek ,Hršíkéšaʻ je vydán ve Zpátky k Bohu. Velmi se povedl. Když budeš posílat takové články o různých poutních cestách, bude to také skvělá služba. Máš umělecký nápad, tak prosím, seber odvahu a jednej s nadšením.“ (dŠP Ačjutánandovi a Džaja Góvindovi, 13. října 1968)
68-10 „Tvůj nápad na zvláštní vydání o varnášrama-dharmě a Gándhího hnutí je velmi dobrý. A skutečně se postavení Indie nyní zhoršuje, nedělá pokrok. Ztratili svou původní kulturu a nyní žebrají venku. Obětováním své původní kultury ve skutečnosti nic nezískali. Samozřejmě, že tato povrchní ztráta původní kultury je viditelná pouze pro takzvaného vzdělaného člověka v současnosti a oni byli oklamáni, jak je uvedeno v Bhagavad-gítě: mäyayäpahåta-jïänä [Bg 7.15], jejich poznání bylo odstraněno.
Pokud se pokoušíš kritizovat, bude to mít určitou hodnotu, protože jsi mimo působnost indické vlády, ale dělej to velmi obezřetně, abys nikoho neurazil. Ale musíš mluvit správně. Pošlu ti také nějaké materiály, kolik darebáků a pošetilců je zaměstnáno ve vládní službě, kteří se posmívají Krišnovi, protože si myslí, že je černý, a proto nízkého původu. Jak moc tímto způsobem zdegradovali. Článek Džaja Góvindy o ,Hršíkéšoviʻ je velmi pěkný. Pokud bude posílat z Indie takové články, velmi ti to pomůže. Co se týče tvého psaní ústavy, nebuď příliš unáhlený mít ji okamžitě, snaž se to udělat pomalu. Protože tvůj prvotní úkol je organizovat Zpátky k Bohu a kromě toho, cokoliv uděláš, nejprve mi pošli výtisk a pak distribuuj.“ (dŠP Rájarámovi, 15. října 1968)
68-10 „Vydání Zpátky k Bohu, které jsi mi poslal, je velmi, velmi pěkné a Krišna ti za tvé upřímné úsilí pomáhá. Doufám, že budeš v tomto přístupu pokračovat a pěkně zlepšíš jak kvalitu, tak text Zpátky k Bohu. Je také potěšitelné, že se k tobě připojil Subala a také se vrátil Bhaktidžana, aby ti pomáhal. Teď si myslím, že máš dostatek personálu a možná nebudeš potřebovat pomoc toho chlapce Čintámaniho v Montrealu. Myslím, že je potřeba tam, aby pomáhal Hansadútovi. Dostal jsem od něj jeden dopis.“ (dŠP Rájarámovi, 15. října 1968)
68-10 „Džaja Góvinda dokáže také psát pěkné články, jeho článek ,Hršíkéšaʻ je pěkný. Lidé v této zemi budou takové články rádi číst. Zároveň lidé v Indii rádi uslyší, že se vědomí Krišny káže v západních zemích. Takto musíme vytvořit mezinárodní společnost. Po praktické stránce na tom teď pracujeme, tak pokračuj v sestavování ústavy, ale nyní ji nedistribuuj. Ať uděláš cokoliv, nejdříve mi to ukaž a distribuována bude konečná verze. Pak svoláme schůzku a přijmeme ji. Nedistribuuj ji okamžitě. Snaž se to udělat pohodlně, není kam spěchat. Ale nic nedistribuuj, aniž bys mi to ukázal. Pokud jde o tu ústavu, nyní je můj pokyn je tento.“ (dŠP Rájarámovi, 17. října 1968)
68-11 „Co se týče propagandy proti zabíjení zvířat ve Zpátky k Bohu, prosím nezveřejňuj v našem Zpátky k Bohu žádný obrázek, který ukazuje, jak je zabíjena kráva. To znečistí celou atmosféru. Naším úkolem není ovlivňovat ničí city proti zabíjení zvířat. Nejsme ani buddhisté, ani džinisté, jejichž hlavní propaganda směřuje proti zabíjení zvířat. Dokonce i tzv. vegetariáni, kteří nepřijímají Krišnovo prasádam, jsou stejně hříšní jako nevegetariáni.
Naše propaganda je odlišná, učinit lidi vědomými si Krišny, což z nich automaticky učiní odpůrce jakéhokoliv zabíjení zvířat. Podle Šrímad-Bhágavatamu se jedna živá bytost živí jinými živými bytostmi, ať je vegetarián nebo ne. Ale my nejsme ani jedni z nich. Nejsme vegetariáni ani nevegetariáni. Jsme transcendentální. Zajímáme se o Krišnovo prasádam. Snaž se popularizovat Krišnovo prasádam, jak jsi již dělal. Lidé se přirozeně stanou vegetariány bez jakékoliv děsivé propagandy.
Naším cílem by mělo být používat fotografie mahádžanů nebo podobné obrázky propagující závěr Bhágavatamu. Existuje tolik témat, stejně jako následujeme 4 zásady, řekněme např. nedovolený sex, můžeme otisknout tolik obrázků o nedovoleném sexu, ale to naší věci nepomůže. Také můžeme dělat propagandu proti zabíjení zvířat, ale to nepomůže naší skutečné věci. Vědomí Krišny je založeno na čistém porozumění, nikoliv na vzbuzování sentimentu. Lidé musí být dostatečně inteligentní, aby se dokázali držet tohoto hnutí pro vědomí Krišny, aniž by byli uneseni pryč nějakou vlnou sentimentu. Měli bychom si vždy pamatovat, že nepatříme do žádné skupiny, jako jsou karmí, gjání nebo jógí. Patříme do skupiny čisté oddané služby, jdeme ve stopách velkých mahádžanů.
Naším cílem by mělo být stát na jedné straně a všichni ostatní jsou na druhé straně. Odmítáme každého, dokonce i toho, kdo je proti zabíjení zvířat. V Čaitanja-čaritámritě je jasně řečeno, že existují dva druhy činností – zbožné a bezbožné. Neupřednostňujeme žádnou z nich. Neupřednostňujeme ani žádnou filozofickou spekulaci, jen se držíme Krišny a chceme Mu poskytovat láskyplnou transcendentální službu. To by mělo být naším hlavním cílem a zásady Zpátky k Bohu se toho musí držet.
Doufám, že mi správně porozumíš. Každý, kdo není osobou vědomou si Krišny, je řezníkem. Dokonce i takzvaný zbožný člověk, který si není vědom Krišny, je také řezníkem, protože zabíjí své vlastní já. Podle našeho názoru je každý řezníkem a také zlodějem proto, že si užívá Krišnova majetku. Jak tedy můžeme rozlišovat, kdo je čestný a nečestný, a řezník a ne-řezník? Náš jediný test je, jak osoba přijímá vědomí Krišny. Dokonce, i když přijde takzvaný řezník, je vítán, aby zpíval Hare Krišna.“ (dŠP Rájarámovi, 19. listopadu 1968)
68-11 „Zjisti, zda Umápati dokáže přeložit Zpátky k Bohu do francouzštiny. Umí francouzsky. Nebo jakýkoliv jiný chlapec nebo dívka, kteří mohou pomoci při překládání Zpátky k Bohu do francouzštiny.“ (dŠP Brahmánandovi, 20. listopadu 1968)
68-11 „Ohledně tvého článku ve Zpátky k Bohu o ájurvédském lékařství, nemyslím si, že je to příliš užitečné úsilí. Prokázal jsi dobrou schopnost psát, tak bude více oceňováno, pokud budeš pokračovat ve studiu Šrímad-Bhágavatamu a Bhagavad-gíty a vyjádříš to na základě svého pochopení. Máme k diskusi dostatek témat vědomí Krišny, tak není třeba ztrácet čas takovými tématy, jako je ájurvédské lékařství.“ (dŠP Najanábhiráma, 23. listopadu 1968)
68-12 „Vyjádřil jsi nějaké nové myšlenky, jak zlepšit Zpátky k Bohu, o anglickém Zpátky k Bohu, ale myslím, že není třeba rušit jejich způsob myšlení. Teď máš šanci na vlastní vydání, tak to udělej pěkně a podle svých vlastních myšlenek. Jsi umělec, takže máš možnosti udělat velmi hezké vydání a prodávat je francouzské veřejnosti. Jelikož v Montrealu 75% obyvatel mluví francouzsky, myslím, že máš velmi dobrou šanci tento časopis popularizovat a zlepšovat.“ (dŠP Hansadútovi, 12. prosince 1968)
68-12 „Právě jsem obdržel výtisk Zpátky k Bohu číslo 21. Sděl prosím mé uznání Satsvarúpovi za vynikající článek o Pánu Rámačandrovi. Takové články poskytují radost a duchovní prospěch všem čtenářům, tak by měl psát více takových článků, jak jen bude schopen.“ (dŠP Jadurání, 13. prosince 1968)
68-12 „Pokud jde o článek navržený Rájarámou, tvé pochybnosti, že Rádhá-Krišna lílá by neměla být ve Zpátky k Bohu diskutována, jsou správné. Ve Šrímad-Bhágavatamu je tolik filozofických diskusí a my bychom se měli soustředit na tyto filozofické aspekty. Jinak méně inteligentní zcela jistě pochopí Rádhá-Krišna lílu jako pouhý nesmyslný sexuální život chlapce a dívky. Hanumán Prasád Poddar a jeho společnost jsou materialisté a nemají přístup ke skutečným duchovním činnostem. Navenek vystupují jako velcí oddaní, ale jsme schopni cítit jejich puls – v konečném smyslu jsou to impersonalisté. Na textech z takových neautorizovaných zdrojů bychom neměli záviset. Měli bychom se přísně vyhýbat tištění těchto důvěrných témat ve Zpátky k Bohu. Je to nebezpečné pro podmíněnou duši. Ačkoliv tato Krišna lílá může v dlouhodobém horizontu prokázat světským lidem jisté dobro, na začátku je nezbytné pochopit filozofické aspekty Bhagavad-gíty a Šrímad-Bhágavatamu, a to bude znamenat dobrý pokrok v duchovním životě. Nevím, proč tě Rájaráma požádal o zaslání takového článku. Neschvaluji jej. Ohledně světského sexu bychom měli být velmi opatrní. Je to střed podmíněného života. Jsi dostatečně inteligentní a doufám, že ti Krišna s těmito záležitostmi pomůže.“ (dŠP Satsvarúpovi, 31. prosince 1968)
68-12 „Viděl jsem tvoji poezii a je velmi pěkná. Zkus psát víc a vydat to. Jestli chceš, mohu ti poslat další témata pro psaní poezie v němčině. Snaž se psát články pro německé vydání Zpátky k Bohu, které můžeš nechat vytisknout v Hamburku, tak jako tisknou francouzské vydání z našeho střediska v Montrealu.“ (dŠP, žádné jméno neuvedeno, pro středisko v Hamburku, 31. prosince 1968)
69-02 „Pokud vím, počet pravidelných předplatitelů není příliš uspokojivý. Zpátky k Bohu se distribuuje jen individuálně. Je-li tomu tak, pak není třeba vydávat něco, co není čisté vědomí Krišny. Čisté vědomí Krišny znamená, jako jsi vydal článek Íšópanišad, podobně můžeme vydat všechny Upanišady, Védánta-sútru a mnoho dalších podobných článků. Článkům jako Dr. Spock a Beach Boys nebo recenzím nesmyslných knih bychom se měli zcela vyhýbat. Vím, že v Indii noviny Kaljána Kalpataru a jiné podobně nepřijímají žádné inzeráty, ani nerecenzují žádnou knihu, pokud ji samy nevydaly. Myslím si tedy, že bychom se měli řídit těmito zásadami. Těším se, že od tebe v tomto ohledu co nejdříve uslyším, jakmile se ti to bude hodit. Prozatím mohou zůstat záležitosti ohledně reklam takové, jaké jsou, pokud se budeš vyhýbat hippie inzerátům, jak je to jen možné.“ (dŠP Rájarámovi, 9. února 1969)
69-02 „Není žádným překvapením, že začít s vlastním tiskem zabere nějaký čas. Na začátku všeho jsou vždy nějaké potíže, ale až si na proces zvykneš, potíže nebudou. Není-li k dispozici žádný lepší gramatik, může být vydán překlad Uttama Šlóky. Myslím si však, že když přichází do chrámu tolik přátel, zejména někteří bengálští Indové, mohou ti pomoci s překladatelskou prací. Když je osoba ochotná pomoci s naší misí, je také oddaným, takže nepřichází v úvahu, že by byl neoddaný. Musí však překládat tak, jak to je, nesmí se odchylovat.
Naše motto by mělo být jakýmkoliv způsobem vyjádřit cíle vědomí Krišny německy mluvícím lidem. Ve Šrímad-Bhágavatamu je verš, že jazyk knihy nebo poezie, ve kterých je vylíčeno svaté jméno Krišny, je revoluční co do očisty hmotné atmosféry. I když je tato literatura prezentována v nedokonalém jazyce, s gramatickými nesrovnalostmi nebo rétorickými nepravidelnostmi, svaté osoby ji uctívají. Naslouchají jí, zpívají ji a uctívají ji jednoduše proto, že je v ní oslavován Nejvyšší Pán. Jinými slovy, nejsme tu od toho, abychom představovali jakákoliv mistrovská literární díla, ale musíme informovat lidi, že existuje oheň máji, který spaluje životní sílu všech živých bytostí, a měli by se chránit před neúnavným náporem hmotné existence. To by mělo být naše motto. I když tedy nezískáš od přátel žádnou pomoc, nech je přeložit Uttama Šlóku a vydej je. Můžeš vydat alespoň 5-10ti stránkové vydání německého Zpátky k Bohu. To je moje žádost.“ (dŠP Krišna dásovi, 13. února 1969)
69-02 „Dostal jsem tvůj velmi dlouhý dopis ze dne 9. února 1969. Velmi pečlivě jsem si jej přečetl a ve vhodnou dobu na něj odpovím, ale chci tě informovat, že inzeráty naší prestiži příliš nesvědčí, zejména ty ve stylu hippie. Musíme tedy promyslet, jak se vyhnout reklamám a zároveň vydávat. Hippie reklamy, na které se odvolává Purušóttama, ti byly napsány s mým souhlasem. Když listuji staršími vydáními, komiksové obrázky Vámanadéva, lovce, ženichovy skupiny a takové věci jsou velmi poučné. Myslím, že místo toho, abychom naše stránky zaplňovali recenzemi knih, s nimiž nesouhlasíme, měli bychom je využívat pro takové komiksové obrázky. Celkově si přeji předkládat Zpátky k Bohu čistě v souladu s vědomím Krišny a kritikou přílišného materialismu, jak jsi o tom již napsal mnoho článků. To je velmi pěkné.“ (dŠP Rájarámovi, 15. února 1969)
69-02 „Naše zásady by měly být tyto: 1) grafickou úpravu bychom měli dělat my, 2) neměly by se tisknout žádné reklamy, 3) pod různými záhlavími budeme vydávat články z Bhagavad-gíty takové, jaká je, Šrímad-Bhágavatamu, Brahma-samhity, Nektaru oddanosti, filozofie Védánty, Upanišad apod. stejně jako komiksové obrázky, pokud je to možné. Kromě toho, pokud někteří z našich studentů budou psát úměrně tomu, jak si osvojili filozofii, mělo by to být také vítáno. Říkáš, že Róhiní Kumára je umělec, tak může kreslit komiksy. Jsou tam jiné dívky, jako Indirá, které to také mohou dělat. Zaplníme stránky jen védskými myšlenkami.
Měla by existovat jasná zásada, že tento časopis Zpátky k Bohu je zcela odlišný od všech ostatních časopisů. Tak jako existují různé časopisy na různá témata, tento časopis bude věnován jen vaišnavské filozofii, neboli hnutí pro vědomí Krišny. To by měla být naše zásada. Můžeš tedy ihned udělat grafickou úpravu na dva měsíce. Jak budeš vybírat články? To bych chtěl vědět. Měli bychom téma vyjádřit co nejlépe pro naši inteligenci a schopnosti a bez jakýchkoliv ambicí, že musí přilákat zákazníky. Mohou být přitahováni nebo ne, na tom nezáleží.
Prodáváme Zpátky k Bohu prostřednictvím osobního přístupu, prostřednictvím sankírtanové skupiny. Proto očekávám, že každé středisko bude v průměru prodávat 50 výtisků denně, jak tam máme praktické zkušenosti. Pokud tímto způsobem budou čtyři střediska denně prodávat v průměru 200 výtisků, pak se dostaneme k přímému prodeji 6 000 výtisků, které pokryjí náklady na tisk a další poplatky. Zbývajících 14 000 výtisků mohou naše chrámy prodávat pouze na zisk. Pokud se neprodají, budeme je distribuovat zdarma různým společnostem, knihovnám, veřejným institucím, váženým lidem, školám apod. Tímto způsobem budeme dělat propagaci. Myšlenka je jako u Biblické společnosti v Indii, která distribuuje milióny dolarů v podobě biblické literatury bez jakéhokoliv ohledu na návratnost. Podobně musíme každý obětovat 750 dolarů podle této zásady. Pokud je návratnost, je to v pořádku, ale přesto to musíme dělat v misijním duchu. To je moje myšlenka. Tak se snaž přemýšlet o tomto programu a udělej potřebné.
Obdržel jsem brožuru známou jako Paramahamsa Sarasvatí Gósvámí, kterou vydala Gaudiya Mission v Londýně. Pochopil jsem, že tuto brožuru napsal můj duchovní bratr, profesor Sannyal, ale ten esej není příliš praktický. Obsahuje pouze nějaké diskuse ideálů a já vím, že se tento profesor Sannyal osobně odchyluje ode všech těchto myšlenek. Nemyslím si tedy, že je příliš hodnotná pro vydání ve Zpátky k Bohu.“ (dŠP Rájarámovi, 22. února 1969)
69-03 „Velmi ti děkuji za tvoji velmi pěknou poezii. Čtu si ji znovu a znovu a nejspíše zařídím její vydání ve Zpátky k Bohu. Oddaní zde ji také velmi ocenili a mohu tě povzbudit, abys psal více poezie a dokonce i články pro náš časopis Zpátky k Bohu. Doufám, že jste tam všichni v pořádku a šťastní a prosím předej má požehnání všem svým duchovním bratrům a sestrám.“ (dŠP Nanda Kišórovi, 18. března 1969)
69-04 „Jsou velmi dobré, a to jak vzhledem, tak obsahem. To by mělo být standardem našeho Zpátky k Bohu. Stejně jako v příštím čísle nebude žádná reklama, měli bychom být schopni poskytnout důležitou četbu, jako je ta od Bhaktivinóda Thákura, Učení zlatého avatára. Ve védské literatuře je mnoho takových informací.
Májávádí zavrhují Purány, ale Purány jsou ve skutečnosti doplňky čtyř Véd, Upanišad a Védánty. To potvrzuje Šríla Bhaktivinóda Thákura. Šrímad-Bhágavatam je také považován za Puránu, ale protože je jeho námět čistě transcendentální, nazývá se Mahá-purána. Z Purán tedy můžeme vydávat mnoho, mnoho poučných článků s pěknými obrázky. Podobně můžeme vydávat mnoho hodnotných článků, a to i z politických či společenských hledisek (ačkoliv nejsou obsahem naší činnosti), a to tak, že lidé na světě budou mít zcela nové duchovní myšlenky. Jelikož lidé ve tvé zemi jsou velmi vnímaví k novým myšlenkám, myslím, že můžeme vydávat Zpátky k Bohu velmi úspěšně s rozumnou grafickou úpravou. Současné číslo je vynikající. Je bohaté ve všech ohledech. Tvůj článek ,Devět bodůʻ je velmi poučný. Nevím, zda lidé přijmou naši radu, ale musíme pokračovat v prezentování těchto myšlenek lidské společnosti. Pokud nevydáme žádná další čísla v intervalu mezi tímto a japonským číslem, pak si myslím, že můžeš znovu vytisknout dalších minimálně deset tisíc kusů pro pokračování prodejní propagandy.
Rád slyším, že se snažíš vyjasnit si věci s Hajagrívou. Poradil jsem mu, že může přijet také jako spoluredaktor. Ve svém předchozím dopise jsi chtěl, aby konečné slovo v organizování Zpátky k Bohu měla jedna osoba, buď ty, nebo Hajagríva. Myslím, že pro organizování je lepší mít dvě hlavy než jednu. Ale i když budou dvě hlavy, přesto si přeji, abys pokračoval jako vedoucí redaktor jako teď. Konečná rozhodnutí budou samozřejmě záviset na vás. A pokud ve skutečnosti dojde k nějakému rozporu, myslím, že nebude, pak jsem vždy k vašim službám.
Z nedávného dopisu od Hajagrívy jsem pochopil, že se cítí trochu zklamán, protože jsi ho nepozval. Myslím, že nyní ho pozveš a budete pracovat společně jako předtím. Já jsem stále plný naděje, že mé rozhodnutí na počátku, o tobě a Hajagrívovi jako redaktorech Zpátky k Bohu, bylo velmi vhodné. Rád bych viděl, že oba, jelikož jste tak inteligentní a upřímní oddaní, budete spolupracovat, a pak nám Krišna pěkně pomůže propagovat tento časopis sankírtanového hnutí.“ (dŠP Rájarámovi, 2. dubna 1969)
69-06 „Nyní můžeš prosím posílat co nejvíce pěkných fotografií vašich sankírtanových činností Brahmánandovi pro vydání ve Zpátky k Bohu. V každém vydání Zpátky k Bohu musí být dostatečné množství obrázků našeho sankírtanového hnutí s popisy. Dal jsem pokyn přísně následovat tuto zásadu.“ (dŠP Rúpánugovi, 16. června 1969)
69-06 „Pošli snímky tvých činností v tomto průvodu a tvých dalších činností Hajagrívovi, aby byly otištěny ve Zpátky k Bohu.“ (dŠP Balabhadrovi, 17. června 1969)
69-07 „Pokud jde o sankírtanovou skupinu, každý měsíc by se mělo tisknout co nejvíce obrázků. Tyto obrázky jsou také velmi přitažlivé pro zákazníky. Také bychom měli požádat Ačjutánandu, aby posílal obrázky, co nejvíce je možné, mnoha Višnuových chrámů v Indii pro otištění ve Zpátky k Bohu. Zpátky k Bohu by měl být plný našich vlastních článků a články od lidí zvenčí nejsou třeba.“ (dŠP Brahmánandovi, 1. července 1969)
69-07 „Ve Zpátky k Bohu by měly být od nynějška obrázky našeho sankírtanového hnutí v co největším počtu. Celá myšlenka nyní je, že ve Zpátky k Bohu je úplná platforma pro naše myšlenky, které by měly být vyměňovány od oddaných k oddaným psaním autorizovaných článků spolu s ostatními články. Tento časopis by měl být nyní plně předvojem našeho hnutí. Společně jej tedy učiňte úspěšným.“ (dŠP Rájarámovi, 9. července 1969)
69-07 „Tvůj článek je velmi pěkný a postupně se budeš zlepšovat. Pokračuj v psaní. Mojí zásadou je vydávat co nejvíce článků mých žáků. Zpátky k Bohu by měl obsahovat zprávy z našich chrámů, články, obrázky našich činností, atd. Balík obrázků, které jsi poslal, byl přeposlán Brahmánandovi k vydání.“ (dŠP Gaurasundarovi, 13. července 1969)
69-07 „Pokud jde o tvůj návrh napsat knihu o výchově dětí, nemyslím si, že je to třeba, vzhledem ke všem ostatním textům, které musíme udělat. Kromě toho nejsi odbornicí v tomto oboru, tak kdo bude takovou knihu číst? Viděl jsem ve tvém článku o panu Lennonovi, že máš velmi dobrý talent na psaní, proto bys měla raději využívat tohoto Bohem daného talentu k psaní článků pro náš Zpátky k Bohu. Nyní je pro to okamžitá potřeba a pro toto psaní jsi kvalifikovaná, protože jsi upřímná oddaná tohoto hnutí pro vědomí Krišny. Proč tedy nepsat pěkné články o této filozofii, jak jsi ji realizovala? To bude velmi významná služba, protože nyní měníme Zpátky k Bohu tak, aby obsahoval výlučně články mých žáků a mé, spolu s mnoha obrázky našich sankírtanových činností. Pokud tedy můžeš napsat pár slov o vědomí Krišny a poslat je Brahmánandovi do New Yorku, bude to pro tebe velmi dobré zaměstnání.“ (dŠP Bibhávatí, 15. července 1969)
69-07 „Přikládám obrázek Gaurakišóra dáse Bábádžího k otištění ve Zpátky k Bohu. Můžeš také tisknout obrázky velkých áčárjů v naší tradici, jako jsou Rámánudžáčárja a Madhváčárja. Zatím jsem neslyšel nic z Německa o mé tamní návštěvě, tak tento program není v současné době zařízen.“ (dŠP Brahmánandovi, 22. července 1969)
69-07 „Tvůj nápad změnit okraj obálky na modrou je pěkný. Černá barva by neměla být na obálce tak výrazná. Měla by se používat modrá, červená a žlutá barva. Navrhl jsi, aby na každé zadní straně obálky Zpátky k Bohu byl můj obrázek, ale myslím, že lepší návrh je, že na první nebo třetí straně můžeš mít můj obrázek jeden měsíc, pak Gurua Mahárádže, pak Gaurakišóra dáse Bábádžího, pak Bhaktivinóda Thákura, pak Džagannátha dáse Bábádžího, pak Pána Čaitanji. To bude velmi pěkné, ukazovat guru-paramparu.“ (dŠP Brahmánandovi, 22. července 1969)
69-08 „Posílám dopis adresovaný Hajagrívovi. Druhá část článku s rozhovorem s Ginsbergem by neměla být vydána a naše zásada by měla být zveřejňovat pouze naše články o vědomí Krišny v různých podobách. Nezajímáme se o žádné jiné hnutí kromě vědomí Krišny v jeho čisté podobě. V Indii se říká, že trocha čisté věci je mnohem lepší než obrovské množství nečistých věcí. Snaž se tedy prosím následovat tuto zásadu a uveřejňovat ve Zpátky k Bohu pouze články s čistým vědomím Krišny.“ (dŠP Brahmánandovi, 27. srpna 1969)
69-08 „Všechno bylo pěkné a v pondělí večer jsem přednášel v chrámu. Přítomen byl profesor dr. Franz Bernard, učený indolog. Včera večer jsme vedli dlouhou diskusi, když mě přišel navštívit, a připustil, že všechny jeho filozofické rozhovory byly jen ztráta času. Poznamenal další věc, že nás považoval za hippies, protože viděl jako reklamní tvář Ginsberga, zdánlivě jako jednoho z našich členů. Z tohoto rozhovoru jsem pochopil, že Ginsberg v lidech vyvolává velmi špatný dojem, zvláště v úctyhodných osobách, kvůli svým sklonům k myšlenkám hippies.
Samozřejmě jsem podpořil naši věc, že Ginsberg je velkým přítelem naší Společnosti a že doporučujeme všem, aby zpívali Hare Krišna, a já věřím, že on to dělá také. Každopádně bychom měli být velmi obezřetní při zveřejňování čehokoliv v našem časopise, co ve veřejnosti vzbudí dojem, že jsme nakloněni hnutí hippies. V našich časopisech by nemělo být zveřejňováno nic, co má dokonce i jen malý nádech myšlenek hippies. Musím ti v této souvislosti říci, že pokud máš nějaké sympatie k hnutí hippies, měl by ses jich laskavě vzdát.“ (dŠP Hajagrívovi, 27. srpna 1969)
69-08 „Pokud jde o článek „Hrdinka Góvinda dásí“, jestli přímo označila Rámakrišnu jako nesmysl a darebáka, nemělo by to být otištěno. Nemůžeme nikoho písemně přímo napadat. V sanskrtu je rčení, že něco můžeš tisíckrát říci, ale nedávej to písemně. Podobně můžeme používat některá silná slova proti všem těm nesmyslům, ale pokud to napíšeme černé na bílém, nebude to dobré. Místo jmenování těch darebáků přímo, změň slovo na ,mentální spekulantyʻ.“ (dŠP Brahmánandovi, 30. srpna 1969)
69-09 „Společně tedy učiňte vzhled Zpátky k Bohu velmi pěkným. Obálka by měla být krásně malovaná. Píšeš, že Jadurání nyní maluje nádherné obrazy, a proto je třeba dávat na obálku obrazy buď od Jadurání, Muralídhara nebo Dévahúti. Současný obraz na obálce není příliš přitažlivý, jako byly v posledních číslech. Na obálce by měl být vždy prvotřídní obraz.“ (dŠP Brahmánandovi, 9. září 1969)
69-09 „Velmi mě povzbuzuje zjištění, že Jadurání maluje velmi pěkné obrazy. Všechny mohou být použity, jeden po druhém, na obálku Zpátky k Bohu. Později, až vydáme knihu Krišna, budou pohromadě. Svatební obrázky v čísle 27 vyšly skvěle. Poskytnou lidem ve tvé zemi pěkné poučení, jak zaměstnáváme zmatené mladší generace pod ochranou Pána Višnua. Uddhava také napsal velmi dobrý článek, a velmi jej oceňuji.“ (dŠP Brahmánandovi, 9. září 1969)
69-09 „Pokud jde o Zpátky k Bohu č. 27, je pěkný, ale na každé stránce se neuvádí slova ,Zpátky k Bohuʻ. Proč došlo k této chybě? Kromě toho některé nadpisy, jako ,Nedílné částiʻ, nejsou příliš výrazné a současně tam je mnoho prázdného místa. Pokud je k dispozici prostor, nadpis by měl být širší. Odteď bychom se měli vyhýbat článkům na téma Beatles a hippies, protože nemají duchovní význam.“ (dŠP Brahmánandovi, 9. září 1969)
69-09 „Viděl jsem obrázky kírtanu zaslané Sačísútou a všechny jsou úžasné. Otiskni je prosím ve Zpátky k Bohu. Všechny sankírtanové fotografie by měly být shromažďovány a jedna po druhé otištěny ve Zpátky k Bohu. Pokud jde o otištění části knihy Krišna ve Zpátky k Bohu, je to také velmi pěkný nápad.“ (dŠP Brahmánandovi, 19. září 1969)
69-10 „Pokud jde o naše knihy, měla by se následovat akademická metoda. To znamená tak, jak to dělají dr. Rádhákrišnan a Bon Mahárádža a jak doporučuje dr. Singh. Ve všech našich knihách a časopisech by se měl odteď celý proces změnit. Všechno by mělo být revidováno a prezentováno akademickým způsobem. To znamená, že Krišna by se měl všude psát Kṛṣṇa, Višnu by se měl psát Viṣṇu a Čaitanja jako Caitanya atd. Myslím, že toto celou záležitost vyřeší a žádná překážka máji již nebude.“ (dŠP Pradjumnovi, 13. října 1969)
69-10 „Ve Zpátky k Bohu nemůže být epizoda rása-líly zveřejněna. Píšeme o činnostech Krišny a rása-lílá je jednou z nejdůležitějších zábav mezi Jeho transcendentálními činnostmi. Proto musí být vydána v knize, ale ne v žádném veřejném časopise. To je pokyn mého Gurua Mahárádže. Rása-lílá ve skutečnosti znamená potlačit chtivé sklony podmíněné duše. Bohužel na podmíněnou duši působí jinak, pokud není připravena porozumět tomu, kdo je Krišna. Nesnaž se ji tedy otisknout.“ (dŠP Satsvarúpovi, 15. října 1969)
69-10 „Chci, aby ve všech našich knihách, časopisech a jiných textech byla ve všech případech použita vědecká transliterace, takže každé sanskrtské slovo musí mít správný pravopis a diakritická znaménka. Pokud jde o tvoji otázku ke Zpátky k Bohu s více než jedním esejem ode mě v určitých číslech, můžeš v tomto ohledu použít svůj vlastní úsudek.“ (dŠP Satsvarúpovi, 26. října 1969)
69-11 „Zpátky k Bohu bude úplný, až budou nadpisy esejů tučnějším písmem a na každé stránce bude název Zpátky k Bohu. Titulek na obálce je celkem vhodný a obrázek na ní je překrásný. Ukázal jsem jej Gurudásovi a on poznamenal, že je naprosto vynikající, a očekává, že se bude díky tomuto obrázku velmi dobře prodávat. Myslím si, že by měly být otištěny podobné fotografie ze západních středisek. Sankírtanová skupina z New Yorku je také naprosto vynikající. Velmi rád vidím všechny tyto obrázky a naše časopisy poskytují lidem informace, že nezůstáváme pouze ve městech, ale trénujeme lidi i v odlehlých vesnicích. Vše by tedy mělo být děláno velmi pozorně a přátelsky.“ (dŠP Brahmánandovi, 7. listopadu 1969)
69-12 „Jsem velmi rád, že Džajádvaita Brahmačárí brzy přijede do Bostonu, aby přepisoval Zpátky k Bohu a naše knihy. Jak jsem dosud slyšel, je v naší Společnosti prvotřídní opisovač, tak může vychovat mnoho pomocníků. Mezitím jsem také požádal Pradjumnu a jeho ženu, aby tam jeli. Vím, že jsi s ním mluvil telefonem.“ (dŠP Brahmánandovi, 2. prosince 1969)
69-12 „Co se týče Zpátky k Bohu, jsem velmi rád, že odteď tiskneš 50 000 výtisků. Dostal jsem také tvoji zprávu o organizaci tisku, takže jediná věc, kterou je třeba změnit, je, že zvláště všechny knihy musí být dvakrát redigovány, jednou Satsvarúpou a jednou Hajagrívou. Každé nakladatelství vše rediguje nejméně třikrát. Měli bychom být velmi opatrní na gramatické a tiskové chyby. To pokazí prestiž tiskárny a instituce.“ (dŠP Brahmánandovi, 10. prosince 1969)
70-01 „Pokud jde o Zpátky k Bohu, již jsem ti poslal poznámky v mém posledním dopise a vypadá to, že nedosahuje standardu japonského tisku. Ořez časopisu není jednotný a papír je lehčí. Každopádně toto je první pokus, tak se není třeba znepokojovat. Zlepšujme se stále více a více, ale musíme vždy pamatovat na standard tisku a také bychom měli mít na zřeteli heslo, že mít naši vlastní tiskárnu znamená odvádět lepší práci než externí tiskárny.“ (dŠP Brahmánandovi, 24. ledna 1970)
70-02 „Články ve Zpátky k Bohu obvykle vidí redaktoři a je lepší zdůrazňovat naši vlastní filozofii než se pouštět do nějaké podivné filozofie, která je v podstatě neautorizovaná. V našich současných číslech Zpátky k Bohu se snažíme následovat tuto zásadu.“ (dŠP Mandalí Bhadrovi, 3. února 1970)
70-05 „V poslední části dopisu píšeš: „Potřebuji to okamžitě zpět pro vydání v nadcházejícím čísle Zpátky k Bohu.“ Mohu ti tedy poradit, abys to vydal tak, jak to je, a pokud dojde k nějakému nesouladu, napravíme jej v budoucnu. Zásada Zpátky k Bohu by měla být – vždy psát články, které mohou pochopit obyčejní lidé. Védská literatura jako Brahma-samhitá může být vydávána jako samostatné knihy, ale realizované myšlenky mohou být vydávány ve Zpátky k Bohu.“ (dŠP Pradjumnovi, 13. května 1970)
70-07 „Potvrzuji přijetí tvého dopisu z 13. července 1970 spolu s jednou básní, kterou jsem si přečetl a poslal redaktorům Zpátky k Bohu. Před nějakým časem jsi poslal jinou báseň, kterou jsem také poslal redaktorům. Tyto básně jsou hezké, ale pokud bys nyní napsal nějaké články pro náš Zpátky k Bohu, bude to ještě lepší. Nyní máš jisté dobré pochopení našeho vědomí Krišny, tak jej sepiš pro účely vydání.“ (dŠP Jógéšvarovi, 19. července 1970)
70-09 „Dostal jsem tvůj dopis ze 23. srpna, stejně jako německý Zurück zur Gottheit. Tuto tiráž mi předložil Džaja Góvinda a já jsem ji schválil, ale doporučil jsem mu vrátit slova „Zpátky k Bohu“ tak, jak jsou. Myšlenka je, že původní název, Zpátky k Bohu, by měl být nadále stejný i pro cizí země. Jak vidíš u jiných důležitých časopisů jako Life a Time, jsou distribuovány v cizích zemích pod stejným názvem, nepřekládaným do místního jazyka. Pokud si myslíš, že taková změna bude vhodnější, nemám žádnou námitku – tato změna znamená, místo Zpátky k Bohu, Zurück zur Gottheit.“ (dŠP Hansadútovi, 2. září 1970)
70-11 „Pokud jde o minimalizaci používání sanskrtských slov ve Zpátky k Bohu, je to velmi pěkný nápad. Není třeba tolik sanskrtu. Proto mám námitku proti vydání Brahma-samhity. Používám sanskrt, ale okamžitě uvádím výklad.“ (dŠP Satsvarúpovi, 28. listopadu 1970)
71-01 „Přesto lze udělat jistá zlepšení úpravy časopisu. Ohledně našeho anglického vydání jsem instruoval Satsvarúpu, že by tam měl být jen jeden můj článek, ne delší než čtyři strany, a že zbytek časopisu by měl být složen z článků našich studentů. A pokud jde o pořadí prezentace, nejprve můj Guru Mahárádža nebo starší áčárjové, potom já, pak naši sannjásí a pak ostatní studenti. Tímto způsobem můžeš prezentovat francouzský Zpátky k Bohu a bude velmi pěkný.“ (dŠP Gópálovi Krišnovi, 21. ledna 1971)
71-05 „Pokud jde o Zpátky k Bohu, odpovědi na tvoje otázky jsou: recepty jsou v pořádku, pokud si myslíš, že existuje taková veřejná poptávka, ale jen recepty, žádné obrázky. Ano, části mých dopisů mohou být otištěny jako druhý článek ode mě.
V časopise by neměly být žádné kresby. Ano, článek s otázkami a odpověďmi je velmi pěkný nápad a dopisy od zájemců mohou být také otištěny. U ostatních záležitostí můžeš použít vlastní úsudek.“ (dŠP Satsvarúpovi, 26. května 1971)
71-06 „Co se týče vydávání písní ve Zpátky k Bohu, přeložil jsem jen dvě nebo tři písně Naróttama dáse Thákura, ale pokud chceš, mohu ti poslat další písně a nápady. Poslal jsem nějaké básně našich žáků, jež se drží vzoru písní Naróttama dáse Thákura. Líbí se ti natolik, abys je vydal? ...Přikládám jeden dopis od nového chlapce v Japonsku. Chystal se spáchat sebevraždu, ale místo toho přišel ke Krišnovi. To může být zajímavé téma pro Zpátky k Bohu v novém druhu článku, který jsi popsal ve svém posledním dopise.“ (dŠP Satsvarúpovi, 12. června 1971)
71-07 „Zaměření Zpátky k Bohu by mělo být velmi vážné. Neměla by se z něho stát žertovná, humorná literatura. Tématem je, aby každý věděl, kdo je Krišna. Proto Ho prezentujte filozofickým způsobem, ale prostým jazykem. Dalším tématem je náš vztah s Krišnou. Poté, jak naplňujeme své životní ambice ve vědomí Krišny. Všechna tato témata měla být podávána srozumitelně pro obyčejné lidi, ale v naší prezentaci bychom měli být velmi vážní.“ (dŠP Satsvarúpovi, 27. července 1971)
71-12 „Tvůj nápad na pět různých článků v měsíčníku Zpátky o Bohu je velmi pěkný. Líbí se mi i tvoje tematické články. Ponech je jednoduché a vědomé si Krišny, vyhýbej se přílišnému vycházení vstříc chuti veřejnosti, ale pokud jsou relevantní současným problémům, pak je to pěkný návrh. Rájaráma to také zkoušel, ale jeho styl mě příliš nepřitahoval. Lidé ve skutečnosti stále více a více hledají transcendentální četbu, tak pokud se budeme držet našeho standardu, jak jsem vám jej předal, pak je nepochybné, že budou naše časopisy číst ve velkém počtu. Nyní jej udělej velmi přitažlivým, s naší Krišny si vědomou tematikou, jak jsi nastínil, a náš Zpátky k Bohu bude velmi žádaný, bez dalších změn. Viděl jsem jeden křesťanský časopis, který se snaží přilákat čtenáře pomocí módních frází a materialistických témat masového veřejného zájmu – jednoduše proto, že nemají žádnou skutečnou podstatu, a kvůli přilákání nabízejí to, co si myslí, že veřejnost zajímá, jako sex, zločiny, zábava a tak. To není naše metoda. Máme takovou zásobu skutečné podstaty, která sama stačí upoutat čtenáře bez takových obyčejných triků a komerčních vzorců.“ (dŠP Satsvarúpovi, 17. prosince 1971)
72-02 „Velmi rád slyším, že se k nám připojila Louise Bourassa. Poděkuj jí za pochopení naší filozofie. Má titul doktor filozofie, tak může přeložit všechny mé knihy do francouzštiny ve spolupráci s Jógéšvarou v ISKCON Pressu v New Yorku, který má na starost tisk mých knih v cizích jazycích. Může také napsat článek pro Zpátky k Bohu, proč přišla do hnutí pro vědomí Krišny a srovnat naši filozofii s ostatními.“ (dŠP Rudrovi dásovi a Rádhice déví dásí, 20. února 1972)
72-04 „Pokud jde o Zpátky k Bohu, můj plán je takový: měl bys prostě překládat z našich anglických vydání, reprodukovat text a vkládat jej všude tam, kde je v anglické verzi. Obrázky již mají v Japonsku, tak nebudeš potřebovat žádné fotografie. Jen překládej anglický text do hindštiny a rozmísti jej přesně do stejných sloupců na stránce. Každá publikace, kterou přeložíš, by měla být provedena právě takto. Nyní okamžitě pošli jeden sestavený Zpátky k Bohu do Tokia a já to nechám rozjet.
Jsem velmi rád, že jste ve Vrindávanu všichni šťastní a že naše sankírtanová skupina z chrámu Rádhá Dámódara je v našem novém sídle oceňována. Pokračuj v tom, prosím. Zanechal jsi hmotného života a Krišna ti dal k životu to nejhezčí místo v tomto hmotném světě. Tak se tam drž a každý měsíc pošli jeden hindský Zpátky k Bohu do Tokia. Rádhá Raman Gósvámí je tam s tebou, tak spolupracujte a dělejte tuto práci pěkně.“ (dŠP Kšíródakašájímu, 18. dubna 1972)
72-05 „Prosím přijmi má požehnání. Ve svém posledním dopise jsi mě informoval o tom, že tě dr. Rao (Rámánanda dása) přijel navštívit do Váránasí, ale nemohl tě tehdy najít. Navážeš s ním okamžitě korespondenci? Jeho adresa je: dr. Ravíndra Pratáp Rao, docent chemie, Górakhpur University, Górakhpur, U.P., Indie. Právě jsem dostal zprávu od Kšíródakašájího dáse z Vrindávanu, že Rámánánda v současné době nepřekládá naši literaturu do hindštiny. Možná ode mne víš, že myšlenka založení hindského časopisu vznikla, když se Rámánanda ujal vedení redakce. Nyní to nepřímo odmítá. Důvod neznám. Kšíródakašájí i Rámánanda se ujali vydávání hindského Zpátky k Bohu, Bhágta Daršanuʻ, ale Rámanánda přestal překládat a Kšíródakašájí říká, že není dokonalý překladatel. Další chlapec, Rádháraman Gósvámí, odešel, pokud jsem srozuměn. Taková je situace hindského Zpátky k Bohu. Rád uslyším, zda s pomocí některých přátel ve Váránasí můžeš přeložit naši literaturu do hindštiny. Váránasí je místo, kde se hindština vyučuje. Můžeš se nějakým způsobem ujmout této překladatelské práce? Pak to bude pro Pána velká služba. Rád od tebe okamžitě uslyším odpověď. Považuj tento dopis za velmi naléhavý a odpověz mi obratem na naši adresu v Los Angeles.“ (dŠP Niraňdžanovi, 10. května 1972)
74-05 „Prosím přijmi má požehnání. Právě jsem obdržel výtisk Zpátky k Bohu číslo 62 a rád bych ti sdělil, jak jsem spokojen s úpravou časopisu. Zvláště jsem obdivoval obrázky v příběhu o našem středisku v Los Angeles a způsob, jakým jsou rozmístěny. Použití barev v celém časopise se mi velmi líbí. Myslím, že tato americká společnost Donnelly je lepší než Dai Nippon, a časopis se stále zlepšuje. Snaž se udržet tento současný standard a přemýšlej o nových způsobech, jak jej udělat vždy čerstvým a přitažlivým. Krišna je všepřitažlivý a vždy čerstvý a svůj talent musíš využívat k takové úpravě časopisu, aby se Krišna zjevoval v tisku takový, jaký je. Děkuji ti mnohokrát a předej má blahopřání Džajádvaitovi a všem, kdo na tomto čísle pracovali.“ (dŠP Indra Pramada dásovi, 25. května 1974)
74-05 „Mou jedinou představou bylo ukázat veřejnosti, že pokud nemáte očištěné vůdce, neexistuje žádná možnost pokroku ani v hmotném stavu. Nezamýšlel jsem vynakládat peníze a energii naší Společnosti způsobem, který není náš skutečný duchovní život. Co se týče článků z Harmonistu, nejsou špatné, ale totéž by mohlo být prezentováno v našem Zpátky k Bohu.“ (dŠP Rúpánugovi Mahárádžovi, 28. května 1974)
75-05 „Vítám váš návrh. Doporučil jsem svým asistentům, aby v každém čísle vydávali jednu kapitolu z Bhágavata Mahá-purány. Bude obsahovat písmo dévanágarí stejně jako latinku. Děkuji vám mnohokrát za váš návrh.“ (dŠP Bridžratandžímu, 11. května 1975)
75-05 „Přijmi prosím má požehnání. Od této chvíle zařazuj jednu kapitolu ze Šrímad-Bhágavatamu do každého čísla časopisu Zpátky k Bohu. Můžeš začít první kapitolou prvního zpěvu a pokračovat. Měl bys ji přetiskovat tak, jak je v knize, jinak řečeno, s písmem dévanágarí, významem slov, přepisem atd. Je-li kapitola velmi dlouhá, může být vydána ve dvou číslech.“ (dŠP Džajádvaitovi dásovi, 11. května 1975)
76-08 „Mimochodem, došlo k nějakému rozruchu kvůli otištění několika poznámek o Vallabháčárjovi ve Zpátky k Bohu – svazek deset, číslo osm, pátá strana, třetí sloupec, druhý odstavec. V budoucích publikacích se laskavě vyhýbej takovým poznámkám.“ (dŠP Džagannáthovi Sútovi dásovi, 28. srpna 1976)
76-09 „Pokud jde o redakční politiku Zpátky k Bohu, jestliže redakční rada není dostatečně zkušená, měli by být vyměněni.
Dr. O.B.L. Kapoor také vznesl podobnou stížnost. Ano, vědecké články musí být publikovány, když je zašlou naši lidé. Nemohu vidět každý článek, ale někteří z vás by měli prozkoumat, proč jsou pěkné články odmítnuty. Zjisti, zda může být rada vyměněna. Pokud v ní nejsou zkušení redaktoři, bude to nepopulární časopis. Na tyto věci by měla okamžitě dohlédnout GBC. Rada by měla být okamžitě posouzena a v případě potřeby vyměněna.“ (dŠP Rúpánugovi dásovi, 23. září 1976)