67-12 „Je mi jasné, že jste významně pokročily ve vědomí Krišny díky jednoduchosti vašeho srdce. Dívky a ženy jsou běžně citlivé duše a berou věci velmi jednoduše, hrozí jim však, že budou svedeny na scestí. Zpívejte tedy Krišnovo svaté jméno a On vás od takového svedení ochrání.“ (dŠP Indiře a Ékajaní, 17. prosince 1967)
68-02 „Co se týče přednášek od oddaných žen: Vysvětlil jsem ti již, že ve službě Pánu se nerozlišují kasty, rasa, barva kůže či pohlaví. V Bhagavad-gítě Pán zvláště upozorňuje, že jakákoli žena, která Jej vezme vážně, Jej také dosáhne. Jediná kvalifikace, kterou vyžadujeme pro přednášejícího, je mít poznání o Krišnovi. Nezáleží na tom, kým ten přednášející je. Z materiálního hlediska může možná žena být méně inteligentní než muž, avšak na duchovní úrovni jsme všichni čisté duše. Na absolutní úrovni neplatí stupnice vyššího a nižšího. Dokáže-li žena pěkně a řádně přednášet, měli bychom ji pozorně vyslechnout. Taková je naše filozofie. Pokud ale muž zvládne přednášet lépe než žena, měli bychom mu dát přednost. I přesto, že žena může být méně inteligentní, jako upřímná duše by měla dostat šanci promluvit, jelikož nám je potřeba mnoha kazatelů, ať už mužů, či žen.“ (dŠP Džaja Góvindovi, 8. února 1968)
68-03 „Velice se mi líbí tvůj nápad s indickým pavilonem pro náš kírtanový program. Pokus se o to prosím. Můžeme tam také vystavit některé z našich obrazů a maleb. Až budu v Montrealu, vyberu obrazy od Džadurání a také od Gaurasundary a Góvindy, které byly vytištěny v našem časopise Zpátky k Bohu. Z Džadurání je teď dobrý kazatel. Satsvarúpa mi sdělil, že Džadurání dává velmi pěkné přednášky. Pokud otevřeme ten pavilon, přivezu ji také s sebou, aby mohla hezky přednášet. Pravděpodobně se do Montrealu dostanu první týden v červnu.“ (dŠP Mahápurušovi, 28.března 1968)
68-06 „Ano, můžeš naučit brahmačáriní šít, a to bude velká pomoc pro naši Společnost. Jistě, pokud mohou zůstat brahmačáriní, to by bylo skvělé, ale není to tak snadné. Není pro ně dobré stýkat se s hospodáři; stejně tak není dobré, aby se brahmačáriní stýkaly s brahmačárími, avšak ve tvé zemi jsou mladí lidé zvyklí se volně stýkat. Proto nemůžeme zavést příliš tvrdá omezení. Podle mého názoru, pokud se dívky a chlapci vezmou podle ideálu vaišnavských hospodářů, je to dobrá věc, je-li však díky Krišnově milosti pro ně možné žít odděleně, je to ještě lepší, bohužel to nelze očekávat. Je-li možné obrátit naši pozornost na službu Krišnovi, je jistě možné i zůstat svobodný dokonce i po celý náš život. Jsi teď dobře zaměstnána, pokračuj tak dále a vyučuj ostatní brahmačáriní, zpívej Hare Krišna a využívej tvůj šicí stroj. Není potřeba žít odděleně. Žijte pohromadě a cvičte svou mysl, to je potřeba. Umělé odloučení se nikdy nedoporučuje. A když pak uvidíš, že i ve společném životě nemáte touhy po smyslovém požitku, dosáhneš tak dokonalé úrovně. Dobrovolné omezení je tapasja, odříkání, a je možné s pokrokem ve vědomí Krišny. Umělé odloučení je pošetilé. My doporučujeme dobrovolná omezení, ne umělé odloučení. Měla bys tedy pochopit, že nikdo nic nenamítá proti tomu, aby manželé žili pospolu. Ten sklon tam je, to je normální. Pokud to však člověk dokáže kontrolovat, tím lépe pro něj. Není to však vyžadováno. A nemělo by to být kontrolováno uměle, ale na základě pokroku a síly našeho vědomí Krišny.“ (dŠP Himavatí, 17. června 1968)
68-07 „Vypadá to, že se snažíš vytrvořit ášram pro brahmačáriní. Taková věc je zajisté potřeba, neboť spousta oddaných dívek je velmi připoutána k našemu hnutí pro vědomí Krišny. Ti, kdo již jsou v manželském svazku, to mají jasné – zkrátka žijte spolu jako muž a žena. Avšak ti svobodní, brahmačárí a brahmačáriní, by neměli žít dohromady. V našem způsobu ucívání existuje toto zvláštní období odloučení. Protože však ve vaší zemi se nerozlišuje mezi chlapci a dívkami, nebo mezi muži a ženami, dovolujeme jim se mezi sebou stýkat bez omezení. Nedal jsem jim v tomto ohledu příliš omezení, protože by je to mohlo rozzlobit a narušit jejich pokrok ve vědomí Krišny. Pravda je však taková, že bych ocenil, kdybys dokázal vytvořit ášram pro brahmačáriní. A myslím si, že Džadurání nebo další naše trochu pokročilejší žákyně by zvládly takový ášram vést. Další problém by však byl, že dívky žijící pohromadě se spolu budou hádat. Nicméně takový druh hádek tu bude vždy, když jsou lidé více individuální osobnosti. To je normální. Dokonce i v duchovním světě můžeme nalézt podobné neshody. Nejdůležitější věc ale je, že v Bostonu jsi ty náš jediný člen, který vydělává. Jak budeš udržovat tento ášram bez dalšího zdroje příjmu? Očekával jsem, že obrazy namalované našimi brahmačáriními budou zdrojem příjmů pro naši společnost. Bylo by opravdu skvělé, kdyby se nějak podařilo takový prodej zajistit. Brahmačáriní samozřejmě nemohou jít žebrat, ale kdyby některé z nich souhlasily, že půjdou ven prodávat naše knihy a jinou literaturu, velmi by nám to pomohlo. Musí se zajistit nějaký druh poctivého způsobu příjmu, jak jinak se bude takový ášram pro brahmačáriní správně udržovat? V ášramu musíme zajistit všem jeho členům výživnou stravu. Obzvláště ve vaší zemi, protože naši členové byli navyklí jíst maso, musíme pořádně dohlédnout na to, aby dostali jídlo bohaté na bílkoviny, jako například pravidelný příjem dálu, čapátí, rýže a mléka. Není potřeba jíst víc než potřeba, ale minimální nezbytné dávky musí být zajištěny. Podařilo-li by se ti vytvořit takový ášram pro brahmačáriní, byl by to velký úspěch naší Společnosti. Je to velmi potřeba. A já si upřímně přeji, aby vyjma manželů všichni ostatní žili odděleně, muži odděleně od žen a ženy odděleně od mužů. Velmi by mě potěšilo dozvědět se, jak se tento projekt vyvíjí. Dalo by se velice dobře využít, kdyby se brahmačáriní naučily používat psací stroj. To by byla obrovská pomoc, protože tisk je jedna z našich nejdůležitějších činností. A pokud by nám tyto brahmačáriní pomohly v tištění, velice by se to hodilo.“ (dŠP Satsvarúpovi, 12. července 1968)
68-10 „Teď k tvé třetí otázce, ranní přednášky jsou také povoleny. Přednáška je také druh kírtanu, proto podobně jako máme ranní kírtan, ranní přednáška by také měla být zajištěna. Pokaždé, když jsem pobýval v New Yorku, nebo i v San Fransiscu, jsem také vždy dával ranní přednášky. A jestli tyto ranní přednášky dává chlapec či dívka, na tom nezáleží. Přednášku může dát kdokoli, kdo se to pro to rozhodne. Nerozlišujeme taková tělesná označení, muž či žena. Vědomí Krišny je na duchovní úrovni. Z toho hlediska můžeme říct, že kdokoli je Pánovým oddaným a následuje v linii duchovní posloupnosti, je schopen dát přednášku založenou na učení Bhagavad-gíty, Šrímad-Bhágavatamu atd.“ (dŠP Šjáma dásí, 21.října 1968)
68-12 „Další test se uskuteční někdy v roce 1971 na základě těchto čtyř knih, Bhagavad-gítá, Šrímad-Bhágavatam, Učení Pána Čaitanji a Nektar oddanosti. Ten, kdo projde tímto testem, dostane titul Bhakti-védánta. Chci, aby všichni mí duchovní synové a dcery zdědili tento titul Bhakti-védánta, aby tento rodinný transcendentální titul pokračoval z generace na generaci. Ti, kdo vlastní tento titul Bhakti-védánta, budou moci zasvěcovat žáky. Možná kolem roku 1975 budou všichni moji žáci moci zasvěcovat a zvyšovat tak počet generací. To je můj plán. Neměli bychom tedy pouze vydávat tyto knihy, aby je četli lidé zvenku, ale naši vlastní studenti musí být velice sečtělí v našich vlastních knihách, aby tak byli připraveni porazit všechny oponenty v debatě o seberealizaci.“ (dŠP Hamsadútovi, 3. prosince 1968)
69-01 „Co se týče tvé otázky ohledně testů, dívky se jich také mohou zúčastnit. Ve vědomí Krišny nerozlišujeme mezi chlapci a dívkami. Dívky se také mohou stát kazateli, pokud toho jsou schopny.“ (dŠP Himavatí, 24. ledna 1969)
69-06 „Zrovna se dívám na tvůj dopis, který jsi mi dala v Novém Vrindávanu, odpovím tedy na něj teď. Jsi velice dobrá dívka a je mi velkým potěšením sledovat tvůj pokrok ve vědomí Krišny. Zdá se, že jsi toto poznání pěstovala již v tvém předešlém životě a na základě tvého zbožného života jsi dostala pěkného syna, který též roste ve vědomí Krišny. Nový Vrindávan je tedy pro tebe teď ideálním místem, pro další pokrok ve vědomí Krišny a pro přímý kontakt s tvým synem. Dal jsem Kírtanánandovi Mahárádžovi pokyn, aby dívky žijící v Novém Vrindávanu vykonávaly následující činnosti: 1) starat se o své děti, 2) uklízení chrámu, kuchyně atd., 3) vaření a 4) stloukání másla. Prozatím tedy zůstaň v Novém Vrindávanu, následuj pozorně naše principy, a tvůj život bude jistě úspěšný.“ (dŠP Labangalatice, 24. června 1969)
69-06 „Mléko, které pijeme zde, se vůbec nedá porovnat s mlékem z Nového Vrindávanu. Tak či tak, mezi životem ve městě a na venkově musí jistě být obrovský rozdíl. Básník Cowper kdysi řekl, že venkov byl stvořen Bohem a město lidmi. Proto je mým zvláštním přáním, aby ses pokusil chovat ve tvém Novém Vrindávanu tolik krav, kolik to jen jde. Nejprve musím zajistit, aby dívky a ženy, které tam žijí, souhlasily s vykonáváním činností, které jsem navrhl, jmenovitě: 1) starat se o děti, o jejich zdraví a vzdělání, 2) udržovat celý chrám, kuchyni atd. velice čisté; momentálně není čistota příliš udržována – máš pravdu, že návštěvníci nás mohou vidět jako ne příliš čistotné lidi; 3) vaření, 4) stloukání másla. Pokud přistoupí na tyto principy, jinak řečeno, pokud budou spolupracovat s chlapci, pak se Nový Vrindávan jistě velice rychle vyvine v krásný projekt.“ (dŠP Kírtanánandovi, 24. června 1969)
69-08 „K tvé otázce, raději se na takové věci ptej našich vdaných žen. Pokud se tvůj stav nezlepší, můžeš se poradit s lékařem na dalším postupu.“ (dŠP Rukminí dásí, 12. srpna 1969)
69-11 „Co se týká tvé otázky, ano, ženy mohou dozajista dosáhnout dokonalé úrovně oddanosti Krišnovi. Gópí z Vrindávanu jsou toho tím nejlepším příkladem. Jsou to jen prosté pasačky krav, Pán Čaitanja však opěvoval jejich uctívání Krišny jako tu nejvyšší formu uctívání. Vědomí Krišny je transcendentální vůči všemu tomuto světskému uvažování, že naše tělo je mužské či ženské. To je význam duchovna: vědomí Krišny je výše než omezené tělesné myšlení.“ (dŠP Krišna déví, 2. listopadu 1969)
69-12 „Velice rád slyším, že Dajánandovi se daří dobře. Je to inteligentní, zodpovědný mladý muž, a já souhlasím se vším, co společně děláte. Pamatuj si to. Zároveň ale měj také na paměti, že Nandarání, která je také velice pěknou oddanou, a její celá rodina se pěkně vyvíjí; měl bys tedy dohlédnout na to, aby se necítili nepohodlně. Brahmačárí dokáže snášet jakékoli nepohodlí, ale ženy a děti ne. Pro ně je to problém.“ (dŠP Gargamunimu, 15. prosince 1969)
69-12 „Jsem tak potěšen, že oba dva, manžel a manželka, vykonáváte poslání Pána Čaitanji tak dobře a věrně. Prosím pokračujte tak dál a Pán Čaitanja vám jistě poskytne veškerá svá požehnání a dá vám sílu. Osobně jsem velice rád, že párům mladých lidí, které jsem sezdal do života hospodářů, se v západním světě daří dobře. Když Pán Čaitanja osvobodil Džagáje a Mádháje, byl také hospodářem, ale Jeho žena Višnuprija u toho nebyla, když byli Džagáj a Mádháj přijati zpět. Ve vašem případě, a v mnoha jiných případech, však vidím, že moji žáci, muž a žena, spojí své síly a kázání jde velice dobře. Jsem tedy obzvláště pyšný na to, jak moji žáci hospodáři kážou poselství Pána Čaitanji. To je v historii sankírtanového hnutí novinka. V Indii všichni áčárjové a jejich následovníci zapojovali do kázání pouze muže. Ženy zůstaly doma, protože tradiční systém odedávna pravil, že ženy nemusí chodit ven. V Bhagavad-gítě ale najdeme, že ženy jsou v pojmech hnutí pro vědomí Krišny stejně schopné jako muži. Pokračujte tedy proto prosím v těchto kazatelských činnostech a ukažte tak názorným příkladem, že v rámci kázání vědomí Krišny neexistují žádné bariéry.“ (dŠP Himavatí, 20. prosince 1969)
70-02 „Teď vidím, že v naší Společnosti jsou dívky chytřejší než chlapci.“ (dŠP Krišna déví, 17. února 1970)
70-02 „Ženy mají od přírody mnoho uměleckých sklonů a již od védských dob vidíme, že vysoce postavené ženy a dívky byly velmi vzdělané v šedesáti čtyřech druzích umění. Šrímatí Rádhárání si všechna tato umění plně osvojila, a dokázala proto díky svým skvělým transcendentálním vlastnostem okouzlit Krišnu, který sám okouzluje všechny tři světy. Jedna z hlavních gópí se jmenuje Šjáma dásí a ty máš následovat v jejích šlépějích. Jsem velmi potěšen tím, že se cítíš šťastná ve vykonávání činností ve vědomí Krišny spolu se svým dobrým manželem. Prosím uchovej si tento duch a zpívej pravidelně 16 kol Hare Krišna mantry, ty i tvůj manžel, a rozvíjejte Nový Vrindávan. Pokud příští léto úžasně oslavíte Džanmáštamí, jak jsem to již navrhl Kírtanánandovi Mahárádžovi, jistě k vám zavítám.“ (dŠP Šjáma dásí, 23.února 1970)
70-04 „Velice rád slyším, že jsi zaměstnána jako púdžárí. Pokus se velice dobře naučit tomuto umění arčany. V tomto směru můžeš konzultovat Himavatí, Jamunu, a také Šilávatí. Přeji si, aby všechny naši oddané byly experty v arčaně a vaření. Chrám a oltář by měly být vždy velice čisté a ozdobeny květinami a vůněmi. Oltáře a Božstev se můžeme dotýkat jedině ve velice čistém stavu, po koupeli a vyčištění úst. Nauč se umýt si ruce po jídle a umyj se mýdlem a vodou po použití záchodu. Čistota je blízko zbožnosti, měli bychom ji tedy důkladně dodržovat, a tak rychle pokročit na dokonalou úroveň vědomí Krišny.“ (dŠP Káňčanabale, duben 1970)
70-07 „Co se týče Svámích a Sváminích, dostal jste špatnou informaci. Mezi mými žáky je pouze jeden Svámí či sannjásí, avšak žádné Sváminí. Ve védské kultuře se ženám nikdy sannjás neuděluje. Až po úroveň vánaprasthy žena zůstává se svým manželem jako jeho pomocník či přítel bez sexuálního poměru, a když muž přijme sannjás, žena s ním už nemá žádné spojení. Bohužel vás musím informovat, že v této zemi najdeme jisté indické „Svámí“, kteří tu žijí společně s tzv. „Sváminími“, avšak co se týká nás, my striktně následujeme védské principy. Všichni naši studenti následují regulativní principy, jak je zmíněno v Sekci 3, paragrafu 2.“ (dŠP Névatiadžímu, 6. července 1970)
70-07 „Ano, rád se dovídám, že brahmačáriní jsou zapojeny do pomocných prací a uklízení. To jsou ty nejdůležitější povinnosti pro brahmačáriní – konkrétně uklízení. Čaitanja Maháprabhu osobně dohlížel na uklízení chrámu, a pokud spatřil jen malé smítko prachu, poznamenal, „Hmm, to jsi neuklidil příliš dobře!“ Snažte se proto následovat v Jeho šlépějích, co se týká uklízení. Důkladným úklidem může být člověk povýšen do duchovního světa na jednu z vaikunthských planet – takovou sílu to má.“ (dŠP Jamuně, 26. července 1970)
70-09 „Velice rád jsem obdržel tvůj dopis datovaný 22. dne měsíce Hršíkéša v 484. roce Čaitanjovy éry a jsem velmi potěšen, že náš chrám v Londýně je pod tvým dohledem tak skvěle veden. Prosím laskavě pokračuj v tomto standardu vedení chrámu, to mě udělá velice šťastným.“ (dŠP Jamuně, 16. září 1970)
71-07 „Další velice dobrou zprávou je, že všechny naše ženy chodí denně ven kázat. Skvělé. Pokračuj tak dál celým svým srdcem.“ (dŠP Jamuně, 21. července 1971)
71-08 „Obáváš-li se tedy tolik, že tvůj manžel přijme sannjás, nikdy mu sannjás neudělím. Buď si tím jista. Tvůj manžel již je sannjásím, ač stále hospodářem, neboť jeho jediným cílem je sloužit Krišnovi. Můžete v klidu žít spolu a mít děti a být vždy zaměstnáni ve vědomí Krišny. Člověk se stane sannjásím svými činnostmi, ne svým oděvem. V Bhagavad-gítě se říká, že kdokoli, kdo nepracuje pro sebe, ale pro Krišnu, je dokonalým sannjásím a dokonalým jógím, bez ohledu na to, v jakém řádu života se nachází. To je též názor Pána Čaitanji.“ (dŠP Indiře, 15. srpna 1971)
71-08 „Tento křížový design je jednoduchý způsob, jak něco vyzdobit. Hinduistické rodiny v jižní Indii to stále dělají - po vytření podlahy na ní vytvoří obrazce pomocí obarvené rýžové mouky. Říká se tomu alipna, jinými slovy po uklizení pokojů a podlahy se každé ráno provede obřad nanesení těchto příznivých obrazců. V Bhagavad-gítě se říká, že toto je nedílnou součástí zbožného života. Ve většině případů se tomuto umění věnují ženy. Ženy musí mít něco na práci, jinak budou mít sklony pouze myslet na sex. Říká se jim káminí. Pokud nemají dostatek zaměstnání, jejich myšlenky se budou pouze upínat na sex. Stejně jako muži zaměstnaní v oddané službě, i ženy jsou zaměstnány v obřadných rituálech pro vytvoření příznivé atmosféry doma. Tyto rituály není možné v současné době pravidelně vykonávat. Pán Čaitanja proto doporučuje: harer náma éva kévalam. Názorně můžeme vidět, že naši studenti zapojení do zpívání Hare Krišna mantry jsou prosti všech nečistých myšlenek. Védský systém se zvlášť stará o to, jak ochránit ženy od nezákonného sexu. Nezákonný sex je velice nebezpečný, protože produkuje nechtěné děti, které pak vytváří pekelný život, jak je to popsáno v Bhagavad-gítě. V tomto věku se po celém světě šíří neomezené sexuální chování a náboženské principy se nedodržují. Populace vzrůstá kvůli nechtěným dětem jako hippies. Tyto systémy jsou tedy velice vědecké, avšak (následující strana chybí)“ (dŠP Satsvarúpovi, 25. srpna 1971)
72-02 „Ptáš se na manželství, ano, opravdu chci, aby každá žena v naší Společnosti byla vdaná. Jak se ale vzdělat o tom, jak se stát manželkou či matkou? Není třeba škol, stačí sdružování se. A není třeba tvrdit, že pouze ženy musí učit dívky a pouze muži musí učit chlapce, ne v tak mladém věku. Když jim bude 12 let, mohou dostat zasvěcení. Skutečné povinnosti ženy jsou starat se o chod domácnosti, udržovat vše čisté a v pořádku, a je-li k dispozici dostatek mléka, neustále stloukat máslo, připravovat jogurt, sýr, tolik různých produktů se dá připravit z mléka. Žena by měla uklízet, šít atd. Budeš-li tyto věci sama praktikovat a ukazovat tak ostatním příklad, samy se to pak naučí, není potřeba je o takových věcech formálně vzdělávat.“ (dŠP Čaje dásí, 16. února 1972)
72-02 „Píšeš, že otec tvých dvou dětí tě opustil a že jsi nucena teď žít mimo chrám. Není mi však jasné, co je vlastně problém. Dostáváš-li státní příspěvek na děti, můžeš klidně žít sama, vzít děti s sebou každý den do chrámu a vychovat je ve vědomí Krišny, a až budou větší, poslat je do naší nové školy v Dallasu. Nemůžeme mluvit o ztrátě otce, protože teď budou mít spousty otců a matek, zkrátka je jen zapoj do našeho plánu vědomí Krišny, pravidelné brzké vstávání, hygiena, zpívání, přijímání Krišnova prasádam, dívání se do knih, pouliční sankírtan atp., a takto se mohou sdružovat s ostatními oddanými během těchto programů a být pěkně vychovány ve vědomí Krišny.“ (dŠP Haršarání, 14. února 1972)
72-04 „Naše mladé ženy mohou být zaměstnány ve vzdělávání a také v chrámovém uctívání.“ (dŠP Bhavánandovi, 14. února 1972)
72-05 „K tvé otázce ohledně žen, já sám jsem vždy přijal službu našich žen bez rozlišování, nemám proto nic proti tomu, aby Jamuná déví přispěla svými nápady k tomuto plánu stavby. Nic by nemělo být schváleno bez týmové konzultace.“ (dŠP Guru dásovi, 26. května 1972)
72-06 „Nemám ponětí, kdo ti vnuknul tento nápad oholit si hlavu a nosit jen bílé oblečení. V Indii se toto povoluje pouze vdovám. Nikdy jsem tvému manželovi nenavrhoval, aby přijal sannjás, můžeme to ale projednat, až se znovu setkáme v Londýně během Ratha-játry. Zůstaň tou krásnou Krišnovou služebnicí. To je tvá povinnost, měla by ses vždy pěkně oblékat, aby byl Krišna potěšen, když tě uvidí. Nepokoušej se před Krišnou vypadat ošklivě. Krišna nemá rád ošklivé gópí. My jsme transcendentální umělci, hudebníci, spisovatelé, vše by tedy mělo být krásné pro Krišnu. Koneckonců jsme všichni součástí Krišnovy rodiny, tak jako Krišna měl 16 000 manželek a každá manželka měla tisíce služebníků a služebnic a všichni byli krásní pro službu Krišnovi a Jeho manželkám. Služebnice gópí a královen tedy nemohou být ošklivé, jsou stejně krásné jako královny. Ve světe Vaikunthy není ani potřeba nic dělat, protože vše už je krásné a čisté. Vše je tak čisté, že když služebnice vytírají podlahu, samy se v ní vidí, jako by to bylo zrcadlo. Zaměř se na Vaikuntha jagju (oběť), prostě jen vzpomínej na Pánovu slávu. Nezkoušej dělat nic uměle. To je sahadžija, což znamená, že určitá skupina lidí bere všechno velice lacině. Ty chceš vykonávat oběti, a tak pravidelně čti naše védská písma a vykonávej Vaikuntha jagju. (dŠP Himavatí, 15. června 1972)
72-11 „Naše védská věda života nařizuje, že společnost by mělá být utvořena tak, aby ochraňovala ženy, děti, staré lidi a krávy, neboť popravdě jsou všichni z nich nevinní. Děti tak mají rodiče, starší lidé musí mít dospělé děti, aby je ochránily, a žena musí mít manžela. A doporučuje se, aby se ženy vdaly ve velmi mladém věku, pak taková manželka vždy zůstane čestná a oddaná svému manželovi. V tak mladém věku na něj od první noci nemůže zapomenout, protože je ještě dítě a nezkažená, proto se z ní stane dokonalá počestná manželka. V dřívějších dobách byla manželka tak oddaná svému muži, že dobrovolně zemřela v plamenech jeho kremačního ohně, neboť nedokázala bez něj žít. Já sám jsem se ženil velmi mladý a mé ženě bylo tehdy pouze 11 let. V manželských svazcích naší víry o odloučení vůbec není řeč, proto ani vaše dcera nikdy nebude odloučena od tohoto mladého muže, tak si to slíbili. Naopak když už jsou lidé dospělejší, když jsou víc nezávislí a dělají věci svým vlastním způsobem, je pro ně těžší se v manželství přizpůsobit, tak jako je obtížné ohnout bambusový stonek, když zežloutne. Ujišťuji vás tedy, že není třeba se obávat toho, že si vaše dcera bere tak dobrého mladíka.“ (dŠP panu Loyovi, 7. listopadu 1972)
73-01 „Myslím, že tě potěší se dozvědět, že tvůj manžel teď přijal řád života sannjás, aby mohl kázat poselství Pána Čaitanji. Ty ses podobně sama vydala do Haidarábádu pomoci s kazatelskou misí a já jsem velmi rád, že jsi v pořádku dorazila. Co se týče těch dvou amerických dívek, nevidím důvod, proč by nemohly přijet pomoct, pokud s tím souhlasí. Byla by to pro ně dobrá služba, obzvláště pro Kálindí, která to nemá lehké od té doby, co její manžel přijal sannjás. Já ale vím, že ty jsi velice silná ve vědomí Krišny. Velice důsledně tedy teď následuj naše principy jako zpívání šestnácti kol na růženci, čtení našich knih a každou vteřinu svého života buď zaměstnána ve službě Krišnovi. Takovým upřímným postojem budeš dělat větší a větší pokrok ve vědomí Krišny a jednoho dne se ti Krišna vyjeví tváří v tvář.“ (dŠP Pálice déví, 28. ledna 1973)
73-02 „Nejprve si musíme ujasnit, že polygamie nemůže být v naší Společnosti uzákoněna. Legálně to není možné a navíc ani nemáme moc oddaných, kteří by byli připraveni přijmout zodpovědnost za více manželek. Jak jsem již dříve navrhoval, můžeme se inspirovat u křesťanské církve, kde mají spoustu klášterů, kde mohou ženy zůstat a být ochráněny. Jde o to, že ženy musí být ochráněny, a je povinností vůdců naší Společnosti dohlédnout na to, aby tomu tak bylo.“ (dŠP Satsvarúpovi, 19. února 1973)
73-07 „Máš úplnou pravdu, když píšeš, že Krišna tě požehnal prvotřídním manželem. Ve védské společnosti nebylo dívkám dovoleno zůstat nezávislými a svobodnými. Nezávislost pro ženy znamená, že se začnou chovat jako lehké ženy a bude pro ně velmi těžké ulovit nějakého muže, který by se o ně postaral. Tato tzv. nezávislá žena pak musí jít těžce pracovat, aby se mohla zatraktivnit pomocí umělé kosmetiky, minisukní a spousty dalších věcí. V dřívějších dobách se dívky vdávaly za vhodného chlapce ve velmi mladém věku, třeba i v šesti letech. Přestože ale taková dívka byla vdaná, nežila se svým manželem hned, ale postupně se učila vařit, uklízet a sloužit svému manželovi – až do věku puberty. Celou tu dobu se ale nemusela o nic strachovat, protože taková dívka už věděla – mám manžela, a ten chlapec také věděl, že už má dívku za ženu. Když proto přišel čas pro tohoto chlapce a dívku, nebylo možné pro ně mít nezákonný sex. A psychologie dívek je taková, že prvnímu chlapci, za kterého se vdá, se odevzdá celým svým srdcem, a tato připoutanost k manželovi pak dál roste a roste, proto dostane-li se dívce dobrého manžela, který přijal pravého duchovního mistra a je upevněn ve své službě, taková manželka pak zdědí všechny výhody duchovního pokroku svého dobrého manžela. Máš tedy velké štěstí. Pokračuj dál s tímto postojem, vždy služ svému manželovi, a tvůj život tak bude dokonalý a společně se svým manželem pak půjdete domů – zpátky k Bohu.“ (dŠP Naiškarmí deví dásí, 28. července 1973)
73-10 „Co se týká těch distributorek knih, které opustily New York a Boston a vydaly se do Nového Vrindávanu, měly by se okamžitě vrátit a pokračovat ve své původní službě. V hnutí Čaitanji Maháprabhua je každý kazatelem, nezáleží na tom, jestli je to muž či žena. Nejsem si jist, proč Kírtanánanda Mahárádža podporuje naše oddané ženy, aby nechodily ven na sankírtan a rozdávaly knihy. Každý by měl jít.“ (dŠP Karadhárovi, 6. října 1973)
74-04 „Chci vytvořit ženskou kírtanovou skupinu, která bude zpívat Gíta-Gan. Prosím pomoz mi.“ (dŠP Gargamunimu Mahárádžovi, 13. dubna 1974)
74-04 „Jsi velice inteligentní a vzdělaná dívka, a tak bych ti poradil, abys zapomněla na svůj vztah s Gaurasundarou. Upevni se ve svém vědomí Krišny a žij jako počestná hinduistická vdova. Existuje spousta ideálních mladých hinduistických vdov, které se neoblékají do pěkných šatů, nečešou si vlasy a koupají se třikrát denně v Ganze, nosí bílé sárí a 24 hodin denně zpívají Hare Krišna mantru. Živým příkladem toho je Višnuprija déví, manželka Pána Čaitanji. Když Pán Čaitanja opustil domov a přijal odříkavý řád života, sannjás, jeho manželka byla v té době na vrcholu svého mládí, bylo jí šestnáct let, ale když její manžel přijal sannjás, ona se stala ještě víc než sannjásím. Zpívala svá kola na růženci a po jednom kole dala stranou jedno zrnko rýže. Takto zpívala celý den a noc, a podle toho, kolik kol džapy dokončila, tolik zrnek rýže uvařila a snědla. Tolik odříkání podstoupila! Višnuprija je inkarnací bohyně štěstí, avšak abys nám ukázala, kolik odříkání a pokání podstoupila, myslím, že bys měla následovat v jejích šlépějích. Máš dobré sklony k psaní a dobré umělecké schopnosti. Zasvěť svůj život zpívání Hare Krišna, a pokud možno, piš články o vědomí Krišny, kolik jen můžeš, a se svými vlastními ilustracemi a posílej je k vytištění v časopise Zpátky k Bohu. Zapomeň na toho hlupáka Gaurasundaru. Jsou to jen materiální vztahy a nemá to nic společného s duchovním pokrokem. Zaměstnej svůj život plně ve vědomí Krišny. Prostě jen zpívej Hare Krišna ve dne v noci, čti knihy a piš o filozofii svými vlastními slovy ve článcích pro vytištění v časopise Zpátky k Bohu. Neztrácej čas s darebáky jako Gaurasundara nebo kdokoli další. Přijmi Krišnu jako svého Nejvyššího Ochránce a Krišna ti pomůže v každém směru. Následuj tyto rady a budeš navždy šťastná.“ (dŠP Góvinda dásí, 30. dubna 1974)
74-05 „Jsi velice dobrá dívka a upřímná oddaná, a proto i přes různé těžkosti zůstáváš netknuta ve svém vědomí Krišny a udržuješ si víru v Krišnu a duchovního mistra. Tato důvěra mě velice těší. Tolik velkých oddaných si muselo projít skrz různé trable, a mezi ženami je toho velkým příkladem královna Kuntí, jejíž rodinný život byl neustálým nebezpečím, ona však díky svým myšlenkám na Krišnu přežila. Nemá cenu se vůbec zabývat tím, že by ses vrátila k Nara-Nárájanovi. Ten už se znovu oženil, a když jsem byl teď v Los Angeles, řekl jsem mu, aby zůstal se svou jednou ženou a poklidně žili v Los Angeles. Ty máš jedno dítě, udělej tedy z Krišny svého manžela a přijmi útočiště v našem chrámu. Chrám v Detroitu, kde se teď nacházíš, je pro tebe myslím velmi vhodným místem, a sama říkáš, že tě velmi inspirují oddaní jako Góvardhana a další. Poslouchej tedy pokyny tvých starších duchovních bratrů a sester, zapomeň na minulost a dělej co největší pokrok ve vědomí Krišny bez jakéhokoli materiálního naříkání a toužení.“ (dŠP Dínadajadrí, 26. května 1974)
74-08 „Co se týká žen a uctívání Božstev, v Bhagavad-gítě se říká: striyo vaisyas tatha sudras, te ’pi yanti param gatim. Jde o to, že každý, kdo je řádně zasvěcen a následuje pravidla a nařízení, může uctívat Božstva.“ (dŠP Uttama Šlókovi, 13. srpna 1974)
74-09 „Co se týká tvé manželky ve vedení, nejsou-li žádní muži k dispozici, co jiného se dá dělat? Avšak kvůli těmto těžkostem ve vedení chrámu můžeme teď zapomenout na otevření jakékoli restaurace. Neotvírej žádnou restauraci.“ (dŠP Bátu Gópálovi, 7. září 1974)
74-12 „Pokračuj tedy prosím s tvou oddanou službou jako vaření atd. a můžeš také nadále dávat přednášky z Bhágavatamu, jestli chceš. Ženy v našem hnutí dokáží též velice dobře kázat. Mužská a ženská těla jsou ve skutečnosti jen vnější označení. Pán Čaitanja řekl, že ať už je člověk bráhmana nebo cokoli jiného, pokud porozuměl vědě o Krišnovi, měl by být uznán za duchovního mistra. Ten, kdo dává přednášky, tedy musí číst a pravidelně studovat komentáře písem a pochopit je. Nic nepřidávat, nic si nevymýšlet, pak člověk může velice dobře kázat. Kvalifikace pro dávání přednášky se zakládá na tom, jak kdo porozuměl Krišnovi a odevzdal se v tomto procesu. Nezáleží na tom, jestli je to muž nebo žena. Ženy ovšem jsou obecně ne tak inteligentní, proto musí pozorně číst, pak budou dobře hovořit.“ (dŠP Málatí, 25. prosince 1974)
75-02 „My jsme vaišnavové. Nezajímáme se to, jaké mají muži a ženy ve světě postavení. To je prostě jen tělesné pojetí života. Není to duchovní. Ať už je člověk muž či žena, na tom nesejde, zkrátka zpívejte Hare Krišna a následujte čtyři regulativní principy a váš život bude dokonalý.“ (dŠP Jennifer, 15. února 1975)
75-07 „Teď k tomu problému, jak být zdravě agresivní na sankírtanu a pokorný v chrámu. Já bych si přál, abyste dál byly na sankírtanu průbojné. Já sám jsem byl dost průbojný na to, abych přijel do vaší země. Nikdo mě sem nezval. Dokonce ani vy, mladí lidé, jste mě sem nepozvali. Přesto jsem přicestoval a kázal jsem se zdravou agresivitou, a proto jste teď mými žáky. Samy víte, jak oslovit muže a ženy ve své zemi, a zvenčí to může vypadat, že je vyrušujete, když je prosíte, aby si vzali knihu o Krišnovi. Samozřejmě je dobré, že si dáváte pozor, abyste byly počestné, plaché a pokorné mezi svými duchovními bratry. Čánakja Pandita řekl, že každý muž by měl vidět ostatní ženy jako své matky, podobně všechny ženy by měly vidět všechny muže jako své syny. Co je na tom těžkého? Budete-li plně agresivní na sankírtanu, neměla by ve vás zbýt už žádná materiální agresivita a pýcha. Musíte umět rozlišovat mezi oddanými a neoddanými. Průbojnost ve jménu Pána Čaitanji Maháprabhua je čistá. Pokud se plně ponoříte do takového průbojného šíření sankírtanového hnutí, nemusíte se vůbec obávat, že byste pak měly v chrámu sklony ovládat ostatní. Kázání náš očišťuje od všech těchto materiálních sklonů ke smyslovému požitku. Jde jen o to, kdy si to uvědomíte. Nemějte obavy, Krišna vám pomůže.“ (dŠP Džagaddhátrí, Pašupati, Šailogatě a Pamele, 30. července 1975)
75-09 „Co se týká rozrušení způsobeného oddanými ženami, jsou to také živé bytosti. Také přišly za Krišnou. Svědomí mi tedy nedovolí je odmítnout. Pokud naši mužští členové, brahmačárí a sannjásí, budou stálí ve vědomí Krišny, všechny problémy zmizí. Naši mužští členové mají za povinnost být velmí stálí a pozorní. Toho lze dosáhnout pravidelným zpíváním podle vzoru Haridáse Thákura. Kdykoli spatříme mladou ženu, měli bychom vzpomínat na Haridáse Thákura a prosit ho, aby nás milostivě ochránil, a měli bychom myslet na to, že tyto překrásné gópí jsou určeny pro Krišnův požitek. Máme toto dilema v naší Společnosti, nemůžeme tyto dívky odmítnout, a zároveň představují velmi nebezpečné mámení pro mladé hochy. Ano, jak jsi zmínil, nikdy neuvažuji v pojmech jako Ind nebo Američan, pokud se jedná o mé studenty. Beru vás všechny jako nedílné součásti Krišny.“ (dŠP Gargamunimu Svámímu, 29. září 1975)
75-10 „Tento návrh vytvoření ženského ášramu se mi zamlouvá. Pokud není možné pro tyto nevdané ženy zajistit oddělené bydlení v chrámu, mohou jít bydlet tam. Je příliš riskantní nechat svobodné ženy bydlet v chrámu, obzvláště když tam pro ně nejsou žádné obytné místnosti.“ (dŠP Jamuně déví dásí, 22. října 1975)
75-11 „Přednášky může podávat kterýkoli z našich členů. Je jen třeba si zapamatovat komentář a pak o něm hovořit svými vlastními slovy. Pokud zpíváš na růženci a následuješ pravidla a regulace, čeho by ses měl tedy bát? Ty jsi již starší, zkušený oddaný, tak podle toho jednej a vychovej ji, aby dělala to samé, ať už budeš kdekoli.“ (dŠP Révatínandanovi Svámímu, 7. listopadu 1975)
75-11 „Ano, je mnohem lepší, když muži a ženy žijí odděleně. Pokud byste ty a Jamuná dokázaly vyvinout tuto instituci ženského ášramu, byl bych rád. Vy všechny jste starší oddané. Myslím, že by to byl dobrý nápad. Pokud byste získaly nějaké mléko, neměly byste ho pít příliš. Raději ho uskladněte a vytvořte z něj ghí, prodejte ho hospodářům a našim centrům, a tak udržujte ášram v chodu. Přebytečné ghí může být vyměněno za jiné věci. Kírtan je vaší prvotní povinností. Uctívání Božstev by mělo být jednoduché a jíst byste měly jen minimálně.“ (dŠP Pálice déví dásí, 13. listopadu 1975)
75-11 „Tento projekt jeslí je skvělý. Líbí se mi, že matky teď mají čas na více oddané služby. Ženy by neměly jen plodit děti, měly by také pokročit ve své oddanosti.“ (dŠP Džajatírthovi dásovi, 20.listopadu 1975)
76-01 „Co se týče Jamuny a Dínatáriní, jejich nedostatek tkví v tom, že chtějí žít nezávisle. Žena nemá žít nezávisle. Podle védské kultury má žena vždy být pod ochranou muže. Proč by si měly koupit vlastní dům? V Los Angeles již vlastní budovu máme. Pokud chtějí, mohou si zařídit vlastní ášram financovaný nezávisle na ISKCONu. Každá žena v Americe má peníze, tak proč chtějí naší podporu? Ne, BBT jim nemůže poskytnout půjčku. Můžeš dohlížet na to, jestli zpívají svá kola a následují principy, ale nazaplétej se do jejich vnitřních záležitostí. Pokud jde o tvůj návrh, aby šily šaty pro Božstva tohoto sannjásího, to nepůjde. Sannjásí nesmí mít žádné spojení se ženami.“ (dŠP Džajatírthovi, 13. ledna 1976)
76-01 „Můžete oslovit komunitu něžného pohlaví. Většina z nich je frustrována tím, že nemají domov či manžela. Pokud byste zvládly dát tyto dívky dohromady, dostalo by se jim transcendentálního zaměstnání a přestala by je lákat frustrace životem. Měly byste je zaměstnat ve zpívání a uctívání Božstev. Podle Džívy Gósvámího je v Kali-yuze sankírtan hlavním druhem uctívání. I když někdo recituje mnoho manter, měl by tomu předcházet pořádný sankírtan. Sankírtan je ta pravá mahá-mantra. Ano, máte pravdu, ženy obecně touží po smyslovém požitku. To je jejich nemoc. Zpívejte dvacet čtyři hodin denně a neoblékejte se do pěkných šatů, abyste přitáhly pozornost mužů. Nejlepší by bylo nedělat nic velkého. Zůstaňte skromným projektem. V bhakti není místo pro prazvláštní projekty. Skromný projekt je lepší. Všechny tyto podivné projekty vytváříme jen proto, abychom přitáhly masy. Můj Guru Mahárádža říkával, že nikdo nechce naslouchat tomu, kdo pochází z pokorných a skromných podmínek. Zůstaňte vždy velice pokornými. Pokud jde o tu půjčku, myslím, že to nebude možné, protože nám je potřeba velkého množství peněz na projekty v Bombaji a Májápuru v Indii. Chceme také postavit pěkné chrámy v Kurukšétře a Džagannáth Purí. Obviňují tu Američany, že jsou ze CIA, musíme jim to tedy vyvrátit. Chceme jim dokázat, jak tu Američané staví velikánské chrámy. To by CIA jistě neměla v plánu. Sítá déví. Matka Lakšmí, žena Pána Rámačandry, odešla žít do chatrče Válmíki Muniho. Přestože byla královskou dcerou a manželkou krále, raději odešla žít ve velice skromných podmínách chatrče Válmíki Muniho se svými dvěma syny, v odloučení od Rámačandry. Z toho bychom se měli poučit. Žena bez manžela musí žít velice skromný a pokorný život.“ (dŠP Jamuně a Dínatáriní, 13. ledna 1976)
76-02 „Duchovní duše je stejná v muži či ženě. Pro toho, kdo je skutečně zaměstnán ve službě Krišnovi, neexistují taková rozlišování jako muž a žena. V prvním verši šesté kapitoly Bhagavad-gíty se říká: anášritah karma-phalam, káryam karma karóti yah, sa sannyásí ča yógí ča, naniragnir na čákriyah. Kdokoli jedná pro Krišnu, je považován za sannjásího či sannjásiní. Také se tam uvádí, striyó vaišyas tathá šúdras, té ’pi yánti parám gatim. Duchovně jsme si tedy všichni rovni. Z materiálního pohledu ale ženě nemůže být udělen sannjás. Tebe by to ale nemělo obtěžovat, protože ty sloužíš na duchovní úrovni.“ (dŠP Áditje dásí, 4. února 1976)
76-02 „Věc je ta, že ochrana krav není pro ženy možná. Můžete mít dvě nebo tři krávy, ale ve větším měřítku to prostě nejde. Neměly byste se pokoušet mít víc. To nejsou ženské povinnosti. Žena má získat mléko a uvařit z něj mléčné pokrmy. Ve větším měřítku by se o to ženy neměly pokoušet. Udržujte váš ášram malý, nesnažte se expandovat, pak budete potřebovat pomoc mužů. Nepokoušejte se pracovat příliš manuálně, pak se opět budete muset sdružovat s muži, a to nechceme. Prostě se jen zdržte jakékoli konverzace o mužích, a jak to jen jde, čtěte knihy, uctívejte Božstva. Jsem potěšen s touto dívkou Svatí – začala nosit bílé oblečení. Neměla by vůbec vypadat přitažlivě. Vdovám se zakazuje nosit šperky, pěkná sárí, zdobit se, hezky si učesat vlasy. To se zakazuje ženám, které nejsou se svými manžely.“ (dŠP Jamuně a Dínatáriní, 21.února 1976)