68-02 „Dovoluji si vás informovat, že hnutí pro vědomí Krišny není nové hnutí, které započalo před pár měsíci či lety, avšak že toto hnutí existuje již po velmi dlouhou dobu, datuje se až k védské době. Bez toho, aniž bychom museli stopovat historii tohoto hnutí, můžeme bezpečně říci, že minimálně 5 000 let nazpět toto hnutí započalo během bitvy na Kurukšétře. Později bylo organizovaně zaznamenáno ve velkých objemných spisech, známých po celém světě jako Šrímad- Bhágavatam a velmi slavná Bhagavad-gítá původním autorem védské literatury, Šrí Krišnou Dvaipájanou Vjásou. Od té doby je toto hnutí přítomno v Indii a podporováno velkými áčárji jako Rámánudža, Madhva, Višnu Svámí a Nimbárka. Později, asi 500 let tomu, se tomuto hnutí dostalo velkého vzepnutí od Pána Čaitanji a od té doby jsou v Indii milióny podpůrců vědomí Krišny. Toto hnutí pro vědomí Krišny je stále podporováno konferencemi, semináři atd. v několika částech Indie.

V nedávné době jsme s tímto hnutím začali v Americe, kde je New York naším centrem, s vyhlídkou, že budeme moci upoutat pozornost Spojených národů k šíření tohoto důležitého hnutí po celém světě pro skutečný prospěch lidského pokolení. Není to sektářské hnutí určené pro určitou třídu lidí, je však nezbytným hnutím pro veškeré lidstvo bez ohledu na kastu, víru či barvu pleti.

Co se mě týče, já jsem pokorným služebníkem Jeho Božské Milosti Óm Višnupády Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Mahárádži, který je původním průkopníkem šíření tohoto hnutí v západním světě. Během svého života až do roku 1936 založil šedesát čtyři hlavních center po celém světě, včetně Berlína v Německu a Londýna v Anglii. Jeho Božská Milost mi svěřila šíření tohoto hnutí v západních zemích a od roku 1965 se pokouším o šíření tohoto hnutí v této části světa. Jsem uznaným áčárjou tohoto hnutí, jak se o tom můžete přesvědčit na přiložených výtiscích z různých větví instituce Gaudíja Math. Přiložené certifikáty jsou podepsány mými duchovními bratry, kteří se teď starají o různé pobočky této samé instituce Gaudíja Mathu, kterou teď rozšiřuji ve vaší zemi. Počínaje od Čaitanji Maháprabhua jsou tak po celé Indii tisíce center pro šíření této filozofie vědomí Krišny.“ (dŠP panu Davidu J. Exleymu, 21. února 1968)

 

68-08 „Další otázka: ,Můžete prosím vysvětlit tuto 28. mahá-jugu tohoto Manua, ve které jsou Trétá a Dvápara-juga prohozeny?ʻ 28. mahá-juga znamená, že v jednom Brahmově dni je 14 Manuů. A jedna mahá-juga znamená čtyři jugy pohromadě. Trvání Satja-jugy je asi 1 800 000 let. A Trétá-juga trvá přibližně 1 200 000 let. Dvápara-juga pak asi 800 000 let a Kali-juga nakonec 400 000 let. Všechny dohromady tvoří mahá-jugu a 71 takových mahá-jug se odehraje během života jednoho Manua a během Brahmova dne se vystřídá 14 Manuů. V 28. mahá-juze, během života Vaivasvaty Manua, se na konci Dvápara-jugy zjevuje Pán Krišna, a v následující Kali-juze se zjevil Pán Čaitanja. Kali-juze předcházela Dvápara-juga, kde se lidé dožívali tisíce let. V Trétá-juze žili až 10 000 let a v Satja- juze až 100 000 let. Moderními výpočty se k Satja-juze, Trétá-juze, Dvápara-juze a Kali-juze historicky odkazuje jako k době zlaté, době bronzové, době stříbrné, době měděné atd. Védské výpočty se však od těchto liší. Mohou však být uznány do jisté míry pro pochopení, že historie se mění a opakuje zároveň.“ (dŠP Dajánandovi a Nandarání, 24. srpna 1968)

 

68-10 „Co se týče tvé otázky (V prvním zpěvu Šrímad-Bhágavatamu, prvním verši první kapitoly na straně 59 se uvádí, ,Kdokoli někoho dobročinně obdaří tímto dílem během úplňku, dosáhne nejvyšší dokonalosti lidského života tím, že odejde zpátky domů, k Bohu.ʻ Znamená to obdarovat někoho Gájatrí mantrou, prvním dílem, nebo celou prací?), nehovoří se tu o Gájatrí mantře, ale o Šrímad- Bhágavatamu. Jde o to, že ve starých dobách se netisklo. Nebyly tedy k dostání tištěné knihy. Velké aristokratické rodiny, králové a boháči, tehdy zaměstnali kvalifikované bráhmany v ručním přepisu Šrímad- Bhágavatamu a věnovali ho pak vhodné osobě, obzvláště bráhmanovi, ve zlaté kazetě. Takový byl tehdy systém. Od doby představení knihtisku se však Šrímad-Bhágavatam a další knihy tisknou. Proto tento odkaz ve Skanda Puráně hovoří o darování Šrímad- Bhágavatamu v rukopisné podobě. To byla velká dobročinnost. Taková dobročinnost však zahrnovala celý Šrímad-Bhágavatam, ne pouze první či druhý díl. Takový byl tento proces. V Indii se stále najdou bohatí lidé, kteří zaměstnají učeného bráhmanu v ručním přepisu Šrímad-Bhágavatamu, a takto jej pak darují jako dobročinný dar vhodné osobě.“ (dŠP Čandrávalí, 16. října 1968)

 

68-12 „K poslední otázce, kterou Tóšana položil, týkající se pravdivosti tohoto příběhu o vrabci a oceánu, mohu říci, že byste měli vědět, že vše, co se nalézá v těchto písmech, je skutečnost. Není tam nic alegorického. Nesmíte se však spoléhat na svou vlastní omezenou zkušenost. Nikdo nemůže říct, co se odehrává v různých koutech Pánova stvoření. Můžeme o tom ale naslouchat z autentických písem, jako jsou Purány. Tento příběh o vrabci najdeme v Puránách.“ (dŠP Harer Námovi, 21. prosince 1968)

 

69-03 „Měli bychom vzdělávat naše žáky i sebe sama v takovém duchu, že i kdyby byl celý svět proti nám, což není ani možné, sankírtanové hnutí musí pokračovat dál bez odkazů k archeologickým nálezům či jinému takovému vědeckému pokroku v poznání. Kromě toho tento argument, že archeologické nálezy přimějí mnoho lidí přijmout filozofii Pána Čaitanji, se na ničem nezakládá. Například základy křesťanského náboženství jsou teď součástí archeologických nálezů, přesto nevidíme, že by byli všichni lidé světa přitahováni ke křesťanskému náboženství. Dokonce i velký vědec, profesor Albert Einstein, byl náboženstvím žid, a nestal se křesťanem jen proto, že křesťanská oblast poskytuje důkazní materiál pro archeologické výzkumy. Žádné náboženství či žádný princip není přijímán po celém světě, tak to je. Mohu ti poskytnout výrok Alberta Einsteina, kde říká, ,Nejkrásnější a nejhlubší pocit, jaký můžeme zažít, je vnímání mystického. Je to jako tok vší pravé vědy. Ten, komu je tento pocit cizí, kdo již nedokáže být uchvácen úžasem, je jako mrtvé tělo. Toto hluboce citové přesvědčení o přítomnosti vyšší rozumové síly, která je odhalena v srozumitelném vesmíru, tvoří mou představu Boha.ʻ

Myslím si, že naše hnutí pro vědomí Krišny přesně následuje ten samý koncept Boha tím, že probouzí dřímající transcendentální emoce lidské bytosti bez přihlížení k náboženské víře. V našem táboře všichni mí žáci pocházejí z různých druhů víry, převážně křesťanské či židovské, a proč by přijímali toto sankírtanové hnutí, kdyby neprobouzelo mystické emoce popsané velkým vědcem jako Albert Einstein.

Pokud někdo nepřijímá Čaitanju Maháprabhua kvůli nedostatku archeologických důkazů, naše hnutí to nezastaví. V tomto ohledu existuje dostatek archeologických nálezů, které mohou být poskytnuty z různých zdrojů v Indii. Existuje dokonce i archeologický důkaz Vjásadévy, který nedávno předložil jistý Dr. Čakravartí. Sám jsem to viděl v kolkatském měsíčníku Matka, kam jsem také dodával články. Pokud chceš, můžeš se jich na toto zeptat, nebo i jiných institutů jako například Čaitanjův výzkumný institut, který založil můj duchovní bratr, Tírtha Mahárádž. Na tom není nic složitého.“ (dŠP Džanárdanovi, 2. března 1969)

 

69-09 „Co se týká tvého dotazu, důkazem vědomí Krišny je, že Bhagavad-gítá je nejstarším transcendentálním dílem o vědomí Boha v historii světa. Autoritativní zdroje odhadují, že Bhagavad-gítá je věčná pravda a že byla prvně vyřčena pro naše pochopení nejméně 120 miliónů let nazpět. Jaké jiné spisy po celém světě či vesmíru se mohou s Bhagavad-gítou porovnávat? Druhým důkazem je, že Krišna je přijímán jako Nejvyšší Osobnost Božství, nejen v moderní době, čímž míníme posledních dva tisíce let, velkými áčárji jako Šankaráčárja, Rámánudžáčárja, Ježíš, Madhváčárja, Pán Čaitanja atd., nýbrž také předtím je ve vší védské literatuře sepsané Vjásadévou Krišna přijímán jako Nejvyšší Osobnost Božství. Cokoli je vysloveno Nejvyšším Pánem samotným, je tedy jistě nanejvýš hodnověrné. Pokud jde o nás, my nijak Krišnovy výroky neobměňujeme. Proto jsme též autoritou. Stejně jako v matematice platí, že dva plus dva se rovná čtyřem. Kdokoli, kdo přijme tuto axiomatickou pravdu,  podle jejího principu je též autoritou. Stát se autoritou znamená jednoduše následovat autority. Pokud někdo sečte dva plus dva jako tři nebo pět, je to darebák. Znamená to, že nenásleduje autoritu, a tak sám nedokáže autoritou být.“ (dŠP Arundhatí, 2. listopadu 1969)

 

70-03 „K tvé otázce, jestli védská historie odkazuje pouze k této planetě. Ne. Védská historie znamená tento vesmír. Naše dějiny se datují od počátku stvoření, neboť stvoření začíná se zrozením Brahmy z lotosového květu vyrůstajícího z břicha Pána Višnua. Brahmá pak postupně tvoří. Zplodí tolik synů známých jako Pradžápatiové, kteří měli za úkol být ploditeli živých bytostí, a dějiny proto začínají u Brahmy. V Bhagavad-gítě se toto potvrzuje v patnácté kapitole.  Říká se tam, že kořeny tohoto obřího vesmírného banyánovníku jsou nahoře; historie proto počíná odshora. Ano. Tato planeta přišla až později. Můžeme to pochopit podle příkladu stromu – strom roste postupně a různé ovoce, větve a výhonky se objevují s časem. Proto bychom měli pochopit, že tato planeta byla vytvořena později. Kromě tohoto chápeme, že i když už byla tato planeta plně vytvořena, byla pokryta vodou: pralaya-payodhi-jale, byla ponořena do vod zničení. Potom se postupně začala z vody vynořovat. To můžeme sami vidět, že se pevnina postupně vynořuje v oceánů. Protože byla ponořena ve vodě, dá se přirozeně vyvodit, že první životní formy byly vodní. V Padma Puráně je potvrzeno, že druhy života se vyvíjely od vodních živočichů přes rostliny, zeleninu, stromy; pak se objevil hmyz, plazi, mouchy, ptáci, pak zvířata a nakonec lidské bytosti.

To je postupný evoluční proces druhů života. My nepřijímáme Darwinovu teorii. Podle Darwina přišel homo sapiens později, my ale vidíme, že ta nejinteligentnější osoba, Brahmá, se zrodila jako první. Podle védského poznání jsou Darwin či podobní mentální spekulanti zavrženi, co se týká faktů.“ (dŠP Hajagrívovi, 9. března 1970)

 

71-08 „Kvůli podobnosti slov Juda (Žid) a Jadu někteří takzvaní historikové či učenci vytvořili tuto teorii. Také jsem o ni četl v nějaké práci. I kdyby to však byla pravda, my se s ní neztotožňujeme. Pán Krišna vymýtil celou svou dynastii za svého osobního dohledu. Krišna tedy jistě nepodporoval myšlenku, aby se budoucí dynastie hlásily k Jeho krvi. Krišna nemá hmotnou krev; neliší se ani od svého těla. Jako příklad se dává malajský santálovník, který je slavný v Malaji, ale ve skutečnosti může růst kdekoli. Dnes v Malaji rostou jen gumovníky, přesto ale na trhu najdeme santálové dřevo známé jako malajské santálové dřevo. Podobně jistá rodina může být slavná, protože se v ní Krišna narodil, Krišna je však nezávislý a může se zjevit, kdekoli se Mu zlíbí, kdekoli jsou Jeho oddaní.“ (dŠP Najabhirámovi, 22. srpna 1971)    

 

73-06 „Ptáš se, jestli by jaderné zničení této planety ovlivnilo sankírtanové hnutí. Ne, nic nedokáže zastavit sankírtanové hnutí, protože je vůlí Boha samotného, Pána Čaitanji, aby Jeho svaté jméno bylo slyšet v každém městě a vesnici. Stejně tak není možné, aby démoni zničili tuto planetu nezávisle na Krišnově vůli. Nic se nestane bez Jeho svolení. Chce-li Krišna někoho zabít, nikdo ho nedokáže zachránit, a když Krišna chce někoho ochránit, nikdo ho nedokáže zabít. Z naší strany bychom měli být odhodlaní pokračovat v našem poslání navzdory vší opozici, démonům, jaderné válce, čemukoli. Celý vesmír je na svém konci Krišnovou vůlí vystaven jistému zničení, oddaná služba je však věčná a je tou jedinou cestou, jak se člověk může zachránit před zničením. Můžeme kázat po celém světě, že jediným způsobem, jak se zachránit před hromadným a individuálním zničením, je začít zpívat Hare Krišna. Stručně řečeno, tento hmotný svět je nebezpečným místem, proto bychom měli stále zpívat Hare Krišna a vyhledávat Krišnovu ochranu.“ (dŠP Makhánlálovi, 22. června 1973)

 

74-03 „Vaše první otázka zní, jak mohou být Védy považovány za věčné, když obsahují mnoho historických odkazů? Historie je ale také věčná. Například před šesti měsíci bylo léto, teď nastává nové roční období a za šest měsíců bude zase léto. Tento výpočet jednoho roku je historie, léto a zima jsou ale také zároveň věčné. Jedno přísloví říká, „Historie se opakuje.“ Proč rozlišovat mezi historií a věčností. Věci se věčně dějí; to je historie.

Ptáte se, proč jsou čtyři Védy napsány jiným typem sanskritu, a ne tím klasickým. Na tom není nic zvláštního. V Indii se liší výslovnost sanskritu na severu a na jihu, a existuje tam mnoho různých nářečí. Védy tedy také mohou být  prezentovány s jistými rozdíly uvnitř.

Dále se zajímáte o to, jak mohou být Védy datovány tři tisíce let před Kristem. Moderní historikové nemohou zjistit, kdy byly Védy vytvořeny. Z našich historických odkazů však můžeme vyrozumět, že védské poznání bylo přítomno od času stvoření, ale toto poznání bylo původně přijímáno v učednické posloupnosti od duchovního mistra k žákovi. Později, když Vjásadéva zjistil, že lidská paměť se horší, sepsal toto poznání formou jazyka. Jinak existovalo v podobě šruti, naslouchání. Není tedy historicky známo, kdy toto naslouchání začalo. On jednoduše zaznamenal toto šruti, bez jakýchkoli změn. Musíme védskému poznání porozumět skrze autoritu v učednické posloupnosti, ne mentální spekulanty, kteří jsou zkrátka jen darebáky a nemají přístup k védskému poznání. Zmiňuješ Šankaru, ten však zatajil tolik věcí, takže se nelze divit, že zatajil Bhágavatam. Existují velké autority Bhágavatamu a ty my musíme následovat.

Podobně to, že je Bhágavatam zmíněn v předchozí Puráně, znamená, že celý tento jazyk je šruti. Ačkoli Bhágavatam možná nebyl ještě sepsán, jeho tradice už existovala. Šrídhara Svámí zmiňuje citát z Purán, kde se říká, že tu byla tradice ručně Bhágavatam zapsat a obdarovat jím učeného člověka. Bhágavatam, který máme teď, je ten samý Bhágavatam. Původně byl vysloven Nejvyšší Osobností Božství Pánu Brahmovi v podobě čtyř šlók. Všechny tyto popisy najdete v mých knihách a já vás prosím, abyste je velmi pozorně pročetl, jelikož jste vzdělaným učencem. Oceňuji váš pokorný postoj a skrze Džagadíšu Prabhua mám dobrý přehled o vašich aktivitách. Prosím pokračujte se zvyšováním vědomí Krišny a najdete duchovní pochopení a štěstí nejen pro vás, ale i pro kohokoli potkáte.“ (dŠP Brianu Marvinovi, 15. března 1974)

 

75-11 „Lidé ze Západu jsou svým původem Árijci a kšatrijové, avšak kvůli špatné společnosti tamních domorodců všichni z nich přijali špatné návyky a stali se zvrhlými. My jsme teď tady, abychom obnovili árijskou civilizaci a věci napravili.“ (dŠP Bhagavánovi dásovi, 14. listopadu 1975)

 

75-11 „Co se týká tvé otázky ohledně Brahma-samhity, byla nalezena Pánem Čaitanjou Maháprabhuem při Jeho cestách po jižní Indii. Má obsahovat 100 kapitol, avšak dodnes je tato kapitola jedinou známou.“ (dŠP Tikamdásovi J. Batrovi, 30. listopadu 1975)