69-02 Moje okamžitá prosba k tobě však zní, abyste se v Londýně pokusili prodat alespoň dva tři tisíce výtisků Zpátky k Bohu. Jinými slovy, od vás tento příspěvek vyžaduji, jako bych byl vaše oblíbené dítě. Můj otec ke mně choval velkou náklonnost, když jsem byl malý, cokoli jsem od něj chtěl, mi okamžitě pořídil. Jednou mi koupil dětskou pistolku, a když jsem si ji od něj vzal, naléhal jsem, aby mi dal ještě jednu. Můj otec namítal, že mi již jednu dal, a ptal se, proč chci další. Argumentoval jsem tím, že musím mít dvě pistolky, do každé ruky jednu. Kvůli mé paličatosti můj otec nakonec souhlasil. Když jsem později jako mladý muž o svého otce přišel, velice mě mrzelo, že jsem přišel o tak milujícího otce, díky Krišnově milosti však teď mám mnoho amerických otců a matek. Naléhám tedy na všechny mé americké otce a matky, aby mi s tímto příspěvkem pomohli. Dej mi prosím vědět, jestli to uděláte. Očekávám tvou brzkou odpověď.“ (dŠP Mukundovi, 20. února 1969)
69-02 „Napsal jsi, že jsi mým neposlušným synem, já si však spíš myslím, že já jsem tvůj rušivý otec. Nakládám na tebe stále těžší břímě, a ty jsi tak snášenlivý, že bez váhání moje požadavky přijímáš, ačkoli jsou někdy nerozumné. Prakticky tedy ty jednáš jako můj otec. Jako dítě jsem byl velice zlobivým hochem a neustále jsem od mého otce vyžadoval nemožné věci, a on mě vždy uspokojil. Ačkoli jsem tedy o mého otce v roce 1930 přišel, o 40 let později mám teď díky Krišnově milosti tolik amerických mladých otců. Máme ale stejný vztah, já dál vyžaduji od svých otců věci, které jsou někdy dost náročné. Jsem si však jist, že Krišna s tebou bude velice spokojen, když budeš laskavě snášet některé mé nerozumné požadavky.“ (dŠP Brahmánandovi, 27. února 1969)
70-01 „Pokud jde o pozemek v Kalkatě, tvá ambice získat místo podobné Mallikovu Thákurbati, poutnímu místu mého dětství, je také mou ambicí. Když myslím na Rádhá-Krišnu, nejprve myslím na vigrahu Rádhá-Góvindy z Mallikova Thákurbati, protože jsem od útlého dětství byl oddán tomu samému Božstvu; zároveň však není v současné době v centru Kalkaty jednoduché získat tak velký kus země.“ (dŠP Ačjutánandovi, 27. ledna 1970)
71-04 „Tvé nápady pro Ratha-játru jsou dobré, můžeš to tak udělat. Jestli chceš, mohu ti dát nějaké návrhy či poznámky. Navrhoval jsem, aby se vyrobila menší ratha z detailně vyřezaného dřeva se stříbřitým obložením, pokud je to možné; jestli to nejde, můžete rathu vyrobit běžným způsobem. V dětství moje ratha jezdívala do tohoto chrámu, kdyby se tato tradice mohla obnovit, Rádhá-Góvinda by to jistě znovu velice ocenili.“ (dŠP Bhavánandovi, 14. dubna 1972)
72-05 „Co se týká chrámu Rádhá-Góvindy, je v chatrném stavu, to jsem viděl v roce 1967. Přespal jsem tam, a alespoň pro mě to byla velice bolestivá zkušenost. V mém dětství byli Rádhá-Góvinda zdrojem mého štěstí. Požádal jsem mého otce, aby mi dal Božstva Rádhá-Góvindy, a on to udělal a já jsem Je uctíval. Také jsem ho požádal, aby mi pořídil rathu, která pak jezdila od mého domu kolem Šjámasundarova domu. Náš dům byl později přejmenován na Góvinda Bhaván, číslo 151, na ulici Mahátmy Gándhího. Šjámasundar je tedy jako můj mladší bratr, říkali jsme mu Gabu. Jeho starší bratr byl Siddhéšvar Mallik, kterému jsme říkali Subida, a mně říkali Moti, byli jsme již od kočárku velice blízkými přáteli. Vozili nás ve stejném kočárku, když jsme byli malými dětmi. Byli jsme si tak blízcí, že on nikdy nechtěl do kočárku beze mě. Neoddělili jsme se od sebe ani na chvíli. Teď však již zesnul. Zeptej se tedy Gabua, aby ti pomohl uspořádat v chrámu Rádhá-Góvindy osmidenní festival Ratha-játry, a uspořádejte neustálý kírtan a rozdávání prasádam v Čandnině hale. Je to velká hala, vejde se do ní aspoň tisíc lidí a vepředu je pěkná veranda, kde mohou být Božstva po osm dní umístěna a překrásně ozdobena, a zařiď také pěkná vystoupení. Šjámasundar může pozvat své příbuzné, aby pojedli prasádam. Budeš-li tento festival pořádat každý rok, můžeš ho pokaždé uspořádat v jiném chrámu Rádhá-Góvindy. Na území Kalkaty je mnoho takových chrámů a já ti je postupně představím.“ (dŠP Bhavánandovi, 9. května 1972)
73-02 „Obdržel jsem tvůj dopis z 1. února s krásnou fotografií Božstev Šrí Šrí Rádhá-Kálačanddžího v ISKCONské gurukule. Jsem velice potěšen, že jsou tato Božstva tam pěkně uctívána, a když to bude dál pokračovat, budou tyto děti víc a víc očišťovány. Tyto děti v gurukule jsou těmi nejšťastlivějšími dětmi na světě, protože od samého počátku mají společnost Rádhy a Krišny. Tak tomu bylo také v mém dětství. Můj otec byl čistým vaišnavou a dal mně a mé sestře k uctívání Božstva Rádhá-Krišny a touto cestou jsme byli vychováni. A až do dnešního dne moje sestra ta samá Božstva v Kalkatě uctívá.“ (dŠP bhaktin Toni, 18. února 1973)
74-06 „Chci ti nastokrát poděkovat za skvělý způsob, jakým u vás uctíváte Božstva, což je vidno z barevných fotografií, které jsi mi zaslal. Od útlého dětství jsem i já sám Pána Džagannátha uctíval. Když mi bylo 6 let, můj otec mi dal rathu a já jsem v našem sousedství konal Ratha-játru. A vy teď v západním světě uctíváte Pána Džagannátha tak úžasně, a to mě velice těší. Děkuji ti ještě jednou, že vykonáváš ve filadelfském chrámu uctívání Božstev. Co se týká festivalu vozů, pokračuj v jeho pořádání, já se ho zúčastním příští rok. Ty však naplánuj, jak tento festival konat pro obyvatele města. Jsem si jist, že budete slavit úspěch.“ (dŠP Ravíndrovi Svarúpovi, 10. června 1974)
74-09 „Obdržel jsem tvé dopisy datované 5. a 9. září 1974 s přiloženými výstřižky z novin popisujících mou návštěvu chicagské Ratha-játry. Tyto články jsou velice pěkné a já tě prosím, abys je vystavil v Májápuru během našeho festivalu Gaura-púrnimy. Váš festival v Chicagu se mi velmi zamlouval a máte mou podporu, abyste ho příští rok ještě zvětšili. Tento festival Ratha-játry je mi velice drahý od mých dětských let, velice tedy oceňuji, že ho v Chicagu pořádáte.“ (dŠP Šrí Góvindovi, 29. září 1974)
75-11 „Když jsem jako dítě chodil do Mallikova chrámu v sousedství, říkal jsem si, kdy budu také vykonávat tak pěkné uctívání Božstev, a teď je Krišna ke mně tak laskavý, že zakládám krásné chrámy po celém světě. Teď chci, abychom ustanovili 108 chrámů, než zemřu, vymysli tedy, jak to zařídit. Uspořádej nějaké programy, vycvič oddané. Všechny naše chrámy v Melbourne, Londýně, Paříži, Bombaji, všechny jsou krásné. Všechno se třpytí a vypadá skvěle. Božstva jsou důkazem upřímné služby. Je teď povinností členů GBC, jak toto zachovat. Jejich povinností je povzbuzovat oddané a udržovat věci, tak jak jsou.“ (dŠP Madhudvíšovi Svámímu, 10. listopadu 1975)
77-03 „Z tvého dopisu jsem pochopil, že ty i tvůj bratr Indréša jste oba velkými oddanými. Máte velké štěstí, že máte za rodiče oddané a že vás od útlého dětství vedou k vědomí Krišny. Já jsem též měl to štěstí, že moji rodiče byli oddanými, a když jsem byl malý chlapec, dali mi k uctívání Rádhá-Krišnu a také jsem spolu se svými mladými kamarády uspořádal Ratha-játru. Vždy myslím na to, jak pěknými oddanými ty a tvůj bratr jste. Prosím pokračujte ve vaší službě Šrímatí Tulasí déví a Rádhá-Krišnovi a váš život bude vznešeným.“ (dŠP Mínakší, 16. března 1977)