67-11 „Je mi velice líto, že Subal dás se začal cítit tak důležitě. Měli bychom vždy mít na paměti, že jsme na cestě dokonalosti, my sami však dokonalí nejsme. Jestli si Subal dás nebo kdokoli jiný myslí, že dosáhl dokonalosti, pak se ubírá špatným směrem. Požádal jsem vás všechny, abyste oslovovali své duchovní bratry titulem prabhu. Prabhu znamená šéf, nadřízený. Když si každý z nás bude myslet, že jeho spolupracovník je jeho nadřízeným, nebudou vznikat žádná nedorozumění. Chyba spočívá v tom, že když je někdo osloven jako prabhu či nadřízený, ve skutečnosti se za takového nadřízeného prabhua považuje. Neměli bychom zapomenout na to, že jsme pokornými služebníky, i kdyby nás někdo oslovoval prabhu. Duchovnímu mistru se často vzdává stejná úcta jako Nejvyššímu Pánu. Pokud si však naneštěstí takový duchovní mistr začne myslet, že se stal Nejvyšším Pánem, je s ním konec. Pravý duchovní mistr se vždy považuje za Pánova služebníka. Neměli bychom nikdy zapomenout jednat pokorně. Kdyby každý z nás vykonával svou povinnost v takové náladě prabhua a služebníka, byla by jen malá šance ke vzniku nedorozumění. Taková nedorozumění mohou občas nastat, měla by však být urovnána v náladě služebnického postoje vůči prabhuovi. Je mi jasné, že má přítomnost je velice naléhavě nezbytná.“ (dŠP Nandarání, 28. listopadu 1967)
67-12 „Když jsem 22. července opouštěl tvou zemi, byla ve mně jen malá naděje, že se znovu vrátím. Krišna mi však sdělil, že v tuto chvíli nezemřu; proto jsem se vrátil zpět, abych od všech vás, dobrých duší, získal inspiraci do vědomí Krišny. Ačkoli jsem oficiálně váš duchovní mistr, považuji vás všechny mé žáky za mé duchovní mistry, protože vaše láska ke Krišnovi a vaše služba pro Něj mě učí, jak se stát upřímnou, Krišny si vědomou osobou.“ (dŠP Džadurání, 16. prosince 1967)
67-12 „Kéž ti Krišna dává stále více síly, mé drahé dítě. Já jsem velice chudý, avšak Krišna je nesmírně bohatý. Já se mohu pouze modlit ke Krišnovi. Krišna je ale velice úžasný a štědrý; může pro tebe a pro náš všechny vykonat cokoli. Děkuji ti ještě jednou.“ (dŠP Brahmánandovi, 21. prosince 1967)
68-01 „V podstatě žádné žáky nemám; vybral jsem si tolik mistrů, abych je vychoval ve službě Pánu. Tvá přirozená náklonnost ke Krišnovi jen dokazuje, že jsi již v minulém životě pěstoval toto poznání o vědomí Krišny.“ (dŠP Jaiovi Mazovi, 18. ledna 1968)
68-02 „Pokud jde o ubytování: jako Indové a navíc k tomu žebraví mniši se dokážeme přizpůsobit jakékoli zemi či místu. Zůstanu však na jednom místě, na nebi či v pekle, pokud to schválíš. Ovšem, kvůli Krišnovi přijímám vaši upřímnou službu, ale z celkového hlediska jsem jen služebníkem Krišnova služebníka. Proto ač mohu být označován jako duchovní mistr, jsem ve skutečnosti služebníkem Krišnova služebníka, a protože jste vy všichni upřímnými služebníky Krišny, já sloužím vám. Rád budu bydlet kdekoli, kde to ty, Rájaráma a ostatní budete chtít.“ (dŠP Brahmánandovi, 15. února 1968)
68-02 „Jsem ti velice zavázán za projevení tvých dobrých pocitů způsobených mou skromnou službou vám všem. Tvé ocenění mé skromné služby vděčně přijímám.“ (dŠP Guruovi dásovi, 24. února 1968)
68-06 „Je mou povinností vám vždy pomáhat v záležitostech porozumění vědomí Krišny, a cokoli se vám snažím předat, je vše darem přímo od Pána Krišny – já pouze vykonávám práci posla. Sám jsem osobně ničím nepřispěl a žádám vás všechny o vaši milost, abych byl schopen rozšiřovat Krišnovo poselství takové, jaké je, bez jakéhokoli odchýlení. To učiní Krišnu, mě samotného a vás všechny ostatní věčně šťastnými. Je to tak krásné, vznešené a snadné vykonávat.“ (dŠP Himavatí, 14. června 1968)
68-08 „Dnes budou slavit obřad Vjása-púdži (výročí mého narození), ode dneška tedy vstupuji do 73. roku mého života. Doufám, že zbylé dny mého života budou využity ke službě všem vám, západním oddaným Krišny. Prosím modli se ke Krišnovi, aby mi dal sílu nezbytnou k vykonání této povinnosti, kterou mi svěřil můj duchovní mistr.“ (dŠP Hajagrívovi, 17. srpna 1968)
69-05 „Děkuji ti mockrát za tvůj pěkný odevzdaný postoj, kdy se mi dáváš plně k dispozici. Jistě, já tě již používám ve službě Pánu, a osobně tvých služeb využít nemohu. Cokoli od tebe tedy vyžaduji, je pouze pro Krišnu. Já sám jsem pokorným služebníkem Krišny stejně jako ty, jsem však povinován přijímat tvou službu, jen abych ji jako prostředník předal Krišnovi. Pokusím se takovou službu pro tebe a Krišnu vykonávat po celý můj život a jsem velice pyšný na to, že mám pomocníky jako ty, kteří jsou schopni pomoci mému poslání rozšiřovat hnutí pro vědomí Krišny. Nevím, proč jsem tak připoután k vaší zemi, pevně však věřím, že kdyby mladí Američané tuto filozofii přijali, vykonal bych tím tu nejlepší službu celému zbytku světa. Situace v Los Angeles se zlepšuje, a až tam dorazíš, vše poběží na plné obrátky.“ (dŠP Dajánandovi, 1. května 1969)
70-08 „Jsi dobrý ve všem, avšak tvůj postoj, že nejsi dobrý k ničemu, je velmi pěkný. Vaišnava je vždy pokorný a poddajný a nikdy není nafoukaný, ačkoli má ty nejvyšší vlastnosti polobohů. Jsi vždy vítán mi napsat přímo.“ (dŠP Upéndrovi, 18. srpna 1970)
72-12 „Je mi jasné, že vaše kazatelská činnost probíhá velmi dobře přesně podle standardu, protože máte tolik oddaných a protože rozdáváte tolik knih a časopisů. Jsem takovými zprávami nesmírně potěšen. Mám však takový dojem, že tam teď musí být velice chladno. Dokonce, i když jsem tam byl v létě, musel jsem odjet do Anglie – v Hamburku bylo prostě příliš chladno. Tělesné nepohodlí nám však nevadí. Nemělo by nás to příliš zajímat. Oddaný znamená ten, kdo je schopen snášet všechny druhy nepohodlí a rozmarů hmotné přírody, a jelikož je tak ponořen do služby Krišnovi, nemá čas se rozčilovat či urážet se či hledat na jiných chyby, nic takového. Oddaný je velice velkorysý, laskavý vůči každému a je za jakýchkoli podmínek života vždy gentlemanem. Ty ses teď stal prakticky nedílnou součástí německých chrámů, zajistil jsi v těchto zemích striktní bráhmanský standard a vše se stává velice úspěšným. Vždy si tedy velice cením tebe a tvé dobré ženy Himavatí a vaší laskavé pomoci v tomto ohledu. Kéž vás Krišna zahrne všemi Jeho požehnáními.“ (dŠP Hansadútovi, 10. prosince 1972)
73-01 „Obdržel jsem tvůj popis prodeje knih během třídenního období Vánoc a jsem velice potěšen tím, jak mi všichni tito mladí lidé touto cestou pomáhají. Nikdy bych si nepomyslel, že by bylo možné rozdat tolik naší literatury. Je mi proto jasné, že se prostě jen jedná o Krišnovo požehnání nám všem za to, že upřímně jednáme v Jeho zájmu. To je ve skutečnosti tajemstvím mého úspěchu, sám osobně jsem nic úžasného nevykonal, avšak ti, kdo mi pomáhají, jsou upřímní, ti tuto práci udělali, a díky tomu slavíme úspěch po celém světě, i tam, kde jiní selhali. I jen trochu upřímnosti je v tomto věku pokrytectví a přetvářky velice těžké najít, já mám však takové štěstí, že mi Krišna poslal vás všechny mladé lidi pracující tak upřímně. Prosím vyřiď jim všem mé nejhlubší uznání.“ (dŠP Karandharovi, 9. ledna 1973)
74-11 „Říkáš, že předtím, než jsi mě potkal, jsi neuměl číst ani psát, toto je tedy vše Krišnova milost. Když Krišna chce, může i z vrány udělat páva. Taková je Jeho milost. Vědomí Krišny je tak drahocenné, že dokáže dělat zázraky, a v naší Společnosti najdeme mnoho takových případů. Já jsem podobně také byl jako vrána a teď jsem považován za páva. Snažil jsem se však být pávem, kdykoli k tomu byla příležitost. Vynaložil jsem značné úsilí na vydávání časopisu Zpátky k Bohu, avšak ztratil jsem tím tolik času. Krišna mě nakonec zachránil.“ (dŠP Hansadútovi dásovi, 14. listopadu 1974)