68-08 „Pokud jde o můj příjezd do San Franciska, již jsem o tom psal Džajánandovi; vždy toužím se tam vydat, avšak kvůli dalším programům momentálně nemohu, požádej tedy všechny místní oddané mým jménem, aby prozatím čekali a užívali si zpívání Hare Krišna. Zpívání Hare Krišna je naší hlavní činností; je tím pravým zasvěcením. A protože tento můj pokyn v tomto ohledu již následujete, zasvěcení již vlastně proběhlo. Další zasvěcení proběhne jako oficiální obřad, který samozřejmě má svůj význam, neboť svaté jméno bude žákům předáno skrze učednickou posloupnost, což má svou váhu, přesto však pokračujte dál s vaším zpíváním Hare Krišna, jak to již děláte, se vší upřímností, a bude-li si to Krišna přát, velice brzy za vámi přijedu. Již jsem o tom napsal Džajánandovi, nebuď tedy netrpělivý. Modli se ke Krišnovi, abychom se mohli velice brzy setkat.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi, 19. srpna 1968)
68-11 „Ano, mezi zasvěceným a nezasvěceným je obrovský rozdíl. Ten, kdo je zasvěcen, je autorizován, a nezasvěcený člověk autorizován není. Například Pradjumna navštěvuje na vysoké škole přednášky ze sanskritu, dostal příležitost učit se sanskrit, není však na stejné úrovni jako jeho ostatní spolužáci. Ten, kdo byl zasvěcen, je napojen na autority v učednické posloupnosti. Ten, kdo není zasvěcen, může zpívat Hare Krišna a zcela jistě bychom ho měli podporovat, aby zpíval a vykonával službu svou vlastní cestou, když bude takto pokračovat, možná bude chtít přijmout zasvěcení. Jinak ale může též přestat následovat pravidla a omezení.“ (dŠP Satsvarúpovi, 14. listopadu 1968)
68-11 „Na tvou otázku ohledně důležitosti zasvěcení bych odpověděl, že musíme pochopit, že význam zasvěcení spočívá v proudění síly přicházející od Nejvyššího skrze pravou učednickou posloupnost. To je zapotřebí. Ovšem, kdokoli si vyslechne poselství Šrímad-Bhágavatamu, získá z toho prospěch, formálně by však člověk měl takové poznání obdržet z učednické posloupnosti. Například Ardžuna a Krišna byli přáteli, přesto však Ardžuna formálně požádal o to, aby se stal Krišnovým žákem. Je to nezbytné. Měli bychom si z těchto velkých osobností vzít příklad. Adržuna naslouchal Krišnovi, když vyřkl Bhagavad-gítu, přesto se však stal Krišnovým žákem. ,Teď se ti podřizuji, prosím pouč mě.ʻ Tak tento proces funguje. Doufám, že byla tvá otázka takto náležitě vyjasněna.“ (dŠP Johnovi Darsinosovi, 23. listopadu 1968)
69-01 „Co se týká tvé otázky ohledně učednické posloupnosti přicházející od Ardžuny, například já mám teď mé žáky, a mnoho těchto žáků může v budoucnu tvořit další větve učednické posloupnosti. V jedné posloupnosti žáků tedy nemusíme vidět jiné jméno přicházející v další posloupnosti. To však neznamená, že osoba, jejíž jméno se nezmiňuje, není v učednické posloupnosti. Nárada byl duchovním mistrem Vjásadévy a Ardžuna byl Vjásadévovým žákem, nebyl přímo jeho zasvěceným žákem, avšak existovala mezi nimi jistá pokrevní příbuznost. Touto cestou tam tedy existuje jisté spojení a není možné v tak krátkém popisu podaném v Bhagavad-gítě takové, jaká je, podat veškeré takové vysvětlivky. Další věc je, že učednická posloupnost neznamená, že člověk musí být přímo žákem určité osobnosti. Závěry, které jsme se snažili vysvětlit v Bhagavad-gítě takové, jaká je, jsou ty samé jako závěry vyvozené Ardžunou. Ardžuna přijal Krišnu za Nejvyšší Osobnost Božství a my přijímáme tu samou pravdu v učednické posloupnosti od Čaitanji Maháprabhua. Věci, které mají ten samý výsledek, se sobě rovnají. To je axiomatická pravda. Mezi námi a Ardžunou tedy neexistuje žádný rozdíl v pochopení Krišny. Dalším příkladem je strom s mnoha větvemi, na kterém najdeme listí na různých místech. Když však vezmeme tyto různé lístky a zmáčkneme je, zjistíme, že mají stejnou vůni. Tato vůně je jako naše závěry, a podle této vůně můžeme poznat, že oba lístky pocházejí ze stejného stromu.“ (dŠP Kírtanánandovi, 25. ledna 1969)
69-02 „Tvá dychtivost rozšířit hnutí pro vědomí Krišny v této části země je jistě řízena Krišnou, který se nachází v tvém srdci. V tomto vesmíru najdeme nespočet živých bytostí putujících sem a tam v různých podobách života v různých planetárních systémech. Z velikého množství takových podmíněných duší pouze jedna přijde díky Krišnově milosti do styku s pravým duchovním mistrem. Krišna dokáže zevnitř porozumět upřímnosti záměrů jisté živé bytosti a nasměruje takové upřímné oddané na cestu porozumění vědomí Krišny. Ty jsi již tedy takové úrovně života dosáhl. Prosím nepromarni tuto příležitost. Ačkoli nejsi formálně zasvěcen, sdružoval ses s našimi oddanými v chrámu v New Yorku a mělo to svůj efekt. Máš již v sobě zasazeno semínko, kterému teď musíš pomoci, aby rostlo a přineslo plody. Nejlepším způsobem zalévání semínka vědomí Krišny je zpívat Hare Krišna a naslouchat takovému zpívání. Teď máš i jednu z našich knih, Bhagavad-gítu takovou, jaká je, a máš též k dispozici pravidelná vydání Zpátky k Bohu. V posledním vydání je článek, který by sis měl přečíst, s názvem Íšópanišad. S pomocí takové literatury můžeš ihned založit středisko, kdekoli to bude pro tebe možné. Myslím si, že Florida by se k tomu dobře hodila, a já jsem vždy velice toužil tam otevřít centrum.“ (dŠP Larrymu Snyderovi, 1. února 1969)
69-10 „Pokud se jedná o učednickou posloupnost od Ardžuny, učednická posloupnost neznamená vždy, že člověk musí být oficiálně zasvěcen. Učednická posloupnost znamená přijmout učednické závěry. Ardžuna byl žákem Krišny a Brahmá byl též Jeho žákem. Mezi závěry Ardžuny a Brahmy tedy není žádný rozpor. Vjásadéva se nachází v učednické posloupnosti od Brahmy. Učení předané Ardžunovi bylo doslovně zaznamenáno Vjásadévou. Axiomatická pravda říká, věci, které vedou ke stejnému výsledku, jsou si rovny. Naše posloupnost nepřichází přímo od Vjásadévy, avšak náš Gurudéva je Vjásadévovým představitelem. Jelikož Vjásadéva a Ardžuna mají jako Krišnovi žáci oba stejné postavení, my se nacházíme v učednické posloupnosti od Ardžuny. Věci vedoucí ke stejnému výsledku jsou si navzájem rovny.“ (dŠP Dinéšovi, 31. října 1969)
70-11 „Za těchto okolností můžeme dojít k závěru, že celá populace je teď tvořena šúdry, jak se to uvádí v písmech: kalau śūdra-sambhavaḥ. Podle védského systému tedy šúdrové nedostávají zasvěcení, podle systému páňčarátrikí-vidhi je však zasvěcení nabídnuto komukoli, kdo má sklony přijmout vědomí Krišny.
Během života mého Gurua Mahárádže byla dokonce i osoba pocházející z bráhmanské rodiny zasvěcena podle systém páňčarátrikí, což znamená, že byla považována za šúdru. Nárok být bráhmanou podle zrození se tedy v současné době nedá uplatňovat. Udílení posvátné šňůry, jak to zavedl můj Guru Mahárádž podle systému páňčarátrikí a podle písma Hari-bhakti-vilása od Šríly Sanátany Gósvámího, musí pokračovat dál. Nezáleží na tom, zda to třída kněží přijímá, či ne. Když můj Guru Mahárádž Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Prabhupáda tento systém představil, protestoval proti tomu dokonce i vnitřní okruh duchovních bratrů či přátel. On samozřejmě neměl žádné skutečné duchovní bratry, mnoho žáků Bhaktivinóda Thákura však bylo považováno za jeho duchovní bratry, a ti protestovali proti této iniciativě mého Gurua Mahárádže, ten na to však nedbal.
Skutečnost je taková, že ten, kdo začne zpívat Hare Krišna mantru bez přestupků, je okamžitě přenesen na transcendentální úroveň, a proto není nutné jej zasvětit posvátnou šňůrou, avšak Guru Mahárádž tuto posvátnou šňůru zavedl, protože vaišnavové byli mylně považováni za světskou kastu. Považovat vaišnavu za součást hmotného systému kast je pekelné uvažování (narakí-buddhi). Aby tak zachránil obecnou populaci před urážením vaišnavů, trval na zavedení obřadu udílení posvátné šňůry, a my musíme následovat v jeho šlépějích.“ (dŠP Ačjutánandovi Mahárádžovi, 14. listopadu 1970)
72-08 „Žák znamená ten, kdo vždy následuje pokyny duchovního mistra. Já tedy mým žákům nařizuji, aby se vyhýbali zakázaným věcem, jmenovitě pojídání masa, ryb či vajec, zakázanému sexu, omamným látkám včetně čaje, kávy, cigaret atd. a hazardu. Kromě toho moji žáci musí denně recitovat šestnáct kol Hare Krišna mantry na džapa-mále. Jestli jsi tedy schopen následovat takové principy bez výjimky, pak jsi v podstatě mým žákem. A když budeš tyto věci praktikovat po několik měsíců, pak můžeme dohlédnout na to, abys byl formálně zasvěcen.“ (dŠP Suréšovi Čandrovi, 11. srpna 1972)
„Pokud jde o tvé dotazy, druhé zasvěcení je skutečným zasvěcením. První zasvěcení je předběžné, aby tak člověka připravilo, podobně jako u základní a gymnazijní výuky. První zasvěcení dá člověku šanci očistit se, a když je již skutečně očištěn, pak je uznán za bráhmanu, a to znamená skutečné zasvěcení. Věčné pouto mezi žákem a duchovním mistrem začíná prvním dnem, kdy žák vyslechne svého duchovního mistra. Například já jsem svého duchovního mistra potkal v roce 72-09
74-06 „Dovol mi poblahopřát tobě a tvé ženě k narození nového dítěte. Teď dohlédni na to, aby byla vychována ve vědomí Krišny, aby tak na konci tohoto života mohla jít zpátky domů k Bohu. Co se týče mých požehnání, není k tomu potřeba moje fyzická přítomnost. Jestliže zpíváte Hare Krišna a následujete mé pokyny, čtete mé knihy, přijímáte pouze Krišnovo prasádam atd., nelze vůbec pochybovat o tom, že se vám dostane požehnání od Pána Čaitanji, jehož poslání se svým skromným úsilím snažím rozšiřovat.“ (dŠP Bálovi Krišnovi, 30. června 1974)
74-11 „Co se týká Gájatrí mantry, není to samozřejmě zas tak důležitá věc. Hlavní je zpívání Hare Krišna, můžeš se však poradit se svým místním členem GBC, Džajatírthou, a dostat od něj doporučení. Hare Krišna mantra dostačuje k tomu, aby se člověk stal vědomým Krišny. Nejvíc mě můžeš potěšit čtením mých knih a následováním pokynů v nich uvedených a získáním plného vědomí Krišny v tomto životě.“ (dŠP Bahurúpovi dásovi, 22. listopadu 1974)
76-04 „K tvé otázce: Ano, číst Bhagavad-gítu pomáhá, musíme jí však naslouchat od uvědomělé osoby. Budete-li ji číst nezávisle bez pomoci gurua, můžete být sveden na scestí. Tolik politiků, učenců atd. proto bez vedení systémem parampary uvedli veřejnost v omyl. Bhagavad-gítá je standardní knihou poznání v Indii a mnoho slavných osobností jako Gándhí, Auróbindó, dr. Rádhákrišnan atd. se snažilo Bhagavad-gítě porozumět, avšak neuspělo. Sami byli naopak pomýleni a kvůli jejich důležitému postavení pak uvedli v omyl i mnoho svých následovníků. Náš systém, védský systém, je založen na přistoupení k té pravé osobě a přímému naslouchání od ní, tak jako Ardžuna naslouchal Krišnovi. Mentální spekulace nám nepomůže. Naslouchání je ta hlavní věc. V Bhagavad-gítě se říká: dharma-kṣetre kuru-kṣetre. Když nasloucháte uvědomělé osobě, která věcem rozumí, vysvětlí vám, že Kurukšétra je místem, kde se vykonávají náboženské obřadní rituály odnepaměti, již od dob před bitvou na Kurukšétře. Čtete-li však knihy některých těchto vychytralých politiků, zmatou vás a dozvíte se, že Kurukšétra značí toto tělo, což ve skutečnosti není pravda. To je ten rozdíl, naslouchání oddaným, zvukové vibraci přicházející od uvědomělé osoby. U čtení knih jde o ten samý princip: tattva-daršinah – naslouchání od toho, kdo spatřil pravdu. Čtení či naslouchání od uvědomělé osoby je ta samá věc, naslouchání zvukové vibraci od uvědomělé duše je však přesto ještě účinnější a lepší.“ (dŠP Pandžábí Prémánandovi, 16. dubna 1976)