67-06 „Mí drazí chlapci a dívky, jsem vám tolik zavázán za vaše modlitby ke Krišnovi, aby zachránil můj život. Díky vašim upřímným a srdečným modlitbám Krišna můj život zachoval. Měl jsem v úterý zemřít, avšak protože jste se tak upřímně modlili, přežil jsem. Teď se postupně zotavuji a vracím se do původního zdravotního stavu. Doufám teď, že se zase brzy setkáme a budu s vámi zpívat Hare Krišna. Velice rád jsem dostal zprávy o tom, jak pokračujete vpřed, a já doufám, že nebudete mít žádné problémy v porozumění vědomí Krišny. Má požehnání jsou vždy s vámi, a tak můžete s jistotou pokračovat ve zpívání Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare/ Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare.“ (dŠP oddaným, 5. června 1967)
67-06 „Prosím vyřiď Upéndrovi, že si velice cením jeho dopisu plného služebnického postoje. Takový služebnický postoj je velice nápomocný při poznávání vědomí Krišny.“ (dŠP Mukundovi, 6. června 1967)
67-06 „Obdržel jsem tvůj dopis datovaný 10. června 1967. Ano, díky vašim modlitbám byl můj život protentokrát zachráněn. Tvé oceňování tohoto hnutí je velice nadšené a zajímavé. Já jsem ve skutečnosti byl také přitahován mým Guruem Mahárádžem, když mě přesvědčil o tom, že Bůh žije a že my můžeme žít s Ním. Vidím v tobě to stejné přesvědčení a to mi poskytuje velké potěšení. Ano, jedná se o ten největší objev. Lidská společnost pod vlivem iluze vykonává činnosti, každý se stará jen o své vlastní záležitosti, a jen se tak zaplétají do hmotné existence. To je ta největší chyba lidské společnosti. Nejenže na Boha zapomněli, avšak dokonce i otevřeně prohlásili, že je mrtev. Toto prohlášení pošetilé lidské společnosti je tím největším přehmatem života. Oceňuji proto tvé přesvědčení a ještě víc mě těší, že jsi rozhodnut rozšiřovat toto poselství po celém širém světě. Jsem si jist, že to dokážeš, neboť vím, že všichni z vás, kdo jste za mnou přišli, jste upřímnými dušemi a pochopili jste vnitřní sílu vědomí Krišny. Prosím snažte se společnými silami toto nově vzniklé hnutí propagovat.“ (dŠP Brahmánandovi, 14. června 1967)
67-06 „Chovám proto velkou naději, že vychovám některé z mých žáků ke kazatelské činnosti, i když už tu nebudu. Jsem již starý a napadají mě vážné nemoci; smrt mě může přemoci každou chvílí. Proto si přeji vychovat kazatele, kteří by pak mohli rozšiřovat vědomí Krišny v západním světě. To je má ambice. Doufám, že se všichni modlíte ke Krišnovi, abych byl schopen vykonávat řádně své povinnosti.“ (dŠP Pradjumnovi, 28. června 1967)
67-07 „Pokud jde o vzpomínání na mě a na Krišnu, obojí by se mělo dít zároveň. Já jsem tvůj duchovní otec a Krišna je tvůj duchovní manžel. Dívka nikdy nemůže zapomenout na svého otce ani na svého manžela. V šástrách se říká, že duchovního pokroku života je dosaženo skrze spojenou milost duchovního mistra a Krišny. Ti, kdo jsou upřímnými dušemi, dostanou od Krišny pravého duchovního mistra, a tento pravý duchovní mistr jim pomůže dosáhnout Krišny. Tak tento proces funguje. Já vím, že jsi upřímnou oddanou Krišny, a On ti dá tu správnou inteligenci k tomu, jak vykonávat tvé současné činnosti. Já se mohu prostě jen modlit ke Krišnovi, aby vám všem požehnal energií pro službu Jemu. Velice oceňuji tvou práci, kterou pro Společnost děláš, a přeji si, abys tak pokračovala dále.“ (dŠP Džadurání, červenec 1967)
67-08 „Tvůj dopis jistě dává plně smysl a mladý člověk ve vědomí Krišny nemůže ani říkat žádný nesmysl. Jsem rád, že mám žáky jako ty, kteří samostatně uvažují, avšak napravují své chyby po konzultaci se mnou bez jakýchkoli zábran. Vždy od vás všech cítím odloučení. Snad nám Krišna dovolí se brzy setkat.“ (dŠP Mrinaliní, 27. srpna 1967)
67-09 „Prosím přijmi má požehnání. Tvůj pěkný dopis vyjadřující velkou úctu ke guruovi je velmi vhodný. Guru a Krišna jsou dvě paralelní koleje, po kterých může duchovní expres hladce uhánět. V Čaitanja-čaritámritě se říká: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja. Díky milosti gurua získáme Krišnu a díky milosti Krišny získáme pravého gurua. Vědomí Krišny proto znamená skálopevná víra v gurua a Krišnu. Jeden bez druhého nebude pro oddaného dobrý. Tvá víra v princip oddanosti guruovi ti tedy zcela jistě pomůže dostat se ještě blíže ke Krišnovi. Nesnaž se však nikdy přistoupit ke Krišnovi přímo. Každý, kdo mluví o Krišnovi bez služby guruovi, nebude úspěšným. Tvá víra v gurua a Krišnu zároveň ti pomůže být korunován úspěchem v postupném pokroku ve vědomí Krišny. Neboj se ničeho; udržuj si svůj současný postoj a všechno bude báječné.“ (dŠP Dévánandovi, 27. září 1967)
67-10 „Tvůj služebnický postoj mě povzbuzuje, protože Krišna nikdy nemůže být dodavatelem našich objednávek. Měli bychom si vždy pamatovat, že Krišna je tím jediným, kdo pokyny vydává. Jeho pokyny jsou přijímány prostřednictvím duchovního mistra. Duchovní mistr je v písmech popsán jako stejné kvality jako Krišna, protože je tím nejbližším z Krišnových společníků. Potěšit duchovního mistra znamená potěšit Krišnu. Podle tohoto principu musíme dělat pokrok ve vědomí Krišny a pak nám nehrozí žádné nebezpečí.“ (dŠP Nandarání, Krišna déví, Subalovi dásovi a Uddhavovi, 2. října 1967)
67-10 „Jsem velice šťastný, že od té doby, co ti byly věci svěřeny do péče, se vše zlepšuje. To znamená, že Krišna ti poskytuje stále více nezbytností. Krišna je tak dobrým šéfem, že svému upřímnému služebníkovi poskytuje stále více nezbytností pro osobní rozvoj. Od samého počátku mého setkání s tebou jsi upřímně a vážně vykonával mé pokyny a já jsem ti tolik zavázán za tvé prosté a přímé jednání. Laskavě se tak chovej dál a řekni všem tvým duchovním bratrům, aby udělali to samé, díky čemuž budou šťastní a následně budu i já šťasten.“ (dŠP Rájarámovi, 4. října 1967)
67-10 „Kírtanánanda možná touží promluvit na Harvardské univerzitě, nedávno však kvůli své neposlušnosti ztratil své spojení se mnou. Každé ráno zpíváte, že bez milosti duchovního mistra nikdo nemůže potěšit Krišnu, a ten, kdo nepotěšil duchovního mistra, nemá žádný přístup do říše vědomí Krišny. Kírtanánanda nedávno rozvinul poněkud jiné vědomí máji, kterému se říká zneužití naší nepatrné nezávislosti, kterou nám Krišna nabídl. Zneužitím naší nezávislosti se okamžitě staneme oběťmi máji a tak ztratíme ve vědomí Krišny jakoukoli důležitost. Můj jasný názor na tuto věc je, že ať už bude přednášet kdekoli, nepřinese to žádné duchovní výsledky. Musí napravit svou chybu předtím, než bude moci v naší Společnosti hrát nějakou roli. Svými slovy říká, že je odevzdanou duší, avšak svými činy jedná jinak.“ (dŠP Satsvarúpovi, 6. října 1967)
67-11 „Odchod Kírtanánandy a Hajagrívy nejsou příliš potěšujícími událostmi. V podstatě jsem ronil slzy, že se rozhodli odejít kvůli tak hloupému důvodu. Jinak řečeno, jde o mou neschopnost zachránit tyto dvě duše. Je to však také jasný důkaz toho, že jsme každý individuální. Nesmyslná teorie, že vše je jedním, je zde anulována důkazem poskytnutým touto událostí. Neměli bychom však být na tyto ubohé duše rozzlobeni. Snaž se přesvědčit argumenty a logikou, avšak nerozčiluj se kvůli nim. Když se Pán Nitjánanda dohadoval s Džagájem a Mádhájem, udržoval s nimi maximální úroveň snášenlivosti a trpělivosti, ačkoli Jej velice provokovali. Tito dva bratři, Džagáj a Mádháj, násilně Pána Nitjánandu napadli. Dokonce i Pán Čaitanja, autor Šikšáštaky, tím byl rozzloben, avšak Pán Nitjánanda zůstal v této záležitosti klidným a vyrovnaným a pozdvihl tyto dva darebáky na tu nejvyšší úroveň. Měli bychom se vždy snažit být představiteli Pána Nitjánandy Prabhua, pokud jde o kazatelskou činnost. Kírtanánanda je šílenec. To se jasně ukázalo. Říká, že je na stejné úrovni jako duchovní mistr, je však takovým hlupákem, že nechápe, co to znamená být žákem, ani na světské úrovni. I kdyby se někomu podařilo dosáhnout stejného vzdělání a poznání, jaké má duchovní mistr, přesto musí následovat disciplinární princip poslouchání vedoucí osoby v jakékoli instituci. Jestliže taková disciplína není na místě, tato instituce nemůže dělat žádný pokrok.“ (dŠP Rájarámovi, 9. listopadu 1967)
67-11 „Velice rád vidím tvůj dopis datovaný 3. listopadu, ve kterém jsi mi poslal tyto dobré zprávy, že společnost MacMillan souhlasila s vydáním mé Gíta Upanišady a že je naše smlouva připravena. Tato služba, kterou jsi vykonal, je velikým výdobytkem pro budoucí činnosti naší Společnosti. Citát, který jsi vyňal z mého dopisu z 11. října, je velice trefný. Nechci mít zástupy Kírtanánandů, avšak toužím po jediné duši jako Brahmánanda, Satsvarúpa, Rájaráma či Mukunda. Dá se zde užít i příkladu, že jediný Měsíc stačí k osvětlení noci, nikoli tisíce hvězd.“ (dŠP Brahmánandovi, 11. listopadu 1967)
67-12 „Pokud jde o předposlední odstavec tvého zpátečního dopisu, rád bych ti sdělil, že nemůžeš být hlupákem, jak to o sobě pokorně prohlašuješ. Je lepší před duchovním mistrem vždy být hlupákem. Jestliže je žák však opravdu hloupý, projeví se to na duchovním mistrovi. To, že si žák myslí, že se stal hlupákem, je skutečnou kvalifikací pravého žáka. Jakmile si někdo začne myslet, že se stal moudřejším než duchovní mistr, je dozajista zatracen. Měli bychom se věčně cítit před duchovním mistrem jako hlupáci, ne uměle, avšak skutečně to prociťovat, pak můžeme dělat skutečný pokrok. Dokonce i můj duchovní mistr, velký učenec, se před svým duchovním mistrem choval jako takzvaný hlupák, ačkoli jeho duchovní mistr byl negramotným vesničanem. V absolutním světě může být nevzdělaný člověk mistrem a mistr může být také hlupákem ve vzájemných výměnách mezi sebou. Pán Čaitanja se také před svým duchovním mistrem prohlásil za velkého hlupáka a všichni z nás musíme následovat takový transcendentální postup.“ (dŠP Rájarámovi, 14. prosince 1967)
67-12 „Velmi mě zaujalo, že jsi díky své upřímnosti a služebnické náladě výtečně zlepšil své vědomí Krišny. Ať už nám je svěřena jakákoli povinnost, budeme-li se snažit tuto konkrétní povinnost upřímně vykonat, to samo o sobě nám může zajistit veliký pokrok ve vědomí Krišny. V Bhagavad-gítě se uvádí, že pro ustáleného oddaného existuje jen jedna povinnost. Tato povinnost je vyjevena prostřednictvím průzračného média duchovního mistra. Když cítíme odloučení, můžeme pro Krišnu a duchovního mistra vykonávat lepší službu; někdy s sebou přímá služba nese příliš rizika. Například Kírtanánanda pro mě vykonával přímou službu, masíroval mě, vařil pro mě a dělal tolik dalších věcí; později mu to však pod nátlakem máji stouplo do hlavy, až nakonec začal považovat svého duchovního mistra za obyčejnou bytost, která existuje jen díky jeho službě. Toto smýšlení ho okamžitě srazilo dolů. Ovšem ti, kdo jsou upřímnými oddanými, považují přímou službu za příležitost, iluzorní energie je však tak silná, že funguje podle pravidla ,důvěrnost plodí pohrdání´. Kírtanánanda si myslel, že já existuji díky jeho službě, místo toho, aby si uvědomil, že jsem to já, kdo mu poskytuje příležitost mi nějak posloužit.“ (dŠP Madhusúdanovi, prosinec 1967)
68-01 „Pokud se mě osobně týká, Kírtanánanda pochyboval o mé existenci, protože se domníval, že jsem závislý na jeho masážích. Myslel si tedy, že duchovního mistra není třeba, neboť duchovní mistr je obyčejný člověk, a záviset na obyčejném člověku je druh tyranie. Proto bychom vždy měli myslet, že duchovní mistr není obyčejným člověkem. Ty jsi rozumný a pokročilý ve vědomí Krišny a dokážeš pochopit, jak to vypadá, když májá zaútočí na duchovního mistra. Povinností máji je udržovat podmíněné duše v jejím sevření, jestliže tedy někdo nevykonává své povinnosti vůči ní, musí svou opoziční stranu napadnout. Krišna však svého upřímného služebníka ochrání. Pándavové byli vyhlášenými oddanými Krišny a během jejich života zakusili tolik obtíží, nakonec však díky Krišnově milosti zvítězili. Takový je proces porozumění Krišnovi a Jeho oddanému.“ (dŠP Brahmánandovi, 21. ledna 1968)
68-01 „Ano, extáze odloučení od duchovního mistra je ještě vyšší než při setkání s ním. Prosím pokračuj ve své vynikající službě a tvé upřímné vykonávání tvých povinností mě bude vždy uspokojovat a působit mi radost, jako se to již děje teď. Snad se máš dobře a doufám, že tvůj bolavý palec se již uzdravil.“ (dŠP Džadurání, 13. ledna 1968)
68-03 „Tvrdíš o sobě, že jsi hlupákem, a já budu jen rád, když získám spoustu dalších hlupáků jako ty. Toužím po takových transcendentálních hlupácích, a ne po materialistických intelektuálech. Krišna ti žehnej.“ (dŠP Mahápurušovi 28. března 1968)
68-04 „Můžeš oddaným sdělit to, že májá se nemůže týkat čistého oddaného. Když vidíme, že má nějaký oddaný potíže, není to způsobeno májou, nýbrž se jedná o Pánovo jednání skrze Jeho vnitřní energii. Pándavové trpěli tolika různými způsoby, Pán Rámačandra musel odejít do lesů, Jeho žena, bohyně štěstí, byla unesena Rávanou, smrt Pána Krišny byla způsobena loveckým šípem, Haridás Thákur byl bičován na jedenadvaceti tržištích či Pán Ježíš Kristus byl ukřižován, toto jsou všechno přímé Pánovy činnosti. Není možné vždy porozumět složitostem takových událostí. Někdy se odehrají proto, aby zmátly démonické osoby. Měli byste proto na setkáních ištagóšthí rozebírat, co jste zrovna četli z Bhagavad-gíty a Šrímad-Bhágavatamu. Měli bychom se snažit vše pochopit pouze z hlediska oddané služby. V Bhagavad-gítě se jasně říká, že kdokoli je stoprocentně zaměstnán v Pánově službě, se nachází na transcendentální úrovni a májá již nemá na takové tělo žádný vliv. Pán a Jeho čistí oddaní se vždy nachází mimo dosah činností máji. I kdyby jejich činnosti vypadaly jako činnosti máji, musíme chápat, že jednají pod vlivem Jógamáji neboli vnitřní energie Pána.“ (dŠP Satsvarúpovi, 2. dubna 1968)
68-05 „V den našeho odjezdu jsem tě očekával na letišti, řekl bych však, že jelikož jsi ještě mladý, musel jsi být z předchozí noci 30. dubna unaven kvůli pozdnímu návratu ze schůze na Long Islandu, a tak jsi nedokázal brzy ráno vstát z postele. V tom smyslu jsem aktivnějším než ty, protože jsem to ráno vstal sice místo ve dvě hodiny až ve čtyři, avšak přesto jsem se věnoval mému obvyklému studiu. Vy, mladí lidé, byste tedy neměli pouze vychvalovat mé schopnosti těžce pracovat, přál bych si také, abyste následovali mého příkladu.“ (dŠP Brahmánandovi, 3. května 1968)
68-05 „V absolutním světě se nedělají rozdíly mezi mnou, tebou či někým jiným. Krišna a Jeho představitelé jsou na stejné úrovni. Tak jako Krišna může být přítomen na miliónech míst zároveň, podobně i duchovní mistr může být přítomen všude tam, kde to jeho žák chce. Duchovní mistr je princip, nikoli tělo. Je to jako televize, kterou můžeme sledovat na tisících místech díky principu dálkového přenosu obrazu.“ (dŠP Málatí, 28. května 1968)
68-05 „Jsem velice potěšen tvými cennými láskyplnými pocity ke mně, to ti zaručí pokrok ve vědomí Krišny, o tom není pochyb. Až příště přijedu do San Franciska, někteří z mladíků pravidelně zpívajících šestnáct kol džapy po alespoň jeden rok budou zasvěceni podruhé a obdrží posvátnou šňůru, podle které se pozná plný bráhmana.“ (dŠP Gargamunimu, 31. května 1968)
68-06 „Tvé pocity vyjádřené v tomto dopise jsou transcendentálně líbivé. Ovšemže jsi můj a já jsem Krišnův, proto ty také patříš Krišnovi. Tak fungují činnosti ve vědomí Krišny. Následováním učednické posloupnosti, která začíná u Krišny, se všechno v konečném smyslu s Krišnou spojí. A jelikož je Krišna absolutní, cokoli se na Něj napojí, se též stává absolutním, prosto duálního pojetí hmotného světa. V hmotném světě hovoříme o iluzi, neboť každý uvažuje v pojmech ,já´ a ,moje´. V duchovním světě je však všechno Krišna, a my jsme nedílnými součástmi Krišny, když se Mu plně odevzdáme s upřímnými záměry prostřednictvím průzračného média duchovního mistra. Ten, kdo se považuje za Krišnův majetek, se od Krišny neliší. Ten postoj, který jsi zmínil, je Krišnova milost, a já si přeji, abys díky milosti Jejich Lordstev dál pěstoval toto nadání stále více pokročit ve vědomí Krišny. Děkuji ti mnohokrát za tak pěkné myšlenky.“ (dŠP Gargamunimu, 18. června 1968)
68-08 „Tvůj dopis je velice povzbuzující a já si myslím, že tvé nadšení a energie mohou být v budoucnu vhodně zaměstnány v transcendentální láskyplné službě Krišnovi. Každý z nás má určitou míru dobré energie obdržené od Krišny, a když je taková energie zaměstnána pod odborným vedením duchovního mistra, náš život se stane úspěšným. To je tajemství vědomí Krišny. Duchovní mistr musí být věrohodným představitelem Krišny, přicházející v učednické posloupnosti a dostávající tak pokyny od svých nadřazených autorit, a žák musí přistoupit na to, že se bude řídit pokyny duchovního mistra. Tak vypadá jednoduchý postup duchovního pokroku; budeš-li na tento princip myslet, bude to skvělé.“ (dŠP Nathanovi Baruchovi, 7. srpna 1968)
68-09 „Náš vztah je věčný. Když však někdo zaostává, i když je náš vztah věčný, nemusíme se vždy setkat v konečné destinaci. Tak jako hejno ptáků – ačkoli jsou si všichni blízcí, každý z nich musí letět za pomoci své vlastní síly. Je-li některý pták slabší, nemohou mu ostatní v letu pomoci. Tak fungují zákony přírody. Dokud budeme všichni silní ve vědomí Krišny, není pochyb o tom, že můžeme letět po duchovním nebi a všichni se nakonec bez výjimky sejít. Proto je individuální síly dosaženo také ve společnosti oddaných. Můžeš si o tom vytvořit vlastní úsudek.“ (dŠP Satsvarúpovi, 20. září 1968)
68-10 „Ačkoli jsem velice zaneprázdněn, přesto je mou povinností odpovídat na všechny dotazy mých žáků, nikdy tedy neváhej psát mi dopisy, a kdykoli máš nějaký dotaz, musíš mi ho položit a mou povinností je ti danou věc vysvětlit. V Bhakti-rasámrita-sindhu se uvádí, že zvídavý žák udělá velice rychlý pokrok ve vědomí Krišny. Jsem tedy velice rád, že jsi zvídavá a že se snažíš věcem porozumět z té správné perspektivy. Jsem ti tedy vždy k službám, a ty mi můžeš kdykoli napsat a dotazovat se mě. Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví, společně s tvým dítětem, Čandramukhí, a tvým manželem; prosím vyřiď jim má požehnání.“ (dŠP Nandarání, 15. října 1968)
68-10 „Jsem velice rád, že tě Krišna povzbuzuje v tvém služebnickém postoji. V tom tkví tajemství úspěchu ve vědomí Krišny – neochvějná víra v Krišnu a duchovního mistra osvěcuje oddanému jeho postupný pokrok ve vědomí Krišny, a jestli si takový postoj uchováš, jsem si jist, že ti Krišna dodá potřebnou inteligenci k tomu, abys byl úspěšným.“ (dŠP Hansadútovi, 10. října 1968)
68-11 „Ano, žák by měl být poddajný vůči duchovnímu mistrovi, pak bude jistě slavit úspěch. Ve vaší západní části světa jsou lidé nesprávně vedeni k tomu, aby nebyli podřízeni nikomu. Každý chce prosazovat své vlastní názory a pohledy na věc, aniž by následoval jakoukoli autoritu. Taková je obecná tendence. Ačkoli však tyto osoby tvrdí, že nejsou nikomu podřízeny, ve skutečnosti jsou otroky svých smyslů. Když si někdo tedy místo otročení smyslů zvolí stát se otrokem Krišny nebo Jeho představitele, je to pro jeho dobro. Tato idea, že jsme nezávislí, je májá. Jsme otroky – každou chvíli sloužíme našim smyslům. Jsme otroky tolika nechutných věcí, drog, omamných látek, sexu, děláme pro službu smyslům ty nejodpornější věci. Není to tedy otročina, když někdo přistoupí na to, že bude otrokem Krišny a Jeho představitele; jedná se pak o stav osvobození, kdy již nemusíme být otroky našich smyslů.
Ano, Šríla Bhaktivinód Thákur řekl, ,Můj drahý Vaišnavo Thákure, duchovní mistře, dovol mi stát se tvým psem, abych mohl sedět u tvých dveří a zamezoval vstupu pošetilým osobám, a budu jíst jen to, co mi dáš k snědku, a vždy budu tvým psem‘. Tvé specifické nadání se musí zaměstnat pod přímým vedením duchovního mistra. Všechno, jakékoli nadání, může být využito ve službě Krišnovi, a duchovnímu mistrovi je známo, jak to udělat. Ty máš sklony k botanice, můžeš tedy pěstovat krásné květiny a chutné ovoce pro Krišnu, a tak využít tvé přirozené tendence. Jestli jsi v této oblasti dosáhl určitého vzdělání, pak můžeš po ustanovení střediska v Hamburku přijet do Nového Vrindávanu a věnovat se tam pěstování rostlin, nebo stejnou věc můžeš dělat v Hamburku. Ovoce a květiny se dají pěstovat kdekoli. A tvé otázky jsou inteligentní. Snad se máš dobře.“ (dŠP Šivánandovi, 11. listopadu 1968)
68-11 „Tvá otázka zněla: ,Až se člověk dostatečně očistí a stane se vědomým Krišny, přijímá dál pravidelné pokyny od svého Gurua Mahárádže? Vím, že zřejmě řekneš ano, jak je to však možné? Jelikož chápeme, že každá individuální duše má specifickou rasu s Krišnou, jak se může vztahovat k jiné duši v odlišné rase? Obzvláště pokud jde o vztah mezi guruem a žákem?‘ Na tom nezáleží. Duchovní mistr je tu od toho, aby žáka vychoval. Například nějaký učitel může být skvělým matematikem, na nižším stupni však musí vyučovat angličtinu. Povinností duchovního učitele je žáka vzdělat, když však ten dosáhne dokonalé úrovně vzdělávání, pak si své postavení uvědomí. To není dar od duchovního mistra; duchovní mistr mu pomáhá si tento vztah k Nejvyššímu Pánu uvědomit. Tak jako se musí žák na nižších stupních učit tolik věcí jako základní vzdělání, angličtinu, dějepis, matematiku atd., avšak na vyšším stupni se pak věnuje určitým předmětům více, specializuje se pak jako matematik či historik atd. Tato specializace se tedy ukáže až na vyšší úrovni.
Tyto náměty by se tedy neměly rozebírat na této podmíněné úrovni, a až se dostaneme na osvobozenou úroveň, budeme tomu moci porozumět. Teď jsou to jen zbytečné řeči na nezralé úrovni. Na začátku bychom měli velice dobře dělat předběžnou rutinní práci a vyléčit se z této nemoci (dostat se pryč od máji), pak zjistíme, jak nám chutná určitý druh jídla. Takové věci by se tedy momentálně neměly rozebírat.“ (dŠP Upéndrovi, 13. listopadu 1968)
68-11 „Příběh o Rámánudžáčárjovi, který uvádíš, není příkladem neposlušnosti. Byla to velká zanícenost žáka šířit misionářské poslání svého duchovního mistra. Takové vzácné případy jsou někdy vidět na mnoha místech. Tak jako zde (text nečitelný) ležící na zemi. Odehrálo se to tak: Čaitanja Maháprabhu po svém obědě chvíli odpočíval a Góvinda masíroval Jeho nohy. Jednoho dne Čaitanja Maháprabhu usnul velmi brzy a měl hlavu položenu na prahu dveří. Zatímco takto spal, Góvinda překročil tělo Pána Čaitanji a masíroval Mu nohy. Zůstal tam ale sedět i poté, a když se Čaitanja Maháprabhu probudil, viděl tam Góvindu stále sedět, ačkoli již bylo velmi pozdě. Zeptal se ho tedy, ,Góvindo, tys nešel dát si prasád a stále tu sedíš?ʻ A ten odpověděl, ,Ano, půjdu si teď vzít prasád.ʻ Čaitanja Maháprabhu se zeptal, ,Proč tak pozdě?ʻ A on na to, ,Nemohl jsem jít ven, protože Ty jsi ležel na prahu.ʻ Čaitanja Maháprabhu řekl, ,Jak ses dostal dovnitř?ʻ On rozhodně pravil, ,Překročil jsem Tě.ʻ Pán se pak zeptal, ,Tak proč jsi nevyšel ven stejným způsobem?ʻ Góvinda řekl, ,To nemohu. Dovnitř jsem Tě překročil, abych Ti sloužil, nemohu však jít ven stejnou cestou, abych šel na oběd. To by bylo pro můj smyslový požitek.ʻ
Jde o to, že kvůli službě nadřízenému se někdy mohou objevit na scéně takovéto přestupky. Rámánudžáčárja porušil pokyn svého duchovního mistra, aby šířil poslání svého duchovního mistra. Posláním duchovního mistra je osvobodit pokleslé duše, proto si Rámánudžáčárja pomyslel, že pokud je tato mantra tak mocná, že dokáže lidi osvobodit, proč ji nedostat ke každému bez prodlení. Takhle trochu taktizoval, jak rozšířit poslání duchovního mistra. Všechno musí být posouzeno podle motivu, a protože motivace tohoto zdánlivého přestupku byla velmi dobrá, Rámánudžův duchovní mistr ho obejmul. Nebylo to ve skutečnosti porušení pokynu duchovního mistra, takové činnosti jsou však velmi vzácné.“ (dŠP Satsvarúpovi, 14. listopadu 1968)
68-11 „Velice oceňuji tvé upřímné úsilí kázat o našem hnutí pro vědomí Krišny. Obdržel jsem dopis od dr. Athvaleho, kterého jsi potkal v Amsterodamu a který byl velice potěšen tvým jednáním a tvými slovy, že ho to přimělo se se mnou v Los Angeles setkat. Kvalifikovaný žák zvyšuje důležitost duchovního mistra. Vidím tedy v tobě několik dobrých vlastností. Považuješ se za velice pokorného, oceňuješ však služby tvých duchovních bratrů, a já jsem tímto chováním velice potěšen. Dostal jsem také ty výstřižky z novin. To je také velice dobré snažení a díky tvému upřímnému úsilí jsi teď dostal pěknou budovu, kde můžete zůstat zdarma, dokud nebude prodána. Velice mě tedy povzbuzuje, jak se ze všech sil snažíš, a Krišna ti za tvé vznešené snažení požehná.“ (dŠP Gurudásovi, 15. listopadu 1968)
68-12 „S velkým uspokojením jsem si přečetl tvůj dopis z 25. listopadu a zrovna včera jsem obdržel vydané kresby Prahláda Mahárádže. Děkuji ti mnohokrát za tvé upřímné úsilí a jsem si jist, že Krišna ti poskytne veškerá požehnání za tvůj znamenitý služebnický postoj. Zde se nachází klíč k pokroku ve vědomí Krišny, naučit se sloužit Krišnovi a duchovnímu mistrovi s pokorným postojem, který dozajista můžeš dál a dál rozvíjet a zdokonalovat tak svůj život. V pokorném odevzdání oddaný najde tolik sladkého transcendentálního potěšení, že ho již nemůže zajímat nesmyslný hmotný svět a že již není ovlivněn nižší energií, májou.“ (dŠP Gurudásovi, 1. prosince 1968)
68-12 „Tak jako ty myslíš tak často na mě, měl bys vědět, že podobně i já často myslím na tebe. Jestli tedy dokážeš nezapomenout na to, abys myslel na Krišnu a pokyny tvého duchovního mistra, jistě to přinese to nejvyšší požehnání tobě a těm, kdo s tebou přijdou do styku. Májá na nás nemá žádný vliv podle toho, jak moc na Krišnu myslíme. A podle toho, jak moc chceme na Krišnu zapomenout a snažit se užívat si sami, pak musíme trpět bolestmi způsobenými májou. Náš lék na materialistický život je velice prostý, prostě jen zpívat Hare Krišna, tancovat pro Krišnu, pracovat a připravovat pro Něj chutná jídla, a díky těmto činnostem se stoprocentně staneme zcela osvobozeni od všech ostatních hmotných vlivů. Prosím pamatuj vždy na toto tajemství a svým příkladem ho ukazuj ostatním.
Na závěr tvého dopisu se ptáš, kde že je ten oceán milosti. A myslím si, že víš, že se nachází v tvém srdci.“ (dŠP Himavatí, 12. prosince 1968)
68-12 „Napsal jsi, že již brzo Hamburk opustíš, a tyto zprávy mi způsobily velkou úzkost. Vždy jsem byl tak rád, že ses v Německu staral o chrám, a jak píšeš, i Krišna dás je tímto tvým náhlým rozhodnutím rozrušen. Z tvého dopisu není jasné, kam se chystáš – do Montrealu, Nového Vrindávanu, pracovat pro tvou matku; není příliš jasné, jaký je tvůj plán. Řekl bych, že bys měl zůstat v našem středisku v Hamburku, dokud mi nenapíšeš, proč z Německa odjíždíš a kde se chystáš poté bydlet. Možná v Německu zakoušíš jisté potíže, v tom případě mi prosím dej vědět, o co se jedná, abychom tento problém mohli vyřešit. Zmínil jsi, že tvůj odjezd bude to nejlepší pro tvou oddanou službu, měl bys však vědět, že bez pokynů duchovního mistra nelze vůbec hovořit o oddané službě. Domnívám se tedy, že bys měl v Hamburku zůstat, dokud ti nenařídím něco jiného. Dychtivě očekávám tvou odpověď. Snad se máš dobře.“ (dŠP Šivánandovi, 17. prosince 1968)
68-12 „Dajál Nitáj je velmi dobrý mladík, upřímná duše, snaž se z něj tedy prosím vychovat svého pomocníka. Velice rád se dozvídám, že samovolně rozvíjí své vědomí Krišny díky svému upřímnému duchu sloužení Krišnovi a duchovnímu mistrovi. To je tajemství úspěchu ve vědomí Krišny.“ (dŠP Džanárdanovi, 19. prosince 1968)
68-12 „Zaprvé tě musím informovat, že ta rada, co jsi dostal od Vámanadévy, že bys měl nejprve něco podniknout a pak se teprve poradit s tvým duchovním mistrem, je nanejvýš neautorizovaná. Žák by neměl dělat nic, aniž by se nejprve zeptal svého duchovního mistra. Ve Šrímad-Bhágavatamu se říká, že brahmačárí by měl žebrat a vybírat věci a pak je přinést svému duchovnímu mistrovi, a pouze když mu duchovní mistr řekne, aby přišel a vzal si prasádam, tak to udělá. Když jednoho dne duchovní mistr zapomene tohoto brahmačárího zavolat, aby přišel na oběd, měl by se raději postit, než něco jíst z vlastní vůle. Já vám ovšem nechci vnucovat něco tak striktního, avšak myšlenka za tím je, že brahmačárí by neměl dělat nic bez vedení duchovního mistra.
Vím, že jsi upřímným oddaným a věrným brahmačárím, přesto bys neměl dělat nic bez mého schválení. Jestliže ti Vámanadéva dal takovouto neautorizovanou radu, byla to od něj chyba. Každopádně jsem si pečlivě přečetl obsah tvého dopisu a dovedu si představit tvé rozpoložení mysli. Tvůj plán je dobrý, tvá matka je finančně zabezpečená a chceš, aby v tebe měla důvěru, abys tak mohl získat její peníze pro účely hnutí pro vědomí Krišny. Je to dobrý plán, avšak bohužel my nezískáváme finanční podporu díky svým vlastním plánům, nýbrž bychom měli vždy záviset na bezpříčinné milosti Pána Krišny.“ (dŠP Šivánandovi, 31. prosince 1968)
69-01 „Nepřítomnost pojetí Boha není příliš důležitá, jde především o smysl lásky k Bohu. Pasáčci krav a všichni obyvatelé Vrindávanu byli tak ponořeni do lásky ke Krišnovi, že přirozeně o Něm nepřemýšleli jako o Bohu. Jašódá byla tak pohroužena do lásky ke Krišnovi, že ji ani nezajímalo, že je Bohem. Náplní naší filozofie je zvyšovat naši lásku ke Krišnovi. Láska s bázní a úctou, a láska, která je spontánní, jsou dvě odlišné věci, člověk by se přesto měl dozvědět o Krišnově úžasnosti. Dosáhnout spontánní lásky ke Krišnovi je velice vysoká úroveň, neměla by se však napodobovat. V našem podmíněném stavu života bychom měli uctívat Krišnu jako Boha s úctou a bázní. Tak funguje náš systém. Vztah duchovního mistra a žáka není ten samý jako vztah ke Krišnovi ve Vrindávanu. Vztah k duchovnímu mistrovi musí být vždy udržován s tím největším respektem a úctou, aniž bychom zapomínali na jeho vznešené postavení; tak jako otec a syn.“ (dŠP Hansadútovi, 16. ledna 1969)
69-01 „Pokud jde o sloužení tvým duchovním bratrům, to je velice dobrý zvyk. Duchovní mistr není nikdy bez následovníků, sloužení duchovnímu mistrovi tedy znamená také sloužení jeho žákům. Když chceš sloužit králi, musíš sloužit také jeho ministrovi, jeho sekretáři a každému, kdo králi slouží. A služba jeho služebníkům ho může potěšit i víc než služba přímo jemu. Duchovní mistr tedy není nikdy sám. Má vždy svůj doprovod. My nejsme neosobní. Staráme se o každou část celku, stejně jako se člověk stará jak o svou pokrývku hlavy, tak o své boty. Oboje je stejně důležité pro udržování těla. Doufám, že tomu náležitě porozumíš.“ (dŠP Šivánandovi, 23. ledna 1969)
69-01 „Chlapcům a dívkám v Londýně se daří velice dobře. Můj Guru Mahárádž vyslal jednoho sannjásího, Svámího Bóna Mahárádže, aby kázal o vědomí Krišny v Londýně někdy okolo roku 1933. Ačkoli se po tři roky snažil a využíval peníze mého Gurua Mahárádže, nedokázal dosáhnout žádného viditelného výsledku. Guru Mahárádž ho tedy znechucen povolal zpět. V porovnání s touto situací je našich šest mladých lidí bez většího studia Védánty či jiné védské literatury a nejsou ani sannjásími, přesto však dosahují větších úspěchů než Bón Mahárádž před třiceti pěti lety. Tento samotný fakt dokládá výrok Pána Čaitanji, že kazatel nebo učitel může být hospodářem, sannjásím, šúdrou či kýmkoli jiným, pokud je obeznámen s vědou o Krišnovi. A porozumět této vědě znamená sloužit Krišnovi pod vedením pravého duchovního mistra. Když Krišnovi touto cestou sloužíme, potěšíme Ho a On se nám vyjeví. Měli bychom tedy striktně následovat védský princip, že pouze tomu, kdo má neochvějnou víru v Krišnu a duchovního mistra, bude nauka o vědomí Krišny vyjevena. Jsme-li pak takto plně obeznámení s vyjevením vědomí Krišny, můžeme se utkat s nepřátelskými prvky a vyjít z boje vítězně.“ (dŠP Hajagrívovi, 31. ledna 1969)
69-01 „Pokud jde o tvé příjemné pocity ohledně našeho prvního setkání na Houstonské ulici, bylo to vše připraveno Krišnou. Byla to v podstatě laskavost, kterou mi Krišna prokázal, protože jsem se do vaší země vydal na vyšší rozkaz. Cítil jsem se osaměle, ačkoli jsem měl poslání založit toto hnutí pro vědomí Krišny. Krišna mi tě tedy poslal, a proto bylo naše setkání také způsobeno Krišnovou touhou. Proto jsme se my dva, nebo vlastně všichni mladí lidé, kteří se mnou spolupracují, sešli díky Krišnově touze. Kvůli tomu bychom měli vždy cítit zodpovědnost vůči Krišnovi, který chce, abychom pro Něj něco udělali, a musíme proto vložit veškerou naši energii do naplnění tohoto poslání vědomí Krišny.“ (dŠP Hajagrívovi, 31. ledna 1969)
69-02 „Co se týče používání inteligence v oddané službě, vše by se mělo ještě nechat ověřit duchovním mistrem. Z toho důvodu přijímáme duchovní mistra, abys nás vedl. Neměl bys záviset na své vlastní inteligenci. Tak jako dítě vyžaduje, aby mu rodiče řekli, jak se správně chovat, podobně i žák by měl vždy používat svou inteligenci v souladu s pokyny duchovního mistra.“ (dŠP Šivánandovi, 13. února 1969)
69-05 „Myslí-li to Ačjutánanda s nákupem zboží a jeho zasíláním z Kalkaty či Bombaje vážně, může v těchto místech také nalézt dobré zásilkové společnosti. Kdyby touto cestou vykonal pro Společnost nějakou práci, jistě by ho to učinilo šťastným.“ (dŠP Džaja Góvindovi, 22. května 1969)
69-07 „Rád se tedy dozvídám, že tvůj plán je dělat nějakou práci nezávisle a zároveň vykonávat činnosti pro naše hnutí pro vědomí Krišny. Takový scénář již jsem dříve přijal a dal jsem ti svolení dělat to, k čemu máš sklony. Pokud možno, snaž se pak odevzdat plody tvé práce Krišnovi. My nezavrhujeme žádný druh činnosti, pokud jsou její výsledky odevzdány Krišnovi. To je hlavní pokyn v Bhagavad-gítě. Ty se této filozofii učíš již po tolik let, snaž se ji tedy uplatnit podle svých nejlepších možností. Pokud se jedná o mě, já jsem tě přijal za svého žáka a ty jsi mě přijal za svého duchovního otce. Tento vztah již nemůže být zrušen. Je navěky. Bude tedy vždy mou povinností modlit se ke Krišnovi o tvůj další rozvoj ve vědomí Krišny, abys tak mohl dál sloužit tomuto hnutí podle svých nejlepších schopností.“ (dŠP Rájarámovi, 9. července 1969)
69-10 „Jistě, měli bychom se ve vědomí Krišny vždy cítit bezmocní. To je dobrý příznak. Neměli bychom si nikdy myslet, že jsme dostatečně silní. Zdrojem vší síly je však Krišna a Jeho projevený představitel, duchovní mistr. V Čaitanja- čaritámritě najdeme pokyn, který říká, že jelikož jsme obdrželi semínko vědomí Krišny současně od duchovního mistra i od Krišny, měli bychom jim tedy oběma sloužit zároveň, aby se nám dostávalo trvalého příjmu duchovní svěžesti. Ty teď tedy sloužíš Krišnovi pod vedením tvého duchovního mistra, nebudeš tedy mít nedostatek síly, pokud se neoslabí tvá absolutní víra v tato dvě útočiště. Máš-li nějaké pochybnosti, zda vložit svou víru ve službu duchovnímu mistrovi a Krišnovi, pak bys je měl vyjasnit. Jsem vždy hotov ti v tom pomoci.“ (dŠP Džaja Góvindovi, 15. října 1969)
69-11 „Tajemstvím úspěchu v této záležitosti je vykonávání služby. S našimi současnými smysly, které jsou hmotně pokryty, je velice obtížné pochopit Krišnu, Jeho transcendentální jméno, slávu, podobu, zábavy atd. Pokud však začneme vykonávat službu Krišnovi, Ten bude naší službou potěšen a vyjeví nám sám sebe v našem srdci. Čím více se tedy budeme snažit sloužit Krišnovi, tím více Mu budeme blíž. Vy všichni pohromadě se tam k sobě dobře hodíte, pracujte tedy společně na rozšiřování tohoto hnutí. Učiní vás to šťastnými, lidé obecně, ti budou též potěšeni a i Krišna bude rád, a proto vám poskytne svá nejlepší požehnání.“ (dŠP Turjovi dásovi, 13. listopadu 1969)
69-11 „Kdykoli máš potíže něčemu porozumět, dávám ti volnost se mě ptát a je mou povinností ti pokud možno dát tu správnou odpověď. Není třeba se v tomto směru něčeho obávat. Dotazování se a odpovídání tvoří vztah mezi duchovním mistrem a žákem. Jde pouze o to, že otázky by měly být kladeny, jak se to doporučuje v Bhagavad-gítě, s předchozím a následným odevzdáním a službou. Tak budou všechny otázky náležité.“ (dŠP Hansadútovi, 18. listopadu 1969)
70-01 „Ano, ke Krišnovi se nikdy nepřistupuje přímo. Můžeme se k Němu dostat prostřednictvím Jeho věrohodných služebníků. Sám říká, že ,Vykonávání pokynu Mého čistého oddaného je mocnější než vykonávání něčeho, co jsem nařídil Já sám‘. V této souvislosti ti mohu sdělit, že ty se snažíš ze všech sil sloužit Krišnovi pod vedením tvého duchovního učitele, a Krišna ti proto jistě pomůže ve všech směrech.“ (dŠP Sudámovi, 8. ledna 1970)
70-01 „Další otázka: tělo čistého oddaného je zcela duchovní a on se od svého těla neliší. Tak tomu skutečně je. Těla všech živých bytostí, ačkoli nejsou čistými oddanými, ve skutečnosti nejsou těly duchovních duší. Jsou vždy oddělena od duchovních těl. Védská mantra to zvukovou vibrací potvrzuje, tato duchovní duše je vždy nespojená s hmotným tělem. My proto ve skutečnosti nevidíme duchovní tělo čistého oddaného, co vidíme, je jen hmota. Dává se k tomu příklad zářícího měsíce pokrytého mraky. Když se mraky pohybují po obloze a paprsky měsíce začnou prokukovat, zdá se, že se měsíc pohybuje též. Každý, kdo někdy sledoval pohyb mraků na obloze, musí mít podobnou zkušenost. Pro prosťáčka to může vypadat, jako že se místo mraků pohybuje měsíc, tak tomu však není. Podobně i pohyb těla čistého oddaného není to samé jako pohyb čistého oddaného. Konec konců, tyto skutečnosti jsou součástí procesu sebeuvědomění, můžeme se je však pokusit pochopit, jak jen to jde, pomocí výroků autorizovaných písem podle vysvětlení duchovním mistrem či svatými osobami.“ (dŠP Hansadútovi, 23. ledna 1970)
70-04 „Cokoli nám duchovní mistr nabídne svýma vlastníma rukama, bychom měli okamžitě přijmout jako jeho milost. V počátcích jsem v New Yorku vařil já sám a dával jsem všem mým žákům, kterých tehdy bylo alespoň půl tuctu, alespoň jednu či dvě čapátí. Postupně převzal dohled nad vařením Kírtanánanda Mahárádž a naučil se tomuto umění ode mě velice dobře a vzdělával pak ostatní v tom, jak vařit naše současné prasádam. Ze začátku jsem tedy vařil já, a nikdo neměl nic proti tomu přijmout jídlo od duchovního mistra. Jde tu o projev lásky, někdy já vařím a ty jíš, a někdy ty vaříš a já jím. Naše hnutí pro vědomí Krišny je založeno na dokonalých vzájemných pocitech a lásce, zároveň je tu však i marjádá, což znamená úcta, která by měla být vždy vzdávána duchovnímu mistrovi a starším členům.“ (dŠP Džajapatákovi, 17. dubna 1970)
70-04 „Velice rád se dozvídám, že se velice dobře věnuješ duchovním činnostem a že se máš vždy na pozoru před pácháním nějakých přestupků. To je velice dobrý postoj. Ve vykonávání služby Pánu Krišnovi a Jeho představiteli, duchovnímu mistrovi, bychom si měli vždy udržovat tento bohabojný postoj, který značí pečlivou pozornost. Takový postoj ti umožní postupný pokrok ve vědomí Krišny.“ (dŠP Gópálovi Krišnovi, 21. dubna 1970)
70-04 „Děkuji ti mnohokrát za tvé laskavé ocenění mých skromných činností, modli se prosím ke Krišnovi, abych se po zbylé dny mého života mohl takto zaměstnávat vykonáváním pokynů mého duchovního mistra. Pokud jde o tebe, žádám všechny mé duchovní syny a dcery, aby mi v tomto velkém dobrodružství pomohli, a když to uděláte, jsem si jist, že budeme slavit úspěch.“ (dŠP Hansadútovi, 26. dubna 1970)
70-04 „Tvá otázka zní: ,Jsou si duchovní mistr a předchozí duchovní mistr přímo vědomi modliteb upřímného oddaného, který se k nim s láskou modlí?‘ Odpověděl bych ti, že žádné vědomé modlitby nepřijdou nazmar. Jsou zcela jistě doručeny na místo určení. Měl bys však vědět, že jakékoli modlitby, které nabídneš duchovnímu mistrovi a jeho duchovnímu mistrovi, jsou předány Krišnovi, žádná upřímná modlitba tedy není ztracena. Měli bychom vždy nabízet takové modlitby duchovními mistrovi, jeho duchovnímu mistrovi, vaišnavským áčárjům, Pánu Čaitanjovi a nakonec i Rádhá-Krišnovi; tak funguje náš systém.“ (dŠP Mahánandovi, 27. dubna 1970)
70-06 „Jsem velice potěšen tím, že vykonáváš velice dobře svou povinnost. Každý by se měl snažit co nejlépe splnit své úkoly, záviset na Krišnovi a duchovním mistrovi, pak bude vše úspěšné. Doslechl jsem se, jak velice pěkně pracuješ v Novém Vrindávanu. Tvá dobrá žena, Satjabháma, odvádí také dobrou práci jako učitelka. Podobně i všichni naši žáci vykonávají svou práci velice poctivě, a tak jsem spokojen. Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví.“ (dŠP Paramánandovi, 17. června 1970)
70-07 „Podle nařízení Véd bychom se k duchovnímu mistru neměli chovat jako k obyčejnému člověku, i kdyby duchovní mistr někdy jako obyčejná osoba jednal. Žákovou povinností je považovat ho za takzvaně nadlidskou bytost. Na začátku tvého dopisu je velice trefné porovnání vojína a velitele. Nacházíme se na bitevním poli Kurukšétry – na jedné straně májá, na druhé Krišna. Regulativní principy tohoto bitevního pole, konkrétně poslušnost pokynům velitele, tedy musí být následovány. Jinak není možné usměrnit bojeschopnost vojáků a přijde porážka od protivníka. Seber tedy prosím odvahu. Máš v mnoha ohledech skvělé schopnosti. Zařiď, ať se věci vykonávají správně, aby tak naše poslání mohlo úspěšně postupovat vpřed a my jsme slavili vítězství.“ (dŠP Brahmánandovi Mahárádžovi, 31. července 1970)
70-11 „Jsem velmi rád, že jsi přidal uctívání Šrímatí Tulasí déví k vašim chrámovým činnostem. To je velmi příznivé. Neměl by ses však snažit spekulovat o tzv. úrovni vědomí Pánova čistého oddaného. V hmotných podmínkách života je vědomí živé bytosti pokryto různými stupni hmotné energie v podobě smyslového těla a subtilní mysli. Vědomí čistého oddaného není však omezeno vlivem máji a nemělo by se tedy o něm takto spekulovat.“ (dŠP Dámódarovi, 29. listopadu 1970)
71-01 „Dovoluji si ti poděkovat za tvé pěkné ocenění tohoto transcendentálního hnutí, které se snažím představovat na žádost mého Gurua Mahárádže. Spoléhám teď na tebe a mé ostatní žáky, že laskavě vezmete toto poselství velice vážně a učiníte své životy vznešenými, aby se tak životy všech, kdo s vámi přijdou do styku, také staly vznešenými. O to nám jde – potěšit transcendentálního Pána rozséváním Jeho poselství vědomí Krišny či lásky k Bohu snadnou metodou sankírtanu.“ (dŠP Čitsukhánandovi, 10. ledna 1971)
71-06 „V tvém dopise mě popisuješ jako milujícího služebníka Pána. Jestli to opravdu myslíš vážně, tak mi laskavě pomoz s mou službou. To nám bude oběma k užitku. Chci mít tvou plnou spolupráci. Pán Čaitanja, ač byl Krišnou samotným, naléhal na své přátele a pomocníky, aby Mu v tomto poslání pomohli, což pak říci o mně; já jsem jen obyčejná lidská bytost. Potřebuji tedy tvou pomoc. Zrovna jsem obdržel velice příznivé zprávy od Mandalí Bhadry. Je to velice dobrý hoch, pracujte tedy společně s ním a služme všichni Krišnovi. Velice brzo vás všechny uvidím a pak vám dám další pokyny.“ (dŠP Jógéšvarovi, 12. června 1971)
71-07 „Bydlení, které jsi pro mě v Bostonu zařídil, bylo velice pěkné. Není třeba mít celý vybavený byt. Sannjásí by neměl žít v nějakém hezkém místě, protože je však vaše země tak bohatá, dokonce i chudákovi je nabídnuto pěkné místo. Cokoli je tedy nabízeno s oddaností a láskou, je v pořádku. Je naší povinností nabídnout Krišnovi a duchovnímu mistrovi to nejlepší. Tomu se říká láskyplná výměna.“ (dŠP Satsvarúpovi. 27. července 1971)
72-01 „Tvá další otázka se týkala svobodné vůle, jestli nějakou máme, či ne. Jestliže někdo nemá dostatek inteligence, pak by měla být všechna jeho rozhodnutí schválena duchovním mistrem. Začátečník znamená žádná nezávislá rozhodnutí, žádná svobodná vůle, prostě jen odevzdání. Když je však později vychován, pak samovolně získá svou svobodu. Například malé dítě může jíst pouze určité věci, které mu rodiče povolí, nemůže si samo vybírat. Svobodná vůle znamená, že když ti tvá řídící osoba něco řekne, můžeš použít svou svobodnou vůli a rozhodnout se, zda to budeš následovat, či ne. Máš sílu to neudělat:
iti te jñānam ākhyātaṁ guhyād guhyataraṁ mayā
vimṛśyaitad aśeṣeṇa yathecchasi tathā kuru
Tak jsem ti vyložil ještě důvěrnější poznání. Dokonale to uvaž a potom jednej, jak si přeješ. (Bg. 18.65)
Krišna se zeptal, , Rozhodl ses bojovat?‘ ,Ano, rozhodl jsem se následovat Tvůj pokyn.‘ To je svobodná vůle.“ (dŠP Jagjéšvarovi, 2. ledna 1972)
72-02 „Jinými slovy, jestliže chceš upřímně dál sloužit a vždy zpívat Hare Krišna, všechny takové otázky budou automaticky zodpovězeny. Já sám jsem se mého duchovního mistra nikdy na nic neptal, kromě jedné věci, jak mu mohu sloužit. Sděl tedy touto cestou ostatním, že vám velice ochotně poskytnu mnoho dalších pěkných knih – to je má skutečná touha.“ (dŠP Upéndrovi, 19. února 1972)
72-02 „Cílem našeho života je vskutku potěšit Krišnu; starší děti mají za povinnost sloužit otci. A to, jestli těším Krišnu, se dá ověřit: když se mi Krišna vyjeví, když Ho mohu vidět, pak vím, že jsem Krišnu potěšil. A dál se to dá ověřit tím, zda je můj duchovní mistr spokojen s mou službou, pak také mohu mít jistotu, že je Krišna potěšen. Je to velice snadné, jelikož následuji předepsané regulativní principy mého duchovního mistra, bez pochyby jej tak těším. Když se nad tím takto zamyslíš, dostane se ti odpovědí na všechny tvé otázky. Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví.“ (dŠP Kírtirádžovi, 28. února 1972)
72-07 „Je skvělé, že se chceš stát velmi učeným ve vědomí Krišny, k čemu je však tolik poznání dobré bez praktického použití? Poslušnost musí být, podřídit se touto cestou a následovat pokyny chrámového vedení je tedy uvedením poznání vědomí Krišny v praxi. Žák musí být disciplinovaný. Bez disciplíny nemůžeme udělat duchovní pokrok. Proto v našem systému následujeme nadřízenou autoritu a nezpochybňujeme nezávisle, jestli je něco správně či špatně. To není ta správná cesta.
Má nejlepší rada tobě je bez otázek následovat pokyny, které ti dal Višnudžana a další vůdci, a dělat přesně to, co říkají, pak bude všechno v pořádku. Chceš-li studovat, máš na to přes den spoustu času, musíš však také chodit ven se sankírtanovou skupinou, což je výsledkem nebo praktikováním tvých studií. Pouhé studování samo o sobě je bez zpívání suché a zbytečné.“ (dŠP Sankaršanovi, 23. června 1972)
72-08 „Tvůj projekt kázání v Dillí velice schvaluji, kázání o Krišnovi se neliší od vzpomínání na Krišnu. Je mi jasné, jestli někdo z mých žáků dělá duchovní pokrok, když vytváří mnoho životních členů a oddaných. Nemusíš tedy minimalizovat kazatelský program, abys mohl sám studovat nezávisle, ne, pokračuj v tom, co děláš, kaž, jak jen můžeš, vybírej peníze, vytvářej životní členy, a kdykoli máš čas, čti a studuj a nikdy nezanedbej zpívání šestnácti kol denně, a to bude dokonalý program.“ (dŠP Tédžjasovi, 9. srpna 1972)
72-11 „Jestli to skutečně myslíš vážně s tím, že chceš naší Společnosti opravdu pomoci, měl by ses zaměstnat překládáním a nesdružovat se s mými takzvanými duchovními bratry. Tak jako ve Vrindávanu žijí také opice a prasata, vydává se mnoho darebáků za vaišnavy, dej si na ně pozor. A neopovažuj se před svým duchovním mistrem klást nestoudné otázky. Můžeme si dále promluvit, až se setkáme.“ (dŠP Nirandžanovi, 21. září 1972)
72-12 „Tvá další otázka zní, zda bychom měli milovat Krišnu, či zda bychom měli milovat duchovního mistra. Ke Krišnovi se nedá jít přímo, nelze Ho milovat přímo. Zdravý rozum ti řekne, že jestli je Krišna opravdu předmětem tvé lásky, bude Jeho psí mazlíček také předmětem tvé náklonnosti. Když se setkají dva přátelé a jeden z nich vede psa, jeho přítel se nejprve pomazlí s tím psem, není to tak? Majitel psa je tak automaticky potěšen tím, že někdo pohladil jeho psa. Viděl jsem to ve vaší zemi. Na závěr se dá říci, že bez potěšení duchovního mistra nemůžeme potěšit Krišnu. Jestliže se někdo pokouší potěšit Krišnu přímo, je to prvotřídní hlupák.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi, 14. prosince 1972)
72-12 „Pokud budeme úspěšně praktikovat tyto základní principy a nezapomenete ani na okamžik na vaše povinnosti, vaše láska ke Krišnovi se automaticky projeví a vy budete neustále nadšení do služby Krišnovi. Dostalo se vám teď této zlaté příležitosti lidské podoby života a to, že jste potkali svého duchovního mistra, není náhoda, jestli jste tedy inteligentní, dojdete k závěru, že ať již děláte cokoli, musíte dosáhnout nejvyššího cíle života ještě v tomto životě a jít zpět domů k Bohu. V opačném případě na vás bude vždy číhat májá, aby vás stáhla dolů, a obzvláště bude útočit na ty oddané, kteří se jí snaží uniknout. Budete-li se však udržovat 24 hodin denně zaměstnáni ve sloužení Krišnovi a budete-li mi pomáhat rozšiřovat toto hnutí pro vědomí Krišny po celém světě tak dobře, jak jen toho jste schopni, pak se Krišnovou milostí osvobodíte od připoutanosti k máje. Když se temnota setká se světlem, temnota nedokáže vydržet na světle stát, stejně tak i májá nedokáže zůstat v Krišnově přítomnosti. Vždy pamatujte na to, abyste zpívali Hare Krišna, a to vás bezpochyby ochrání za každých okolností.“ (dŠP Mým drahým synům a dcerám, 23. prosince 1972)
72-12 „Z velice příznivých zpráv, které jsem obdržel od ostatních tamních vedoucích oddaných, je mi jasné, že tvá kazatelská činnost na evropském kontinentu probíhá dobře. To je žádoucí, všichni z vás byste měli vzít na sebe tuto zodpovědnost kázat široko daleko poselství Pána Čaitanji Maháprabhua. Takový zodpovědný závazek vůči vašemu duchovnímu mistrovi vás kvalifikuje k obdržení Krišnových požehnání. A jedinou takovou cestou budete schopni udělat rychlý duchovní pokrok. Ty jsi velice odhodlaným a inteligentním mladíkem, zachováváš chladnou hlavu, a já jsem si jist, že budeš schopen vykonávat stále víc té nejlepší služby pro Krišnu a tvého duchovního mistra.“ (dŠP Puštovi Krišnovi, 29. prosince 1972)
73-01 „Dostalo se vám teď této zlaté příležitosti lidské podoby života a to, že jste potkali svého duchovního mistra, není náhoda, jestli jste tedy inteligentní, dojdete k závěru, že ať již děláte cokoli, musíte dosáhnout nejvyššího cíle života ještě v tomto životě a jít zpět domů k Bohu. Nejdůležitější je zapamatovat si, že svými činnostmi budete vždy těšit svého duchovního mistra, ať už se stane cokoli. To znamená, že byste měli velice pozorně následovat jeho pokyny a nařízení. Mým prvním pokynem všem mým žákům je to, že by měli pomáhat rozšiřovat toto hnutí pro vědomí Krišny po celém světě a využívat k tomu svou energii podle svých nejlepších schopností. Budete-li se však udržovat 24 hodin denně zaměstnáni ve sloužení Krišnovi a budete-li mi pomáhat rozšiřovat toto hnutí pro vědomí Krišny po celém světě tak dobře, jak jen toho jste schopni, pak se Krišnovou milostí osvobodíte od připoutanosti k máje. Když se temnota setká se světlem, temnota nedokáže vydržet na světle stát, stejně tak i májá nedokáže zůstat v Krišnově přítomnosti. Vždy pamatujte na to, abyste zpívali Hare Krišna, a to vás bezpochyby ochrání za každých okolností.“ (dŠP Mým drahým synům a dcerám, 9. ledna 1973)
74-05 „Tvá nadšená odezva na mé pokyny je velice povzbudivá. Žák by ve skutečnosti měl nacházet úlevu od všech svých problémů v pouhém vykonávání pokynů duchovního mistra. Ardžuna byl na počátku také zcela zmaten a bědoval, avšak po přijetí Krišny a naslouchání od Něj řekl, ,Má iluze je teď u konce a já jsem připraven vykonat, cokoli mi řekneš‘. Je-li guru představitelem Nejvyššího Pána v učednické posloupnosti a žák je upřímný, jedině pak může být osvobozen ze zajetí hmotnou energií a dosáhnout duchovního štěstí a být nadto prost hmotných tužeb.“ (dŠP Bhavatariní, 4. května 1974)
74-07 „Jestliže Kírtanánanda Mahárádž říká přesně to, co já, pak může být přijímán za šikšá-gurua. Guru-šástra-sádhu. Duchovní mistr je jen jeden, to je pravda. Kírtanánanda Svámí může být považován za sádhua, ne duchovního mistra, nebo i za poučujícího gurua. Nemyslím si, že říká něco proti našim principům, v čem je tedy problém? Napsali jste mi, že místní oddaní tvrdí, že vy mi nemůžete porozumět, pouze Kírtanánanda Mahárádž mě může pochopit. Jestliže je však Kírtanánanda mým žákem a může mě poznat, a vy jste též mými žáky, proč byste toho též nebyli schopni? Nemám nic proti tomu, když budete přijímat pokyny od Kírtanánandy. Není nic špatného na tom, když se s ním poradíte. Oba dva jste žáky již po dlouhou dobu, proč byste tedy měli mít nějaké potíže?“ (dŠP Satjabhámě dásí a Paramánandovi dásovi, 20. července 1974)
74-08 „Musíš tedy být upřímný, vždy následovat důsledně principy a pracovat s odhodláním a trpělivostí. Tajemství úspěchu v duchovním životě tkví v potěšení duchovního mistra. Pak a jedině tehdy si můžeš být jist, že je Krišna spokojen.“ (dŠP Mádhavánandovi dásovi, 16. srpna 1974)
74-08 „Jsem velice potěšen, že ses na toto místo vydal prostě jen na můj povel, sám, abys tam kázal poselství Pána Čaitanji. Takový duch se mi velice zamlouvá. Dobře víš, že i já jsem se vydal do vaší země sám, v pokročilém věku, protože mi to můj duchovní mistr nařídil. Velice mě tedy těší, když vidím mé vlastní žáky z Ameriky vydávat se na odlehlá místa, přičemž opouštějí svůj bohatý národ se všemi vymoženostmi a svými rodinami, aby tam kázali. Tajemstvím úspěchu v duchovním životě je potěšit svého duchovního mistra. O to se jedná. A ty jsi to pochopil. Pokračuj tedy takto dál a nepolevuj. Následuj regulativní principy a oddané praktiky, které jsem vám dal. To tě bude udržovat v kondici. Buď trpělivým a odhodlaným a požádej každého, koho potkáš, aby laskavě zpíval Hare Krišna. Byl bych velice rád, kdybys mi posílal pravidelné zprávy o tvém úsilí.“ (dŠP Bhúridžanovi dásovi, 17. srpna 1974)
74-09 „Děkuji ti také mnohokrát za tu fotografii sannjásích pořízenou v Májápuru. Nechal jsem si ji zarámovat a visí na zdi mého pokoje ve Vrindávanu mezi velkými obrazy učednické posloupnosti. Jen díky laskavosti těchto předešlých áčárjů je nám dovoleno sedět mezi nimi, tak jako když otec zavolá své děti, aby si sedly vedle něj. My si to vlastně nezasloužíme, avšak díky jejich laskavosti nám dovolí si sednout vedle nich.“ (dŠP Višákha déví, 14. září 1974)
74-11 „Rád vidím, že díky tomuto uctívání Božstev děláš pokrok ve vědomí Krišny. Je to praktické uplatnění toho, co se dozvídáme z Bhagavad-gíty: man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru. Nespekulujeme o tom, co Krišna říká, nýbrž následujeme přesně Jeho pokyny. Já sám tento proces následuji. Každé ráno jdu do chrámu a zhlédnu Božstva a vzdám Jim poklony, očekávám tedy, že každý z mých žáků by měl též následovat to, co jsem v této souvislosti ustanovil, vstávat brzy, vykoupat se, účastnit se mangala-árati - yuktasya bhaktāṁś ca niyuñjato 'pi. Božstvo se neliší od Krišny samotného. To jsme již pochopili.“ (dŠP Lílašakti déví dásí, 3. listopadu 1974)
75-01 „Děkuji ti mnohokrát za rozdávání mých knih i v tak krutých zimních podmínkách. Tak vypadá vědomí Krišny. Bez ohledu na podmínky se oddaný přesto snaží ze všech sil potěšit duchovního mistra a Krišnu.“ (dŠP Amša dásovi, 21. ledna 1975)
75-07 „Děkuji vám mnohokrát za váš dar guru-dakšiny a za váš pěkný dopis vyjadřující vaše ocenění vašeho duchovního mistra. To je ten správný způsob, jak obdržet Krišnova požehnání, doprošováním se milosti duchovního mistra – yasya prasādād bhagavat-prasādo. Potěší-li někdo duchovního mistra, rozumí se tím, že je i Krišna potěšen.“ (dŠP Padmanábhovi a Mahódždžvale dásí, 2. července 1975)
75-07 „Ano, každý říká, že jsem inkarnací Čaitanji Maháprabhua. Krišna a Krišnův představitel ve skutečnosti nejsou odlišní. Cokoli se vztahuje ke Krišnovi, se od Krišny neliší. Proto se říká: sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair; ,Duchovní mistr je přijímán všemi pokročilými oddanými Pána Hariho.‘“ (dŠP Gópálovi Krišnovi dásovi, 14. července 1975)
75-07 „Pokud jde o tvé rozčarování, již stárneš, já jsem však také starým člověkem. Neměl bys však upadat do deprese kvůli pokročilému věku. Krišna ti pomůže. Nikdy jsem si nemyslel, že bys ve svých správních povinnostech pochybil, a na tom si dál trvám. Spíš bych řekl, že tvá deprese není náležitá. Tento pocit nedostatečnosti je však dobrý pro tvůj pokrok. Nikdo by si neměl myslet, že teď je již dokonalým. Je lepší si myslet, že jsem nedokonalý a k ničemu. Krišna je ve skutečnosti neomezeným, naše energie je proti tomu limitována. Nemůžeme vlastně tak ani sloužit něčemu neomezenému, Krišnova neomezená energie nás však přiměje Mu sloužit a On tuto službu přijímá. Jsme v podstatě k ničemu. Pán je tak laskavý, že přijímá naši nepatrnou službu, jako by se jednalo o něco velkolepého.“ (dŠP Hansadútovi dásovi, 29. července 1975)
75-08 „Co se týká toho, že se cítíš nekvalifikovaným, dělej, co dokážeš, měl by ses však pro Krišnu vždy snažit udělat to nejlepší. To je důležité. Nakonec vše záleží na Pánu Krišnovi. To si prostě vždy musíš pamatovat.“ (dŠP Tédžjasovi dásovi, 15. srpna 1975)
75-11 „Nemám nic proti tomu, že doporučuješ tyto oddané, jednáš však jako sannjásí a dodržuješ všechna pravidla a omezení a nosíš roucho sannjásího? Až mi to potvrdíš, přijmu tyto mladé lidi za mé žáky. Dokud někdo pokračuje v dodržování pravidel a omezení, je dál mým žákem, ať už se nachází kdekoli.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi Svámímu, 9. listopadu 1975)
75-11 „Říkáš, že jsi jako rozbitý zvon, ty však nikdy nebudeš rozbit. Tvé postavení je díky Krišnově milosti pevné. Měj víru v gurua a Krišnu a tvé úsilí bude úspěšné. Dobře víš, jak jsem v USA začal s vírou jak v duchovního mistra, tak v Krišnu, a oba mi dozajista pomáhají.“ (dŠP Kírtanánandovi Svámímu, 10. listopadu 1975)
75-11 „Jakmile si někdo myslí, že je lepší než jeho duchovní mistr, dopouští se toho největšího přestupku. Krišna nám poskytuje vše, avšak takoví provinilci o vše přijdou.“ (dŠP Džajatírthovi dásovi a Mandžulálí dásí, 10. listopadu 1975)
75-11 „Zrovna jsem se vrátil, dovol mi tedy zůstat v Indii. Budu se zdržovat v Bombaji, Vrindávanu a Májápuru. Ty jsi toto chtěl, ať se to tedy stane, ať si jen mohu někde pořádně sednout a zaměřit se na překladatelskou činnost. Když mě však budete rozrušovat, bude i má mysl rozrušena. Chci, aby to, co jsem již založil, dál pěkně běželo, vidím však, že někteří oddaní se vracejí ke svým starým ,dobrým‘ návykům. V tom je ten problém. Vrátí-li se staré návyky, bude s námi konec. Jestliže je má mysl takto rozrušována, jak se mohu zaměřit na psaní knih? Nejde to. Raději mě o ničem neinformujte a nechte mě v klidu ve Vrindávanu.“ (dŠP Hridajánandovi dásovi Gósvámímu, 13. listopadu 1975)
76-01 „Zrovna jsem ti odeslal telegram, že máš zakoupit ten Mercedes. Tak dlouho jsi přemítal o tom, že tento automobil koupíš, ale výsledek žádný. Utrácíme milióny rupií na dokončení stavby v Bombaji, avšak kdykoli dorazím na letiště, vyzvedáte mě ve vypůjčeném autě. Jaký dojem asi musí mít na naše životní členy to, že je neustále prosím o zapůjčení auta? Prosím pořiď nějaké naše vlastní. Doslechl jsem se však, že chceš na tuto koupi použít peníze z BBT. Existuje jeden příběh, kde jistý guru šel do domu svého žáka a ten ho velice honosně uvítal. Když se ho guru zeptal, jak si tento žák mohl dovolit pořídit tak skvělé uvítání, odpověděl mu žák, že vše patří jeho guruovi. Později tento guru zjistil, že nemá žádné peníze na svém účtu, a došlo mu, že jeho žák utratil všechny jeho peníze. Jestlipak také zařizuješ něco podobného? Nechci utrácet peníze knižního fondu za takové věci. Jestli na to nemáš peníze, pak je tu Tamál Krišna, který zmínil, že dá tyto peníze Ráméšvarovi, a ten ti je pak pošle.“ (dŠP Puštovi Krišnovi, 10. ledna 1976)
76-01 „Nedokážeš přežívat bez mé milosti a ani já nemohu žít bez milosti tvé. Jde o vzájemnou výměnu. Taková vzájemná závislost jednoho na druhém je založena na lásce – vědomí Krišny.“ (dŠP Džajatírthovi, 22. ledna 1976)
76-01 „Velice rád se dozvídám, že jsi tento Mercedes již pořídil. Tohoto vozidla bylo již velice dlouhou dobu třeba a ty jsi teď tuto touhu naplnil. Děkuji ti. Musíš však v budoucnu splatit celý svůj dluh vůči knižnímu fondu, jinak se staneš žákem, který utrácí peníze svého duchovního mistra.“ (dŠP Puštovi Krišnovi, 23. ledna 1976)
76-01 „Dovoluji si ti poděkovat za tvůj dopis z 16. ledna 1976 s přiloženým příspěvkem. Kdybys ke mně necítil náklonnost, jak bys mi jinak mohl neustále nabízet dary? Duchovní mistr vždy dává svým žákům pokyny a ti se na oplátku snaží sloužit svému duchovnímu mistrovi. Jde o vzájemný láskyplný vztah.“ (dŠP Bhúrižanovi, 31. ledna 1976)
76-02 „Děkuji ti za tvůj laskavý příspěvek a za tvůj ochotný služebnický postoj. Žák vždy přemýšlí o tom, jak může svému duchovnímu mistrovi lépe sloužit, a duchovní mistr vždy dumá nad tím, jak svému žákovi pomoci odevzdat se Krišnovi. Prosím pokračuj v tomto procesu vědomí Krišny plná nadšení a trpělivosti a je zcela jisté, že tě Krišna přijme.“ (dŠP Džagatíkandě dásí, 1. února 1976)
76-04 „K tvé otázce: Ano, číst Bhagavad-gítu pomáhá, musíme jí však naslouchat od uvědomělé osoby. Budete-li ji číst nezávisle bez pomoci gurua, můžete být sveden na scestí. Tolik politiků, učenců atd. proto bez vedení systémem parampary uvedlo veřejnost v omyl. Bhagavad-gítá je standardní knihou poznání v Indii a mnoho slavných osobností jako Gándhí, Auróbindó, dr. Rádhákrišnan atd. se snažilo Bhagavad-gítě porozumět, avšak neuspělo. Sami byli naopak pomýleni a kvůli jejich důležitému postavení pak uvedli v omyl i mnoho svých následovníků. Náš systém, védský systém, je založen na přistoupení k té pravé osobě a přímému naslouchání od ní, tak jako Ardžuna naslouchal Krišnovi. Mentální spekulace nám nepomůže. Naslouchání je ta hlavní věc. V Bhagavad-gítě se říká: dharma-kṣetre kuru-kṣetre. Když nasloucháte uvědomělé osobě, která věcem rozumí, vysvětlí vám, že Kurukšétra je místem, kde se vykonávají náboženské obřadní rituály odnepaměti, již od dob před bitvou na Kurukšétře. Čtete-li však knihy některých těchto vychytralých politiků, zmatou vás a dozvíte se, že Kurukšétra značí toto tělo, což ve skutečnosti není pravda. To je ten rozdíl, naslouchání oddaným, zvukové vibraci přicházející od uvědomělé osoby. U čtení knih jde o ten samý princip: tattva-daršinah – naslouchání od toho, kdo spatřil pravdu. Čtení či naslouchání od uvědomělé osoby je ta samá věc, naslouchání zvukové vibraci od uvědomělé duše je však přesto ještě účinnější a lepší.“ (dŠP Pandžábí Prémánandovi, 16. dubna 1976)
76-07 „Dovoluji si potvrdit přijetí tvého velice pěkného daru. Velice ti za něj děkuji a doufám, že ty a tvůj syn Gaurahari dás děláte dobrý pokrok ve vašem vědomí Krišny. Prosím následujte vždy regulativní principy a zpívejte pozorně svá kola, takové návyky zcela jistě povedou k úspěchu. Potěšení duchovního mistra je činným principem duchovního života a obětiny nabízené s láskou a oddaností duchovního mistra vždy potěší. Prosím pokračuj tak dál.“ (dŠP Kapardiní dásí, 24. července 1976)
76-07 „Obdržel jsem tvůj velice pěkný dárek a velice ti za něj děkuji. Potěšení duchovního mistra je tím nejdůležitějším principem v duchovním životě, dál tedy pokračuj takovým způsobem, který duchovního mistra potěší. Vždy recituj alespoň šestnáct kol denně a následuj bez výjimky čtyři regulativní principy. Pak budeš v tvém duchovním životě silná. Stálým následováním principů, zpíváním a věnováním se pravidelnému uctívání Božstev může člověk dělat stabilní pokrok.“ (dŠP Jašasviní déví dásí, 24. července 1976)
76-07 „Obdržel jsem tvé velice pěkné dary a příspěvek na můj knižní fond. Tak se dá pokročit ve vědomí Krišny. Měli bychom duchovnímu mistrovi nabídnout, co jen můžeme. Měli bychom vždy zpívat alespoň šestnáct kol denně a následovat regulativní principy a náš život se tak stane dokonalým. Vždy se snaž při jakýchkoli tvých činnostech myslet na Krišnu a On ti postupně pomůže zničit všechny tvé hmotné připoutanosti, když k tomu pak přidáš svou upřímnou touhu, je tvá cesta zpátky domů k Bohu volná. Měli bychom se vždy upřímně snažit potěšit duchovního mistra následováním jeho pokynů, pak bude život snadný.“ (dŠP Joan Fieldsové, 24. července 1976)
76-07 „Obdržel jsem tvůj dar z 27. července 1976 v hodnotě sto osmi liber, za který ti velice děkuji. Máš vlastně pravdu, není ani možné, aby žák kdy splatil dluh vůči svému duchovnímu mistrovi. Proto by měl být žák duchovnímu mistrovi vždy zadlužen a pokračovat ve své práci takovým způsobem, aby byl duchovní mistr potěšen vykonáváním takové upřímné služby. Vždy následuj čtyři principy, dávej si jen prasádam, a nadto vždy každý den zpívej svých šestnáct kol, touto cestou pak vykonávej stabilní pokrok v oddané službě. Dál také kaž o tomto hnutí po celém světě, čímž se staneš šťastnou a přineseš štěstí i ostatním.“ (dŠP Mantriní déví dásí, 29. července 1976)
76-07 „Obdržel jsem tvůj dar a zprávu. Takový proces nabízení čehokoli v našem vlastnictví pro potěšení duchovního mistra a Krišny je v Bhagavad-gítě doporučován Pánem samotným, když říká: yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat… a tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā. Tento proces obětování všeho, co vlastníme, či čeho jsme schopni, je doporučovaným prostředkem k zbavení se všech připoutaností k hmotným věcem a k hmotnému smyslovému požitku. Když se člověk očistí tímto procesem nabízení všeho zpět Nejvyššímu, začne být prostě připoután k poskytování potěšení Nejvyššímu Pánu. To je dokonalost života. Dá se jí dosáhnout jednoduše následováním čtyř regulativních principů, zpíváním šestnácti kol denně a pravidelným obětováním našeho času a úsilí k propagaci tohoto hnutí pro vědomí Krišny.“ (dŠP Ručiře dásí, 31. července 1976)
76-08 „Obdržel jsem tvůj dopis datovaný 6. srpna
76-08 „Mí drazí synové a dcery,
prosím přijměte má požehnání. Obdržel jsem váš dopis datovaný 9. srpna 1976 s přiloženou dakšinou a fotografiemi múrti v Nové Dvárace, které jsem si nechal zarámovat a pověsit na zeď zde v Bombaji.
Jestliže se cítíte vůči mně zadluženi, pak byste měli kázat tak mocně jako já. To je ten pravý způsob, jak tento dluh splatit. Jistě, není možné dluh vůči duchovnímu mistru splatit, avšak duchovní mistr je velice spokojen s takovým postojem jeho žáka. V Bhagavad-gítě se říká:
vyavasāyātmikā buddhir ekeha kuru-nandana; ,Ti, kdo kráčejí touto cestou, jsou rozhodní a mají jediný cíl.‘ Naší jedinou povinností je být upevnění v oddané službě pomocí toho, že potěšíme duchovního mistra. Ti, kteří nejsou rozhodní, se věnují různým dalším aktivitám (eka znamená jeden a bahu znamená mnoho).
Skutečným oceánem milosti je Krišna a je povinností duchovního mistra říci svým žákům, aby k tomuto oceánu přišli a byli šťastni. Povinností duchovního mistra je žáka k tomuto oceánu přivést. Já se o to snažím ze všech sil, a když se mě pokusíte následovat, jistě vám to prospěje. Bhaktivinód Thákur v jedné písni zpívá: kṛṣṇa se tomāra, kṛṣṇa dīte pāro, tomāra śakati āche; āmi to' kāńgāla, 'kṛṣṇa' 'kṛṣṇa' boli', dhāi tava pāche pāche. ,Krišna je tvůj, a ty máš tu moc dát Krišnu, komukoli si přeješ. Já jsem jen zbědovaný nuzák, který běží za tebou a volá Krišno, Krišno!‘ Krišna je neomezený, nikdo Ho nedokáže chytit, když však někdo následuje paramparu, Krišna souhlasí s tím, že se nechá chytit. Každý se Krišny bojí, On však má strach z matky Jašódy. Taková je Krišnova speciální milost.“ (dŠP obyvatelům Nové Dváraky v Los Angeles, 14. srpna 1976)
76-08 „Já ve skutečnosti závisím na tvé milosti. Budeš-li laskavě následovat mé pokyny a dál šířit vědomí Krišny, učiní mě to velice šťastným. Musíš důsledně dodržovat regulativní principy a zpívat šestnáct kol denně a Krišna ti poskytne vedení. To se též praví v Bhagavad-gítě:
teṣāṁ satata-yuktānāṁ bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁyena mām upayānti te
Těm, kdo Krišnu s láskou uctívají, Krišna dá vedení k tomu, aby se k Němu mohli vrátit. Čím více služby Krišnovi poskytneš, tím větší pokrok uděláš:
yasya deve parā bhaktir yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ prakāśante mahātmanaḥ
Pouze těm duším, které mají zároveň neochvějnou víru v Pána i v duchovního mistra, jsou automaticky vyjeveny všechny významy védského poznání. To je tajemství úspěchu.“ (dŠP Džagannáthovi Sútovi dásovi, 28. srpna 1976)
76-08 „Děkuji ti mnohokrát za tolik dárků pro mě a za tvůj zájem o to, aby se mi dobře dařilo. Tak vypadá správný postoj žáka. Žák by měl být připraven obětovat vše, co má, včetně svého těla, mysli a slov, službě guruovi. Každý, kdo upřímně slouží podle svých nejlepších schopností, bude Pánovi připadat milým. Pokračuj tedy dál ve svém úsilí rozšiřovat vědomí Krišny a pomáhej Džajatírthovi Prabhuovi, aby tento případ vyhrál, a vždy bez výjimky následuj regulativní principy oddané služby.“ (dŠP Rádhé-Šjámovi dásovi, 14. srpna 1976)
77-01 „Obdržel jsem tvůj dopis datovaný 13. ledna, jehož obsah jsem si pročetl. Ano, Krišna ti dá sílu, protože jsi upřímný. Chci prostě jen vidět, že se z tebe, tvé ženy a celé tvé rodiny stanou vaišnavové, Krišnovi oddaní. Zůstaň, kde jsi, a snaž se pochopit filozofii – to tě zdokonalí:
jñāne prayāsam udapāsya namanta eva
jīvanti san-mukharitāṁ bhavadīya-vārtām
sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ-manobhir
ye prāyaśo 'jita jito 'py asi tais tri-lokyām
Šrí Rámánanda Rája pokračoval: „(Pán Brahmá řekl:) ,Můj drahý Pane, oddaní, kteří zavrhli neosobní pojetí Absolutní Pravdy, a proto zanechali rozhovorů o empirických filozofických pravdách, by mĕli naslouchat o Tvém svatém jménu, podobĕ, zábavách a vlastnostech od seberealizovaných oddaných. Mĕli by důslednĕ dodržovat zásady oddané služby a stranit se nedovoleného sexu, hazardování, omamných látek a zabíjení zvířat. Když se plnĕ odevzdávají svým tĕlem, slovy i myslí, mohou žít v jakémkoliv ášramu nebo společenském postavení. Takovými osobami jsi přemožen, i když jsi vĕčnĕ nepřemožitelný.̀“ (Čaitanja-čaritámrita, Madhja-lílá, osmá kapitola, verš 67)
Jde o to, aby ses nestal přespříliš inteligentním, prostě jen naslouchej od seberealizované duše. Když budeš někomu takovému naslouchat se vší vážností a upřímností, jednoho dne si získáš Krišnu, ačkoli Jeho nemůže nikdo porazit.“ (dŠP Vasudévovi dásovi, 23. ledna 1977)