67-11 „Obdržel jsem tvůj dopis s datem 24. října 1967. Kírtanánandovi byla udělena tato pozice sannjásího, protože to tak chtěl, ačkoli jsem nedokázal pochopit, proč chtěl sám být duchovním mistrem. Pán Čaitanja chtěl, aby se z každého stal duchovní mistr, pokud bude následovat pokyny Pána Čaitanji. Pánovým posláním bylo porazit májávádskou filozofii a ustanovit filozofii vědomí Krišny, neboť Krišna je Nejvyšším Pánem, Osobností Božství. Každý, kdo následuje pokyn Pána Čaitanji pod vedením Jeho pravého představitele, se může stát duchovním mistrem, a já si přeji, aby až tu již nebudu přítomen, všichni mí žáci přijali úlohu duchovních mistrů za účelem šíření vědomí Krišny po celém světě. To jsem chtěl, avšak Kírtanánanda byl příliš nafoukaný a nepřirozeně si na mně vyžádal svolení k tomu, aby mu byl udělen řád sannjásu.
Na duchovním poli se nikdo nemůže stát pravým duchovním mistrem tím, že neuspokojí svého duchovního mistra. Říká se, že Nejvyšší Pán může být uspokojen prostě jen uspokojením duchovního mistra, a ten, kdo duchovního mistra neuspokojí, nemá v duchovním světě žádné místo. Kírtanánanda se chtěl stát duchovním mistrem neuspokojením duchovního mistra, a kvůli tomu poklesl. Nebude schopen říci cokoli opravdového, dokud nepřijde zpět k svému čistému vědomí duchovního světa, jak jsi o tom hovořil dříve.“ (dŠP Madhusúdanovi, 2. listopadu 1967)
68-01 „První zkoušky budou někdy v lednu a budou se týkat Bhagavad-gíty, ti, kdo je složí, dostanou diplom z Bhakti-šástry. Příští rok uděláme zkoušky ze Šrímad-Bhágavatamu a jejich absolventi dostanou diplom z Bhakti-vaibhavy. Následujícího roku pak budou zkoušky z Učení Pána Čaitanji, Nektaru oddanosti a Védánta-sútry, a její úspěšní absolventi obdrží titul Bhaktivédánta. Do roku 1975 tak budou všichni ti, kdo projdou všemi těmito zkouškami, specificky zmocněni k tomu, aby dávali zasvěcení a zvyšovali tak počet obyvatelstva ve vědomí Krišny.“ (dŠP Kírtanánandovi, 12. ledna 1968)
68-03 „Ano, když někomu řeknu, aby zpíval Hare Krišna, bude to mít účinek. Slyšela jsi to ode mě a mých žáků a podobně i já jsem to vyslechl od mého Gurua Mahárádže, a podobně to pokračuje dál. Jelikož jsi to vyslechla od čistého oddaného Pána, od tebe je toto poselství také přenášeno dále. Tak jako se anténový signál přenáší z jednoho místa na druhé, tento systém guru-parampary funguje také tak. Mí žáci jsou mými zprostředkovateli, mými zástupci, vyslechneš-li si tedy něco od nich, je to stejné, jako bys to slyšela ode mě. A protože jsi upřímnou duší, ti, kdo si mantru vyslechnou od tebe, ji obdrží v učednické posloupnosti od Pána Čaitanji a od Pána Krišny.“ (dŠP Andree Templové, 6. března 1968)
68-04 „Co se týká jednání Bóna Mahárádže: Můžeme si o tom promluvit, až se setkáme. Prozatím bys měl vědět, že tento pán je velice materiálně ziskuchtivý. Chce využít vědomí Krišny pro své materiální jméno a slávu. Někdy také hrubě urážel našeho Gurua Mahárádže, a došlo to tak daleko, že ho nakonec Guru Mahárádž v podstatě zavrhl. Jako výsledek toho můžeme vidět, že místo toho, aby se stal velkým kazatelem vědomí Krišny, stal se tento pán uměle hlavou této světské instituce. Stát se velice důležitou osobou podle hmotného měřítka neznamená být úspěšný ve vědomí Krišny. Nejprve ho můj Guru Mahárádž společně s naším dalším duchovním bratrem Bhakti Pradípou Tírthou Mahárádžem vyslal do Londýna, aby tam otevřeli misionářské středisko, a oni tam zůstali po 3 roky, aniž by udělali jakýkoli viditelný pokrok. Místo toho utratili nemístné množství peněz mého Gurua Mahárádže, a tak byli později odvoláni zpět do Indie. Takto neslavně tedy jejich mise dopadla a není možné o tom všem napsat v tomto dopise, prozatím se však spokoj s těmito řádky a později si o tom můžeme dále pohovořit. Celkově bys měl vědět, že není osvobozenou osobou, nemůže proto zasvěcovat nikoho do vědomí Krišny. K tomu je třeba zvláštního duchovního požehnání od vyšších autorit.“ (dŠP Džanárdanovi, 26. dubna 1968)
68-04 „Výroky Bhaktivinóda Thákura jsou na stejné úrovni jako písma, jelikož je osvobozenou bytostí. Duchovní mistr obvykle pochází ze společnosti takových věčných společníků Pána; avšak kdokoli následuje principy těchto věčně osvobozených osob, je také na stejné úrovni jako tato výše zmíněná společnost. Přirození guruové jsou rozpoznáni díky tomu, že vznešená osoba ve vědomí Krišny nepřijímá nikoho za svého žáka, naopak vidí všechny jako expanze svého gurua. To je velice vysoké postavení, které se nazývá mahá-bhágavata. Například Rádhárání si také někdy myslí, že je podřízena svým učitelům, aby pochopila oddanost Krišnovi.“ (dŠP Džanárdanovi, 26. dubna 1968)
68-04 „Osoba, která je osvobozeným áčárjou a guruem, nemůže dělat žádné chyby, existují však další osoby, které jsou méně kvalifikované a nejsou osvobozené, které však přesto mohou jednat jako guruové a áčárjové díky důslednému následování učednické posloupnosti. Šástra nám říká, že ten, kdo považuje Božstvo v chrámu za vyrobené z kamene či dřeva, kdo si myslí, že áčárja či guru je jen obyčejná lidská bytost, a kdo přiřazuje vaišnavy či oddané k jisté společenské skupině či kastě, je pekelnou osobou. Tvá otázka týkající se Bóna Mahárádže ve vztahu k jeho žákům je velice inteligentní a složitá, proberme ji pořádně, až se setkáme.“ (dŠP Džanárdanovi, 26. dubna 1968)
68-06 „Nauka o vědomí Krišny je transcendentální vědou, kterou nemohou materialističtí lidé nikdy pochopit. Proto Védy nařizují, aby člověk pro porozumění této transcendentální vědě vyhledal duchovního mistra. A kvalifikací duchovního mistra je to, že musí obdržet poznání stejným způsobem od dalšího věrohodného duchovního mistra, následkem čehož je takový duchovní mistr zcela přesvědčen o existenci Nejvyšší Osobnosti Božství a je pevný ve své víře. Takové jsou kvalifikace duchovního mistra. Jinými slovy, tato věda se dá ocenit jedině díky služebnickému postoji. Vyzývavý duch ji nikdy neporozumí. Pouze ten, kdo je pokorný a kdo je ochoten naslouchat tomuto transcendentálnímu poselství, bude moci získat osvícení o transcendenci.
Čím větší služebnický postoj vyvineš, tím více se ti Krišna vyjeví. Krišna se nachází v tvém nitru a čeká, až se Mu odevzdáš a budeš Mu sloužit, a jakmile spatří, že se vší vážností rozvíjíš služebnickou náladu, porozumíš všemu, co se Krišny týká – Jeho vlastnostem, Jeho podobě, Jeho zábavám, Jeho doprovodu a Jeho sídlu. Velice rád se dozvídám, že postupně pracuješ na svém služebnickém postoji, a rád bych tě požádal, aby sis takový postoj uchoval navěky, a Krišna se ti pak bude neustále vyjevovat. Jinak řečeno, Krišna je neomezený, čím více však rozvíjíme náš služebnický postoj, dokážeme oceňovat další a další z Jeho rysů. Jamunáčárja v jednom verši říká: ,Od té doby, co jsem si začal uvědomovat stále novější aspekty Krišny, začal jsem čím dál více zapomínat na hmotný požitek.‘ A vrcholem materiálního požitku je sex. A Jamunáčárja pak říká, ,Kdykoli si vzpomenu na sex, odplivnu si nad tou myšlenkou‘. Tak vypadá skutečné vědomí Krišny.
Měl bys vědět, že čím víc zapomínáš na nesmyslný hmotný požitek, tím větší pokrok ve vědomí Krišny děláš. Nemusíš se nikoho ptát na to, jestli děláš pokrok; pomocí tohoto testu si to sám ověříš. Například osoba, která obědvá, se zasytí a získá sílu. Podobně čím více sloužíš Krišnovi, tím víc zapomeneš na hmotné touhy a získáš duchovní sílu. Tak se to dá ověřit. Jsem rád, že se takto cítíš, pokračuj dál ve zpívání Hare Krišna a odpovědi budou samy hned přicházet. Děkuji ti mnohokrát.“ (dŠP Sačísutovi, 17. června 1968)
68-07 „Ano, Buffalo zajisté postupně vyrůstá v pěkné středisko díky upřímným oddaným jako ty. Když se Vidura setkal s Mahárádžem Judhišthirou, přívítal ho slovy: ,Ty sám dokážeš proměnit jakékoli místo v poutní místo, neboť vždy nosíš ve svém srdci Pána Krišnu.‘ Tak tomu skutečně je. Každý, kdo neustále nosí Krišnu ve svém nitru, se může vydat kamkoli a přeměnit to tam na posvátné poutní místo. Tak hovoří Šrímad-Bhágavatam a tak žehná i Pán Čaitanja. Pán Čaitanja vydal pokyn: ,Kamkoli se vydáte, hovořte prostě o vědomí Krišny a staňte se tak duchovními mistry.‘ Budeme-li se tedy zkrátka jen upřímně věnovat takové činnosti, naše životy a životy těch, kdo nás uslyší, budou požehnány.“ (dŠP Rúpánugovi, červenec 1968)
68-08 „Především jsem Ačjutánandu varoval, aby se nesnažil někoho zasvěcovat. Nejste ještě v takovém postavení, abyste mohli kohokoli zasvěcovat. Kromě toho podle náležité etikety by za doby přítomnosti duchovního mistra měli všichni perspektivní žáci být přivedeni k němu. Jestliže tedy někdo dychtí být zasvěcen, měl by nejprve naslouchat naší filozofii a začít zpívat Hare Krišna alespoň po tři měsíce, a pak mu mohu podle potřeby na tvé doporučení zaslat růženec, tak jako to děláme zde. Nenech se zlákat takovou májou. Všechny vás vedu k tomu, abyste se v budoucnu stali duchovními mistry, neuspěchejte to však. Pokud je rodina tohoto hocha, který tak dychtí po zasvěcení, skutečně vaišnavská, ať vám nejprve poskytnou místo k bydlení, protože toho vám je na prvním místě skutečně potřeba. Na tomto místě pak denně pořádejte kírtany, ráno a večer, stejně jako zde; podle toho uvidíme jejich upřímnost. Prozatím podle mé rady tedy pořádejte kírtany a hovořte o Bhagavad-gítě a Šrímad- Bhágavatamu a snažte se sloužit cílům Společnosti pro vědomí Krišny. Nebuďte hned přitahováni takovými lacinými žáky. Člověk se musí postupně díky službě pozvedat… Shrňme to tak, že byste mi měli zcela jistě okamžitě dát vědět, jestli se můžete postarat o tisknutí, jestli můžete rozdávat či prodávat nahrávky a jestli mi výměnou za tyto nahrávky můžete poslat Božstva. Tyto služby jsou ty nejdůležitější. Nenechte se zlákat lacinými žáky. Nejprve pravidelně vykonávejte službu. Jestliže se ihned stanete guruy, zastaví to vaše služebnické činnosti; již teď existuje tolik laciných guruů a laciných žáků, kteří nemají náležité poznání a vytvářejí nové sampradáji, a jelikož přestali aktivně sloužit, všechen jejich duchovní pokrok se zadusil.“ (dŠP Ačjutánandovi a Džaja Góvindovi, 21. srpna 1968)
„Příštího ledna se bude konat zkouška z této Bhagavad-gíty. Testy budou zaslány do všech středisek a ti, kdo získají minimální vyžadovaný počet bodů, dostanou titul Bhakti-šástrí. Podobně se bude další zkouška konat na den zjevení Pána Čaitanji v únoru 68-12
69-03 „Já se pouze snažím rozsévat toto poselství mého duchovního mistra, a jestli za takovou službu přijdou nějaké zásluhy, všechny putují k němu. Toto poselství vědomí Krišny přichází shora od Krišny samotného a my jsme všichni služebníky Nejvyššího Pána konajícími v učednické posloupnosti. Prosím snaž se porozumět naší filozofii prostřednictvím různých knih, které jsem již vydal, a po nějaké době vy sami budete vykonávat toto poslání učednické posloupnosti.“ (dŠP Prahládánandovi, 14. března 1969)
69-05 „Když nějaký sentimentální oddaný přijme roli Krišnova představitele, způsobí to jen zmatek.“ (dŠP Gurudásovi, 15. května 1969)
69-06 „Odpověď na tvou otázku z ištagóšthí zní následovně: Pokud někdo není obyvatelem Krišnalóky, nemůže být duchovním mistrem. To je první podmínka. Obyčejný člověk nemůže být duchovním mistrem, a stane-li se to, vzbudí to jen rozruch. A kdo je osvobozenou osobou? Ten, kdo zná Krišnu. V Bhagavad-gítě se ve čtvrté kapitole říká, že každý, kdo skutečně zná Krišnu, je okamžitě osvobozen, a po opuštění současného těla ihned jde ke Krišnovi. To znamená, že se stane obyvatelem Krišnalóky. Jakmile je někdo osvobozen, neprodleně se stane obyvatelem Krišnalóky, a každý, kdo zná pravdu o Krišnovi, se může stát duchovním mistrem. To je názor Pána Čaitanji. Abychom celou tu věc shrnuli, mělo by být jasné, že věrohodný duchovní mistr je obyvatelem Krišnalóky.“ (dŠP Mukundovi, 10. června 1969)
69-06 „Máš pravdu, když říkáš, že když duchovní mistr mluví, mělo by se to považovat za promluvu Krišny samotného. Je to pravda. Duchovní mistr musí být osvobozen. Nezáleží na tom, jestli přišel z Krišnalóky, či zda se osvobodil zde. Musí však být osvobozen. Nauka o tom, jak se člověk osvobodí, byla vysvětlena výše, avšak je-li někdo osvobozen, není třeba rozlišovat mezi tím, jestli přišel z Krišnalóky, nebo z hmotného světa. V širším slova smyslu však každý pochází z Krišnalóky. Zapomene-li někdo na Krišnu, je podmíněn, a vzpomene-li si na Krišnu, je osvobozen. Doufám, že toto tyto body objasní.“ (dŠP Mukundovi, 10. června 1969)
69-06 „Pokud jde o tvou první otázku, ,Jaký je plný úplný rozdíl mezi duchovním mistrem, Krišnou a oddaným?‘ Odpověď zní, že Krišna je zdrojem všech energií duchovního i hmotného stvoření, oddaný je nedílnou součástí Krišny a duchovní mistr je průzračným médiem vedoucí podmíněné duše zpátky domů k Bohu. Všechny živé bytosti jsou služebníky Krišny, avšak ty živé bytosti, které spadly do podmíněného života, zapomněly na jejich věčný vztah k Pánu. Úkolem pravého duchovního mistra je vyvést podmíněné duše ze zapomnění a přivést je zpět k čistému vědomí sloužení Pánu v transcendentální láskyplné službě.
V materiálním vědomí se člověk ztotožňuje se svým současným tělem a zapomíná na to, že je duchovní duší, služebníkem Krišny. Když se pak sdružuje s očištěnými služebníky Krišny a přijímá od nich pokyny, začíná se živá bytost postupně upomínat na to, že není součástí tohoto hmotného světa plného utrpení, nýbrž že je také věčným služebníkem Krišny a že její jedinou povinností je poskytovat potěšení Pánu v čistém vědomí Krišny. Touto cestou se takový oddaný stane způsobilým k tomu, aby vedl ostatní zpět na cestu oddané služby, a díky tomu se také může stát duchovním mistrem. Takovému procesu se říká parampara neboli linie učednické posloupnosti.“ (dŠP Višálovi dásovi, 16. června 1969)
69-11 „Pokud se jedná o zasvěcování žáků, může ho vykonat kdokoli kvalifikovaný. Šríla Bhaktivinód Thákur byl například hospodářem a Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí byl skálopevným brahmačárím, oba dva však byli kvalifikováni k zasvěcování žáků.“ (dŠP Krišna déví, 2. listopadu 1969)
70-06 „Krišnova filozofie je pochopena způsobem popsaným ve Védách:
yasya deve parā bhaktir yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ prakāśante mahātmanaḥ
,Pouze tomu, kdo má neoblomnou víru v Nejvyššího Pána a podobnou víru v duchovního mistra, budou vyjeveny významy védského poznání.‘ Duchovní mistr je vždy osvobozený. V jakýchkoli podmínkách jeho života bychom ho neměli mylně považovat za obyčejnou živou bytost. Tohoto postavení duchovního mistra je dosaženo třemi procesy. Jednomu se říká sádhana-siddha. To znamená, že je někdo osvobozen vykonáváním regulativních principů oddané služby. Dalším je kripa-siddha, ten, kdo je osvobozen díky milosti Krišny či Jeho oddaných. A posledním je nitja-siddha, který po celý svůj život nikdy na Krišnu nezapomněl. Toto jsou tři druhy dokonalosti života.
Pokud jde o Náradu Muniho, ve svém předešlém životě byl synem služebné, avšak díky milosti oddaných se později stal siddhou a v příštím životě se zjevil jako Nárada, který má díky Pánově milosti úplnou svobodu se přemisťovat, kamkoli chce. Ačkoli byl tedy v minulém životě synem služebné, nic mu nezabránilo dosáhnout dokonalosti duchovního života. Podobně může i jakákoli jiná podmíněná živá bytost dosáhnout dokonalosti pomocí výše zmíněných procesů, a Nárada Muni je toho živoucím dokladem.
Nevím tedy, proč se dotazuješ na můj předchozí život, zda jsem byl podmíněn zákonům hmotné přírody. I kdybychom tedy přistoupili na to, že jsem byl podřízen zákonům materiální přírody, zabránilo mi to nějak v tom, abych se stal duchovním mistrem? Co si o tom myslíš? Ze života Nárady Muniho je zřejmé, že ačkoli byl v předchozím životě podmíněnou duší, nic mu nebránilo stát se duchovním mistrem. Tento zákon se nevztahuje pouze na duchovního mistra, nýbrž na každou živou bytost.
V našich knihách najdeme tisíce příkladů toho, jak podmíněná duše není nikdy ovlivněna hmotným tělem. Ve Védách se říká: asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ, což znamená, že živá bytost není nikdy ovlivněna hmotou. Další příkladem může být to, že odraz Měsíce na vodní hladině se zdánlivě pohybuje, ačkoli je na jednom místě. Jakákoli živá bytost je tedy přesně taková. Její odraz na hmotném těle se zdánlivě mění, duchovní duše však zůstává stejná; proto se taková změna nazývá iluzí. Osvobození znamená osvobození se z měnících se podmínek.
Pokud jde o mě, nemohu říct, čím jsem byl v mém předchozím životě, jeden velký astrolog však vypočítal, že jsem v minulém životě byl lékařem a můj život byl prost hříchu. Kromě toho to můžeme též podpořit výrokem Bhagavad-gíty: śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe, yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate, což znamená, že neúspěšný jógí se narodí v bohaté rodině či čistému či zbožnému otci. Díky Krišnově milosti se mi dostalo obou těchto příležitostí v mém současném životě a narodil jsem se zbožnému otci a byl jsem vychován v jedné z nejbohatších aristokratických rodin v Kalkatě (v rodině Kašínáth Malliků). Božstva Rádhá- Krišny patřící této rodině mě volala, abych se s Nimi setkal, a proto jsem při mé poslední návštěvě Kalkaty spolu s mými americkými žáky bydlel v tomto chrámu. Ačkoli jsem měl nezměrně příležitostí užívat si čtyř principů hříšného života, jelikož jsem byl napojen na velice aristokratickou rodinu, Krišna mě vždy ochránil a po celý můj život jsem nepoznal nezákonný sex, omamné látky, maso či hazard. Co se týká mého současného života, nevzpomínám si na jedinou část mého života, kdy bych zapomněl na Krišnu.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi, 21. června 1970)
70-11 „Schopnost kázat se dá ověřit tím, zda někdo získává žáky, či ne. Zdá se tedy, že tvé kázání funguje docela dobře. Standard čistoty, který jsem v našem hnutí pro vědomí Krišny zavedl, ti dodá skutečnou duchovní sílu potřebnou pro kázání. Budeš-li se prostě jen držet tvých principů, dostane se ti úcty celého světa a naše kazatelská činnost bude úspěšná.“ (dŠP Tírthapádovi, 13. listopadu 1970)
71-03 „Pokud jde o to, že bys přijal zasvěcení od Brahmánandy Mahárádže, nemám nic proti tomu, avšak správná etiketa říká, že během přítomnosti duchovního mistra jeho žák nepřijímá žáky. Svámí Brahmánanda mi v této souvislosti může napsat a já mu dám náležité pokyny.“ (dŠP Johnu Milnerovi, 24. března 1971)
71-12 „Velice rád je přijmu za mé zasvěcené žáky a duchovní jména, která jsem jim dal, jsou Gangá Nárájan dás a Džagá Móhiní dásí. Teď jim musím poskytnout dobré vedení ve vědomí Krišny, jelikož ty jsi již velice zkušeným oddaným a prakticky řečeno budoucnost naší Společnosti pro vědomí Krišny spočívá v rukou mých starších žáků. Dodej jim vše potřebné v zdokonalení jejich životů a poskytni jim ochranu a dobré pokyny. To jsou teď povinnosti mých starších žáků.“ (dŠP Karandharovi, 3. prosince 1971)
72-05 „Před nějakým časem jsi mě požádal o svolení přijmout pár žáků; ten správný čas se již blíží a brzo budeš mít mnoho žáků získaných díky tvému silnému kázání. Drž se tohoto postupu mocného kázání a mnoho osob svedených na scestí bude díky tvému správnému vedení požehnáno.“ (dŠP Ačjutánandovi, 16. května 1972)
72-09 „Pokud jde Siddhasvarúpánandu, to, co jsi zaslechla, jsou jen zvěsti a nemají žádnou podstatu. Siddhasvarúpa nechce přijímat žáky, navíc by ani neměl mít žádné žáky, dokud jsem naživu. Tak to funguje. Nikdy jsem neřekl, že Siddhasvarúpa je čistým oddaným. (Každý se však může stát čistým oddaným, pokud netouží po ničem jiném než sloužit Krišnovi a duchovnímu mistru.) To je zkrátka jen výplod něčí mysli. Chystám se teď do Indie na pár týdnů a zastavím se na Havaji, abych Siddhasvarúpánandu vzal s sebou do Indie a pořádně ho tam vychoval.“ (dŠP Sudéví dásí, 15. září 1972)
72-12 „K tvé další otázce, zda pouze čistí oddaní mohou osvobodit ostatní? Kdokoli je čistým oddaným, dokáže osvobodit ostatní, může se stát duchovním mistrem. Dokud však není na takové úrovni, neměl by se o to pokoušet. V takovém případě půjdou oba do pekel, tak jako když slepý vede slepého.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi, 14. prosince 1972)
74-04 „Máš pravdu, že Šrídhar Mahárádž je ryzí osobou. Podle mého názoru je však pouze tím nejlepším svého druhu. Je mým dávným přítelem, alespoň následuje regulativní principy oddané služby. Nechci se pouštět do debat o činnostech mých duchovních bratrů, pravdou však zůstává, že jejich kazatelská práce postrádá jakýkoli život. Všichni jsou spokojeni jen s místem k bydlení, jemuž říkají chrám; učí své žáky, jak pomocí transcendentálních prostředků získat něco k jídlu, a jen jedí a spí. Nemají myšlenky či mozkovou kapacitu k tomu, jak rozšiřovat vyznání Šrí Čaitanji Maháprabhua. Můj Guru Mahárádž kvůli tomu mnohokrát bědoval a říkal si, že kdyby alespoň jeden člověk porozuměl tomuto principu kázání, bylo by jeho poslání úspěšným. Ve svých posledních dnech byl můj Guru Mahárádž velice rozrušen. Odešel z tohoto světa ve skutečnosti předčasně, mohl jinak dál žít po mnoho let. Přesto své žáky žádal, aby vytvořili silný řídící orgán ke kázání tohoto vyznání Šrí Čaitanji Maháprabhua. Nikdy nebyl nakloněn myšlence, aby se někdo stal áčárjou Gaudíja Mathu. Šrídhar Mahárádž je však zodpovědný za neuposlechnutí tohoto pokynu Gurua Mahárádže, a on a další dva, kteří jsou již mrtví, si zbytečně mysleli, že musíme mít jednoho áčárju. Pokud by Guru Mahárádž viděl, že v té době je někdo kvalifikovaný být áčárjou, zmínil by se o tom. Tu noc, kdy opustil tělo, totiž hovořil o mnoha věcech, neřekl však nic o áčárjovi. Šlo mu o to, že řídící orgán nebude nominovat žádného áčárju. Otevřeně řekl, že máme zřídit GBC a řídit tak naše poslání. Jeho idejí bylo, že mezi úspěšnými členy řídícího orgánu se automaticky vybere takový přirozeně vynikající áčárja. Šrídhar Mahárádž a jeho dva společníci však nenáležitě jednoho áčárju vybrali a později se to ukázalo být chybou. Výsledkem toho je, že se každý prohlašuje za áčárju, i kdyby to byl kaništha-adhikárí bez jakékoli schopnosti kázat. V některých táborech se áčárja mění třikrát do roka. Proto v našem táboře ISKCONu nesmíme udělat tu samou chybu. Mezi mými duchovními bratry ve skutečnosti není nikdo kvalifikovaný být áčárjou.“ (dŠP Rúpánugovi, 28. dubna 1974)
74-10 „Doslechl jsem se, že ostatní oddaní tě jistým způsobem uctívají. Je samozřejmě náležité vzdát vaišnavovi poklony, ne však v přítomnosti duchovního mistra. Po odchodu duchovního mistra na to nakonec dojde řada, teď však vyčkej. Jinak to vytvoří frakce.“ (dŠP Hansadútovi dásovi, 1. října 1974)
75-11 „Stalo se teď GBC důležitějším než Guru Mahárádž? Jako kdyby se GBC mělo starat pouze o naše příjmy a výdaje. GBC se nestará o duchovní život. To je ten problém. Všichni naši žáci se budou muset stát guruy, nejsou však k tomu kvalifikovaní. V tom je ta potíž.“ (dŠP Alalanáthovi dásovi, 10. listopadu 1975)
75-11 „Doslechl jsem se to s velkým potěšením a děkuji vám za vaši službu, kterou mi pomáháte šířit poselství Šrí Čaitanji Maháprabhua. Naše poslání spočívá v tom, aby především ti, kdo se narodili v Indii, přijali tuto zodpovědnost zdokonalit se v nauce o vědomí Krišny a osvobodit každého po celém světě. V tom smyslu se od každého očekává, že se stane guruem. Jak se však stát guruem? Říká se, že musíme prostě jen opakovat pokyny, které jsme obdrželi od Krišny. Budeme-li je opakovat, aniž bychom něco vynechali či přidali, kvalifikujeme se na gurua. Ve skutečnosti existuje pouze jeden guru – Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství. Ti, kdo jednoduše opakují Jeho slova, se také stanou guruy. Jistě, guru si nikdy nemyslí, že by se stal Bohem. Považuje se jen za služebníka služebníkova služebníka: gopī-bhartuḥ pāda-kamalayor dāsa-dāsānudāsaḥ.“ (dŠP panu a paní Bhatiovým, 23. listopadu 1975)
75-12 „Od každého žáka se očekává, že se stane áčárjou. Áčárja znamená ten, kdo rozumí pokynům z písem a prakticky je v životě následuje a učí jim své žáky. Udělil jsem ti sannjás s velkými nadějemi, že v mé nepřítomnosti budeš kázat o tomto vyznání po celém světě, díky čemuž tě Krišna bude považovat za toho nejupřímnějšího služebníka Pána. Jsem tedy velice potěšen tím, že ses neodchýlil od principů, kterým jsem tě naučil, a takto zplnomocněn pokračuješ v kázání vědomí Krišny. To mě učiní velice šťastným, jak to potvrzuje Gurváštakam: yasya prasādād bhagavat-prasādo – jen díky uspokojení duchovního mistra, který je přijímán za Pánova představitele, bezpochyby okamžitě uspokojíš Krišnu.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi Svámímu, 2. prosince 1975)
75-12 „Velice rád ti sděluji, že Sudámá Vipra Mahárádž teď rovněž následuje mé principy. Jsem tedy nesmírně šťastný, že jsem obdržel tyto zprávy. Děkuji ti mnohokrát. Udržuj si velice pevně svou výchovu a budeš tak věrohodným guruem a díky tomu budeš moci na stejných principech přijímat vlastní žáky. Podle správné etikety je však zvykem, že během života tvého duchovního mistra budeš přivádět perspektivní žáky k němu, a v jeho nepřítomnosti či po jeho odchodu můžeš začít přijímat žáky bez omezení. Takové jsou zákony učednické posloupnosti. Chci, aby se všichni mí žáci stali pravými duchovními mistry a šířili vědomí Krišny široko daleko; to učiní mě a Krišnu velice šťastnými.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi Svámímu, 2. prosince 1975)
75-12 „Nemusíme vytvářet nic nového. Dostává se nám od Krišny skrze učednickou posloupnost dokonalého poznání, naše postavení je tedy velice pevné. Cokoli vyslechneme od pravého duchovního mistra, bychom měli praktikovat v našich životech a to samé poselství předat každému, koho potkáme. Touto cestou se staneš duchovním mistrem.“ (dŠP Kírtirádžovi dásovi, 31. prosince 1975)
76-08 „Můžeš uspořádat ohňovou jagju, během které budou zasvěceným předány duchovní jména a také růžence, na kterých Gurukripa Mahárádž recitoval džapu. Ujisti se, že jsou si všichni dobře vědomi čtyř pravidel a omezení a že jsou stálí ve svém zpívání předepsaného počtu šestnácti kol denně na růženci. Bez těchto dvou principů nemůže nikdo udělat pokrok na cestě regulované bhakti. Vysvětli jim nauku Bhagavad-gíty a vychovej z nich prvotřídní představitele Krišny. Není to příliš těžké, musíme prostě jen naslouchat dokonalé autoritě, která se nachází v učednické posloupnosti přicházející od Krišny samého, a pak opakovat to samé poselství bez jakékoli změny. Když to někdo udělá, kvalifikuje se na gurua.“ (dŠP Džajadharmovi dásovi, 20. srpna 1976)