67-01 „Chápu, že tě má nepřítomnost zasáhla. Krišna ti dodá sílu. Fyzická přítomnost je nepodstatná; zato přítomnost transcendentální zvukové vibrace obdržené od duchovního mistra by nás měla v našich životech vést. To učiní náš duchovní život úspěšným. Nesete-li mou nepřítomnost opravdu těžce, můžete na mé místo k sezení umístit můj obraz, který vám bude sloužit jako zdroj inspirace.“ (dŠP Brahmánandovi, Hajagrívovi, Kírtanánandovi, Satsvarúpovi, Gargamunimu, Ačjutánandovi a Džadurání, 19. ledna 1967)
67-02 „Obdržel jsem tvůj dopis ze 7. února a překvapilo mě, že teploty v New Yorku klesly pod nulu a že tam po dva dny řádila opravdová sněhová bouře. Taková situace by pro mě dozajista byla dost obtížná, neboť jsem již starší člověk. Myslím si, že mě Krišna chtěl ochránit, a přesunul mě proto sem do San Franciska. Zdejší klima se dozajista podobá indickému a cítím se zde pohodlně, avšak zároveň i nepohodlně, protože v New Yorku jsem se cítil jako doma díky tolika milujícím žákům jako ty. Tak jako ty cítíš mou nepřítomnost, i mně se po tobě stýská. Díky vědomí Krišny však můžeme být šťastní, ať už jsme kdekoli. Kéž nás Krišna vždy přivádí dohromady v Jeho transcendentální službě.“ (dŠP Rúpánugovi, 11. února 1967)
6ý-03 „Jsem si vědom toho, že pociťujete mou nepřítomnost a vy mně také chybíte. Prozatím to tak však musí být a Krišna se o vás postará, pokud budete dál zpívat Hare Krišna. Chci se setkat s úplně každým z vás, požádal jsem tedy Mukundu, aby zařídil mé návštěvy u vás, neboť se nabídl, že může tuto službu vykonávat. Jestli kdokoli z vás má určité body, které by chtěl se mnou probrat, prosím požádejte Mukundu, ať vám se mnou zařídí schůzku. Jsem vám vždy k službám. Budete-li vždy zpívat Hare Krišna a číst mé knihy a upřímně kázat tuto filozofii, pak vám Krišna poskytne vše nezbytné a vy nespadnete do hmotného zapletení.“ (dŠP oddaným v San Francisku, březen 1967)
67-08 „Vždy na vás myslím a cítím od vás odloučení. Toužím se vrátit při té nejbližší příležitosti. Nemohu přestat s mými činnostmi v západním světě a odjel jsem od vás pouze na šestiměsíční období; je dost možné, že se vrátím i dříve. Pokračujte tedy dál ve vašich činnostech s velkou vitalitou. Budu se vždy modlit ke Krišnovi za váš stabilní pokrok, avšak vy se snažte následovat principy, které jsou nezbytné k tomu, abyste nabyli síly v oblasti duchovního pokroku. Nikdy si nemyslete, že s vámi nejsem. Fyzická přítomnost není nezbytná; je to přítomnost pomocí poselství (či naslouchání), která se nás skutečně týká. Pán Krišna je přítomen ve svém poselství, které bylo vyřčeno před pěti tisíci lety. Přítomnost našich áčárjů můžeme vždy cítit jednoduše v jejich nesčetných pokynech. Doufám, že mě správně pochopíte a uděláte, co je třeba. Kírtanánanda říká, že podle mého tělesného vzezření již vypadám lépe. I já sám se cítím, že se to zlepšuje.“ (dŠP žákům, 2. srpna 1967)
68-03 „Velice rád jsem se doslechl o novém pozlaceném trůnu pro Krišnu pokrytém sametem. Dychtím k vám přijet a podívat se na něj a také se setkat se všemi žáky, kteří se o vše tak dobře starají i v mé nepřítomnosti. Měla bys však vědět, že jsem vždy s tebou, pokud se věnuješ vědomí Krišny; a z newyorského chrámu vždy dostávám jen samé dobré zprávy. Je tedy skvělé, že jsi teď pro Krišnu vyrobila překrásný nový trůn.“ (dŠP Balai, 12. března 1968)
68-05 „Prosím buď v odloučení šťastný. Já jsem od mého Gurua Mahárádže odloučen již od roku 1936, cítím však jeho přítomnost, pokud jednám podle jeho pokynů. Měli bychom tedy všichni spolupracovat pro uspokojení Pána Krišny a touto cestou se pocity odloučení přemění v transcendentální blaženost.“ (dŠP Uddhavovi, 3. května 1968)
68-08 „Píšeš, že opravdu postrádáš mou společnost a společnost tvých duchovních bratrů. Rád bych ti však připomněl, že jsem vždy s tebou. A kdekoli jsem já a ty, tam jsou i tví duchovní bratři. Prosím pamatuj vždy na pokorné pokyny, které jsi ode mě obdržel, a díky tomu budeš mít vždy mou společnost a také společnost tvých ostatních duchovních bratrů.“ (dŠP Šivánandovi Brahmačárímu, 24. srpna 1968)
68-10 „Velice rád se dozvídám, že oddaní z New Yorku ode mě cítí odloučení a že ty to také tak cítíš; to je báječné. Na transcendentální úrovni je ve skutečnosti odloučení příjemnější než setkání. Ať již však jde o odloučení či setkání, obojí je vždy absolutní. Na duchovní úrovni vlastně žádné odloučení neexistuje, jde však o různé stupně rasy (sanskrit pro náladu, pozn. překl.).“ (dŠP Advaitovi, 6. října 1968)
68-10 „Cítit odloučení od duchovního mistra nebo Krišny je velice dobrá věc. Znamená to, že ten, kdo cítí čistou lásku vůči Krišnovi a Jeho představiteli, duchovnímu mistrovi, na ně neustále myslí. A takový myšlenkový proces se nazývá vědomím Krišny. Dokážeme-li stále myslet na Krišnu, dokonce i v odloučení, jedná se o vědomí Krišny. A na absolutní úrovni není mezi odloučením a setkáním žádný rozdíl. Odloučení je též setkáním, dokonce se dá říct, že v odloučení jsou pocity láskyplného vztahu ještě příjemnější. Nebuď tedy zklamán tím, že jsme od sebe odděleni. Já také neustále myslím na to, jaký pokrok tam teď děláš. A pořád čekám, až od tebe dostanu dopis, že jsi tam také otevřel středisko.“ (dŠP Krišnovi dásovi, 21. října 1968)
69-04 „Vyjádřil ses, že má návštěva New Yorku na pouhých osm dní tě rozesmutnila, a cítím se kvůli tomu také smutný. Když po mně Rúpánuga chtěl, abych přijel do Buffala, nepotvrdil jsem mu to přímo, avšak požádal jsem ho, ať se poradí s tebou. A po vašem rozhovoru jsi ty s tímto návrhem souhlasil, neměl bys tedy být vůbec smutný. Já však chápu, co je zdrojem tvé lítosti, chtěl jsi, abych v New Yorku zůstal déle, a i já jsem to tak chtěl, neboť mám New York raději než všechna ostatní města. Je to kvůli tomu, že právě tam jsem započal mé první snahy, a cítím proto vůči vašemu skvělému městu jistou náklonnost. Možná bys mě mohl do Buffala doprovodit, a pokud možno by se k nám mohl připojit i Rájaráma a mohli bychom tam společně zůstat až do 22. dubna. Jestli chceš, můžeš se mnou pak jet i do Bostonu. To by bylo velice pěkné, nejsem si však jist, jestli ti tvé povinnosti dovolí se mnou cestovat a zůstat pryč tak dlouho. Ten návrh, že bych se do New Yorku vrátil po mém pobytu v Columbusu, se mi však zamlouvá. Myslím, že to tak uděláme.
Není tedy důvod cítit se smutně. Naše setkání a odloučení v hmotném světě jsou jako plynoucí voda řeky. V proudění říční vody se tolik různých předmětů setká a ten samý proud je zase vlnami oddělí. Tak funguje hmotný život. Naše odloučení, ačkoli se přesně podobá tomu hmotnému, je však zcela jiné povahy. V duchovním světě je odloučení ještě příjemnější než setkání. Jinak řečeno, v duchovním životě neexistuje žádné odloučení. Odloučení je věčné a setkávání je také věčné. Odloučení je jen jinou podobou setkání.“ (dŠP Brahmánandovi, 3. dubna 1969)
69-08 „Píšeš, že toužíš znovu využít mé společnosti, proč však zapomínáš na to, že máš vždy moji společnost? Když pomáháš mým misionářským činnostem, vždy na tebe myslím a ty také vždy myslíš na mě. Tak vypadá skutečné sdružování. Stejně tak já neustále myslím na mého Gurua Mahárádže, ačkoli již není fyzicky přítomen, a jelikož se snažím sloužit mu podle mých schopností, jsem si jist, že mi pomáhá svými duchovními požehnáními. Existují tedy dva druhy sdružování: fyzické a prostřednictvím pokynů. Fyzické sdružování není tak důležité jako to prostřednictvím pokynů. Snaž se tedy kázat o hnutí pro vědomí Krišny mezi tamními hippies a pokus se je přimět, aby zpívali Hare Krišna. Připojí-li se laskavě k našemu zpívání Hare Krišna, bude to pro naše hnutí velký úspěch. Pak zajisti, aby postupně dělali stále větší pokrok díky účasti na našich hostinách lásky a obřadech jako Džanmáštamí a Ratha-játrá. Pak bude vše probíhat hladce. Jediná věc, která je potřeba, je naše upřímná snaha a plná víra v Krišnu a duchovního mistra. Pak všechna pomoc přijde samovolně.“ (dŠP Góvinda dásí, 17. srpna 1969)
69-11 „Pokud jde o písně, které jsi napsal, můžeš je zaslat sem Mukundovi, aby uvážil, zda je nahrát ve studiu. Očekávám, že vaše havajské středisko znovu navštívím na mé cestě do Japonska. Tehdy to jistě nebude obtížné. Vždy však měj na paměti, že jsem stále s tebou. Tak jako ty stále myslíš na mě, i já pořád myslím na tebe. Ačkoli fyzicky nejsme spolu, duchovně nejsme rozděleni. Měli bychom se zabývat pouze duchovním spojením.“ (dŠP Gaurasundarovi, 13. listopadu 1969)
70-01 „Na tom nezáleží, protože se o mě v Bostonu osobně nestaráš, jde pouze o formalitu. Chci zajistit, aby všichni moji žáci byli dvacet čtyři hodin denně zaměstnání ve službě Pánu. Je-li někdo naplno zaměstnán v Pánově službě pod mým vedením, je to stejné, jako by mi osobně sloužil.“ (dŠP Satsvarúpovi, 9. ledna 1970)
„Dovoluji si potvrdit příjem tvého dopisu datovaného 2. dubna 70-04
70-06 „Ve skutečnosti nejsme rozděleni. Existují dvě věci – vání a vapu. Vapu je fyzická přítomnost a vání je přítomnost vibrací, jsou však na stejné úrovni. Krišnova fyzická přítomnost před Ardžunou se neliší od Jeho přítomnosti před námi v podobě vání vyřčeného v Bhagavad-gítě. Co se mě týká, skutečně necítím žádné odloučení od mého duchovního mistra, protože se mu vždy snažím sloužit podle jeho tužeb. Tak by mělo znít naše motto. Pokusíš-li se laskavě naplnit mé poslání, kvůli kterému jsem tě tam poslal, budeme tak mít vzájemně věčnou společnost.“ (dŠP Hansadútovi, 22. června 1970)
70-07 „Očekáváte, že se se mnou setkáte, avšak já jsem také očekával, že uvidím londýnskou Ratha-játru, tys to však nezařídil, co tedy mohu dělat? Setkáme se tedy na sankírtanu. Já také necítím žádné odloučení od mého Gurua Mahárádže. Jsem-li zaměstnán jeho službou, jeho podobizny mi dávají dostatečnou sílu. Služba slovům duchovního mistra je důležitější než sloužit mu fyzicky. Prosím pokuste se v evropských zemích otevřít co nejvíce poboček.“ (dŠP Šjámasundarovi, 19. července 1970)
70-08 „Děkuji mnohokrát tobě a všem oddaným, že mi denně nabízíte květinovou girlandu, stejně jako jste to dělali, když jsem byl u vás fyzicky přítomen. Je-li žák neustále zaměstnán ve vykonávání pokynů duchovního mistra, měl by pořád cítit společnost svého duchovního mistra. Říká se tomu vání-sévá. Existují dva druhy služby duchovnímu mistrovi. Jedné se říká vání-sévá a druhé vapu-sévá. Vání-sévá znamená, jak jsme zmínili, vykonávání pokynů a vapu-sévá znamená fyzické či osobní vykonávání služby. V nepřítomnosti fyzického zastoupení duchovního mistra je tedy vání-sévá důležitější. Můj duchovní mistr, Sarasvatí Gósvámí Thákur, zdánlivě není fyzicky přítomen, poněvadž se však snažím sloužit jeho pokynům, nikdy od něj necítím odloučení. Očekávám, že všichni z vás budou následovat tyto pokyny.“ (dŠP Karandharovi, 22. srpna 1970)
71-04 „Dovoluji si ti poděkovat za to, jak díky těžké práci všech mých žáků rozvíjíte naši misi v západním světě, a za to, že pěkně udržuješ mé pokoje a zahradu. Tak jako vy všichni cítíte smutek v odloučení ode mě, podobně i já cítím to samé vůči vám.“ (dŠP Karandharovi, 22. dubna 1971)
72-02 „Děkuji ti velice za tvou upřímnou snahu potěšit duchovního mistra. Klíčem k úspěchu v duchovním životě je stále se pokoušet potěšit duchovního mistra a následovat jeho pokyny. Ten, kdo je v takovém úsilí odhodlán vydržet, udělá velice rychlý pokrok ve vědomí Krišny. Pokud jde o osobní společnost gurua, já jsem se se svým Guruem Mahárádžem osobně setkal jen pětkrát či šestkrát, nikdy jsem však jeho společnost ani na okamžik neopustil. Jelikož následuji jeho pokyny, nikdy od něj necítím odloučení. Zde v Indii je několik mých duchovních bratrů, kteří měli neustálou společnost Gurua Mahárádže, jenže teď na jeho pokyny nedbají. Podobá se to brouku, který sedí na královském klíně. Může být velice namyšlený na své postavení, vše, co dokáže, je však krále štípnout. Osobní společnost není tak důležitá jako společnost prostřednictvím služby.“ (dŠP Šatadhanjovi, 20. února 1972)
72-09 „Jestliže na mě myslíš a vykonáváš pro mě službu, pak jsem v tvém srdci. Miluješ-li někoho, chováš ho ve svém srdci. To je běžná věc; každý tomu porozumí. Když někoho nenávidím, nebo když někoho miluji, nosím jej ve svém srdci. Proto Kansa jen díky tomu, že Krišnu nesnášel, dosáhl osvobození. Chceš-li tedy někoho nenávidět, vyber si Krišnu.“ (dŠP Džadurání, 4. září 1972)
72-12 „Dále se ptáš, jestli jsem přítomen v mých vyobrazeních a soškách. Ano, jsem tam přítomen stejně jako v mém učení. Následovat učení gurua je důležitější než uctívání podoby, ani jedno z nich by se však nemělo zanedbávat. Podoba se nazývá vapu a učení se říká vání. Oboje by se mělo uctívat. Vání je důležitější než vapu.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi, 14. prosince 1972)
73-11 „Měl bych se do Los Angeles vrátit poslední týden listopadu a budu velice šťastný, až se tam s tebou setkám. Prosím snaž se vždy pamatovat na mé učení a pak budeme vždy spolu. Přesně tak jsem to napsal v prvním vydání Šrímad-Bhágavatamu: ,Duchovní mistr žije věčně ve svých božských pokynech a jeho žák žije s ním.‘ Jelikož jsem vždy sloužil mému Guruovi Mahárádžovi a následoval jsem jeho učení, dokonce ani teď od něj necítím odloučení. Májá se někdy objeví a snaží se vyrušovat, my však nesmíme polevit, musíme vždy následovat cestu načrtnutou velkými áčárji a nakonec pochopíme.“ (dŠP Čidánandovi, 25. listopadu 1973)
73-12 „Duchovní mistr je přítomen všude tam, kde se jeho upřímný žák snaží sloužit jeho pokynům. To je možné díky Krišnově milosti. Jsem s tebou ve tvých snahách mi sloužit a ve všech tvých upřímných oddaných pocitech, tak jako je i můj Guru Mahárádž se mnou. Vždy na to pamatuj.“ (dŠP bhaktovi Donovi, 1. prosince 1973)
74-08 „Měl bys pochopit, že když jsi seděl při ohňové oběti během tvého zasvěcení, složil jsi tenkrát slib svému duchovnímu mistrovi. Neměl bys tedy tyto sliby porušovat. Říkáš, že máš rád společnost oddaných, jak ustojíš materiálnímu pokušení, když nezpíváš Hare Krišna pravidelně a bez přestupků? Náklonnost k duchovnímu mistrovi a následování pokynů duchovního mistra jsou jedna a táž věc. Mým pokynem je, že všichni mí žáci se musí účastnit mangala-árati a zpívat šestnáct kol denně.“ (dŠP Rádhá Kantovi, 20. srpna 1974)
74-09 „Zajímá mě jen to, jak vás vést. Krišna někdy způsobí, že onemocním, jen aby se prověřilo, jak moc jste se pod mým vedením naučili se o vše postarat, když dostanete trochu nezávislosti. Neměli byste nikdy jednat nezávisle, protože jste vždy vedení mými slovy. Mým hlavním pokynem je, že by se všichni měli udržovat duchovně silní zpíváním minimálního počtu kol a následováním pravidel a omezení. Členové GBC by měli osobně důsledně dodržovat všechna pravidla a omezení a měli by se stát praktickým příkladem pro ostatní. Pak bude vše v pořádku. Pak se nebudeme muset obávat, že padneme za oběť máji.“ (dŠP Balimu Mardanovi dásovi, 5. září 1974)
75-03 „Přijmout útočiště u duchovního mistra znamená následovat jeho pokyny. Měla by sis tedy dát velký pozor na to, aby ses ani trochu neodchylovala od pokynů tvého gurua. Měla bys velmi pozorně zpívat denně šestnáct kol a pečlivě číst všechny naše knihy. Měla by ses účastnit mangala-árati a přednášek a následovat regulativní principy bez jakékoli výjimky. Budeš-li vykonávat tyto prosté úkony, budeš dělat stálý pokrok ve vědomí Krišny a díky tomu nepoklesneš.“ (dŠP Šivání déví dásí, 14. března 1975)
76-01 „Džagadíša Prabhu také uvažuje o tom, že se stane mým sekretářem pro GBC během měsíce února. Jestli též přijedeš v únoru, nic proti tomu nenamítám, mohu mít klidně tři tucty sekretářů. Pokud tvé záležitosti nebudou trpět, jsi tu vždy vítán. Přál bych si, abych mohl být stále se všemi mými žáky, musíme však kázat, a proto od sebe zůstáváme odděleni. Ve skutečnosti však ani nelze mluvit o odloučení, je-li někdo zaměstnán ve službě Pánu Krišnovi.“ (dŠP Hridajánandovi Mahárádžovi, 4. ledna 1976)
77-03 „Osobní služba duchovnímu mistrovi znamená následovat jeho pokyny. Žádám všechny o to samé: následujte důsledně regulativní principy a zpívejte alespoň šestnáct kol denně. A co nejvíce času by mělo být zasvěceno kázání podle našich knih. Ty a tvá žena byste se tedy měli pokusit následovat tento pokyn.“ (dŠP Rádžarišimu dásovi, 12. března 1977)