58-08 „O cíli Bhagavad-gíty mohou kázat jedině opravdoví oddaní Krišny, Osobnosti Božství. Jedním z takových ryzích oddaných během přítomnosti Pána Krišny byl Ardžuna, a díky tomu byla parampará Bhagavad-gíty, která byla předtím bitvou na Kurukšétře přerušena, na bitevním poli opět obnovena a Ardžuna byl autorizován pochopit význam Bhagavad-gíty. Tento důležitý bod bychom neměli opominout, chceme-li vážně kázat o poslání této transcendentální literatury.
Na začátku bylo vysvětleno, že ten, kdo nenásleduje ve šlépějích Ardžuny, nemůže proniknout do tajemství Bhagavad-gíty, a proto nikdo nemůže kázat o poselství Gíty, aniž by znal její tajemství. V Indii i jinde po světě existuje tisíc a jeden učenec, jen málo z nich však následovalo v Ardžunových šlépějích, vyjma vaišnavských áčárjů jako Šrí Rámánudža, Šrí Madhva, Pán Čaitanja, Šrídhar Svámí, Madhusúdana Sarasvatí, Višvanáth Čakravartí, Baladéva Vidjabhúšana atd., a mnoho dalších, kteří následovali pravého áčárju…
Takoví Krišnovi oddaní jsou ve skutečnosti mahátmy. Takoví mahátmové jsou velice vzácní. Vždy je můžeme vidět zaměstnané v transcendentální službě Pánu, obzvláště v kázání o Pánově slávě v Jeho různých energiích, konkrétně materiální a duchovní energii, které jsou popsány v Bhagavad-gítě jako pará a apará prakriti. Tito mahátmové vždy dychtí kázat toto univerzální mírové poselství zmíněné v Bhagavad-gítě, a nezáleží na tom, k jakému ášramu patří. Ardžuna byl ženatým kšatrijou a bojoval za Pánovy zájmy a díky tomu byl prvním áčárjou v naší linii parampary.“ (dŠP Džugalakišórovi Birlovi, 26. srpna 1958)
58-08 „Ártó, arthárthí, gjání a džigjásur jsou čtyři začáteční stádia těch, kdo se snaží porozumět Gítě. Mahátmové jsou nad těmito čtyřmi třídami lidí, v tomto smyslu se dají považovat za postgraduální stádium člověka. Víme také o asurech, kteří jsou rozděleni do čtyř skupin, konkrétně duškritinové, múdhové, narádhamové a pošetilí učenci. Abychom mohli kázat Bhagavad-gítu, musíme vytvořit mahátmy a ne pošetilé učence, kteří se Bhagavad-gíty bezprávně zmocnili, aniž by následovali posloupnost parampary. To je důležitý bod.“ (dŠP Džugalakišórovi Birlovi, 26. srpna 1958)
68-02 „Od počátku stvoření existují čtyři sampradáji. Jedna se nazývá Brahma- sampradája a je učednickou posloupností přicházející od Pána Brahmy; další sampradája přichází od Lakšmí a říká se jí Šrí-sampradája; další přichází od Kumárů, ta je známa jako Nimbárka-sampradája a poslední přichází od Pána Šivy, což je Rudra-sampradája či Višnu Svámí-sampradája. Toto jsou čtyři věrohodné sampradáji, které uznávají ti praví spiritualisté. Impersonální sampradája není ta původní, navíc nám taková neosobní sampradája či skupina nemůže nijak pomoci. V současné době existuje tolik sampradájí, musíme si však ověřit jejich postup učednického porozumění. Každopádně tyto čtyři zmíněné sampradáji všechny uctívají Nejvyššího Pána, Višnua, v Jeho různých expanzích a některé jsou nakloněny uctívání Rádhá-Krišny.
V pozdějším věku byla Brahma-sampradája předána Madhváčárjovi; v této učednické posloupnosti přichází Íšvara Purí, kterého přijal za duchovního mistra Pán Čaitanja. Jelikož jsme součástí učednické posloupnosti Pána Čaitanji, jsme známi jako Madhva-sampradája. A protože se Pán Čaitanja zjevil v Bengálsku, kterému se také říká Gauda-déša, je naše sampradája známa jako Madhva- Gaudíja-sampradája. Všechny tyto sampradáji se však od sebe neliší, poněvadž věří v Nejvyššího Pána a uctívají Jej. Jakákoli jiná sampradája , která je impersonální či voidistická nebo neoddaná, je námi zavržena. Můj Guru Mahárádž patřil k desáté generaci žáků od Čaitanji Maháprabhua. Tato učednická posloupnost vypadá následovně: 1. Šrí Krišna, 2. Brahmá, 3. Nárada, 4. Vjása, 5. Madhva, 6. Padmanábha, 7. Nrihari, 8. Mádhava, 9. Akšóbhja, 10. Džajatírtha, 11. Gjánasindhu, 12. Purušóttama, 13. Vidjánidhi, 14. Rádžéndra, 15. Džajadharma, 16. Purušóttama, 17. Vjásatírtha, 18. Lakšmípati, 19. Mádhavéndra Purí, 20. Íšvara Purí (Advaita, Nitjánanda), 21. Šrí Čaitanja Maháprabhu, 22. (Svarúpa, Sanátana) Rúpa, 23. (Džíva) Raghunáth, 24. Krišna dás, 25. Naróttama, 26. Višvanáth, 27. (Baladéva) Džagannáth, 28. (Bhaktivinód) Gaurakišór, 29. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí, Šrí Varšabhánavídajitája dás, 30. Šrí Śrímad Bhaktivédánta.“ (dŠP Upéndrovi, 13. února 1968)
68-03 „Ano, když někomu řeknu, aby zpíval Hare Krišna, bude to mít účinek. Slyšela jsi to ode mě a mých žáků a podobně i já jsem to vyslechl od mého Gurua Mahárádže, a podobně to pokračuje dál. Jelikož jsi to vyslechla od čistého oddaného Pána, od tebe je toto poselství také přenášeno dále. Tak jako se anténový signál přenáší z jednoho místa na druhé, tento systém guru-parampary funguje také tak. Mí žáci jsou mými zprostředkovateli, mými zástupci, vyslechneš-li si tedy něco od nich, je to stejné, jako bys to slyšela ode mě. A protože jsi upřímnou duší, ti, kdo si mantru vyslechnou od tebe, ji obdrží v učednické posloupnosti od Pána Čaitanji a od Pána Krišny.“ (dŠP Andree Templové, 6. března 1968)
68-04 „Pokud jde o systém parampary: není nic zvláštního na tom, že jsou mezi nimi velké časové mezery. Například my náležíme k Brahma-sampradáje, přijímáme tedy posloupnost od Krišny k Brahmovi, od Brahmy k Náradovi, od Nárady k Vjásadévovi, od Vjásadévy k Madhovi, a mezi Vjásadévou a Madhvou je velká mezera. Někdy se ale říká, že Vjásadéva je stále naživu, a Madhva měl to velké štěstí, že se s ním přímo setkal. Podobně můžeme v Bhagavad-gítě najít zmínku, že bůh Slunce se tomuto poznání naučil před mnoha milióny let, avšak Krišna zmiňuje pouze tři jména v tomto systému parampary – Vivasván, Manu a Ikšváku; tyto mezery však nejsou překážkou poznání přicházejícímu v systému parampary. Musíme si vybrat nejvýznačnějšího áčárju a následovat jeho linii. V systému parampary existuje mnoho větví a není možné všechny tyto větve a podvětve zaznamenat. Musíme od autority áčárji přijmout, k jaké sampradáji patříme.“ (dŠP Dajánandovi, 12. dubna 1968)
68-08 „Co se týká nektarové sladkosti vědomí Krišny, jde ve skutečnosti o věc, která uhasí žízeň suchého materialistického pokroku. Jeden vaišnavský básník to pěkně vyjádřil v jedné básni, kde říká, že hmotný svět je jako poušť a k zavlažení pouště je potřeba oceánů vody. Když se však snažíme zalévat poušť touto takzvanou vodou, jmenovitě věcmi, o kterých se zmiňuje pan Alexander Shellkirk…Možná tyto básně znáš, četli jsme je v našem dětství v Indii, tento jistý pan Alexander Shellkirk ve své básni naříká, že se ocitl na opuštěném ostrově, bez společnosti, přátel a lásky, kterými je člověk Božím zásahem obdařen. To je jistě pravda. Společnost, přátelství a láska jsou hmotné zkušenosti, které nás fascinují, avšak tato fascinace je básníkem Vidjápatim přirovnána ke kapce vody v oceánu. Ve své básni se vyjadřuje takto, ,Můj drahý Pane, tato kapka vody, kterou získáváme stykem se společností, přáteli a láskou, jen těžko něco změní na poušti mého srdce. Bohužel jsem však k této kapce vody tak připoután, že jsem na Tebe zapomněl. Proto je má budoucnost beznadějná a já se uchyluji k Tobě, můj Pane, jako k mé jediné naději.´ Tak tedy tento proces funguje. Hmotný pokrok nemůže lidem poskytnout skutečné štěstí a hnutí pro vědomí Krišny zcela jistě uhasí žízeň vyprahlého hrdla všech materialistických osob, pokud je náležitě podáno pod vedením učednické posloupnosti předešlých áčárjů, počínaje od Pána Čaitanji, kterého následovali Gósvámí, které následujeme my. Prosím tě tedy, jelikož jsem se doslechl od ostatních žáků, že se ti daří velmi dobře a že tvé úsilí šířit hnutí pro vědomí Krišny v San Francisku je chvályhodné, laskavě dál zaměřuj svou energii tímto směrem.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi, 19. srpna 1968)
68-11 „V odpovědi na tvou otázku týkající se důležitosti zasvěcení bychom měli pochopit, že díky pravé učednické posloupnosti k nám přichází energie přímo od Nejvyššího. To je žádoucí. Jistě, každý, kdo si vyslechne poselství Šrímad- Bhágavatamu, z toho bude mít prospěch, formálně by však člověk měl toto poznání obdržet skrze učednickou posloupnost. Například Ardžuna a Krišna byli přáteli, přesto se Ardžuna Krišnovi podřídil jako Jeho žák. To je nezbytné. Měli bychom si z těchto velkých osobností vzít příklad. Ardžuna naslouchal Krišnovi, jak vyslovuje Bhagavad-gítu, přesto se Mu odevzdal jako Jeho žák. ,Teď se Ti odevzdávám. Prosím pouč mě.‘ Tak tedy tento proces má vypadat. Doufám, že to dostatečně vyjasní tvou otázku.“ (dŠP Johnu Darsinosovi, 23. listopadu 1968)
69-01 „Co se týká tvé otázky ohledně učednické posloupnosti přicházející od Ardžuny, například já mám teď mé žáky, a mnoho těchto žáků může v budoucnu tvořit další větve učednické posloupnosti. V jedné posloupnosti žáků tedy nemusíme vidět jiné jméno přicházející v další posloupnosti. To však neznamená, že osoba, jejíž jméno se nezmiňuje, není v učednické posloupnosti. Nárada byl duchovním mistrem Vjásadévy a Ardžuna byl Vjásadévovým žákem, nebyl přímo jeho zasvěceným žákem, avšak existovala mezi nimi jistá pokrevní příbuznost. Touto cestou tam tedy existuje jisté spojení a není možné v tak krátkém popisu podaném v Bhagavad-gítě takové, jaká je, podat veškeré takové vysvětlivky. Další věc je, že učednická posloupnost neznamená, že člověk musí být přímo žákem určité osobnosti. Závěry, které jsme se snažili vysvětlit v Bhagavad-gítě takové, jaká je, jsou ty samé jako závěry vyvozené Ardžunou. Ardžuna přijal Krišnu za Nejvyšší Osobnost Božství a my přijímáme tu samou pravdu v učednické posloupnosti od Čaitanji Maháprabhua. Věci, které mají ten samý výsledek, se sobě rovnají. To je axiomatická pravda. Mezi námi a Ardžunou tedy neexistuje žádný rozdíl v pochopení Krišny. Dalším příkladem je strom s mnoha větvemi, na kterém najdeme listí na různých místech. Když však vezmeme tyto různé lístky a zmáčkneme je, zjistíme, že mají stejnou vůni. Tato vůně je jako naše závěry, a podle této vůně můžeme poznat, že oba lístky pocházejí ze stejného stromu.“ (dŠP Kírtanánandovi, 25. ledna 1969)
69-02 „Pokud jde o tvé dotazy na různá jména Boha, my nemáme nic společného s Jehovou, Alláhem či Ježíšem. Jestli někdo touží tato jména zpívat, je to v pořádku, jen ať to dělá, avšak pokud jde o nás, nám by měla stačit Hare Krišna mantra, a nic víc. Proslavili jsme naši společnost zejména díky jménu Krišna. Bůh bezpochyby má milióny jmen, my se však specificky zajímáme o jméno Krišna, jelikož jsme součástí učednické posloupnosti Pána Čaitanji Maháprabhua, který zpíval toto svaté jméno, Krišna. Každý by se měl důsledně držet regulativních principů své náležité učednické posloupnosti či sampradáji. Je to nutné, stejně jako existuje mnoho politických stran, ačkoli by všichni měli sloužit vlasti.“ (dŠP Šivánandovi, 13. února 1969)
69-03 „K tvé třetí otázce - ,Proč jsou v učednické posloupnosti popsané v Bhagavad-gítě zdánlivé mezery? Je Ardžuna duchovním mistrem dávajícím pokyny a ne zasvěcujícím duchovním mistrem, a proto není na seznamu uveden?‘ Tyto časové mezery, které zmiňuješ, jsou nevyhnutelné, jelikož učednická posloupnost se někdy rozpojí, jak to též najdeme v Bhagavad-gítě. Jde o vliv hmotné energie a opětovné spojení někdy zabere nějaký čas. Tato časová prodleva nám může připadat jako dlouhá doba, z hlediska věčného času jde však o pouhý okamžik. Jestli jde o velký či malý časový rozdíl, je tedy relativní. Například mezi našimi dvaceti čtyřmi hodinami a stejným časovým úsekem Brahmy je obrovský rozdíl. Našich dvacet čtyři hodin pro něj není ani zlomkem vteřiny.“ (dŠP Rúpánugovi, 14. března 1969)
69-09 „Včera jsme uspořádali oslavu Vjása-púdžá, která byla velmi pěkná. Využívám této příležitosti, abych ti poděkoval za tu pěknou brožurku, kterou jsi nechal vytisknout, a za její část, kterou jsi sám napsal. Po skončení čtení jsem vysvětlil, jak jsou služba a modlitby Krišnou přijímány prostřednictvím učednické posloupnosti. Funguje to podobně jako elektřina: je-li někdo v kontaktu s duchovním mistrem, jenž je v kontaktu se svým duchovním mistrem, a ten je zase v kontaktu se svým věrohodným duchovním mistrem, je touto cestou naše obětina automaticky přenesena před Krišnu. Tak jako Krišnova milost přichází k nám skrze učednickou posloupnost, je i služba oddaného převedena prostřednictvím učednické posloupnosti ke Krišnovi.“ (dŠP Brahmánandovi, 5. září 1969)
69-10 „V minulosti existovalo mnoho takových mahátmů neboli velkých duší, a když budeme pozorně následovat v jejich stopách, dosáhneme dokonalosti naplnění naší lidské podoby života. Následovat ve stopách mahátmů znamená s pokorou naslouchat slovům a pokynům pravého duchovního učitele v linii učednické posloupnosti pocházející od Pána samotného. Když se Pán zjevil před pěti tisíci lety na této Zemi, předal Ardžunovi pokyny Bhagavad-gíty, a toto čistě transcendentální poselství Krišny se pak předávalo posledních pět tisíc let prostřednictvím upřímných oddaných, kteří s pokorou vyslechli Krišnova slova od svého duchovního učitele. Funguje to jako elektřina, a dotkneš-li se kabelu, který je kdekoli připojen k elektrárně, budeš ve styku s elektrickým proudem. Jestliže je však kabel porušen nebo odpojen od elektrárny, nebude v něm žádný elektrický proud. Podobně pokud vyslechne nezměněné poselství Pána Krišny z autorizovaného zdroje, budeme okamžitě ve styku s transcendentální atmosférou; jestliže však budeme poslouchat někoho představujícího nefunkční, vymyšlenou verzi Bhagavad-gíty, nebude z toho žádný užitek. Snaž se tedy porozumět velice upřímně a pozorně naší filozofii.“ (dŠP Jamunáčárjovi, 21. října 1969)
69-10 „Pokud se jedná o učednickou posloupnost od Ardžuny, učednická posloupnost neznamená vždy, že člověk musí být oficiálně zasvěcen. Učednická posloupnost znamená přijmout učednické závěry. Ardžuna byl žákem Krišny a Brahmá byl též Jeho žákem. Mezi závěry Ardžuny a Brahmy tedy není žádný rozpor. Vjásadéva se nachází v učednické posloupnosti od Brahmy. Učení předané Ardžunovi bylo doslovně zaznamenáno Vjásadévou. Axiomatická pravda říká, věci, které vedou ke stejnému výsledku, jsou si rovny. Naše posloupnost nepřichází přímo od Vjásadévy, avšak náš Gurudéva je Vjásadévovým představitelem. Jelikož Vjásadéva a Ardžuna mají jako Krišnovi žáci oba stejné postavení, my se nacházíme v učednické posloupnosti od Ardžuny. Věci vedoucí ke stejnému výsledku jsou si navzájem rovny.“ (dŠP Dinéšovi, 31. října 1969)
70-01 „Děkuji ti také mnohokrát, že oceňuješ mé knihy a dopisy a mé promluvy na setkáních. Nejsou to moje slova, jak jsem ti již opakovaně sdělil, já jsem pouhým zprostředkovatelem tohoto poselství Pána Čaitanji skrze učednickou posloupnost a nic neubírám či nepřidávám. Když i vy budete podobně následovat a dál nést toto poselství, pak bude tento transcendentální systém parampary precizně zachován a lidé obecně z toho budou mít prospěch. Jsem velice zavázán mým žákům, neboť si uvědomují důležitost hnutí pro vědomí Krišny, což je pro mě velice povzbudivé. Pokračujte tedy prosím se stejnou měrou porozumění. Čtěte pravidelně mé knihy a snažte se šířit a kázat tuto filozofii, kde to jen bude možné. “ (dŠP Bhagavánovi dásovi, 10. ledna 1970)
70-01 „Tvá první otázka zní: ,Je učednická posloupnost od Brahmy jiná než ta od Ardžuny?‘ Ne, Brahmova učednická posloupnost přijímá Krišnu za Nejvyšší Osobnost Božství a Ardžuna rovněž přijal Krišnu za Nejvyšší Osobnost Božství. Nejedná se tedy o novou učednickou posloupnost. Krišna ve čtvrté kapitole říká, že pouze znovu představuje to, co již bylo vyřčeno, každý, kdo přijímá Krišnu za Nejvyšší Osobnost Božství, by tedy měl být považován za příslušníka té samé učednické posloupnosti.“ (dŠP Gadžéndrovi, 27. ledna 1970)
70-02 „Co se týká potomstva, hmotná příroda je tak mocná, že nenechá nic stabilně pokračovat. Někdy však shledáme, že potomkem Hiranjakašipua je Prahlád Mahárádž a v druhé generaci potomků Prahláda Mahárádže se narodí Bánásura. Vědomí Krišny je tedy skutečně osobní. Každý, kdo této filozofii porozumí, z toho má prospěch. Neznamená to, že osoba ve vědomí Krišny musí po sobě zanechat co největší odkaz, nakonec totiž stejně vždy záleží na tom, jestli konkrétní člověk má to štěstí, že vědomí Krišny přijme, či ho odmítne. Je to velice delikátní záležitost. V Upanišadě se udává příklad manipulace s naostřenou břitvou: jestliže si někdo dává dobrý pozor, hladce si oholí tvář, avšak i jen malá nepozornost způsobí na stejné tváři krvácení. Ve vědomí Krišny tedy musíme být pozorní a toho se dá dosáhnout velice snadno – pravidelným zpíváním na růženci a následováním pravidel a omezení.“ (dŠP Mandalí Bhadrovi, 3. února 1970)
70-03 „Pokud jde o Vallabha-sampradáju, jedná se o jiného Vallabhu než staršího bratra Šríly Rúpy Gósvámího.“ (dŠP Ékajaní, 15. března 1970)
70-04 „Pokud jde o naše knihy, ano, tiskneme je v naší tiskárně a budou velice brzy vydány. Tyto knihy jsou psány specificky pro mé žáky, jsem tedy nesmírně rád, že je tak pečlivě čteš. Jejich slova jsou jako nektar, neboť to nejsou má vlastní slova; jsou to pokyny mých předchůdců a já se jen snažím je uspořádat podle mých nejlepších znalostí. Tak pracuje systém parampary. Nevytváříme nic nového, zkrátka jen předáváme poselství jako věrný sluha. Pak to má účinek. Měli bychom být velice upřímní jak vůči našemu duchovnímu mistrovi, tak vůči Krišnovi. Pak budeme ve všem slavit úspěch. To je verdikt Véd a Pána Čaitanji.“ (dŠP Džajapatákovi, 17. dubna 1970)
70-06 „Rád se dozvídám, že vyjednávání o pozemku jsou u konce a že již byl možná touto dobou zapsán do registru nemovitostí. Jsem velice vděčný plukovníkovi R. K. Dattovi, že se postaral o sepsání předávací listiny. Velmi mě také těší, že tvá kazatelská činnost pod vedením pana Ghóše dobře probíhá. Takovými činnostmi vykonáváš tu nejlepší službu pro duchovního mistra, který s tebou dozajista bude velice potěšen a poskytne ti veškerá svá požehnání. Možná znáš tento védský verš:
yasya deve parā bhaktir, yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ, prakāśante mahātmanaḥ
,Jen tĕm velkým duším, které mají naprostou víru v Pána i v duchovního mistra, se automaticky vyjeví veškerý smysl védského poznání.‘ Nejvyšším duchovním mistrem je Krišna samotný a řetězec učednické posloupnosti je tím nejdražším důvěrným služebníkem Krišny. Cokoli tedy děláš pod mým vedením, je předáváno mému duchovnímu mistrovi a následně ke Gósvámím, až to nakonec skončí u Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Čaitanji či Krišny. Velice zběžně jsem si poznamenal, že máš sklony správně využívat slova Pána Čaitanji, to tvůj život učiní úspěšným.“ (dŠP Ačjutánandovi, 14. června 1970)
70-07 „Velice rád se také dozvídám, že považuješ Melbourne za dobré místo k založení chrámu a že velice dychtíš přijmout toto zakládání chrámu v australské oblasti za své životní poslání. Ano, já jsem přijal za své životní poslání pokyn mého duchovního mistra, a ty podobně přijímáš mé touhy za cíl svého života, tím se celá věc okamžitě napojí na Krišnu. Tak funguje systém parampary. Žádné z těchto činností nejsou osobními záležitostmi. Pouze procházejí skrze ten správný spoj, jinak jsou však veškeré tyto činnosti přímo vedeny ke Krišnovi. Jsou přijímány skrze duchovního mistra; určeny jsou však pro Krišnu, tak jako vedoucí kanceláře zprostředkovává potěšení pro generálního ředitele.“ (dŠP Balimu Mardanovi, 15. července 1970)
70-07 „Pátá otázka: ,Je-li Mohamed služebníkem Boha a Pán Ježíš Kristus je Božím synem, proč by měla být učednická posloupnost přerušena? Konec konců, učednická posloupnost začíná u Boha, jak tedy můžeme říct, že nemají učednickou posloupnost?‘ Pokud má původní strom větve, větvičky a listy, které jsou součástí stromu, pak je to v pořádku. Musí se ověřit, zda je daná linie ve styku s Nejvyšším, toť vše. Ačkoli se Mohamed a Ježíš Kristus zjevili v Kali- juze, jejich pokyny jsou, jaké jsou, neboť lidé, kterým kázali, nemohli ani víc pochopit, dokonce pro ně bylo obtížné porozumět i tomu málu.“ (dŠP Vrindávan Čandrovi, 19. července 1970)
71-02 „Pokud jde o další svámí a pandity, ve skutečnosti se nám nikdo nerovná, protože nepřicházejí v systému parampary. Kvůli tomu je jejich myšlenková linie vyprázdněná, alespoň podle našeho pochopení. Naše hnutí je pro tyto takzvané náboženské principy, guruy a svámí revoluční. Tento fakt oceňují i lidé v Indii. Postupně bude společnost víc a víc osvěcovat.“ (dŠP Upéndrovi, 16. února 1971)
71-08 „S potěšením a zájmem jsem si pročetl tvých Osm veršů oslavujících mého duchovního mistra. Líbí se mi jejich styl, mají hlubokou myšlenku. Kéž ti Krišna požehná, aby ses stále více zdokonaloval v popisech slávy našich předchozích áčárjů a Pána. Zaměstnej se oslavováním systému parampary a tvůj vlastní život bude automaticky natisíckrát oslavován. Děkuji ti mnohokrát.“ (dŠP Ačjutánandovi, 14. srpna 1971)
71-08 „Prosím přijmi má požehnání. Dovoluji si ti velice poděkovat za tvé laskavé pocity oceňující mou skromnou službu tobě. Ty mi pomáháš rozšiřovat toto poslání Pána Čaitanji Maháprabhua, které učednickou posloupností přichází skrze mého Gurua Mahárádže. Cokoli jsi tedy popsal, jsou jen jejich zásluhy. Já jsem pouhý prostředník, který přijímá oslavování za mého Gurua Mahárádže, Jeho Božské Milosti Bhaktisiddhánty Sarasvatí Gósvámího Mahárádže Prabhupády.“ (dŠP Kurušréšthovi, 15. srpna 1971)
71-11 „V zásadě existují čtyři sampradáji: Nimbárka-sampradája pochází od čtyř Kumárů, Šrí-sampradája pochází od Lakšmí, Rudra-sampradája přichází od Pána Šivy a pak je tu Brahma-sampradája. Vivasván náleží k Brahma- sampradáje. Všechny sampradáji jsou si příbuzné, neboť jejich konečný závěr je ten samý: Pán Krišna je Nejvyšší Osobností Božství a živé bytosti jsou Jeho věčnými služebníky.“ (dŠP Nitjánandovi, 12. listopadu 1971)
72-04 „Krišnovým pokynům Ardžunovi naslouchaly čtyři osobnosti, díky tomu tedy máme čtyři náležité viašnavské sampradáji. Rámánudža patří ke Šrí či Lakšmí-sampradáji, Nimbárka ke Kumára-sampradáji, Vallabháčárja je následovníkem Višnusvámího či Rudra-sampradáji atd. Kromě vaišnavských sampradájí existují ještě další sampradáji, které však následují směrnice dané vedlejšími autoritami. Takových najdeme spoustu, my je však neuznáváme. Tyto čtyři vaišnavské sampradáji jsou autorizované, jsou to původní autorizované sampradáji či náboženství, vaišnavské náboženství. Původní dharmou je následovat varny a ášramy, které jsou podle Bhagavad-gíty vytvořeny k potěšení Višnua. Sampradája tedy znamená jedna z těchto čtyř původních vaišnavských sampradájí.“ (dŠP Mádhavánandovi, 25. dubna 1972)
74-11 „Kniha sestavená tvým otcem, V. R. Šrísailou Čakravartím, která nese titul Filozofie Šrí Rámánudži a kterou jsi mi dal 2. listopadu 1974 přečíst, byla velice zajímavé počtení. Samozřejmě my, gaudíja-vaišnavové, následujeme filozofii Šríly Rámánudži téměř totožným způsobem. Šrí Čaitanja Maháprabhu identifikuje džívu jako věčného služebníka Krišny, který se nachází v okrajové energii Pána, což se zakládá na filozofii ačintja-bhédábhéda-tattva. Ta je téměř shodná s višištádvaita-vádou. Vaišnavská filozofie je teď hnutím Hare Krišna rozšiřována po celém světě a my vnímáme Šrípádu Rámánudžu jako velkolepou podporu v porozumění vaišnavské filozofii. Podobá se to kombinaci njája-šruti a smriti-prasthána. Bhagavad-gítá podporuje Védánta-sútru: brahma-sūtra-padaiś caiva, hetumadbhir viniścitaiḥ. (Bg. 13.5)
Identifikace džíva brahmy je tedy jednou částí ačintja-bhédábhéda-tattvy. Jako duchovní duše či identické brahma je džíva brahma identická s Nejvyšším Brahma neboli param brahma. Jelikož je však param brahma to nejvyšší a největší a identické brahma či džíva brahma je velice malé, nepatrné, liší se v tomto ohledu od param brahma. Dá se z toho vyvodit, že džíva brahma je současně stejné i odlišné od param brahma. Jelikož jsou tyto dvě skutečnosti uznávány zároveň, je to pro obyčejného člověka velice složité pochopit, proto se této filozofii říká ačintja-bhédábhéda-tattva, což značí, že je nepochopitelná. Katha Upanišad (2.5.13) to také potvzuje: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām,
eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. To se téměř neliší od višištádvaita-vády.
Pokud se mě osobně týká, já následuji ve šlépějích mého Gurua Mahárádže Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatí Thákura Prabhupády, uznáváme proto principy všech áčárjů, ačkoli oficiálně patříme k Madhva-sampradáje. Naše sampradája je známa jako Madhva-gaudíja-sampradája. Nacházíme u lotosových nohou Šrí Rámánudži velké útočiště, neboť to je ta nejpevnější tvrz v boji s májávádskou filozofií. Doufám, že tato tebou vydaná kniha Filozofie Šrí Rámánudži bude velkou pomocí pro vaišnavy po celém světě.“ (dŠP Šrí Čakravartímu, 22. listopadu 1974)