67-01 „Jedna věc, které sis možná všiml, je záležitost etikety. Duchovní mistr je oslovován jako Jeho Božská Milost a duchovnímu bratrovi říkáme Jeho Milost a jakéhokoli sannjásího nazveme Jeho Svatostí.“ (dŠP Brahmánandovi, 30. ledna 1967)
67-10 „Je mi jasné, že máš obavy o svého manžela, a můžeš si být jista, že bych mu nikdy neporadil, aby tě opustil. Oba dva jste báječnými dušemi a jste neustále zaměstnáni ve službě Pánu. Ten, kdo má doma užitečnou ženu, nepotřebuje přijímat sannjás. Je-li to třeba, mohou oba manželé kázat vědomí Krišny pohromadě. Nás více zajímá vědomí Krišny, a jestliže se služba lépe vykonává společnými silami obou manželů, není třeba považovat manželku za překážku ve vědomí Krišny. Dokud jsem naživu, měla bys jednat podle mých pokynů, a pak není proč mluvit o překážce.“ (dŠP Krišna déví, říjen 1967)
67-11 „Odchod Kírtanánandy a Hajagrívy nejsou příliš potěšujícími událostmi. V podstatě jsem ronil slzy, že se rozhodli odejít kvůli tak hloupému důvodu. Jinak řečeno, jde o mou neschopnost zachránit tyto dvě duše. Je to však také jasný důkaz toho, že jsme každý individuální. Nesmyslná teorie, že vše je jedním, je zde anulována důkazem poskytnutým touto událostí. Neměli bychom však být na tyto ubohé duše rozzlobeni. Snaž se přesvědčit argumenty a logikou, avšak nerozčiluj se kvůli nim. Když se Pán Nitjánanda dohadoval s Džagájem a Mádhájem, udržoval s nimi maximální úroveň snášenlivosti a trpělivosti, ačkoli Jej velice provokovali. Tito dva bratři, Džagáj a Mádháj, násilně Pána Nitjánandu napadli. Dokonce i Pán Čaitanja, autor Šikšáštaky, tím byl rozzloben, avšak Pán Nitjánanda zůstal v této záležitosti klidný a vyrovnaný a pozdvihl tyto dva darebáky na tu nejvyšší úroveň. Měli bychom se vždy snažit být představiteli Pána Nitjánandy Prabhua, pokud jde o kazatelskou činnost. Kírtanánanda je šílenec. To se jasně ukázalo. Říká, že je na stejné úrovni jako duchovní mistr, je však takový hlupák, že nechápe, co to znamená být žákem, ani na světské úrovni. I kdyby se někomu podařilo dosáhnout stejného vzdělání a poznání, jaké má duchovní mistr, přesto musí následovat disciplinární princip poslouchání vedoucí osoby v jakékoli instituci. Jestliže taková disciplína není na místě, tato instituce nemůže dělat žádný pokrok.“ (dŠP Rájarámovi, 9. listopadu 1967)
68-01 „Náležitá podoba oslovení Bhaktivinóda Thákura je Óm Višnupáda Šríla Bhaktivinód Thákur. Všichni áčárjové předcházející mému Guruovi Mahárádžovi by měli být oslovování jako Óm Višnupáda Šríla.“ (dŠP Brahmánandovi, 22. ledna 1968)
„Mezitím jsem obdržel od Hrišíkéši jeden velice depresivní dopis. Vyrozuměl jsem, že ho Bón Mahárádž přiměl, aby od něj přijal zasvěcení a útočiště, a tento pošetilý chlapec na to přistoupil. To nejsou vůbec dobré zprávy a já jsem Hrišíkéšovi na jeho dopis odpověděl následujícími slovy, která si prosím poznamenej a v budoucnu na ně musíme vždy pamatovat. ,Můj drahý Hrišíkéšo, prosím přijmi má požehnání. Obdržel jsem tvůj dopis ze 14. března 68-03
68-07 „Velice mě potěšilo dozvědět se, že sis zařídil místnost pro Božstva a že se denně věnuješ kírtanu za pomoci této nové osoby, Harolda Olmsteada. Můžeš mu říkat Hrišíkéša, nic proti tomu nemám, obecně se však svaté jméno Krišny oddanému uděluje po jeho zasvěcení. Nicméně mu můžeš říkat Hrišíkéša a takové jméno mu zůstane i po zasvěcení. Mezitím ho vychovej podle našich zvyků a činností, aby následoval pravidla a omezení a zpíval Hare Krišna společně s tebou.“ (dŠP Hajagrívovi, 14. července 1968)
68-08 „Bylo od vás tak laskavé, že jste mi poslali narozeninový dort, a jistě váš potěší, že Góvinda dásí a jeho manžel Gaurasundara jej pěkně nazdobili a dali na něj různé svíčky a obětovali ho Krišnovi a já jsem pak kousek z něj ochutnal a zbytek byl rozdán oddaným. Byl velice dobrý. Před pár dny jsme velice skromně oslavili mé narozeniny. Sešlo se dost lidí a líbilo se jim to. A den předtím bylo Džanmáštamí. V noci sem přišlo mnoho Indů a také nám štědře přispěli. Zprávy odsud jsou tedy skvělé, stejně jako od vás z New Yorku a naše výprava do Londýna dnes vyráží do New Yorku, kde pár dní zůstane, a pak bude pokračovat směr Londýn. Připravte jim srdečné rozloučení a popřejte jim vše nejlepší.“ (dŠP Balai a Advaitovi, 19. srpna 1968)
68-11 „Ano, jelikož v našich chrámech nemáme žádné obrazy Šríly Gaurakišóra dáse Bábádžího nebo Šríly Džagannátha dáse Bábádžího, můžeš je namalovat. Jestli nemáš žádný obrázek, kterým by ses mohla řídit, můžeš napsat Gurudásovi a požádat ho o nějaký. Přikládám zde malý obrázek Madhváčárji. Bude-li příliš těžké jej použít, můžeš ho zaslat Gurudásovi, aby jej vyjasnil a udělal z něj zvětšeniny.“ (dŠP Džadurání, 1. listopadu 1968)
68-12 „Pokud jde o můj byt, budeš-li si ho moci ponechat, aniž by tě to příliš finančně zatěžovalo, pak je to v pořádku. Jinak mi příliš nezáleží na tom, abychom si jej ponechali. Vše by se mělo vykonávat bez finanční zátěže, protože když je jí příliš, brzdí to naše vědomí Krišny.“ (dŠP Brahmánandovi, 19. prosince 1968)
68-12 „Děkuji ti ještě jednou, že o mně tak vysoce smýšlíš, a já mohu jen říct, že za takový pěkný postoj ti Krišna zcela jistě pomůže. Jsem si plně vědom tvé upřímné služby, a proto se modlím ke Krišnovi, aby se o tebe neustále dobře staral. Díky milosti mého duchovního mistra teď máte hezký chrám. To mě velice povzbuzuje. Měl by ses stále modlit k Jeho Božské Milosti, neboť ti bude přirozeně více nakloněn než já. Člověk cítí většinou větší náklonnost k vnoučatům než k vlastním dětem. Jsem si tedy jist, že můj Guru Mahárádž bude víc naslouchat tvým modlitbám než mým. Bude ti vždy ku prospěchu, když vzdáš modlitby Jeho Božské Milosti Bhaktisiddhántovi Gósvámímu Mahárádžovi.“ (dŠP Brahmánandovi, 19. prosince 1968)
69-01 „Jeho Svatost Svámí Sadánanda, můj německý duchovní bratr, tě možná přijde navštívit. Jestli dorazí, vzdej mu úctu poklonami, jako to děláš v mé přítomnosti.“ (dŠP Šivánandovi, 23. ledna 1969)
69-02 „Ostatní 4 žáci byli svěřeni do péče Institutu Svámího Bóna Mahárádže, avšak kvůli tomu, že byli přesvědčováni, aby se stali jeho žáky, odtamtud odešli, ačkoli jeden z nich, Hrišíkéša, stále u Bóna Mahárádže bydlí jako jeho přezasvěcený žák (?). Dva z mých ostatních žáků stále ještě pobývají ve Vrindávanu v mých pokojích u chrámu Rádhá-Dámódary a Bón Mahárádž se stále snaží jejich víru ve mě nalomit.“ (dŠP Šrípádovi Tírthovi Mahárádžovi, 7. února 1969)
69-05 „Co se týče tvé otázky, titul Svámí byl jistě zaveden Šankaráčárjou, neboť téměř všichni sannjásí praktikující impersonální filozofii přijímají toto jméno, Svámí. Titul Svámí, který byl udělen mně, však znamená Gósvámí. Svámí a Gósvámí jsou vlastně to samé, jsou to synonyma. Svámí znamená pán a tím se myslí, že je pánem smyslů. Gósvámí přímo značí, že je pánem smyslů. Gó znamená smysly. Takové jméno, Gósvámí, tedy není Šankaráčárjovým titulem.“ (dŠP Dajánandovi, 1. května 1969)
69-05 „Když za mnou v Los Angeles přišla Mátádží Šjáma déví, chovala se velice uctivě, neustále se dotýkala mých nohou a klaněla se mi. Velice vážně také chtěla s námi spolupracovat na rozšiřování tohoto hnutí pro vědomí Krišny.“ (dŠP Mukundovi, 22. května 1969)
69-08 „Rád jsem se dozvěděl, že jsi kírtanem oslavil obřad Guru-púrnimy, to je v pořádku. Tuto Guru-púrnimu však převážně slaví májávádské sekty. Myšlenka tohoto svátku je jednou ročně vyjádřit vděk duchovnímu mistrovi. Tomu se říká Guru-púrnimá. Pokud jde o nás, gaudíja-vaišnavy, my vyjadřujeme všechnu naši vděčnost duchovnímu mistrovi při jeho výročí zjevení, kterému se říká Vyása- púdžá. Kírtan je naší denní činností, takže to, co jsi vykonal, je v pořádku, avšak skutečné uctívání duchovního mistra budou všichni mí žáci slavit pátého září, den po Džanmáštamí.“ (dŠP Gaurasundarovi, 2. srpna 1969)
70-01 „Pokud jde o článek od Šrídhara Svámího: nevím, o jaký druh článku se jedná, avšak ať už jde o cokoli, autorovo jméno by mělo být Svámí B.R. Šrídhar, ne Šrídhar Svámí. To je někdo jiný. Kromě toho není v tuto chvíli nutné podávat žádné stručné představení autora. Jestliže kdokoli pošle článek k vydání v našem časopise a my ho tam otiskneme, mělo by být jasné, že se znění takového článku neliší od našeho. Není nutné se zabývat v této souvislosti problematikou šikšá-gurua a díkšá-gurua.“ (dŠP Satsvarúpovi, 30. ledna 1970)
70-02 „Pokud jde o tvé sny, je velice pěkné, že o vědomí Krišny přemýšlíš i ve spánku. Krišna je tak skvělý, že si na Něj chceme pamatovat i více než dvacet čtyři hodin denně. Co se týká pokynů duchovního mistra, není nutné přijímat pokyny vyřčené ve snech, pokud je duchovní mistr stále přítomen. Pán Džagannáth je velice laskavý a může se také zjevit v mysli ve své vlastní podobě, tak proč ne ve tvých snech?“ (dŠP Lindě, 19. února 1970)
70-03 „Dovoluji si potvrdit příjem tvého dopisu adresovaného Gargamunimu bez data s přiloženým novým růžencem. Vyřídil jsem tento dopis Gargamunimu poté, co jsem se z něj dozvěděl, že jsi ztratil svůj původní růženec, kvůli čemuž žádáš, abych recitoval džapu na tomto novém. Udělal jsem tedy, co jsi chtěl, a vracím ti tento růženec v tomto dopise. Do budoucna si však prosím dávej na tento posvátný růženec velký pozor. Měl bys být víc obezřetný. Teď zajisti, abys zpíval alespoň předepsaných šestnáct kol denně bez výjimky, vyhýbej se deseti přestupkům proti svatému jménu, a touto cestou získávej duchovní sílu.“ (dŠP Nara Nárájanovi, 21. března 1970)
70-03 „Pokud jde o způsob uctívání, náš vaišnavský postup je nejprve vzdát úctu duchovnímu mistru, pak Pánu Čaitanjovi a nakonec Pánu Krišnovi. Vjása je duchovní mistr, proto je duchovní mistr představitelem Vjásy. Proto se místu, kde sedí duchovní mistr, říká vjásásana.“ (dŠP Tamálovi, 15. května 1970)
70-07 „Pokud jde o to, jakým způsobem velcí světci a oddaní jako Párvat Muni a Parášara Muni plodili potomky, tyto činnosti těchto vznešených duší bychom neměli zpochybňovat. Sledují vyšší cíle, které my nedokážeme vidět; proto se ve Šrímad-Bhágavatamu říká, že člověk by se neměl pokoušet napodobovat činnosti Íšvarů neboli velice mocných osobností, nýbrž by měl následovat jejich pokyny.“ (dŠP Ékajaní, 25. července 1970)
70-08 „Májávádská sampradája slaví den Guru-púrnimy vzdáváním úcty duchovními mistrovi. Takový systém uctívání duchovního mistra je běžný ve všech skupinách následovníků Véd, pokud však jde o nás, Gaudíja-vaišnava- sampradáju, my každoročně vzdáváme naši pokornou obětinu duchovnímu mistrovi během jeho dne zjevení, a tento obzvláště příznivý okamžik se nazývá Vjása-púdžá.“ (dŠP Balimu Mardanovi, 25. srpna 1970)
70-08 „To byl samozřejmě přesně ten moment, kdy Kali, vládnoucí Božstvo současného věku, pokradmu začal ovlivňovat světské záležitosti, což se později naplno projevilo v případě rozzlobeného bráhmanského chlapce. Vjásadéva tedy byl skutečnou osobou uznávanou všemi autoritami a každý může posoudit, jak úžasně sestavil védskou literaturu. Je proto znám jako Mahámuni. Muni znamená uvážlivý či velký myslitel či velký básník a mahá značí ještě významnější. Vjásadéva a ostatní spisovatelé a myslitelé či filozofové se tedy vůbec nedají srovnávat. Nikdo nedokáže odhadnout důležitost Šríly Vjásadévy. Složil milióny sanskritských veršů a my se z nich našimi titěrnými snahami pokoušíme získat alespoň zlomek poznání. Šríla Vjásadéva proto shrnul veškeré védské poznání do podoby Šrímad-Bhágavatamu, kterému se říká zralý plod stromu přání známého jako védské poznání. Tento zralý plod se předává z ruky do ruky v učednické posloupnosti a každý, kdo se takové činností věnuje v učednické posloupnosti od Šríly Vjásadévy, je považován za jeho představitele, z toho důvodu se dni zjevení duchovního mistra říká Vjása-púdžá. Nejen to, vyvýšené místo, na kterém duchovní mistr sedá, se také nazývá vjásásana.“ (dŠP Balimu Mardanovi, 25. srpna 1970)
71-01 „To, že tě tví následovníci chtějí přijímat za průvodce duchovními záležitostmi, není nic závadného, pokud jsou však upřímní. Mají-li v tebe upřímnou víru, neměla by se rozrušovat, naopak by se měla naplno využít. Mým hlavním cílem je propagovat učení Pána Čaitanji neboli vědomí Krišny. Nejde mi o získávání žáků, ke kazatelské činnosti však potřebujeme pomocníky, a jestliže někdo dobrovolně nabídne své služby, je vítán. Nejlepší tedy bude, když se ty staneš mým náležitým žákem a pak můžeš učit své následovníky těm samým principům.“ (dŠP Šrímánovi Saiovi, 8. ledna 1971)
71-03 „Pokud jde o tvé přijetí zasvěcení od Brahmánandy Mahárádže, nic proti tomu nemám, avšak podle etikety by nikdo neměl za přítomnosti svého duchovního mistra přijímat žádné žáky. V této souvislosti mi Svámí Brahmánanda může napsat a já mu dám náležité pokyny.“ (dŠP Johnu Milnerovi, 24. března 1971)
71-03 „Můj drahý Madhusúdano Dao,
prosím přijmi mé uctivé poklony. Dovoluji si potvrdit přijetí tvého dopisu v bengálštině datovaného 24. března 1971, jehož obsah jsem si pečlivě pročetl. V odpovědi na tento dopis bych chtěl upoutat tvou pozornost k Čaitanja-čaritámritě, 23. verši 10. kapitoly Madhja-líly a jeho vysvětlení, které podal Šríla Prabhupáda ve své Anubhášje. Já jsem ovšem velice zaneprázdněn svou prací. Přesto ti rád poskytnu odpovědi na všechny tvé otázky v této záležitosti po přečtení tohoto vysvětlení od Šríly Prabhupády v jeho Anubhášje. Mezitím mi laskavě vysvětli, co máš na mysli, když mluvíš o Višnupádovi a o Prabhupádovi. Budu zde až do 5. dubna 1971, náš program na Cross Maidanu probíhá velice uspokojivě. Každý den se tam shromáždí více než 15 až 20 tisíc lidí, a obzvláště dnes byl dav opravdu velký.
S láskou tvůj
A.Č. Bhaktivédánta Svámí.“ (dŠP Madhusúdanovi Daovi, 28. března 1971)
71-08 „Prosím nabídni má požehnání při příležitosti Vjása-púdži každému z vás. Jsem nesmírně potěšen knihou, kterou jste dohromady sestavili. Přečtu ji nahlas na zítřejší schůzi. Podobnou publikaci vydal také ISKCON Press. Děkuji tedy mnohokrát vám všem za to, jak si ceníte mé skromné služby, kterou se snažím vykonávat jako povinnost uloženou mi mým Guruem Mahárádžem. Žádám všechny mé žáky, aby spolupracovali, pak naše poslání dozajista bude pokračovat vpřed.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi, 14. srpna 1971)
71-08 „Vallabháčárjovo učení je věrohodné. Rozdíly názorů na různé věci se mohou vyskytnout. Tak jako ty můžeš mít jiný názor než tvůj manžel, to však neznamená, že ty nebo tvůj manžel nejste oddanými.“ (dŠP Ékajaní, 31. srpna 1971)
71-11 „V příloze najdeš dvě kopie textu Gájatrí mantry a dvě šnůry, na kterých byla náležitě recitována mantra, pro tvou ženu Manmóhiní dásí a pro Satjahita dáse Brahmačárího. Uspořádej ohňovou jagju a předej jim Gájatrí mantru. Rúpánuga má nahrávku mé recitace Gájatrí mantry, můžeš tedy od něj získat její kopii. Nahrávku si musí vyslechnout pouze zasvěcovaní, a to svým pravým uchem.“ (dŠP Šrídhámovi dásovi, 17. listopadu 1971)
71-12 „Dokud není oddaný zasvěcen, měl by mít před svým jménem bhakta, pokud jde o muže, nebo bhaktin, je-li to dívka.“ (dŠP Nitjánandovi, 17. prosince 1971)
72-02 „Ohledně tvé otázky o šánta-rase a názorech Rúpy Gósvámího a Šrídhara Svámího, přesně si na to nepamatuji. Můžeš mi zaslat náležité pasáže, kde se to zmiňuje. Není důvod, proč by se áčárjové nemohli lišit v názoru na určité body.“ (dŠP Upéndrovi, 19. února 1972)
72-04 „Pokud jde o tvou dceru, jedna oddaná se již jmenuje Višákhá, tvá dcera by se tedy místo toho měla jmenovat Vaišnaví dásí.“ (dŠP Sučandrovi, 22. dubna 1972)
72-06 „Pokud jde o jména, která jsi pro nově zasvěcené vybral, doslechl jsem se od Šjámasundara, že je mezi nimi několik opakujících se jmen, což není zrovna příliš žádoucí. Do budoucna bude lepší mi zavolat nebo nějak zkontaktovat mé sekretáře a dostat od nich seznam jmen, aby se tak propříště jména neopakovala.“ (dŠP Kírtanánandovi, 25. června 1972)
72-07 „Všiml jsem si, že na pozvánce je napsáno Všechna sláva našemu Guruovi Mahárádžovi. To je neosobní. Chceme-li vzdát poklony guruovi, musíme zmínit jeho jméno. My jsme důslednými následovníky osobní filozofie. Sahadžiové často píší: ,Sláva Guruovi.‘ Proč se učíš takovým neosobním zvyklostem? Kdo tě tomu naučil? Já sám denně vzdávám poklony mému guruovi vyslovováním jeho skutečného jména, Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí, jinak by to bylo neosobní.“ (dŠP Bhávánandovi, 14. července 1972)
72-09 „Mezi mnou a mým vyobrazením není žádný rozdíl. Proto bychom měli v takovém duchu uctívat a vlastnit takové obrazy. Když budeme obrázky pohazovat sem a tam, bude to přestupek. Jméno a podobizna jsou v duchovním světě na stejné úrovni jako osoba samotná. V hmotném světě jsou naopak vyobrazení i osoby jen iluzemi.“ (dŠP Džadurání, 4. září 1972)
72-12 „Tvá další otázka zní, zda po opuštění hmotné říše oddaný navždy zůstává se svým duchovním mistrem. Odpověď zní ano. Myslím si však, že tvé pojetí této věci je nesprávné. Hovoříš o čistém oddaném, o tom, že je šaktjávéša- avatárem (zmocněnou inkarnací, pozn. překl.), že bychom měli poslouchat pouze jeho atd., a to není to správné pochopení. Jestliže si někdo myslí, že bychom měli poslouchat pouze čistého oddaného a nikoho jiného, znamená to, že je pošetilcem. My všem říkáme, ať se mezi sebou oslovuji Prabhu. Prabhu znamená pán, jak tedy můžeme neposlouchat pána? Ostatní jsou též čistými oddanými. Všichni mí žáci jsou čistými oddanými. Kdokoli upřímně sloužící duchovnímu mistrovi je čistým oddaným, ať už jde o Siddhasvarúpu či někoho jiného. To musíme velice jasně stanovit. Nejde o to, že pouze váš Siddhasvarúpa by byl čistým oddaným a ostatní ne. Nesnaž se vytvořit frakci. Siddhasvarúpa je dobrá duše. Ostatní by však neměli být svedeni na scestí. Každý, kdo se odevzdá duchovnímu mistrovi, je čistým oddaným, nezáleží na tom, jestli je to Siddhasvarúpa, či někdo jiný. Mezi námi samými bychom měli ostatní respektovat jako Prabhua, pána. Jakmile začneme mezi oddanými dělat rozdíly a říkat o někom, že je čistým oddaným, zatímco ostatní nejsou, znamená to, že jednáme nesmyslně. Proč bys měl chtít být v duchovním nebi pouze se Siddhasvarúpou? Proč ne se všemi? Jestliže tam může jít Siddhasvarúpa, proč ne všichni ostatní? Siddhasvarúpa půjde, ty půjdeš, Šjámasundar půjde, všichni ostatní též. Budeme tam mít další ISKCON. Ovšem, pan Nair musí zůstat zde. A jestli někdo nepůjde s námi, vrátím se sem pro něj, abych ho odvedl s sebou. To bychom si měli pamatovat, a každý z mých žáků by měl jednat takovým způsobem, aby mohli odejít společně se mnou a abych se sem nemusel vracet a přijímat další zrození.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi, 14. prosince 1972)
73-03 „Co se týká titulu Svámí, ačkoli se toto slovo obecně používá pro sannjásí, v mém případě je Svámí součástí mého jména sannjásího. Proto se musí přidávat na konec mého skutečného jména, A.Č. Bhaktivédánta. Pokud jde o titul Svámí kladený před jméno, každý sannjásí by ho měl mít, avšak použití slova Svámí takto nadvakrát (Svámí A.Č. Bhaktivédánta Svámí) nevypadá dobře. Použít Svámí na konci mého jména je nezbytné, neboť se jedná o součást mého jména sannjásího. To první slovo Svámí může být změněno na Gósvámí, což je ten samý titul jako Svámí. Proto jsem si nechal na mou zde přiloženou navštívenku vytisknout Tridandí Gósvámí na začátku a Svámí na konci. To by vypadalo dobře. Může to být napsáno malým písmem pod mé jméno jako Tridandí Gósvámí. Vaišnavští sannjásí jsou známi jako Tridandí Gósvámí a májávádští sannjásí jsou známi pouze jako Svámí.“ (dŠP Rájarámovi, bez data)
74-10 Tvůj výrok vyjadřující tvé odevzdání se duchovnímu mistrovi je náležitý. Budeš-li tento princip následovat, zůstaneš čistý a Krišna tě vždy ochrání. Vždy následuj mé pokyny a můj příklad. To by mělo být pro tebe vším. Doslechl jsem se od Mádhavánandy, že ostatní oddaní tě nějakým způsobem uctívají. Je samozřejmě správné složit vaišnavovi poklony, ne však za přítomnosti jeho duchovního mistra. Po odchodu duchovního mistra se na takovou úroveň můžeš dostat, proteď však vyčkej. Jinak to bude vytvářet frakce.“ (dŠP Hansadútovi dásovi, 1. října 1974)
74-11 „Zmínil jsi také opakované poklony tvému duchovnímu mistrovi. To je velice důležité. Žák by měl skládat dandabaty, ne namaskáru. Čím víc je někdo stálý ve skládání poklon guruovi, tím větší duchovní pokrok udělá: yasya deve parā bhaktir yathā deve tathā gurau.“ (dŠP Atréjovi Rišimu, 15. listopadu 1974)
75-01 „Prosím přijmi má požehnání. Obdržel jsem tvůj dopis bez datování a poznamenal jsem si jeho obsah. Jestli tam chceš zůstat, nic proti tomu nemám. Prozatím můžeš vykonávat svou oddanou službu v Purí, a až se v polovině března vrátím do Májápuru, můžeš se se mnou setkat a zjistíme, co bylo příčinou toho, že tě požádali, abys odešel. Je to velká instituce a někdy tu dojde k nedorozuměním a já s tím nemohu nic udělat. Dotázal jsem se v Májápuru, proč tě požádali, abys odešel. Jestli chceš přijmout zasvěcení od Mádhavy Gósvámího Mahárádže, nejsem proti tomu.“ (dŠP Asitovi dásovi, 10. ledna 1975)
75-01 „Můj drahý Šrípádo Mádhavo Mahárádži,
prosím přijmi moje uctivé poklony u tvých lotosových nohou. Z dopisu Asity dáse jsem pochopil, že odešel do tvého místa v Džagannáth Purí. Požádal mě o svolení, aby od tebe mohl přijmout zasvěcení. Dal jsem mu své svolení a ty ho můžeš zasvětit, jestli chceš, aby tam tak mohl zlepšit svou oddanou službu.
Mimochodem, chtěl bych ti sdělit, že jsem zorganizoval otevření našeho chrámu ve Vrindávanu na den Ráma-navamí, což je 20. dubna 1975. Možná je ti známo, že se tento obřad měl konat již loni během Džanmáštamí, avšak chrám nebyl v té době ještě dokončen, a tak muselo být otevření odloženo. Rád bych věděl, jestli by se Tvá Svatost laskavě zúčastnila této ceremonie, během které bude náležitě podle pravidel Hari-bhakti-vilásy ustanovovat Božstva.
Jeho Excelence guvernér státu Uttar Pradéš laskavě svolil, že se obřadu zúčastní. Velice rád bych tedy od tebe obdržel dopis s tvou odpovědí. Jsem ti k službám. Doufám, že tě toto psaní zastihne v dobrém zdraví, a děkuji ti předem za tvou brzkou odpověď.“ (dŠP Šrípádovi Mádhavovi Mahárádžovi, 14. ledna 1975)
75-02 „Pokud jde o ten problém, že nejsi schopen se oženit, nejedná se o náležitý druh otázek, které by měly být kladeny duchovnímu mistrovi. Myslím si, že bys tuto záležitost měl raději probrat s Rúpánugou dásem. Každopádně bys měl zajistit, abys následoval bezchybně všechny regulativní principy a zpíval alespoň šestnáct kol denně. Jestliže to uděláš, pak budeš v jakémkoli stádiu tvého života šťastný. Krišna si je plně vědom všech tvých potřeb a určitě ti zajistí vše nutné k udržování tvého těla. Měl bys mít takový druh víry.“ (dŠP Gópíparanadhanovi dásovi, 15. února 1975)
75-11 „Jakmile si někdo myslí, že je lepší než jeho duchovní mistr, dopouští se toho největšího přestupku. Krišna dá člověku všechno, avšak ten, kdo dělá takové přestupky, o vše přijde.“ (dŠP Džajatírthovi dásovi a Mandžulálí dásí, 10. listopadu 1975)
76-01 „Fotografie mého múrti jsou velice pěkné. Múrti duchovního mistra by se mělo dostat stejné péče jako Božstvu - sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair, uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ, kintu prabhor yaḥ priya eva tasya. Ke guruovi bychom se měli chovat stejně jako k Bohu. To se říká ve všech šástrách. Liší se v tom, že Bůh je Bohem-pánem a Guru je Bohem-služebníkem. Obřad ustanovení takového múrti by se tedy měl podobat tomu vykonanému pro ostatní Božstva. Všechny chrámy mohou mít takové Božstvo, pokud budou chtít. Avšak chrámy, které mají pouze obraz Paňča-tattvy, by toto Božstvo získat neměly. Můžeš vyrobit také múrti Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatí a tato dvě Božstva mohou být uctívána společně, tak jako se to teď dělá v chrámu Krišna-Balarámy. Měla by být na společném oltáři s Gaura-Nitájem a Guru-gaurángou.“ (dŠP Karandharovi, 29. ledna 1976)
76-02 „Děkuji ti za tvou stálou službu a za přijetí zodpovědnosti ve vědomí Krišny. Duchovního mistra nemůžeš žádat o vyřešení problémů v manželství. To není záležitost pro Gurua.“ (dŠP Sukírtimu dásovi, 21. února 1976)
76-07 „Můžeš používat přezdívky jako Krišna dás nebo Čaitanja dás atd., jestliže potřebuješ při rozdávání knih nějaké jednodušší jméno. Každý je Krišna dásem, Gurudásem a tak podobně.“ (dŠP Dhrištakétuovi dásovi, 17. července 1976)
76-08 „Všechno vám bude jasné, jen když si laskavě pozorně přečtete tuto kapitolu nazvanou Pán Čaitanja se setkává s Vallabhou Bhattou. Můžeme například vidět, že dva právníci se spolu přou v soudní síni o nějakém právním bodě, avšak po návratu do právnické knihovny spolu hovoří a obejmou se jako přátelé. Měla byste proto vždy mít na paměti, že necítíme vůči Vallabhovi Bhattáčárjovi nic špatného. Chováme k němu veškerou úctu, není tedy na škodu diskutovat o těchto faktech ve společnosti oddaných. Oddaní se vždy pokorně s úctou chovají ke každému, pokud však nastane debata o bodu ze šástry, nedodržují obvyklou etiketu: satyam bruyat priyam bruyat. Hovoří vždy satyam, i když to nemusí být vždy priyam.“ (dŠP Madam Sumatí Mórárdží, 9. srpna 1976)
77-01 „Obdržel jsem tvůj dopis datovaný 13. ledna, jehož obsah jsem si pročetl. Ano, Krišna ti dodá sílu, protože jsi upřímným. Já chci prostě jen vidět, že se ty, tvá žena a celá tvá rodina stanete dokonalými vaišnavy, oddanými Krišny. Zůstaň, kde jsi, a snaž se porozumět této filozofii – tak dosáhneš dokonalosti:
jñāne prayāsam udapāsya namanta eva
jīvanti san-mukharitāṁ bhavadīya-vārtām
sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ-manobhir
ye prāyaśo ’jita jito ’py asi tais tri-lokyām
Rámánanda Rája řekl (Pánu Čaitanjovi): „Pán Brahmá řekl (Krišnovi): ,Můj drahý Pane, oddaní, kteří zavrhli neosobní pojetí Absolutní Pravdy, a proto zanechali rozhovorů o empirických filozofických pravdách, by mĕli naslouchat o Tvém svatém jménu, podobĕ, zábavách a vlastnostech od seberealizovaných oddaných. Mĕli by důslednĕ dodržovat zásady oddané služby a stranit se nedovoleného sexu, hazardování, omamných látek a zabíjení zvířat. Když se plnĕ odevzdávají svým tĕlem, slovy i myslí, mohou žít v jakémkoliv ášramu nebo společenském postavení. Takovými osobami jsi přemožen, i když jsi vĕčnĕ nepřemožitelný.̀“ (Čaitanja-čaritámrita, Madhja-lílá, kapitola osmá, verš 67) Jde tu o to, abychom se nestali přespříliš inteligentními. Prostě jen naslouchej od sebeuvědomělé duše. Budeš-li upřímně a vážně naslouchat od takové uvědomělé duše, pak si jednoho dne budeš moci podmanit Krišnu, ačkoli Ho nikdo nedokáže porazit.“ (dŠP Vásudévovi dásovi, 23. ledna 1977)