Obecně

67-09 „Velmi mě potěšilo, že jsi popsala tak krásný pocit. Zvláště jsem si všiml, že ses dokázala tak krásně vyjádřit. Vím, že ty i tvoje sestra jste zdědily dobré srdce od vaší dobré matky. Vaše touha dostat mě zpět do Států bude určitě úspěšná, protože se také toužím vrátit. Slzy pro Krišnu jsou stejně dobré jako se s Ním osobně sdružovat. V duchovním světě je odloučení cennější než setkání. Tvoje pocity a slzy s vědomím Krišny tě tedy obohatí v duchovním pokroku. Tvůj manžel Mukunda je velmi, velmi dobrý chlapec a ty máš to štěstí, že máš tak dobrého oddaného manžela. Podobná kombinace je u tvé sestry a Gurudáse. Budeš se zlobit, když řeknu, že tvoje sestra je lepší než ty, ale myslím, že mám pravdu, protože mě podporuje Mukunda. Rivalství mezi dobrými srdci je velmi dobré, ale jsem stejně spokojen s tvojí sestrou i s tebou.

Prosím, předej mé požehnání tvé sestře a švagrovi. Dostal jsem jejich pěkný rukopis a oni jej skutečně vytvořili s plným vědomím Krišny.

Svámí Kírtanánanda se velmi brzy vrací do Států. Velmi toužíš dostat ho zpět domů a tvoje touha se velmi brzy splní. Možná víš, že Ačjutánanda je nyní u nás, a od chvíle, kdy přijel, Svámí Kírtanánanda zanechal všech činností a Ačjutánanda mi pomáhá. Každopádně za sebou zanechává dobrého zástupce, takže nebudu mít potíže. S největší pravděpodobností Ačjutánanda zůstane v Indii, aby převzal Americký dům. Rád bych věděl, jestli přijede Upéndra. Upéndra a Ačjutánanda budou dobrá kombinace; oba pracují tiše a bez protestů. Prosím, předej mé požehnání všem chlapcům a dívkám.“ (dŠP Džánakí, září 1967)

 

67-09 „Pokud jde o tvé malování v chrámu, ať jsi kdekoliv, pokud jsi plně pohroužena ve své transcendentální práci pro vědomí Krišny, toto místo je věčně Vrindávan – to je vědomí, které vytváří Vrindávan. Pán setrvává v srdci každé živé bytosti, žije v srdci prasete a prase žije na nečistém místě. To neznamená, že Pán žije na nečistém místě. Pán stále žije nepochopitelně ve svém transcendentálním sídle. Podobně i osoba plně si vědomá Krišny žije vždy v zábavách Pána Krišny jen tímto vědomím. Hmotná atmosféra není žádnou překážkou pro pokračování našeho vědomí Krišny za jakýchkoliv okolností.“ (dŠP Jadurání, září 1967)

 

68-01 „Pokud jde o milostné záležitosti v hmotném světě, jsou to jen stíny nebo odrazy skutečné lásky s Krišnou. Pokud miluješ Krišnu v jakémkoliv postavení, nebudeš nikdy zklamaná, protože všechno v Krišnovi je dokonalé, věčné, blažené a plné poznání. Pokračuj tedy ve svých současných činnostech a džapuj na růženci. Kdykoliv budeš mít nějaké potíže, poraď se s Brahmánandou nebo napiš mně. Krišna ti bude pomáhat stále víc a víc na cestě dokonalosti.“ (dŠP Kaňčanbale, 14. ledna 1968)

 

68-02 „Velmi rád slyším tvůj výrok o nahrávce a o životě brahmačárího. Ano, kotva, jako v tom krátkém příběhu ,Velké procesí‘, je sex, a pokud jej dokážeme eliminovat, jsme na 50% osvobozeni. Mezi zpíváním svatého jména a současným mytím nádobí z chrámu není žádný rozdíl. Neboj se tedy, když tě přitahuje jiná práce v chrámu. V transcendentálních činnostech je rozmanitost. Někdy rádi zpíváme, někdy rádi myjeme nádobí. Na absolutní úrovni v tom není rozdíl. Jsem si jist, že ti Krišna dá veškerou inteligenci, abys pracoval transcendentálně. Doufám, že jsi zdravý.“ (dŠP Satsvarúpovi, 15. února 1968)

 

68-02 „Víra ve vědomí Krišny roste díky našemu dobrovolnému zvětšování služby Krišnovi. Služba Krišnovi je neomezená a může přijmout naši neomezenou službu a udělit nám neomezené transcendentální potěšení v neomezené službě Pánu. To je význam slova neomezený.“ (dŠP Brahmánandovi, 20. února 1968)

 

68-05 „Je velmi dobrá zpráva, že ta dívka Haridásí sní o Krišnovi a Krišna si s ní hraje, to je velmi povzbudivé. Znamená to, že z ní bude velká a úspěšná oddaná Krišny, až vyroste. Nechť Krišna požehná jí i jejím dobrým rodičům, kteří ji takto vychovávají. Prosím předej mé díky Balarámovi a jeho dobré ženě.“ (dŠP Mukundovi, 6. května 1968)

 

68-06 „Usoudil jsi, že jelikož se nemůžeš zapojit do překladatelské činnosti, rozhodl ses přispívat na vydavatelskou práci. Tento pokyn od Krišny ve tvém srdci je v pořádku. Pro službu Pánu musíme obětovat náš život, naše bohatství, naši inteligenci a naše slova. Oddaný může Pánu sloužit těmito čtyřmi druhy vlastnictví; případně třemi, nebo dvěma nebo jen jedním, a to stačí k potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství. Přeji si, abys mohl využívat své nejlepší vlohy v obchodní organizaci, a výsledek použitý k uspokojení Krišny je na duchovní úrovni. Abych to vyjasnil, překládám-li já Šrímad-Bhágavatam a ty přispíváš na jeho vytištění a pomáháš s jeho distribucí, znamená to, že mezi mou a tvou službou není žádný rozdíl. Na absolutní úrovni žádné takové rozdíly nejsou. A služba je vždy na absolutní úrovni. Oddaný jen musí využít svého nejlepšího nadání ve službě Krišnovi. To je žádoucí. Nejlepším příkladem je Ardžuna, který využil svého nadání, vojenského umění, ve službě Krišnovi.“ (dŠP Gargamunimu, 7. června 1968)

 

68-06 „Myslím, že Krišna reaguje na tvou pravidelnou džapu Hare Krišna a dává ti zdravý rozum, jak kázat jménem Jeho Veličenstva. To je potvrzeno ve Šrímad-Bhágavatamu, jak jsi mohl vidět, že tomu, kdo naslouchá o Krišnovi, Krišna různými způsoby pomáhá a první věcí je to, že očistí jeho mysl od veškerého prachu. Pokračováním v této džapě a pravidelnou četbou Šrímad-Bhágavatamu se oddaný postupně zbaví vlivu vášně a nevědomosti, a tak spočine v dobru. Na této úrovni se může zapojit do vážné oddané služby a tím je osvícen transcendentálním poznáním o Krišnovi. Tato etapa se nazývá osvobozená fáze a tehdy se zbaví veškerých pochyb a hmotných pout, a tak se jeho život stane úspěšným. Snaž se prosím následovat tuto zásadu a jsem si jist, že budeš při realizaci tohoto hnutí pro vědomí Krišny šťastný a úspěšný.“ (dŠP Harimu Vilásovi, 10. června 1968)

 

68-06 „Mahárádža Dašaratha, ačkoliv byl velkým oddaným Pána, ale protože byl kšatrijským králem, dodržet slib je pro něj nevyhnutelné. Aby dodržel slib, na žádost své ženy raději vypověděl Rámačandru. Ve vyšších stavech duchovního života je možné porušit i sliby, ale jsou to oddaní s nesrovnatelně velkými zásluhami. V případě Vásudéva vidíme, že byl duchovně pokročilejší než Mahárádža Dašaratha. Vásudéva se také dohodl s Kansou, že předá všechny své syny do jeho ruky, jakmile se dítě narodí. Ale v případě Krišny svůj slib porušil. Jde o to, že Krišna se zjevil v plném majestátu jako Pán, Osobnost Božství. Rámačandra se však zjevil jako ideální král. Proto byly v Rámačandrově líle dodržovány zásady morálky a etiky, které má následovat ideální král a vládce. Ve stejném smyslu vykázal Sítu, aby dokázal, že je ideálním králem, který chtěl, aby byli Jeho poddaní vždy šťastní. Celý program odpovídal ideálnímu králi. Ale v případě Pána Krišny jednal jako zcela nezávislý Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a zdánlivě tedy přestoupil mnoho morálních a etických zásad.

Tyto srovnávací studie o životě Krišny a Rámačandry jsou velmi složité, ale základní zásadou je to, že se Rámačandra zjevil jako ideální král a Krišna jako Nejvyšší Osobnost Božství, i když mezi Nimi neexistuje žádný rozdíl. Podobným příkladem je Pán Čaitanja. Zjevil se jako oddaný a ne jako Nejvyšší Osobnost Božství, ačkoliv je samotný Krišna. Měli bychom tedy přijímat náladu Pána při konkrétních zjeveních a uctívat Ho v této náladě. Někdy Pána Čaitanju, protože je samotný Krišna, někdo uctívá stejným způsobem jako Krišnu. Ale Krišna byl v roli poživatele a Pán Čaitanja v roli požívaného.

Skupina známá jako Gauránga Nágarí je tedy považována za odchýlenou od čisté oddané služby, protože Pán Čaitanja měl k dispozici stejné možnosti požitku jako Krišna, ale to se Mu nelíbilo. Naše nálada služby by měla být slučitelná s postojem Pána. Neměli bychom míchat postoj Krišny s postojem Pána Čaitanji, nebo Pána Čaitanji s Krišnovým, nebo Krišnův s Rámačandrovým, nebo Rámačandrův s Krišnovým. Proto v šástrách existují konkrétní pokyny, takové, že uctívat Pána Čaitanju se má metodou zpívání Hare Krišna.

Ano, je pravda, že Rámačandra později Sítu vykázal. Ajódhja není spojena se žádnými hmotnými světy. Stejně jako Vrindávan není poután žádnými hmotnými omezeními, není jimi poután ani Krišna. Království Ajódhja bylo historickým územím, jak vidíme v současnosti, ale v té době byl král Ajódhji vládcem světa.“ (dŠP Satsvarúpovi, 16. června 1968)

 

68-07 „Otázka 1: Odpověď: To je materialistický způsob uctívání. Materialisté vždy dbají na to, aby si především udrželi svůj hmotný status quo a poté potěšili Višnua. Ačkoliv prohlašují, že jsou oddaní Višnua. Osoby vědomé si Krišny jsou tedy větší než tito materialističtí uctívači. Materialistické osoby konají veškeré zbožné činnosti nebo oddané činnosti za účelem nějakého hmotného zisku, a jakmile nastane nějaká překážka na cestě hmotného zisku, stanou se okamžitě démony. Proto bhakti znamená bez jakýchkoliv hmotných tužeb. To je známka čistého oddaného. Nemá žádný motiv uspokojovat své hmotné touhy oddanou službou.“ (dŠP Satsvarúpovi, 3. července 1968)

 

68-07 „Tvůj živý popis příprav obřadu Ratha-játrá byl tak pěkný a zevrubný, že se dotkl mého srdce. Velmi ti děkuji za zachycení podstaty vědomí Krišny svým pokročilým postojem ke službě. Mohu si jen přát, aby ti Krišna dával stále větší sílu při chápání Jeho transcendentální přirozenosti. Jediným procesem vnímání Krišny a Jeho jména, vlastností a podoby je náš upřímný postoj služby našimi smysly. Všechny naše smysly jsou prakticky vedeny jazykem, jehož úkolem je vibrovat a ochutnávat. Pokud můžeme změnit materialistickou povahu jazyka změnou chuti a vibrací, pak se automaticky očistí ostatní smysly a můžeme Krišnovi sloužit očištěnými smysly. Proto bychom se měli snažit co nejvíc džapovat a jíst Krišnovo prasádam.“ (dŠP Upéndrovi, 4. července 1968)

 

68-07 „Náklonnost k duchovním bratrům je hezká, to je dobré znamení. Náklonnost k duchovním bratrům, stejně jako ke všem ostatním živým bytostem, i když nejsou duchovními bratry, tato znamení jsou vidět u pokročilých oddaných. Existují tři druhy oddaných: oddaní nižšího stupně mají velkou úctu k Božstvu v chrámu, ale ne příliš velkou vůči oddaným nebo obyčejným lidem. Oddaný druhého stupně má soucit s nevinnými neoddanými. V tomto stádiu vidí čtyřmi způsoby: jeden je, že vždy považuje Krišnu za toho nejoblíbenějšího, druhý je, že má důvěrné přátelství se svými oddanými duchovními bratry nebo jakýmikoliv jinými oddanými, třetí je, že má soucit s nevinnými neoddanými a snaží se je přesvědčit o důležitosti vědomí Krišny, a čtvrtý je, že nemá žádný vážný zájem o ateisty.

Oddaný prvního stupně samozřejmě vidí každého ve vztahu ke Krišnovi a jako takový nerozlišuje mezi oddaným a neoddaným. Jeho pohled je vznešený, protože vidí, že všichni se přímo nebo nepřímo věnují službě Krišnovi. Toto postavení oddaného na vysoké úrovni by nemělo být nikdy napodobováno. Bylo to možné pouze pro Pána Čaitanju, Pána Nitjánandu nebo Haridáse Thákura. Thákura Haridása byl tak mocný, že dokázal změnit i prostitutku. My bychom se však neměli pokoušet napodobovat Haridáse Thákura nebo Pána Čaitanju. Naše postavení je na druhém stupni. Neměli bychom být spokojeni s tím, že zůstaneme na třetím stupni, ale měli bychom se pokusit povznést se na druhý stupeň. Pokud se jedná o první stupeň, není dosažen naší snahou, ale je možný, když máme plnou milost Krišny. To zcela závisí na bezpříčinné milosti Krišny.“ (dŠP Madhusúdanovi, 29. července 1968)

 

68-10 „Dostal jsem tvůj dopis, velmi pěkný dopis. Vyjádřila jsi velmi hezké pocity a to ukazuje, že děláš pozitivní pokrok v rozvoji vědomí Krišny. Tvůj rozhovor s indickými dámami a pány je velmi zajímavý. Ptají se tě a jsou překvapeni, že jsi velmi vážná. To znamená, že oni nejsou vůbec vážní, berou vědomí Krišny jako něco fiktivního, nejsou tedy příliš nadějnou kombinací, ale snaž se je co nejvíc zaujmout, to je naše povinnost. Nevadí nám, jestli jde o Angličana, Inda nebo kohokoliv jiného, naší povinností je co nejvíc zapůsobit vědomím Krišny. V odpověď na tvou zmatenost může být řečeno, že čistý oddaný je ten, kdo miluje Krišnu bez jakékoliv hmotné touhy. Lidé se obvykle věnují karmě. Karma znamená pracovat, získat výsledek a užívat si života. A gjána znamená proces spekulace pro pochopení Absolutní Pravdy.

Ten, kdo se neoddává zvyku spekulovat ani se nesnaží něco získat svou prací, ale věnuje se jen službě Pánu, se nazývá čistý oddaný. Tito čistí oddaní jsou velmi vzácní. Ale díky milosti Krišny prakticky všichni oddaní a žáci, kteří se ke mně laskavě připojili, jsou svými příznaky čistí oddaní. Dokonce, i když mají nějakou vedlejší touhu, bude velmi brzo odstraněna, protože přijali čistý proces vědomí Krišny. Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví, a očekávám tvé dobré zprávy v příštím dopisu. Děkuji ti ještě jednou za to, že jsi mi napsala.“ (dŠP Džánakí, říjen 1968)

 

68-10 „Pokud jde o doktora Bagčího – musíme vždy vědět, že následujeme ten nejvyšší systém jógy, vědomí Krišny, a nepotřebujeme žádný jógový systém nižší kvality. Musels číst v Bhagavad-gítě v 6. kapitole, posledním verši, že ten, kdo si je neustále vědom Krišny, je ten nejvyšší jógí. Proces, který jsme přijali, tedy nelze srovnávat ani s žádným jiným jógovým systémem.“ (dŠP Aniruddhovi, 19. října 1968)

 

68-11 „Pokud jde o tvou otázku, svajamrúpa znamená původní podobu, svajamprakáša znamená Balaráma a tadekátmarúpa je Puruša stejně jako Mahá-Višnu. V současnosti není nutné si všechny tyto podoby pamatovat nebo jim rozumět v plném rozsahu, ale je to, jako když se jen věrně držíš mistra, to je velmi dobré, ale pokud víš, že můj mistr je tak vznešený a tak bohatý a významný tímto způsobem a bohatý tímto způsobem, pak se uctívání tvého mistra zvýší. Znát Krišnu je skvělé, jak je expandován do různých podob, to posiluje naši připoutanost ke Krišnovi.“ (dŠP Upéndrovi, 13. listopadu 1968)

 

68-11 „Tvá otázka, ,Je třeba pochopit, že jakmile jógí spatří podobu Nárájana, jeho touhy po cestování a hmotných dokonalostech ustanou? (Tak jako touhy Dhruvy Mahárádže.) Nebo jógí dále touží po zázracích i po spatření podoby Nárájana? Ve své eseji Super vědomí říkáte, že vrcholem je spatřit podobu Nárájana a přijmout vedení. Stručně řečeno, otázka zní, Je pravda, že jógí, který cestuje na planety a ovládá siddhi, nikdy nespatřil Nárájana?‘ Příklad Dhruvy Mahárádže, byl oddaný. Jógí nejsou oddaní, více či méně se zajímají o určitou hmotnou dokonalost, ale obvykle ten, kdo spatří Nárájana, se stává oddaným a někdy takový oddaný před vstupem do nejvyššího sídla Krišny nebo Nárájana chce vidět některé zázraky tohoto hmotného světa. Stejně jako já jsem přijel do vaší země a nemám zájem o turistiku, ale můj hlavní úkol je kázání vědomí Krišny, přesto, když jedu na nové místo, někdy mě oddaní vezmou na nějaké důležité turistické místo. Podobně jógí poté, co se stal oddaným, někdy jde i na jiné planety a Nárájana mu splní tyto hmotné touhy, dostane příležitost od Pána, ale čistý oddaný ve vyšším postavení takto netouží. Nezajímá se o žádné siddhi.“ (dŠP Satsvarúpovi, 13. listopadu 1968)

 

68-11 „Pokud jde o tvou otázku o tom, co určuje naše štěstí, obvykle když jsme v hmotném světě, snažíme se prosperovat hmotným bohatstvím. Tak jako obyčejný člověk se snaží mít dobrý dům, dobrou manželku, dobrý majetek, dobré společenské postavení a tímto způsobem pokračovat v posilování tělesného pojetí života a vlastní stále víc a víc ve vztahu k tělu. To je nešťastné. Všechny živé bytosti počínaje Brahmou až po mravence se snaží zvyšovat tento materialistický způsob šťastného života, aniž by věděly, že jakékoliv množství hmotného pohodlí nemůže duchovní bytosti učinit šťastnými. Proto když se živá bytost stane velmi vážnou, aby se stala opravdu šťastnou, a milostí Krišny a duchovního mistra se dostane do styku s vědomím Krišny, je to začátek jejího šťastného života. A čím je pokročilejší v tomto šťastném způsobu života, tím je šťastnější a šťastnější. To je rozdíl mezi šťastnými a nešťastnými. Začátek styku s vědomím Krišny je začátkem štěstí. To, že někteří lidé mohou přijít a jiní ne, je také kvůli společnosti. Dejme tomu, že člověk shodou okolností přijde do styku s naší Společností a dobrovolně nebo nedobrovolně poskytne nějakou službu, je to začátek jeho šťastného života. Chodíme ode dveří ke dveřím a snažíme se lidi zapojit do hnutí pro vědomí Krišny, což znamená, že se je snažíme učinit šťastnými.

Každý, kdo poskytne nějakou službu tomuto hnutí pro vědomí Krišny, je úměrně tomu šťastný. Přinejmenším se zaseje semínko jeho šťastného života. Ať poskytuje nějakou službu dobrovolně nebo nedobrovolně, semínko je zaseté a úměrně tomu přijde štěstí. Dokonce, i když někdo vypadá ošumělý a nečistý, pokud jen řekne, že toto vědomí Krišny je velmi pěkné, dokonce i když jej tehdy není schopen plně využít, přesto je mnohem požehnanější než kterýkoliv jiný Rockefeller.“ (dŠP Tóšanu Krišnovi, 13. listopadu 1968)

 

68-11 „Tvá další otázka: ,Je čistý oddaný věčně osvobozený, a pokud ano, je někdy podmíněná duše? Jsme věčně podmínění, ale jakmile se odevzdáme Krišnovi, budeme věčně osvobození? Když se zjevil Pán Kristus, zdál se být ve svém dospívání podmíněný. Byl zvláštní vtělení nebo podmíněná duše, která se stala osvobozenou?‘ Nejsi věčně podmíněný, ale protože jsme se stali podmíněnými na základě naší touhy užívat si materialistického způsobu života, od nepaměti, vypadá to, že jsme věčně podmínění. Protože nemůžeme vysledovat historii nebo datum, kdy jsme se stali podmíněnými, technicky se to nazývá věčně podmíněný. Jinak živá bytost ve skutečnosti není podmíněná. Je vždy čistá, ale má sklon být přitahována hmotným požitkem, a jakmile souhlasí s tím, že se pohrouží do hmotného požitku, stane se podmíněnou, ale není to trvalé.

Proto se živá bytost nazývá ,v okrajovém postavení‘, někdy na této straně, někdy na oné straně. Toto jsou velmi inteligentní otázky. A jsem velmi rád, že kladeš tak inteligentní otázky a snažíš se je pochopit. To je velmi dobré. Ale nejlepší je, aby člověk věděl, že je v podmíněném životě, a snažil se vyléčit. Když je nemocný, měl by se snažit uzdravit, aniž by zatěžoval svůj mozek tím, kdy nemoc začala. Je však třeba chápat, že nemoc není náš stálý společník, je dočasná. Nejlepší tedy je ji vyléčit a neztrácet čas zjišťováním data, kdy začala. Zapomnění na Krišnu je nemoc, tak se udržujme vždy ve vědomí Krišny a zbavme se nemoci, to je zdravý život.

Ano, Pán Ježíš byl džíva-tattva. Není višnu-tattva. Když je džíva-tattva konkrétně zmocněna Pánem, nazývá se šaktjávéša-avatára. Pán Buddha a Pán Ježíš Kristus byli v této skupině šaktjávéša-avatárů. Ale nebyli v podmíněném stavu, když se zjevili, přišli sem učit. Všichni byste měli velmi pečlivě číst Šrímad-Bhágavatam a Bhagavad-gítu a měli byste být schopni odpovědět na všechny podobné otázky a jen ve vzácných případech se obracet na mě. Je důležité, aby naši studenti byli schopni zodpovědět všechny otázky, aby se stali kazateli.“ (dŠP Aniruddhovi, 14. listopadu 1968)

 

68-12 „Co se týče mého bytu, pokud je možné jej udržet bez zatěžování vaší finanční situace, je to v pořádku. Jinak nemám příliš vážný zájem jej udržet. Vše by mělo být prováděno bez zatěžování, protože příliš velká finanční zátěž nám bude vadit v rozvoji vědomí Krišny.“ (dŠP Brahmánandovi, 19. prosince 1968)

 

69-01 „Z očí osoby, která je již pokročilá v extatické lásce ke Krišnovi, tečou slzy. Toto jsou velmi dobrá znamení. Všechny tyto skutečnosti vysvětluji v mé další knize, Nektar oddanosti.“ (dŠP Hansadútovi, 12. ledna 1969)

 

69-01 „Nepřítomnost pojetí Boha není příliš důležitá, nejdůležitější je smysl pro lásku k Bohu. Pasáčci krav a všichni obyvatelé Vrindávanu byli tak pohrouženi do lásky ke Krišnovi, že přirozeně o Něm nepřemýšleli jako o Bohu. Jašódá byla tak pohroužena do lásky ke Krišnovi, že ji nezajímalo, že je Bohem. Náplní naší filozofie je zvyšovat naši lásku ke Krišnovi. Láska s bázní a úctou a spontánní láska se liší, ale přesto se oddaný musí dozvědět o Krišnově vznešenosti. Dosáhnout spontánní lásky ke Krišnovi je velmi vysoká úroveň a neměla by se napodobovat. V našem podmíněném stavu života bychom měli uctívat Krišnu jako Boha s úctou a bázní. Tak funguje náš systém. Vztah duchovního mistra a žáka není tentýž jako vztah ke Krišnovi ve Vrindávanu. Vztah k duchovnímu mistrovi musí vždy doprovázet ten největší respekt a úcta, aniž bychom zapomínali na jeho vznešené postavení; jaký otec, takový syn.“ (dŠP Hansadútovi, 16. ledna 1969)

 

69-04 „Tvůj výrok, že má návštěva v New Yorku na pouhých osm dní ti působí smutek, způsobil smutek i mně. Když po mně Rúpánuga chtěl, abych přijel do Buffala, nepotvrdil jsem to přímo, ale požádal jsem ho, ať se poradí s tebou. Po poradě jsi s jeho návrhem souhlasil a neměl bys být vůbec smutný. Ale chápu příčinu tvého smutku, že mě chceš v New Yorku na delší dobu, a já si to také přeji, protože mám New York raději než všechny ostatní města. Je to proto, že se tam začal můj první pokus, tak cítím k vašemu velkému městu jistou náklonnost. Myslím, že pokud je to možné, měl bys mě také doprovázet do Buffala, a pokud možno, Rájaráma se mnou může také jet, abychom mohli zůstat spolu alespoň do 22. dubna. Pokud chceš, můžeš se mnou jet také do Bostonu. Byl by to velmi pěkný nápad, ale nemyslím si, že ti zaměstnání dovolí se mnou jet a zůstat pryč tak dlouho. Ale návrh, abych se vrátil do New Yorku z Columbusu, je pěkný. Myslím, že to tak zařídím.

Není tedy žádný důvod, proč být smutný. Naše setkání a odloučení v hmotném světě jsou jako proud řeky. V proudu řeky se setkává mnoho různých předmětů a pohyb vln v proudu je opět oddělí. To je hmotný život. Naše odloučení, ačkoliv se přesně podobá tomu hmotnému, je však zcela odlišné. V duchovním světě je odloučení mnohem příjemnější než setkání. Jinými slovy, v duchovním životě odloučení neexistuje. Odloučení je věčné a setkání je také věčné. Odloučení je jen jiným rysem setkání.“ (dŠP Brahmánandovi, 3. dubna 1969)

 

69-06 „Pokud jde o Mátádží, všiml jsem si tvých poznámek a ve skutečnosti nechceme vytvářet skupinu prákrita-sahadžijů neboli oddaných, kteří neznají vědu o Krišnovi a vědu o oddanosti, ale jen uctívají Božstvo bez hlubokého porozumění. To se nazývá materialistický oddaný, ale také to není odmítnuto. Je to začátek, ale kazatel musí být nad tím. Přesto s ní udržuj přátelství. Snaží se milovat Krišnu a to je dobré.“ (dŠP Šjámasundarovi, 3. června 1969)

 

69-07 „Moje první díky patří Šrímánu Oliverovi, který nakreslil ten obraz Višnua, a moc se mi líbí. Naše služba k Bohu je vždy transcendentální. Nezávisí na ničem hmotném. Nebyl tedy důvod přijmout tento obraz jako velmi dobrou kresbu od Šrímána Olivera. Krišna přijímá ducha daru, a kdokoliv Mu poskytne nějakou dobrou oddanou službu, Krišna ji okamžitě přijme. V Mahábháratě v mnoha případech vidíme, že Krišna odmítl pozvání od Durjódhany, který tehdy byl císařem světa, ale přijímal pozvání od Vidury, který byl známý jako chudý člověk. Říká se ,Vidurova zrnka obilí‘. Náš úkol tedy je poskytovat upřímnou službu a Krišna ji přijímá.“ (dŠP Krišnovi dásovi, 28. července 1969)

 

69-09 „Pokud jde o tvoji otázku o víře v oddané, víra musí existovat. Vždy bychom však měli přijímat pokyny od oddaných, kteří jsou považováni za pokročilé. Postavení kazatele je toto: měl by mít pevnou víru a lásku ke Krišnovi. Měl by se přátelit s oddanými. Měl by být velmi shovívavý a laskavý k začátečníkům a vyhýbat se společnosti neoddaných. Tento program samozřejmě naznačuje, že oddaný, který není na úrovni začátečníka, dokáže rozlišovat, kdo je Krišna, kdo je oddaný, kdo je začátečník a kdo je neoddaný. Pokud není schopen rozlišovat, musí být považován za začátečníka. Oddaný na začátečnické úrovni uctívá Božstvo v chrámu s velkou bázní a úctou, ale nedokáže rozlišit, kdo je oddaný, kdo je neoddaný a kdo je začátečník. Myslím, že musíš být na druhé úrovni a měl by ses snažit rozlišovat, jak je uvedeno výše. Každý oddaný, který tě chce vidět, by měl být vítán, ale tvoje jednání by mělo odpovídat jeho postavení.“ (dŠP Hansadútovi, 28. září 1969)

 

69-12 „Dostal jsem tvůj dopis ze 3. prosince 1969 a velmi rád slyším, že máš velmi silnou náklonnost k Ježíši Kristu. Už jsi zmínil příkladnou povahu Pána Ježíše Krista, že obětoval všechno Bohu. Tímto příkladem bychom se měli řídit. Proces by měl být následovat příklad, ne napodobovat přesné činnosti. Například Pán Ježíš Kristus chtěl kázat mezi některými osobami, které byly prakticky proti přijetí Boha jako Nejvyššího, a výsledkem bylo, že ho tito lidé ukřižovali. V současné době je světová situace nebezpečnější než předtím. Lidé se stali ve skutečnosti bezbožnými.

Pokud tedy budeš následovat Pána Ježíše Krista, abys kázal vědomí Boha proti bezbožnosti a odevzdal svůj život tímto způsobem, bude to opravdový účel následování Ježíše Krista. Pán Ježíš Kristus vyjevil, že je synem Boha, a Krišna vyjevil, že je samotný Bůh, Nejvyšší Otec všech živých bytostí. Pokud tedy odevzdáš svůj život službě Krišnovi, Nejvyššímu Otci, nemyslíš si, že to Pána Ježíše Krista potěší? V současné době musíme kázat v osvícené společnosti. Vědomí Krišny má nevyčerpatelný poklad filozofie, logiky a vědy, aby přesvědčilo lidi o vědomí Boha. Pokud to tedy s následováním Pána Ježíše Krista myslíš skutečně vážně, měl bys využít velkého filozofického zázemí tohoto hnutí pro vědomí Krišny a dávat lidem vědomí Boha tím, že odevzdáš svůj život. Oddaný by se měl snažit o pokrok. Neměl by se snažit zůstat spokojen v bodě, který čeká na další pokrok. Například přikázání říká Nezabiješ. To znamená, že člověk by měl být nenásilný. To je dobrá zásada, ale ve skutečném životě je z nedostatku poznání i toto přikázání špatně vykládáno a zneužíváno. V Bhagavad-gítě najdeš dvacet věcí pro pokrok v poznání. Možná jsi to četl ve 13. kapitole. Z těchto dvaceti položek je nenásilí jedna. Oddaná služba je však tak mocná, že pokud se člověk věnuje oddané službě Krišnovi, automaticky se dostaví všechny dobré kvalifikace. Z praktického hlediska tedy můžeš vidět rozdíl mezi našimi žáky a jakoukoliv jinou skupinou náboženské víry. Neoddáváme se nedovolenému sexu, který zahrnuje to, že netoužíme po manželce nebo dceři jiného. Nejíme maso, a to znamená, že jsme automaticky nenásilní. Neholdujeme omamným látkám, což znamená, že jsme rozumní při zvažování věcí v jejich skutečné perspektivě.

Požádal jsi, abys věděl, jaký je rozdíl mezi Ježíšem Kristem a Krišnou. To jsme na mnoha setkáních několikrát vysvětlili. Krišna je Bůh a Ježíš Kristus je synem Boha. A protože neexistuje žádný rozdíl mezi Otcem a synem, není rozdíl mezi Krišnou a Pánem Ježíšem Kristem, ale syn se přesto nikdy nestává rovnocenným otci. Máš tedy výhodu, že můžeš číst mnoho knih pro pokrok v poznání. Nejlepší pro tebe bude trávit víc času v sankírtanové skupině a číst naši literaturu o vědomí Krišny.“ (dŠP Sučandrovi, 8. prosince 1969)

 

70-01 „Jsme v žákovské posloupnosti Prahláda Mahárádže, a tak zajisté nemáme zájem o naše osobní osvobození, jelikož chceme pracovat pro osvobození podmíněných duší, protože si to Krišna přeje. Nemusím příliš mluvit, jsi inteligentní dívka. Buď šťastná ve vědomí Krišny.“ (dŠP Jadurání, 14. ledna 1970)

 

70-01 „Podle autorizovaných védských písem osvobození znamená setrvávat ve svém původním postavení. Původní postavení je, že každá živá bytost je nedílnou částí Nejvyššího Pána a jako taková má povinnost s Nejvyšším spolupracovat. Tato spolupráce je oddaná služba. Projevil jste tedy nějaký zájem o tuto záležitost. Snažte se prosím tuto filozofii propagovat mezi vzdělanci Kolkatě, to je ta nejlepší humanitární služba.“ (dŠP Baríndru Bábuovi, 22. ledna 1970)

 

70-01 „V Bhagavad-gítě je vždy důraz na Krišnu slovy ahaṁ a mām. Podobně ve Šrímad-Bhágavatamu je od samého počátku kladen stejný důraz – param satyam, Nejvyšší Pravda. Pokud odvrátíme svou pozornost k uctívání jiných polobohů, pak bude naše víra v Krišnu nestálá. My, gaudíja-vaišnavové, pod vedením Pána Čaitanji chceme stálou pozornost vůči Krišnovi, ne nestálou. Proto v našem myšlení a jednání neexistuje prostor pro uctívání žádných jiných polobohů.“ (dŠP Kšíródakašájímu, 29. ledna 1970)

 

70-01 „Co se týče třetího bodu: všechny druhy nálad zahrnují služebnictví, proto není směs služebnictví a rodičovství neslučitelná. Ugrasénova nálada je tedy správně popsána jako směs služebnictví a rodičovské náklonnosti a výrok v části IV by měl být opraven, aby uváděl, že směs rodičovství a služebnictví je kompatibilní.“ (dŠP Džajádvaitovi, 30. ledna 1970)

 

70-02 „Aštánga-jóga je lepší než karma-jóga a gjána-jóga je na úrovni aštánga-jógy. Bhakti-jóga je však konečným cílem všech jóg. Jinými slovy, karma-jóga, gjána-jóga a aštánga-jóga při správném provádění vrcholí bhakti-jógou. Pokud jde o jógí, kteří meditují o Paramátmě, podobě Pána v jejich srdcích, pokud Ho takto vidí, ve skutečnosti se stanou čistými oddanými, ale pokud tento proces nedokončí, mohou zůstat na nižší úrovni neúplné realizace nebo realizace Paramátmy.“ (dŠP Džagadíšovi, 27. února 1970)

 

70-03 „Co se týče tvého snu, je pro tebe velkým požehnáním, že tě Krišna varoval. Neměla bys tedy nikdy být nedbalá. Vždy buď opatrná, pak časem pocítíš bhávu.“ (dŠP Rukminí, 20. března 1970)

 

70-04 „Dostal jsem tvůj dopis datovaný někdy v dubnu a velmi rád slyším, že děláš pokrok v rozvoji vědomí Krišny, jak je plánován. Zdá se, že jsi na úrovni připoutanosti, to je velmi dobré. Další úrovní je extáze a pak čistá láska k Bohu. Drž se tedy nyní svých povinností, a když se to bude hodit, můžeš jít se sankírtanovou skupinou, ale nikdy za žádnou cenu nezanedbávej pravidla arčany. Jestli nemáš čas, nemusíš se sankírtanovou skupinou chodit. Tvůj první úkol je starat se o Božstva. Prakticky vidíš, že všichni oceňují tvé uctívání Božstva a Šrímatí Rádhárání se usmívá. Je to tvá velká zásluha, tak v tom pokračuj.“ (dŠP Himavatí, 26. dubna 1970)

 

70-05 „Pokud jde o tvou otázku o anna-maya, prāṇa-maya apod., ano, jsou to různá stádia vědomí. Různé živé bytosti se nacházejí v různém vědomí. Některé se spokojí s jídlem a spánkem, jsou ve stádiu anna-maya. Prāṇa-maya označuje ty, kteří dovedou přežít v boji o existenci. Mano-maya znamená filozofickou spekulaci. Jñāna-maya znamená seberealizaci, vijñāna-maya znamená využití tohoto stádia v praktickém životě a správná dokonalost života je stádium ānanda-maya neboli vědomí Krišny. Díky milosti Pána Čaitanji tedy v tomto věku naše hnutí dává přímo stádium ānanda-maya a každý může navštívit náš chrám a vidět, jak blaženě žijí naši studenti. Jsou přirozeně ve veselé náladě díky zpěvu, tanci a přijímání prasádam. Tvé pravidelné džapování mahá-mantry a četba knih tě bude vždy udržovat kvalifikovaným pro šíření tohoto hnutí. Tento předpis by měl přísně následovat každý z nás.“ (dŠP Tamálu Krišnovi, 1. května 1970)

 

70-06 „Transcendentální extatické příznaky se v těle oddaného určitě projeví, ale neměly by být projevovány mezi obyčejnými lidmi. Když se Pán Čaitanja setkal s Rámánandou Rájem, oba pocítili tuto extázi tím, že se objali. Jakmile však Pán Čaitanja uviděl, že Rámánanda Ráj je ve společnosti nějakých neoddaných bráhmanů, ovládl se. To je již popsáno v našem Zlatém Avatárovi. Transcendentální příznaky extáze jsou samozřejmě příznivé, ale nejsou určené pro předvádění ostatním. Oddaný by neměl přímo ani nepřímo předvádět, že má tyto pocity. Měl by je potlačit. Jinak se postupně stane sahadžijou neboli tím, kdo považuje duchovní pokrok za něco hmotně projeveného.“ (dŠP Makhanlálovi, 3. června 1970)

 

70-06 „Ve Šrímad-Bhágavatamu je otázka o hříšných činnostech lidstva, kterou položil Paríkšit Mahárádža Šukadévovi Gósvámímu. Jako vzdělaný profesor velmi snadno pochopíte, proč je člověk závislý na hříšných činnostech. Člověk pozná následky hříšných činností dvěma způsoby, jako když zločinec slyšel od právníků, že zloděj je za svou zločinnost potrestán, a také viděl, že je zatčen policií a vsazen do vězení. Naše zkušenost je obvykle nabyta nasloucháním a osobním pozorováním. Otázka byla, proč hříšný člověk páchá hříšné činnosti, i když má plné poznání o následku od autority a osobním pozorováním. Zloděj se dopouští krádeže opakovaně,  je opakovaně vězněn a má o tom plné poznání – co je tedy příčinou toho, že se vystavuje nešťastným podmínkám života ve vězení? Příčinu diagnostikují védští áčárjové jako pāpa-bīja neboli semeno hříšných činností. Tato pāpa-bīja setrvává v našich srdcích ve třech fázích – latentní, výhonek a plod. Tento řetězec různých fází naší pāpa-bīji je příčinou opakovaného rození, umírání a převtělování v různých druzích života. Je skutečnou příčinou utrpení živých bytostí. Existuje mnoho procesů osvobození živých bytostí z tohoto života v zapletení. Obvykle jsou shrnuty v procesu meditace, konání velkých obětí a uctívání Pána v chrámu. Ale v tomto věku, Kali-juze, nikdo nemůže dokonale meditovat, ani nemá dostatečné prostředky ke konání velkých obětí, ani se mu nechce navštěvovat duchovní obřady v chrámu, kostelech nebo mešitách nebo žádných takových svatyních. Proto je v Brihan- náradíja Puráně uvedeno, že žádný z těchto tří principů duchovního povznesení není možné v tomto věku Kali konat.

Proto jediným možným prostředkem duchovní realizace je zpívání svatého jména Boha neboli Krišny či Rámy. Pán Čaitanja šířil tento předpis duchovní realizace před 500 lety a Jeho milostí je nyní zaveden v západním světě a máme praktickou zkušenost, že je účinný. Hnutí pro vědomí Krišny je zde popularizováno třemi principy: chrámovým uctíváním, posíláním sankírtanové skupiny zpívat na ulicích a distribucí brožurek. Přestože máme mnoho velkých knih jako Šrímad-Bhágavatam, Zlatý Avatár, Nektar oddanosti, Krišna atd., prodávají se méně z našich různých středisek. V tomto okamžiku tedy nemůžeme uvažovat o vydání vašeho Šrímad-Bhágavatamu ze dvou důvodů: 1) že jednáme s obyčejnými lidmi a 2) s vysoce postavenými učenci mluvíme jen příležitostně. Nedávno jsme vedli korespondenci s dr. J. F. Staalem, profesorem filozofie a jihoasijských jazyků z Kalifornské univerzity v Berkeley, a v této souvislosti vám v další letecké zásilce posíláme brožurku. Pokud mi tedy pošlete nějaké vzorky důležitých částí vašich spisů k vydání v našem časopise Zpátky k Bohu, toto je v současnosti možné.“ (dŠP Šrímánu Vjásadžímu, 7. června 1970)

 

70-07 „Co se týče tvých pocitů palčivé netrpělivosti, tyto věci jsou velmi jasně vysvětleny v Nektaru oddanosti v kapitole o extázi. Jsou to příznaky extáze, není to nic špatného.“ (dŠP Džajapatákovi, 10. července 1970)

 

70-07 „Pokud jde o to, jakým způsobem velcí světci a oddaní jako Parvat Muni a Parášara Muni plodili potomky, tyto činnosti těchto vznešených duší bychom neměli zpochybňovat. Sledují vyšší cíle, které my nedokážeme určit; proto se ve Šrímad-Bhágavatamu říká, že člověk by se neměl snažit napodobovat činnosti íšvarů neboli velmi mocných osobností, nýbrž by měl následovat jejich pokyny.“ (dŠP Ékájaní, 25. července 1970)

 

70-07 „Vaidhí-márga a rága-márga jsou již vysvětleny ve Zlatém avatárovi. Začínající oddaní jsou školeni podle zásad zvaných vaidhí-márga. Když osoba následováním vaidhí-márgy dospěje ke spontánní službě Pánu, nazývá se to rága-márga.“ (dŠP Tamálu Krišnovi, 19. července 1970)

 

70-07 „Ležíš nějakou dobu na nemocničním lůžku, a přesto nemarníš ani okamžik svého času. Tento postoj je velmi dobrý. To je vědomí Krišny – nepromarnit ani jediný okamžik bez nějaké služby Pánu. Ušila jsi ty velmi, velmi hezké šaty pro Krišnu a Rádhárání, i když ti v tom tolik brání tvé zranění. Jsem velmi, velmi rád, že máš tento pocit nepromarnit ani jediný okamžik ve službě tělu a mysli, ale velmi pečlivě využívat každý okamžik života v láskyplné službě Pánu.“ (dŠP Himavatí, 30. července 1970)

 

71-04 „Postavení gópích je vždy transcendentální, jsou nad karmími, jógími a gjáními. Ani se nesnažily pochopit, zda je Krišna Bůh, nebo ne, ale jejich láska ke Krišnovi byla jedinečná. Krišnu je možné milovat bez jakýchkoliv dotazů, to je nejvyšší dokonalost. Znát Krišnu jako Boha není tak vznešené postavení jako Ho milovat bez této znalosti. To je ta nejvyšší dokonalost. Poznání znamená rozlišování. Gópí milovaly Krišnu bez rozlišování, spontánně, jelikož byl z jejich pohledu velmi krásný. Jelikož byl cíl transcendentální, všechny činnosti gópí byly také transcendentální. Uctívání Krišny podle gópích není s ničím srovnatelné – pouze milovat Krišnu bez jakéhokoliv záměru.“ (dŠP Šrí Šréšthadžímu, 24. dubna 1971)

 

71-11 „Příklad zkráceného trestu: Pokud jsi odsouzen k oběšení, ale místo toho se ti dostane pouhého bodnutí, je to velmi pěkné. Krišna minimalizuje utrpení oddaného na nejnižší míru. Dokud se věnuje oddané službě, je imunní vůči reakcím svých minulých hříšných činností, ale pokud se rozhodne vzdát se této oddané služby, musí všechny tyto reakce podstoupit.“ (dŠP Nitjánandovi, 12. listopadu 1971)

 

71-11 „Co se týče tvých otázek, Krišna nic nepotřebuje, je púrnam, úplný celek, a přesto oceňuje naši lásku k Němu, stejně jako každý oceňuje, jestliže mu někdo projeví lásku. Laskavě nám dovoluje dát tuto lásku najevo tím, že když Ho nenakrmím, bude hladovět, pokud Ho nedám vyspat, bude unavený, a tak dále. Reaguje tím, že předstírá, že je na mně závislý, můj otrok, jen aby nám poskytl příležitost nalézt skutečný cíl naší láskyplné náklonnosti a radovat se tím, že Ho potěšíme službou. Vším, co děláme, bychom měli Krišnu těšit. Protože Krišnovi důvěrní společníci Mu poskytují to největší potěšení a protože jsou to Jeho oblíbenci, těší Ho, když vidí, že oddaní těmto společníkům a oddaným také prokazují veškerou úctu.“ (dŠP Patty Dorganové, 17. listopadu 1971)

 

72-01 „Někdy se stává, že musíme trpět za naše minulé hříšné činy, ale protože jsme přijali vědomí Krišny a sloužíme Krišnovi, měli bychom vědět, že každé utrpení, které musíme snášet, bylo milostí Pána velmi omezeno. Utrpení musí existovat tak dlouho, dokud jsme podmíněni v tomto hmotném světě, ale pro oddané je ve srovnání s neoddanými minimalizováno. Musíme tolerovat jakékoliv potíže, které přicházejí, a nějak pokračovat v našem zpívání, čtení a běžné práci.“ (dŠP Paulovi  Von Reedovi, 2. ledna 1972)

 

72-02 „Odpovídám na tvé otázky takto: Zeptal ses: ,Proč, jestliže oddaný velmi těžce zápasí o osvobození ze spárů máji, jak nemůže mít o toto osvobození zájem? To je rozpor.‘ Oddaný nemá zájem o osvobození, ale o službu, a proto je již osvobozený. Osvobození není příliš důležité – nezáleží na tom, zda je osvobozený nebo neosvobozený. Jde o to, že nikdo by neměl Krišnovi sloužit se záměrem, dokonce až po osvobození. Měl by sloužit kvůli službě. Osvobození od máji znamená sloužit Pánu. Měl by se tedy snažit stát se služebníkem Nejvyššího a v tomto postavení je automaticky osvobozený a zbavil se spárů máji. Když se tedy říká, že by se člověk měl snažit být osvobozen ze spárů máji, je to jen jiný způsob, jak říkat, že by se měl snažit být služebníkem Pána. Ne že cílem snahy je být osvobozený od máji, ale  služba. Osvobození je přirozené postavení živé bytosti a znamená, že Pán je velký a živá bytost je podřízená a slouží Pánu. Měla by se snažit vymanit se ze spárů máji, aby znovu získala své zdravé, normální postavení služebníka Krišny, ne aby se pouze osvobodila. Jakmile však jednou začne s touto službou, je již osvobozena. Snaž se to pochopit.“ (dŠP Móhanánandovi, 27. února 1972)

 

72-02 „Tvá druhá otázka: Není skutečnost, že říkáme, že bychom se měli vzdát rozvoje poznání v rozporu s prvními šesti kapitolami Gíty, které se zabývají rozvojem poznání? Poznání v prvních šesti kapitolách Bhagavad-gíty má za cíl porozumět Krišnovi. Další takzvaný rozvoj poznání, jak jej praktikují májávádí a gjání, znamená, jak splynout s Nejvyšším. Tento druh rozvoje poznání je zakázán. Rozvoj poznání pro porozumění Krišnovi takovému, jaký je, se nazývá bhakti. Májávádí obvykle myslí ,poznáním‘ to, jak splynout s Pánem. Tomu je třeba se vyhýbat.“ (dŠP Móhanánandovi, 27. února 1972)

 

72-06 „„Nemám ponětí, kdo ti vnukl tento nápad oholit si hlavu a nosit bílé oblečení. V Indii si holí hlavu jen vdovy. Nikdy jsem tvému manželovi nenavrhoval, aby přijal sannjás, můžeme to ale projednat, až se znovu setkáme v Londýně během Ratha-játry.

Zůstaň tou krásnou Krišnovou služebnicí. To je tvá povinnost a měla by ses vždy velmi pěkně oblékat, aby byl Krišna potěšen, když tě uvidí. Nesnaž se před Krišnou vypadat ošklivě. Krišna nemá rád ošklivé gópí. Jsme transcendentální umělci, hudebníci, spisovatelé, vše by tedy mělo být krásné pro Krišnu. Koneckonců jsme všichni součástí Krišnovy rodiny. Tak jako Krišna měl 16 000 manželek a každá manželka měla tisíce služebníků a služebnic a všichni byli překrásní pro službu Krišnovi a Jeho královnám. Služebnice gópích a královen tedy nemohou být ošklivé, jsou stejně krásné jako královny. Ve světě Vaikunthy není třeba nic dělat, protože vše je již čisté a krásné. Když služebnice vytírají podlahu, samy se v ní vidí jako v zrcadle. Zaměřuj se tedy na Vaikuntha-jagju pouhým vzpomínáním na Pánovu slávu. Nezkoušej dělat nic uměle. To je sahadžija, což znamená, že určitá skupina lidí bere všechno velmi lacině. Chceš konat oběť, tak pravidelně čti naše védská písma a konej Vaikuntha-jagju.“ (dŠP Himavatí, 15. června 1972)

 

72-08 „Co se týče tvých otázek, ano, v domě pod jezerem Bindu-saróvara je voda. Samozřejmě, že není možné, abychom tam žili, ale pokud znáš to umění, je to věda, je stejně dobrý jako tento dům plný vzduchu. Žijeme v oceánu vzduchu, můžeme žít v oceánu vody, je to otázka umění. Mystickou silou je možné vše.“ (dŠP Jadurání, 6. srpna 1972)

 

72-09 „Velmi rád slyším, že žiješ v klidu se svými rodiči a pokračuješ se svým rozvíjením vědomí Krišny. To je dobrý plán. Nedbej na to, když se někdy vyskytnou nesnáze. Krišna vždy oceňuje, když pro Něj Jeho oddaný dělá nějakou oběť. Dokud tedy vzpomínáme na Nejvyšší Osobnost Božství, tak za žádných okolností žádné skutečné těžkosti nenastanou. Jako Prahlád Mahárádž, nikdy Krišnu o nic nežádal. Ó Krišno, zachraň mě prosím před mým démonským otcem, ne. Ale protože pořád, za všech okolností na Krišnu vzpomínal, Krišna ho zachránil i tak, když se nakonec rozhněval, přišel osobně a démonského otce zabil. Ale i když Krišna osobně přišel, Prahlád Ho nepožádal o žádná požehnání, jen chtěl, aby se milostivě slitoval nad jeho otcem. To je čistý oddaný. To samozřejmě nemůžeme napodobovat, ale měli bychom se vždy snažit vzpomínat na příklady našich předchůdců a vždy následovat jejich příklad.“ (dŠP Patty Dorganové, 4. září 1972)

 

72-12 „Co se týče tvé další otázky, zda bychom se měli odpoutat od výsledků našich činností, či se prostě připoutat ke Krišnovým lotosovým nohám, odpověď zní, že oba tyto filozofické přístupy jsou správné. Člověk by se neměl připoutat ke svým osobním úspěchům. Je-li však k něčemu připoután, aby tak potěšil duchovního mistra, pak je to v pořádku. Nepřipoután k tomu, z čeho mám prospěch, a připoután k tomu, co prospívá Krišnovi. Vědomí Krišny znamená připoutanost ke Krišnovi a odpoutanost od osobního prospěchu, toť vše. V každém případě pokud se však spolu o takové věci přete, soutěžíte mezi sebou v distribuci knih, neměli byste vůči sobě vyvinout zášť. To záleží na každém z vás. Cítíte-li zášť, přestaňte s tím a všichni pohromadě zpívejte Hare Krišna. Ti, kdo zaostávají, by měli vychvalovat pokročilé. Začnete-li si závidět, je to hmotné. Připoutanost, odpoutanost – tyto věci jsou normální. Když se k něčemu připoutáš, odpoutáš se od něčeho jiného. Tak tedy můžeme odhadnout náš pokrok. Tak se dá zjistit. V hnutí pro vědomí Krišny není místo pro závist, nenávist a podobné věci. Hmotný život znamená nenávist vůči Krišnovi a touha po hmotě. My se tedy musíme změnit. Jestliže se někdo skutečně stane vědomým si Krišny, necítí nenávist ani vůči hmotným věcem, protože se stane odborníkem na to, jak vše využívat pro Krišnu. Vědomí Krišny je tak pěkné. Necítíme zášť k ničemu hmotnému, protože jsme se skrze učednickou posloupnost naučili, jak využívat hmotné věci ve službě Krišnovi. Bhakti vlastně znamená porozumění Nejvyššímu, a to znamená zvyšovat naši připoutanosti k Němu a nápravu odpoutanosti či zášti vůči hmotnému jménu a slávě.“ (dŠP Šrí Góvindovi, 25. prosince 1972)

 

73-01 „Prosím, přijmi má požehnání. Dostal jsem tvůj dopis ze 7. ledna 1973 a velmi pozorně jsem se seznámil s jeho obsahem. Děkuji ti mnohokrát za přiloženou informaci. Není rozdíl mezi brahmačárím, grihasthou, vánaprasthou a sannjásím. Grihastha prostě znamená, že žije mimo chrám se svou ženou, to je jediný rozdíl. Grihastha jinak musí následovat ty samé usměrňující zásady a plně se věnovat chrámových činnostem. V Londýně máme tak velký prostor pro kázání, chci tedy, abys tam co nejvíce pomáhal ostatním oddaným a abyste vzájemně úzce spolupracovali a tak mi pomáhali. Tyto chrámy jsou jako oázy v poušti, které podmíněným duším hasí žízeň jejich touhy po opravdovém štěstí. Musí být tedy co nejlépe organizované a já vím, že máš mnoho schopností, které mohou být dobře využity. Ve spolupráci s Dhanaňdžajou a Šjámasundarem Prabhuem tedy pracujme všichni pohromadě. Tím způsobem mi můžeš pomáhat a já s tebou budu velmi spokojen. Krišna v Bhagavad-gítě říká, že ,kdokoliv se Mi odevzdá, ať je to žena, šúdra, vaišja atd., dosáhne té nejvyšší dokonalosti bhakti-jógy´. Není to tak, že teď, když jsem grihastha, konám karma-jógu, nebo jsem právě teď vánaprastha a věnuji se sánkhja-józe, to jsou samé nesmysly. Čteš-li mé knihy, je v nich na mnoha místech vysvětleno, že přijetím této cesty čisté bhakti je dosaženo všech ostatních jógových cest, neboť bhakti je vyvrcholením všech jóg a tou nejvyšší dokonalostí života. Zároveň je však velmi jednoduchá a vznešená. Nerozumím tedy, v čem je potíž. Jelikož jsem tvůj duchovní mistr, je mou povinností odpovědět na jakékoliv tvé otázky. Pošli mi tedy prosím tu nahrávku a já ti odpovím.“ (dŠP Kšíródakašájímu, 29. ledna 1973)

 

73-11 „Co se týče výsledků dobré karmy, dobrá karma se vrací v tom, že se odevzdává Krišnovi. Osoba dospěje k odevzdání se, když skutečně nahromadila výsledek mnoha zbožných činností. To uvádí Čaitanja-čaritámrita, jak cituje ze Šrímad-Bhágavatamu takto:

itthaṁ satāṁ brahma-sukhānubhūtyā

dāsyaṁ gatānāṁ para-daivatena

māyāśritānāṁ nara-dārakeṇa

sākaṁ vijahruḥ kṛta-puṇya-puñjāḥ (ŠB 10.12.11)

Toto bylo prohlášení Šríly Šukadéva Gósvámího, když viděl, že Krišna nosí pasáčky na ramenou. Být v takovém postavení může být jen výsledkem mnoha, mnoha zbožných činností. Pokládali nohy na Nejvyšší Osobnost Božství a zapomněli, kdo je, a Krišna bere nohy svého oddaného na sebe. Krišna je tak milý. Májávádí tuto výměnu oddaných činností nemohou nikdy pochopit.“ (dŠP Ačjutánandovi Mahárádžovi, 1. listopadu 1973)

 

73-11 „Stěžujete si, že jste se v Kalifornii potkala se dvěma mými mladými žáky a zdálo se vám, že ,mají velmi negativní postoj k lidem, s nimiž přicházejí do styku‘. Samozřejmě neznám tento případ a ani okolnosti kolem něj, ale promiňte prosím laskavě mým milovaným žákům jejich nevlídnost nebo nerozumnost. Zcela odevzdat svůj život službě Pánu není ani trochu jednoduché a májá, klamná hmotná energie, se obzvláště tvrdě snaží znovu zajmout duše, které jí přestaly sloužit a staly se oddanými. Mladí a nezkušení oddaní na začátku oddané služby čelí náporům máji, a aby zůstali silní vůči všem pokušením, staví se někdy proti těm věcem nebo

lidem, kteří mohou poškodit nebo ohrozit jejich křehkou rostlinku oddanosti. Někdy to mohou přehnat a těm, kteří jsou sami zatím stále velmi ovlivněni hmotnou energií, májou, se potom jeví jako negativní nebo pesimističtí.

Skutečností ale je, že tento hmotný svět je negativním místem plným utrpení a nebezpečí číhá na každém kroku. Je duḥkhālayam aśāśvatam, dočasné místo smrti, zrození, nemoci a stáří; je to sídlo plné utrpení a bolesti. Dostat se na úroveň, kdy si tyto věci skutečně uvědomíme, není příliš běžné, a proto lidé, kteří toho dosáhnou, jsou popisováni jako ,velké duše‘.

mām upetya punar janma duḥkhālayam aśāśvatam

nāpnuvanti mahātmānaḥ saṁsiddhiṁ paramāṁ gatāḥ

To znamená, že ti, kteří pochopili, že hmotný svět je pomíjivým místem plným utrpení (duḥkhālayam aśāśvatam), se tam již nikdy nevrátí, a protože jsou mahātmānaḥ, velké duše, Krišna je přijímá, neboť se stali Jeho čistými oddanými a tím se kvalifikovali k tomu, aby toto strastiplné místo opustili. Tento verš přednesl Krišna, Pán samotný, v Bhagavad-gítě (8.15). Kdo jiný může být větší autoritou? Význam je ten, že pokud chceme udělat pokrok v duchovním životě, musíme se na všechno hmotné dívat pesimistickýma očima, s výjimkou věcí, které používáme ve

službě Pánu pro Jeho potěšení. Neděláme si naděje na nějaké stálejší štěstí nebo uspokojení našich tužeb v tomto hmotném světě.

Ve svém dopise několikrát uvádíte slovo ,láska‘, ale v tomto hmotném světě ve skutečnosti žádná láska neexistuje. Je to falešná propaganda. To, čemu říkáme láska, je pouhý chtíč neboli touha po vlastním smyslovém požitku:

kāma eṣa krodha eṣa rajo-guṇa-samudbhavaḥ

mahāśano mahā-pāpmā viddhy enam iha vairiṇam

Krišna říká Ardžunovi, svému žákovi, že: ,Je to jen chtíč..., který je v tomto světě všepohlcujícím nepřítelem a původcem hříchu.‘ Ve védském jazyce neexistuje výraz pro materialistickou ,lásku‘, o které se v současnosti tolik hovoří. Slovo kāma označuje chtíč nebo hmotnou touhu, a nikoliv lásku, ale slovo, které ve Védách nalezneme pro skutečnou lásku, je prema, a znamená pouze lásku k Bohu. Kromě lásky k Bohu žádná jiná láska neexistuje. V této hmotné existenci jsou všechny lidské činnosti – a nejen všechny lidské činnosti, ale i činnosti všech živých bytostí – podněcovány, a tedy znečištěny sexuální touhou, přitažlivostí mezi mužem a ženou. Kolem sexu se točí celý vesmír a je to hlavní příčina všeho utrpení. To je krutá pravda. Takzvaná láska znamená: ,Ty potěšíš moje smysly, já potěším tvé smysly,‘ a jakmile toto vzájemné uspokojování skončí, ihned přichází rozvod, odloučení, hádky a nenávist. Ve jménu tohoto chybného chápání lásky se děje tolik věcí. Skutečná láska znamená lásku k Bohu, ke Krišnovi.

Každý chce svoji lásku zaměřit na nějaký objekt, který je toho podle jeho mínění hoden. Je to ale pouze otázka nevědomosti, neboť lidé mají zcela nedostatečné poznání o tom, kde nalézt nejvyšší cíl lásky, který je skutečně hoden láskyplného vztahu. Lidé to jednoduše nevědí. Nemají žádné správné informace. Jakmile vyvinete nějakou náklonnost k něčemu hmotnému, dostanete kopanec do tváře a zklame vás to. Nutně vás to znechutí a budete rozčarovaná. To je skutečnost. Tito mladí chlapci ve vaší zemi a na celém světě tedy přijímají: ,Ano, to je pravda,‘ a přijímají správnou informaci od Krišny:

bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate

vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ (BG 7.19)

,Po mnoha zrozeních a smrtích se člověk, který je vpravdě obdařen poznáním, odevzdá Mně, věda, že Já jsem příčina všech příčin a všeho, co existuje. Taková duše je velmi vzácná.‘ Krišna znovu používá slova mahātmā, velká duše. Proto naši oddaní, které jste potkala, nejsou obyčejní chlapci a dívky. Ne. Máme je ve skutečnosti považovat za moudré, velké duše, protože již prožili mnoho životů v hmotném světě a byli tím znechuceni. Hledají proto vyšší poznání – hledají něco

lepšího – a když najdou Krišnu a odevzdají se Mu, pak se z nich stanou mahātmové, kteří vidí věci takové, jaké skutečně jsou. Tento hmotný svět je jako věznice; je to místo trestu, které je určeno k tomu, abychom se znechutili a nakonec se odevzdali Krišnovi a vrátili se k původnímu věčnému životu plnému blaženosti a dokonalého poznání. Měli bychom tedy u těchto oddaných ocenit, že udělali to, co je sudurlabhaḥ – velmi vzácné v celé lidské společnosti.

Odevzdáním se Krišnovi najdeme skutečný cíl, kterému můžeme dát svou lásku: Boha. Láska k Bohu je přítomna v každém, stejně jako oheň v nezapálené zápalce, ale je zakryt. Pokud však člověk nějakým způsobem rozvine svou neprojevenou lásku k Bohu a Krišna se stane jeho nejvyšším cílem uctívání, nejvyšším přítelem, nejvyšším pánem nebo nejvyšším milencem, potom již nikdy nebude zklamaný nebo nešťastný:

mac-cittā mad-gata-prāṇā bodhayantaḥ parasparam

kathayantaś ca māṁ nityaṁ tuṣyanti ca ramanti ca (BG 10.9)

Naopak, jelikož jeho sklon milovat je správně orientovaný, oddaný, který odevzdal svůj život Krišnovi, vždy zažívá ,velké uspokojení a blaženost‘, je stále ,osvícený‘, vždy pozitivní, a ne negativní, jak říkáte. Pokročilý oddaný je přítelem každého. Yoga-yukto viśuddhātmā, očištěná duše, která se věnuje láskyplné oddané službě Krišnovi, je sarva-bhūtātma-bhūtātmā, drahá každému a každý je drahý jí. Na jiném místě Krišna říká: yo mad-bhaktaḥ sa me priyaḥ, že Jeho oddaný, který je Mu velmi drahý, adveṣṭā sarva-bhūtānāṁ maitraḥ karuṇa eva ca, není nikdy závistivý a je přítelem všech živých bytostí. Oddaný by také měl být ke všem stejný (paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ). Nikdy nerozlišuje a neříká: ,Ten je dobrý, ten je špatný.‘ Ne.

Toto jsou popisy pokročilejších stádií vědomí Krišny, kterých oddaní dosáhnou rozvinutím zralého poznání. V současnosti je mnoho našich studentů velmi mladých. Postupně se učí a očistný proces je tak účinný, zaručený a autorizovaný, že pokud ho budou přísně následovat, dospějí do opravdového stádia, jak říkáte, lásky. Tato láska ale není hmotná, takže by neměla být posuzována na falešné sentimentální úrovni, z hlediska obyčejných světských vztahů. To je velmi důležité. Říci, že nemilují, může být správné z materialistického hlediska. Vzdali se náklonnosti k rodině, přátelům, manželce, zemi, národu a tak dále, což je vše založeno na tělesném pojetí života neboli na pomíjivém smyslovém požitku. Trochu se odpoutali od lásky máji neboli od chtíče a chtějí Krišnovu lásku, nekonečnou a plně opětovanou lásku, ale ještě nedospěli do tohoto bodu, to je vše. Nemůžeme očekávat, že vaši krajané, kteří mají tolik špatných návyků, přestanou najednou jíst maso, brát drogy, nebudou se věnovat zakázanému sexu a tolika dalším podobným věcem a stanou se přes noc velkými seberealizovanými dušemi. To není možné. To je utopie. Již být zasvěcený jako Krišnův oddaný staví člověka na nejvyšší místo v lidské společnosti. Sa buddhimān manuṣyeṣu sa yuktaḥ kṛtsna-karma-kṛt: ,Takový člověk je moudrý mezi lidmi. Je transcendentálně umístěn, i když je zaměstnán různými činnostmi.‘ A i když takový oddaný možná ještě nepokročil na nejvyšší úroveň duchovního poznání, stejně má být považován za tu nejvznešenější osobnost, nehledě na to, že se zatím ještě dopouští chyb.

api cet sudurācāro bhajate mām ananya-bhāk

sādhur eva sa mantavyaḥ samyag vyavasito hi saḥ

,I tehdy, když se oddaný dopustí toho nejohavnějšího činu, měl by být považován za svatého, protože je správně umístěn.‘ (BG 9.30) Jak se říká: ,Chybovat je lidské.‘ U začátečníků se dají vždy očekávat nějaké nedostatky. Snažte se proto, prosím, vidět věci v tomto světle a omluvte jejich malé chyby. Významné je, že dali všechno, dokonce své životy, Krišnovi – a to není nikdy chyba.“ (dŠP Lynne Ludwigové, 27. listopadu 1973)

 

74-04 „Co se nás týče, snažíme se vycvičit prvotřídní lidi. Leží na nás tedy velká zodpovědnost následovat usměrňující zásady, džapovat na růženci, mít dobrý charakter atd. Usměrňující zásady znamenají především konat oddanou službu podle zjevených písem pod vedením duchovního mistra. Následováním těchto zásad se dostanete na úroveň spontánní lásky ke Krišnovi. Tato spontánní láska už v nás je, avšak je pokryta vlivem máji. Usměrňující zásady jsou nástrojem k překonání vlivu máji a dosažení úrovně spontánní lásky ke Krišnovi. Chceme-li být ve společnosti prvotřídními lidmi, musíme přimět všechny naše žáky k následování těchto usměrňujících zásad. Neměli bychom si myslet, že jsme uměle dosáhli spontánní úrovně. To je sahadžija.“ (dŠP Rúpánugovi Mahárádžovi, 28. dubna 1974)

 

74-04 „Usměrňující zásady jsou navrženy tak, aby nás postupně dovedly na úroveň spontánní lásky ke Krišnovi, která je dokonalostí lidského života. Ti, kteří si myslí, že již dosáhli této dokonalosti a vzdali se usměrňujících zásad, se nazývají sahadžija neboli ti, kteří berou věci levně a jen napodobují. Toto časné vstávání, pořádání přednášek, pravidelné chození na sankírtan, uctívání Božstva jsou samou podstatou oddaného života.“ (dŠP Bhúridžanovi, 29. dubna 1974)

 

74-07 „Jsem velmi rád, že se  tolik zajímáš o význam šáster. Ano, Krišna vždy poskytuje útočiště odevzdané duši. Krišna nikdy nedovolí usmrtit bráhmana. V Bhagavad-gítě to je uvedeno takto: kaunteya pratijānīhi, na me bhaktaḥ pranaśyati: ,Můj milý synu Kuntí, buď ujištěn a vyhlas celému světu, že Můj oddaný není nikdy zničen.‘ Krišna je také uctíván jako namo brahmaṇya devāya. Jeho prvořadým úkolem je chránit krávy a bráhmany.

Nyní je možné položit otázku, proč je na jatkách zabíjeno tolik krav. Odpověď zní, že ti, kdo zabíjejí krávy, podle rozhodnutí karma-kándy, budou v budoucím životě kravami a zabité krávy se stanou lidmi a zabijí své vrahy. Slovo maso se nazývá māṁsa, což znamená, že to zvíře v budoucnu zabije a sní mě. To se nazývá karma-bandhanam, být spoutaný zákony karmy. Pokud zabiješ nějakou živou bytost, zabije v dalším životě ona tebe. Podle Manu-sanhity, védského zákoníku, je vrah oběšen a tím zbaven hříšných činností, aby v příštím životě nemusel být zabit. Trest smrti je udělen, aby ukončil výsledek hříšných činností v tomto životě místo čekání na další život. Bohužel v současné době lidé nevědí, co je příští život, co je tento život, co je karma, jak se člověk zaplétá a jak se osvobozuje. Moderní vzdělání neobsahuje nic z tohoto osvícení.

Jsou udržováni v temnotě bez znalosti hodnot života. Naše hnutí pro vědomí Krišny je velkým přínosem pro lidskou společnost. Snažíme se zachránit lidskou společnost přede všemi druhy utrpení, minulými, současnými a budoucími. Pokud budeš číst všechny naše knihy, Bhagavad-gítu, Šrímad-Bhágavatam a další, získáš všechny odpovědi na tvé otázky. Přesto ti kromě toho velmi rád odpovím.“ (dŠP Alfredovi Fordovi, 16. července 1974)

 

74-12 „Váš zajímavý dopis mě velmi potěšil a přeji si, abyste chápal stále víc svým studiem matematiky a fyziky o složitostech Božího stvoření. Povinností učence je oslavovat Nejvyšší Osobnost Božství svým talentem poznání, askezí, atd. Proč by se měl člověk stát velkým matematikem? Jaká je úroveň dokonalosti? Tato úroveň je, když popisuje Pánovu slávu využíváním svého nadání ke studiu. Žádám vás tedy, abyste pozoroval stále víc a víc vesmírný projev, jak je stvořen energií Nejvyššího Pána. Když živá bytost evolučním procesem získá lidské tělo, má ve skutečnosti povinnost vyřešit všechny problémy života. Celkově vzato, hlavními problémy života jsou zrození, smrt, stáří a nemoc. Bhagavad-gítá poskytuje informace, jak tyto čtyři problémy vyřešit. To je podstata veškerého védského poznání, které předkládá Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna. Jsem velmi rád, že se tolik zajímáte o mou knihu, Bhagavad-gítu takovou, jaká je.“ (dŠP Šrí Rághavovi Čharjuluovi, 23. prosince 1974)

 

74-12 „Pokud jde o Ganéša-púdžu, obdržel jsem nějaké dopisy od osob, které ji také chtějí provádět. Vysvětlil jsem jim, že to z konečného hlediska není nutné, ale pokud nějakým způsobem toužíš po Ganéšových požehnáních, abys získal obrovské částky peněz pro službu Krišnovi, pak to může být provedeno, ale soukromě. Řekl jsem jim, že pokud to chtějí dělat, musí mi posílat nejméně 100 000 dolarů měsíčně, ne méně.“ (dŠP Gurukripovi Svámímu, 31. prosince 1974)

 

75-01 „Vy všichni jste pokročilí studenti. Měli byste pochopit důležitost každého jednotlivého druhu oddané služby. Nedopouštějte se nedorozumění tím, že budete některou z duchovních činností podceňovat. Jsi jedním z pokročilých studentů. Ten, kdo dělí určité druhy služby na nižší nebo vyšší, nezná hodnotu oddané služby. Je celá transcendentální. Jakýkoliv druh je považován za velmi vznešený. Stejně jako Mahárádža Paríkšit, jen poslouchal Šukadéva Gósvámího. To je šravanam. A Šukadéva Gósvámí jen vyprávěl Šrímad-Bhágavatam. To je kírtanam. Prahláda Mahárádža jen rozjímal – smaranam. Prithu Mahárádža jen uctíval Božstvo – arčanam. Ardžuna byl jen přítelem Krišny – sakhjam. Hanumán pouze plnil příkazy Pána Rámačandry – dásjam. A Bali Mahárádža vše odevzdal Krišnovi – átma-nivédanam. Proto každý oddaný, který koná některý z těchto devíti druhů, je transcendentálně slavný. Jeden oddaný může být hrdý, že jeho druh služby je ten nejlepší. To není neslavné. Nazývá se to transcendentální soutěž. Každý by měl být hrdý na svůj konkrétní druh oddané služby, ale to neznamená, že jiné druhy služeb jsou na nižší úrovni. Všichni by měli být hrdí na to, že se stávají upřímnými služebníky Krišny, ale čistý oddaný nikdy nesnižuje význam ostatních oddaných. Krišna je příjemcem různých druhů služeb. Nelpí na žádném konkrétním druhu služby. Oddaní Krišnu těší, i když jde o službu v podobě boje. Když se praotec Bhíšma snažil zranit Krišnovo tělo ostrými šípy, s plnou oddaností v náladě rytířství, Krišna cítil zranění od šípů stejně jako uctívání měkkými růžemi. Závěrem je, že každý by měl být velmi, velmi upřímný. Nižší, nebo vyšší nehraje roli.“ (dŠP Satsvarúpovi Mahárádžovi, 19. ledna 1975)

 

75-03 „Přijmout útočiště u duchovního mistra znamená následovat jeho pokyny. Měla by sis tedy dávat velký pozor na to, aby ses ani trochu neodchylovala od pokynů tvého gurua. Měla bys velmi pozorně džapovat šestnáct kol denně a pečlivě číst všechny naše knihy. Měla by ses účastnit mangala-árati a přednášek a bez výjimky následovat usměrňující zásady. Budeš-li konat tyto prosté věci, budeš dělat stálý pokrok v rozvoji vědomí Krišny a nepoklesneš.“ (dŠP Šivání déví dásí, 14. března 1975)

 

76-01 „Ano, snaž se distribuci knih co nejvíc podporovat. Knihy jsou základem našeho hnutí. Jakékoliv ocenění, kterého se nám díky našim knihám dostane, je výsledkem toho, že následujeme cestu načrtnutou vznešenými oddanými. Nepíšeme něco náladového. Pokud jde o oddané, kteří se zdráhají distribuovat knihy kvůli nátlaku, ten je někdy třeba, zvlášť když nejsme příliš pokročilí. Musí se samozřejmě používat správně, jinak může způsobit jisté znechucení. Spontánní službu však můžeme očekávat jen od pokročilých oddaných. Tak jako dítě jde pod nátlakem do školy a je přinuceno číst. Po nějaké době pak chce číst samo, i bez nátlaku. S tím máme všichni zkušenost. Je to vaidhí-bhakti, vaidhí znamená ,muset.ʻ Někdy oddaným slíbíme talíř mahá-prasádam pro nejlepšího distributora. Na tom není nic špatného. Měli bychom se ve skutečnosti snažit Krišnovi sloužit podle našich nejlepších schopností bez myšlenky na odměnu – odměnou je služba samotná. Uvědomit si to však zabere čas, a dokud nejsme na této úrovni, je třeba nějakého nátlaku či podnětu.“ (dŠP Tuštovi Krišnovi Mahárádžovi, 9. ledna 1976)

 

76-04 „Nyní jste se octla v nějakých pro oddanou službu nepříjemných okolnostech, jak jste zmínila ve svém dopise. Oddaná služba je tak mocná, že nemůže být zastavena za žádných okolností. Existují historické záznamy o mnoha významných oddaných, jako Prahláda Mahárádža, který žil v domě svého démonského otce Hiranjakašipua. Hiranjakašipu nechtěl jméno Krišny ani slyšet, ale Prahláda měl dokonalou víru ve zpívání svatých jmen mahá-mantry: Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare/ Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare, a tak ho Krišna nakonec zachránil. Buďte tedy prosím trpělivá, pokračujte ve zpívání Hare Krišna a snažte se co nejvíc navštěvovat chrám. Krišna vám zajistí veškerou ochranu a učiní vhodná opatření pro své oddané, aby Mu sloužili. Děkuji vám za váš nadšený zájem.“ (dŠP paní Pererové, 27. dubna 1976)

 

76-05 „Co se týče tvých otázek, neměli bychom brát na vědomí žádné fámy, které mohou přijít, jednat podle fám není náš proces. Nasloucháme z autorizovaných zdrojů a pak je náš sluch dokonalý. Jsi vedoucí velkého chrámu, měl bys tyto věci znát, vyhnout se jim a poučit ostatní tamní studenty, aby se drželi všeho, co je uvedeno v našich knihách, a snažili se ten námět pochopit ze všech úhlů pohledu, beze snahy jej znehodnotit přidáváním nějaké fámy. Naše kázání musí být založeno na námětu z knih a ničem mimo ně.

Skutečností je, že uctívání Božstva i opěvování slávy Pána patří mezi devět procesů oddané služby doporučovaných Rúpou Gósvámím. Kromě zpívání, naslouchání a vzpomínání v oddané službě existuje dalších šest doporučených činností. Pokud budeme schopni prakticky provádět dokonce jen jednu z těchto činností dokonale, bude výsledek stejný. Nebo můžeme konat více než jednu, několik či dokonce všech devět činností v oddané službě, ale i když budeme konat jednu dokonale, budeme v oddané službě naprosto úspěšní.

Otázka tedy nestojí, že by jedna činnost byla důležitější než jiná, nebo že uctívání Božstva je důležitější než sankírtan, ale jedna osoba může být schopna konat jednu činnost uspokojivěji než jiná, takže pro ni bude tato činnost důležitější. Ale obecně nemůžeme říci, že některý z devíti procesů je důležitější než ostatní, kromě toho, že pokud probíhají naslouchání, zpívání a vzpomínání, jsou to ty nejdůležitější pro obyčejné lidi v tomto věku. Služba Božstvům, jak se mě ptáš, začíná vždy, když na Ně vzpomínáš a konáš všechnu svou službu za současného vzpomínání. Veškeré činnosti, slova, vše by mělo být nabízeno jako služba Božstvům a tato oběť se vzpomínáním se bude postupně s praxí zvětšovat.“ (dŠP Pradžápatimu dásovi, 16. května 1976)