68-02 „Poradil bych ti, aby sis udržoval nadále svůj současný dobrý postoj, který ti sám o sobě pomůže udělat pokrok ve vědomí Krišny. Ano, bude pro tebe velikou výhodou, když budeš zpívat až jeden lakh (sto tisíc, pozn. překl.) svatých jmen denně a také když budeš číst z písem. To je také dobrou příležitostí naučit se recitovat všechny verše Šrímad-Bhágavatamu, jak jsi s tím již začal v San Francisku. To by bylo skvělé. Námáčárja Haridás Thákur byl uvržen do vězení a tam ostatním vězňům řekl: ,Máte vy to ale štěstí, že máte takovou příležitost posadit se a zpívat svatá jména, aniž by vás přitom vyrušovala májá venkovního světa!‘ Měl bys tedy takto uvažovat a využít svého času ve vězení k co největšímu duchovnímu pokroku. Prosím povšimni si druhé strany tohoto dopisu, která se objevila ve velice populárním časopise New Yorker, co na to tom, že v něm zpívání Hare Krišna zesměšňují. Hlavně, že tak lidé zpívají Hare Krišna, to je úspěch našeho poslání. Kaziho lidé ničili kírtanové skupiny a někteří z nich přitom posměšně zpívali Hare Krišna, načež jejich ústa nedokázala s tímto zpíváním přestat. Naše ústa by také tak neměla být schopna přestat opěvovat Pánovu slávu. Cvičíme se k tomu, a jednoho dne tomu tak bude.“ (dŠP Upéndrovi, 5. února 1968)
68-03 „Pročetl jsem si obsah vašeho psaní a váš služebnický postoj je tak pěkný. Tak rád slyším, že jste se začali procvičovat k vytvoření kírtanové skupiny. Prosím dále mě informujte o tom, jak se věci vyvíjí. Ano, jestli chcete, můžete také použít kostýmy a paruky; jeden mladík může být oblečen jako Pán Čaitanja, další jako Nitjánanda, a také Gadadhár, Advaita s bílým plnovousem a Šrívás s oholenou hlavou. Předzpívávání a následné opakování je výborné; jeden dobrý zpěvák předzpívává a ostatní se pak přidají v opakování. Tak vypadá tento systém v Indii. Je to skvělé ze dvou důvodů. Zaprvé si hlavní zpěvák může trochu odpočinout, aby se tak neunavil, a zadruhé mohou tak všichni zpívat a naslouchat, tak to má být. Můžete také přidat melodický doprovod hudebních nástrojů a reproduktory. Troubení na mušli a roh je také moc pěkné.“ (dŠP Hansadútovi a Himavatí, 3. března 1968)
68-03 „Když jsem před několika lety přebýval v tvém Préma Kutiru, vyjádřil jsi svou touhu zorganizovat sankírtanovou skupinu, a já si přeji, aby se to teď stalo a abys tím pomohl mému poslání. Jestliže budeš mít příležitost pořídit si výtisk časopisu Life z 9. února 1968, najdeš tam na straně 56, jak pěkně americká mládež tancuje a zpívá Pánovo svaté jméno. Není možné zde zorganizovat sankírtanové skupiny tak, jak je známe v Indii. Mladí lidé jsou zde velice vážní ohledně zpívání, neučili se však zpěvu nebo přesněji zpěvu melodií, které zpíváme v Indii. Proto si přeji, abys u vás zorganizoval sankírtanovou skupinu plně vycvičenou duchovním způsobem, a když se k ní přidají mí američtí žáci, myslím si, že vznikne velice úžasná sankírtanová skupina, která může cestovat po celém světě. Ověřil jsem si již, že melodický zvuk sankírtanu, pokud se jej účastní vážní oddaní, dokáže přitáhnout lidi na velice duchovní úroveň a okamžitě učiní duchovní zázemí velice přirozeným, a díky tomu mohou být duchovní pokyny Bhagavad-gíty velice snadno uplatněny.
Mým prvním konkrétním plánem tedy je, že pokud souhlasíš s vytvořením takové sankírtanové skupiny, několik mých amerických žáků se k vám může přidat a já pak mohu tyto americké a indické oddané disciplinovaně spojit dohromady. Tito američtí mladíci jsou přísně vychováváni podle duchovních pokynů, což jsem ti již vysvětlil v mém minulém dopise. Indičtí mladí lidé musí být také podobně vychováni; jedině zvuk tvořený duchovně vychovanou osobou dokáže do srdcí publika zasít duchovní semínka, jinak to není možné. Přistoupíš-li na naši vzájemnou spolupráci, pak bych se rád vydal se skupinou mých amerických žáků do Bombaje do tvé péče a pokusil bych se tam otevřít pobočku naší Společnosti. Zde máme již šest chrámů, o které se pěkně starají přísně disciplinovaní američtí vaišnavové, aniž by se zrodili v jakékoli hinduistické rodině. Podobně i v Bombaji budeme zvát všechny třídy lidí, aby se k nám přidaly; nerozlišujeme mezi kastami, vírou, barvou pleti či náboženstvím.
Každý se k nám může připojit, nezáleží na tom, kým je. Uvítáme hinduisty, muslimy, křesťany, džainisty, sikhy, buddhisty či kohokoli jiného, kdo přijde. Nebudeme nikoho vylučovat. V tomto chrámu bude vítán každý. Jinými slovy přineseme do našeho sekulárního státu mezinárodní cítění vědomí Boha, kde nebude nikdo omezován. A rád ti sděluji, že tento princip ctí i všichni pracující pod mým vedením. Podstatou tohoto konkrétního plánu tedy je vytvořit pěknou sankírtanovou skupinu složenou z amerických a indických studentů. Chci, abys se mnou v tomto dobrodružství spolupracoval.“ (dŠP Harikišandovi Agarwalovi, 3. března 1968)
68-03 „Jsem velice rád, že ti Krišna již diktuje, jak zdokonalit sankírtanovou skupinu. Zcela souhlasím s tvým plánem cestovat po celé zemi s tím, že si vás v několika místech zamluví. A jsem též rád, že ti náš přítel Allan Ginsberg pomáhá. Není pochyb o tom, že budeme úspěšní, když bude tato kírtanová skupina náležitě fungovat. Nejdůležitějším bodem v této souvislosti je to, že se nikdy nesmíme považovat za profesionální umělce; tím chci říci, že bychom se měli snažit přivést tuto kírtanovou skupinu k dokonalosti z hlediska vědomí Krišny. Přemítal jsem také o myšlence zařadit do kírtanové skupiny Paňča-tattvu. Nejen to, musíme připravit různé další kostýmy pro Rádhu a Krišnu a Jejich osm nejbližších společnic, gópí. Někdy můžete někoho převléci za Nrisinhadévu a Prahláda; touto cestou budeme mít ke kírtanu pestré spektrum různých představení a všechny tyto náměty budou pocházet ze Šrímad- Bhágavatamu a Bhagavad-gíty. Musíme za tímto účelem naučit brahmačárí a brahmačáriní několik veršů v sanskritu a tyto verše pak vysvětlíme zpěvem, tancem a promluvou. Někdy můžeme také něco říci uprostřed kírtanu. Všechna tato různá představení budou za doprovodu hudebních nástrojů velice přitažlivá, a celkový úspěch celé show nám zajistí především naše dobré chování a pokročilé vědomí Krišny.
Mezitím můžeš pokračovat v trénování vaší kírtanové skupiny, jak to již děláš, tato metoda opakovaného zpívání je ta nejlepší. Již jsem ti to v této souvislosti napsal v minulém dopise a znovu opakuji to samé, tato metoda opakovaného zpívání by měla být praktikována. Můžeme mít více než jednoho vedoucího zpěváka, někdy můžeš vést ty, někdy Džaja Góvinda, někdy někdo jiný, avšak tento postup, kdy jeden předzpívává a ostatní po něm opakují, by měl být následován. Až přijedu do New Yorku, zcela jistě vytvořím plán na turné cestující nejen po Spojených státech, nýbrž po celém světě. Až se v průběhu tohoto turné dostaneme do Indie, přesvědčíme několik indických oddaných, aby se k nám přidalo. Nejen Indy, můžeme postupně nabírat oddané z celého světa bez rozlišování. Naše hnutí pro vědomí Krišny musí být všeprostupující, tak jako je i Krišna všeprostupující.“ (dŠP Hansadútovi, 4. března 1968)
68-06 „Chystám se do Montrealu v pondělí 3. června, a když jej shledám velmi vhodným místem, zavolal bych tě a pár ostatních žáků, abyste se tu sešli a systematickým způsobem se věnovali sankírtanu. Jistě, zpívání Hare Krišna nevyžaduje žádný uměle vytvořený smysl pro umění, bude-li však jeho provedení představeno rytmicky, bude touto transcendentální hudbou přitahováno více osob.“ (dŠP Upéndrovi, 1. června 1968)
68-06 „To, že máš dobré vyhlídky na otevření budoucího střediska v Buffalu, jsou skvělé zprávy. Rád se jistě dozvíš, že v New Yorku a Bostonu díky následování tohoto procesu zpívání na veřejných místech jako v parcích a na ulicích získávají velmi dobrou odezvu v podobě příspěvků od publika a také prodeje literatury.“ (dŠP Rúpánugovi, červen 1968)
68-06 „Ti, jejichž mysl je rozrušena, nebudou schopni naslouchat ani filozofii vědomí Krišny, ani křesťanské filozofii. Abys tedy jejich mysl uklidnil, měl bys příjemně zpívat Hare Krišna namísto toho, abys měnil filozofická témata. Zpívání bude fungovat. Jestliže nemáš příležitost hovořit o filozofii, prostě jen zpívej Hare Krišna, to stačí. O ničem ani nemusíš hovořit. Tím pomůžeš jak tomu, kdo zpívá, tak tomu, kdo naslouchá. Tvůj krátký proslov je velice pěkný. Čaitanja Maháprabhu také řekl, že existují milióny Božích jmen a člověk může zpívat to, které se mu líbí víc. My zpíváme Hare Krišna, protože Pán Čaitanja také zpíval Hare Krišna. Doporučujeme zpívání jakýchkoli jmen Boha, my sami však upřednostňujeme zpívání svatého jména Boha, Krišny, čímž následujeme ve stopách Pána Čaitanji.“ (dŠP nečitelnému adresátovi)
68-07 „Vyrozuměl jsem, že Mukunda teď vede pěknou kírtanovou skupinu po ulicích a dostává se jim dobré odezvy. Velmi rychle přijde doba, kdy budeme takové veřejné kírtany provádět ve všech důležitých městech celého světa. I zde na Expu jsme po dva dny dělali kírtan a bylo to úžasně úspěšné.“ (dŠP Jamuně, červenec 1968)
68-08 „Kírtan znamená jak přednášení, tak zpívání za hudebního doprovodu. Zpívání s hudbou je pro masy lidí obzvláště přitažlivé, avšak hovoření o filozofických bodech vědomí Krišny je také druhem opěvování. Celý Šrímad- Bhágavatam je plný filozofických diskuzí, a my jsme hotovi představit naše hnutí pro vědomí Krišny oběma způsoby, v závislosti na tom, co je zrovna vhodnější. Pokud je pan Renovich zaujat pouze filozofickými diskuzemi, jsme na to připraveni. Zároveň se však zajímáme především o široké masy lidí, proto je Hare Krišna kírtan pro nás vším. Není ale žádný problém, pokud se pan Renovich zajímá především o učené filozofické diskuze.“ (dŠP Upéndrovi, 14. srpna 1968)
68-09 „Tak rád se dozvídám, že jste dostali povolení zpívat v parku. Poslal jsi mi předtím pár výstřižků z novin, ze kterých mi bylo jasné, že jste s tím měli určité potíže, avšak teď jste díky Krišnově milosti povolení dostali. Netrap se tím, že park nenavštěvuje tolik lidí. Když budete zpívat, lidé přijdou. To tvé úsilí učiní úspěšným.“ (dŠP Subalovi, 9. září 1968)
68-12 „Pokud jde o zpívání na ulici, zatímco nás pronásleduje policie, to není vůbec dobré. Nejlepší bude prostě pozvat lidi do našeho chrámu a zpívat tam v klidu. Dokáže-li jednotlivec individuálně prodat sedm až dvanáct časopisů denně, není třeba vytvářet zpívající procesí a narušovat tak klid policistů. Budeš-li schopen na vlastní pěst prodávat Zpátky k Bohu, jak to navrhuješ, společně s několika kusy knih jako Bhagavad-gítá taková, jaká je, bude to velký úspěch. A není k tomu třeba velkého procesí zpívajících oddaných. Ten nápad, který jsi mi předložil, je skvělý a máš k němu mé plné svolení a můj názor na tuto věc sis již mohl přečíst výše. Použij k tomu své inteligence a závisej na Krišnově nejvyšší vůli. Snad tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví a vyřiď má požehnání všem ostatním místním oddaným.“ (dŠP Čidánandovi, 24. prosince 1868)
69-01 „Velice rád jsem si poznamenal, že novinový článek, s jehož tvorbou jsi pomáhal, vyústil v tak velký zájem o naše hnutí na Havaji. Je také velice povzbudivé zjištění, že chodíte ven do ulic a zpíváte a kážete lidem. To je velice dobrá politika, a pokud to jen bude možné, měli byste chodit ven a zařídit, aby se místní obyvatelé na Havaji dobře seznámili s Hare Krišna mantrou. Tím bude zaručen našemu středisku úspěch, a Krišnu také velice potěší, když uvidí odvahu svých oddaných. Tak výborné činnosti by ses tedy neměl za žádných okolností vzdávat.“ (dŠP Mahápurušovi, 25. ledna 1969)
69-02 „Rád se jistě dozvíš, že oddaným v Londýně se daří velice dobře a že noviny v San Francisku nedávno vydaly článek s titulem KRIŠNOVY ZPĚVY PŘEKVAPUJÍ LONDÝN. Měl by ses tedy pokusit překvapit také Německo s tímto zpíváním o Krišnovi. To by měl být náš hlavní program, a vydávání Zpátky k Bohu je umocněním tohoto procesu zpívání. Za doprovodu mridangy můžete zpívat v rámci jednoho chrámu, avšak díky vydávání Zpátky k Bohu můžete zpívat po celé německy hovořící zemi. Jak mridanga, tak Zpátky k Bohu jsou tedy pro nás vším.“ (dŠP Krišnovi dásovi, 13. února 1969)
69-05 „Pokud jde o tvou otázku týkající se sankírtanové skupiny, myslím si, že by ses měl pokusit vždy udržovat sankírtan v chodu. Všechny ostatní věci jsou podřadné. Toto zpívání je pro nás vším, musíme tedy teď zorganizovat náš program tak, aby se na ulicích a na vysokých školách zpívalo Hare Krišna tolik, jak jen to bude možné. 12. května jsme uspořádali velice úspěšný program na Ohijské státní univerzitě a okolo tisíce mladých lidí zpívalo a tancovalo s námi. Takové programy by se tedy měly dál pořádat v co největší míře.“ (dŠP Satsvarúpovi, 14. května 1969)
69-05 „Velice rád jsem si všiml, že se k vašemu kírtanu přidávají dobří mladí lidé. Snažte se jim ukázat důležitost našeho hnutí a tou nejlepší cestou, jak to udělat, je sankírtan. Zde v Columbusu jsme na Ohijské státní univerzitě uspořádali velké setkání a více než tisíc studentů s námi zpívalo a tancovalo. Mezi vysokoškolskými studenty se tedy nachází velký potenciál k šíření našeho hnutí, a když jim prostě jen poskytneme příležitost si s námi zazpívat a pak jim předneseme něco z Bhagavad-gíty takové, jaká je, jistě to bude přitahovat mnoho inteligentních lidí. Sankírtanové skupiny na ulicích a sankírtanové skupiny na vysokoškolských programech by tedy měly být našimi hlavními aktivitami. Tím se zajistí úspěch našim propagačním činnostem.“ (dŠP Ánandovi, 14. května 1969)
69-05 „Jsem nesmírně povzbuzen obdržením tvého dopisu z 12. května 1969 s přiloženými německými články vydanými ve dvou různých novinách společně s fotografiemi. Je velice povzbudivé, že pořádáte kírtany na veřejných místech a že se o ně lidé začínají jistým způsobem zajímat. Tyto venkovní kírtany by měly být důsledně pořádány alespoň jednu hodinu denně. To ve vaší zemi naše hnutí zpopulární. Zde ve Spojených státech máme dobrou zkušenost v každém velkoměstě, obzvláště v Los Angeles, New Yorku, Bostonu a také zde v Columbusu. Díky tomuto programu se zde naše hnutí stává stále populárnějším, za všech okolností byste tedy měli denně společně chodit alespoň na jednu hodinu ven a pořádat kírtan.“ (dŠP Krišnovi dásovi, 17. května 1969)
69-05 „Snažte se udržovat mír s policií, jak je to jen možné, protože náš postoj je být snášenlivější než strom a pokornější než tráva na ulici. Nezajímáme se o takzvanou prestiž. Zajímá nás pouze to, abychom mohli v poklidu vykonávat naše povinnosti ve vědomí Krišny.“ (dŠP Satsvarúpovi, 31. května 1969)
69-06 „Co se týká registrace naší Společnosti, můžeš prostě jen přeložit naši registraci z New Yorku do němčiny a předložit ji na příslušném úřadě společně s požadovaným poplatkem, to by podle mě mělo vyřešit vaše problémy s registrací. Pokud vám policie nedovolí zpívat kírtan na veřejných místech, neporušujte jejich nařízení. Snažte se dodržovat státní zákony, když se snažíte využít co nejvíce příležitostí k pořádání kírtanu.“ (dŠP Krišnovi dásovi, 13. května 1969)
69-07 „Pokud jde o vaše potíže, jelikož vám policie zakazuje zpívání na ulicích, když byl Subala ze stejného důvodu ve Filadelfii zadržen policií, soudce je označil za nevinného, když se dozvěděl o povaze našeho hnutí a důvodu, proč vybíráme příspěvky. Subala má u sebe dokument dosvědčující tento rozsudek o jeho nevině, jestli si tedy myslíš, že by vám to mohlo pomoci k získání policejního povolení ke zpívání na ulicích, můžeš Subalovi napsat a požádat ho o xerox tohoto dokumentu.“ (dŠP Gaurasundarovi, 2. srpna 1969)
69-09 „Je mi jasné, že se tě Krišna snaží povzbudit k rozšíření pole působnosti detroitského střediska, protože píšeš, že největší místní noviny se chystají o nás vydat velký článek a již jsi zařídil dvě přednášky na univerzitách. To jsou velice povzbudivé zprávy, prosím pošli mi kopii tohoto článku, až bude vydán. Měl by ses teď pokusit získat povolení ke zpívání na ulicích. To by velice posílilo tvé činnosti v každém ohledu. Sankírtan je pro nás vším, pokus se tedy získat povolení od náležitých orgánů co nejdříve. Jasně vidím, že jsi velice upřímnou duší, a Krišna ti jistě prokáže svou laskavost.“ (dŠP Džagadíšovi, 7. září 1969)
69-10 „Z tvého dopisu z 8. října jsem vyrozuměl, že máte problémy s tímto Kazim (Čand Kazi byl muslimským vládcem Bengálska, který se snažil překazit sankírtanové hnutí Pána Čaitanji, pozn. překl.). Takové potíže nejsou pro hnutí pro vědomí Krišny nic nového. Vyskytovaly se dokonce i během časů Pána Čaitanji, my však musíme dál pokračovat s našimi činnostmi a nezajímat se o tyto takzvané ochránce pořádku. My jsme těmi nejposlušnějšími občany na světě, když však nějaký démonický Kazi překazí vykonávání našich povinností, nemůžeme takové rozhodnutí přijmout. Velice rád se dozvídám, že s naším hnutím sympatizují někteří katoličtí kněží. Vaše vláda prohlašuje: ,V Boha věříme,‘ a my kážeme poselství lásky k Bohu, přičemž lidi prosíme, aby se stali Božími služebníky. Jak bychom tedy mohli narušovat obecný pořádek? Přikládám zde prohlášení našeho hnutí pro vědomí Krišny, které můžeš v případě nutnosti u soudu předložit. Závisej na Krišnovi, snaž se čelit obviněním podle svých nejlepších schopností a Krišna ti jistě pomůže. Podobná obvinění byla přednesena proti našim lidem ve Filadelfii a místní učený soudce je shledal nevinnými.“ (dŠP Pradjumnovi, 13. října 1969)
70-02 „Tento soudní spor je velice humorný, veselý i autoritativní. Žaloba zněla: ,Zpívání Božího jména pro dobro lidstva.‘ Jak tedy můžeme být vinni? Jestliže někdo zpívá Boží jméno ve prospěch lidstva, jak jej může učený soudce prohlásit vinným? Učinil tedy spravedlnosti zadost, když tento případ zamítl. Bude to sloužit jako skvělý důkaz upřímnosti našich činností a můžete o tom napsat dopisy do všech našich center a také našim editorům časopisu Zpátky k Bohu, aby o tom hned mohli vydat článek. Takové obvinění ze zpívání Hare Krišna není nic nového. Dokonce i za časů Pána Čaitanji proti Němu podobné obvinění vznesl Čand Kazi, ze kterého se později stal oddaný Pána. Zpívej tedy Hare Krišna mantru upřímně a vážně a Krišna ti poskytne veškerou ochranu.“ (dŠP Bhagavánovi dásovi, 8. února 1970)
70-02 „Pokud jde o tento kontrakt ve výši 250 dolarů týdně na pořádání programů v sálech, na vysokých školách, v klubech atd., zní to velmi dobře. Musíme však pamatovat na jednu věc, my nejsme žádní profesionální hudebníci či koncertní skupina. Naším hlavním cílem je rozeznívat všude zvuk svatého jména Krišny, aby tak lidé nasloucháním tomuto transcendentálnímu zvuku získali prospěch. Hudební vzdělání není tak důležité jako to, abychom se udržovali duchovně zdraví a silní, neměli bychom tedy zapomínat, že pokud budeme mít duchovní sílu, nebudeme mít nedostatek peněz, a duchovní síla pramení z toho, když budeme všichni zpívat šestnáct kol denně a následovat velice důsledně všechna pravidla a omezení.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi, 8. února 1970)
70-02 „Navrhoval bych však jednu věc – abys na den zjevení Pána Čaitanji, 22. března 1970, uspořádal masivní sankírtanové procesí. Tento den připadá na neděli. Kdyby proto jak George, tak John Lennon mohli toto procesí vést, byla by to od nich obrovská služba. Jen díky jejich přítomnosti by se k procesí připojilo mnoho mladých lidí. A když byste v tomto průvodu nesli vlajky, girlandy a obrazy a začali byste v jednom z velkých parků jako Hyde Park nebo z náměstí sv. Jamese a pak byste procházeli několika důležitými ulicemi, obzvláště v obytných zónách, byl by to úžasný úspěch. Během procesí můžete rozdávat různé druhy naší literatury – knihy i časopisy. Domnívám se, že by to byl výtečný úspěšný program.“ (dŠP Šjámasundarovi, 21. února 1970)
70-03 „Dovoluji si potvrdit přijetí tvého dopisu s přílohami datovaného 17. března 1970, je velice uspokojivé, že jste u příležitosti narozenin Pána Čaitanji uspořádali průvod sankírtanové skupiny po veřejných ulicích a parcích. Je to další dobrý příspěvek k našim misionářským činnostem a já ti za to velice děkuji. Zavedení procesí Ratha-játry a také průvodu na oslavu narození Pána Čaitanji do ulic Londýna, chrám Rádhá-Krišny v té nejdůležitější části města – všechny tyto věci jsou důležitými úspěchy vaší londýnské játry (kongregace, pozn. překl.) a já osobně z toto mám velice dobrý pocit, protože můj Guru Mahárádž je takovými činnostmi zcela jistě velice potěšen. Musíme se tedy držet toho, čeho jsem díky milosti Bhaktisiddhánty Sarasvatí Gósvámího Mahárádže dosáhl, a dělat další pokrok.“ (dŠP Mukundovi, 24. března 1970)
70-04 „Pokud jde o tento soudní případ, takové věci přicházejí a odcházejí. My musíme dál pokračovat v našich transcendentálních povinnostech. Je velice povzbudivé, že sankírtanová skupina chodí ven dvakrát denně, tak by to mělo být. Ostatní věci se díky Krišnově milosti vyřeší.“ (dŠP Gurudásovi, 1. dubna 1970)
70-04 „Z Bahulášvova dopisu a také z tvého jsem vyrozuměl, že dopis od policie a veřejnosti oceňoval toto transcendentální procesí. Obecná veřejnost v Berkeley má dost trpkou zkušenost s tím, že kdykoli se koná tak velké shromáždění, nevyhnutelně dojde k politickým třenicím, protestům a rozbíjení výloh a celkovému chaosu. Toto jedinečné procesí je však přesvědčilo, že naši lidé jsou skvělí a že dokáží zvládnout velký dav bez použití násilí. Je to pravda: jestliže lidé opravdu chtějí mír a klid, musí celým srdcem podpořit toto hnutí a my budeme vykonávat naše povinnosti se vší vážností a upřímností. Jestli nám dají tuto příležitost, jsem si jist, že můžeme napsat novou kapitolu dějin západního světa. Modli se tedy proto vždy ke Krišnovi, aby ti dal sílu a ochránil tě, a pokračuj upřímně ve svých povinnostech. S velkým potěšením jsem se dozvěděl, jak přihlížející dav věnoval pozornost té pouliční hře. Tak vypadá transcendentální zábava. A rozdávat hojnost prasádam veřejnosti je důsledně součástí naší védské tradice. Policie ti teď vydala povolení pořádat tyto festivaly po celé léto, dobře ho tedy využij. To nám poslouží mnoha různými způsoby. Jestli lidé nebudou klást naší každodenní práci překážky, zcela jistě budeme moci vykonat pro stát skvělou službu.“ (dŠP Madhudvíšovi, 14. dubna 1970)
70-04 „Je velice povzbudivé, že prodáváte průměrně sto osmdesát časopisů Zpátky k Bohu denně, snaž se jejich prodej co nejvíce zvyšovat. Pokud se jedná o to, co udělat s tím, že místní orgány zastavují tvé sankírtanové činnosti na ulicích, prostě jen policejním důstojníkům ukažte, jak mírumilovnými jsme. Měli by nám spíš pomáhat a podporovat naše mírumilovné aktivity. Neměli bychom se uchylovat k žádným rozhněvaným reakcím. Pán Čaitanja nám říká, že se máme stát pokornějšími, než je tráva, a snášenlivějšími než stromy, a že máme být schopni vzdát veškerou úctu ostatním, aniž bychom vyžadovali jakýkoli respekt vůči nám samým. Musíme se co nejvíce snažit následovat tento princip a Krišna nám pak v každém ohledu pomůže.“ (dŠP Hansadútovi, duben 1970)
70-07 „Tak rád jsem se dozvěděl, že se ti v Provincetownu dostalo od mladých lidí tak dobrého přijetí. Je pravda, že hippies jsou naši nejlepší zákazníci. V San Francisku měla naše Ratha-játrá fantastickou odezvu. Bylo vidět, že se zpívání Hare Krišna chopili velice procítěně, dokonce i když kolem nich nebyl žádný oddaný, který by je vedl. Ocenili moji přednášku a já jsem zase ocenil jejich postoj. Připojili se k Ratha-játře s velkým nadšením. Snaž se tedy ze všech sil je pomocí velmi dobrého kázání přesvědčit, obzvláště použijte sankírtanovou skupinu a rozdávání naší literatury. To, že jsi v Providence obdržel povolení ke zpívání a rozdávání literatury a vonných tyčinek a také k vybírání příspěvků, je velice dobrá zpráva. Měl by ses teď zaměřit na rozvoj své duchovní síly, abys mohl přitáhnout pokleslé duše k vědomí Krišny. Všichni musí velice striktně dodržovat pravidelné denní činnosti, musí zpívat šestnáct kol a číst naše knihy a rozebírat náměty, o kterých četli. Touto cestou by se mělo vše velice dobře zařídit. Měli byste se věnovat sankírtanu na ulicích a na shromážděních a ukázat tak lidem, co je vlastně toto hnutí pro vědomí Krišny a jak slouží k věčnému prospěchu všech a přináší jim štěstí.“ (dŠP Šrídhámovi, 8. července 1970)
70-07 „Pokud jde o obtěžování našich oddaných, ano, to není v dějinách tohoto světa nic nového, kazatelé jsou někdy pronásledováni. Nemyslím si však, že by v současné společnosti byl někdo ukřižován jako Pán Ježíš Kristus. Hiranjakašipu pronásledoval svého vlastního syna, kterému bylo pouhých pět let. Démoni a ateisté jsou tedy vždy připraveni způsobovat oddaným problémy. Někdy se démoni jako Kansa chystají zabít dokonce i Boha. Během časů Pána Čaitanji byl pronásledován a uvězněn Haridás Thákur. Nejen to, ale také jej bičovali na jedenadvaceti tržištích, ani tak však tito démoni nebyli schopni zastavit toho hnutí Hare Krišna. Neměj tedy žádné obavy. Pokračuj dál v tom, co děláš. Krišna ti se vším pomůže, tím si buď jist. Prostě se jen seriózně a upřímně drž svých činností.“ (dŠP Upéndrovi, 15. července 1970)
70-09 „Rád se dozvídám, že vaše sankírtanová skupina chodí pokaždé do různých částí města. I zde má Madhudvíša Mahárádž se sankírtanovou skupinou velký úspěch, a někdy se k nim na ulici ve zpívání Hare Krišna připojí až čtyři sta podnikajících či pracujících lidí. Takové věci se dějí po celém světě jen díky milosti Čaitanji Maháprabhua a my bychom se k Němu měli modlit, aby nám požehnal ještě většími příležitostmi k šíření Jeho sankírtanového hnutí.“ (dŠP Harivilásovi, 21. září 1970)
72-09 „Přečetl jsem si s velkou starostí tvůj výčet incidentů s chuligány. Koneckonců tento svět je plný temnoty a je ovládán démony, těžkosti tedy jistě přijdou. Budeme-li se však držet Krišnových lotosových nohou, tyto potíže překonáme, tak jako dítě přeskočí výmol způsobený kopýtkem telete. Krišna bojoval s tolika démony, bojování tedy není zakázáno, je-li to za dobrým účelem. Jde ale o to, že toto jsou mladí lidé, a když je pokorně oslovíte a ty sám půjdeš za jejich vůdci a budeš s nimi hovořit o vědomí Krišny, přistoupí na to, aby nás nechali na pokoji, tak to vidím já. Když je však násilně vyzveš a ukážeš jim svou sílu, budou bitky pokračovat víc a víc. Lepší je vyřešit celou situaci okamžitým oslovením jejich vůdců a usmířit se s nimi pomocí toho, že jim přineseme prasádam a další pěkné dárky a poskytneme jim naši filozofii, a když budou ochotni naslouchat, můžeme je také naučit zpívat Hare Krišna mantru. Jsou to nevinní hoši, pouze byli svedeni na scestí, běž tedy za nimi a poskytni jim ty správné informace a pak už se od nich nebudeme muset ničeho obávat. Jestliže si však myslíš, že je nezbytné pořídit si brokovnici, je to v pořádku, musíme Krišnův chrám ochránit, bude-li to nutné.“ (dŠP Hansadútovi, 14. září 1972)
72-12 „Máte potíže s policejními silami; to se dalo očekávat. Tento hmotný svět je plný nebezpečí, hrozícího dokonce i ze strany takzvaných ochránců. My však máme toho nejlepšího ochránce, Krišnu, ničeho se tedy neboj – policie či nějakých jiných záštiplných osob. Krišna je všechny může odstranit mávnutím ruky. Může se ti však v této souvislosti dostat jisté úlevy, pokud velice opatrně oslovíš některé z vedoucích členů městské rady nebo nějaké velice důležité občany města a přesvědčíš je svými slovy a chováním, že naši oddaní nejsou v žádném případě nevhodnými osobami, že ve skutečnosti opustili své životy kriminálníků, aby se snažili ostatní obrátit od zločinnosti, a že když se nám prostě jen dostane trochu jejich pomoci, můžeme ve prospěch práva a pořádku vykonat nezměrnou službu. Když budeš takto upřímně a s chladnou hlavou jednat, po nějaké době se jim zalíbíš – a když i jen jedna z těchto velikých vůdčích osobností porozumí tomu, jak se věci mají, stačí to k tomu, aby byly všechny další policejní útoky zastaveny. Jednu věc si však uvědom, my nemáme co získat tzv. bojem s démony na ulicích a u soudu. Ne, náš proces k vyřešení takových problémů je prostý, proč bychom se měli zbytečně obtěžovat bojováním? Pouze po vyčerpání všech možností k mírovému urovnání se můžeme uchýlit k boji, ať už jde o kohokoli. Tak jako Krišna nepřipustil boj, dokud neselhaly všechny pokusy o vyjednání míru. Měli bychom se tedy pokusit porazit naše protivníky nejprve slovy a naším chováním, přičemž bychom měli seriózně naplánovat všechny možné cesty, jak je přátelsky oslovit, a pouze když nakonec všechno selže, můžeme skutečně bojovat. Taková je naše filozofie. A když se budeme držet takových linií politiky a diplomacie, které nám Krišna vytyčil, můžeme vždy bez pochyb očekávat vítězství:
yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇo, yatra pārtho dhanur-dharaḥ
tatra śrīr vijayo bhūtir, dhruvā nītir matir mama (BG 18.78)
Doufám, že tě toto psaní zastihne v dobrém zdraví.“ (dŠP Balavantovi, 13. prosince 1972)
73-02 „Jsem velice povzbuzen zprávami o tom, jak zvětšuješ sankírtanové hnutí, a o tvém návratu do Ženevy, kde otevíráš další kapitolu v dobývání světa Pánem Čaitanjou. Musíš se ve všech záležitostech poradit s Bhagavánem dásem, který ti v tomto ohledu dobře poradí. Pokud jde o problémy s policií, to se děje po celém světě, obzvláště zde v Melbourne, kde jsou oddaní policií velice pronásledováni. Dokonce je každý den zatýkají, ani tak však nedokážou oddaným zabránit v jejich zpívání a rozdávání knih. Když jdou do vězení, odmítají tam jíst, čímž si velice získávají sympatie veřejnosti. Policie nás tedy nakonec přijme a naše sankírtanové hnutí bude bez překážek pokračovat. Musíme prostě jen být odhodláni pokračovat za každých okolností v naší kazatelské práci.“ (dŠP Guruovi Gaurángovi, 11. února 1973)
74-12 „Obdržel jsem tvůj dopis společně s novinovými výstřižky a fotografiemi a velice ti za vše děkuji. Řekl bych, že tento článek o rozdávání knih na letišti nám nepřímo dělá reklamu. Lidé se tak mohou dozvědět o našich knihách a o našem hnutí. Zde v Bombaji se také objevila stížnost, že jsme nesmyslným hnutím. Co můžeme dělat? Pisatel tohoto článku nás nazývá Hare Krišnové. Říká nám tak opakovaně. Nechápe, že kvůli tomu zpívá svaté jméno a že z toto získá prospěch. Přesně jako během časů Pán Čaitanji muslimové zesměšňovali to, jak oddaní zpívali Hare Krišna. Jeden nadřízený řekl pak svému zaměstnanci, že je v pořádku, když oddaní zpívají Hare Krišna, proč však zpívá on. A tento muž musel připustit, že skutečně také zpívá Hare Krišna, avšak nechápe, proč se to děje. Díky tomu, že tento člověk napsal ten článek, tedy opěvuje Krišnu.“ (dŠP Šrí Góvindovi dásovi, 6. prosince 1974)
74-12 „Podle mého názoru není nutné využívat pro šíření vědomí Krišny všechno toto různé hudební nadání. Raději bych viděl, že lidé striktně následují cestu Pána Čaitanji a Jeho sankírtanových oddaných. My používáme mridangu, karatály, to stačí. Nejsme hudebníci. Jsme Krišnovi bhaktové. Proto neklademe tak velký důraz na všechen možný hudební talent. Šrí Čaitanja Maháprabhu je Bohem samotným. Kdyby se domníval, že by bylo lepší šířit vědomí Krišny jinou cestou, dal by nám o tom vědět. Náš proces však je jen cestovat a zpívat za doprovodu mridangy a karatálů, a přitom každého žádat, aby zpíval Hare Krišna, zkrátka jen kázat filozofii Šrímad-Bhágavatamu. Není nutné, abychom se snažili přidávat něco dalšího. Bude nás to jen rozptylovat. Proto tě prosím, abys následoval cestu Pána Čaitanji Maháprabhua a pomohl mi rozšířit toto úžasné hnutí po celém světě. Zůstávej čistým a stálým ve vědomí Krišny díky následování základních principů, které jsem vám dal; zpívání šestnácti kol denně, následování čtyř regulativních principů, brzké vstávání, účast na mangala-árati a přednáškách atd. To je nanejvýš důležité.“ (dŠP Džagadíšovi Panditovi, 28. prosince 1974)
75-11 „Rád jsem zjistil, že jezdíte ven se sankírtanovou skupinou. Doufám, že budete slavit úspěch. Dělejte prostě jen vše velice vážně. Pokud jde o hudební nástroje, strunné nástroje jsou védské, avšak skutečně védskými nástroji jsou mridanga a karatály. Tak či onak, zařiď se při používání těchto ostatních nástrojů podle času a okolností. Máš k tomu mé svolení a můžeš takto dál pokračovat.“ (dŠP Bahúdakovi dásovi, 10. listopadu 1975)
76-09 „Ano, kírtan a prasádam osloví dokonce i nevzdělané lidi. Máme prostředky k tomu, abychom kázali jak vzdělaným, tak nevzdělaným, hříšným i zbožným - dhīrādhīra-jana-priyau. Pokud jde o koncert, uspořádej koncert mridang. Mridangy můžeš získat z Los Angeles.“ (dŠP Dvárakéšovi dásovi, 29. září 1976)
76-10 „Pokračujte ve zpívání Krišnova kírtanu. To je náš program. Čaitanja Maháprabhu chodíval ven zpívat. Nikdy na veřejnosti nemluvil o filozofii, to dělal pouze mezi vzdělanějšími kruhy. Toto zpívání je velice účinné. Jen ať oddaní zpívají, doprovázeni tampurou a mridangou. Ukažte lidem, jak zpíváme, rozdávejte co nejvíce knih a také lidi pohostěte prasádam. Pak bude vše úspěšné. Je skvělé, že lidé nemají rádi tyto nepravé jógí a že se jim líbí Hare Krišna mantra. Dejte jim příležitost nějakým způsobem zpívat Hare Krišna mahá-mantru a velice brzy uvidíte dobré výsledky.“ (dŠP Harikéšovi Svámímu, 28. října 1976)