Kapitola 2: Povinností oddaného je kázat

1. Brahmacārī musí denně vybírat almužny pro duchovního mistra

sāyaṁ prātaś cared bhaikṣyaṁ
gurave tan nivedayet

Ráno a večer má chodit prosit o almužnu a vše, co dostane, věnovat duchovnímu učiteli.

Śrīmad-Bhāgavatam 7.12.5

2. Povinností každého žáka je kázat

Misí Śrī Caitanyi Mahāprabhua je šířit vědomí Kṛṣṇy, a Jeho upřímní oddaní proto musí plnit Jeho touhu. ... Oddaní Pána Caitanyi musí kázat vědomí Kṛṣṇy v každé vesnici a každém městě na světě. To Pána uspokojí. Nikdo by neměl jednat náladově pro své vlastní uspokojení. Toto nařízení sestupuje skrze paramparu a duchovní mistr je představuje svému žákovi, aby i ten mohl šířit poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Povinností každého žáka je plnit pokyn pravého duchovního mistra a šířit poselství Pána Caitanyi po celém světě. Cc. Madhya 16.64

3. Pokyn Pána Caitanyi kázat

yāre dekha, tāre kaha ‘kṛṣṇa’-upadeśa
āmāra ājñāya guru hañā tāra’ ei deśa

„Každého pouč, aby následoval pokyny Pána Śrī Kṛṣṇy, jak jsou dané v Bhagavad-gītě a Śrīmad-Bhāgavatamu. Staň se tak duchovním mistrem a snaž se osvobodit každého v této zemi.“ Cc. Madhya 7.128

4. Pán Caitanya dává všem pokyn kázat

Ve věku Kali, ve kterém se nyní nacházíme, lidé nedokáží dodržovat pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto Pán sám přijal úlohu Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, aby nás osobně učil, jak rozvinout vědomí Kṛṣṇy. Žádá každého, aby Ho následoval, stal se guruem a osvobozoval pokleslé duše Kali-yugy.

yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa
āmāra ājñāya guru hañā tāra' ei deśa

“Uč každého, aby jednal podle příkazů Pána Śrī Kṛṣṇy v Bhagavad-gītě a Śrīmad-Bhāgavatamu. Staň se tak duchovním mistrem a snaž se osvobodit všechny obyvatele této země.” (Cc. Madhya 7.128) Śrīmad-Bhāgavatam 8.1.16

5. Pán Caitanya radil svým následovníkům, aby kázali

Śrī Caitanya Mahāprabhu svým následovníkům řekl, aby zvětšovali počet vaiṣṇavů. ...

Śrī Caitanya Mahāprabhu si přeje, aby se každý stal vaiṣṇavou a guruem. Následováním pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho učednické posloupnosti se člověk může stát duchovním mistrem, protože způsob je jednoduchý. Oddaný může jít kamkoliv a kázat Kṛṣṇovy pokyny. Bhagavad-gītā jsou Kṛṣṇovy pokyny, a proto je povinností každého vaiṣṇavy cestovat a kázat Bhagavad-gītu buď ve své, nebo v nějaké cizí zemi. Cc. Madhya 24.277

6. Pán Caitanya přikazuje, že oddaný musí kázat

Caitanya Mahāprabhu říkal: yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa. Každý oddaný by měl kázáním šířit vědomí Kṛṣṇy. Každého, koho potká, by měl požádat, aby přijal nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — “Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej.” To je nařízení Pána, který hovoří jako nejvyšší císař. Každého je třeba přivést k tomu, aby toto nařízení uposlechl. To bude znamenat vítězství (dig-vijaya). Povinností vojáka — oddaného — je každému vštěpovat tuto životní filozofii. Śrīmad-Bhāgavatam 9.11.25

7. Oddaný, který se snaží kázat, je prvotřídní

Co se týče duchovních činností, když je oddaný spokojený sám se sebou a nekáže o Kṛṣṇově slávě, nelze ho pokládat za prvotřídního oddaného. Oddaný, jenž se snaží kázat a má soucit s nevinnými, kteří nemají žádné poznání o Kṛṣṇovi, je na vyšší úrovni. Prahlāda Mahārāja ve své modlitbě k Pánu řekl, že sám nemá zájem o osvobození z tohoto hmotného světa — nechtěl být osvobozen z hmotného podmínění, dokud nebudou zachráněny všechny pokleslé duše. Śrīmad-Bhāgavatam 4.17.26

8. Pán Caitanya přikazuje, aby všichni přijali a distribuovali vědomí Kṛṣṇy

„Jelikož je tento strom oddané služby transcendentální, může každá z jeho částí vykonávat činnosti všech ostatních. A i když se stromy obyčejně nehýbou, tento strom se hýbe. Všechny části tohoto stromu jsou duchovně vědomé, a jak se rozrůstají, šíří se po celém světě. Já jsem jediný zahradník. Kolik míst mohu navštívit? Kolik plodů mohu natrhat a rozdat? Trhat a rozdávat ovoce sám bude velmi pracné, a navíc mám obavy, že někteří dostanou, a někteří ne. Nařizuji proto každému člověku v tomto vesmíru, aby přijal toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a všude ho šířil. Jsem jediný zahradník. Když toto ovoce nerozdám, co s ním budu dělat? Kolik ho mohu sám sníst? Díky transcendentální touze Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, je tento strom kropen vodou, a tak na něm rostou nesčetné plody lásky k Bohu. Šiřte toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Nechť lidé jedí toto ovoce, a tak se nakonec zbaví stáří a smrti.“ Cc. Ādi 9.32-39

9. Vážní studenti hnutí pro vědomí Kṛṣṇy musí kázat oddanou službu po celém světě

Vážní studenti tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy musí pochopit svou velkou zodpovědnost kázat tuto vrindávanskou nauku (oddanou službu Pánu) po celém světě. Nyní máme ve Vrindávanu krásný chrám a studenti, kteří to myslí vážně, by toho měli využít. Pevně doufám, že někteří z našich studentů přijmou tuto zodpovědnost a poskytnou lidstvu tu nejlepší službu tím, že budou lidi vzdělávat v nauce o vědomí Kṛṣṇy. Cc. Madhya 23.104

10. Oddaní by se měli povznést z úrovně nováčka na úroveň kázání

11. Zájem oddaného je aktivně kázat vědomí Kṛṣṇy

(Oddaný) Nemá zájem o takzvanou meditaci v Himálajích či v lese. Zajímá se naopak o ty nejrušnější části světa, kde učí lidi rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Za tímto účelem bylo hnutí pro vědomí Kṛṣṇy založeno. ... Členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se vůbec nezajímají o takzvanou meditaci v Himálajích nebo v lese, jejímž cílem je pouze získat si obdiv ostatních, ani nemají zájem otevírat mnoho škol yogy a meditace ve velkoměstech. Každý člen hnutí pro vědomí Kṛṣṇy chce raději chodit ode dveří ke dveřím a snažit se přesvědčit lidi o učení Bhagavad-gīty takové, jaká je, učení Pána Caitanyi. To je účelem hnutí Hare Kṛṣṇa. Jeho členové musí být pevně přesvědčeni o tom, že bez Kṛṣṇy nemůže být nikdo šťastný. Śrīmad-Bhāgavatam 7.9.44

12. Poté, co byl oddaný osvobozen, by měl kázat vědomí Kṛṣṇy

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu Vāsudevu rovněž poučil, aby kázal o Kṛṣṇovi, a tak osvobozoval živé bytosti. Výsledkem bude, že ho Kṛṣṇa velmi brzy přijme jako svého oddaného.

I když měl Vāsudeva Vipra lepru a velice trpěl, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu poté, co ho vyléčil, dal pokyn, ať káže nauku o vědomí Kṛṣṇy. Jediné, co Pán chtěl na oplátku, bylo, aby Vāsudeva kázal Kṛṣṇovy pokyny a osvobozoval všechny lidské bytosti. To je metoda Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy. Všichni členové této společnosti byli zachráněni z ohavných podmínek, ale nyní se věnují kázání nauky o vědomí Kṛṣṇy. Nejen, že jsou vyléčeni z nemoci zvané materialismus, ale také žijí velmi šťastné životy. Každý je přijímá jako velké oddané Kṛṣṇy a jejich vlastnosti jim jsou vidět přímo ve tvářích. Chce-li být někdo uznán jako Kṛṣṇův oddaný, měl by se ujmout kázání podle pokynu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Potom nepochybně bez prodlení dosáhne lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, samotného Pána Kṛṣṇy. Cc. Madhya 7.148

13. Pán Caitanya chce, aby Jeho následovníci kázali po celém světě

Drahý Pane, Tvoji osobní společníci, oddaní, cestují po celém světě, aby očistili i svatá poutní místa. Není snad těm, kdo se skutečně bojí hmotné existence, taková činnost příjemná?

Existují dva druhy oddaných — goṣṭhānandī a bhajanānandī. Slovo bhajanānandī označuje oddaného, který se nestěhuje a zůstává na jednom místě. Tento oddaný je neustále zaměstnaný oddanou službou Pánu. Zpívá mahā-mantru podle pokynů mnoha ācāryů minulosti a někdy chodí kázat. Goṣṭhānandī je ten, kdo si přeje zvyšovat počet oddaných na celém světě. Neustále cestuje, aby očišťoval celý svět a lidi, kteří v něm žijí. Caitanya Mahāprabhu doporučoval:

pṛthivīte āche yata nagarādi grāma
sarvatra pracāra haibe mora nāma

Pán Caitanya Mahāprabhu chtěl, aby Jeho stoupenci cestovali po celém světě a kázali v každém městě a vesnici. V Caitanya-sampradāyi musí ti, kdo se přísně řídí zásadami Pána Caitanyi, cestovat a kázat Jeho poselství, což je totéž jako kázat slova Kṛṣṇy (Bhagavad-gītu) a Śrīmad-Bhāgavatam. Čím více oddaní káží principy kṛṣṇa-kathā, tím více lidí na celém světě z toho bude mít prospěch.

Oddaní, jako je velký mudrc Nārada, kteří cestují všude a káží, se nazývají goṣṭhānandī. Nārada Muni putuje bez ustání po celém vesmíru a jeho jediným cílem je vytvářet různé nové oddané. Dokonce i lovce změnil v oddaného, a také Dhruva Mahārāja a Prahlāda se stali oddanými jeho přičiněním. Všichni oddaní jsou ve skutečnosti dlužníky velkého mudrce Nārady, který putuje nebem i peklem. Oddaný Pána se nebojí ani pekla. Chodí kázat o slávě Pána všude — i do pekla — protože pro něho neexistuje mezi nebem a peklem rozdíl.

nārāyaṇa-parāḥ sarve
na kutaścana bibhyati
svargāpavarga-narakeṣv
api tulyārtha-darśinaḥ

“Čistý oddaný Nārāyaṇa nemá nikdy strach jít kamkoliv. Nebe a peklo pro něho znamenají jedno a totéž.” (Bhāg. 6.17.28) Takoví oddaní, kteří cestují po celém světě, osvobozují ty, kdo se skutečně bojí hmotné existence. Śrīmad-Bhāgavatam 4.30.37

14. Povinností oddaného je kázat vědomí Kṛṣṇy ve prospěch těch, kteří trpí bolestmi hmotné existence

Slovo ātmaupamyena se vztahuje na uvažování o druhých stejně jako o sobě samotném. Je velmi inteligentní vyslovit závěr, že bez oddané služby, bez vědomí Kṛṣṇy, nemůže být nikdo šťastný. Všechny živé bytosti, které postrádají vědomí Kṛṣṇy, podléhají utrpení hmotné existence, a proto je povinností všech oddaných šířit vědomí Kṛṣṇy všude, po celém světě. Toto kázání je nejlepší dobročinností. Śrī Caitanya Mahāprabhu ji označil slovy para-upakāra, “jednání ve skutečný prospěch druhých”. Śrīmad-Bhāgavatam 7.7.53

15. Všichni oddaní musí kázat

Pokud člověk opravdu díky milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua oživí myšlenkami na Kṛṣṇu své vědomí, pak obnoví svůj duchovní život a připoutá se ke službě Pánu. Jedině tehdy může jednat jako ācārya. Jinými slovy, každý by se měl věnovat kázání po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua. To Pán Kṛṣṇa velmi ocení a rychle takové osobě projeví své uznání. Oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua se ve skutečnosti musí zapojit do kázání, aby zvětšoval počet Pánových následovníků. Takovým kázáním opravdového védského poznání po celém světě prospěje celému lidstvu. Cc. Madhya 7.152

16. Oddaný by měl kázat, aby Pánu Caitanyovi ulevil od úzkosti z údělu pokleslých duší

„Jak budou tito yavanové osvobozeni? Ke svému velkému neštěstí nevidím žádný způsob.“

Haridāsa Ṭhākura odpověděl: „Můj drahý Pane, netrap se. Nebuď nešťastný, když vidíš situaci yavanů v hmotné existenci.“

Tato slova Haridāse Ṭhākura se přesně hodí k oddanému, který svůj život zasvětil službě Pánu. Když je Pán nešťastný z podmínek, ve kterých žijí pokleslé duše, oddaný Ho uklidňuje slovy: „Můj drahý Pane, netrap se.“ To je služba. Každý by se měl ujmout mise Śrī Caitanyi Mahāprabhua a tak se snažit zmírnit Jeho trápení. To je opravdová služba Pánu. Ten, kdo se snaží ulehčit starosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua o pokleslé duše, je jistě velmi drahým a důvěrným oddaným Pána. Cc. Antya 3.51-52

17. Oddaný musí kázat; to mu pomůže udělat pokrok v seberealizaci

Když je živá bytost pokročilá ve vědomí Kṛṣṇy a milostivá k druhým a když je její duchovní poznání o seberealizaci dokonalé, okamžitě získá osvobození z pout hmotné existence.

Slova dayā jīveṣu, “milost k jiným živým bytostem”, v tomto verši znamenají, že chce-li někdo dělat pokrok v seberealizaci, musí být milostivý k druhým. To znamená, že když sám dosáhne dokonalosti a pochopí své postavení věčného služebníka Kṛṣṇy, musí toto poznání kázat ostatním. Tak bude živým bytostem prokazovat skutečnou milost. Jiné druhy dobročinnosti mohou být dočasně prospěšné pro tělo, ale živá bytost, duše, je duchovní povahy, a proto jí z konečného hlediska můžeme prokázat skutečnou milost jedině tím, že jí předáme poznání o její duchovní existenci. Caitanya Mahāprabhu říká: jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. “Každá živá bytost je ve svém přirozeném postavení služebníkem Kṛṣṇy.” Tuto skutečnost bychom měli dobře vědět a kázat o ní všem lidem. Realizace toho, kdo pochopí, že je věčný služebník Kṛṣṇy, ale nekáže toto poznání, není dokonalá. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura proto zpívá: duṣṭa mana, tumi kisera vaiṣṇava? pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare, tava hari-nāma kevala kaitava — “Má drahá mysli, co ty jsi za vaiṣṇavu? Zpíváš Hare Kṛṣṇa mantru na odlehlém místě jen pro falešnou prestiž a hmotné uznání.” Takto kritizuje lidi, kteří nekáží. Ve Vṛndāvanu je mnoho vaiṣṇavů, kteří nechtějí kázat a většinou se snaží napodobovat Haridāse Ṭhākura. Skutečný výsledek jejich takzvaného zpívání svatého jména v ústraní ovšem je, že spí a myslí na ženy a na peníze. Stejně tak ten, kdo se pouze věnuje chrámovému uctívání, ale nevšímá si zájmů všech lidí a neprojevuje uznání oddaným, se nazývá kaniṣṭha-adhikārī:

arcāyām eva haraye
pūjāṁ yaḥ śraddhayehate
na tad-bhakteṣu cānyeṣu
sa bhaktaḥ prākṛtaḥ smṛtaḥ

(Bhāg. 11.2.47)

Oddaný, který s vírou uctívá Božstvo v chrámu, ale nechová se správně k ostatním oddaným nebo obyčejným lidem, se nazývá prākṛta-bhakta, materialistický oddaný, a je na nejnižší úrovni. Śrīmad-Bhāgavatam 4.29.1b

18. Oddaný by měl kázat po celém světě

Pán je neustále připravený pomáhat pokleslým duším, ale jelikož jsou to hlupáci a darebáci, nepřijímají proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy a neřídí se Kṛṣṇovými pokyny. Proto Śrī Caitanya Mahāprabhu, i když je Nejvyšší Pán Kṛṣṇa osobně, přichází jako oddaný, aby šířil hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa — musíme se tedy stát upřímnými Kṛṣṇovými služebníky. Āmāra ājñāya guru hañā tāra' ei deśa (Cc. Madhya 7.128); každý by se měl stát guruem a šířit vědomí Kṛṣṇy po celém světě tím, že bude kázat učení Bhagavad-gīty. Śrīmad-Bhāgavatam 7.9.41

19. Povinností žáka je distribuovat transcendentální poselství pro dobro ostatních, bez hmotného motivu

Nārada Muni zde na základě vlastní zkušenosti v krátkosti vysvětluje, jak žije upřímný oddaný Pána. Takový oddaný, poté, co byl zasvěcen Pánem nebo Jeho pravým zástupcem, opěvuje velice vážně slávu Pána a putuje po celém světě, aby i ostatní měli možnost o Jeho slávě naslouchat. Tito oddaní nikdy netouží po hmotném zisku. Vede je jedna jediná touha — vrátit se k Bohu. To je očekává v daném čase, kdy opustí hmotné tělo. Jelikož mají ten nejvyšší životní cíl, návrat k Bohu, nikdy nikomu nezávidí a ani nejsou pyšní na to, že oni jsou způsobilí vrátit se k Bohu. Pouze stále opěvují svaté jméno, slávu a zábavy Pána a stále na ně vzpomínají, a podle svých možností rozšiřují Boží poselství pro blaho všech bez sebemenší touhy po hmotném zisku. Śrīmad-Bhāgavatam 1.6.26

20. Oddaný by měl kázat Kṛṣṇa-kathā ve prospěch lidské společnosti

V nečistém stavu jsou smysly živé bytosti plně zaměstnány světskými činnostmi. Není-li ucho zaměstnáno ve službě Pánu nasloucháním o Něm z Bhagavad-gīty či Śrīmad-Bhāgavatamu, pak se do ušních dírek jistě dostane spousta odpadků. Proto je třeba kázat poselství Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu velice hlasitě po celém světě. To je povinností každého čistého oddaného, který toto poselství sám slyšel z dokonalých zdrojů. Mnoho lidí chce něco říkat druhým, ale jelikož nejsou připraveni hovořit o védské moudrosti, všichni říkají nesmysly a lidé je nesmyslně poslouchají. Stovky a tisíce zdrojů nyní šíří světské zprávy o hmotném světě a lidé to vše poslouchají. Stejně tak se mají lidé naučit naslouchat transcendentálním zprávám o Pánovi a oddaný Pána musí hovořit nahlas, aby ho všichni slyšeli. Śrīmad-Bhāgavatam 2.3.20

21. Oddaní Pána cestují jako služebníci společnosti všude, aby kázali

Služebníci Pána jsou skuteční služebníci společnosti. Nemají na lidské společnosti žádný jiný zájem, než ji osvítit transcendentálním poznáním — chtějí v ní šířit poznání o vztahu živé bytosti k Nejvyššímu Pánu, činnostech spojených s tímto transcendentálním vztahem a konečném cíli lidského života. To je skutečné poznání, které může pomoci lidské společnosti k dosažení skutečného blaha. Veškeré poznání, jež se týká tělesných potřeb typu jedení, spaní, páření se a ochrany, se rozvíjí v mnoha odvětvích, ale je dočasné. Živá bytost není hmotné tělo, ale věčná nedílná část Nejvyšší Bytosti, a z toho důvodu je nezbytné, aby oživila své poznání o vlastním já. Bez tohoto poznání je lidský život promarněný. Služebníci Pána Viṣṇua jsou pověřeni touto zodpovědnou prací, a proto putují po Zemi a na všech ostatních planetách ve vesmíru. Śrīmad-Bhāgavatam 3.4.25

22. Pán Caitanya osobně ukázal důležitost kázání

Pán putoval z jedné země do druhé, aby osvobodil všechny pokleslé duše. Sám si vychutnával transcendentální blaženost oddané služby a zároveň všude šířil učení oddanosti.

Śrī Caitanya Mahāprabhu putoval po různých oblastech Indie, aby osobně po celé zemi rozšířil učení bhakti. Sám si také tyto transcendentální činnosti vychutnával. Svým příkladem ukázal, jak by se měli oddaní chovat – měli by šířit učení o oddané službě. Pán svým oddaným zvláště řekl, aby všem Indům přikázali šířit toto poselství po celém světě, protože tehdy Pán do ostatních částí světa nemohl jít osobně. Proto ohledně této věci zanechal dva pokyny:

bhārata-bhūmite haila manuṣya-janma yāra
janma sārthaka kari' kara para-upakāra

„Všichni Indové by měli s vážností přijmout učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua a dovést své životy k dokonalosti přijetím procesu oddané služby. Poté, co dovedou své vlastní životy k dokonalosti, by měli toto poselství šířit po celém světě ve prospěch všech lidských bytostí (para-upakāra).“ (Caitanya-caritāmṛta Ādi-līlā 9.41) Konání dobra druhým, para-upakāra, je pro vaiṣṇavu zvlášť důležité. To byl i zájem Prahlāda Mahārāje. Nechtěl získat osvobození sám, ale chtěl osvobodit všechny pokleslé duše, které nemají poznání o bhakti a zneužívají svoji inteligenci pro dočasný prospěch hmotného těla. Śrī Caitanya Mahāprabhu také chtěl, aby se Jeho mise šířila po celém světě.

pṛthivīte āche yata nagarādi grāma
sarvatra pracāra haibe mora nāma

„V každém městě a vesnici bude slyšet zpívání Mého jména.“ (Caitanya-bhāgavata, Antya 4.126)

Po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua se tedy snažíme šířit Jeho poselství po celém světě a Jeho milostí berou lidé toto hnutí velmi vážně. Naše knihy jsou ve velkém distribuovány v západních zemích, zvláště v Americe a Evropě. V těchto zemích oceňují hodnotu hnutí pro vědomí Kṛṣṇy dokonce i církevní řády a jsou připraveny se s ním spojit pro dosažení nejvyššího dobra společnosti. Následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua by proto měli vzít toto hnutí vážně a šířit je po celém světě od vesnice k vesnici a od města k městu, jak to dělal sám Śrī Caitanya Mahāprabhu. Cc. Madhya 25.264

23. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je založeno na zásadě stát se vědomým si Kṛṣṇy a učinit ostatní vědomými si Kṛṣṇy

„,Mé drahé dítě, pokračuj v tančení, zpívání a provádění saṅkīrtanu ve společnosti oddaných. Choď také kázat o důležitosti zpívání kṛṣṇa-nāmy, protože tím budeš schopen osvobodit všechny pokleslé duše.“

Dalším přáním duchovního mistra je vidět své žáky nejen zpívat, tančit a dodržovat zásady písem, ale též kázat saṅkīrtanové hnutí ostatním, aby mohli být osvobozeni, protože hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je založeno na principu snahy dosáhnout sám co největší dokonalosti v oddané službě a to samé kázat pro dobro druhých. Cc. Ādi 7.92

24. Pokročilý a zmocněný oddaný káže

Ten, kdo na sebe svou upřímnou službou upoutal pozornost duchovního mistra, rád tančí a zpívá se stejně pokročilými oddanými, kteří si jsou vědomi Kṛṣṇy. Duchovní mistr takového oddaného zmocní, aby mohl osvobozovat pokleslé duše ve všech částech světa. Ti, kdo nejsou tak pokročilí, dávají přednost zpívání Hare Kṛṣṇa mantry v ústraní.“ Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je takové jednání podvodem, protože představuje snahu napodobovat vznešené osobnosti, jako byl Haridāsa Ṭhākura. Tak vznešené oddané bychom se neměli pokoušet napodobovat. Každý by se měl raději snažit kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua ve všech částech světa a tak dosáhnout úspěchu v duchovním životě. Pokud někdo v kázání není moc zkušený, může zpívat v ústraní a vyhýbat se špatné společnosti, ale pro toho, kdo je skutečně pokročilý, není kázání a setkávání se s lidmi, kteří se nevěnují oddané službě, nijak na závadu. Oddaný poskytuje neoddaným svoji společnost, ale jejich špatným chováním se nenechá ovlivnit. Jednání čistého oddaného dává i těm, kteří postrádají lásku k Bohu, naději, že se jednoho dne stanou oddanými Pána. Cc. Ādi 7.92

25. Povinností všech rozumných lidí je zachránit všechny lidi

Parīkṣit Mahārāja se proto dychtivě toužil od Śukadeva Gosvāmīho dozvědět, jak zachránit lidstvo před pádem do pekla. Śukadeva Gosvāmī již vysvětlil, jak se lidé dostávají do pekelných podmínek, a byl také schopen vysvětlit, jak před nimi mohou být zachráněni. Inteligentní lidé musí těchto pokynů využít. Celý svět bohužel postrádá vědomí Kṛṣṇy, a lidé proto trpí v té nejhlubší nevědomosti, a dokonce ani nevěří v další život po smrti. Jelikož ve své honbě za hmotným požitkem téměř zešíleli, je velice obtížné je přesvědčit o existenci jejich příštího života. Nicméně naší povinností, povinností všech duševně zdravých lidí, je tyto nešťastníky zachránit. Śrīmad-Bhāgavatam 6.1.6

26. Oddaný by měl kázat o významu lidského života po celém světě

Následovníci védské literatury … mají tu čest oslavovat Ho následováním védských pokynů. Tito lidé se musí — poté, co realizovali vznešenost lidského života — ujmout šíření významu lidského života po celém světě. To je mise Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrīmad-Bhāgavatam 5.6.13

27. Kazatelé chodí ode dveří ke dveřím, aby osvítili obyčejné lidí

Velký světec Jaḍa Bharata popsal strastiplnou situaci i způsob, jak se z ní dostat. Jedinou cestou ven jsou styky s oddanými, a ty jsou velice snadné. Tuto příležitost dostávají i nešťastníci, ale vlivem svého nešťastného stavu se nedokáží čistým oddaným odevzdat, a proto neustále trpí. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy přesto naléhá, aby se každý vydal touto cestou tak, že přijme zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Kazatelé vědomí Kṛṣṇy chodí ode dveří ke dveřím, aby sdělili lidem, jak se mohou osvobodit od strastiplných podmínek hmotného života. Śrīmad-Bhāgavatam 5.14.39

28. Oddaní Pána Caitanyi přijímají odpovědnost kázat

Oddaní, kteří přijali útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, na sebe berou zodpovědnost za šíření této nektarové oddané služby po celém světě. Jsou jako mraky sesílající na zem vodu, která vyživuje ovoce lásky k Bohu v tomto světě. Oddaní se tohoto ovoce dosyta najedí a vše, co nechají, snědí ostatní. Tak žijí šťastně. Cc. Madhya 25.276

29. Povinností světců je znovu zavádět zásady náboženství

Když na konci každých čtyř yug velcí světci vidí, že věčné povinnosti lidstva byly zneužity, tak znovu ustanovují náboženské zásady.

S přechodem od Satya-yugy až ke Kali-yuze se úroveň následování náboženských zásad a předepsaných povinností postupně snižuje. … Na konci Kali-yugy budou náboženské zásady či lidské povinnosti téměř ztracené. Z Kali-yugy uběhlo zatím pouhých pět tisíc let, a přesto se již úpadek sanātana-dharmy velmi výrazně projevuje. Povinností světců tedy je vážně se ujmout sanātana-dharmy a snažit se ji znovu ustanovit ve prospěch celé lidské společnosti. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy bylo založeno podle tohoto principu. … Proto se po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jenž před pěti sty lety zahájil hnutí saṅkīrtanu, kṛṣṇa-kīrtanu, snažíme na vyšší pokyn zavést toto hnutí po celém světě. Budou-li průkopníci tohoto hnutí přísně dodržovat usměrňující zásady a šířit je ku prospěchu celého lidstva, začne éra nového života, v níž budou uznávány věčné lidské povinnosti (sanātana-dharma). Śrīmad-Bhāgavatam 8.14.4

30. Následovníci śāster se snaží kázat

Advaita Ācārya byl neustále pohroužený v myšlenkách na to, jak osvobodit pokleslé duše celého světa. Přemýšlel: „Celý svět je plný neoddaných. Jak získají osvobození?“

Śrīla Advaita Ācārya zde udává standard pro ācāryi vaiṣṇavské sampradāyi. Ācārya musí neustále dychtit po osvobození pokleslých duší. … Za ācāryu má být považován ten, kdo zná závěry śāster, kráčí ve stopách svých předchůdců a snaží se kázat učení bhakti po celém světě. Cc. Antya 3.223

31. Následovníci Pána Nityānandy musí kázat vědomí Kṛṣṇy

Když se Pán Nityānanda vrátil do Bengálska, aby kázal učení bhakti, lásky k Bohu, začal cestovat po celé zemi. Pán Nityānanda, nejodevzdanější oddaný Pána, cestoval zemí ze dvou důvodů – šířit učení bhakti a porážet ateisty.

Pán Kṛṣṇa se zjevuje věk za věkem ze dvou důvodů – aby osvobozoval oddané a zabíjel neoddané. Jeho oddaní mají stejné záměry – kázat bhakti, vědomí Kṛṣṇy, a porážet všechny druhy agnostiků a ateistických démonů. Nityānanda Prabhu takto plnil pokyn Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a ti, kdo Nityānandu Prabhua přísně následují, konají ty samé činnosti.

Cc. Antya 3.148-149

32. Oddaný by měl kázat; to je skutečné nenásilí

Nenásilí je obvykle chápáno jako nezabíjení či neubližování tělu, ale jeho skutečný význam je nepřivádět druhé do neštěstí. Lidé jsou drženi nevědomostí v pasti hmotného pojetí života a neustále zakoušejí hmotné utrpení. Pokud se je tedy nesnažíme pozvednout na úroveň duchovního poznání, dopouštíme se násilí. Měli bychom se co nejvíce snažit rozdávat všem skutečné poznání, aby se poučili a mohli uniknout z hmotného zajetí. To je nenásilí. Bg. 13.8-12

33. Oddaný, který pochopil Pánův záměr, káže

Nevědomé osoby se zmateny kvalitami hmotné přírody vždy plně oddají hmotným činnostem a pak ulpí. Ten, kdo je moudrý, by je však neměl zneklidňovat — přestože jsou tyto povinnosti nižší povahy, jelikož jejich konatelům se nedostává poznání.

Nevědomí lidé nedovedou ocenit jednání s vědomím Kṛṣṇy, a proto nám Pán Kṛṣṇa radí, abychom je neznepokojovali a neztráceli drahocenný čas. Oddaní Pána jsou však laskavější než samotný Pán, jelikož chápou Jeho záměr. Proto podstupují všemožná rizika — dokonce do té míry, že se obracejí na nevědomé lidi ve snaze zaměstnat je činnostmi spojenými s vědomím Kṛṣṇy, které jsou pro člověka naprosto nezbytné. Bg. 3.29

34. Brāhmaṇa musí kázat

Různé společenské skupiny a stupně duchovního pokroku se posuzují z hlediska kvalifikace. V Bhagavad-gītě je potvrzeno, že čtyři společenské řády a čtyři duchovní stavy stvořil Pán sám podle různých individuálních vlastností. Jako různé části těla vykonávají různé druhy činností, stejně tak společenské a duchovní skupiny vykonávají různé činnosti podle kvalifikace a postavení. Středem činností je však vždy Nejvyšší Osobnost Božství. Jak potvrzuje Bhagavad-gītě: „Pán je nejvyšší poživatel.“ Ať už je člověk brāhmaṇa nebo śūdra, musí svými činnostmi uspokojit Nejvyššího Pána. Potvrzuje to také Śrīmad-Bhāgavatam; veršem, který zní: „Každý musí konat svou určitou povinnost, avšak dokonalost této práce se má měřit podle toho, jak dalece bude Pán s takovými činnostmi spokojen.“ Je zde nařízeno, že člověk musí jednat úměrně svému postavení, a takovými činnostmi musí uspokojit Nejvyšší Osobnost, jinak ze svého postavení poklesne.

Zaměstnáním brāhmaṇy, který je zrozen z hlavy Pána, je například kázat transcendentální védské zvukové vibrace neboli śabda-brahma. Brāhmaṇa je hlava, a proto musí rozšiřovat transcendentální zvuk a musí také jíst ve jménu Nejvyššího Pána. Když brāhmaṇa jí, měli bychom v souladu s védskými příkazy chápat, že jeho prostřednictvím jí Osobnost Božství. Neznamená to však, že brāhmaṇa by měl pouze jíst ve jménu Pána a nekázat poselství Bhagavad-gīty světu. Ten, kdo káže poselství Gīty, je ve skutečnosti Kṛṣṇovi velice drahý, jak potvrzuje Gītā samotná. Takový kazatel je skutečný brāhmaṇa ... Nektar oddanosti 2

35. Ten, kdo káže poselství Bhagavad-gīty, je dokonalý v čisté oddané službě

Kṛṣṇa chce, aby se Mu každý odevzdal, a oddaná služba znamená šířit toto poselství po celém světě. Pán v Bhagavad-gītě (18.69) otevřeně prohlašuje: na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ – ten, kdo káže poselství Bhagavad-gīty pro dobro všech, je Kṛṣṇovi nejdražší. Bhagavad-gītu Pán vyslovil proto, aby se mohla lidská společnost dokonale uspořádat ve všech ohledech – politicky, společensky, ekonomicky, filozoficky i nábožensky. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy může lidskou společnost ze všech úhlů zreformovat, a proto je ten, kdo šíří filozofii vědomí Kṛṣṇy ve prospěch všech podmíněných duší ve vesmíru, dokonalý v čisté oddané službě. Cc. Madhya 19.167

36. Čistí oddaní káží a osvobozují podmíněné duše

Voda Gangy je proslulá tím, že dokáže odstranit všechny druhy hříšných reakcí; koupelí v Ganze se člověk zbaví celoživotního znečištění. Její proslulost spočívá v tom, že pramení z lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství. Všeho hmotného znečištění jsou zbaveni i ti, kdo jsou v přímém styku s lotosovýma nohama Nejvyššího Pána, pohrouženi do opěvování Jeho slávy. Takoví čistí oddaní mohou projevovat milost obyčejným podmíněným duším. Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura zpíval, že oddaní Pána Caitanyi jsou tak mocní, že každý z nich dokáže osvobodit celý vesmír. Jinými slovy, úkolem oddaných je kázat slávu Pána a dovést všechny podmíněné duše na úroveň čistého dobra (śuddha-sattva). Śrīmad-Bhāgavatam 4.24.58

37. Největší služba je kázání a vaiṣṇava je rozpoznán podle jeho kázání

„Pokud někdo v souladu s náboženskými zásadami osvobodí nějakou podmíněnou duši nebo vězně, Nejvyšší Osobnost Božství ho také osvobodí z hmotného otroctví.“

Tou největší službou, kterou lze pro Pána vykonat, je snažit se vštípit do srdce podmíněné duše oddanou službu, aby mohla být vysvobozena z podmíněného života. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura řekl, že vaiṣṇava se pozná podle své kazatelské práce neboli toho, že přesvědčí podmíněnou duši o jejím věčném postavení, které je zde vysvětleno jako nija-dharma. Věčným postavením živé bytosti je sloužit Pánu. Pomoci někomu vysvobodit se z hmotného otroctví tedy znamená probudit jeho dřímající pochopení, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy.

Cc. Madhya 20.6

38. Test vaiṣṇavy je, kolik vytvořil vaiṣṇavů

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura řekl, že postavení vaiṣṇavy se pozná podle toho, jaký je zázračný kámen – neboli kolik vaiṣṇavů za svůj život vytvořil. Vaiṣṇava by měl být zázračným kamenem, aby svým kázáním dokázal ostatní obrátit na vaiṣṇavismus, i kdyby byli pokleslí jako tento lovec. Je mnoho takzvaných pokročilých vaiṣṇavů, kteří sedí v ústraní pro svůj osobní prospěch a nechodí kázat a měnit druhé ve vaiṣṇavy. Proto je jistě nelze označit jako sparśa-maṇi neboli pokročilé oddané. Kaniṣṭha-adhikārī nedokáží dělat z druhých vaiṣṇavy, ale vaiṣṇava úrovně madhyama-adhikārī to kázáním dokáže. Cc. Madhya 24.277

39. Provádění každodenních obřadů oddané služby nestačí – oddaný musí kázat, a při kázání se neohlížet na úspěch nebo neúspěch

Pro oddanou službu je velice příznivé, když ji člověk vykonává s velkým nadšením. Pán ve Své podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua chtěl, aby se kult oddané služby Pánu kázal po celém světě a ve všech končinách, a povinností čistého oddaného je proto naplnit tento pokyn, jak jen je to možné. Každý oddaný má být velice nadšený, nejen při vykonávání každodenních obřadů v rámci oddané služby, ale také při pokojném kázání tohoto kultu podle vzoru Pána Caitanyi. Od vykonávání této své povinnosti se nemá nechat odradit, třebaže se nedostaví okamžité zjevné výsledky. Pro čistého oddaného nemá úspěch či neúspěch žádný význam, protože je vojákem na bitevním poli. Kázat kult oddané služby znamená vyhlásit válku materialistickému životu. … Oddaný má usilovat o správné vykonávání oddané služby pod vedením pravého duchovního mistra a nemá lpět pouze na formalitách. Pod vedením pravého duchovního mistra má dbát na to, kolik služby odvádí, a nevykonávat pouze rituály. Śrīmad-Bhāgavatam 2.8.21

40. V rozporu s pokynem Pána Caitanyi někteří Jeho moderní takzvaní následovníci nekáží

Touhou Pána Caitanyi Mahāprabhua je, aby se prospěšné činnosti saṅkīrtanového hnutí, které bylo před pěti sty lety započato v Navadvípu, šířily po celém světě pro dobro všech lidských bytostí. Naneštěstí existuje mnoho takzvaných následovníků Caitanyi Mahāprabhua, kteří se spokojí pouze s tím, že postaví chrám, vystaví v něm Božstvo, vyberou nějaké peníze, a ty použijí na jedení a spaní. To, že by měli šířit učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua po celém světě, nepřichází v úvahu, toho nejsou schopni. Když to však dělá někdo jiný, začnou mu závidět. V takovém stavu jsou moderní následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Věk Kali je tak silný, že ovlivňuje i takzvané následovníky Pána Caitanyi. Alespoň opravdoví následovníci Caitanyi Mahāprabhua musí vycestovat z Indie a kázat Jeho učení po celém světě, protože to je Jeho poslání. Následovníci Pána Caitanyi musí Jeho vůli vykonávat srdcem i duší, být snášenlivější než strom a pokornější než tráva na ulici. Cc. Ādi 9.47

41. Musí existovat organizované úsilí proměnit neoddané v oddané

Jedinou potřebnou nápravou ve společnosti tedy je organizovaně se snažit přeměnit obyvatelstvo na oddané Pána. Tak se v lidech samy od sebe vyvinou vlastnosti obyvatel nebes. Śrīmad-Bhāgavatam 1.11.19

42. Posláním všech skutečných oddaných je kázat

Všechna sláva a úspěch Śrīlovi Nāradovi Munimu za to, že oslavuje skutky Osobnosti Božství! On sám se z nich raduje a přináší tím radost také všem nešťastným duším ve vesmíru.

Nikdo v tomto vesmíru není šťastný; pocity štěstí jsou jen iluzí māyi. Iluzorní energie Pána má takovou moc, že i prase, které žije ve špinavých výkalech, má pocit, že je šťastné. ... Śrīla Nārada Muni putuje všude, aby osvítil všechny ubohé. Jeho posláním je dovést je zpátky domů, zpátky k Bohu. To je poslání všech opravdových oddaných Pána, kteří jdou ve šlépějích tohoto velikého mudrce. Śrīmad-Bhāgavatam 1.6.38

43. Sādhu má kázat

Sādhu, jako je Vidura, má probouzet takové slepce a pomáhat jim v návratu zpátky k Bohu, kde je život věčný. Kdo jednou přijde do duchovního světa, už nikdy se nebude chtít vrátit zpátky do tohoto hmotného světa plného nesnází. Můžeme si tedy představit, jak zodpovědným úkolem je sādhu, jako byl Mahātmā Vidura, pověřený. Śrīmad-Bhāgavatam 1.13.23

44. Povinností osvícených duší je osvobozovat pokleslé

Vidura přišel hlavně s úmyslem osvítit Dhṛtarāṣṭru a pozdvihnout ho na vyšší úroveň duchovního chápání. Osvícené duše mají za povinnost osvobozovat pokleslé duše a Vidura přišel za tím účelem. Śrīmad-Bhāgavatam 1.13.14

45. Světec touží, aby si byl každý vědom Kṛṣṇy

Jelikož je každý pod iluzorním vlivem māyi a zapomíná na svoji prvořadou povinnost jednat ve vědomí Kṛṣṇy, svatá osoba si neustále přeje, aby se každý stal světcem. Úkolem svatých osobností je probouzet vědomí Kṛṣṇy v každém obyčejném zapomnětlivém člověku. Śrīmad-Bhāgavatam 3.22.7

46. Oddaní musí kázat po celém světě podle pokynu duchovního mistra

Škola oddanosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua každého učí, aby neseděl na jednom místě, ale aby kázal učení o oddané službě po celém světě. Pán poslal Sanātanu Gosvāmīho a Rūpu Gosvāmīho do Vrindávanu, aby tam odhalili a obnovili svatá místa a odtamtud ustanovili učení bhakti. Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī tedy Vrindávan dostali jako místo svého pobytu. Všichni v posloupnosti oddanosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua by měli podobně přijmout slova duchovního mistra a šířit tak hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Měli by jít do všech částí světa a přijmout tato místa jako prabhu-datta deśa, místa přidělená duchovním mistrem či Pánem Kṛṣṇou. Jelikož je duchovní mistr zástupcem Pána Kṛṣṇy, rozumí se, že ten, kdo plní pokyny duchovního mistra, plní pokyny Kṛṣṇy neboli Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl, aby se učení o oddané službě šířilo po celém světě (pṛithivīte āche yata nagarādi grāma). Oddaní, kteří rozvíjejí vědomí Kṛṣṇy, se proto musí rozjet do různých částí světa a kázat, jak nařizuje duchovní mistr. To uspokojí Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Cc. Antya 4.144

47. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy bylo zřízeno pro distribuci poznání

Poznání je určeno k tomu, aby bylo předáváno. Přestože již existuje rozsáhlé vědecké poznání, kdykoliv vědci či filozofové objeví něco nového, snaží se to opět rozšířit do celého světa, neboť jinak se poznání postupně vytrácí a nikdo z něho nemá prospěch. Indie vlastní poznání Bhagavad-gīty, ale naneštěstí z nějakého důvodu toto vznešené poznání, věda o Bohu, nebylo předáváno světu, přestože je určeno pro celou lidskou společnost. Proto se Pán Kṛṣṇa osobně zjevil jako Śrī Caitanya Mahāprabhu a nařídil všem Indům, aby se ujali úkolu rozšířit poznání předložené v Bhagavad-gītě do celého světa.

yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa
āmāra ājñāya guru hañā tāra' ei deśa

“Uč každého, aby jednal podle příkazů Pána Śrī Kṛṣṇy uvedených v Bhagavad-gītě a Śrīmad-Bhāgavatamu. Tak se staň duchovním mistrem a snaž se osvobodit všechny obyvatele této země.” (Cc. Madhya 7.128) I když má Indie vznešené poznání Bhagavad-gīty, Indové nesplnili svou povinnost ho rozšířit. Proto bylo nyní založeno hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a šíří toto poznání v jeho původní, nepřekroucené podobě. Ačkoliv se i dříve vyskytly pokusy rozšířit poznání Bhagavad-gīty, neobešly se bez překrucování a ústupků vůči světskému poznání. Nyní však hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šíří Bhagavad-gītu takovou, jaká je, bez jakýchkoliv světských kompromisů a lidé získávají prospěch plynoucí z probuzení vědomí Kṛṣṇy a z toho, že se stávají Kṛṣṇovými oddanými. Začalo tedy náležité šíření poznání, které nejenže bude ku prospěchu celého světa, ale zároveň Indii zajistí slávu v celé společnosti. Śrīmad-Bhāgavatam 10.2.19

48. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou všechny naše činnosti zaměřeny na distribuci knih

V tomto verši je významné slovo kriyāsu, které znamená “manuální prací”. Oddaný by měl Pánu prakticky sloužit. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se vše soustředí kolem rozšiřování literatury o Kṛṣṇovi. To je velice důležité. Oddaný může oslovit kohokoliv a inspirovat ho k tomu, aby četl o Kṛṣṇovi, a v budoucnu se mohl také stát oddaným. Tyto činnosti tento verš doporučuje, neboť budou oddané stále upomínat na Pánovy lotosové nohy (kriyāsu yas tvac-caraṇāravindayoḥ). Ten, kdo se plně soustředí na rozdávání knih pro Kṛṣṇu, je dokonale pohroužený v Kṛṣṇovi. To se nazývá samādhi. Śrīmad-Bhāgavatam 10.2.37

49. Povinností sādhua je osvítit ostatní

Caitanya Mahāprabhu chtěl, aby se každá vesnice na celém světě stala střediskem vědomí Kršny, aby každý mohl využít společnosti sādhuů a sám se stal sādhuem. To je poslání hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. … Současně musíme mít soucit k pokleslým duším a chodit od města

k městu a říkat ostatním o vědomí Kršny. To je povinností sādhua. Učení Śrī Kapily 11