Vyváženost práce a uctívání ... role sannyāsīho v rozvoji komunity ... naše poslání učinit lidi klidnými a šťastnými

 

Prabhupāda: V Caitanya-caritāmṛtě řečeno ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya. (z Ādi 5.142: „Pán Kṛṣṇa je svrchovaný vládce a všichni ostatní jsou Jeho služebníci...) (pláč dítěte) (stranou:) Bude rušit. Īśvara. Īśvara znamená pán nebo vládce. Jediný vládce je Kṛṣṇa. I Pán Śiva, Pán Brahmā, nebo inkarnace Viṣṇua, ti všichni jsou, v jednom smyslu, dokonce i Rādhārāṇī, všichni jsou služebníci. Ekale īśvara kṛṣṇa āra saba bhṛtya. V tomto smyslu je v tomto Novém Vṛndāvanu vládcem Kṛṣṇa a my všichni jsme služebníci.

Existuje však rozdělení povinností služebníků a měli by je plnit. Stejně jako při našem šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy existují určité úkoly svěřené určitému oddanému, ​​a když tuto povinnost věrně plní, je to jeho dokonalost. Duchovní mistr je zástupcem Kṛṣṇy a povinnost jím přidělená určité osobě, tu by měla konat jako duchovní povinnosti. V tomto Novém Vṛndāvanu je vládcem Kṛṣṇa. Nyní bychom měli konkrétně rozdělit úkoly mezi sebou a věrně je plnit. Poté milostí Kṛṣṇy, jak nyní rostete, systém a předpis velmi pěkně běží. A to nám pomůže v dalším a dalším pokroku. Na tomto setkání si myslím, že bychom měli přidělit různé druhy povinností různým osobám a konat je. Ty něco říkáš. (přerušení) ... chrám. Nemyslím si, že to může trvat déle než dvě hodiny.

Kīrtanānanda: S ārati a kīrtanem skončíme do sedmi hodin ráno.

Prabhupāda: To je v pořádku. Potom může být příslušná povinnost vykonána do dvou, tří hodin. To je vše. Od sedmi do deseti. Po snídani budete pracovat do deseti. Pak máte dost času.

Kīrtanānanda: Času na co?

Prabhupāda: Každý musí dělat svou běžnou práci, a na zpívání a čtení a Bhagavad-gītu potřebuje, řekněme, dvě až tři hodiny. Máme tedy k dispozici čtyřiadvacet hodin. Z toho šest hodin nebo sedm hodin na spaní. Stále máte sedmnáct hodin. A tři hodiny věnujte zpívání a čtení. Stále máte čtrnáct hodin.

Kīrtanānanda: Ale ārati a kīrtanu věnujeme alespoň pět hodin.

Prabhupāda: Ó.

Satyabhāmā: Další hodinu a půl nebo dvě hodiny prasādam.

Śyāma: Jedení?

Satyabhāmā: Ano. Jedení prasādam.

Prabhupāda: Dvě hodiny na jídlo?

Paramānanda: Jídlo a odpočinek.

Satyabhāmā: Polední prasādam, ranní prasādam, mléko večer.

Paramānanda: Ráno a večer, půl hodiny, poledne, hodina.

Hayagrīva: Koupání zabere hodinu.

Prabhupāda: Chcete přestat zpívat a číst?

Satyabhāmā: Ne. Ne. (směje se)

Kīrtanānanda: Nechceme přestat zpívat. Já nechci. Tak návrh nezní. Návrh byl...

Satyabhāmā: Co je na prvním místě? Pokud... Zdá se, že práci je třeba udělat, ale ...

Prabhupāda: Můžete se vzdát jídla a spánku.

Satyabhāmā: Haribol.

Prabhupāda: Gosvāmī to tak dělali. Nidrāhāra-vihārakādi-vijitau. Plnili své povinnosti, a pokud někdy ještě nemohli dokončit zpívání, vzdali se jídla a spánku. Jídlo a spánek, řekněme, sedm až devět hodin. Pak musíme obětovat naše jídlo a spánek.

Paramānanda: Ale Gosvāmī se neoháněli sekerou celý den, ne?

Prabhupāda: Ano. (smích)

Paramānanda: Nedělali těžkou fyzickou práci.

Prabhupāda: Ne, psali knihy. Psali. Musíte organizovat. Vidíte? Jak mohu navrhnout: „Můžete udělat toto, můžete udělat toto?“ Každý musí dělat. Tak jako já dělám svou práci podle svého vlastního plánu, vidíte. Podobně je nutné... Ale když někdy, shodou okolností, nemáte čas na čtení Bhagavad-gīty, to příliš neuškodí, protože jste již zapojeni v Bhagavad-gītě. Jakákoliv povinnost zde v Novém Vṛndāvanu... Tak jako Kṛṣṇa vybízel Arjunu k boji. Ten boj byl také v rámci programu této oddané služby. Podobně vše, co se dělá v tomto Novém Vṛndāvanu, do toho se také počítá čtení Bhagavad-gīty. Některý den, pokud se vám nepodaří najít (čas) číst Bhagavad-gītu, ale zpívání musí být dokončeno. To je velmi zásadní.

Hayagrīva: Může se zpívat při práci?

Prabhupāda: Ano. Proč ne? Zpívání je základním stavem našeho života.

Kīrtanānanda: Myslím, že zde, jak se na to dívám, trávíme asi pět hodin denně ārati a kīrtanem, což si myslím, že je opravdu dobré, protože si myslím, že to je srdcem Vṛndāvanu.

Prabhupāda: Ano. To je život Vṛndāvanu.

Kīrtanānanda: Nechci to obětovat ničemu.

Prabhupāda: Ano. To musí být ...

Kīrtanānanda: To zde musí být. To je srdce.

Prabhupāda: Můžete se vzdát dokonce čtení Bhagavad-gīty, ale toto musí pokračovat.

Kīrtanānanda: Ale teď, právě teď, samozřejmě, není čas na prořezávání, ale rád bych prořezával, abychom lidem ukázali, že opravdu něco máme.

Prabhupāda: Ano.

Kīrtanānanda: Bylo by to pěkné pro naši komunitu. Bylo by to pěkné pro lidi, kteří nás navštěvují, aby mohli vidět: „Jsou schopni pokračovat v zahradničení.“

Prabhupāda: Ne. Také potřebujete k životu nějaké ovoce. Kṛṣṇovi bude chutnat.

Kīrtanānanda: Ve skutečnosti to pomůže morálce, pokud mají jen o něco lepší prasādam.

Prabhupāda: Ano. A nyní potřebujeme nějaké pomocníky, více pomocníků. Ano. Kṛṣṇa je pošle. Kṛṣṇa je postupně pošle. Budete zde mít více lidí a zaměstnejte je...

Kīrtanānanda: Způsob, jakým to funguje, odpoledne toho nikdy zdá se moc neudělají. Je zde hodně zklamání. Protože někdy mám pocit, že se marní spousta času, ale přesto se to zdá velmi obtížné, protože přijdete na to... Dobře, řekněme prasādam se podává ve dvě a vy neskončíte před třetí. A pak odpočívají do čtyř. Než se vykoupají a všechno, je čas začít se připravovat na kīrtan.

Hayagrīva: Dnes ráno jsme skončili ārati a kīrtan do šesti hodin. To znamená, že časné ranní prasādam musí být připraveno v šest hodin, takže končíme v sedm a pak pracujeme od sedmi do osmi, devíti, desíti, jedenácti, dvanácti, jedné, druhé. To je osm hodin tvrdé práce ráno. A pak zbytek odpoledne volno.

Kīrtanānanda: To je v pořádku.

Hayagrīva: Měli bychom však dělat alespoň osm hodin tvrdé práce na pozemku.

Satyabhāmā: Zvládnou muži osm hodin takové tvrdé práce bez přestávky?

Hayagrīva: Jistě. Já bych mohl.

Paramānanda: To však není dost času odpoledne na zpívání.

Hayagrīva: Co tím myslíš? Celé odpoledne...

Prabhupāda: To je pěkné, že dopoledne pracujete a po prasādam odpočíváte nebo čtete nebo cokoliv se vám zlíbí.

Hayagrīva: Je spousta času. Od dvou hodin do spaní. To je osm hodin. Od dvou do deseti. Nezvládnete odzpívat šestnáct kol za osm hodin?

Paramānanda: Své povinnosti s krávou musím začít v pět hodin. Takže dojíme prasādam a skončíme odpočinek asi ve čtyři hodiny. To mi nechává hodinu, která je vyplněna dalšími rozmanitými pracemi.

Hayagrīva: Pokud musíte vzít... Máte hodinu navíc, budete muset pracovat odpoledne. Máte hodinu navíc?

Satyabhāmā: Dvě hodiny.

Kīrtanānanda: Protože dojíte krávy večer, mohli byste skončit o hodinu nebo tak dříve. To by bylo v pořádku.

Hayagrīva: Pak můžete skončit v jednu. Přidáte-li hodinu odpoledne s krávou, pak odečtěte hodinu od jedné do dvou na zpívání.

Satyabhāmā: Pak máme od sedmi do osmi.

Kīrtanānanda: Zkusíme to tak.

Hayagrīva: Někdy jsme tak pomalí, než ráno začneme.

Paramānanda: Není dost času, protože..., to znamená, že když ráno, celé ráno, má být rozvrženo na hlavní úkoly. Protože jde o to, že existuje mnoho, mnoho časově náročných drobných prací, které je třeba udělat, bez kterých by byl Nový Vṛndāvan v chaosu. Je mnoho malých úkolů, které se musí udělat. (přerušení)

Hayagrīva: Já jsem prezident.

Prabhupāda: Jsi prezident. A kdo je tajemník?

Hayagrīva: Śyāma dāsī je tajemník.

Prabhupāda: Hm?

Hayagrīva: Śyāma dāsī.

Prabhupāda: Śyāma dāsī, tajemník. A kdo je pokladník?

Hayagrīva: Hṛṣīkeśa.

Prabhupāda: Hṛṣīkeśa. A jaké je postavení Kīrtanānandy Mahārāje?

Hayagrīva: Je komandér maṭhu?

Oddaný 1: Předseda vlády.

Śyāma: Poradce. Poradce?

Hayagrīva: Všeobecný poradce, komandér maṭhu.

Prabhupāda: Komandér maṭhu... Samozřejmě, co se týče řízení Nového Vṛndāvanu, to náleží komandérovi maṭhu?

Hayagrīva: Nevím.

Prabhupāda: Ano. Komandér maṭhu znamená vše na tom místě pod jeho velením.

Hayagrīva: To není dobré. Pak je poradce lepší. Poradce by byl lepší.

Prabhupāda: Poradce znamená, že jeho rada má konečnou platnost?

Hayagrīva: Rada konečná? To znamená, že rada by závisela na prezidentovi.

Prabhupāda: Potvrzena prezidentem. Čestný poradce. Rada zdarma?

Hayagrīva: Ano.

Prabhupāda: (směje se) Ne. Další věc je, že, jak jsem navrhl, že Kīrtanānandovi Mahārājovi jako sannyāsīmu by mělo být dáno nejvyšší postavení jako pocta postavení sannyāsīho. Jinak v naší společnosti sannyāsī nemá žádný význam.

Hayagrīva: Chcete, aby byl prezidentem?

Prabhupāda: Myslím, že by měl být. Ty se staneš tajemníkem a Śyāma dāsī se stane pomocným tajemníkem. Samozřejmě, vše by mělo být rozhodnuto na schůzi a prezident by měl dostat hlas v hlasování, ale rozhodnutí schůze bude závazné. Ne prezidentova autokracie, ne. Nebo může být prezidentem, ty můžeš být viceprezidentem a ostatní, Šyāma dāsī tajemníkem a pokladníkem je on. Z hlediska sampradāyi musí mít sannyāsī nejvyšší postavení. Myslíš si, že zvrátí tvé rozhodnutí? (směje se)... Myslím si tedy... Pak je problémem, že říkáš, že cokoliv rozhodneš, on řekne ne?

Hayagrīva: Když nechci tento strom porazit a on řekne: „Porazte ten strom,“ bude ten strom poražen? To je to, co chci vědět. Já říkám: „Chci, aby tu tento strom zůstal.“ On řekne: „Chceme ho spálit jako palivové dříví.“ Zůstane ten strom, nebo ne?

Prabhupāda: Dobře, pokud... To je velmi obtížné vyřešit. (směje se)

Ty chceš, aby zůstal, a on chce, aby byl spálen. (směje se)

Hayagrīva: Ano. Myslím, že dojde k něčemu takto velmi základnímu, něčemu velmi jednoduchému. Právě jste řekl, že podle vás by měl být spálen. Podle vás ... V případě, že rozhoduje prezident, pak pokud řekne porazit, bude poražen. Prabhupāda: Ne, výbor. Rozhodnutí většiny bude...

Hayagrīva: To je demokracie. To je demokracie. To není dobré.

Prabhupāda: Demokracie? Toto je věk...

Hayagrīva: Myslel jsem, že jste řekl, že bychom měli mít osvícenou monarchii.

Prabhupāda: Ne. Monarchie je nyní zastaralá. Když vytvoříte výbor... Ale co mohu říct? Nesouhlasíte-li tímto způsobem, pak... Máte-li žít spolu, budete muset spolupracovat; pokud nesouhlasíte tímto způsobem, bude to obtížný úkol.

Hayagrīva: Dobře, mně je to jedno. Nechám to tedy na vás. Nechám to na vás. Můžete dělat, co chcete.

Prabhupāda: Ne... Ty... Můj... jsem vysvětlil. On je... Jako sannyāsī by měl bydlet všude dočasně, tak jako bydlím dočasně já. Aniketa. Sannyāsī by neměl mít trvalé sídlo. Kamkoliv jde, dočasně. Tak protože si myslíš, že je jeho služby třeba, pak by zde měl zůstat. Jinak, jelikož přijal sannyās, by měl cestovat, kázat. A zejména v dnešní době nemohu jezdit všude. Může jezdit a získávat členy. Může dělat propagaci Nového Vṛndāvanu mnoha osobám, chci říci, nadacím. Jak jsem již navrhl, udělejte brožuru. Může velmi dobře pracovat venku pro rozvoj Vṛndāvanu.

Hayagrīva: Kolik času si myslíte, že by se na to mělo vynaložit?

Prabhupāda: Na co?

Hayagrīva: Kázání a cestování.

Prabhupāda: Měl by neustále kázat a cestovat. Vždy. Je zde obrovské pole. Měl by přesvědčovat lidi, že rozvíjíme taková střediska. A ty udělej pěknou literaturu, obrázky. Jdi. Je vzdělaný. Je inteligentní. Studoval naši filozofii. Může jít a mluvit.

Hayagrīva: Ale neměl by vůbec zůstávat zde.

Prabhupāda: Ne. Může přijet. Zůstane nějakou dobu a odjede, tímto způsobem. To... Když sem přijede, přijmeš jeho radu, co dělat, a pak to tak vykonáš. Konečný jsi ty, ať děláš cokoliv. Přijede a... Nyní pro rozvoj tohoto střediska potřebujeme mnoho věcí. Může pracovat venku...

Musíme rozvíjet toto středisko vnější prací a vnitřní prací. Vnější práce znamená získávat sympatie lidí, získávat peníze na rozvoj. To je také třeba. Máme velmi velký plán. Není možné ho financovat z příjmů jednoho člověka. To není možné. Potřebujeme na rozvoj milióny dolarů. Chceme-li zde postavit chrámy, nejméně sedm chrámů, pěkně, vyžaduje to obrovské množství peněz. Sympatie lidí zvenčí zde musí být. Ve vaší zemi není nedostatek peněz. Jen musí být vzděláváni: „Děláme něco velmi pěkného. Prosím přijďte a pomozte.“ A to bude pěkné, podle mého názoru, ať přijede, zůstane zde jeden měsíc, opět odjede na dva měsíce, znovu přijede sem. A vidí, jak věci pokračují. Navrhuje. Rozhodneš se, zda jeho návrh bude přijat, či ne. Pak jsem zde já, samozřejmě. Pokud je nějaký návrh, dobrý návrh, pak můj pokyn bude konečný. Tímto způsobem to musíme rozvíjet.

Hayagrīva: Dobře, necháváte rozhodnutí na mně, nebo co? Necháváte rozhodnutí na mně?

Prabhupāda: Ano. Místní vedení, vaše rozhodnutí, ano... Lidé musí znát náš význam. Je tedy třeba propagace. Nemyslíte si, že je nutná? Ano. Tak udělejte literaturu. Udělejte pěknou literaturu s obrázky, vydáme ji, a pak se mezitím zkuste podívat na věci, jak se dají řídit. A on nechť cestuje. Jak cestuji já, bude cestovat on. A pokud někteří další chlapci, kteří jsou rozhodnuti zůstat brahmacārī, neoženit se... Mohou to také dělat. Brahmacārī a sannyāsī jsou určeni k cestování. Ano. Gṛhastha nemůže cestovat, protože musí vydělávat. Musí živit rodinu. Ale brahmacārī půjdou žebrat almužny. Sannyāsī učiní situaci příznivou. Tak jako je nyní hnutí pro vědomí Kṛṣṇy trochu známější, jestli nějaký brahmacārī přijde: „Přicházíme jsme z...“

... On zůstává poradcem. Tvůj návrh, že budeš i nadále prezidentem, on je tajemník a pokladník, a on je konzultant, dokud je tady, a když přijede.

Hayagrīva: Tak může být... Bude všeobecný dozorce?

Prabhupāda: Ano. Přirozeně, když přijede, stává se nadřízeným každého, když přijede, protože je sannyāsī. Tak jako zde, když jsem přítomen, přijímáš všechna konečná rozhodnutí ode mne, tak to by měla být pocta sannyāsīmu. Ale měl by ve skutečnosti... Nemá toto místo na starosti. Tak jako v jiných střediscích mají vše na starosti prezident a tajemník.

Hayagrīva: To se nenazývá komandér maṭhu. Říká se tomu všeobecný dozorce.

Prabhupāda: Prozatím bude dozorce společnosti. Bude všude jezdit a pozorovat a hlásit mi, co, jak funguje. A pak postupně vytvoříme ústřední výbor. Vše bude hotovo. Pojďme pracovat velmi vážně a upřímně. Všechno vyjde.

Hayagrīva: Takže Śyāma dāsī je náš pokladník ..., tajemník.

Prabhupāda: Ano. A on je pokladník, Hṛṣīkeśa?

Hayagrīva: On je pokladník a chrámový komandér.

Prabhupāda: Ne, co ...? Ty prezident, ona tajemník, a pak? Pokladník?

Hayagrīva: Mohl by být také viceprezidentem nebo chrámovým... Musí být druhá odpovědná osoba, další odpovědná osoba.

Prabhupāda: To vyber ty, kdo by měl být viceprezidentem.

Hayagrīva: Chrámový komandér.

Prabhupāda: Ne. Protože jsi prezident, můžete si vybrat ze všech pracovníků...

Hayagrīva: Není jich mnoho.

Prabhupāda: ... kdo tě bude dobře reprezentovat. To je tvoje důvěra.

Hṛṣīkeśa: Bude více pracovníků. Přijdou další. Stále přichází více lidí, nebo snad ne?

Hayagrīva: Pokud zůstanou natrvalo.

Oddaný: Proč ne? Je to tak pěkné místo.

Hayagrīva: Ano, ale mám na mysli celou tuto dobu jen... Nemáme... Není jich mnoho trvale.

Oddaný: Neodjedeš do září. Neodjedeš do září?

Hayagrīva: Nevím. Možná. (přestávka)

Prabhupāda: ... Kali-yuga, vše by mělo být řízeno společností. V Bhāgavatamu také. Ano.

Hayagrīva: Ó, demokracie. V Kali-yuze demokracie.

Prabhupāda: Ano. Společnost. Komise.

Hayagrīva: To není nejlepší. To není nejlepší. Zmiňujete v knihách, že to není moc dobré.

Prabhupāda: Není to moc dobré v tomto smyslu... Ale v té době byl jeden muž natolik pokročilý, že jeho příkaz byl dokonalý. Ve skutečnosti tito králové jako Mahārāja Parīkṣit a jiní konzultovali učené brāhmaṇy, ne že byli ve skutečnosti samovládci. Ne. Radili se, jak by se mělo vládnout.

Kīrtanānanda: Měli poradní sbor brāhmaṇů.

Prabhupāda: Ano, poradní sbor brāhmaṇů. Ano. Brāhmaṇové nejsou politici, ale poskytují vedení ze śāstry: „Ty jsi král. Udělej to takhle.“

Kīrtanānanda: Byly případy, kdy se král neřídil brāhmaṇy, tak byli vyhozeni, ne?

Prabhupāda: Ano. Byly i takové případy. Tak jako Pṛthu Mahārāja. Jeho otec byl sesazen. Myslím, že to samé bylo i v Anglii, rytíři. Pokud chtěli, zbavili krále trůnu.

Kīrtanānanda: Ne úplně rytíři. Byli více...

Prabhupāda: Šlechtici. Ano. Rytíři jsou jiní?

Kīrtanānanda: Ano. Rytíři byli bojovníci.

Satyabhāmā: Jsou to bojovníci. Rytíři byli jako kṣatriya.

Prabhupāda: Ach. Ach. A šlechtici?

Kīrtanānanda: To byli vládci. Byli...

Satyabhāmā: Nebyli však brāhmaṇové. (směje se)

Śyāma: Byli biskupové.

Kīrtanānanda: Ne tak docela brāhmaṇové. Vlastnili velká území a zodpovídali za ochranu jistého počtu lidí pod sebou.

Prabhupāda: Aristokraté. Stejný systém Britové zavedli i v Indii. Nazývali se zamindari. (přestávka)

Hayagrīva: Abychom mohli toto místo řádně rozvíjet, budeme potřebovat lidi, kteří se oddají, ne jen dočasné, lidi, kteří přijdou a zůstanou týden, a pak odejdou.

 

Prabhupāda: Ano, přijdou.

Hayagrīva Ale budeme potřebovat lidi, kteří zde zůstanou natrvalo.

Prabhupāda: Ano. Někteří lidé budou ... Alespoň padesát by zde mělo žít natrvalo. To zařídím.

Hayagrīva: Padesát.

Prabhupāda: Padesát nejméně. Jak jinak může být tato velká nemovitost řízena? Nejméně padesát lidí. Alespoň. Může být až dvě stě.

Kīrtanānanda: Na této nemovitosti?

Prabhupāda: Ano.

Oddaný: Haribol.

Prabhupāda: Celá tato nemovitost. Musíme řídit mnoho chrámů.

Kīrtanānanda: K zachování lidé odhadují, že tato země bude podporovat osmnáct lidí.

Kīrtanānanda: Lidé z odboru životního prostředí odhadují, že tato rozloha uživí osmnáct lidí.

Hayagrīva: To jsou materialisté.

Kīrtanānanda: Třicet lidí, myslím.

Hayagrīva: To je materialistický odhad.

Kīrtanānanda: Chcete-li tedy jednu krávu na každou osobu, uživí to pouze osmnáct krav.

Prabhupāda: Osmnáct krav? Celá nemovitost?

Kīrtanānanda: Pokud chcete, aby byli soběstační, budete pro ně muset pěstovat obilí na zimu.

Prabhupāda: Dobrá. Nejprve osmnáct lidí. Pak se podělíme, osmnáct lidí. Vidíš?

Hayagrīva: Jedna kráva na osobu. Všichni dostaneme dnu.

Prabhupāda: Ne. Nepočítají jednu krávu na osobu. Počítají pouze krávu. A to neznamená, že zůstane pouze osmnáct osob.

Hayagrīva: Myslím, že kráva může dobře živit čtyři nebo pět lidí.

Prabhupāda: Ano. Proč ne? Ne... Počítal jsem, jedna kráva na osobu znamená, že mléčné výrobky, které může prodávat, může tak získat ostatní životní potřeby. Ano. A jinak, mléko jedné krávy může sdílet nejméně deset lidí.

Hayagrīva: Osmnáct krav, to je 180 lidí. Tolik lidí bych mohl na farmě uživit.

Prabhupāda: Ne uživit.

Oddaný: Dát jim mléko.

Hayagrīva: Ach, dát jim mléko.

Prabhupāda: Mléko, ano. Mléčné výrobky.

Kīrtanānanda: Myslím, že byste mohli na této nemovitosti chovat padesát krav, pokud byste kupovali obilí a seno zvenčí.

Prabhupāda: Ano. To musíme dělat. Nemůžeme mít všechno. Pokud bychom postavili chrám, budeme potřebovat mnoho věcí. Na této půdě není možné být soběstační. Musíme si opatřovat mnoho věcí zvenčí. To znamená, že musíme opatřovat peníze zvenčí. Ano.

Satyabhāmā: Můžeme uveřejnit žádosti v následujícím zpravodaji, dalším zpravodaji Nového Vṛndāvanu, pro lidi, kteří, oddaní, kteří mají zájem, že by měli přijet?

Prabhupāda: Ano.

Satyabhāmā: Protože mnoho lidí neví, že mohou přijet, že tu existuje nějaké vybavení nebo že jsou tady žádoucí.

Hayagrīva: Není žádné vybavení.

Prabhupāda: Teď v první řadě...

Satyabhāmā: Stodola.

Prabhupāda: ... opravte okamžitě stodolu, abyste mohli... Může tam žít nejméně deset lidí.

Satyabhāmā: Pokud by zde byli lidé, pak by mohlo být vybavení postaveno. Ale když nejsou lidé...

Prabhupāda: Dostanete všechno, lidi i peníze.

Hayagrīva: Máte nějaké plány ještě jet do Anglie? Je něco definitivní?

Prabhupāda: Ano. Tento plán je otevřený. Ale právě jsem obdržel dopis od Mukundy, že vyjednávají tři domy. Z toho jeden musí získat. A pokud mě pozvou, pak pojedu. Je to již dohodnuto. Ale nechci jet, pokud nemají svůj vlastní dům. Čekal jsem tak dlouho, tak nechci jet jako třetí osoba. Musím jet... Tak jako jsem přijel sem, definitivní, Nový Vṛndāvan, podobně, když získají pěkný chrám, přijedu jej otevřít.

Kīrtanānanda: Tak to může zabrat ještě nějaký čas.

Prabhupāda: (směje se) A ta matājī, vzala půdu. Ten nápad se mi nelíbí. Někteří hindové nás podporují. Nechci hindský chrám. Naše ústava je odlišná. Chceme všechny. Vědomí Kṛṣṇy je pro každého. Není to hindská propaganda. Lidé to nesmí mylně chápat. A ve skutečnosti dosud v naší společnosti není jediný další hind než já. (smích) Není to tak?