Veškerá práce pro Kṛṣṇu je transcendentální, neboť rozšiřuje Jeho kazatelskou misi; mezi službou jednotlivých vareṇ není žádný rozdíl vyšší a nižší... skutečné zaměstnání vaiśyi znamená pěstovat obilí, jíst a distribuovat... brāhmaṇové by se měli stát zkušenými v každém oboru poznání

Prabhupāda: ... Pokud se vláda dozví, že se živíme sami pěstováním potravin, bude se jim to moc líbit...

Oddaný: Krmíme...

Bhagavān: ...Společnost by šla do gurukuly a tam by bylo rozhodnuto, jaká bude jejich práce?

Prabhupāda: Ano. V první řadě by tam měl být instruktor na duchovní život, pak podle jeho postavení... Náš duchovní život je určen, měli bychom vždy vzpomínat... Ale pro řízení musíme rozdělovat. To je ...

Oddaný: Ve skutečnosti by celá společnost mohla být vaiṣṇavská.

Prabhupāda: Jsou vaiṣṇava. Ale protože žijí v hmotném světě, musí existovat rozdělení práce. Pokud se každý chce stát mozkem, kdo bude jednat jako noha? Ta je rovněž nutná. Kdyby každý říkal: „Ne, ne, nebudu dělat práci nohy. Chci pracovat jen jako...“ Ne, je třeba. Je třeba mozek, je třeba ruka, je třeba břicho, je třeba noha. Musíme tedy rozdělovat. Kdo bude pracovat jako mozek, kdo bude pracovat jako ruka, kdo bude pracovat jako noha... Hlavním cílem je, jak udržet toto tělo dokonale zdravé. To by mělo být cílem, jak bude společnost dobře pokračovat. A pro řízení, tato ruka, noha, mozek, břicho, musí být rozděleny. Tak jako existuje nepatrný rozdíl, ti, kdo jsou přímo zapojeni do chrámového uctívání, a ti, kdo chodí prodávat knihy. Zdánlivě je zde rozdíl, ale v podstatě to není žádný rozdíl. Takhle. Jestliže někdo dokáže dobře prodávat knihy, proč by měl být, chci říci, zaměstnán chrámovým uctíváním? Může konat lepší práci tímto způsobem. Ale mezi prodejem knih a chrámovým uctíváním není žádný rozdíl. Nebo mytím nádobí. Není v tom žádný rozdíl, protože je to vše transcendentální. Tak jako aṅgāni yasya sakalendriya-vṛttimanti. (Brahma- saṁhitā 5.32: „Každá z končetin Jeho transcendentního těla může dokonale plnit funkce všech ostatních orgánů.“) Kṛṣṇovy ruce a nohy, žádný rozdíl. Četl jsi ten verš?

Haṁsadūta: Ano, aṅgāni yasya sakalendriya...

Prabhupāda: Ale přesto noha a ruka.

Madhudviṣa: Śrīlo Prabhupādo?

Prabhupāda: Hm.

Madhudviṣa: Kṛṣṇa říká ya idaṁ paramaṁ guhyam (BG 18.68).

Prabhupāda: Hm.

Madhudviṣa: Říká: „Ti, kdo opakují toto poselství Bhagavad-gīty, jsou Moji nanejvýš drazí přátelé a nikdo Mi není draží než on...“

Prabhupāda: Hm.

Madhudviṣa: Nenaznačovalo by to, že kazatel je vyšší než dělník?

Prabhupāda: Ano, toto je kázání, to je kázání. Pomáháš. Dejme tomu, že kážeš, a když ti pomohu... Tak jako já kážu, ty pomáháš. Ty také kážeš.

Ātreya ṛṣi: Také tato budova je kázání.

Prabhupāda: To je také kázání. Kázání znamená jen mluvit. Kázání znamená všechno. Stavba je také kázání. Projektování je také kázání. Vše je... K čemu je jinak dobré utrácet tolik peněz, pokud to není kázání?

Oddaný: Jaya!

Haṁsadūta: Jo. (přestávka) Vše, co souvisí s propagací Kṛṣṇy...

Prabhupāda: Ano.

Haṁsadūta: ...jakkoliv.

Prabhupāda: To je kázání. Tak jako... Nava-vidhā-bhakti (Cc., Madhya 15.107: „Devět procesů oddané služby“):

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ

smaraṇaṁ pāda-sevanam

arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ

sakhyam ātma-nivedanam

(ŠB 7.5.23: „Naslouchání a zpívání o transcendentálním svatém jménu, podobě, vlastnostech a zábavách Pána Viṣṇua, jakož i o všem, co k Němu patří, vzpomínání na ně, sloužení Pánovým lotosovým nohám, uctívání Pána šestnácti předměty, modlení se k Němu, jednání v roli Jeho služebníka, považování Pána za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho Jemu (neboli sloužení tělem, myslí a slovy)—těchto devět procesů je uznáváno za čistou oddanou službu.“)

Všechny jsou dokonalé, ale zdá se, že śravaṇa, naslouchání, se liší od kīrtana. Nebo kīrtana se liší od smaraṇam nebo pāda-sevanam nebo arcanam. Ale všechny jsou dokonalé. Oddaný by tedy měl být zapojen buď v śravaṇaṁ, kīrtanam, smaraṇam

jak je kvalifikovaný. To je... Dejme tomu, že nemohu mluvit, kīrtanaṁ, ale mohu naslouchat. To je stejně dokonalé. Hm? Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Někdo může tvrdit: „Mluvení je lepší než naslouchání.“ Ne. Oba způsoby, buď naslouchání, nebo mluvení, jsou stejné. Protože je to pro Kṛṣṇu. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ (ŠB 7.5.23). V naší společnosti je každá práce transcendentální: pro kázání. Každá práce. Ale oddaný se musí věnovat nějaké práci.

Haṁsadūta: To je důležité...

Prabhupāda: To je důležité. Jinak je každá práce kázání. Dohlédněte na to, že je každý zaměstnán.

Železnice měla reklamu, jejich monogramem bylo kolo vagonu a napsali, že každý zaměstnanec železnice by měl dohlížet na to, že se kolo točí. Kolo se točí. Nyní dejme tomu, že úředníci pracují v kanceláři, tak jak uvidí, že se kolo točí? Protože v kanceláři železnice je nějaká stížnost, nějaká žádost, tolik věcí... Ale to závisí na jejich kole. Měli by urychlit svou práci tak, aby se kola nezastavila, musí se točit dál. Je to velmi pěkný pokyn. Kolo se točí. Dejme tomu, že některá stanice akutně požádala o deset vozů, a to vyžaduje svolení divizního dozorce. To je jeho kancelář. Tento úředník by měl pomoci pokroku, aby to okamžitě schválil. Pak se kolo bude točit dál. Rozumíte? Každý tedy může pomáhat, že se železniční kolo točí. I když zdánlivě to bude vypadat „Co má tento úředník společného s točícím se kolem“? Je to jasné?

Bhagavān: Ve službě Kṛṣṇovi je toho tolik co dělat, každý může být zaměstnán nějakou...

Prabhupāda: Ano, to by měl každý vědět... Dejme tomu, že někdo vaří prasādam. Měli byste dohlédnout, že se pracovníkovi podává pěkné prasādam, rychle, takže mohou přijímat prasādam, být zdraví a pokračovat v kázání. On tedy pomáhá kázání vařením. Tak jako vy pracujete a mozek pracuje také: „Jeď tudy, jeď tamtudy, blíží se auto.“ Mozek říká... „Noho, jdi tudy.“ Každý pracuje. Noha pracuje, mozek pracuje, ruka pracuje, jazyk pracuje. Ale úkoly jazyka a nohy jsou jiné. Přičemž cílem je, ústředním bodem je Kṛṣṇa, pomáhat, sloužit Mu, pak je všechna práce absolutní. Māyāvādští filozofové to nemohou pochopit. Myslí si: „Kṛṣṇa jedná jako obyčejný člověk. Jak se může stát Bohem? Je to māyā. Proto je Kṛṣṇa také māyā.“ Proto jim říkáme māyāvādī.

Bhagavān: Vůdce musí být velmi zkušený, aby byli lidé ve svém zaměstnání šťastní.

Prabhupāda: Každý by měl být zkušený. Vůdci musí být zkušení a pracovníci musí být zkušení, aby dokázali následovat pokyny vůdce. V případě, že vůdce něco říká a dělníci: „Hm, budu o tom uvažovat, později,“ jak bude potom vůdce vést? Oba by měli spolupracovat a vědět: „Všichni pracujeme pro Kṛṣṇu.“

Ātreya ṛṣi: ...Nejsme líní jako māyāvādī.

Prabhupāda: Ano. Ahaṁ brahmāsmi. „Nyní jsem se stal Brahmanem – konec práce. Jezte a učiňte vaše břicho...“ Vidíte, jak māyāvādští sannyāsī... hm. (Prabhupāda gestikuluje; oddaní se smějí) Myslí si: „Nyní jsem se stal Brahmanem, nemám nic na práci. (Prabhupāda se směje) Stal jsem se Nārāyaṇem.“ „Pokud nemáš co na práci, tak proč jíš?“ A zjistíte, že na jednu capāṭí připadne mnoho māyāvādīch. Jsou zaneprázdněni pouhým sháněním capāṭích. (oddaní se smějí)