68-01 „Co se týče tvých otázek: ano, ponech Krišnův talíř patnáct až dvacet minut nebo déle, ne víc než půl hodiny. Po obětování talíře by měl být zbytek v hrncích okamžitě distribuován. Talíř může zůstat na oltáři, zatímco se zbytek distribuuje. Každá zasvěcená dívka se může podílet na přípravě prasádam, ale ani chlapec, který není zasvěcený, se podílet nemůže.“ (dŠP Balái, 25. ledna 1968)
68-01 „Ano, patnáct minut je dostatečný čas, aby obětina zůstala na oltáři.“ (dŠP Madhusúdanovi, 1. února 1968)
68-02 „Ano, když jde Džagannáth spát a když vstává, je zvykem zvonit. Zvonění je třeba i pro obětování prasádam. To je systém ve všech chrámech ve Vrindávanu.“ (dŠP Madhusúdanovi, 1. února 1968)
68-02 „Pokrmy mohou být obětovány kdekoliv, ale s oddaností a formalitami.“ (dŠP Madhusúdanovi, 1. února 1968)
68-02 „Co se týče obětování jídla: zvykem je pokrm obětovat nejprve duchovnímu mistrovi; nemůžeme dělat nic přímo. Duchovní mistr přijímá obětinu jménem svého žáka a obětují ji Krišnovi. Poté, co se nají Krišna, se nají duchovní mistr a oddaní ji přijmou jako mahá-prasádam. Toto je systém. Nejdříve je vše obětováno duchovnímu mistrovi, s modlitbou: nama oṁ viṣṇu pādāya… Pokud během vaření potravina spadne na podlahu, je-li syrová a dá se dobře omýt, může být obětována. Je-li to však připravený pokrm a nemůže být omyt, pak se nemá obětovat, ale může se sníst, místo aby se vyhodil.“ (dŠP Jadurání, 15. února 1968)
68-02 „Jakmile je prasádam (voda nebo pokrmy) obětováno Pánu, Jeho talíř by měl zůstat na oltáři asi patnáct až dvacet minut (zatímco část v hrncích mohou oddaní přijmout). Voda tam musí zůstat jen několik minut. Jakmile se prasádam odstraní z oltáře a dotkneme se jej, nemělo by se znovu pokládat na oltář. Ať obětujeme cokoliv, mělo by být tak čerstvé a čisté, jak je jen možné.“ (dŠP Karunamají, 25. února 1968)
68-03 „Ano, když obětuješ prasádam, můžeš třikrát pronést modlitbu k duchovnímu mistrovi a také třikrát modlitbu namo brahmaṇya… To je velmi pěkné, pronést mantru třikrát. Můžeš také, po obětování duchovnímu mistrovi, obětovat Pánu Čaitanjovi modlitbou: namo mahā-vadānyāya… třikrát a pak obětovat třikrát Krišnovi.“ (dŠP Balái, 22. března 1968)
68-05 „Co se týče tvých dvou otázek: pro obětování prasádam stačí prostá modlitba k duchovnímu mistrovi. Proces je ten, že je vše obětováno duchovnímu mistrovi a duchovní mistr má toto jídlo obětovat Pánu. Když je něco obětováno duchovnímu mistrovi, okamžitě to obětuje Pánu. To je systém, a jelikož následujeme systém parampary, je naší povinností jít správnou cestou – nejprve duchovní mistr, potom Pán Čaitanja a pak Pán Krišna. Když tedy pronášíme modlitby, děláme toto: vande 'haṁ śrī-guroḥ… a postupně Gósvámím, pak Pánu Čaitanjovi, pak Rádě a Krišnovi. To je systém modlitby. Ale obětovat prasádam znamená předložit vše před duchovního mistra, jehož obrázek je také na oltáři, a duchovní mistr se postará o obětování jídla Pánu. Jednoduše pronášením modlitby k duchovnímu mistrovi bude všechno úplné.“ (dŠP Harer Námovi, 28. května 1968)
68-06 „Pokud je pokrm připraven společně, pak obětujte vše dohromady. Pokud se však připravuje odděleně, pak by se mléko, cukr a obiloviny měly obětovat zvlášť. Ale pokud jsou mléko, cukr a obiloviny vařeny společně, je to možné. Všechno by mělo být připraveno velmi pečlivě a čistě ze skupin uvedených potravin. A nic by se nemělo jíst před obětováním Pánu. Nejlepší je připravit každý pokrm zvlášť. Ne, jídlo, které bylo obětováno, by se nemělo nikdy vracet zpět do chladničky s neobětovanými potravinami nebo nosit zpět do kuchyně.
Měli byste připravit tolik, kolik je možné sníst, a po obětování by se nemělo nic vracet do chladničky ani do kuchyně. Chladnička by měla být vždy velmi čistá. Každý by měl být opatrný, aby připravil jen tolik, kolik mohou sníst; nemohou ponechávat žádné zbytky v chladničce. Vím, že je to praxe ve vaší zemi, ale v chrámech nebo v domech všech osob vědomých si Krišny by nikdo neměl mít takové nečisté návyky.
Je-li nějaké jídlo navíc, mělo by být uchováváno odděleně; a pokud je samostatná chladnička, ne v kuchyni a bez neobětovaných potravin, pak můžete mít tuto zvláštní chladničku pro zbylé prasádam. Nelze ho však uchovávat ve stejné chladničce jako neobětované, nepřipravené potraviny. To není možné.
Nikdo by nikdy neměl jíst v kuchyni; k jídlu je dostatek místa, tak proč jíst v kuchyni? Kuchyně by měla být považována za stejně dobrou jako Pánova místnost a nikdo by neměl v kuchyni nosit boty, čichat a ochutnávat pokrmy připravené pro Pána a mluvit by se v ní mělo jen o tom, co je nezbytné pro přípravu prasádam, nebo o Pánu, a špinavé nádobí (to, které bylo vzato z kuchyně a jedlo se z něj) by se nemělo nosit zpět do kuchyně, ale pokud není jiné místo, kde je umýt, mělo by být dáno do dřezu a okamžitě umyto. Ruce by měly být při přípravě prasádam vždy umyté, a tak bude vše připraveno čistě. V čem je potíž s prosazováním těchto pravidel? Jsou to jednoduchá pravidla a musí být dodržována. Oddaný musí být připraven dodržovat pravidla pro Krišnu. Kde je jinak důkaz, že Krišnu miluje? A následovat je není obtížné.“ (dŠP Aniruddhovi, 16. června 1968)
68-10 „Pokud jde o tvé otázky, chceš Krišnovi obětovat něco večer kromě ovoce a mléka, to není na škodu. Protože Krišna může jíst, kolikrát Mu dáš najíst, jelikož je neomezený. Může jíst neomezeně, pokud Mu dokážeme dodávat pokrmy neomezeně. Ale to pro nás není možné. Proto obětování omezujeme. Ale pokud můžeš zvýšit počet obětování, je to velmi pěkné. Ale jedna věc je, že cokoliv zavedeš jako pravidelné obětování, to by mělo pokračovat. Neměň to. Pokud můžeš večer dál obětovat potraviny jako ovoce a mléko, můžeš tento systém zavést. Není to na škodu. Tvá druhá otázka, zmrzlina zakoupená na trhu nesmí být obětována, protože tato zmrzlina někdy obsahuje nežádoucí věci, které bychom neměli obětovat. Musíme Krišnovi obětovat pouze prvotřídně připravené potraviny, zvlášť domácí. Budeme se vyhýbat, pokud je to možné, nakupování zboží na trhu a jeho obětování Krišnovi.“ (dŠP Šjámě dásí, 21. října 1968)
69-02 „Co se týče prasádam obětovaného Božstvům, odeberte z uvařených pokrmů na talíř množství, které stačí pro jednoho člověka, a toto prasádam by mělo být obětováno Božstvu, ne celé množství. Zbytek může zůstat v troubě, aby zůstal teplý, dokud jej oddaní nepřijmou a neuctí. Talíř obětovaný Božstvům musí být ponechán patnáct až dvacet minut, hlavní část pokrmů zůstane teplá v troubě, a oddaní tedy nebudou nespokojení. Myslím, že tato praxe tuto otázku vyřeší.“ (dŠP Kírtanánandovi, 14. února 1969)
69-06 „Je v pořádku připravit talíře na hostinu, jak jsi navrhl, aby hosté po obětování nemuseli tak dlouho čekat. První talíř, Krišnův, by se měl uchovávat na vysokém, odděleném místě a zakrytý. Pak je to v pořádku.“ (dŠP Tamálu Krišnovi, 12. června 1969)
69-06 „Co se týče tvé otázky o obětování prasádam, vše, co je obětováno Božstvu, skutečně prochází přes duchovního mistra. Duchovní mistr obětuje Pánu Čaitanjovi a Pán Čaitanja obětuje Krišnovi. Pak jedí Rádhá-Krišna, nebo Džagannáth, pak jí Čaitanja Maháprabhu, pak jedí duchovní mistři a stává se z něho mahá-prasádam. Když tedy něco obětuješ, přemýšlej tímto způsobem, pronášej Gájatrí mantru a pak je vše úplné. Nakonec zazvoň, odstraň talíř a utři místo, kde byl položen.“ (dŠP Arundhatí, 16. června 1969)
69-07 „Pokud jde o mantru Gájatrí, Arundhatino naléhání není příliš dobré. Jestliže chce obětovat Božstvům prasádam, může pronášet prostě jen mantru Hare Krišna. Není třeba u toho pronášet Gájatrí. K jejímu pronášení musí být člověk formálně přijat duchovním mistrem, můžeš jí to tedy sdělit. Toto není správný systém. Prozatím, jestli Arundhatí chce obětovat prasádam, bude stačit mantra Hare Krišna.“ (dŠP Pradjumnovi, 4. července 1969)
70-11 „Dohlédni prosím na to, aby rozvrh obětování probíhal pravidelně bez jakýchkoliv výpadků. Uctívat Božstvo nebo uctívat Paňča-tattvu znamená, že rozvrh obětování nemůže být narušován. Viděl jsi náš chrám v Los Angeles a jak púdžárí dělají vše pěkně. Stejně tak zkus udělat vaše uctívání stejně pěkné. Tímto způsobem budete mít plné požehnání Šrímatí Rádhárání.“ (dŠP Tulasí dásovi, 9. listopadu 1970)
71-08 „… při každém obětování bhógy Božstvům musí být na talíři jeden lístek tulasí.“ (dŠP Indiře, 9. srpna 1971)
73-01 „Ano, lístky Šrímatí Tulasí déví mohou být obětovány všem Krišnovým expanzím Višnu-tattvy, včetně Nitjánandy a Balárama.“ (dŠP Dhruvánandovi, 4. ledna 1973)
74-10 „Pokud jde o prasádam, Krišna nepřijímá žádné pokrmy obětované neoddaným. V Bhagavad-gítě je řečeno: patraṁ puspaṁ phalaṁ toyaṁ, yo me bhaktyā prayacchati. (9.26) Důraz je tedy kladen na bhakti, oddanost. Krišna nepřijímá nic, pokud nejde o čistého oddaného Krišny. Jak se stát čistým oddaným Krišny? – musíte džapovat Hare Krišna a řídit se čtyřmi usměrňujícími zásadami, žádné maso, omamné látky, nedovolený sex nebo hazardní hry, a musíte následovat gurua, který je odborníkem ve vědě oddané služby... Pokud to s porozuměním vědomí Krišny myslíte vážně, můžete s námi nějaký čas žít v jednom z našich středisek se svolením svého otce a učit se vědě a dělat, co je třeba.“ (dŠP Fredericu Lourencovi, 14. října 1974)
75-05 „Krišnovi by nemělo být obětováno nic, pokud to nepřipravili sami oddaní.“ (dŠP Ananga-maňdžarí déví, 22. května 1975)