67-08 „Rád slyším, že ses vrátila ke Krišnovi. Krišna je tak laskavý, že nás nenechá odejít, nikoho, kdo se k Němu upřímně připojí. A proto Ho už nechceš opustit. Toto rozhodnutí tě povede k tvému věčnému životu blaženosti a poznání. Ve tvém minulém životě jsi jistě musela být oddanou Pána, jinak bys neměla pocit, že by ses v tak mladém věku měla stát jeptiškou. Každý, kdo má přirozený sklon odmítat smyslový požitek, je považován za pokročilého v duchovním životě, nebo osvobozeného. Tvoje pochopení máji jako falešné a Krišny jako jediné skutečnosti je velkým přínosem. Nikdo nikdy nic nezískal tím, že se stal nástrojem v rukou máji, ale každý se stal věčně šťastným službou Krišnovi.“ (dŠP Mrináliní, 27. srpna 1967)
67-11 „V odpovědi na tvůj dopis ze dne 9. listopadu tě informuji, že se osobně zabývám nedávným postojem Kírtanánandy a Hajagrívy. Hajagríva alespoň není tak fanatický jako Kírtanánanda. Jeho poslední dopis odhaluje, že není mimo vědomí Krišny, jak tomu rozumíme. Celá ta epizoda vznikla z osobní zášti. Tato osobní zášť není nelidská, a jak jsem již mnohokrát řekl, že individualismus je příčinou osobního nedorozumění. Když je tento individualismus zaměstnán ve službě Krišnovi, není to na škodu, i když existuje osobní nedorozumění. Osobní nedorozumění existuje i na vyšších úrovních. V lásce ke Krišnovi probíhá soutěž dokonce i ve skupině Šrímatí Rádhárání. Je to druh rasy, soutěžit v láskyplné náklonnosti zaměřené na Krišnu.
Proto se pokusíme přivést Hajagrívu a Kírtanánandu zpět k rozumu. Koneckonců musíme pochopit, že jednáme s osobami postiženými májou. Každý z nás je pod vlivem vnější energie, máji. Nejlepší způsob, jak se dostat ze spárů máji, je soustředit pozornost na láskyplnou službu Krišnovi. Vím, že Hajagríva a Kírtanánanda v jejich středisku dále džapují Hare Krišna. Doufám proto, že nesejdou z cesty a že toto nedorozumění může být časem vyjasněno.
Dokonce i mezi našimi duchovními bratry máme nedorozumění, ale nikdo z nás nezanechává služby Krišnovi. Můj Guru Mahárádža nám nařídil, abychom uskutečňovali jeho misi společně. Naneštěstí jsme nyní rozděleni. Ale nikdo z nás nepřestal kázat vědomí Krišny. Dokonce, i když mezi duchovními bratry mého Gurua Mahárádže panuje nedorozumění, žádný z nich se neodchýlil od transcendentální láskyplné služby Krišnovi. Jde o to, že mezi dvěma lidmi mohou trvat provokace a nedorozumění, ale naše pevná víra ve vědomí Krišny nesmí dovolit žádné podstatné narušení. Proto se prosím snaž mít soucit s každou osobou, i když má jiný názor. Jediná kvalifikace, kterou musíme zkoumat, je, jestli jedná s vědomím Krišny do té míry, do jaké je schopna.“ (dŠP Brahmánandovi, 18. listopadu 1967)
67-11 „Událost s Kírtanánandovým a Hajagrívovým střediskem může být nyní uzavřena. Budeme se vždy modlit ke Krišnovi za jejich uzdravení a neměli bychom brát antipropagandu vážně. Jsem si jistý, že po nějaké době neuspějí bez jakéhokoliv vlivu na naši službu s vědomím Krišny. Pokračujme v naší práci a vše bude v pořádku. V současnosti je nejdůležitější jednat s Macmillan Company.“ (dŠP Rájarámovi, listopad 1967)
67-11 „Velmi rád od tebe slyším, že nyní získáváš ovoce pronášení Hare Krišna. Hare Krišna je tak pěkné, že odstraňuje nečistoty z mysli oddaných, a čím více je někdo zvyklý pronášet svaté jméno bez přestupků, tím víc vyvíjí lásku k Bohu a zapomíná na veškerý hmotný nesmysl. Má povinnost je ti s vážností předat správnou věc a povinností přijímajícího je jednat podle standardních duchovních zásad. Když jsi nás opustil, jen jsem se modlil ke Krišnovi za tvůj návrat k vědomí Krišny, protože to byla má povinnost. Jakákoliv dobrá duše, která ke mně jednou přijde kvůli duchovnímu osvícení, závisí na mé zodpovědnosti dostat ji zpátky ke Krišnovi, zpátky domů. Žák může pravému duchovnímu mistrovi pod tlakem máji špatně porozumět. Ale pravý duchovní mistr nikdy nenechá odejít oddaného, jehož přijal.
Když žák nesprávně porozumí pravému duchovnímu mistrovi, mistr lituje, že není schopen žáka ochránit, a někdy naříká se slzami v očích. Měli jsme takovou zkušenost, když byl můj Guru Mahárádža naživu. Jeden z jeho žáků, který přijal sannjás, byl jednoho dne násilně odvlečen svou manželkou. Můj Guru Mahárádža bědoval se slzami v očích, že tuto duši nedokázal zachránit. Měli bychom proto být vždy obezřetní před útokem máji a jediným zaručeným prostředkem je pronášet Hare Krišna.
Největším přestupkem je vzdorovat duchovnímu mistrovi a jednat hříšně s myšlenkou na sílu pronášení. Pokud si někdo myslí, že ho pronášení zachrání před všemi druhy hříšných reakcí, které úmyslně páchá, stane se tím největším pachatelem. Když pronášíme Hare Krišna, zajisté se zbavíme všech hříšných reakcí, ale to neznamená, že bychom měli záměrně páchat hřích a neutralizovat jej pronášením. Tvůj odkaz na Kírtanánandu a Hajagrívu je velmi oceňován. Budeme se za ně tiše modlit ke Krišnovi a prolévat za ně slzy, protože se nám nepodařilo je zachránit. Upřímně se modleme a pokračujme v rozvoji vědomí Krišny. Více, až se setkáme.“ (dŠP Umápatimu, 23. listopadu 1967)
67-12 „Pokud jde o Hajagrívu a Kírtanánandu, jestliže znovu přijdou, měli bychom jim vyhovět a neměli bychom pokračovat v nedorozumění, které vzniklo. Myslím, že Hajagríva touží mít své jméno vytištěno v Gítá Upanišadě. Nemám žádné námitky, aby byl zmíněn jako jeden z redaktorů, kteří pomáhali při redakci Gítá Upanišady, jen abych ho povzbudil a udržel ho v našem táboře, pokud se vrátí, přijme naši filozofii a obnoví svůj redakční talent. Dopustil se chyby, ale jen aby byl povzbuzen se vrátit, můžeš zmínit jeho jméno, také spolu s Rájarámovým. Není tak přesvědčen o své impersonalistické filozofii. Opustil nás jen pod vlivem Kírtanánandy.“ (dŠP Brahmánandovi, 29. prosince 1967)
68-02 „Ano, je to tak, jak říkáš, proto bychom měli neustále sloužit, aby nedošlo k poklesnutí. Pokud jde o chyby, kterých se oddaní zabývající se aktivitami v rámci rozvoje vědomí Krišny nepostřehnutelně dopustili: sva-páda-múlam bhadžatah prijasja; jsou ospravedlněni Pánem, jak je uvedeno ve Šrímad-Bhágavatamu.“ (dŠP Satsvarúpovi, 21. února 1968)
68-09 „Jsem rád, že se Kulašékhara vrátil. Myslím, že nemůže odejít z naší Společnosti, protože již Krišnovi poskytl nějakou službu. Krišna ho tedy za žádnou cenu neopustí. Pečlivě se o něho starej, aby se tam mohl ustálit. A jeho pozornost by se měla věnovat malování. To je pěkný nápad. Prosím, předej mu má požehnání a jednej s ním velmi pěkně.“ (dŠP Hansadútovi, 19. září 1968)
68-10 „S radostí zaznamenávám tvé velmi pěkné pocity. Jsem velmi potěšen, že tě přitahuje Šrí Gópáladží, a to tě zachrání před všemi druhy nepřízně. Jsem rád, že s tebou žije Sačísúta, a pokud máte oba pocit nějakého nepohodlí, pak jste vítáni strávit pár dní se mnou. 23. října pojedu do Montrealu a z Montrealu pojedu do Santa Fe. Pokud si přeješ, můžeš mě vidět v Montrealu 24. a já se rád dozvím, jakou máš konkrétní potíž. Pokud má Sačísúta potíže vyjít se svými duchovními bratry v chrámu, může cestovat se sankírtanovou skupinou, což bude velmi pěkné. Každopádně vy oba nás nesmíte opustit. Každý z vás je pro mne velmi důležitým pomocníkem, tak se nás nesnažte opustit, ale snažte se záležitosti zvládat co nejlépe. Můj poslední požadavek k vám oběma je, že jestli máte takové potíže žít se svými duchovními bratry, můžete žít se mnou. Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví. A znovu ti děkuji za to, že jsi mi napsal.“ (dŠP Umápatimu, 18. října 1968)
68-12 „Až přijede George Henderson, snaž se ho tam udržet, aby se s vámi sdružoval. Zkus s ním diskutovat a přesvědčit jej o principech vědomí Krišny. Vím, že je to dobrá duše, a pokud ti může pomoci v Novém Vrindávanu, bude to velmi pěkné. Jestli mě přijede navštívit do Los Angeles, promluvím si s ním. Na počátku bral vědomí Krišny vážně, ale protože opustil naši společnost, polevil, takže pokud se s námi může znovu sdružovat, bude to velmi pěkné.“ (dŠP Kírtanánandovi, 2. prosince 1968)
68-12 „Napsal jsi, že brzy opustíš Hamburk, a tato zpráva mi způsobila jistou úzkost. Vždy jsem byl rád, že jsi v Německu, aby ses staral o chrám, a napsals, že Krišna dása je tímto náhlým zvratem také rozrušen. Z tvého dopisu není jasné, kam jedeš, do Montrealu, do Nového Vrindávanu, pracovat pro svou matku; je to všechno nejasné, pokud jde o tvůj plán. Myslím, že musíš zůstat ve středisku v Hamburku, dokud mi nenapíšeš, proč odjíždíš z Německa a kde očekáváš, že budeš žít. Možná v Německu zažíváš určité potíže. V tom případě mě o tom informuj, abychom mohli tento problém vyřešit. Zmínil ses, že odjezd je ta nejlepší věc pro tvou oddanou službu, ale měl bys vědět, že bez pokynů duchovního mistra nepřipadá oddaná služba v úvahu. Myslím si tedy, že musíš zůstat ve středisku v Hamburku, dokud ti nedám další pokyn. Úzkostlivě očekávám tvou odpověď. Doufám, že se máš dobře.“ (dŠP Šivánandovi, 17. prosince 1968)
69-02 „Pokud jde o Kártikéju, s lítostí tě informuji, že byl náhle uchvácen májou a včera opustil mou společnost. Den před včerejším odpolednem byl více než tři hodiny nepřítomen, a když se vrátil, vysvětlil, že chodil po ulici. Později se zjistilo, že šel navštívit křesťanského kněze, který ho přesvědčil, že lze pít víno po jeho obětování Pánu Kristu první pátek každého měsíce. Kártikéja mě informoval, že před příchodem do našeho tábora vědomí Krišny hodně pil. Teď mi chtěl dát důkaz, že pití je dobré, když je obětováno Pánu Kristu. Snažil jsem se ho přesvědčit, že pití není vůbec v pořádku. Samotná skutečnost, že by se mělo pít první pátek každého měsíce, znamená, že je silně omezeno; může se pít jen jednou měsíčně, ale v případě chleba se říká, že člověk by se měl denně modlit o chléb od Pána. Tímto způsobem došlo k nějakým námitkám, ale mlčky mě vyslechl, aniž by byl spokojen. Od Purušóttamy jsem pochopil, že nebyl spokojen celou noc.
Následujícího rána, to bylo včera, se mnou mluvil Tamál a požádal jsem ho, aby nějakou dobu nechal Kártikéju ve své kírtanové skupině. Kártikéja se však okamžitě rozrušil a během pouhých 15 minut si vzal zavazadla, zavolal sestře a odjel k ní. Dnes ráno ho Sudámá zavolal, že pokud nechce žít v chrámu, může se vrátit a žít se Svámídžím. Ale on se nevrátil. Prozatím je tedy třeba chápat, že je obětí máji. Nevím, co ho čeká v budoucnosti, ale jsem si jist, že jeho služba Krišnovi a jeho duchovnímu mistrovi nepřijde nazmar. Ale individuální nezávislost a májá jsou tak silné, že mohou zastavit pokrok kdykoliv. Dokud byl tady, pečoval o mě velmi pěkně a já jsem mu velmi zavázán. Jen jsem řekl, že může nějaký čas žít v sankírtanové skupině, a on se rozrušil. Tak nevím, co dělat.“ (dŠP Góvinda dásí, 10. února 1969)
69-03 „Pokud jde o tvoji otázku o Pánu Šivovi a Thákurovi Haridásovi a jejich odlišné odezvě na sexuální rozrušení: neznamená to, že Pán Šiva poklesl z úrovně oddanosti. I když oddaného někdy přitahuje sex, neznamená to, že poklesl. Je to dáno shodou okolností. Protože Pán Šiva je grihastha, pokud se zdálo, že byl vzhledem ke svým minulým návykům přitahován sexem, neznamená to, že poklesl ze svého postavení. Nikdy bys neměla o žádném oddaném takto uvažovat. Existuje mnoho takových příběhů, ale taková zdánlivá poklesnutí nemají žádný vliv na velmi, velmi pokročilé oddané. Začátečník by měl být vždy opatrný a neměl by diskutovat o zdánlivém poklesnutí takových velkých oddaných. Stejně jako by neměl diskutovat o slunci, které odpařuje moč ze země; slunce to může dělat, a přesto zůstane sluncem, ale pokud obyčejný člověk žije na špinavém místě, nakazí se. Pán Šiva nebo Brahmá jsou tedy vysoce vznešení oddaní a neměli bychom se snažit kritizovat jejich chování, i když vypadá jako v rozporu se zásadami. Tyto věci jsou velmi pěkně vysvětlené ve Šrímad-Bhágavatamu v diskusi mezi Mahárádžem Paríkšitem a Šukadévem Gósvámím v desátém zpěvu.“ (dŠP Himávatí, 23. března 1969)
69-05 „Vím, že Kártikéja odjel do San Franciska, a nemám mu to za zlé. Doufám, že se tam ve společnosti oddaných bude cítit veselý a jeho mrzutost zmizí. Pokud jde o tebe, nemyslím si, že žít sám v Honolulu bude velmi dobré. Pokud existuje možnost, abys žil v chrámu spolu s ostatními oddanými, pak tam žij. Jinak se můžeš také vrátit do Los Angeles nebo San Franciska. Můžeš pracovat kdekoliv, protože máš schopnosti, a odkudkoliv můžeš odjet do Tokia. Pro odjezd do Tokia není příliš nutné, abys zůstával sám v Honolulu. Neradím žádnému z mých žáků, aby žili sami; to není dobré. Kdyby s tebou žil Vámanadéva, bylo by to lepší. Žij tedy v chrámu, nebo s Vámanadévou, nebo jinak jeď do Los Angeles nebo San Franciska.“ (dŠP Sudámovi, 20. května 1969)
69-06 „S radostí jsem obdržel tvůj dopis (nedatovaný) a seznámil jsem se s jeho obsahem, že jsi odešel z chrámu, ale nyní ses znovu vrátil. To je velmi povzbudivé, protože to znamená, že Krišna je k tobě velmi laskavý. Ačkoliv jsi Ho opustil, nedovolil ti odejít. Je to Jeho zvláštní přízeň vůči tobě. Mezi individuálními osobami může někdy docházet k neshodám, ale to je zcela přirozené. Dokonce i v běžných rodinných záležitostech někdy dochází k nesouhlasu, ale to neznamená, že nesouhlasící členové rodinu okamžitě opustí. Podobně naše hnutí pro vědomí Krišny znamená, že se všichni shromažďujeme v Krišnových rodinách. Ve skutečnosti jsme věčnými rodinnými příslušníky Pána, ale kvůli našemu zneužití nezávislosti jsme nyní zapomněli na náš věčný vztah s Krišnou, přesně jako člověk, který zešílel, zapomene na svůj vztah s rodinou a toulá se po ulici. Ale když je opět v normálním duševním stavu, vzpomene si na členy své rodiny a vrátí se k nim. Podobně toto hnutí pro vědomí Krišny je léčbou pro oživení paměti, že všichni patříme do Krišnovy rodiny. Snažíme se tedy vytvořit repliku Krišnovy rodiny v tomto hmotném světě, v níž neexistují žádné hmotné činnosti.
Vyhýbat se hmotným činnostem znamená následovat čtyři usměrňující zásady, neustále se věnovat činnostem v rámci rozvoje vědomí Krišny a mít společnost čistých oddaných. Neměli bychom popřávat našim smyslům víc, než je třeba k přežití. Neměli bychom se věnovat velmi náročným úkolům a mluvit víc, než je pro šíření vědomí Krišny nezbytné. Měli bychom následovat usměrňující zásady s přihlédnutím k situaci, okolnostem a cílům. Neměli bychom být chamtiví a sdružovat se s lidmi, kteří o Krišnu nemají zájem. Tímto způsobem můžeme dosáhnout trvalého pokroku a udržovat naše členství v Krišnově rodině. Tak na konci tohoto života skutečně vstoupíme do duchovního světa. Tvojí hlavní činností by mělo být šíření sankírtanu, stát se tolerantním jako strom a pokornějším než tráva. Pokud máš někdy nějaké potíže, pokus se je vyřešit výše uvedeným způsobem, ale neopouštěj společnost oddaných. To ti nepomůže, i když se může zdát, že existují určité potíže.“ (dŠP Uttamašlókovi, 7. června 1969)
69-11 „Nedávno jsem dostal jeden dopis od Rájarámy, ve kterém se podepsal jako Raymond. To znamená, že se zcela oddělil od naší Společnosti a jeho dopis je velmi odrazující. Obvinil každého kromě sebe. Nevím, co se s ním dá dělat. Ze 16. kapitoly Bhagavad-gíty víme, že když živá bytost začne závidět Krišnovi, je umístěna do nejtemnější oblasti hmotné existence, přesně jako když je občan neposlušný, porušuje zákon, je uvržen do vězení. To je přirozená cesta, počínaje Krišnou, a člověk se v takové neposlušnosti musí podrobit přísným zákonům hmotné přírody. Na ten dopis jsem neodpověděl, založil jsem ho do šanonu. Až se vrátím do Bostonu, pokud budeš chtít, můžeš ho vidět.“ (dŠP Brahmánandovi, 25. listopadu 1969)
70-09 „Vy oba jste byli velmi pěkní oddaní a rád bych, abyste oba dál dělali pěkný pokrok. Zacelte prosím každou trhlinu, která mohla vzniknout mezi vámi a ISKCONem. Jako manžel a manželka musíte vždy zůstat spolu a vychovávat vaši dceru ve vědomí Krišny. Chtěl bych, abyste se vrátili do Nového Vrindávanu, zařídili si příjemné bydlení a pomáhali rozvíjet projekt Nový Vrindávan. Náš ISKCON by měl být považován za rodinu založenou na lásce a důvěře, takže jako je otec nešťastný, když si jedno z jeho dětí přeje rozbít rodinné vztahy, jsem také nešťastný v případě potíží v naší rodině ISKCON. Prosím, neuvažujte o odchodu, protože jste mé duchovní děti.“ (dŠP Íšánovi a Bibhávatí, 21. září 1970)
70-11 „Velmi rád o tobě po dlouhé době slyším. Jsem potěšen, že jsi přišel bydlet s námi v našem chrámu v New Yorku. Myslím, že již nemůžeš Krišnu opustit, protože On nenechá odejít nikoho, kdo Mu jednou přišel sloužit.“ (dŠP Bhaktovi Janovi, 17. listopadu 1970)
70-11 „Rád slyším, že přicházejí noví oddaní. Nedělej si starosti, že někteří z našich členů odcházejí; oni se vrátí. Krišna nikdy nezapomene na službu, kterou Mu oddaný poskytl, a jakmile jednou ochutná nektar oddané služby lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže na Něj zapomenout.“ (dŠP Karandharovi, 30. listopadu 1970)
71-02 „Potvrzuji přijetí tvého kajícného dopisu ze dne 28. ledna 1971 a jsem velmi rád, že jsi znovu přišel do našeho tábora poté, co tě na nějakou dobu svedla májá. Z této události bys měl vyvodit přísně varování a nebrat tuto záležitost na příliš lehkou váhu. Májá vždy hledá příležitost svést začínající oddané z cesty vědomí Krišny a toto potenciální nebezpečí vždy existuje všude v hmotném světě. Jediným řešením nebezpečí zapletení do hmoty a následného neštěstí je bezpodmínečné odevzdání se u lotosových nohou Krišny, protože jen On může poskytnout jistotu ochrany před všemi hříšnými reakcemi. Máš tedy velké štěstí, že tě Krišna přivedl zpět do společnosti oddaných.“ (dŠP Jugalakišórovi dásovi, 15. února 1971)
71-07 „Je mi velmi líto, že jsi prozatím odloučen od chrámu. Ale neboj se. Krišna tě zachrání, tím si můžeš být jist. O tom není pochyb. Pokračuj v džapování Hare Krišna za každou cenu a neber ohled na tato soužení máji. Pokračuj v džapování Hare Krišna. Krišna je ve tvém srdci. Modli se k Němu o ochranu a brzy se všechno urovná a budeš opět ve společnosti oddaných. Tím si můžeš být jist.“ (dŠP Čidánandovi, 1. července 1971)
71-10 „Opuštění naší Společnosti nepřichází v úvahu. Někdo tak může uvažovat, ale nemohu ti dovolit, abys odešel. To je moje inspirace. Neustále myslím na ty, kteří opustili Společnost. Zvláště v tvém případě nepřipadá odchod v úvahu. Zůstaň v Melbourne a kaž s pevným odhodláním. Rád slyším, že udržuješ korespondenci s Karandharem, a jsem si jist, že ti dá dobrý směr. Nenechte se tedy rozrušit ničím takzvaným požadavkem, ale držte se své kazatelské práce, jako manžel a manželka, džapujte a následujte usměrňující zásady. Nenechte se rozrušit drobnostmi. Zůstaňte stálí a pokračujte v kázání. Krišna vám pomůže ve všech ohledech.
Jsem velmi potěšen, že tak pěkně sloužíš Pánu podle svých nejlepších schopností. To je nutné. Ne že by každý měl být stejně zkušený. Ale v tom, co děláme, musíme být vážní a upřímní. Nikdo nemůže Krišnovi přiměřeně sloužit, protože Krišna je neomezený. Je ovšem tak laskavý, že přijme dokonce i lístek nebo květ, které Krišnovi nabídne ten nejchudší člověk na světě. Krišna je tak bohatý, že Mu žádný dar není ani trochu ku prospěchu, ale je tak laskavý a milostivý, že přijímá od svých oddaných lístek, květ nebo vodu, a protože k Němu oddaný přichází s takovou láskou a náklonností, je velmi spokojen. Jako je otci vždy líto syna, který žije mimo domov, Krišna není příliš šťastný, že je tolik zmatených pokleslých duší v hmotném světě. Proto osobně přichází požádat je, aby se Mu opět odevzdaly. Ale podmíněná duše je pod vlivem takové iluze, že je pro ni velmi těžké se Krišnovi odevzdat. Proto každý z nás, jestliže jsme schopni Krišnovi posloužit tím, že někoho jiného přimějeme se odevzdat Krišnovi, pak On tuto službu velmi ocení a to je náš prospěch. Snaž se následovat tuto zásadu, důrazně kázat podle svých nejlepších schopností, a vše bude v pořádku. Neboj se.“ (dŠP Upéndrovi, 9. října 1971)
71-10 „Vítám tě po návratu do naší Společnosti a cítíš se velmi pěkně ve společnosti oddaných. Šríla Rúpa Gósvámí napsal, že oddanou službu lze rozvíjet šesti způsoby. Možná je znáš. Jsou to: nadšení, trpělivost, přesvědčení, následování usměrňujících zásad, upřímnost v tom, co děláme, a společnost oddaných. Tato Společnost pro vědomí Krišny je především určena k tomu, aby dala lidem příležitost sdružovat se s oddanými. Oddaní jsou ti, kdo následují usměrňující zásady. Člověk nemůže být nezávislý a zároveň se stát oddaným, protože všechny oddané činnosti jsou založeny na odevzdání se. Ve společnosti oddaných se učíme tuto důležitou věc – jak se odevzdat, ale pokud si budeme udržovat nezávislost a snažit se stát se oddanými, není to možné.
Píšeš, že nenacházíš žádnou chuť v životě v chrámu nebo uctívání Božstva. To znamená, že si udržuješ stejnou náladu jako před opuštěním naší Společnosti. Naším procesem je přijímat obě linie: bhágavata márga a paňčarátrikí-márga. Možná jsi viděl obraz Gaudíjské Mise. Na jedné straně je kniha Bhágavata a na druhé straně obraz Lakšmí Nárájana pro uctívání Božstev. Pokud současně nenásleduješ obě linie, nemůžeš v oddané službě dosáhnout žádného pokroku. Stejně jako koleje na železniční trati; musí tam být obě. Podobně je uctívání v chrámu zásadní pro naše očištění od znečištění hmotou a bez očištění nemůžeme oslavovat Pána. Jak je uvedeno v Bhagavad-gítě, Pán je zcela čistý a nemůžeme se k Němu přiblížit bez očištění se. Jelikož říkáš, že se necítíš příliš povzbuzen službou Božstvům a životem v chrámu, vidím, že tvoje nemoc stále pokračuje. Za těchto okolností ti pouhá akademická kariéra nepomůže. Chceš-li žít s námi, musíš přijmout život v chrámu, a to čistě oholenou hlavu, následování usměrňujících zásad, značení těla tilakem atd. Všechny ty věci znáš.“ (dŠP Rájarámovi, 22. října 1971)
71-11 „Příklad zkráceného trestu: Pokud jsi odsouzen k pověšení, ale místo toho se ti dostane pouhého bodnutí, je to velmi pěkné. Krišna minimalizuje utrpení oddaného na nejnižší míru. Dokud se věnuje oddané službě, je imunní vůči reakcím svých minulých hříšných činností, ale pokud se rozhodne vzdát se této oddané služby, musí všechny tyto reakce podstoupit.“ (dŠP Nitjánandovi, 12. listopadu 1971)
71-11 „Jsem velmi rád, že jsi odhodlán napravit vše, co se stalo v minulosti, abys pokračoval v rozvoji vědomí Krišny do velmi světlé budoucnosti. Na minulost nehleď. Teď vypadáš velmi nadšeně do práce v Evropě, a to je velmi povzbudivé. Nyní tam tedy organizuj vše s Hansadútou a svými duchovními bratry, aby se toto hnutí mohlo v Evropě velmi účinně šířit. Již dlouho naše střediska v Evropě trpí nedostatkem literatury a mnoha věcí. Nyní však vidím, že v Anglii záležitosti fungují velmi pěkně, a Hansadúta mi píše, že v Německu se vše zlepšuje, a slyším, že se otvírají nová střediska. To vše jsou pro mě velmi dobré zprávy, protože se domnívám, že tyto západní země jsou pro naši práci tou nejdůležitější oblastí. Nyní dělej postupný pokrok v této práci a nedělej si příliš hlavu z nějakých dočasných překážek. Protože jsme v tomto hmotném světě, nejsme dokonalí, a proto jsou tyto překážky přirozené a neměli bychom jimi být příliš zneklidňováni.“ (dŠP Krišnovi dásovi, 30. listopadu 1971)
72-02 „Popsali jste, jak jste jednou poklesli, protože jste viděli nesrovnalosti v naší filozofii. Ve skutečnosti je naše filozofie dokonalá, ale protože v té době existovaly nesrovnalosti ve vaší mysli, možná jste měli nějakou špatnou představu o naší filozofii – to je jeden z oblíbených triků máji, aby nás přesvědčila, abychom zastavili náš duchovní život a užívali si jí. Pokud tedy někdy budete mít nějaké otázky nebo vážné pochybnosti o filozofii, můžete se zeptat člena GBC nebo mě. A k tomu, jak mi říkáte, že vás nějaký jiný oddaný v minulosti odrazoval, já jsem měl také problémy s některými z mých duchovních bratrů, ale nikdy jsem tím nenechal ovlivnit svou službu, protože když se někdo ustálí v oddané službě, nikdy nikomu nebo jakékoliv situaci nedovolí, aby bránili jeho službě Krišnovi nebo ho jakýmkoliv způsobem odrazovali. Musíte být také tak přesvědčeni, neustálým kázáním a sankírtanem, a velmi rychle dosáhnete nejvyšší dokonalosti života. Co se týče vaší otázky o celibátu, pokud chcete zůstat v celibátu po celý život, nemám žádné námitky.“ (dŠP Rudrovi dásovi a Rádhice déví dásí, 20. února 1972)
72-05 „Ve skutečnosti mimo naše pravá střediska vědomí Krišny není možné zjistit, co Krišna chce nebo nechce. Říkáme: ,Cítíme, že Krišna to pro nás chce. Ale já mám pocit, že to Krišna nechce.ʻ Kdo tedy bude mít pravdu? Říkáte, že následujete usměrňující zásady, takže pokud je následujete, proč nebudete spolupracovat? Pokud se pomocí usměrňujících zásad nestanete oddanými a nedokážete ocenit jiné oddané, k čemu pak tyto usměrňující zásady jsou? Pokud skutečně pravidelně džapujete šestnáct kol, denně děláte sankírtan, čtete co nejvíce naše knihy, pak si myslím, že budete mít pocit, že žít odděleně od našeho programu vědomí Krišny je velká chyba.
Má jediná žádost tedy je, abyste se okamžitě vrátili buď do chrámu v Clevelandu nebo do nějakého jiného chrámu. Můžete o tom komunikovat s Bhagavánem dásem ve středisku v Detroitu, 8311 E. Jefferson St. Detroit 48214. On je zónový tajemník GBC pro tuto zónu Středozápadu, takže se můžete s vašimi otázkami obrátit na něho. Velmi mě povzbuzuje, že všichni džapujete Hare Krišna a snažíte se stát vědomými si Krišny. Ale nedoporučuji vám, abyste přistupovali ke zdokonalení svého života tímto nezávislým způsobem. Bez spojení s pravým duchovním mistrem v učednické posloupnosti není možné dosáhnout v duchovním životě pokroku. Proto jsem založil střediska ISKCONu pro uchopení lotosových nohou Krišny důvěrným spojením s duchovním mistrem. Jsou to má autorizovaná střediska pro tento účel. Říkáte, že vykonáte vše, co vám nařídím. Můj pokyn tedy je, abyste zanechali tohoto nezávislého programu a připojili se k vašim dobrým duchovním bratrům a sestrám v jednom z našich středisek ISKCONu.“ (dŠP přátelům, 23. května 1972)
72-08 „Dostal jsem tvůj dopis ze dne 20. srpna 1972 a po jeho přečtení jsem docela překvapen. Nezní to jako ty. Po celou dobu mě moji duchovní bratři všemožně odrazovali, ale přesto jsem se držel své povinnosti a udržoval svého duchovního mistra vždy před sebou. To, že mezi námi jsou nějaké hádky, neznamená, že bych měl odejít. Pokud jsem pochopil pokyn svého duchovního mistra správně, pak musím za všech okolností plnit svou povinnost a nikdy nepomyslet na to, že bych znechuceně odešel. Jmenoval jsem tě svým zástupcem GBC v Jižní Americe, protože si myslím, že jsi velmi zodpovědný a schopný to dělat, a mám velmi rád tebe a tvoji dobrou ženu Góvindu dásí, že mi celou tu dobu pomáháte. Tak se nenech rozrušit nebo znepokojit nějakou drobností, fámami nebo nedorozuměním. Mezi našimi tzv. velkými muži neexistuje proti tobě nebo Siddhasvarúpánandovi žádné spiknutí. To je dětinské.“ (dŠP Gaurasundarovi, 26. srpna 1972)
72-08 „Požádal jsem Siddhasvarúpánandu, aby se se mnou setkal v Los Angeles, ale pokud nemůže, pak brzy přijedu na Havaj cestou do Indie, mohu se s ním setkat tam a vzít ho s sebou do Indie. Zatím nebuď rozrušen. Všechno je v pořádku. Pokud se na tebe nemohu spolehnout, že mi pomůžeš v pozici člena GBC, na koho se mohu spolehnout? Proto tě prosím, abys mě ujistil, že mi budeš tímto způsobem dál pomáhat a nevzdáš se své aktivní role. Laskavě mě zbav této velké úzkosti. Chci nyní odejít do ústraní a jen se soustředit na překládání, ale jak to mohu udělat, když nemohu předat vedení mé Společnosti vám všem, mým pokročilým starším žákům? Pokud jste v jednu chvíli ochotni a v příštím okamžiku se objeví nějaká malá neshoda a vy všichni okamžitě odejdete, jak mohu mít klidnou mysl? Do prvního říjnového týdne odjedu do Indie a cestou se zastavím na jednu noc v Honolulu a tehdy můžeme tuto záležitost dále prodiskutovat.“ (dŠP Gaurasundarovi, 26. srpna 1972)
72-09 „Co se týče tvých otázek, říkáš, že u starších žáků stále existují příznaky chamtivosti, hněvu, sporů, hádek atd., ale ty jsi jedním z nich. Jsi jedním ze starých studentů, takže do této skupiny patříš. Hádka tedy probíhá v této skupině, ale ne mezi skutečnými pracovníky. Gópí se spolu také hádaly, tak nemůžeme očekávat, že bude existovat nějaká utopie bez hádek. I v duchovním nebi existuje transcendentální chamtivost, chtíč, závist. Jsou však transcendentální. Hansadúta si uchovává svou pozici služby, tak proč bys měl odcházet, i když se trochu hádáte? Nikdy bychom se neměli vzdát naší povinnosti. Moji duchovní bratři mě vždycky odrazovali, ale já jsem se nevzdal, konám svou povinnost a neustále udržuji svého duchovního mistra před sebou. I když nastanou nějaké potíže nebo strasti nebo dokonce moji duchovní bratři nemusí spolupracovat nebo mohou existovat hádky, musím plnit svou povinnost vůči svému duchovnímu mistrovi a nenechat se odradit a odejít, to je slabost.“ (dŠP Krišnovi dásovi, 9. září 1972)
72-11 „Jedna věc je, že jsem velmi smutný poté, co jsem se dozvěděl, že jsi odešla ze společnosti oddaných kvůli této události v gurukule. Nyní žiješ sama, protože tě zranilo to, že jsi viděla, že je s dětmi někdy špatně zacházeno, a protože v této souvislosti nikdo nepřijal tvou dobrou radu. Ale můžeš být ujištěna, že si vždy dělám starost o blaho svých žáků, takže podnikám kroky k nápravě této nešťastné situace. Nyní ti radím zanechat těchto pocitů a vrátit se do svého života oddané služby vědomí Krišny, a pokud se vrátíš do dallaské školy a ukážeš ostatním učitelům správný způsob, jak učit a ukázňovat studenty, bude to skvělá služba. Předávám kopii tohoto dopisu s tvým dopisem Satsvarúpovi k jeho okamžité pozornosti...
Předal jsem vám hlavní principy, ne že mám být konzultován ohledně každé drobnosti, to je záležitost těch, kdo to mají na starosti, ale pokud tam není nikdo, kdo dokáže správně řídit, co mohu dělat? Pokud máš správnou představu, jak to udělat, můžeš tam znovu jet a přijmout nějakou zodpovědnou pozici k nápravě situace. To bude tvoje skutečná povinnost, ne že dojde k nějaké neshodě a já znechuceně odejdu, ne. To není vaišnavský standard. Standard by měl být takový, že můj duchovní mistr mi nařídil, abych to dělal takhle, tak to budu dělat bez ohledu na nějaké potíže, to je všechno.“ (dŠP Bhánutanji dásí, 18. listopadu 1972)
73-03 „Udělal jsi velmi vážnou chybu. Závisím na vás, vůdcích pro budoucnost naší Společnosti, přesto je zde celý tento zájem o nedovolený sex. To mi způsobuje obavy, jak budou záležitosti pokračovat. Co mohu dělat? Dal jsem vám všechny pokyny, proč je nedokážete následovat? Nyní bys měl být zodpovědným oddaným a tato situace musí být napravena, je to špatný příklad pro ostatní. Požádal jsi o mé požehnání a já jsem ti je dal, protože jsi můj duchovní syn, a převzal jsem zodpovědnost za to, že tě zapojím do služby Krišnovi. Myslím si ale, že od teď můžeš přísně následovat usměrňující zásady a úplně se zdržet jakéhokoliv sexu, to může být tvoje askeze. Tvůj návrh jet do chrámu v Chicagu pod dohledem Satsvarúpy Mahárádže a Kírtanánandy Mahárádže je velmi dobrý. Jsou to tvoji dobrodinci. Nyní se můžeš chopit svých činností s rozhodností a vážností.“ (dŠP Kálijovi Krišnovi, 31. března 1973)