51-10 „Panu Danielovi Baileymu

Informačnímu úředníkovi Amerického zpravodaje

Queens Rd 54, Nové Dillí

Drahý pane Bailey,

obdržel jsem váš dopis č. AR2732 z 26. t.m. a jsem velice rád, že jste upřímně přiznal, že nejste pro tuto chvíli schopen šířit základní principy indických filozofií.

Indické filozofie v podstatě znamenají sad-daršana čili šest základních škol filozofů, konkrétně 1) Mímámsá, 2) Sánkhja, 3) Njája, 4) Májáváda, 5) Pataňdžalí a 6) Védánta. Posledně jmenovaný systém, Védánta-daršan, byla sestavena Šrí Vjásou po zevrubném poražení všech ostatních daršanů, a proto je Védánta uznávána všemi indickými učenci a bez vlastní interpretace Védánta-daršanu se nedá nikdo považovat za věrohodného učence.

Západní filozofové, kteří převážně náleží k filozofii sánkhji, mají méně zkušeností s Védánta-daršanem, a filozofové jako Kant, Mill, Aristoteles a Schopenhauer všichni náleží k jednomu z pěti výše zmíněných daršanů kromě Védánty, protože omezené lidské myšlení se nedokáže za tuto úroveň dostat. Avšak Védánta-daršan leží daleko za omezeným mentálním spekulováním lidského mozku podmíněného hmotnou přírodou.

Rámakrišnova misie, ačkoli nepochází z žádné ze zmíněných šesti škol filozofů, se obecně ráda nazývá šankaristy neboli náležející k májávádské škole. Jejich interpretace Védánty nejsou ani májávádské, ani sattvické. Mají svou vlastní verzi odlišnou od Vjásovy školy filozofie. Ostatní áčárjové jako Rámánudža, Madhva atd., a v nedávné době i Šrí Čaitanja – všichni náleží k védántistické škole prostřednictvím přímé učednické posloupnosti. Podle těchto áčárjů jsou Bhagavad-gítá a Šrímad-Bhágavatam ve své původní podobě těmi pravými komentáři Védánta-súter. Májávádí, kteří vlastně k védántistické škole nepatří, Bhagavad-gítu zbytečně zahalili do mračen, a proto jsou jimi běžní lidé svedeni. Jinými slovy, abych tak řekl, nemají žádný přístup k Védánta-daršanu. Není vůbec nezbytné, aby osoba trpící nemocí poslouchala všechny možné lékaře pouze proto, že praktikují medicínu. Takový pacient musí být léčen doktorem, který je schopen mu pomoci.

Cesty filozofie jsou praktické a je zbytečné užívat si spekulací bez jakéhokoli praktického výsledku, to je jako chovat krávu, která nedává mléko. Musíme se z filozofie vždy snažit získat nějaký praktický výsledek pro dobro všech. Poslání, se kterým jste započal svou službu, mě inspirovalo k tomu, abych vám co nejvíce pomohl, a považuji za vhodné vám sdělit, že vaše poslání může být dobře vedeno praktickou filozofií Bhagavad-gíty. Jestli ji přijmete, či ne, to je jiná otázka. Pokud vytvoříte program, který bude přijatelný pro každého bez rozdílů, nebude nutné povyšovat se nad jakékoli ostatní ismy. Jak pro Indii, tak pro další místa bude možné vytvořit jednotný program, který bude prakticky použitelný. Díky tomu získáte praktická řešení pro všechny problémy rázu sociálního, náboženského, politického, ekonomického a také zemědělského a průmyslového – to vše z Bhagavad-gíty. Je toho možné dosáhnout díky pouhému vstřebání jejího obsahu přímým vnímáním. Je určena pro všechny živé bytosti. Nepřímé vnímání nás odvede daleko od pravdy a já se obávám, že mnohé takové nepřímé mylné interpretace ve spekulativním duchu od různých komentátorů napáchaly více škody než užitku pro lidstvo obecně. Dovoluji si s vámi nesouhlasit v tom, že v rámci široké veřejnosti by mělo být všem umožněno si vybrat a interpretovat si, co se komu zlíbí. Méně inteligentní lidé jsou vždy vedeni těmi, kdo mají vyšší poznání ve všech sférách života. Tento princip se dá aplikovat všude, takové vedení však musí být správné a věrohodné. Záleží však vždy na přání těch, kdo jsou vedení, zda tento princip přijmou, či ne.

Jsem rád, že máte u sebe vydání Bhagavad-gíty. Kromě učených výkladů Svámídžího se můžete sám podívat na to, co se píše v osmnácté kapitole ve šlóce 67. Empiričtí filozofové to mohou nazývat sofistikou, jde však o fakt předložený po všech lidských rozumových argumentech vyslovených Ardžunou. Jasně se tam říká, že člověk by měl následovat pouze Krišnu samotného. Když si někdo vybere nenásledovat Ho, zcela jistě se mu dostane jiného výsledku. Bhagavad-gítá je převážně čtena všemi vrstvami obyvatelstva světa, avšak bohužel si lidé nezávisle vybírají její nepřímou interpretaci. To je odchýlení a pouze z toho důvodu z ní nemohou získat přímý prospěch. Dlužím vám mé upřímné díky za poslední část vašeho zpátečního dopisu.

Upřímně váš

A.Č. Bhaktivédánta.

Všechna sláva Šrí Guruovi a Gaurángovi.“ (dŠP panu Baileymu, 2. října 1951)

 

52-01 „Panditovi Džaváharlálovi Nehrúovi

Prezidentovi pracovního výboru Všeindického národní kongresu v Novém Dillí

Drahý Panditdží,

tvůj článek s titulkem Buďme k sobě navzájem upřímní, vydaný v A. B. Patrice (alláhábádském vydání) dne 30. 12. 1951, přitáhl mou pozornost a četl jsem jej znovu a znovu. Tento článek obsahuje jádro budoucích činností lidské společnosti v duchovní říši a já jsem si tvé výroky četl s hlubokými myšlenkami o budoucím směřování lidské civilizace. Správně ses v této souvislosti vyjádřil následujícím slovy, cituji ,Hledáme tedy nové cesty, nové aspekty pravdy více v harmonii s naším prostředím. A zpochybňujeme jeden druhého a debatujeme a hádáme se a vymýšlíme neomezené množství ismů a filozofií. Tak jako v Sokratově době, žijeme teď ve věku zpochybňování, to však není vázáno na jediné místo jako Atény: jde o celosvětový trend.‘    

Existují dva způsoby, jak odpovědět na takové otázky; mám na mysli deduktivní a induktivní cesty. Smrtelnost člověka je možno prokázat oběma způsoby. Použijeme-li deduktivní cestu, přijmeme z důvěryhodného zdroje jako fakt, že člověk je smrtelný. Avšak v induktivní cestě se snažíme k tomu samému faktu přistoupit naším chabým uvažováním a metodou pozorování a experimentu. Pozorováním můžeme zjistit, že Gándhí zemřel, Motilál zemřel, C. R. zemřel, Patel zemřel, a proto dojdeme k závěru, že člověk je smrtelný. A když se deduktivní cestou domníváme, že je člověk smrtelný, a když zjistíme, že Džaváharlál je člověk, pak musíme dojít k závěru, že Džaváharlál je smrtelník.

Pravda znamená Absolutní Pravda. Relativní pravda je podmíněná, a když její podmínky selžou, taková relativní pravda zmizí. Avšak Absolutní Pravda není závislá na vnějších podmínkách; je nade všemi takovými podmínkami. Hovoříme-li tedy o pravdě, máme tím na mysli Absolutní Pravdu. A když říkáme, že se Pravdy dobíráme novými způsoby, jistě tím míníme, že se pravdy chceme dobrat induktivní cestou. Absolutní Pravda je ve Védách popsána následovně: satyaṁ paraṁ dhīmahi – summum bonum. A z této Absolutní Pravdy všechno emanuje - janmādy asya yataḥ. Tato Absolutní Pravda je popsána ve védské literatuře jako sanátana či věčná. A filozofie či věda, která se zaobírá takovými věčnými subjekty, je popisována jako sanátana-dharma. Proto musíme nejprve nalézt Absolutní Pravdu nějakou novou cestou (?) a pak musíme nalézt tyto nové aspekty Absolutní Pravdy v harmonii s naším současným prostředím. Současné prostředí se nepochybně liší od toho starého. A když porovnáme současné se starým, můžeme snadno zjistit, že:

  1. Lidé v současné době obecně žijí krátce, průměrná délka života je kolem třiceti let či tak nějak.
  2. Obecně nejsou lidé příliš prostí. Téměř každý se předvádí a má pokřivený charakter.
  3. Nemají smysl pro vyšší uvažování, protože jsou zmateni různými relativními pravdami.
  4. Lidé v tomto věku jsou nešťastní a jejich problémy zůstávají nevyřešeny po celý jejich život, ačkoli se tyto problémy jejich vůdcové snaží odstranit. Zkoušejí, co se dá, aby problém vyřešili, avšak naneštěstí se celá věc tím jen zhorší a zintenzivní.
  5. Nade vše jsou lidé v tomto věku vždy trýzněni hladomorem, nedostatkem věcí, žalem a nemocemi ve vzrůstajícím měřítku.“ (dŠP Nehrúovi, 20. ledna 1952)

 

58-07 „Védské poznání Indie je nade vše podmíněno nedostatky zmíněnými výše, avšak my Indové jsme v současné chvíli zanedbali tak úžasné védské poznání. Je to způsobeno tím, jak se s ním nyní špatně zachází. Celá védská literatura, konkrétně Védy a Upanišady, jsou shrnuty ve Védánta-sútře, která zahrnuje výklady šesti indických filozofických tezí Kanády, Gautamy, Kapily, Pataňdžaliho, Aštavédji a védských rišiů.

Tato Védánta-sútra byla sestavena Šrílou Vjásadévou a na radu svého duchovního mistra Šríly Nárady Vjásadéva napsal komentář k Védánta-sútře a sestavil tak Šrímad-Bhágavatam. Šrímad-Bhágavatam je tedy posledním darem Šríly Vjásadévy a představuje autorizovaný komentář Védánta-sútry, a posláním Pána Čaitanji je kázat toto vyznání v každém koutě této planety, aby tak lidé mohli být opravdu šťastní. Tato Védánta-sútra je teď v Indii nesprávně používána neautorizovanými osobami z různých táborů, a proto jsou lidé svedeni na scestí. Nově rašící národní nadšení indických vůdců, průmyslníků a plánovačů nedává prostor ani touhu k pochopení poselství Védánta-sútry či dokonce ani Bhagavad-gíty. Humanitární činnosti se nedají dělat bez náležitého vedení. Védánta-sútra je tím správným vodítkem, protože šástra -   athāto brahma –jijñāsā, je počátkem dotazování se na podstatu našich různých záležitostí.“ (dŠP Védovi Prakášovi, 7. července 1958)

 

68-01 „Nevidím žádné základní rozdíly ve filozofii. Od samého počátku jsem vždy kázal, že v podstatě není žádný rozdíl mezi křesťany, muslimy, hinduisty a buddhisty, těmito čtyřmi hlavními světovými náboženstvími. Je tu však třída impersonalistů, které považujeme za ateisty. Ateisté přímo říkají, že Bůh neexistuje, a impersonalisté tvrdí, že možná existuje Bůh, avšak nemá žádnou podobu. Nepřímo tak říkají, že žádný Bůh není. Velice rád jsem si v tvém dopise přečetl tento řádek: ,Mým hlavním zájmem je vidět Jej neustále v mém denním životě, tím míním neustále na Něj myslet a nezapomenout na Něj.‘ Tak ve skutečnosti vypadá vědomí Krišny. Na Krišnu si můžeme vzpomenout v jakoukoli chvíli. Můžeme na Krišnu vzpomínat, když pijeme sklenici vody, protože Krišna je chutí této vody. Můžeme na Krišnu vzpomínat, jakmile se ráno objeví sluneční svit, protože ten je odrazem Krišnovy tělesné záře. Podobně též jakmile spatříme měsíční svit v noci, vzpomeneme si na Krišnu, protože měsíční svit je také odrazem slunečního svitu. A stejně tak slyšíme-li nějaký zvuk, můžeme na Krišnu myslet, protože Krišna je tím zvukem, a tím nejdokonalejším zvukem, transcendentálním zvukem, je Hare Krišna mantra, kterou musíme zpívat dvacet čtyři hodin denně. Když budeme toto praktikovat, nebude v našem životě ani trochu místa zapomenout na Krišnu. Tato Společnost pro vědomí Krišny je určena ke kázání této filozofie po celém světě a já jsem byl velice potěšen, že se mi dostalo vaší spolupráce, a stále doufám, že ty a ostatní tví duchovní bratři budete schopni kázat tuto filozofii Bhagavad-gíty, která je vědou o Bohu.“ (dŠP Hajagrívovi, 15. ledna 198)

 

68-06 Děkuji ti mnohokrát za tvůj dopis datovaný 22. července 1968, jehož obsah jsem si pročetl. Návrh na výstavbu Nového Vrindávanu, jak jsem o tom psal v dopise Hajagrívovi, je tou jedinou cestou, která nám zaručí úspěch při budování projektu Nového Vrindávanu. Jestli však v této záležitosti máš potíže, jak říkáš, vlastník pozemku má jiný názor, pak si nejsem jist, jak budeme schopni projekt vybudovat volně podle našich představ. Pan Rose je možná velmi dobrý člověk, avšak nemá ponětí o tom, co je sektářské a co nesektářské. Alespoň ty bys však měl vědět, že Krišna není sektářský. Krišna o sobě tvrdí, že je Otcem dávajícím sémě všem 8 400 000 druhům života přítomných v hmotném stvoření. Najdeme zde různé podoby – některé jsou vodními tvory, některé jsou zeleninou, rostlinami, některé jsou zas červy, jiné ptáky, pak jsou tu zvířata a nakonec také lidské bytosti. Krišna tvrdí, že jsou to všechno Jím počatí synové. Krišna o sobě ani netvrdí, že by byl Ind či kšatrija, či bráhman, bílý či černý. Říká o sobě, že je poživatelem všeho, co existuje. Je vlastníkem všech planet a stvoření a je blízkým přítelem všech živých bytostí. Nikdy neříká, že bychom Mu měli nabízet pro Jeho uspokojení velice drahé věci; nežádá si dokonce ani velice lahodného jídla – naopak říká, že i když Mu nabídneme třeba jen malý lístek, trochu ovoce a vodu s láskou a oddaností, přijme to a takové věci sní.

Je tedy pravdou, že Krišna je univerzální. Krišna není sektářský, a proto jestli chce pan Rose skutečně mít jistou instituci, musí vědět, jak je možné vybudovat nesektářské hnutí. Vědomí Krišny je ve skutečnosti nesektářské hnutí. Nelze tu hovořit o sektářství. Když si však někdo bez porozumění této nesektářské filozofii myslí něco jiného, on sám se tak stane sektářem. Proto se domnívám, že by ses měl pokusit přesvědčit pana Rose o naší filozofii vědomí Krišny a přimět ho tak, aby přestal se svým sektářstvím. Bez pochopení Krišny je každý sektářem a spojení takových osob bez vědomí Krišny nikdy nevytvoří instituci nesektářské povahy. Jestli pan Rose myslí vážně, že chce poskytnout zázemí nesektářské organizaci v této části země, měl by zevrubně porozumět Krišnovi a této filozofii. Naše hnutí pro vědomí Krišny není náboženským hnutím, jak je lidé běžně znají. Naší propagandou je naučit lidi, jak mít náklonnost ke Krišnovi či k Bohu a jak se zaměstnat v Jeho láskyplné transcendentální službě. Každý, kdo má pojetí Boha, bude s touto filozofií souhlasit. Existuje mnoho sektářských náboženství, která přijímají Boha, avšak neučí o lásce k Bohu. A to my děláme. To znamená, že vědomí Krišny je postgraduálním studiem všech náboženských sekt. Nemáme nic proti křesťanům či muslimům nebo židům nebo jakékoli jiné náboženské skupině, neříkáme, že jejich náboženství postrádá koncept Boha. Takový koncept se do určité míry nachází v každém náboženství. Nikdo se však nesnaží Boha milovat. Například v křesťanském náboženství chodí každý den do kostela a vyžadují od Boha denní chléb, avšak nikdy se nepokouší Boha potěšit. A protože se nikde neučí této lásce k Bohu a procesu k jejímu dosažení, lidé se dostali na úroveň pochopení, že Bůh je mrtev.

V současné chvíli se v mnoha křesťanských kostelech vyučuje taková filozofie, Bůh je mrtev. Pokud však jde o nás, my takovou filozofii, že Bůh je mrtvý, nemůžeme přijmout. Naopak učíme, že Bůh nejenže není mrtvý, nýbrž se s Ním můžeme setkat tváří v tvář. A postup k tomu je velice snadný, zpívání svatého jména Boha – Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare/ Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare. To je standardní a ověřený proces.

Pokud jde o ověření tohoto procesu, sám o něm moc dobře víš, protože v této části světa jsou všichni mí žáci ne-hinduisty, a nejsou ani indického původu. Přesto však tuto mantru, tuto mahá-mantru, přijali se vší vážností a získávají dobré výsledky z jejího zpívání. Nelze tedy zpochybňovat, že by tato mantra nebyla náležitě představena. Měli bychom proto rozšiřovat toto hnutí tím samým jednoduchým způsobem, který doposud používáme – všichni se sejdou dohromady a posadí se a zpívají svatá jména Hare Krišna. Jestli bude takový systém považován za sektářský, pak jsem si jist, že tvá snaha zorganizovat Nový Vrindávan v péči pan Rose nebude úspěšná. Nejlepší bude zpívat Hare Krišna, svolat všechny sousedy v této části státu a postupně rozvíjet jejich chuť pro tento proces. Pak se pokuste udělat něco pro rozvoj Nového Vrindávanu. Prozatím žijte tak jednoduše, jak je to jen možné, a nepokoušejte se rozvíjet tuto oblast v Nový Vrindávan, nebo to dělejte v poklidném duchu, jak jsi to zmínil. Musíte však pokračovat ve zpívání Hare Krišna, přinejmenším ty a Hajagríva a každý, kdo se k vám přidá. Pan Rose by neměl nic namítat alespoň proti tomuto provádění kírtanu, protože chce poskytnout zázemí všem sektám. I kdyby tedy tvrdil, že hnutí pro vědomí Krišny je také určitým druhem sekty, jistě by proti tomu neměl nic namítat. Závěrem se tedy dá říct, že teď musíte pravidelně pořádat Krišnův kírtan, tak jako se to děje i v našich ostatních centrech. Žijte poklidně bez nějakých výstřelků a snažte se lidi přesvědčit o nesektářské povaze vědomí Krišny. Myslím si, že to vám v tomto velkém dobrodružství zaručí úspěch. Před příchodem Pána Čaitanji nikdo neprojevoval praktickým způsobem rozvoj lásky k Bohu, a tento proces je otevřen každému, protože je to jednoduchý, nesektářský a absolutní proces. Jsou-li však lidé zpátečničtí a podezřívaví, jak se váš plán v této části země stane úspěšným?   

Toto hnutí je určeno pro inteligentní třídu lidí, pro ty, kdo používají rozum a logiku k pochopení věci civilizovaným způsobem a kdo mají mysl otevřenou k přijímání věcí, tak jak jsou. Avšak kromě takového přihlédnutí nevidím důvod k podezíravosti, když někdo prostě jen zpívá a tancuje. Jestliže někdo bez vyhlídky na odměnu zpívá a tancuje v jeho budově, proč by to mělo být podezřelé? Je-li toto místo však zamořeno takovými podezřelými lidmi a zpátečnickou třídou, jak tam budeš moci rozvinout Nový Vrindávan? Okolnosti, jak jsi mi je popsal, se mi nezdají příliš příznivé. Proto si myslím, že tyto snahy nebudou příliš úspěšné. Hnutí pro vědomí Krišny se dá šířit v příznivé atmosféře. Není-li atmosféra příznivá, nepokoušej se o to, nebude to úspěšné. Můžeš přijmout jistá opatření, ale když se budete rozrůstat a budou vás dál podezřívat, může to způsobit potíže. Můžeš se totiž ve svém domě oblékat podle libosti a žít tam v míru, avšak budou-li tví sousedé vždy podezřívaví, bude tu vždy nějaké nebezpečí. Proč bychom tedy měli z našeho sídla udělat takové místo? Nemyslím si, že by se tam za takových nepohodlných podmínek vydal jakýkoli brahmačárí a žil vedle podezřelých sousedů. Pokud jde jen o pozemek, na tom nám nezáleží. Chceme zkrátka jen místo příznivé k uctívání Krišny. To je naše idea.“ (dŠP Kírtanánandovi. 30. června 1968)

 

68-11 „Je velice pěkné, že o tom budeš hovořit na programu pro jógovou skupinu. Subal by měl velice pečlivě přečíst, že hatha-jógu vysvětlenou v Bhagavad-gítě je v tomto věku velice těžké praktikovat. Jógový systém je schválen, nikdo však nedokáže důsledně následovat pravidla a omezení, nenajdeme ani vhodné místo k jejímu vykonávání a každý je plný obav, jak se tedy mohou soustředit? Nejlepší je tedy zpívat Hare Krišna, což je vynucená meditace. Tímto způsobem k nim pěkně promluvte a na závěr prohlaste, že tím nejvyšším jógím je ten, kdo se odevzdá Krišnovi a uctívá Krišnu svými myšlenkami, činnostmi a inteligencí.“ (dŠP Brahmánandovi, 20. listopadu 1968)

 

69-06 „Jsem velice rád, že královna schválila Vyhlášku o přebytečných kostelech, a je tu dobrá šance, že jeden takový kostel získáme pro náš chrám. Najdeme tu spoustu přebytečných kostelů, protože křesťané se postupně odchylují od své náboženské víry kvůli stereotypnímu představování Bible sofistikovanými kněžími. Moderní mládež je vzdělávána od útlého věku, nezajímá ji proto opakování jistých statických hesel. Mladí lidé chtějí něco dynamického, chtějí pokročit ve svém duchovním pochopení, avšak křesťanští kněží je nemohou uspokojit. V kontrastu ke všem těmto dogmatickým principům představuje naše hnutí pro vědomí Krišny vše ve správném světle, dokonce i z vědeckého a filozofického úhlu pohledu. Kdybys tedy dokázal v Anglii pro potřeby našeho hnutí zajistit jeden kostel, domnívám se, že bychom pak byli schopni získat mnoho takových podobných kostelů po celém světě. Chováme vůči Pánu Ježíši Kristovi velkou úctu. Považujeme ho za mocnou inkarnaci Krišny, stejně jako Pána Buddhu. Můžeme buddhisty, křesťany a dokonce i muslimy přizpůsobit našemu hnutí, kdyby se tedy náboženské hlavy těchto věr snažily pochopit naši filozofii, zcela jistě by to byl velký podnět v záležitostech duchovní obrody světa. Snaž se tedy přesvědčit arcibiskupa z Canterbury a přimět ho, aby nám dal šanci šířit vědomí Boha v nejlepším městě na zemi, Londýně. Je-li třeba mé přítomnosti, jsem připraven se tam kdykoli během měsíce června vypravit, neboť přemýšlím o tom, že se v červenci vypravím do San Franciska na Ratha-játru organizovanou Tamálem Krišnou.“ (dŠP Šjámasundarovi, 3. června 1969)

 

69-07 „Dovoluji si zde přiložit jeden dopis, který jsem obdržel od tvého otce a který hovoří sám za sebe. Z jeho dopisu se zdá, že jsi dobrým učencem a že tvá vzdělanecká kariéra má velice dobré pozadí. Jestli si tedy přeješ pokračovat ve své vzdělanecké kariéře, bude to pro naše hnutí pro vědomí Krišny dobrou akvizicí. Zajímá tě psychologie a studie božskosti, a to je velice pěkné. Jistě, naše hnutí pro vědomí Krišny leží v této linii božskosti a vydali jsme na toto téma mnoho knih. Tyto knihy bohužel ještě nejsou přijaty pro doporučené četby univerzity, když se však ve svém postgraduálním studiu božskosti zaměříš na komparativní studii, budeme v budoucnu moci představit naši filozofii vědomí Krišny v porovnání s ostatními teologickými prezentacemi. My ve skutečnosti učíme, jak rozvinout náš dřímající sklon milovat Boha. Naneštěstí jsme kvůli styku s hmotou v podstatě zapomněli, že máme věčný vztah k Bohu. V naší filozofii vědomí Krišny nelze hovořit o sektářských náhledech. Vědomí Krišny je postgraduálním studiem všech náboženských konceptů světa. Zamlouvá se mi myšlenka, že bys vytvořil studii všech teologických škol, a v budoucnu bys pak mohl vysvětlit, že naše hnutí pro vědomí Krišny je postgraduálním představením všech teologických tezí, to by pak byl velký úspěch. Jsi vyspělý mladík a máš dost inteligence, vyjasni si tedy své postavení a udělej, co je nutné.“ (dŠP Girirádžovi, 10. července 1969)

 

69-07 „Děkuji ti mnohokrát za tvůj příspěvek k mému knižnímu fondu. Mými dalšími publikacemi budou Nektar oddanosti a měkké vydání Učení Pána Čaitanji. Děkuji ti mockrát za tvé ocenění našeho hnutí pro vědomí Krišny. Ve srovnání s vědomím Krišny jsou všechny ostatní pokusy o duchovní porozumění jako drogy, prázdnota, neosobní pojetí, tělesná cvičení hatha-jógy atd. něčím jako bezvědomým stavem pod vlivem nějaké super-drogy. Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti dává velice dobrý příklad. Říká, že podmíněná duše zůstává ve spánku bezvědomí jako pacient uštknutý jedovatým hadem. V Indii najdeme třídu zaklínačů hadů a lékařů, kteří léčí osoby uštknuté hadem jistým druhem divoce rostoucích bylin. Tato léčba spočívá v přiložení této byliny k nosním dírkám pacienta, aby ji mohl ucítit, načež pacient přijde zpět k vědomí a je zbaven účinků hadího uštknutí. V našem podmíněném životě jsme uštknuti tolika druhy hadů máji a více a více se propadáme do bezvědomí mysli bez jakékoli naděje na věčný život. Vědomí Krišny je tou jedinou bylinou účinnou proti takovému stavu uštknutí hadem máji. Naše povinnost je tedy velice zodpovědná. Musíme probrat tolik pacientů uštknutých hadem pod vlivem máji. Upřímná duše jako ty bude velkou pomocí tomuto hnutí pro vědomí Krišny. Jsem rád, že čteš Bhagavad-gítu takovou, jaká je, a Učení Pána Čaitanji. Dostane se z nich mnoho osvícení. Měl bys také číst Zpátky k Bohu a Šrímad- Bhágavatam a tvůj život pak jistě bude vznešený. Očekáváme, že se z tebe do budoucna stane velký kazatel tohoto hnutí světu.“ (dŠP Carlu Lingeovi, 12. července 1969)

 

69-08 „Zmínil ses, žes byl pozván na jakousi ,Konferenci světového bratrství‘, a jestli se vám to hodí, můžete se tam se sankírtanovou skupinou vypravit, zpívat Hare Krišna, trochu pohovořit o Bhagavad-gítě a rozdávat prasádam. To jsou naše jediné povinnosti a můžeme je vykonávat kdekoli; nezáleží na tom, zda je to na ulici, či na nějaké konferenci světového bratrství. Každý v tomto světě je podmíněn zákony máji, kamkoli se tedy vydáme, jistě tam budeme mít co na práci, abychom pomohli…(chybějící strana).“ (dŠP Džajapatákovi, 1. srpna 1969)

 

70-01 „Rád vidím, žes použil citát ze Šrímad-Bhágavatamu ohledně socialistického názoru Šrí Nárady Muniho. To je skvělé a také jsem to zmínil v předmluvě k prvnímu svazku Šrímad-Bhágavatamu. Hnutí pro vědomí Krišny je tak úžasné, že dokáže urovnat i neshody mezi socialismem a kapitalismem. V současné chvíli není žádný z těchto ismů dokonalý z filozofického úhlu pohledu, avšak chopí-li se obě tyto strany tohoto obecného postupu vědomí Krišny, budou se navzájem doplňovat. Domnívám se tedy, že toto hnutí pro vědomí Krišny by mělo být prosazováno po celém světě, a prakticky mohu vidět jeho mocný účinek.“ (dŠP Séthdžímu, 13. ledna 1970)

 

70-04 „Pokud jde o náboženství, nejen současná, ale i  minulá, všechna jsou popisována jako pseudo-náboženství. Bhágavata taková pseudo-náboženství odsuzuje ve druhém verši první kapitoly prvního zpěvu. Pod vlivem hmotné energie člověk zapomíná na svůj věčný vztah k Bohu. Vytváří si nějaké náboženství, aby z něj získal hmotný prospěch, tak jako vytváří politické organizace pro vzájemně nenarušený smyslový požitek. Náboženství je tedy také součástí takového pojetí života. Z toho důvodu ve většině náboženství najdeme jisté pokyny týkající se morálky a dobra, zatímco vědomí Boha se dotknou jen letmo. Kromě vědomí Krišny neboli bhágavata-dharmy či náboženství Bhágavaty jsou všechny ostatní náboženské systémy pouhou přetvářkou, tak to je. Není proto překvapující, že setkání židů a křesťanů, kde ti dovolili promluvit, na tebe udělalo dojem, že to, co jim chybí, je vědomí Boha. Pokud jde o nás, naším principem je žít skutečně s Bohem místo toto, abychom si z Boha dělali poslíčka. Náš proces je odlišný, protože my chceme všechno dávat Bohu – všechno, co máme, i všechno, co nemáme.“ (dŠP Subalovi, 11. dubna 1970)

 

70-07 „Pokud jde o Nový zákon, můžeme prostě jen souhlasit s tím, že Nový zákon považuje Boha za velkého a že stvoření začalo existovat skrze Jeho slovo. Neznám detaily Nového zákona, avšak pokud vím, uvádí se tam, že veškeré stvoření bylo vykonáno Bohem. Takový výrok se tedy shoduje s výroky Véd. Ve filozofii Védánty se také uvádí to samé, Nejvyšší Brahman je příčinou všeho stvoření, udržování a zničení. Na základě principu, že Bůh je Nejvyšší, že Bůh je velký, si nemyslím, že je mezi naším názorem a názorem křesťanů jakýkoli rozdíl. Avšak jelikož je védská literatura starší a byla rozšiřována velkým množstvím vznešených áčárjů, můžeme z ní vyzvědět, jakým způsobem je Bůh velký, jak se Jeho stvoření odehrálo jedno po druhém. Takové detaily v jiných písmech světa nenajdeme.

Z celkového hlediska se tedy dá říci, že když někdo přijme, že Bůh je větší než všichni ostatní a že se Mu nikdo nevyrovná, pak takový výrok vítáme. A je-li taková osoba rozumná a inteligentní, pak se pokusí z védské literatury dozvědět, jak přesně je Bůh větší než ostatní a jak se Mu nikdo nevyrovná. Toto poznání je velice jasně definováno počínaje Bhagavad-gítou. Potkáš-li tedy takové osoby, které jsou skálopevnými křesťany, můžeš jim pokorně předložit tento argument ke zvážení. Jestliže je však někdo dogmatik a zaslepený následovník, pak se diskuzím s nimi vyhni. Raději ten samý čas věnuj osvětlování věcí nevinné osobě. Nesnaž se proniknout do podrobností Nového zákona, prostě jen řekni, že souhlasíme s principem, že Bůh je velký.“ (dŠP Tóšanovi Krišnovi, 23. června 1970)

 

71-02 „Pokud se jedná o ostatní svámí a pandity, nikdo se nám ve skutečnosti nevyrovná, protože nepocházejí ze systému parampary. Kvůli tomu je podle našeho porozumění jejich tok myšlenek nicotný a prázdný. Naše hnutí je revoluční vůči takzvaným náboženským principům, guruům a svámím. Tento fakt je uznáván dokonce i v Indii. Postupně bude naše hnutí osvětlovat stále více veřejnosti.“ (dŠP Upéndrovi, 16. února 1971)

 

71-11 „Rád se také dozvídám, že vyučuješ univerzitní kurz ve vědomí Krišny. Snaž se tento program udělat velice stimulující pro všechny univerzitní studenty pomocí toho, že je budeš všechny vyzývat, aby se pokusili porazit naši filozofii vědomí Krišny svou vlastní filozofií. Budeme-li moci vést takové velice živé debaty, studentská obec si nás možná všimne a začne se přihlašovat ve větším množství. Filozofie je tím největším poznáním, avšak ještě výše než filozofie je praktikování filozofie. Budeš-li tedy moci přimět své studenty, aby praktikovali Krišnovu filozofii, pocítí její praktické výhody, a to je přesvědčí, tak funguje proces Pána Čaitanji. S tím, jak se více studentů bude zapojovat do našich filozofických diskuzí, budeš schopen prodat jim naše knihy. Chci, aby se mé knihy a literatura distribuovala ve velice širokém měřítku, v co největším množství.“ (dŠP Galimovi dásovi, 20. listopadu 1971)

 

71-11 „Jsem velice potěšen tím, že se tvé snahy šířit toto hnutí pro vědomí Krišny setkávají s úspěchem. Krišna ti dal tento dar, jak publiku představit vědomí Krišny velice lahodným způsobem, použij tedy tuto výsadu a tvůj život bude dokonalý. Pravda je, že jelikož jsi odevzdal svůj život Krišnovi, dosáhl jsi již dokonalosti. Podobá se to však oceánu, když v něm plaveš, můžeš klidně plavat věčně a nikdy nedosáhneš jeho břehu. Podobně dokonalost ve vědomí Krišny nezná mezí. Snaž se toto poselství předat každému a lidé budou naše hnutí oceňovat, protože máme solidní základy filozofie, a co víc, naše filozofie může být uplatněna v životě a přinést dobré výsledky. Obzvláště chci, aby se ve velkém množství rozdávaly mé knihy a literatura, pokus se o to tedy, především když se vydáváš do škol a vysokých škol. Lidé musí vědět, že naše Krišnova filozofie zachrání svět před všemi druhy nebezpečných situací. Dokázali jsme, že když srovnáme naši filozofii s jakýmkoli druhem obyčejné takzvané filozofie, hravě je zvládneme porazit. Velice mě povzbuzuje, že mi takto pěkně pomáháš s mým posláním, děkuji ti mnohokrát.“ (dŠP Abhirámovi, 27. listopadu 1971)

 

71-12 „Nejlepší zprávou je, že pěkně zvyšujete rozdávání mých knih a literatury. To je ta nejlepší činnost – rozšiřování řádných informací o Krišnovi. Naše kázání pevně stojí na těchto knihách. Žádné jiné hnutí nebo vyznání nemá tak rozsáhlé základy autority, nebojíme se tedy vyzvat kohokoli k tomu, aby se pokusil porazit naši filozofii na základě této autority. Krišna takové mocné kazatele oceňuje jako své nejdražší služebníky, pracujme tedy s velkým nadšením na tom, jak odstranit darebáckou filozofii a ustanovit skutečné náboženství Bhagavad-gíty.“ (dŠP Upéndrovi, 8. prosince 1971)

 

71-12 „Pokud jde o tvou otázku týkající se Bible, měl bys prostě jen říci, že mohou následovat svou Bibli a že ty budeš následovat svou Bhagavad-gítu. Na Ardžunově voze nebyla žádná svastika. Kapi-dhvadža znamená ten, jehož vlajka je ozdobena vyobrazením Hanumána. Ardžunův vůz měl tedy vlajku s Hanumánem. Co se týká omezení čtení desátého zpěvu Krišnových zábav, to se vztahuje pouze na ty, kdo Krišnu neznají, ty jsi však zasvěcen, můžeš jej tedy číst, neboť víš, kdo Krišna je. Krišnovi bylo například sedm let, když zdvihl kopec Góvardhan. Neoddaní učenci řeknou, že se jedná o mytologii, avšak oddaný bude okamžitě vědět, že Krišna může vykonat cokoli. I tak je ale naše kniha Krišna tak skvělá, že ji mohou číst dokonce i obyčejní lidé a získat z toho prospěch. Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví.“ (dŠP Čaturbhúšovi, 29. prosince 1971)

 

72-02 „Pokud jde o vzdělání ve filozofii, pokud prostě jen předložíš některé z populárních západních bodů náhledu na teologii a pak je jeden po druhém vyvrátíš a prokážeš, že jsou to jen spekulanti, kteří svádějí nevinné publikum na scestí, bude to skvělá služba, protože když inteligentní lidé začnou rozumět naší filozofii a teologii, tomu, že existuje Absolutní Pravda a že každý se může stát vědomým si Krišny, bude to nejvyšší dokonalost v chápání filozofie. Pak naše hnutí pro vědomí Krišny bude dělat rychlý pokrok, protože všichni obyčejní lidé respektují názory inteligentních učenců. Když touto cestou budeš pracovat na přesvědčení inteligentní třídy lidí, bude to skvělá služba a také náležité použití tvého vzdělávání. Děkuji ti mnohokrát, že mi takto pomáháš.“ (dŠP Pradžápatimu, 25. února 1972)

 

72-06 „Nevědomí lidé nechápou ani křesťanskou filozofii, ani tu hinduistickou. Jestliže někdo dělá rozdíly mezi hinduistickou a křesťanskou filozofií, není to filozof. Nelze říkat, že Slunce patří Indii, protože tam svítí, nebo že naopak patří Americe, protože svítí tam. Slunce je ve skutečnosti stejné pro každého. Stejně tak i Bůh je ten samý pro hinduisty i pro křesťany; ten, kdo to nechápe, nemůže porozumět Bohu. Křesťanská filozofie říká, že Bůh je velký, a my říkáme, jakým způsobem je Bůh velký. Pouhá znalost velikosti Boha není dokonalá, avšak vědět, co dělá Boha velkým, je dokonalé poznání. Bhagavad-gítá vysvětluje, jak je Bůh…(chybějící strana)“ (dŠP neznámému adresátovi, červen 1972)

 

72-08 „Někdy si vzpomenu na to, že když jsem hovořil k lidem v Portlandu, bylo mezi nimi mnoho křesťanů, kteří nám byli velice nakloněni, když jsme zmínili, že také milujeme Krista. Můžeš jim tedy kázat podobným způsobem, nepřesvědčovat lidi, abychom je obrátili na naši víru nebo abychom je kritizovali, nýbrž je přesvědčovat k tomu, aby zkrátka jen využívali svůj čas k lásce k Bohu a zaměstnáním se v oddané službě, ať už se jedná o křesťana, katolíka, žida, kohokoli. My toužíme po Bohu, toť vše, jsme Božími služebníky. Takto tedy kaž, velice jednoduše, a pořádej sankírtan po celé šířce města a rozdávejte prasádam ve velké míře, obzvláště mladým lidem a studentům, vše se pak bude stávat víc a víc úspěšným. V Amsterdamu jsme viděli mnoho frustrovaných mladých lidí, kteří se uchýlili k velice nízkému stylu života. Neposlouchají dokonce ani filozofii. Je tedy lepší zaměřit se na sankírtan a přimět je, ať zpívají s námi. Když budou v tomto zpívání pokračovat, nakonec se očistí. A jestli chce někdo naší filozofii trochu porozumět, může si pořídit jednu z našich knih. Máme tolik obsáhlých knih. Pokračujte tedy v tomto duchu s velkým nadšením a to mě nesmírně potěší.“ (dŠP Dánavírovi, 2. srpna 1972)

 

 72-08 „Pokud jde o tvou otázku, ve smyslu, že nenáleží do učednické posloupnosti, v takovém slova smyslu nejsou Kristus, Buddha a další věrohodní. Jelikož však měli jisté speciální síly, my je za věrohodné považujeme. Například Buddha. My ho přijímáme jako Nejvyšší Osobnost Božství. Někdy jen představují určitou roli, protože to bylo tehdy nutné.

Přestože jsou věrohodní, hrají někdy roli nevěrohodné osoby. My například zavrhujeme Buddhu jako nevěrohodného, avšak zároveň ho přijímáme za Boží inkarnaci. Uctíváme Pána Šivu jako vaišnavu, avšak jako poloboha ho zavrhujeme. Abych však pravdu řekl, tyto osobnosti nejsou nevěrohodné, kdo se totiž o ně zajímá? Tato takzvaně znovuzrozená obliba Krista mladými lidmi je způsobena naším hnutím pro vědomí Krišny. Vidí, že sem přichází cizinci, vzbudí to jisté nacionalistické pocity a řeknou si, proč se nechovat stejně k našemu Kristovi? My nesouhlasíme s ničím, co dělají. To však neznamená, že bychom je měli v jejich činnostech zastavovat, takové frakce budou vždy existovat. Můžeme však soudit podle výsledků. Je lepší s těmito lidmi nemluvit. Ať raději zůstanou křesťany či buddhisty, my je nechceme obracet na naši víru. Řekni jim, aby se drželi Krista, a vše dobře dopadne. Je lepší se takovým srovnávacím studiím vyhnout.“ (dŠP Nitjánandovi dásovi, 16. srpna 1972)

 

72-09 „Tvé kázání v Haidarábádu spolu s tvými kolegy, Šrímánem Subalou dásem Mahárádžem a dalšími, dosáhlo velkého úspěchu, a já vám za tento úspěch v tomto ohledu velice děkuji. Motto našeho časopisu Zpátky k Bohu zní: ,Božství je světlem, nevědomost je temnotou. Tam, kde je božství, neexistuje žádná temnota.‘ Celý svět je plný temnoty. Tito takzvaní jógí, svámí, májávádí, vědci, filozofové, političtí vůdci jsou všichni jen různými druhy světlušek, tak jako je během zamračené noci v období dešťů zvuk naplněn kvákáním žab a všude je plno světlušek. Jakmile se však objeví sluneční či měsíční světlo, všechno toto bezvýznamné světélkování a kvákání ustane. Naše hnutí se od Krišny neliší. Naše hnutí je Krišnou. Představíme-li tedy toto hnutí pro vědomí Krišny se vší upřímností, všechny tyto bezvýznamné světlušky a žáby nebudou již nikoho zajímat. Vezmi tuto záležitost velice vážně a proveď ji tím správným způsobem, který není příliš obtížný, pak zcela jistě budeme vítězit po celém světě.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi, 7. září 1972)

 

73-06 „Tvé zprávy mě velice povzbudily. Komunisté se se svou suchou filozofií rozšířili prakticky po celém světě. My pořádáme festivaly, hostiny, rozmluvy o filozofii a spasení – proč bychom tedy neměli náš vliv šířit dál a zaujmout jejich místo? Pokud jde o tvůj plán cestovat kolem světa a pořádat Hare Krišna festivaly – ano, udělej to, máš má požehnání.“ (dŠP Hansadútovi, 29. června 1973)

 

73-07 „Dovoluji si vám poděkovat za vaši návštěvu předchozího večera, pěkně jsme si popovídali o náboženské zkušenosti a já jsem o vašich odpovědích velice pečlivě rozjímal. Má první otázka zněla: ,Co je problémem lidského života?‘ Jak jsem již objasnil, problém tkví v tom, že v současné chvíli nemáme řádné pochopení Boha. Lidský život je především určen k tomuto účelu, porozumění Bohu. Je dost normální, že kočky a psi a nižší zvířata či lidé, kteří se chovají jako zvířata, nemohou Bohu porozumět, ani si nemyslí, že je něčeho takového zapotřebí, že by člověk měl Boha a svůj vztah k Němu pochopit.

Podle védského pochopení je člověk bez pochopení Boha považován za nižšího než zvíře, a to je prakticky jediný rozdíl mezi zvířetem a člověkem. Pro člověka tu je náboženský systém – písma, ať už Bible, Korán, Bhagavad-gítá či Šrímad- Bhágavatam, na tom nesejde, všude najdeme náboženské a filozofické systémy snažící se o pochopení nejvyšší síly. Proto tím správným závěrem je, že jediným problémem lidské společnosti v současné chvíli je porozumět Bohu, nebo jak vy říkáte, nejvyšší síle.

Hovoříme-li o síle, znamená to, že tato síla musí mít nějaký zdroj, například když mluvíme o elektrické síle, okamžitě to navozuje, že někde se nachází zdroj této energie, elektrárna, která je ovládána jistým inženýrem. V konečném slova smyslu je za tím tedy živá síla, živá entita. Vytváří mechanickými operacemi energii, kterou můžeme vnímat mnoha různými cestami. Ve své knize jste se snažil vysvětlit toto: ,Nálezy takových výzkumů mohou zažehnout novou fázi náboženské historie, lidé mohou být nuceni pokoušet se experimentovat s přístupy k této síle svým vlastním způsobem, ne modlením či změnou fyzických událostí či pro národní bezpečnost nebo materiální cíle, avšak pro duchovní sílu a vedení k lepšímu stylu života, nebo spíš k tomu, jak se co nejlépe vyrovnat s určitými obtížemi.‘ To je vskutku skvěle podáno.

Když říkáte: ,Lidé mohou být nuceni vyzkoušet tento experiment‘ přístupu k této síle – síla je energie, když tedy hovoříte o přístupu k síle, značí to, že existuje někdo s touto silou. To dává smysl, pátrat po vlastníkovi této síly, protože síla není nezávislá. Za touto silou najdeme nejvyššího vlastníka síly, dává tedy smysl pátrat po tomto vlastníkovi síly. Bez něj nemůže síla existovat. Politik či velký generál projevuje to, že je vlastníkem této síly, pomocí svých příkazů či pokynů. Vaše porozumění síle tedy není dokonalé, musíte lidi přimět, aby přistoupili k nejvyšší síle. Síle se dá porozumět díky bohatství.  Je-li někdo velice bohatý, má i velkou moc a může ji projevovat tím, že utrácí peníze. Podobně je-li někdo velice silný, může svou sílu projevit tolika způsoby. A je-li někdo velice vzdělaný, má také sílu, může lidi ovlivnit svými znalostmi. Proto musíme přijmout, že za každou silou musí být její vlastník, jinak bude naše poznání nedokonalé. Když porozumíme vlastníkovi síly, okamžitě budeme dokonale rozumět všem jeho různým silám. Tento vlastník síly má rozmanité druhy sil. Když někdo pochopí, kým je tento mocný Bůh, pak může snadno pochopit jeho různé síly. Tento celý svět je řízen silou Nejvyšší Osoby nebo vlastníka síly.

Jediný problém, kterému čelíme, je fakt, že se nevěnujeme poznávání nejvyššího vlastníka moci. Druhotné problémy, které zmiňujete, jako přelidnění, byly vytvořeny člověkem. Přijmeme-li, že konečná pravda je tímto vlastníkem moci, může ten pak živit jakékoli množství populace, nemělo by jinak smysl říkat mu vlastník síly, když by byl podřízen nějakým limitům. Nejvyšší vlastník síly je neomezeně mocný, a v denním životě můžeme vidět, že problém přemnožení v říši zvířat nenajdeme. Například sloni nikdy nemusí přemýšlet nad tím, kde vezmou něco k jídlu. Nebo třeba kočky a psi a prasata rodí najednou až půl tucet mláďat či víc v porovnání s člověkem, kterému se narodí jen jedno či dvě děti. V dřívějších dobách mívali lidé stovky synů, v současné době mají lidé dva, tři, nanejvýš deset synů. Jak tedy můžeme hovořit o přelidnění? Z historie Mahábháraty se dozvídáme, že Dhritaráštra měl sto synů, najdeme ale mnoho dalších takových příkladů. Mahárádža Rišabhadéva měl sto synů, kteří byli v lidské historii velice významní, některá z jejich jmen jsou zmíněna. Dá se proto bezpečně říct, že když král dokáže zplodit sto synů, jeho poddaní také dokážou mít sto synů, ne-li všichni, alespoň někteří z jeho poddaných. V té době nebylo přelidnění žádným problémem, historie Mahábháraty se o ničem takovém nezmiňuje. Ve skutečnosti není problémem přelidnění, nýbrž správné rozdělení potravin. Například v Americe produkují dostatek jídla a je tu potenciál produkovat i více. Vláda však farmářům zakazuje, aby pěstovali potraviny. Problém tedy neleží v tom, že se zvětšuje populace, avšak v tom, že rozdělování potravin není správně spravováno. Jiná věc je, že jsme kvůli industrializaci snížili sílu k produkování jídla ve prospěch vytváření jiných věcí než jídla. Z celkového pohledu se tedy nedá mluvit o přelidnění, nýbrž o rovnocenném rozdělování potravin a o pěstování potravin. Tato chyba se stala kvůli nedostatku vědomí Boha.

Je-li Bůh všemocný, nemusí možná souhlasit, nebo přinejmenším Jeho prostřednice, hmotná příroda, nemusí souhlasit s tím, že dodá dostatek jídla démonům. Démoni jsou bezbožné osoby. Ve Šrímad-Bhágavatamu najdeme historickou událost, kdy během vlády Mahárádže Prithua nastal nedostatek jídla a král chtěl tedy potrestat božstvo Země, protože nedodávala potraviny. Chtěl ji zabít. Božstvo Země však odvětilo, že zmenšilo dodávky jídla, protože nechtělo zásobovat démony. Nelze tedy hovořit o přelidnění, jde o démony. Počet démonů se zvětšuje, a proto nám příroda dodává méně zásob. Rozebírali jsme tento verš z Bhagavad-gíty, který říká, že produkce jídla závisí na dostatečném přídělu deště z nebe, není to tedy v našich rukou. Jelikož jsme se stali bezbožnými, protože jsme zastavili oběti či jagji, což znamená uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, dodávky dešťů mohly být zastaveny. Bůh se možná sám nerozzlobí, avšak Jeho prostředníci jako hmotná příroda jen neradi poskytují dostatek potravin démonům. Takový je závěr védské literatury.

V současné době jsou všichni lidé démoničtí, hříšný život jim nevadí, neomezeně zbytečně zabíjejí zvířata, což je ta nejhříšnější činnost. Oddávají se všem možným omamným zlozvykům a zbytečně si užívají prostituce. Démoničtí lidé zneužívají žen, které nemají manžela, a využívají jejich těl ke smyslovému požitku. Takové věci se dějí, protože lidé nemají žádné poznání o vlastníkovi síly. Skutečným problémem je tedy nedostatek vědomí Boha. Lidé by tuto sílu měli poznat, pak se ostatní problémy automaticky vyřeší. Podobně i problém podvýživy má stejné řešení. Příroda se totiž mstí démonické populaci a podvýživa je také jednou z větví takové msty.

Znečištění ovzduší je problém, na který se lidé v Americe dívají s velkými starostmi. Tento problém se také zakládá na bezbožnosti. Místo toho, aby produkovali jídlo, vytvářejí lidé obrovská množství nějakých nepřirozených nezbytností života, kvůli jejichž produkci pracuje průmysl na plné obrátky. Industrializace znamená stále větší odvádění lidí od vědomí Boha. Dělníci, pracovníci v továrně, jsou všichni šúdrové a kapitalisté průmyslu jsou zase vaišjové, celá populace se tedy nyní skládá z vaišjů a šúdrů, což znamená, že převažuje kvalita vášně a nevědomosti. Vášnivá či nevědomá osoba nedokáže vlastníkovi síly porozumět, to dokáží pouze ti v kvalitě dobra či smíšené kvalitě dobra a vášně. Je tedy nezbytné přetvořit nevědomé osoby na někoho s opravdovým poznáním. Tito lidé by proto měli být obráceni, aby se stali vědomými si Boha, tak vypadá náš plán. Může to být kdokoli z jakékoli skupiny: šúdra, vaišja či jakákoli skupina lidí nižších než šúdra, bereme všechny a dáváme jim inteligenci a příležitost porozumět nejvyšší síle. Všude dokola je tedy skutečným problémem pochopit nejvyšší sílu a všechny ostatní problémy jsou druhotné. Pokud si lidé budou vědomi Boha, nehrozí žádné přelidnění. Všemocný může lidem dodávat jakékoli množství nezbytností a lidé tak mohou velice dobře jíst a podvýživa není problémem. Všechny tyto problémy se rodí jen kvůli nedostatku poznání o nejvyšším vlastníkovi síly.

A jak jste se pak zmínil, jsou tu problémy střetů mezi rasovými a národnostními zájmy, které často ústí ve válku. I tento problém je způsoben nedostatkem vědomí Boha, neboť to znamená chápat, že jsme všichni syny jedné rodiny. To se uvádí v Bhagavad-gítě, říká se tam, že Nejvyšší Pán musí být tím nejvyšším otcem. Já mám svého otce, který také měl otce a i ten měl otce a tak dále, když takto postupujeme dál, musíme dojít ke konečnému otci, to nikdo nemůže popřít. Tímto konečným otcem je tedy Bůh. Proto je v každém písmu nejvyšší vlastník síly označován jako Otec, a i v Bhagavad-gítě je nejvyšší vlastník síly zmíněn jako nejvyšší otec poskytující sémě. Protože zapomínáme na otce, protože zapomínáme, že jsme všichni služebníky jednoho nejvyššího otce, nedochází nám, že máme skutečný vztah ke každé živé bytosti. Kdybychom skutečně pochopili, že jsme zplozeni stejným otcem a že vše na povrchu této planety, ve vzduchu i ve vodě je vlastnictvím tohoto nejvyššího otce, pak musíme pochopit, že každý má právo používat vlastnictví nejvyššího otce. Například velká rodina má vždy otce, matku a syny. Otec poskytuje dětem tolik jídla, kolik potřebují. Jeden ze synů může být nenasytným jedlíkem, jí proto víc jídla než ostatní, otec mu však dodá dostatek, nezastaví ho, je schopný dodat všem synům přesně tolik, kolik je jim potřeba. Když však jeden ze synů jídlo křečkuje, je to hřích. Nesmíte si brát víc, než je potřeba. Prakticky můžeme vidět, že když na ulici pohodíte pytel zrní, přiláká to mnoho ptáků, kteří si sezobnou dvě, tři, čtyři či deset zrníček, neskladují si však zrní do budoucna. Když však dáme na ulici pytel rýže a dovolíme lidem, aby si nabrali, vznikne pořádná rvačka, protože každá lidská bytost si bude chtít vzít víc, než kolik v danou chvíli potřebuje. To je též způsobeno nedostatkem vědomí Boha. Chápe-li někdo, že máme otce, který nám dodává chléb vezdejší, proč bychom si měli dělat zásoby většího množství věcí, než potřebujeme. Současný nedostatek jídla na Zemi je způsoben hromaděním kapitalistů. Svět má dostatek potravin, zároveň však panuje nedostatek. Když na černém trhu zaplatíte navíc, pak dostanete dost. Z Božího pohledu je tedy jídla dostatek, z naší strany však jídlo špatně rozdělujeme, prostě jen abychom získali více peněz. Dokud nemáme vědomí Boha a nechápeme, že vše je vlastnictvím nejvyššího otce, že je tu tolik dětí, na které se dostane, a že tedy není důvod hromadit, nebude tento problém vyřešen.

Co se týče ideologie náboženství: náboženství znamená řídit se pokyny Boha, toť vše. Bůh je velký a my jsme Jeho syny a On nám dodává všechny nezbytnosti, tak vypadá správné pochopení. Proč by měly  mezi náboženskými praktikami existovat rozdíly? Když získáte vědomí Boha, pak chápete, že ptáci, zvířata, rostliny, všichni jsou Božími syny a my nemáme právo je zabíjet. Avšak lidmi vytvořené takzvané náboženské systémy říkají, že zvířata jsou naší potravou, zatímco jiná náboženství učí, že by nemělo docházet k žádnému zabíjení zvířat, takové rozdíly v praktikování náboženských systémů jsou způsobeny nedostatkem vědomí Boha. Když skutečně dojdeme do bodu vědomí Boha, všechny takové rozdíly budou dokonale vyřešeny, avšak dokud nemáme skutečné vědomí Boha, nebudeme schopni tyto ideologie změnit. Zeptal jsem se mnoha křesťanských pánů, proč zabíjejí zvířata, když se v Bibli jasně říká, že nemáme zabíjet? Nedokážou mi dát uspokojivou odpověď. Oklikou se snaží této otázce vyhnout. To vše je způsobeno nedostatkem vědomí Boha.

Všechny tyto problémy jsou způsobeny pouze nedostatkem vědomí Boha. Kdybyste tedy byl skutečně schopen pomoci lidem poznat nejvyššího vlastníka síly, byla by to velká pomoc. Vidím však, že vaše metoda není příliš uspokojivá. Provádíte svůj výzkum přijímáním výroků obyčejných lidí, kteří vyjadřují své náboženské cítění. Takového výzkumu není zapotřebí; výsledek výzkumu v této oblasti je již dokonale předložen v Bhagavad-gítě, musíme ho prostě jen přijmout a celý problém výzkumu je vyřešen. Vy chcete založit svůj závěr náboženského prožitku získáváním názorů prostých lidí. Sentimentální vyznání obyčejného člověka týkající se náboženských problémů není praktickým pochopením této problematiky. Jak jsme již vysvětlili, náboženství znamená Boží pokyny,  proto musí být vědecky prostudováno, co jsou Jeho pokyny, jak se jimi řídit. Pouhé statistické shromažďování pocitů obyčejných lidí vás nemůže přivést ke správnému závěru. Pro správné pochopení tedy navrhujeme, aby lidé využili této instituce, Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, kde nasloucháme Bohu z autorizovaných knih jako Bhagavad-gítá a Šrímad- Bhágavatam, které jsou vyřčeny Bohem samotným, a proto celou věc činí velice vědeckou a praktickou. Doufám, že se znovu setkáme a rozebereme toto důležité téma dále.“ (dŠP Siru Alastairovi Hardymu, 26. července 1973)

 

74-03 „Také se velice rád doslýchám, že chcete plně opustit materialistický život a oddat se plně službě Pánu. Služba Pánu může být vykonávána přímo, jak to uvádí Krišna: sarva-dharmān parityaja mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Není nutné vykonávat službu daridrům, abychom tak dosáhli Krišny. Ovšem, můžeme těmto daridrům prokázat naši milost, proti tomu nic nenamítám, avšak tato filozofie, že Nárájana přichází v podobě daridry, aby přijal naši službu, jde proti naší filozofii. Daridra je daridra, Nárájan je Nárájan. Nárájan si žádá služby přímo, ne skrze daridru. Můžeme však projevit daridrovi naši milost, to je něco jiného. Mezi učením Bhagavad-gíty a ostatními školami existují jisté filozofické rozdíly.“ (dŠP dr. Ghóšovi, 17. března 1974)

 

74-11 „Kniha sestavená vaším otcem V. R. Šríšailou Čakravartím s názvem Filozofie Šrí Rámánudži, kterou jste mi předal 2. 11. 1974, byla zajímavým počtením. My gaudíja-vaišnavové ovšem následujeme filozofii Šríly Rámánudži téměř tím samým způsobem. Šrí Čaitanja Maháprabhu na základě filozofie ačintja-bhédábhéda-tattva džívu indentifikuje jako věčného služebníka Krišny nacházejícího se v okrajové energii Pána. Velice se to podobá višištádvaita-vádě. Vaišnavská filozofie je teď díky hnutí Hare Krišna rozšiřována po celém světě a my bereme Šrípádu Rámánudžu jako silnou podporu pro pochopení vaišnavské filozofie. Je to jako kombinace njája šruti a smriti prasthán. Bhagavad-gítá podporuje Védánta-sútru: brahma-sūtra-padaiś caiva,

hetumadbhir viniścitaiḥ (BG 13.5)

Pro džíva brahmu je její identifikace jednou částí ačintja-bhédábhédá-tattvy. Jako duchovní duše či indentická brahma neboli džíva brahma se neliší od Nejvyšší Brahmy či param brahmy.  V tomto smyslu je džíva, duše, abhéda neboli neodlišná od param brahmy. Avšak kvůli tomu, že param brahma je nejvyšší, největší, zatímco identická brahma či džíva brahma je velice nepatrná, zároveň se od param brahmy liší. Dá se to shrnout tak, že džíva brahma je zároveň jednotná s param brahmou i odlišná od ní. Protože se tento fakt vyzdvihuje zároveň, což je pro obyčejného člověka těžké pochopit, říká se této filozofii ačintja-bhédábhéda-tattva, nepochopitelná. Katha Upanišad to podporuje ve verši 2.5.13: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām, eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Je to téměř to samé jako višištádvaita váda.

Pokud jde o mě osobně, já následuji ve stopách mého Gurua Mahárádže Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatí Thákura Prabhupády, a přijímáme proto principy všech áčárjů, ačkoli oficiálně náležíme do Madhvovy sampradáji. Naše sampradája je známa jako Madhva-gaudíja sampradája. Lotosové nohy Šrí Rámánudži jsou pro nás velkým útočištěm, protože jeho lotosové nohy jsou tou nejsilnější pevností k boji proti májávádské filozofii. Doufám, že vámi vydaná kniha Filozofie Šrí Rámánudži bude velkou pomocí vaišnavům po celém světě.“ (dŠP Šrí Čakravartímu, 22. listopadu 1974)

 

74-06 „Měli jsme tu podobnou zkušenost jako tu popsanou ve vaší zprávě, kdy se jistý křesťanský gentleman stal naším životním členem, protože ho přitahovaly naše knihy. Zrovna dnes jsme totiž hovořili v jednom semináři v australském Melbourne a jeden z mladých františkánských mnichů nám velice uctivě naslouchal. Když hovoříme s křesťany, nikdy nesmíme říkat, že náš náboženský systém je lepší než jejich, spíše bychom měli hovořit o principech lásky k Bohu, sa vai puṁsāṁ paro dharma. Takto je přesvědčíme a oni si rádi vyslechnou naše vysvětlení vědomí Boha založené na výrocích Véd – jsou-li aspoň trochu upřímní. Kdykoli se tedy setkáte s takovými pány či institucemi, snažte se u nich zanechat naše knihy a učiňte z nich také životní členy. Rád od vás uslyším další zprávy.“ (dŠP Pančadravidovi a Akšajánandovi Svámím, 28. června 1974)

 

74-12 „ Každopádně vím, že obyvatelé Teheránu mají velice rádi hatha-jógu. Vyrozuměl jsem, že Parivradžakáčárja Svámí tam vyučuje kurz spojující hatha-jógu a bhakti-jógu, aby přitáhl více lidí. To je skvělý nápad. Nějakým způsobem lidem vnukněte bhakti-jógu. To je zachrání před degradací smyslového požitku.“ (dŠP Átréjovi Rišimu dásovi, 4. prosince 1974)

 

75-06 „Pokud jde o Ačjutánandovo kázání, k čemu nám je kritizování Sai Báby a vytváření nepřátel? Nepořádejte taková veřejná setkání. Nejde o stejnou věc jako hovořit o těchto věcech v uzavřených setkáních.“ (dŠP Mahánsovi Svámímu, 3. června 1975)

 

75-09 „Obdržel jsem tvůj dopis datovaný 15. září 1975 s přiloženými výtisky nejnovějšího vydání časopisu Zpátky k Bohu č. 10. Je mi jasné, že každé další číslo, které vydáte, je lepší než to předchozí. To je výborné. Pracujete s velkým nadšením. Fotografie použité pro článek o mém turné jsou skvěle vybrané. Můžeme hovořit s kýmkoli. Můžeme vyzvat kohokoli, jakéhokoli profesora a politika, marxistu, darwinistu, a porazit je. Naše filozofie je tak dokonalá. Pokračujte tedy dál v jejich odhalování, k tomu naše tiskovina Zpátky k Bohu slouží, k odhalování nesmyslnosti jejich materialistických idejí a představení skutečné filozofie, kterou nám Pán Krišna dává. Tak vypadá skutečné poznání.“ (dŠP Džagannáthovi Sútovi dásovi, 26. září 1975)

 

76-01 „Ti, kdo považují indickou filozofii a písma za mytologii, nejsou příliš inteligentní. V Bhagavad-gítě jsou popisováni jako ,hříšníci, darebáci, nejnižší z lidí, zbaveni všeho poznání a ateisté - na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ, prapadyante narādhamāḥ, māyayāpahṛta-jñānā, āsuraṁ bhāvam āśritāḥ. Toto psychologické pojetí takzvaných indických filozofů ubíjí indickou civilizaci. Nejedná se o mytologii, když Krišna říká: dehino ’smin yathā dehe, kaumāraṁ yauvanaṁ jarā, tathā dehāntara-prāptir, dhīras tatra na muhyati. Z dítěte vyroste mladík, z mladíka člověk středního věku, který zestárne, a co následuje po stáří? Tito takzvaní mytologové nevědí, co se stane po stáří. Nevěří ani v příští život, i kdyby v něj však věřili, netuší, co se po stáří stane nebo jaký druh života přijde příště. Proto jsou to všechno hlupáci a darebáci.

Jak se může darebák stát profesorem? To je nedostatek moderního vzdělávání. Ve Šrímad-Bhágavatamu se říká: na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ. Filozofie znamená nalézt skutečný zdroj všeho. Naše filozofie Védánty začíná slovy  athāto brahma jijñāsā, to je skutečná filozofie, dotazovat se na Brahman. A Nejvyšší Brahman je popisován jako původní zdroj všeho - janmādy asya yataḥ. První kapitola Šrímad-Bhágavatamu začíná tímto veršem. Kromě naší filozofie jsou všechny ostatní pouhým slovním kejklířstvím vedoucím ke zmatení méně inteligentní třídy lidí. Pán Krišna ti požehnal, že pochybuješ o filozofických spekulacích těchto múdhů. Prosím snaž se číst skutečnou filozofii – Védánta-sútru a její náležitý komentář od Vjásadévy, Šrímad-Bhágavatam. A jeho předběžnou studii, Bhagavad-gítu. Pokud…(chybějící strana)…přímo v Bhagavad-gítě. Prosím tě, aby pečlivě četl Bhagavad-gítu a nenechal se svést na scestí těmito hlupáky a darebáky. Tito hlupáci a darebáci svými interpretacemi Bhagavad-gítu poškodili. My jsme ji vydali takovou, jaká je. Pokus se navštívit naše centrum v Džuhu – Hare Krišna Land – a sdružuj se s oddanými. Budou schopni zodpovědět všechny tvé filozofické otázky.“ (dŠP Šrí Batradžímu, 26. ledna 1976)

 

76-04 „Otázka č. 4: Proč vznikla všechna současná náboženství a duchovní systémy a navzájem si mezi sebou odporují, když má lidstvo následovat pouze jedno náboženství?

Odpověď: Náboženský systém znamená zákony dané Bohem. V každém systému náboženství je pokynem následovat příkazy dané Bohem nebo Jeho zástupcem. Tito takzvaní následovníci se naneštěstí odchýlili od pokynů mistra a někdy si vytváří i své vlastní vymyšlené náboženské systémy. Jinak by nevznikala různá náboženství. My proto uznáváme pouze jedno náboženství, které učí, jak milovat Boha. Jakýkoli náboženský systém, který neučí tuto věc, jak milovat Boha, není náboženstvím, nýbrž podvodným systémem. Podmíněná duše, která do tohoto světa přišla kvůli zapomnění na svůj věčný vztah k Bohu, má sklony k tomu, aby byla podvedena, avšak osoba, která je upřímná, nebude podvedena, ale přijme cestu, která vede člověka k dokonalosti života, k tomu, jak Boha milovat. Současná náboženství a duchovní systémy různých druhů vznikly kvůli nedokonalým vůdcům, kteří odmítli autoritu Boha.

Doporučuji proto vůdcům, kteří doopravdy souhlasí s tím, že jsme věčnými služebníky Boha, aby se sešli dohromady a vytvořili způsoby a prostředky jediného náboženského systému pro celý svět. Bůh je jeden. Není možné, aby existovalo více Bohů, jinak být Bohem nemá žádný význam. V anglickém slovníku najdeme pojem Bůh vysvětlen jako ,Nejvyšší Bytost‘. Existuje neomezené množství živých bytostí, avšak Bůh je jedinou Nejvyšší Bytostí. Nejvyšší Bytost může být jen jedna. Nikdo se Mu nemůže rovnat a nikdo nemůže být větší než On, jinak nemá Bůh žádný význam. V současné době se stalo módou stát se Bohem velice lacino a kvůli takovému velice lacinému systému, který není autorizovaný, vzniká tolik náboženských systémů. Bůh je jinak pouze jeden, všechny živé bytosti jsou Jeho věčnými služebníky, a proto je pravý náboženský systém od toho, aby nás učil Bohu sloužit.“ (dŠP panu Dhavanovi, 2. dubna 1976)

 

76-04 „Otázka č. 5: Co řekl Hasur Mohammed Sahib o 14. století a proč?

Odpověď: Nemám dostatek informací o pokynech Hazura Mohammeda Sahiba, avšak jestli máte na mysli Mohammeda, zakladatele islámského náboženství, přijímám ho za zmocněného služebníka Boha, protože kázal o vědomí Boha v těchto částech Země a přiměl místní obyvatele, aby přijali autoritu Boha. Je považován za Božího služebníka a my k němu chováme plnou úctu. Není mi známo, co řekl o 14. století, proto nemohu na váš dotaz odpovědět. Zmiňujete svatá jména Nanaka, Krišny, Kabíta, Krista, Mohammeda ad. Ze všech těchto jmen přijímáme Krišnu za Pána a všechny ostatní máme za zástupné služebníky Boha, Krišny. V anglickém slovníku se slovo Bůh vysvětluje jako Nejvyšší Bytost, a když se Krišna zjevil na povrchu Země, dokázal, že je Nejvyšší Osobou, ve všech ohledech. My šíříme hnutí pro vědomí Krišny po celém světě, a kdyby všichni vůdci světa přijali tuto filozofii Bhagavad-gíty takové, jaká je, jsem si jist, že by pro svět bylo velkým štěstím následovat jeden typ náboženství a přijmout jednoho Boha bez jakéhokoli nesprávného přesvědčení.“ (dŠP panu Dhavanovi, 2. dubna 1976)

 

76-05 „Zrovna jsem na své patnácté cestě kolem světa a tvůj dopis mi byl přeposlán sem na Havaj z mé bombajské adresy. Zabere mi alespoň tři měsíce, než se do Indie vrátím. Jsem velice potěšen tím, žes nás pozval ke spolupráci v rámci humanitární pomoci. Velmi rád bych se dozvěděl detaily tvého programu. Naším programem je probudit lidskou společnost k vědomí Boha. Živá bytost je věčná a evolučním procesem mění různá těla. V tomto hmotném světě existuje 8 400 000 forem těl a živá bytost přechází z jednoho těla do druhého v koloběhu rození a smrti. Když živá bytost dostane v tomto procesu příležitost stát se lidskou bytostí, musí se rozhodnout, jakou cestou se chce dát.

My kážeme na základě védské literatury, která je indickými učenci, religionisty a lidmi obecně považována za vysoce autentické poznání. Tuto autentičnost teď oceňují všechny vzdělanecké kruhy po celém světě. Naše knihy si berou knihovny, univerzity i učené osoby, a přál bych si, kdyby si vaše instituce také mohla objednat všechny tyto knihy, abyste tak mohli porozumět úhlu našeho pohledu. Přikládám zde jeden katalog, který některé z těchto knih živě popisuje. Vaše instituce si je může objednat z naší bombajské pobočky, jež sídlí na adrese: Hare Krišna Land, Džuhuská ulice, Džuhu, Bombaj 400-054.

S odkazem k tvému výroku, že se staráš pouze o tento jediný život, nebylo mi jasné, cos  tím mínil. I v tomto životě se staráte o vzdělávání svých dětí. Jestliže není dítě vzděláno pro další část svého života, co s takovým dítětem bude v mládí? Život je pokračování. Nemluvně vyroste v dítě, dítě doroste v chlapce, chlapec se stane mladíkem, mladík dospěje v muže a ten se stane starcem. O kterou fázi života máš tedy starost? Rád bych se dozvěděl, kterou část života máš na mysli. Když se nepostaráš o dítě a budeš se pouze zajímat o mladého muže, je možné touto cestou řádně jednat v rámci humánnosti? A podle zákonů transmigrace duše se člověk může v příštím životě stát psem. Ty se tedy postaráš o jeho současný život, v příštím životě se však stane psem, co potom? My samozřejmě netrváme na filozofii, avšak když se lidé zapojí do sankírtanu, zpívání a tancování a přijímání prasádam, pak můžeme okamžitě začít spolupráci bez ohledu na různá vyznání a víru. Dokud nebude náš program organizován autentickým dokonalým způsobem, jakákoli naše snaha vyjde vniveč. Rád bych se tedy od tebe na toto téma dozvěděl víc.“ (dŠP Šrímánovi Džošidžímu, 9. května 1976)

 

76-06 „Pokud jde o pochybnosti komise: 1)  Křesťané také konvertují. Nejedná se o konverzi z křesťana na hinduistu. My konvertujeme ateistickou třídu lidí, aby přijala vědomí Boha. Bůh je jeden. Nejedná se o to, jestli mluvíme o křesťanství, hinduismu, islámu; jakékoli náboženství, které vyučuje lásku k Bohu, je skutečné. Nemá to nic společného s tím, zda se jedná o hinduismus, islám atd. 2) Zdroje (příjmů) získáváme díky příspěvkům po celém světě. Všechny naše pobočky rády přispívají. Tato instituce je vpravdě těmi pravými Spojenými národy. Máme spolupráci všech národů, všech náboženství, všech komunit atd. Bude z nás mezinárodní instituce. Vidět planetárium a to, jak jsou věci ve vesmíru uspořádány, nemá nic společného se sektářskými idejemi. Jde o vědecké představení duchovního života. 3) Místní muslimové s tím již souhlasili.“ (dŠP Džajapatákovi Mahárádžovi, 26. června 1976)

 

76-07 „Pokud jde o vytvoření komparativní studie, pokud není někdo velkým odborníkem, půjde o složitou záležitost. Ze všeho nejdřív musí lidé porozumět Krišnovi. A to my děláme. Možná jeden či dva lidé se zajímají o filozofii, a kvůli tak málo lidem nemůžeme ztrácet náš drahocenný čas. Lepší bude přimět každého zpívat Hare Krišna a vzít si prasádam. To bude veřejně prospěšná činnost. V západních zemích najdeme mnoho doktorandů bez práce, protože pro ně není žádná služba. My se nechceme stát velkými filozofy, spíše chceme porozumět filozofii v našich vlastních knihách. Když se budeme pevně držet naší vlastní literatury, můžeme se setkat s kýmkoli beze strachu.“ (dŠP Dámódarovi Panditovi dásovi, 17. července 1976)